Zítra 27. prosince 1886 započne zde sensační přelíčeni s anarchisty a penězokazci. Obžalováni jsou anarchisté: Otto Steidel, Jan Ondříček a Josef Pavel Schwarz, kteří jsou obžalováni, že paděláním ražených mincí chtělii domoci se zisku, jehož mělo býti užito k účelům anarchistickým. Obžalovaní jsou příslušnými vesměs do Vídně. Padělali stříbrné peníze. Obžalovaní přiznali se k paděláni peněz, avšak popírali snahy anarchistické. Otto Steidel odsouzen na pět let, Jan Ondříček a Pavel Schwarz na tři léta do těžkého žaláře.
Anarchisté
Josef Vokoun,
36 letý hlídač z Kocandy u Nové Huti, Jan
Gottlieb,
38 letý z Chýlice, František
Homolka starší,
47 letý a 21 letý syn jeho František
Homolka mladší
z Dobřiva octli se včera před čtyřčlenným senátem zemského
soudu. První z nich žalován byl pro tajné se spolčování a
uražení Veličenstva, ostatní pak pro spoluvinu na tajném se
spolčování.
Josef
Vokoun přišel o posledním svatováclavském posvícení do hospody
v Nové Huti, kdež dodal si chmelovinou kuráže, jal se zpívat
písničku, v niž opakoval se stále zvlášť refren „jed, dýka,
dynamit“, jakož i slova, jež byla zjevným uražením
Veličenstva. Ostatní mu přizvukovali.
Soud,
jemuž předsedal rada zemského soudu pan Muller, odosudil Josefa
Vokouna na 13 měsíců do těžkého žaláře, Jana Gottlieba a
Františka Homolku staršího na 2 měsíce tuhého vězení a
Františka Homolku mladšího na 1 měsíc di tuhého vězení.
Obžalované hájil dr. Goliat, žalobu zastupoval státní zástupce
Kohout.
Zdroj:
Národní politika, 21.3.1886
DYNAMIT
(Zpívá
se jako: Když jsem já ty koně pásal)
Když nepřítel krutou zbraní
v řadách našich kosí:
proletář se žene k předu
za milost neprosí.
Od tyrana žádat lidskost?
Ten už dávno ztratil cit.
Na něj nejlíp účinkují
bomby, prach a dynamit.
Nedbej, lide, na příkoří,
nech´ tě mučí, trýzní,
nedávej se uspávati
lživou panskou přízní.
Tebe panstvo za otroka
po věky by chtělo mít:
Vem však na své otrokáře
dýku, jed a dynamit!
Na zákon tě odkazují
a na „dobré mravy“,
by užitek z tebe brali
jako z dojné krávy.
Sami zákon obcházejí
aby z lidu mohli týť,
na takové podvodníky
nepatří než dynamit!
Zde ne blaho na tom světě,
to dostaneš v nebi,
kněží kážou proletáři –
a stranou se šklebí.
Na takové podvodníky
musí naše heslo znít:
Pryč se švindle o nebíčku….
na flanďáky dynamit!
Ať se třesou tyranové
na trůnech a všade,
muži ocel v rukou drží
revoluce mladé.
Přijde doba, kdy Vám vojsko
nebude už pevný štít:
S vojskem vaším sbratříme se,
vás zahubí dynamit!
Udělejte kolem sebe
z policajtů hradby
a myšlenku revoluční
dejte si do klatby:
Vše to vám nic nepomůže,
vy nesmíte déle žít!
Vás zahubí do základu
bomby, prach a dynamit!
Autorem
Norbert Zoula. Publikováno v časopisu
„Budoucnost“ v Chicagu
Minule již podali jsme stručně zprávu, že minulý týden započal v Chicagu krvavě, že tekla krev při nepokojích, jež následkem všeobecného zastavení práce povstalo a to bohužel krev česká.
Však na tom nepřestalo. V dnech následujících došlo k většímu ještě krveprolití, k větším ztrátám životů. Srocení v pondělí dne 3. května 1886 událo se u dílen McCormickových, kde, jak známo, byla před nedávnem stávka.
Počátek vzalo ve schůzi dělníku dřevařských, totiž vykladačů dřevařských lodí a dělníků z dřevařských skladů, kteří v počtu as 12.000 zastavili v sobotu před tím práci, žádajíce zkrácení doby pracovní na 8 hodin při staré mzdě.
