New Bedford, Mass., 26, červencece 1894.

Oznamuji Vám, že dosavadní spolek náš „Arbeiterbund“ se rozdělil na dvě strany, německou a českou. Pracovali jsme společně více jak 4 roky, schůze naše odbývány byly vždy v obou rečích a s pýchou můžeme říci, že jsme se vždy co pokročilí mužové srovnávali.

Žel však, že jsme se museli rozděliti. Pozorovali jsme totiž po delší dobu, že se mnozí naší čeští přívrženci schůzí vzdalují, protože německy nerozumějí a na německé straně bylo to marné.

V poslední naší schůzi tato záležitost vzata v úvahu a s obapolným dorozuměním usnešeno, by němečtí soudruzi založili svůj spolek na jižní straně města a čeští soudruzi by měli svůj spolek na severní straně.

Minulou neděli odbývali čeští soudruzi svou schůzi a pojmenovali svůj spolek: „Česko – Dělnický Vzdělávací Spolek“ v  New Bedford, Mass. a zvolili si následující funkcionáře :

předseda Emanuel Válečka

tajemník Václav Telecký

účetník J. Kališ

pokladník Alois Jäger

knihovník E. Válečka

jednatel „Dělnických Listů“ Václav Telecký.

Sloužiž tudíž všem naším příznivcům k  vědomosti, že příští naše schůze budou se odbývati výhradně v řeči české a každý upřímný krajan jest do našeho středu vítán co nejsrdečněji. S nadějí, že tato změna hnutí našemu prospěje a že české dělnictvo tento nový spolek ze všech sil bude podporovati, provolává příští činnosti naši své upřímné „Na zdar!“

Jan Kuthan, vysloužilý tajemník a jednatel „D. L.“  

New Bedford, Mass. 26. července 1894.

V poslední naší schůzi prečítána zpráva tiskového výboru, týkající se finančního stavu našeho orgánu „Dělnických Listů“, která byla jednohlasně přijata. Co se návrhu tiskového výboru týče, tu žádáme, by v podporování našeho orgánu byla nám ponechána volnost, an jsme přesvědčení, že dobrovolné příspěvky se mnohem lépe scházejí, nežli ty předepsané. Ostatně podotýkáme, že nejpřednější naší snahou jest, by se list náš při životě udržel.

Ku konci prohlašujeme, že setrváváme dosud na zásadách, které jsou v „Pittsburské proklamaci“ naznačeny a že volební humbuk co nejrozhodněji zavrhujeme a ponecháváme jej těm několika taškářům, kteří své revoluční přesvědčení zradili a kteří z nevědomosti pracujícího lidu chtějí vytloukati kapitál.

S revolučním pozdravem New-bedfordští soudruzi.  

Veřejnou schůzi v New Vorku uspořádali anarchisté v pondělí večer, dne 28. července 1894 v Clarendon Hall, za příčinou příchodu anglického soudruha, Charles Wilfreda Mowbraye z Londýna do Ameriky.

Soudruh Mowbray je dobrý anarchistický řečník i spisovatel a přijel do Ameriky, aby zde pořádal přednášky o anarchismu a chce se pokusit o rozšíření této idei mezi anglo-americkým lidem.

Vzdor tomu, že schůze byla nedostatečně a na rychlo oznámena, sešlo, se do schůze tolik lidí, že velký sál v Clarendon Hall byl až na poslední místo k stání naplněn.

Policie v uniformě i špiclové dostavili se do schůze ve velkém množství, aby dbali, by se anarchistům nic nestalo.

Soudruh Mowbray přednášel o anarchismu a anarchistech a jejich vztazích k dnešnímu dělnickému hnutí. Jadrná a logická jeho řeč upoutala pozornost všech přítomných a provázena byla neustálým potleskem souhlasu. Žel, že není nám možno pro nedostatek místa aspoň hlavní jádro řeči té přinésti. Mowbray pravil mezi jiným: „Říká se o anarchistech, že chceme odstraniti kapitál, to však je nesmysl, neboť kapitál je ovoce práce dělníků. Ne kapitál, nýbrž kapitalisty chceme odstraniti a tak zbaviti lidstvo těchto parazitů. Je to něco zlého? Práce jest moc. Poslední železniční stávka v této zemi monopolistů ukázala, že tomu tak a proud dělnického hnutí nese se vždy blíže k anarchisticko-komunistickým zásadám. Jak by to dopadlo, kdyby jednoho dne všichni dělníci založili ruce? Žádný vlak, žádná loď by se nehnula, obchod a průmysl ležely by ladem a kapitalisté byli by nuceni přistoupiti na vše, co si dělníci přejí! Nebýti kapitalistů, nebylo by žádných zločíncův.“

