Redaktor časopisu „Omladina“ před soudem (1894)

Pokrývačský pomocník Karel Rosák, redaktor časopisu „Omladina“ v Mostě, jenž v květnu odsouzen byl pro zločin rušení veřejného pokoje a řádu k 6 měsíčnímu těžkému žaláři, odsouzen byl včera výnimečným soudem šestičlenným do vězení na 1 měsíc pro přečin pobuřování a schvalování nezákonných skutků, obě spáchal tiskem. Karel Rosák jest mimo to ve vyšetřování pro jiný tiskový přestupek.

zdroj: noviny „Národní politika“ z 5. září 1894

DLOUHO JSME TRPĚLI (Josef Boleslav Pecka)

(na melodii „Pod našemi okny . . .“)

Dlouho jsme trpěli 
bez vší příčiny,
dlouho pouta vlekli,
ač jsme bez viny.
Jen volných chcem druhů,
[: žádných pánů, sluhů :]
k hanbě svobody.

Dost jsme pracovali
pro vás, boháči.
Kůže jsme vám stlali,
sobě bodláčí.
Pracujíce, žíti,
[: z práce zisk chcem míti :]
dle práv lidskosti.

Stále jsme shýbali
hřbet před vrchností,
a na sebe brali
pánů necnosti.
Dělnické však hnutí
[: k zápasu nás nutí :]
pro věc svobody.

Dosti lkání, nářku,
o té bídě své.
Chystej se již lide —
mamom k boji zve.
Sketou, kdo jest vzadu,
[: zlou jest síla hladu :]
když se rozbouří.  

Již se blíží jitro,
bude brzo den,
kdy lid pracující
bude vykoupen.
Vzhůru, proletáři,
[ vítej rudou záři :]
zlaté svobody.

J. B. Pecka.

Mostecký časopis „Omladina“ před soudem (1894)

Redaktor mosteckého socialistického listu „Omladina“, Karel Rosák, byl včera pohnán před porotní soud k zodpovědnosti pro článek „Rodina a anarchie“, otištěný v „Omladině“ z 10. srpna 1894, v němž shledalo návladnictví skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 365 trestního zákona.

Zmíněný článek byl ohlasem myšlenek jistých „myslitelů“, kteří se vyslovili proti manželství, jehož zrušení a nahražení tak zvanou „volnou láskou“ je význačným bodem na programu krajního křídla socialistických stran.

Redaktor „Omladiny“ byl pro uveřejnění článku toho postaven včera před soud. Obžaloba zněla na přečin dle § 305 trestního zákona zneuctění manželství a dále pro přečin dle § 300 trestního zákona snižování úředního nařízení, jehož se dopustil lokálkou „Konfiskace“ v témže čísle uveřejněnou. Přelíčení bylo na návrh veřejného žalobce prohlášeno tajným. Obviněný žádal, aby důvěrníkem jmenován byl jeho přítel Schniler, který pro politický delikt se nalézá ve vazbě v novoměstské trestnici. Soud však rozhodl, že důvěrníci mohou býti jmenováni pouze z přítomných osob a žádosti obviněného nevyhověl.

Porotcům byly dány dvě hlavní otázky a jedna dodatečná znějící na přestupek čl. 22 tiskového zákona. Na první hlavní otázku, týkající se znectění zákona a na eventuelní odpověděli porotci většinou hlasů kladně.

