Přední žižkovský anarchista Josef Král se narodil 7. září 1975 v Brzoticích u Kralovic do rolnické rodiny Ludvíka Krále a Barbory za svobodna Vozlařové. V devadesátých letech předminulého století se stěhuje do Prahy a nejdříve se usazuje na Smíchově. Smíchov s emu stává osudným, protože zde potkává svoji lásku Annu Weinertovou. Anna Weinerotvá pracuje jako služebná. Narodila se 2. února 1884 na Smíchově rodičům Weinertovi Matyáši barvíři kůží a Josefe za svobodna Grošlové. Na cestě je potomek Božena Králová, a tak se rozhodnout vzít. Civilní bezvěrecká svatba se konala 4. května 1902. Za svědky jim šli anarchističtí kamarádi Theodor Pichl a Josef Krbec.

Živil se jako obuvnický dělník a redaktor časopisu „Obuvník“, orgán pro hájení zájmů pomocníků obuvnických v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vycházel v letech 1890 až 1926. Nejdříve bydlel Josef Král na Smíchově, v roce 1906 se stěhuje na Žižkov.

Na Žižkově se sdružil do anarchistického uskupení Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí. Stal se předním členem spolku, proto také zastával post předsedy, na nějž byl 26. října 1906 zvolen. Podruhé byl za předsedu zvolen 29. října 1907 a zastával ho až do 3. prosince 1910.

V roce 1904 přistupuje také za člena anarchosydikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO), v jeho řadách působí do roku 1908, kdy jsou tyto odbory zakázány a rozpuštěny.

Jan Šesták se narodil v roce 1878 v Tursku. Za manželku si vzal Antonii Novotnou, narozenou v roce 1882. Povoláním byl tak jako mnoho tehdejších pražských anarchistů rukavičkář. Ostatně mezi kolegy rukavičkáři se seznámil s anarchistickými myšlenkami.

Patřil ke generaci anarchistů vzešlých z hnutí neodvislých socialistů kolem proslulého Viléma Körbera. Byl členem Vzdělávací besedy stavebního dělnictva pro Žižkov a okolí založenou právě neodvislými socialisty. V roce 1896 byl spolek přejmenován na Vzdělávací jednotu Žižkovan. Jan Šesták patřil mezi přední členy. Na valné hromadě odbývané 19. dubna 1896 byl zvolen jednatelem spolku a tuto funkci si podržel do 21. dubna 1897.

Josef Moravec přišel na dělnický Žižkov z Polabí. Narodil se v roce 1873 v Němčicích na Kolínsku. Do Prahy se přistěhoval ještě před rokem 1900 a usadil se na Žižkově. Seznámil se s Marií Zemanovou, kterou si bere 17. května 1899 u svatého Apolináře v Praze. Následující rok 1900 se jim narodí syn Jindřich Moravec.

Josef Moravec se stal členem anarchistických spolků na Žižkově. Vstupuje také do sdružení anarchistických bezvěrců Spolku Volných myslitelů na Žižkově, který byl založen v roce 1907. Na valné hromadě konané 4. července 1908 byl zvolen místopředsedou a tento post zastával do 1. listopadu 1908. Povoláním byl holič a vlásenkář.

Zapomínaným anarchistou spojeným se Žižkovem byl Josef Prkno. Narodil se v roce 1872 ve Slušticích na Pacovsku rodičům Františku Prknovi (1843) a Marii za svobodna Nikodémové (1849). DO Prahy se rodina Prknova i s malým tehdy sedmiletým Josefem Prknem přistěhovala v roce 1885 a usadila se na Žižkově, kam směřovali cesty většiny dělnických rodin z venkova. Josef Prkno si vzal za manželku Marii Poncarovou, která se narodila v roce 1880. V roce 1906 se jim narodil zřejmě jediný potomek Ladislav Prkno.

Do anarchistického hnutí se zapojil již v jeho raném období tzv. hnutí neodvislých socialistů. Patřil mezi zakládající členy Vzdělávací besedy stavebního dělnictva pro Žižkov a okolí. V roce 1896 byl spolek přejmenován na Vzdělávací jednotu Žižkovan. Josef Prkno patřil mezi přední členy. Byl třikrát po sobě zvolen prvním jednatel spolku. Prvně byl zvolen na valné hromadě 7. ledna 1896, podruhé 13. ledna 1897 a naposled 29. března 1898 a byl vlastně i posledním jednatelem jelikož byl spolek rozpuštěn během represivní vlny proti anarchistickému hnutí 2. listopadu 1899.

Josef Prkno pracoval na státní dráze jako železniční zřízenec. Stal se členem anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) od jejího vzniku v roce 1904. Ve spolupráci a po úspěšné agitaci Karla Vohryzka a dalších anarchosyndikalistů se mu a jeho dalším kamarádům se ČFVO daří proniknout více na železnici. Pro anarchosyndikalistickou věc získávají další nespokojené železničáře a v roce 1908 je ustanovena nová členská sekce Federace železničářů při ČFVO. Čítala přes 80 členů, a chystaly vznikat odbočky po celých Čechách i mimo Prahu. Dokonce vyšlo i první číslo časopisu anarchosyndikalistů železničářů s názvem „Předzvěst“. Číslo však bylo kompletně zabaveno policií a další vydávání zakázáno. Policejní místa totiž s velkými obavami sledovali pronikání na státní dráhy, obávali se propuknutí stávky vyvolané anarchosyndikalistickou agitací, která by vážně ochromila chod monarchie a byla by silnou zbraní při stávkách horníků, kde měli anarchisté silné pozice. To stát nemohl dopustit a tak udeřila perzekuce, zatýkaní a nakonec rozpuštění slavné ČFVO v létě 1908.

Válečné běsnění, které rozpoutali evropští vládci, nedecimovalo statisíce proletářů jen na frontě, ale i doma v zázemí, kde je kosily nemoci způsobené strádáním způsobeným nedostatkem potravin, které se rekvírovalo na frontu. Jedním z nich byl i anarchista Josef Prkno, který zemřel 17. září 1915 a byl pochován na hřbitově v Olšanech.