Pražský anarchista Arnošt Pihert pobýval v Nuslích. Někdy byl nazýván Arnošt Pikert. Narodil se 2. července 1879 na Vyšehradě. Otec se jmenoval Josef Pihert, matka Marie. První manželka Marie Petráčková, se kterou se ovšem nechal rozvést. Druhá manželka Anna Dušková, se narodila v roce 24. září 1874 v Praze. Měl dva syny Arnošta Piherta narozeného v roce 1901 a Josefa Piherta narozeného 1902. V roce 1905 se mu narodila dcera Julie Pihertova, ta však v roce 1908 umírá. Živil se jako obchodní příručí, později jako sluha v obchodě od roku 1903.

Arnošt Pihert a další anarchisté založili 2. února 1904 Politický spolek Vilém Körber v Čechách. Spolek byl úředně povolen 13. 3. 1904. Arnošt Pihert společně s dalšími členy spolku přicházel s kritikou ČAF i ČFVO. Kritizoval ČAF hlavně pro intelektuální a umělecké zaměření z pozice „proletářských militantů“ pod heslem, že anarchističtí intelektuálové „nerozumí potřebám a problémům pracující třídy“ a pod heslem, že „anarchismus je hnutím pouze bojujícím za osvobození pracujících“. ČFVO kritizoval především pro jeho snahu přejít v revolučně syndikalistické odbory, a snahu vytvořit masovou základnu i za cenu ústupků a ztráty otevřeně anarchistické orientace.

Arnošt Pihert, co přesvědčený anarchista, přestal věřit v boha a 4. května 1905 vystoupil z katolické církve a zůstal bez vyznání.

Arnošt Pihert pravidelně docházel na členské, výborové, ale i veřejné schůze. Spolek měl své spolkové po dobu své existence postupně v hostinci „U Zeleného stromu“ v roce 1904, v roce 1905 sídlil v hostinci „ U České koruny“ ve Smečkách, mezi lety 1905 až 1908 sídlil v hostinci „U Zlatého kalicha“ na Bojišti. Po obnovení činnosti v roce 1909 v hostinci „U Fousů“, aby pak v roce 1911 naposledy přesídlil do hostince „ U Velké Prahy“ na Palackého náměstí, kde zůstal až do svého rozpuštění.

Politický spolek Vilém Körber v Čechách, pořádal četné přednášky v mnoha městech a pravidelné schůze v Praze na Vinohradech. Členskou základnou a obsahem své agitace se spolek orientoval téměř výhradně na horníky a dělníky. Politický spolek Vilém Körber propagoval zakládání volných dělnických skupin a spolků (po vzoru starých skupin neodvislých socialistů), které by se hlásily k otevřenému revolučnímu anarchismu. Jeho ideologická linie byla bojovná a militantní, šlo o klasický antikapitalistický anarchosocialismus založený na třídním boji. Určitý vliv měl mezi dělníky a horníky v okolí Plzně, menší už v severních Čechách a Praze.

Vedle vydávání časopisu bylo hlavní formou činnosti Politického spolku anarchistů pořádání propagandistických a vzdělávacích přednášek a diskusních besed. Politický spolek anarchistů měl velice dobré kontakty na české emigranty v USA, kde ho podporoval známý časopis „Volné Listy“ z New Yorku (1891 – 1914).

Arnošt Pihert se podílel na vydávání a distribuci jejich periodika, kdy od ledna 1905 vydával tento spolek časopis měsíčník Bezvládí. Redakce „Bezvládí“ se postupně střídaly v Nových Verneřicích, Hrobech, Praze na Vinohradech a posléze v Praze v Nuslích. Až do dubna 1907 vyšlo celkem 18 čísel, potom list zanikl z finančních důvodů.

Arnošt Pihert patřil mezi přední členy, jelikož v letech 1905 zastával ve výboru funkci jednatele spolku. Tou dobou bydlel v Nuslích č.p.194. Čelen spolku a anarchistou byl i jeho bratr Kryštof Pihert.

V roce 1907 byl zavřený ve věznici na Pankráci, z jakých důvodů, nám není známo.

Předním pražským anarchistou a odborářem byl bezesporu Antonín Ott z Vršovic. Antonín Ott se narodil v roce 1873 zlatníkovi Janu Ottovi a Alžbětě Ottové ze Stříbra. V roce 1889 se rodina stěhuje z rodného kraje do Prahy, kam oficiálně přijíždí 1. října zmiňovaného roku.

Mladý Antonín Ott se začne živit jako leštič pokojů a také se v Praze seznamuje s anarchistickými myšlenkami. Velký vliv na utváření jeho názoru má právě charismatický průkopník anarchismu Vilém Korber, který však nešťastně umírá v roce 1899, krátce potom co je propuštěn z vazební věznice, v rámci jednoho z řady perzekucí proti anarchistickému hnutí. Seznamuje se také s jeho synem anarchistou Čeňkem Korberem, s nímž začne úzce spolupracovat a přátelit se. Nějaký čas dokonce bydlí v bytě Čeňka Korbera v Nuslích č.p. 510.