Na základě toho výroky byl Rosák uznán vinným a odsouzen pro přečin dle § 305 trestního zákona na dva měsíce do tuhého vězení a pro přestupek na tři dny do vězení.

zdroj: noviny „Národní politika“ z 6. 11. 1894

BRATŘI, PROBUĎME SE JIŽ (František Hlaváček)

(„Bratři, rozveselme se . . .“)

Bratři, probuďme se již, 
shoďme lethargie tíž,
směle jen do zápasu
za svobodu chuďasů.
Rudou vztyčme korouhev,
nelekej nás panstva řev.
Bratři, bratři, vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Všichni stejně zkoušíme,
všichni bídu snášíme,
všichni máme jeden cíl:
by lid volným, šťastným byl.
Úkol náš jest jediný:
Svoboda vší chudiny.
Bratři, bratři vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Porobu svou poznejme,
ruce sobě podejme.
Doposud jsme otroci —
spojeni — jsme velmocí.
Když se dáme všichni v boj,
zničíme nepřátel roj.
Bratři, bratři, vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Nuže v boj už spěchejme,
zastrašit se nedejme.
Vítězství nás nemine
a otroctví pomine!
Nadejde svoboda nám,
přestane otrok i pán.
Bratři, bratři vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Frank Hlaváček.

HLAS SVORNOSTI (Neznámý autor)

(na melodii „Marseillaise“)

Aj, vzhůru děti proletáře, 
již zaplanul nám slávy den.
Již vyjasněte svoje tváře,
[;neb duch náš opět svoboden :]
Slyšíte, jak líbezně zvučí
volnosti opět jarý duch,
když láska pojí mocný kruh,
druh jímá druha do náručí.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

O lásko, zapuď naše strasti,
ty veď a sil nám naši páž.
Svobodo drahá, zdroji slasti,
[: buď vždy svým manům v boji stráž :J.  
Nechť zdar se nám k praporům vine,
přiváben mužným hlasem tvým.
Nechť konečným tvým vítězstvím
blaho a štěstí lidu kyne.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

Až starších nebude již více,
pak nastoupit jich dráhu nám;
tam jejich prach, a na tisíce
[: stop se stkví ctností ku hvězdám].
Nepřejem tak dél jich si žíti,
než spíš tak jak oni mřít,
a ten chováme hrdý cit,
buď svorně žít neb stejně mříti.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

Bratrstvo českoslovanských dělníků v Liberci (1884-1885)

Asi na sklonku roku 1883 nebo počátkem roku 1884 založen
byl v Liberci spolek Bratrstvo českoslovanských dělníků. Měl spolkovou místnost v hostinci »U města Norimberka«, kde pořádal pravidelně čtrnáctidenně spolkové schůze s rozhovory nebo přednáškami, kdežto větší podniky svolával do hostince »U města Benátek « ve Františkově.

První větší zdařilou akcí »Bratrstva « byl výlet, uspořádaný 13. července 1884 do Turnova, na Valdštýn a Hrubou Skálu (jehož se zúčastnily i podporovací dělnické spolky z Jičína a Turnova) a jednoroční, základní slavnost, konaná dne 7. prosince 1884 ve Františkově.

V předsednictví spolku se vystřídali Antonín Malý, J. Šulc a Albert Šantrůček, funkce jednatelské zastávali Hlůža, Šantrůček a Češpiva. »Bratrstvo« mělo přes 50 členů. Ve spolku byli činí taktéž anarchisté například Ladislav Brunclík, Mlejnek atd.

V červenci 1885 byl spolek z příkazu pražského místodržitelství rozpuštěn, se zdůvodněním, že »sledoval sociálně-demokratické tendence«. Již od jara 1885 byli četní funkcionáři spolku (Šantrůček, Antonín Čejka, Hradecký, J. Střecha, Ladislav Brunclík, Žofka, J. Štolba, Mlejnek a j.) pronásledováni domovními prohlídkami a někteří ještě téhož roku odsouzeni pro tajné spolčování.

Prameny: prostějovský „Duch času“ z 16. dubna, 26. června, 14.srpna, 11. a 23.září, 23. října, 13.listopadu 1884, 22.ledna, 9.dubna, 28.května, 25.června, 13. srpna 1885, Tomsovy „Dějiny spolku Dobročin“ str. 16

MUČEDNÍKŮM KOMUNY (Josef Boleslav Pecka)

 („Kdo zlato vydobývá . . .“)

Vás nespočetné voje 
jež v oběť padli jste,
z vašich jež mrtvol vrazi
slavili hody své.
Vy, jež reakce vášeň zlou
jste napájili krví svou —
vás v památce své chová
světový proletář.