Po Mowbrayovi mluvil Jan Most německy, jehož řeč posluchače přímo elektrisovala. Též on jednal o anarchismu, atentátech a dělnickém hnutí. Pravil, že „anarchisté“ Pullman a president Cleveland, kterého nazval mezkem, vykonali pro anarchismus více, než každý jiný anarchista a sice svým brutálním jednáním vůči stávkářům ve stávce železniční. Dynamit, revolvery a dýky prý anarchisté také nevynalezli a smí-li jich užívat panující třída k útokům, nebudou se jednotliví lidé ptát, smí-li jich používat k obraně nebo pomstě. Pak mluvil ještě jeden Ital, načež schůze skončena.  

Minulou sobotu 14. července 1894 odbývaná schůze výše jmenovaného spolku byla dosti četně navštívena. Po vyřízení obchodních záležitostí rozvinul se živý rozhovor o následcích stávky americké železniční unie, kdež většina soudruhů se vyslovila, že zdali hned stávka bude prohrána, tím myšlenka pokrokových snah pracujícího lidu nic neztratí, nýbrž ona získá mezi americkým konservativním dělnictvem ještě více přívrženců. Anglo – americké dělnictvo bylo vždy před tím nejvíc nadšené pro svou vládní formu a každpu volnější myšlenku, jež vyslovena byla ústy dělníka evropského, tím nejurputnějším a nejhanebnějším způsobem pronásledovalo. Nyní však ono americké dělnictvo prohlédne a musí prohlédnout, že jeho ústava, jeho práva, jsou pouhým paškvilem, že celá vládní spřež těchto ústavních práv nedbá, ale v každém okamžiku, kde se jedná o její peněžní měšec, po těchto právech šlape, což jsme viděli v posledních dnech, jak vládní spřež poslala na hladové dělnictvo hordy ozbrojených a na nejvýš nevzdělaných ničemů, kteří v našich chicagských ulicích prováděli v pravém slova smyslu hrůzovládu.

Též několik soudruhů přineslo na tapetu různé poznámky, jimiž nepřátelé pokroku, anarchismus a anarchisty směšnými učiniti chtí a sice oni říkají: „proč anarchisté jsou nyní tak sticha, když tak příhodný čas ku činění propagandy činu jest?“ Na tuto poznámku se uchopil jeden soudruh slova a vylíčil události před rokem 1886 v Chicagu se sběhnuvší. Před ’86 rokem činily se též přípravy ku všeobecné stávce za 8 hodinovou dobu pracovní. Tenkráte organisace „Rytířů práce“ byla nejsilnější, neboť počet členstva obnášel téměř do půldruhého milionu. Toho času bylo americké dělnictvo zrovna tak zaujaté proti bohaté třídě a jejím vládním obhájcům, jako jest zaujato dnes. Avšak jak ona osudná massakrace na senném trhu se udála, tu obratem onen lid, jež před tím našim soudruhům tleskal, se obrátil a na povel začal řvát: „Pryč s anarchisty! Pověste je!“

My můžeme být jisti, že kdyby dnes něco podobného se stalo, tu jako tenkrát i dnes onen lid, ono konservativní americké dělnictvo by v okamžiku zapomělo na svou vládní a uniformovanou chátru, jež na povel tlustého Clevelanda, v úplné zbroji na něho — ku páchání hnusné vraždy — poslána byla a jeho celá zášť by opětně obrácena byla proti těm kaceřovaným anarchistům. Proto jest zcela nemístné podobné poznámky o anarchistech si činiti a každý takový, který by rád, by za něj anarchisté kaštany z ohně vytahovali, učiní nejlépe, když si je vytáhne sám!

