Od dob čilé agitace a stávky Západní Federace Havířů v Cripple Creek, v Koloradu, snad nic nezrušilo kastu zaměstnavatelů do té míry jako velká stávka textilního dělnictva (vedená IWW) v Lawrence. Nebylo snad v zemi časopisu, který by stávku onu pomlčel.

A jako o oné velké stávce ve zlatodolech následovalo zatýkání a pokus učiněn legálně zavraždit Haywooda a spoludruhy jeho ze Západní Federace Horníků, tak i vítězné stávce v Lawrence následuje hanebné spiknutí vlnařského trustu, jež vyvrcholit má zavražděním mladých a nadějných organizátorů pracující třídy: Josefa J. Ettora a Artura Giovannittiho. Ďábelský pokus majitelů dolů se nezdařil. Jak dopadne vražedný úklad majitelů velkých textilních továren? To záležeti bude na dělnictvu samém.

V záležitosti Haywoodově (člen IWW a socialistické strany) organizovány ve všech končinách země mocné protesty a obrovské demonstrace pracujícího lidu, který takto pohrozil vládnoucí třídě, která shroutiti chtěla všechen zákon, aby pomstila porážku buržoazie ve veřejném stávkovém boji. A v této vážné době je nezbytno opět vzchopiti se k práci a přivoditit tak mocnou bouři protestu, aby zaburácela veřejným míněním všeho lidu a odvrátila připravovanou legální vraždu Ettora a Giovannittiho.

Buďte ujištěni, ž kapitalisté jistě svůj plán provedou, nebude-li dělnictvi na stráži! Nicméně bojí se svých vlastních stínů, když zločiny jich rozvíří veřejné mínění. A proto všude o této věci třeba mluvit a neúnavně veřejné mínění pracujícího lidu budit.

Připravte se! Ukažte početnými schůzemi a přípravou povšechné stávky, že nedopustíme, aby zastánci vaší chladnokrevně byli vražděni, Třeba říci!: potud a ne dále!

Čas je krátký a proto je na vás, kamarádi a spoludělníci, by jste všude čilého podílu brali na protestních konferencích, jaké v mnohých městech již zorganizovány, a kde těchto ještě nestává chopte se iniciativy, svolejte organizované dělnictvo všech odstínů a barev k poradám, vysvětlete situaci, rozžehněte pochodeň a vrhněte plamennou zář na připravovanou legální vraždu b Massachusetts. Nestačí mučedníky po jich smrti okázale vzpomínati, zasadíme se o to, aby bratři nám z kruhu vyrváni nebyli. Tento zápas vyžaduje mnoho energie i peněz, které možno pro obhajovací fond zaslati na redakci „Volných listů“. Budou-li Ettor a Giovannitti odsouzeni, pak žádný z dělnických agitátorů nebude životem svým jist, neboť veškerá spravedlnost stane se fraškou. Tož jeden za všechny a všichni za jednoho.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