Též, vás, vy statné ženy,
jež v svatém nadšení
svá prsa stavily jste
puškám ku cílení,
jež ku ochraně dětí svých
jste v řadách byly ve prvních —
vás v památce své chová
světový proletář.

A vy krvavé stíny,
zmučených dětí řad,
pronásledujte katy
a plašte napořád!
Nechť před časem se třesou tím,
že zlé zas budem splácet zlým.
Vás v památce své chová
světový proletář.

Vás povražděné bratry
na valech Satorských,
na popravišťích ulic,
a tajně ve sklepích.  
Jiskrné oko, chladná líc,
zírali vzdorně smrti vstříc —
vás v památce své chová
světový proletář.

Červený prapor vzhůru,
jenž z vašich rukou pad —
hle, nové voje opět,
a nespočetný řad!
Na troskách útrap k slávě vám
komuny nové vstane chrám.
Vás v památce své chová
světový proletář.

Z Greulicha přeložil J. B. Pecka.

LIDE MŮJ, TY ZOTROČENÝ (František Hlaváček)

(na melodii „Vltavo, ty modrojasná . . .“)

Lide můj, ty zotročený, 
proč stále na jiné dřeš ?
Jiným rozmnožuješ blaho —
sám ale jen v bídě mřeš.
Dbej konečně též o sebe,
za svým cílem rychle spěj;
abys i ty svobodným byl,
o to se již postarej.

Zem je velká, má dost darů,
všichni mužem blaze žít.
Třeba zlaté tele svrhnout,
základ k štěstí založit.
Když všichni rovni budeme,
nebude víc otroků.
Pak nadejde teprv pravý
čas svobody, pokroku.

Frank Hlavaček.

Dělnická jednota v Liberci (1882-1884) a (1894-1897)

Prvním českým, ryze dělnickým vzdělávacím spolkem v Liberci
byla Dělnická jednota, jejíž ustavující (tehdy se užívalo slovo: zřizující) valná hromada se konala 26. února 1882. Podnět k založení spolku dal pravděpodobně 25letý zámečnický dělník, radikál a anarchista František Nechvíle, který přišel do Liberce na jaře roku 1881 z Vídně. Prvním předsedou Dělnické jednoty byl zvolen František Nechvíle, který se však za necelý rok vrátil do Vídně a jeho nástupcem v předsednické funkci se stal Eduard Mlejnek, anarchista zapojený i do tajné anarchistické tiskárny v Hluboké v roce 1885. Prvním jednatelem byl Springer a po něm František Šprynar. Spoluzakladateli Dělnické jednoty dále byli: J. Bohata, František Pašek, W. Loos, Štěpán Spigaro, Karel Jůza (knihovník), František Novák, František Sedlatý, J. Hauft, František Řehoř, Vocásek, Fajta, Horák, Šváb, Kromholc, Herbrych, Šantrůček, Štěpán Hejda a j. Spolek měl celkem asi 50 členů. Spolkovou místnost měl zprvu v hostinci „U zlatého anděla“ ve Frýdlantské ul. čp. 227 – L, a od 1. listopadu 1882 v hostinci „U města Norimberka“ v Rochlické ulici.

Činnost Dělnické jednoty byla zvláště v r. 1882 velmi bohatá. Každý týden se konala spolková schůze s rozhovorem o všeobecných záležitostech dělnických nebo s přednáškou, jeden večer v týdnu se členové zdokonalovali v českém pravopisu a v řečnictví a kromě toho jednou týdně se přiučovali počtům a německé řeči. Ve spolkové místnosti byla vyložena řada českých i německých časopisů, většinou dělnických, ale i obrázkové, humoristické, ba i mladočeské Národní listy.

