Znění pozvánky na Okrskouvou konferenci MDJ:
Okrsková konference soudruhů z New Yorku a okolí, odbývat se bude v neděli, dne 18. listopadu 1894, o 2. hodině odpolední v místnosti, č. 414 E. 5. ul. v New Yorku. Jednání této porady předlehÁti bude mimo jiné:
1.) Celoroční zpráva, reorganisace a volba nového agitačního výboru.
2.) Celoroční zpráva a návrhy tiskového výboru ohledně časopisu, brožur a literatury dělnické
3.) Zprávy jednotlivých organisací.
4.) Souhrnný referát o činnosti Mezinárodní Dělnické Jednoty.
5.) Nové návrhy, odporučení a přání pro dobro věci.
Všecky spolky v New Yorku, v Newarku a v Passaic, jakož i soudruzi radikálního smýšlení vůbec, kterým naše věc, naše hnutí, naše snažení a budoucnost pracujícího lidu není lhostejná, a kteří mají dobrou vůli, pracovat dle sil svých k rozšíření našich zásad a podílet se na onom šlechetném, velkém mezinárodním osvobozovacím díle proletariátu, ti všichni jsou přátelsky zváni k této okrskové poradě. Soudruzi, dostavte se v hojném počtu a s tou nejlepší vůlí, svou radou i skutkem hnutí našemu co nejvíce prospěti.
Dělnické listy posléze přinesly následující zprávu z odbývané konference:
Okrsková konference soudruhů z New Yorku a okolí, jež se odbývala v neděli odpoledne, dne 18. listopadu 1894 v Heene’s Halle č. 414 E. 5. ul., nebyla tak četně navštívena, jak to její důležitost vyžadovala a jak již v prospěchu celé naší věci je si přáti. Částečnou vinou toho jest ovšem, že mnoho soudruhů krejčovského oboru mají nyní sézonu a proto museli v neděli pracovat; dále bylo odbývání porady nedostatečně rozhlášeno, hlavní příčinou poměrně malé návštěvy byla ale ona děsná lhostejnost českých dělníků i k věcem nejdůležitějším.
Přítomno bylo asi třicet soudruhů z New Yorku a z Passaic; z Newarku nedostavil se nikdo, ačkoliv byli ústně i písemně pozváni.
O 3. hodiny porada zahájena a soudruh Antonín Novák zvolen za předsedu a František Josef Hlaváček za zapisovatele.
Tajemník agitačního výboru, Ludvík Cimler podával zprávu činnosti agitačního výboru za celý rok. Ze zprávy té vysvítá, že z podnětu agitačního výboru uspořádána byla celá řada agitačních schůzí a přednášek jak v městě New Yorku, tak i v okolních městech. Dále uspořádány slavnosti 11. listopadu a Pařížské komuny. S ostatními spolky udržoval agitační výbor čilé spojení písemní, an pro nedostatek finančních prostředků nebylo možno podniknout žádnou větší agitační cestu, činnost agitačního výboru ochromovalo i to, že členové jeho zastávali většinou i funkce tiskového výboru a byli tedy pracemi příliš přetěžováni a ostatní členové z okolních míst se často do schůze nedostavili nebo ani dostavit nemohli.
Po výměně mnoha náhledů bylo uznáno za nejpraktičnější, když nový agitační výbor sestávat bude z členů newyorských. Do každé schůze agitačního výboru může každý spolek zaslat své zástupce, máli nějaké důležité návrhy nebo přání.
Zpráva agitačního výboru přijata a schválena. Na to zvoleni do agitačního výboru pro příští rok sou:
Jan Březovský z Č. D. V. S. č. II.,
J. Hrdina z Dělnickou Omladinu
Dvorský z Družinu Pokroku.
Ostatní členy zvolí spolky v příští své schůzi.
Dále usnešeno, by každý čtvrt roku odbývala se společná konference soudruhů střídavě jednou v New Yorku, podruhé v Passaicu, pak v Newarku a.t.d.
Na to čten dopis soudruhů z Dillonvalle, O., zaslaný ke konferenci a přijat s pochvalou.
Tajemník tiskového výboru soudruh Václav Kudlata v delší řeči podával celoroční zprávu o činnosti tiskového výboru a líčil ty překážky, obtíže a starosti s nimiž měl za celý rok při vydávání Dělnických Listů co činiti. Uváděl, že něco málo soudruhů činností a prací vyčerpávali své síly až do úmoru, kdežto většina jiných v úplné lhostejnosti si hověli, že některé spolky učinily co jen mohly ve prospěch časopisu, kdežto jiné ani centem na něj nepřispěly a jiné docela i proti němu pracovaly. Kdyby všichni soudruzi a spolky konali svou dělnickou povinnost vůči listu, tu by vycházení jeho zajištěno bylo beze všech obtíží a mimo to mohly by se vydávat častěji poučné spisy, kterých je tak velká potřeba.
To ať všichni soudruzi uváží a dle toho jednají. „Dělnické Listy“ jsou u mnohých „také prý socialistů“ ve velké nenávisti a proč? Protože píšou logickou pravdu, protože z mnohého švindlu a podvodu strhly škrabošku a mnohého darebáka postavily do pravého světla. List ten, který důsledně hájí zásady a stanovisko nejpokročilejších socialistů, musí býti udržen, neb je ho nevyhnutelně potřeba. Mocný dojem této obšírné a věcné řeči byl znát na všech a doufejme, že trvale zůstane v paměti všech.