Po ukončeni rozhovoru bylo usneseno, by dopisovatel naše usnesení z minulé, dne 30. června 1894 odbývané schůze do „Dělnických Listů“, jakož i do „Práva Lidu“ k uveřejnění zaslal. Dne 30. června byla Česko dělnickým vzdělávacím spolkem svolaná schůze za příčinou jeho oživení a zreformování, an téměř na úpadku si stál asice bylo příjmuto a schváleno následující usnesení:

1. Členem Vzdělávacího spolku může být jen ten, kdo jeho zásady na veřejnosti v posměch neuvádí, jej nepodkopává anebo nezlehěuje. Kdo by tak činil a ve veřejných místnostech anebo v časopisech ideu anarchismu a anarchisty zlehčoval, jim dle vzoru kapitalistických časopisů nadával, přestává býti členem.

2. Každý, kdo řádně svým spolkovým povinnostem dostojí, jest oprávněn o důležitých otázkách rozhodovati; kdo však spolkové povinnosti zanedbá, onoho práva ztrácí a přestává býti členem.

3. V pádu, že by některý člen byl bez práce a náležitě se omluví, že mu není možno spolkové povinnosti zapraviti, jest vyjmut z odstavce předešlého.

4. Každý, kdo nějakým obchodníkem, majitelem — „house-bossem“ — jest a po tři měsíce své povinnosti nezapraví, ztrácí práva rozhodujícího, jakož i přestává býti členem Česko-Dělnického Vzdělávacího Spolku.

Toto usnešení si ovšem stojí ve velkém odporu s naší ideí — komunistickým anarchismem; avšak že doposud anarchistické společnosti nestává, že dosud ve volné společnosti nežijeme, ale zápasili musíme s mnohými zly, jež nynější kapitalistická společnost zplodila, kde jeden jest oddán egoismu a druhý osobní záští, kdež tato poslední často se užívá i proti idei samé a jako jedovatá rakovina rozežírá pak celé dělnické hnutí, nevěděl si Vzdělávací Spolek jiné rady, nežli tímto radikálním prostředkem rozšiřování tohoto zla zameziti.

Příští schůze se bude odbývat 28. července. Na programu jest předmět: „Proč lidstvo není takové, jaké by mělo být?“

Dopisovatel.  

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 28.07.1894, č. 39

Společný přátelský výlet podniknou soudruzi z New Yorku v  neděli ráno dne 22. července 1894 do lesa poblíže zvýšené dráhy ve 174. ul. v Morrisania. Vystupte z vlaku v 174. ulici a jděte v právo do lesa. Jízda po zvýšené dráze stoji nyní z kterékoliv stanice až do 174. ul. jen 5 centů. Soudruzi a soudružky všech spolků, „Dělnická Družina Pokroku,“ „Dělnická Omladina“ a Č. D. V. S. č. II., jakož i přátelé dělnického hnutí, jsou uctivě zváni, by se v hojném počtu zúčastnili tohoto výletu. O občerstvení a pobaveni bude postaráno.

Nakonec byl pro nepřízeň počasí odložen na příští víkend:

Společný přátelský výlet soudruhů do lesa blíže 174. ul. v Morrisania, který nemohl se odbývati minulou neděli pro deštivé počasí, odbývá se přiští neděli ráno dne 29. července 1894. V pádu deštivého počasí odkládá se výlet na neděli dne 5. srpna. Vystupte z vlaku v  174:. ul. a jděte v právo do lesa. Všichni soudruzi, soudružky a přátelé jsou zváni. O pobavení a občerstveni bude postaráno. Jízda po zvýšené dráze tam a zpět stojí jen 10 centů za osobu. Přátelé dostavte se k příjemné zábavě ve volné přírodě.  

Dillonvale, v červenci 1894.

Ctěnému agitačními výboru a tiskovému výboru Dělnických Listů

Sedm měsíců trvající průmyslová krise a neustálé stávky ochromily náš spolek „Svornost“ v Dillonvale tak, že v něm zůstalo jen několik členů a ti ještě ani schůze odbývati nemohli. A tito jednotlivci při nejlepší vůli své, nemohli povinnostem oproti „Dělnickým Listům“ dostáti. Smutně pohlížíme na kvitance v  každém čísle a vidíme, že ten příjem nemůže krýti vydání, byť by se sebe více obmezovalo. Je nám bolestno, že nemohli jsme náš, tak dobrý list, tu nejiepší zbraň proti našemu nepříteli v Americe dosud ničím podporovati. Vždyť jdeme ze stávky ha stávku!

My pozůstalí členové spolku béřeme půlletní finanční zprávu „Dělnických Listů“ na vědomí a jakmile nám bude možno, tak svým povinnostem dostojíme. Za adresář budeme platit $5. jako jiné zásadě věrné spolky naší „Jednoty. “

Dále vyzveme každého, by své předplatné opravil a D. L. odbíral.

