Petr Kropotkin se zasloužil o rozvinutí teorie anarchistického komunismu, a přestože nebyl jediný, musíme mu přiznat lví podíl aspoň na teoretickém poli, že daný směr rozvinul a dal mu respektované, pevné základy a východiska.

Myšlenkové kvašení mezi pokrokovým dělnictvem a inteligencí na přelomu 19. a 20. století dospělo k značné popularitě nejen osoby samotného Petra Kropotkina, ale hlavně idejí anarchistického komunismu, aby se nakonec tento proud stal v anarchistickém hnutí hegemonem, ke kterému se hlásila drtivá většina příslušníků a příslušnic tohoto hnutí po celém světě.

A jak tomu bylo v Čechách? Také české anarchistické hnutí si prošlo ideovým kvašením, od individualismu, kolektivismu, aby nakonec došlo k všeobecnému přijmutí anarchomunistického směru. K tomu přispěly mnohé články a především pak teoretické práce Petra Kropotkina, které byly přeloženy do češtiny a vydávány v rámci možnosti hnutí a s ohledem na státní cenzuru, která toto hnutí za c.k. Rakouska bez pardonu potlačovala.

Vůbec první Kropotkinův spis „Mládeži“ byl vydán českými anarchisty v USA v rámci International Working Peoples Association, česky Mezinárodní dělnická jednota. Psal se tehdy rok 1885 a spis vyšel v rámci redakce anarchistického listu „Budoucnost“ v Chicagu jako brožura a jako seriál článků na pokračování.

Počátkem 90.let publikovala anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku Kropotkinovi texty v rámci tří brožurek. První „Revoluční vlády“ vyšla v roce 1890, druhá „Zákon a autorita“ v roce 1893 a třetí „Revoluční duch“ v roce 1894.

Po oživení činnosti anarchokomunistické internacionály a její české sekce Mezinárodní dělnické jednoty v USA, která byla ochromena perzekucí po Haymarketských událostech z května 1886, přichází tyto skupiny (čítaly asi 30 vzdělávacích spolků) s dalšími překlady prací Petra Kropotkina.

V roce 1896 přeložil český anarchista Matyáš Hodek „Mravouku anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Následující rok 1897 byla přeložena a vydána brožura „Slova revolucionáře: revoluční menšiny“. Překladatelem byl český anarchista pod iniciály J.A.P. V roce 1898 byla v rámci této skupiny a redakce „Dělnických Listů“ přeložena Kropotkinova „Pařížská komuna“, která opět vyšla na pokračování i jako samostatná publikace.

V USA nezahálela ani anarchistická skupina „Bezvládí“, která vedla redakci časopisu „Volné Listy“ v New Yorku a v letech 1898 – 1899 – 1900 vydala ve třech svazcích Kropotkinovi „Buřičovi řeči“ i když tehdy nesly název „Slova vzpůrcova“. Navíc v roce 1901 tato skupina vydává brožuru „Komunismus a anarchie“.

Nejdůležitělším počinem českých anarchistů v Americe ovšem byl překlad Kropotkinova zásadního díla „Blahobyt všem“ (v zahraničí známé jako „Dobývání chleba“). Překladatelem byl český anarchista Václav Kudlata, a snad mu pomáhali ještě někteří jeho spolupracovníci. Psal se tehdy rok 1897. Toto dílo vyšlo v letech 1897 – 1898 na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostané brožované sešity, celkem 10 dílů.

V roce 1899 přeložil a vydal Vilém Korber v Čechách vůbec první Kropotkinův text „Kolektivismus a komunismus“. Tato 20 stránková brožurka vyšla nákladem populárního anarchistického listu „Omladina“, byla hojně čtena právě dělnickou mládeží a studenstvem. Jednalo se vlastně o část knihy „Blahobyt všem“.