Administrator Ludvík Cimler četl pak půlletní i celoroční finanční zprávu „Dělnických Listů,“ která bude co nejdříve všem spolkům Mezinárodní Dělnické Jednoty zaslána. Pečlivě a vzorně vypracovaná tato zpráva, jež svědčí o nejvzornějším hospodářství vydavatelstva a o obětavosti několika soudruhů, kteří z pola anebo docela darmo těžké práce vykonávají, přijata byla s největším uspokojením a tiskovému výboru a ostatním funkcionářům vzdán dík a vysloveno uznání.
Po vyslechnutí zpráv o stavu jednotlivých organisací podával soudruh H. souhrnný referát o činnosti Meinárodní Dělnické Jednoty za celý rok. Ve své dlouhé řeči, kterou zároveň pro nedostatek místa nemůžeme uvádět, pravil mimo jiné: Ačkoliv nešlo vše v naší Jednotě dle přání a jak jíti mohlo, přece můžeme na celou činnost pohlížeti s uspokojením. Činnost dělnických spolků, které nejen na papíře, nýbrž skutečně existují, nebyla nikdy tak intensivní, jako za dobu co „Dělnické Listy“ vychází. Uvážímeli, jak nepřátelsky se ze všech stran proti nám pracovalo, dále jak těžká hospodářská krise ochromovala život všeho lidu pracujícího a konečně jaká lethargie, netečnost a nedůvěra zavládla v řadách dělníků, tu musíme říci, že jsme vykonali dost. Kdybysme nebyli nic jiného vykonali než to, že jsme poctivý radikální a zásadě věrný živel zachránili před utonutím v té korrupci a v politickém bahně, tu vykonali jsme dost. Tím vykonali jsme veliký čin a zachránili jádro hnutí, které opět vzroste v mohutný strom. Byl již nej vyšší čas, že se tak stalo. Kdyby se nebyl tento poctivý a zásadní živel emancipoval od živlu korruptního, bylo by již dnes po hnutí revolučním sociálním českém. Ti nejpevnější byli by sice zůstali neporušeni, ale roztrpčení byli by co jednotlivci ustoupili v soukromí, kdežto všichni slabší byli by bývali strženi v propast politického bahna, kde by byli utonuli, jak toho nejsmutnější příklad vidíme na „Právu Lidu“ v Chicagu a u „Hlasu Lidu“ nejsou toho daleko. Jádro jsme zachránili zdravé, nyní jest povinností všech pracovat, aby vzklíčilo, rostlo a mohutnělo. Musíme poznání, zásady a učení naše neustále šířiti na větší kruhy, získávat nové stoupence, organisovat a stavět nové řady revolučních bojovníků. Naše věc, naše idea je tak spravedlivá, tak šlechetná a vznešená, že to není jen povinností, jak obyčejná fráse zní, nýbrž i největší potřebou a ctí pro každého, kdo pro ní pracuje. Ona zvítězí silou své mravní a právní síly nad všemi nepřátely. Proto vytrvejme důsledně při zásadách našich za všech dob a okolností, neb jen tak můžeme získat vážnost a důvěru u lidu, jen tak můžeme přivésti zásady naše k platnosti. Kdo je každý den jiným, ten nemůže očekávat, že mu lid uvěří. Nedbejme že je nás málo, pravda a pokrok měli vždy jen nepatrný počet stoupenců a přece zvítězily. My již dnes, to jest mezinárodní revoluční hnutí, representujeme větší moc, než pochopiti dovedeme. Tato moc vyzdvihuje již celý ten tyranský systém ze základů a snad nebude to dlouho trvat, kdy revoluční menšina bude vítěznou stranou a zakladatelkou nové, lepší společnosti. To nepouštějme se zřetele a pracujme pevně, nezdolně k tomuto cíli. Bděme všichni, aby české dělnictvo s této cesty nikdy nesešlo a každý, kdo by ho chtěl svádět a podvádět, ať co škůdce je označen a lid před ním varován.
Tato řeč přijata s všeobecným souhlasem. Při odstavci „volné návrhy“ podáno bylo mnoho dobrých bodů pro dobro věci, žel však, že prozatím nemožno k nim ještě přikročiti. Usnešeno bylo vydati sběrací listiny ku sbírání příspěvků ve prospěch dělnického tisku a agitace. Soudruh Josef Belza uvolil se výlohy za tisk listin sám uhraditi. Soudruzi jsou upozorněni, by hleděli opatřovati prostředky pro agitaci a brožury a pak bude moci agitační výbor opravdu zdárně působit. Bez jediného centu nedá se dnes, v kapitalistické společnosti, ničeho poříditi. Soudruh Josef Belza podal návrh, aby se naše Mezinárodní Dělnická Jednota zasadila o osvobození soudruha Jana Hronka v Chicagu. O návrhu tom bylo déle jednáno a usnešeno, aby nový agitační výbor záležitost tu vzal do rukou. Na to o 7 hodině večer konference skončena.