Je to sice malým potěšením ale pravdou, že tlupa zvrhlých obojživelníků, skrývajících se pod jménem „Vigilantes“, kteří poslední čtyři měsíce ohrožovali San Diego, nyní zalézají jako krysy, aby vyhnuli se následkům, jaké vyšetřovací komise guvernéra státu Kalifornie na světlo přivádí. Strachujíce se před zavedeným trestním vyšetřováním, rozešla se tato „černá setnina“ bdělých občánků, stáhli svoji vlajku – americkou vlajku – v jejíž stínu vraždili bezbranné dělníky pro ne jiný přestupek, než ze nedali sobě upříti svobodu slova ústavou jim zaručenou. Víme velmi dobře, že zavedené vyšetřování a i možné souzení nepřivede zločince před soud spravedlnosti, víme, že pod ochranou patritiosmu se utíkají různí vyvrhelové společnosti lidské a víme také, že vrána vráně oči nevyklobe. Vždyť veškeré zločiny jaké Vigilanti páchali prováděny byly pod dozorem a za pomoci všech městských i okresních autorit. Ale zrak pracujícího lidu a všeho slušného občanstva byl na jižní Kalifornii obrácen a za daných poměrů musila se patriotická lůza umírniti. Byl sice ještě před týdnem v pokuse na mluviti přepaden, ztrýzněn a konečně zatčen mladý socialistický řečník A. B. Carson z Los Angeles, při čemž utržili i ran někteří reportéři kapitalistických listů, kteří pokusili se vzíti fotografickou snímku tohoto politického lynče a kteří pátrali po jméně policisty, který Carsona zatknul a zvláště hrubostí se vyznamenal. Od té doby přinesly však telegramy zprávy, že až na několik případů všichni zatčení řečníci byli ze žalářů propuštěni a vyšetřování proti nim zastaveno. IWW i místní socialisté povedou však zápas dále, aby přinutili ochránce zákona a pořádku ku kapitulaci. V pondělí 10. června 1912 odbývala se první veřejná organizační schůze IWW, která nebyla lůzou a policií vyrušována, ač se „tajnými“ jen hemžila. V tomto boji padli dva naši kamarádi, Michael Hoey, který v žaláři byl utlučen a Josef Mikolášek, který policistou byl zastřelen, na sta jiných bylo ztrýzněno, zrmzačeno a z města vyhnáno. Jiní nastoupili jich místa. A neústupný jich zápas konečně odměněn bude vítězstvím!

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

Československý spolek Kovodělník v New Yorku, poznal důležitost průmyslové organizace, připojil se k Průmyslovým dělníkům světa (IWW) a počíná nyní čile s prací organizační jakož i propagandou cílů a taktických prostředků uvědomělého proletariátu. Neopomíná také předních průkopníků, jimž pikat je žalářích a přispěl částkou 24 dolarů k obhajovacímu fondu pro členy IWW Ettora a Giovannittiho a činí v tomto ohledu ještě další kroky, aby českého dělníka upozornil na nutnost jednotné, mezinárodní akce v hospodářských bojích pracujícího lidu. Upozorňujeme bratry kovodělníky na účelnou tuto organizaci a doufáme, že připojením se práci jejich usnadníte. Ve spojení je síla. Schůze odbývají se každý druhý a čtvrtý pátek v měsíci v místnosti J. Němečka č. 406, E 73 ulice New York City.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Za všech okolností pomýšlí se na sebeobranu. K těmto účelům zavedena zvláštní ženská detektivní hlídka, jenž pod rouškou útrpnosti s vězni, mezi těmito vyzvídá, aby vyslídily, jsou-li mezi nimi někteří členové IWW nebo anarchističtí agitátoři. Stejnou službu provádí venku, zvláště při pořádání pouličních schůzí IWW, možno-li i poblíže místností této organizace, snažíce se dozvěděti, jakých akcí chtí revolucionáři ve prospěch zatčených členů použíti, aby policie se dle toho připravovala.

Při každém zatčení některého z členů organizace používá se neprodleně citelné protestu. Je-li v některém místě na severozápadě nebo v jižních pacifických státech zatčen některý z členů IWW, stává se dosti často, že sami policisté připomínají soudci by s nimi byl šetrný, obávajíce se, že ho zabijou.

Ve vězneních násilnosti proti členům ustaly. Do práce již bráni nejsou a hlídači chovají se k nim co nejmírněji. Tímto způsobem řeší se dnes otázka žalářů, poněvadž dělnictvo nemá dosti mocných hospodářských organizací. Veškerých těchto ukrutností mohlo by se dělnictvo rázem zbaviti silnou organizací, kteráž by jej činila schopným odepřít životních potřeb kapitálua jeho chránkyni, vládě. Že to dělnictvo neprovádí, zastavuje kapitál jídelní lístek dělnictvu, které v nezdravých bytech a žalářích moří hladem, udržujíce jej při životu – ku otročení.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Z počátku dopouštěli se policejní vrazi nejhrubších násilností na členech Průmyslového dělnictva IWW. V boji za svobodu slova ve Spokane, zpřeráženy některým členům IWW páteřní kosti, jiným rozbita lebka, jiným zase zpřeráženy žebra a mozí zase tak vyhladověni, že z toho 11 v krátku zemřelo.