Antonín Ott a další anarchisté založili 2. února 1904 Politický spolek Vilém Körber v Čechách. Spolek byl úředně povolen 13. 3. 1904. Antonín Ott společně s dalšími členy spolku přicházel s kritikou ČAF i ČFVO. Kritizoval ČAF hlavně pro intelektuální a umělecké zaměření z pozice „proletářských militantů“ pod heslem, že anarchističtí intelektuálové „nerozumí potřebám a problémům pracující třídy“ a pod heslem, že „anarchismus je hnutím pouze bojujícím za osvobození pracujících“. ČFVO kritizoval především pro jeho snahu přejít v revolučně syndikalistické odbory, a snahu vytvořit masovou základnu i za cenu ústupků a ztráty otevřeně anarchistické orientace.

Antonín Ott pravidelně docházel na členské, výborové, ale i veřejné schůze. Spolek měl své spolkové po dobu své existence postupně v hostinci „U Zeleného stromu“ v roce 1904, v roce 1905 sídlil v hostinci „ U České koruny“ ve Smečkách, mezi lety 1905 až 1908 sídlil v hostinci „U Zlatého kalicha“ na Bojišti. Po obnovení činnosti v roce 1909 v hostinci „U Fousů“, aby pak v roce 1911 naposledy přesídlil do hostince „ U Velké Prahy“ na Palackého náměstí, kde zůstal až do svého rozpuštění.

Politický spolek Vilém Körber v Čechách, pořádal četné přednášky v mnoha městech a pravidelné schůze v Praze na Vinohradech. Členskou základnou a obsahem své agitace se spolek orientoval téměř výhradně na horníky a dělníky. Politický spolek Vilém Körber propagoval zakládání volných dělnických skupin a spolků (po vzoru starých skupin neodvislých socialistů), které by se hlásily k otevřenému revolučnímu anarchismu. Jeho ideologická linie byla bojovná a militantní, šlo o klasický antikapitalistický anarchosocialismus založený na třídním boji. Určitý vliv měl mezi dělníky a horníky v okolí Plzně, menší už v severních Čechách a Praze.

Vedle vydávání časopisu bylo hlavní formou činnosti Politického spolku anarchistů pořádání propagandistických a vzdělávacích přednášek a diskusních besed. Antonína Otta znali mnozí dělníci, jelikož byl častým řečníkem na demonstracích, přednáškách a veřejných schůzích. Politický spolek anarchistů měl velice dobré kontakty na české emigranty v USA, kde ho podporoval známý časopis „Volné Listy“ z New Yorku (1891 – 1914).

Antonín Ott se podílel na vydávání a distribuci jejich periodika, kdy od ledna 1905 vydával tento spolek časopis měsíčník Bezvládí. Redakce „Bezvládí“ se postupně střídaly v Nových Verneřicích, Hrobech, Praze na Vinohradech a posléze v Praze v Nuslích. Až do dubna 1907 vyšlo celkem 18 čísel, potom list zanikl z finančních důvodů.

Antonín Ott patřil mezi přední členy, jelikož v letech 1909 až 1910 zastával ve výboru funkci předsedy spolku, zvolen byl také jednatele spolku a to v letech 1908 až 1909 a podruhé v letech 1911 až 1914, tedy do zákazu spolku. Tou dobou bydlel na Pankráci.

Zatímco co mnozí členové Politického spolku Vilém Körber nevstoupili do ČAF ani ČFVO, Antonín Ott sice přicházel s kritikou některých tendencí těchto uskupení, přesto se stal členem, aby je mohl ovlivňovat. Členem anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO) byl v letech 1904 až 1908, tedy do jejího zákazu. V ČFVO se podílel na publikační činnosti, a působil jako odpovědný redaktor anarchistického listu „Nová Omladina“, který byl publikačním orgánem celé ČFVO v letech 1906 až 1908. jeden čas časopis vycházel dokonce třikrát týdně v nákladu asi 3000 kusů, a zařadil se tak mezi nejúspěšnější česká anarchistická periodika vůbec.

Jako člen Politického spolku Vilém Korber se v roce 1907 zúčastnil společné porady všech pražských anarchistických skupin, včetně ČAF a ČFVO, na základě které byla ustanovena Protivolební agitační komise, a byl zvolen členem výboru komise. Také v rámci Protivolební agitační komise přednášel na řadě anarchistických schůzí a demonstrací zaměřených proti volbám, které dle anarchistů nemají pro dělnictvo žádného významu a jen je balamutí, místo, aby se zaměřili na jejich skutečné osvobození sociální revolucí.

Podílel se na sbírkách na společný vězeňský fond ČFVO a ČAF, což bylo velice aktuální, jelikož mnozí anarchisté byli za své aktivity, třeba i jen roznášku novin pokutováni a vězněni.