V pondělí odbývali schůzi na rohu Blue Island ave a 23. ul. Anarchisté Fielden a Spies tu lid k násilnostem popuzovali, kdežto český řečník Harašta radil k mírnosti, byl ale anarchisty v řeči často vytrhován. Schůze skončila tím že zvolen výbor k vyjednávání se zaměstnavately. Po skončení schůze dal kdosi heslo: “Pojďme na Mc Cormickovy skéby” a již valil se celý zástup k dílnám Mc Cormickovým, které se nedaleko nalézají.
Policista tu na stráži stojící byl kamením a klacky shrocen k zemi, krváceje z mnohých ran a kamení lítalo do oken továrny. Dílny byly zástupem oblehnuty. V brzku však přispěchal policejní vůz s 12 strážníky, kteří vystoupivše, seřadili se, s revolvery v rukou. Dvanáct proti desíti tisícům! Seržant vyzval srocené k rozejití se, však odpovědí bylo několik kamenů do řady policistů vržených. Policisté vystřelili do vzduchu, postupujíce v řadě proti davu. Tento neměl chuti ustoupiti, naopak z davu i se střech a oken okolních domů počala palba proti policistům, kteří stejné stejným spláceli.
Mezi tím počaly přicházeti policii posily, až bylo tu 200 strážníků, pod jichž ochranou dělníci v dílnách pracující odcházeli. Nepochybně že valná část srocených tu byli Češi, neboť byli 3 Češi raněni a zatčení byli též většinou Češi.
“Svornost” o raněných zatčených podává následující zprávu: Tak dalece jak jsme se mohli v tom znatku dověděti, poraněni byli následující krajané:
Josef Vojtík, 23 roky stár, pochází z Roupova u Přeštic, kraj Plzeňský. Dříve byl zaměstnán u McCormicka. Byl se dívat na boj lidu s policií a byl střelen do stehna. Bydlí v čísle 422 17. ul.
Jan Klečka, 21 roků stár, bydlící v čísle 300 20. ul. Byl tam též co pouhý divák. Střelen byl do nohy, kule však odrazila se o nůž v kapse, tak že mu mnoho neublížila. Klečka pochází z Holkovic, okr. Horažďovice.
Nejtěžší poranění, jak se zdá, utrpěl český mladík Josef Šrámek, bydlící v čísle 110 18th Place, byv střelen do břicha. Jest zaměstnáním krejčí a pracoval u mladšího Layera. To byl ten samý mladík, kterého vezli krajané na expresním voze domů. Mimo těchto mnoho jiných potlučeno bylo klacky policajtskými. Ně kteří policisté udávají, že prý na Centre ave. a 18. ul. vhozena byla puma do policejního vozu, však policisté shodili ji do ulice dříve než mohla vybuchnouti.
Jak na policejní stanici zaznamenáno, byli následující zatčeni:
Ignatz Urban, Němec;
František Knolink, Čech;
Tomáš Kavský, Čech;
Václav Suky, čech;
Jan Patolski, Polák;
Anton Seviski, Polák;
Nic. Volna, Němec;
Hugh McWitier, Irčan;
Tom O’Connel, Irčan
Josef Hess, Čech který učinil útok na strážníka Caseyho.
U McCormicka též zastřelen byl jeden kůň, který zapřažen byl ve voze policejním.
Vojtík a Klečka zemřeli druhého dne 4.května 1886. Při dopravě Vojtík a do jeho domova, byl by málem přišel o život strážník Casey, jelikož sousedé Vojtíkovi se domnívali, že strážníkem tím byl postřelen.
V den druhý, dne 4. května, svolána byla anarchisty schůze na náměstí na Randolph ul. aby tu jednání policie z dne předcházejícího došlo odsouzení. Ač mayoru bylo dobře znáno, v jakém rozčilení město se nalézá a že pobuřující řeči anarchistů, které za jiné doby jsou neškodnými, v tomto vážném okamžika mohou k zlým následkům vésti, neučinil ničeho k zamezení schůze. Řečnili tu anarchisté Parsons, Fielden Spies a jiní vůdcové anarchistů, popuzujíce lid k násilí.