Byli však pomstěni! Za krátký čas zastřelen náčelník policie města Spokane. Též odměny dostalo se i několika jiným psům, kteří hrubostí svou zvláště vynikali. Odtud povstalo heslo Západu: „Za jeden život revolucionáře, jiný život psa!“ A policie je si údělu svého vědoma.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Vezeňskou práci trestní agitátoři ničí vládě kšeft kazením profitu z trestanecké práce tím, že ze žaláře, stejně jako v jiných výrobních podnicích, dělají zápasiště. Mohl bych uvěsti množství příkladů, z nichž na prvém místě nutno se zmíniti o zaplnění žalářů za svobodu slova.

Ve všech případech znemožňovali práci použitím sabotáže. Ale i v jiných případech znemožnili zisk z trestanecké práce použitím této taktiky.

Čtyři hoši IWW v Portland ve státě Oregon, byli zatčeni a odsouzeni za to, že spali v parku. Odměřen jim 30 denní žalář. Hned prvního dnes zavedeni byli do lomu roztloukat kámen, Ale na místo roztloukání kamene vězňům radili, když už kámen tlukou, aby tento roztloukli na prášek, tak aby nebyl k potřebě. A vězňové velice rychle učili se tento druh sabotáže, načež hlídači, hrubě nadávající, členy IWW odvedli do svých cel. Druhý den zavedeni byli na pole, Dali jim motyky, aby okopávali různou zeleninu. Ale členové IWW překopávali cibuli, zelí a brambory, místo okopávání. Dozorčí zpozorovavše zkázu lořečili a vyhrožovali, načež vězně zpět do cel odvedli. Za to odpoledne chtěli se jim policisté pomstít, zavedli je ku stavbě nového žaláře. Byly jim dány kolečka, na nichž vozili měli cementovou směs po lešení stavby a tuto směs lít do rámu stavby. Hoši vyjeli s naplněnými kolečky na lešení a když měli směs vylíti, převrhli kolečka, že tato spadla z lešení. Některá držadla se zpřerážela, u jiných urazila se kolečka. Dozorci ihned je z práce odvedli spílajíce, že takovou čeládku již dlouho neměli. Na tom neměli však dosti, chtěli za každou cenu, aby tito hoši pracovali. I vnutili jim lopaty, jimiž měli házeti drobný kámen, písek a cement do míchacího stroje. Hoši nějakou chvíli házeli, když pak všichni najednou hodili do stroje plné lopaty kamene, při čemž dva z nich pustili do stroje i lopaty. Stroj se porouchal a členové IWW za velké radosti ostatních vězňů a za klení dozorců odvlečeni do svých cel. K práci již přiděleni nebyli.

Místní organizace IWW prostetovala proti jejich věznění, načež as v týdnu byli ze žaláře propuštěni se vzkazem do místní organizace, že takové lenochy zadarmo živit nebudou.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

V různých městech věznění členové IWW zorganizovali vězně ku společné akci odporu, pro odstranění řetězových tlup, což se jim v jistých případech podařilo. Usjednotili se, že až budou jim připnuty řetězy nehnou se z místa, pokud nebudou jim odejmuty, a tuto akci vždy dosáhli svého účele. Řetězových okovů bylo opět používáno když agitátoři, kteří vězně vzpružovali, byli ze žalářů propuštěni.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Ráno, po hladové snídani, vyváděni jsou vězňové ze svých cel, připnuty jim řetězy se železnými koulemi na nohou, řetězy a koule vážící 50 až 60 liber, a takto spoutáni voděni jsou do práce. Vycházejíce pomohou spatřit nad žalářem vláti americkou vlajku. Při práci obklopeni jsou dvounohými hlídacími psy, až po zuby ozbrojenými.

Tyto řetězové tlupy jsou příznakem kapitalismu a měly by býti vmodelovány umělci do svých děl, zvláště architektura měla by z nich postaviti pomníky na náměstí všech obcí, kde těchto bylo používáni, aby hlásaly budoucím pokolením památku věčného opovržení barbarským předkům.