Jakmile náš spolek „Svornost“ odbývat bude své schůze, což doufáme, že se brzo stane, neb očekáváme že sesílí, pak se ihned poradíme, jakým způsobem nejlépe možno náš orgán podporovat, aby se udržel a dosavádním způsobem vědomí mezi dělníky šířil.

Zároveň žádáme, aby pro náš spolek, totiž pro jeho knihovnu, ct. administrace uchovala jeden ročník „Dělnických Listů,“ který zaplatíme.

Soudruhy, kterým možno okamžitě list podpořit, žádáme, aby, pakli jim na věci, zásadě a lidskosti záleží, nenechali ho za žádnou cenu padnout. My, jak nám jen poněkud možno bude, učiníme co bude možného.

Co se týče naší zásady, tu prohlašujeme, že i nadále zůstáváme věrnými přívrženci zásad anarchisticko-komunistických, neb to naše přesvědčení jinak nedovoluje. Pro svobodu a lidskost budeme bojovat vždy poctivě a v pravém smyslu a ne jak to ona, humbukářská a kramářsko – kejklířská strana činí, která jen k vůli zisku volebním švindlům se propůjčuje, lid všestraně podvádí a vyssává a pak odkopne, zradí nebo v letargický spánek ukolébá.

Co se týká návrhu „Dělnické Družiny Pokroku“ v N. Y., to jest, co se má státi se spolky, které buď žádnou činnost nejeví, nebo pro „Jednotu“ a její orgán nemají ani sympathií ani uznání, pravíme toliko: ,,Kdo není s námi, ten je proti nám!“ Dle toho jest nám jednati.

Se socialisticky revolučním pozdravem, Josef Steffel, tajemník

Česko-dělnický vzdělávací spolek „Jan Žižka“ v Clevelandu pojednával ve své poslední schůzi o finanční půlletní zprávě „Dělnických Listů“ a o návrzích tiskového výboru.

Po důkladném uvážení všeho byly zpráva i návrhy schváleny a usnešeno „Dělnické Listy“ ze všech sil podporovati.

Dále prohlásil Č. D. V. S. „Jan Zižka“, že setrvává na zásadách „Pittsburské proklamace“ a volby a politiku paliativních prostředků zavrhuje.

Výlet, pořádaný v neděli 24. června 1894 Česko dělnickým vzdělávacím spolkem v Newarku vydařil se znamenitě. Soudruzi a soudružky z Passaic a z  New Yorku, kteří se výletu zúčastnili, bavili se s našinci zpěvem a tancem až do soumraku, aniž by deštěm, který se odpoledne dostavil, nechali se vytrhovat. Při zapravování účtu za pivo shledáno, že jest přeplaceno $3.15 a za doutníky vytěženo $1.30, což činí dohromady $4 45. Tyto peníze usnášeno věnovat na „Dělnické Listy“. S přáním, aby takových malých výletů ještě v tomto letě více následovalo, znamenám se s přátelským pozdravem, Jeden výletník.

Ve schůzi Česko dělnického vzdělávacího spolku v edwardsville vzat byl v  úvahu dopis tiskového výboru Dělnických Listů.

První návrh byl přijat a zasýláme vám předplatné $2.40 na orgán Dělnické Listy.

Druhý návrh, aby každý člen „Mezinárodní Dělnické Jednoty“ odbíral Dělnické Listy“ byl zároveň přijat a zasíláme vám adresy všech našich soudruhů ku zasílání jim listu.

Očekáváme však, že nám posečkáte. Víte, že jsme všichni horníci a že jsme již tak dlouho na stávce, tak že mnohý otec nemá pro svou rodinu ani chleba. Znáte dobře, v jakých poměrech se horníci nachází, že místo chleba dostává se jim od sheriffových holomků olova.

Třetí návrh, aby každý člen, který má práci, podporoval, než budou mít Dělnické Listy existenci trvale zajištěnou, 5 centy list, přijali jsme v této změně, že bude každý podporovat Dělnické Listy morálně i hmotně dle své možnosti.

Ku konci usnešeno jednohlasně, že setrváváme pevně na zásadách Pittsburské proklamace a dle nich jednati budeme.

Se socialisticky revolučnímpozdravem,

A. B. Schlosser, tajemník

Edwardsville, 10. června 1894.