K jedenácté hodině dostavilo se na místo schůze oddělení policie. Sotva došlo k davu, padla mezi ně dynamitová puma, hozená některým z potřešttěnců anarchistických. Strašný výbuch a — asi 45 zkrvácených strážníků kleslo k zemi, — jeden mrtev, ostatní více méně zraněni. To strážníci neočekávali a zůstali na okamžik zaraženi, ale již v nejbližší chvíli dán povel k útoku a zazněly rány z revolverů. Stříleno s obou stran a rány rachotily jako v bitvě.
Policistům počaly přijížděti posily, až dostihl počet všech strážníků sem shromážděných 1000; pak teprvé podařilo se náměstí vykliditi, načež postaráno o odvežení raněných a zabitých.
Na bojišti zůstal jeden zabitý strážník, 4 smrtelně ranění, tak že v následujících dnech zemřeli, 7 jiných těžce raněno, tak že smrt některých z nich se očekává a 32 raněno lehčeji.
Ze zástupu lidí jeden zastřelen a 12 raněno, buď střelami nebo klacky. To sotva jest počet všech raněných, neboť mnozí asi prchli, neb byli přátely do bezpečí odstraněni.
V týž večer odbývána byla ještě jedna schůze a sice v české “Plzni”, na rohu 18. a Centre ave., při které sbiti dva lidé, jenž k mírnosti nabádali. Pak vylévali si vzteklivci zlost na oknech a na policejním telegrafu, pokud policií rozprášeni nebyli.
Ve středu zatknula policie redaktory německého anarchistického Volkszeitungu, Schwaba a Spiese, všechny sazeče téhož listu počtem 25, anarchistu Fieldena a onoho prý anarchistu, který dynamitovou pumu hodil.
V české čtvrti se ani v ten den bez nepokojů neobešlo. Rozbita a vyloupena tu lékárna Sam Rosenfelda na rohu Centre a 18. ul. a hostinec Weiskopffa a Porgesa v týchž místech. Policie zatkla 7 výtržníků a rozehnala ostatní.
Večer téhož dne strhla se šarvátka na rohu Desplaines a Pulton ul., v které jeden anarchista a jeden strážník byli raněni.
Ve čtvrtek odbyla policie návštěvu českých anarchistických časopisů, Budoucnosti a Lampičky, však páni kteří tak hrdinsky na papíře kázat a k zločinům povzbouzet umí, nebyli “na místě”, — hnízda byla prázdna.
Od čtvrtka zdá se že ovládla znovu rozvaha a klid a nastaly pokojnější dny.
Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný, Omaha, 12.05.1886
Václav Calda, 24 letý kovářský pomocník z Ledce u Plzně, který naposledy pracoval v továrně pana Horfa v Plzni, byl dle vysvědčení politického úřadz velmi čilým socialistou. Až do roku 1883 zdržoval se ve Vídni, ale byl odtud po prohlášení vyjimečného stavu vypovězen. Pojednou objevil se v Plzni a pracoval zde. Na sklonku roku 1885 dovědělo se okresní hejtmanství v Plzni, že anarchisté tamní chtějí radnici vyhodit do povětří. Ihned zaveden přísnější dohled, dva lidé byli zatčeni, Václav Calda utekl ale do Bavor. Odtud poslali ho však pro žebrání postrkem do Prahy, kdež včera 12. února 1882 postaven před soud. Výsledek tajného přelíčení byl, že Václav Calda odsouzen na 6 neděl do vězení pro tajné spolčování.
V
Kostelci nad Labem konány prohlídky u
A. Lávky,
bratrů Egnerů
a
Ševčíka,
známých to soudruhů z „Dělnické Besedy“ vládou rozpuštěné.
Prohlídka
konána na udání Josefa Dvořáka, který dříve 18 měsíců v
Praze strávil ve vězení u sv. Václava s n nímý soudruh Josef
Boleslav Pecka po celá skorem ten čas strávil v jedné cele.
Dvořák po svém propuštění zdědil domek a aby nemusel vyplatiti
podíly své sestře a bratru Antonínu, neustále na ně udává
četníkům.
Dvořákova sestra jest vřelou stoupenkou našich zásad a byla již také uvězněna v Praze, jakož i Antonín Dvořák. Josef Dvořák denuncioval již několikráte několik soudruhů. Co pal nemá žádný soudruh v Kostelci revolver, by toho psa zastřelil?