Antonín Ott jako oddaný anarchosyndikalista, nevzdal své snažení po velkém perzekučním zásahu a rozpuštění ČFVO. Neodradili ho ani aféry a vnitřní hádky ohledně kontroverzního anarchisty Karla Vohryzka. Antonín Ott a další anarchosyndikalisté se po znovu pokusili vytvořit odborovou centrálu. Všeodborové sdružení dělníků Ochrana bylo založeno 5. června 1910 v duchcovském hostinci Austria s činností pro celé Čechy. Ustavující schůze se zúčastnili delegáti zastupující 14 různých oborů – od havířů a sklářů až po dokaře. Sdružení Ochrana si kladlo za cíl nahradit bývalou Českou federaci všech odborů – ČFVO a později do něj přistoupila také severočeská Zemská jednota horníků (ZJH) a severovýchodočeská a východočeská Textilní jednota dělníků.

V roce 1912 došlo k určité diferenciaci v koncepcích revolučně syndikalistických organizací. Ochrana se začala vracet k pozici spíše otevřenějšího anarchosyndikalismu a úzce spolupracovala s Českou anarchistickou federací. Jaroslav Kovář se zařadil mezi přední členy Všeodborové sdružení dělníků OCHRANA, ve které působí v letech 1910 až 1914. Byl zvolen místopředsedou Všeodborového sdružení dělníků – OCHRANA.

Po zániku Politického spolku Vilém Korber v roce 1908 a prostřednictvím OCHRANY, se sblížil s pražskými členy ČAF, které moc dobře znal a také on přistoupil do řad České anarchistické federace. Pomáhal s distribucí časopisu Zádruha, který byl publikačním orgánem ČAF v letech 1908 až 1912.

Po smrti kamaráda a člena ČAF Josefa Marka v roce 1914, pomáhal s organizací finanční sbírky na jeho náhrobek, který vystavělo pražské anarchistické hnutí.

Před první světovou válkou bydlel Antonín Ott na adrese Vršovice č. p. 111 v Praze.

orgán ČAF. Organizace sbírky na náhrobek Josefa Marka. Bydlel na adrese Vršovice č. p. 111 v Praze.

Mezi zapomenuté anarchisty a odboráře severovýchodních Čech patří taktéž Alois Gabriel. Alois Gabriel přišel na Liberecko z Vysočiny. Narodil se 15. června 1876 v Chotěboři Josefu Gabrielovi a Marii rozené Pacalové.

Někdy počátkem století se usadil v Hrádku u Liberce, kde se dostal do kontaktu s anarchistickým hnutím a záhy se stal členem anarchistických spolků. Začal pracovat jako tovární dělník. V Hrádku se seznamuje s Marií Slukovou, narozenou 5. července 1880 ve Smržově na Turnovsku. Nějaký čas žijí ve společné domácnosti, aby se nakonec rozhodli vzít. Jelikož jsou oba bezvěrci, kteří vystoupili z katolické církve, chystá se bezvěrecká civilní svatba. Svatba proběhne 5. listopadu 1904. Za svědky jim jde její bratr Kamil Sluka povoláním tesař v Smržově a kamarád anarchista a tovární dělník Jan Bartoš z nedalekého Horního Růžodolu.

Tou dobou i do českých zemí začaly pronikat myšlenky anarchosyndikalismu, které získávaly stále větší oblibu, nebylo tomu jinak ani u Aloise Gabriela. Toto vření a snaha vytvořit anarchistickou odborovou organizaci jako protiváhu té sociálně demokratické vyvrcholila založením anarchosyndikalistického odborové svazu České federace všech odborů (ČFVO). Česká federace všech odborů (ČFVO) byla utvořena 27. listopadu 1904 v Lomu. Ustavujícího sjezdu ČFVO se účastnilo 32 delegátů ze středních, severozápadních, severovýchodních a východních Čech. Delegáti zastupovali ve svých organizacích asi 1000 členů.

Alois Gabriel jako přesvědčený anarchosyndikalista a člen spolků přistupuje v roce 1904 k ČFVO. V Hrádku u Liberce patří mezi přední činovníky tohoto hnutí a také zde zakládá místní skupinu ČFVO Hrádek. Ta je ustanovena dne 18. srpna 1906. Přirozeně je zvolen do výboru místní skupiny a několikrát zvolen do zodpovědné funkce pokladníka.

Tiskovým orgánem se stal časopis „Omladina“, K „Omladině“ byl vydáván krejcárkový agitační list „Chuďas“ pro široké vrstvy dělnictva. Později list „Nová Omladina“ a po ní „Komuna“. Textiláci z ČFVO zase začali vydávat svůj vlastní list „Proletář“, vycházejícím v Liberci v nákladu 1600 – 1700 kusů.

ČFVO rostla na svém vrcholu dosáhla asi 4000 členů ve 130 odborových organizacích a skupinách. To však úřady nemohly dovolit, začala se připravovat další perzekuce hnutí. Co dosvědčuje i nařízení policejního presídia, aby bylo provedeno „sčítání anarchistů“. Nakonec byla Česká federace všech odborů a všechny její složky c. k. místodržitelstvím rozpuštěny výnosem ze 7. 8. 1908 s absurdním odůvodněním, že činnost spolku směřuje k násilnému převratu stávajícího veřejného řádu.