Viděti tu možno útlé hochy i vetché starce, kteří toliko s napjetím všech svých sil pouta své vlekou.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Zařízení žalářů a práce pro vězně v našem hospodářství kapitalismu jsou souladné k jeho prospěchu, při řízení společnosti a uchování stávajícího systému.

Organizace žalářů skládá se ze čtyř odvětví. Předně jsou žaláře obecní, pak postupně, zcela dle vládní organizace, žaláře okresní, státní a konečně federální. V žalářích obecních držáni jsou vězňové: obecní političtí provinilci, nezaměstnaní, tuláci, žebráci, prostitutky a podobně, v těchto žalářích nejsou vězňové držáni déle šesti měsíců.

V žalářích okresních držáni jsou okresní političtí provinilci, odsouzenci pro menší krádeže a podobně, a drženi jsou od 6 měsiců do 1 roku.

Ve státních žalářích držáni jsou státní političtí vězňové, provozovatelé větších krádeží, odsouzenci za přepadávání, pro vraždu a podobně, a držáni jsou od 1 roku až doživotně.

Federální žalář pohřbívá politické provinilce proti Spojeným státům, vojenské zrádce nebo zběhy a osoby provinivší se jakýmkoli způsobem proti USA.

V blízkosti žalářů obyčejně nalézá se nějaké polní hospodářství, kde vězňové pěstují brambory a zeleniny, které spotřebují. Vedle toho stává určitého průmyslu, při kterém vězňové k nucené práci jsou držáni. Města obyčejně mají své lomy, v nichž vězňové lámou a roztloukají kámen, jehož používáno ku stavbám budov, ulic a cest. Též velice rozšířen je průmysl cihlářský, výroba cementu a jiné součástky stavebního průmyslu. Okresních vězňů používáni ku stavbě a správce okresních cest, nebo i různou tovární práci vykonávají. Podobně státní i federální žaláře zabývají se různým průmyslem.

Zde možno zřít vězně zmrzačené, jimiž brutální policisté natloukli oči tak surově, že oční nervy zality jsou sraženou krví a poraněný nevidí. V ocelových a cementových celách sténají lidé stlučení nejsurovějším způsobem od policejních vrahů.

Zhýralí, neurvalí policejní pacholci tlučou vězně, přeráží jim dásně, žebra, lebeční a jiné kosti, trápí jich hladem, zabijí v potících místnostech použitím nejhorších trýzní jaké si lidský mozek může myslet. Tisíce takových obětí policejních vrahů bylo zabito v amerických žalářích aniž by o tom svět zvěděl.

Nejhůře vede se lidem bojácným a takovým jednotlivcům, za nimiž nikdo nestojí, aby je chránil. Nemíním zakonitou ochranu, zde platí heslo: „zub za zub, oko za oko, život za život!“ Přináleží-li dělník k revoluční organizaci, která za nim stojí a provádí ono přímé heslo v praxi, bývá uchráněn. Policie zdá si býti vědoma, kdy a kde může spáchat násilí a je-li nebezpečí – ustane.

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

I ve stávkách používá dělnictvo průmyslově organizované (IWW) zcela jiné taktiky než dělnictvo soustředěné v tzv. Řemeselných uniích. Vyjde-li dělnictvo posledně jmenovaných organizací do stávkovního zápasu, chodí konati stávkové hlídky jednotlivě a jsouce zatčeno, složí za ně organizace pokutu. Takto kladeno břímě zápasu na bedra dělníků, kapitalisty tím posilujíce. Organizace IWW provedla již množství drobných i velkých stávek, používajíce různých způsobů přímé akce – a stávky vyhrává. Avšak na konání stávkových hlídek chodí členové IWW všichni a jsou-li zatýkání – všichni se hlásí. Nestačí-li pak k zápasu dělnictvo jednoho průmyslového odvětví, připojí se k boji ostatní odvětví a společně čelí žalářům. K soudnímu přelíčení volají svědků obrovský počet, zvyšujíce státní vydání, kladouce na bedra kapitalistů placení výloh svých zápasů.