Soudní
bestie pražské odsoudili opět následující soudruhy pro
socialistickou agitaci:
František
Hrbek
na 6 neděl tuhého vězení
František
Vaňous
na 6 neděl tuhého vězení
Václav
Jandejsek
na 14 dní tuhého vězení
Josef
Fišer
na 14 dní tuhého vězení
Jan
Procházka
na 14 dní tuhého vězení
B.
Goldamr na
14 dní tuhého vězení
Josef
Bárta
na 8 dnů tuhého vězení.
Ostatní dva František Kurka a Jan Novák zproštěni obžaloby a propuštěni. Veškeří odsouzení jsou ze severních Čech, zejména z Chabařovic a zaměstnání svého horníci.
U pražského trestního soudu započalo dnes 5.července 1886 dopoledne o 9. hodině přelíčení s 10 dělníky pražskými, jez státní zastupitelstvo viní z tajného spolčování. Na lavici obžalovaných zasedli:
Vilém Korber, bývalý magistrátní sluha;
Josef Florian, mlynářský z Chvatěrub;
Bohumil Bachmann, mechanik z Doksů; bývalý redaktor „Naše listy“
Jan Vuřtial, knihařský pomocník z Prahy;
Vavřinec Průša, truhlářský pomocník ze Samovrat;
Václav Kafka, truhlářský pomocník z Proseče,
Matěj Burian, truhlářský pomocník ze Statižovic;
Jan Handlíř, truhlářský pomocník z Vinohradů;
Josef Rysa, truhlářský pomocník z Divišova
Josef Mráček, zedník z Prahy.
Socialisté. (Ze soudní síně) Před trestním soudem pražským mělo dnes opět započíti přelíčení se „socialisty‘, tentokráte pražskými; na lavici ob- žalovaných povoláni byli: 251etý mechanik Bohumil Bachmann z Doksů, 281etý mlynářský a spisovatel Josef Florian, 241etý knihař Jan V n r B t i a i z Prahy; 271etý truhlář Vavřinec Průša zeSamosol, 411etý sluha Vilém K o r b e r, 271etý truhlář Václav K a v k a z Proseče, SOletý truhlář Matěj Burian z Nalžovic, 301etý truhlář Jan Handlíř z Mareyi, 411etý truhlář Josef R y s z Divišova a 481etý zedník Josef Mráček z Novýeh Dvorů. — Obžalovaný Mráček jsa nemocen, nedostavil se. Dříve než pře- líčení bylo zahájeno, žádali obhájci dr. Skrejšovský, dr. Dvorský a prof. dr. Gundling, by přelíčení bylo odročeno; zvláště dr. Dvorský poukazoval k tomu, že jeho klient Korber nemohl mu posud celou událost řádné vylíčiti, pročež drn Dvorskému nelze převzíti jeho obhajovaní. Když státní zástupce Kohout proti odročení ničeho nenamítal, vyhověl sond žádosti ob- hájců a přelíčení odročil. — Veškeří tuto obžalovaní dělníci byli členy „Politického klubu českého dél- nictva v Praze a okolí“, většina z nich byla také ve výboru spolkovém; klub počal též vydávati dělnický časopis „Naše Listy“. Národní politika. Praha: V. Nedoma, 10.6.1886
Veškeří uvedení byli členy českého Politického dělnického klubu v Praze, jenž před dvěma lety počal vydávati dělnický orgán „Naše listy“. Obžaloba opírá se o to, že u všech nalezeny byly socialistické spisy, ba někteří byli prý též ve spojení s americkými anarchisty v Chicagu z Mezinárodní dělnické jednoty. Přelíčení, jež poprvé již před měsícem počalo, pro churavost Mráčková musilo však býti odročeno, potrvá asi tři dni.