Téma přednášek se týkala zpravidla dělnických požadavků, významu vzdělání, péče zdravotní, sociální ochrany, poučení o mzdových otázkách, ale i politických aktualit, poučení o pařížské komuně, o dějinách národa atd. Zábavní odbor jednoty opatřil deklamatorními večírky peníze na zřízení spolkové knihovny.

V letech nejzběsilejší persekuce socialistického hnutí 1884—1885 byl spolek úředně rozpuštěn, ale r. 1894 byl obnoven jako Vzdělávací spolek »Dělnická jednota« pro severní Čechy se sídlem v Liberci. Jeho činnost byla pak rozšířena i na pořádání divadelních představení, která byla provozována také až ve františkovském »Eliseu«. V letech 1896 — 1897 měla »Dělnická jednota spolkovou místnost v hostinci »Feldschlossel« v Liberci, kde bylo středisko anarchistického hnutí. Také z darů, které spolek občas poskytoval na podporu anarchistických organisací, možno usuzovat, že převážná část členů Dělnické jednoty byla z řad tzv. neodvislých socialistů – anarchistů.

Prameny: pražské „Dělnické listy“ z 5. dubna, 3. května, 7. Června, 6. října a 16. listopadu 1882. a z 10. března 1883; liberecký „Proletář“ z 20. února, 18. června, 6. srpna a 8. října 1896 a z 21. ledna a 1. dubna 1897.

Český vzdělávací spolek v Hrádku n. Nisou (1888-1902)

Pohraniční město Hrádek n. Nisou mělo již v osmdesátých letech minulého století značně vyvinutý průmysl, který sem přivábil mnoho dělníků a řemeslníků české národnosti. V r. 1888 si zde čeští dělníci založili první spolek, jemuž dali jméno: Český čtenářsko vzdělávačí spolek
obojího pohlaví. V městě žilo tehdy (podle úředního rakouského sčítáni v r.
1890) 116 Čechů. Ve skutečnosti však byla česká menšina asi početnější, neboť spolek měl sám v té době 61 členů. Byli to skoro vesměs socialisticky smýšlející občané. Z počátku byl předsedou spolku dělník Šťástka a v r. 1891 zvolen předsedou 23letý krejčovský tovaryš František Cyrus, jeden z nejzasloužilejších, dělnických předáků v městě, který působil V Hrádku n. N. od r. 1885 až do okupace v r. 1938. Jednatelské funkce zastávali: Josef Lukeš, Josef Veiser, A. Styf a j. Ve spolku byli dále činní: Celestýn Pabíška, František Birger, V. Píro, František Douša, Petr Říha, A. Neuhajzr, Tomáš Fajtl, Jan Záhorský atd. Spolková místnost byla původně v »Koloseu« (u Kunců), později v hostinci M. Bleilové. Spolek konal
pravidelné měsíční schůze, ve kterých se členové vzdělávali hlavně předčítáním vědeckých knih a rozborem úvah časopiseckých. Spolek
měl také slušnou knihovnu, kterou spravoval knihovník Josef Sedláček a po zániku spolku v r. 1902 ji převzal místní vzdělávací Spolek „Květ“. Český
spolkový život v Hrádku n. N. byl ve svých počátcích hodně romantický,
zvláště když po r. 1892 vedení spolku trvale ovládly radikální živly anarchistické.

Prameny: pražské časopisy ,,Heslo“ z 12. června 1891 a „Sociální demokrat“ 17. dubna,1.června, 18. října a 19. prosince 1891 a z 19. března 1892, liberecký „Proletář“ z 17. prosince 1896; brněnská ,,Matice svobody“ z 8. října 1902; „Ještědský obzor „z 5.—12. srpna 1926 a 1. listopadu 1928; Ottův slovník naučný XI./743.