Zase naplnil se největší sál u zdejšího trestního soudu revolučními socialisty a anarchisty. Jsou to ponejvíce mladí lidé, vyjma jednoho, vesměs havíři z Duchcova, Bíliny a okolí. Je jich dvaatřicet. Obžaloba státního zastupitelství klade jim přečin tajného spolčování za vinu. Jsou to zejména:
František Beránek z Ledvic
Antonín Doležal z Ledvic
Václav Karlíček z Bíliny
František Doležal z Duchcova
František Grund z Duchcova
František Hák z Duchcova
František Smrčka z Duchcova
Josef Průša z Duchcova
Antonín Procházka z Duchcova
Josef Konáš z Duchcova
František Procházka z Duchcova
Jan Procházka z Duchcova
Michal Medvěd z Duchcova
Antonín Šank z Duchcova
Josef Šank z Duchcova
Josef Prachař z Duchcova
Josef Jiskra z Duchcova
Prokop Kropáček z Polehrad
Vojtěch Mužík z Nové Vsi u Duchcova
Václav Mužík z Nové Vsi u Duchcova
Antonín Pokorný z Bíliny
Josef Fikar z Bíliny
V. Pešek z Bíliny
Josef Kořínek z Bíliny
Josef Studený z Bíliny
Antonín Maryška z Bíliny
Václav Schafer z Bíliny
František Kopp z Bíliny
Antonín Janda z Bíliny
František Kos z Bíliny
Vojtěch Koucký z Bíliny
Václav Kotlář, krejčí z Teplic.
V hostinci Valtrově v Bílině scházeli se socialisté ve zvláštním pokojíku, který obyčejně za sebou zamykali. V takové schůzce dne 15. března 1886 konané, byli mezi Bílinskými dva delegáti z tajné sekce duchcovsko-ledvické, Antonín Doležal a František Beránek. Měli za úkol vyříditi spor, vzešlý mezi soudruhy Bílinskými pro nějaký obnos, který ustanoven byl pro tajný spolek, avšak Václav Karlíčkem s dvěma soudruhy nebyl účelu svému odevzdán. Jeden socialista byl v šenkovně na stráži, kdežto sklepník, Čech, ostatním posluhoval. Sám se totiž k tomu a to zadarmo nabídl.
Jakýsi Jakub Mayer oznámil to četnictvu a to socialisty chtělo překvapit. Avšak „stráž“ dala v čas výstrahu a tak odklizeno vře dříve, než se četníci objevili. Pokoj byl již odemknut. „My již víme, že nás Mayer vysradil,“ řečeno četníkům.
Všichni, kdoř byli přítomni, byli zatčeni, ale brzy je zase pustili na svobodu.
Dále vyšetřilo se, že zpěvácký spolek „Lumír“ v Duchcove nepěstoval jen zpěv ale i socialismus. Vysílal prý delegáty do dělnické jednoty v Chabařovicích, kde prý je známé rejdiště socialistů, posílal dopisy socialistickým spolkům do Prahy, do Liberce, odebírány zapovězené časopisy, beznáboženské „Světlo“ a revoluční „Duch času“ a i jinak dáváno prý účastenství v rejdech socialistických najevo.
U členů „Lumíra“ vykonány soudní prohlídky, při nichž na mnoha místech nalezeno velmi mnoho tiskopisů obsahu socialistického. Rozsáhlé vyšetřování, které se s nimi zavedlo, skončilo tím, že z oněch účastníků tajné schůzi v Bílině a členů „Lumíra“ v Duchcově vybráno 31 horníků a jeden krejčí, proti nimž podána žaloba pro tajné spolčování. Všichni obžalovaní jsou na svobodě.
Přelíčení, které koná se za předsednictví pana rady Rypky, trvati bude několik dnů. Je tajné.
Vyšetřování zavedeno u c. k. okresního soudu v Ústí nad Labem s Václavem Vaicem co předsedou vzdělávacího spolku dělnického a sice pro přípis který byl co předseda téhož spolku do spolku „Dělnická jednota ve Vídni“ ku slavnosti spolkové zaslal. Při výslechu, trvajícím dva dny, a sice 5. a 6. září 1881 tázán také, komu prý patří ten muž s tím praporem — Ferdinand Lassalle — který ve spolkové místnosti se nachází, kde jej spolek koupil atd. atd. Obraz ten zdobí místnost spolkovou již skorém deset let, aniž by byl před tím komu nápadným býval.
Zpráva o zatčení anarchisty Leopolda Kochmanna, který po propuštění z vazby uprchl do USA. Stal se členem anarchokomunistické Mezinárodní dělnické jednoty, české sekce International Work People Association in America (IPWA). V New Yroku založil druhý publikační orgán IPWA časopis „Proletář“, který vycházel v letech 1884 – 1886.
Ve středu dne 2. listopadu 1881 konána na Malé Straně v obchodě a bytu soudruha Leopolda Kochmanna domovní prohlídka, načež Kochmann na policejní komisařství odveden a ještě téhož dne dopoledne na radnici novoměstskou dopraven byl.