Příštím rokem 1900 brněnský anarchista Jan Opletal v rámci redakce „Matice Svobody“ začal vydávat na pokračovaní brožurkově v českém jazyce podruhé kompletní Kropotkinovo dílo s názvem „Blahobyt pro všechny.“ Důvodem bylo zřejmě to, že americké vydání bylo nedostatkové a už rozebrané a byla naléhavá potřeba rozšířit tuto stěžejní práci o myšlenkách anarchistického komunismu mezi českým dělnictvem doma, nejen za „velkou louží“. Během let 1901 – 1902 pak byly jednotlivé díly svázány a prodávány jako kniha. Navíc byla „Matice Svobody“ značně populární, své obliby a zároveň odběratele si našla mezi dělnickou veřejností i mimo anarchistické kruhy a spolky.

V roce 1903 vydal Stanislav Kostka Neumann v rámci časopisu „Nový Kult“ publikaci „Velká revoluce“, kterou přeložil.

Český časopis „Samostatnost“ vycházející v Praze, ačkoli nebyl anarchistické tendence, vydal Kropotkinovi „Paměti revolucionářovy“ v letech 1906 – 1907. Překladatelem byl Emanuel Volný.

Co je podstatné, byla v roce 1907 českými anarchisty v USA vydána významná práce „Anarchistická morálka“. Zasloužila se o to již zmiňovaná anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku a je zapotřebí poznamenat, že si tento spisek našel cestu i do Čech.

Rok 1907 byl významný také tím, že české anarchosyndikalistické odbory a jejich časopis „Komuna“ vydaly v Praze vlastně podruhé v českém jazyce další jeho důležité dílo „Buřičovy řeči“. Přeložil ho český anarchista a odborář Petr Pohan.

Posledním Kropotkinovým textem, který vyšel do vypuknutí I.světové války byla brožurka „Kolektivistické námezdnictví“. Překlad zajistil V. Icha z Plzně. A vyšlo v rámci Sdružení českých neodvislých socialistů v roce 1914.

Konec války a vznik Československa, uvolnění cenzury, samozřejmě umožnilo vydání většiny Kropotkinových děl: „Anarchistická morálka: Komunism a anarchie: Velká revoluce „ (1919), „Mladým lidem: sto let čekání“ (1920),“Pole, továrny a dílny „ (1922), „Pospolitost a vzájemná pomoc“ (1922), „Moderní věda a anarchie“ (1922), “Herbert Spencer – jeho filosofie“ (1923),“Historická úloha státu“ (1926). Na většině překladů se zasloužili členové někdejší České anarchistické federace, především Ing. Vlasta Borek a Adalbert Hoch.

Jakým způsobem se vlastně české dělnictvo k pracím Petra Kropotkina dostávalo? Nejsnadnější cestu měli samozřejmě jejich krajané v USA, ať už byli předplatiteli anarchistických časopisů nebo si přímo vydané publikace mohli zakoupit. Cesta amerických vydání byla do Čech komplikovanější, jednalo se spíše o jednotlivce a jejich spolky. Dělnické vzdělávací spolky, ať už byly anarchistické, sociálně demokratické či národní tendence zřizovaly v spolkových místnostech knihovny, časem i veřejné knihovny. Díky nim se ke Kropotkinovým spisům mohly dostat tisíce členů těchto spolků a jejich rodinných příslušníků. Nepopíratelnou zásluhu při šíření Kropotkinových prací však měli řadoví příslušníci anarchistického hnutí, především ti, kteří působili jako kolportéři (prodejci) anarchistických časopisů, kteří mimo nich, prodávali i vydané publikace mezi sousedy a kolegy v práci. Proto například vycházel „Blahobyt všem“ v dvojarchových sešitech za lidovou cenu 5 krejcarů, aby se mohl snadno prodávat i mezi nejchudšími proletáři.

Které z prací měly rozhodující vliv na utváření anarchokomunistického světonázoru prvních generací českých anarchistů?

Bezpochyby jím bylo dílo „Anarchistická morálka“, která vyšla prvně v roce 1896 v USA, v Čechách pak fragmenty v roce 1903 v Kalendáři revolucionářů, které byly velice oblíbené a tiskly se ve velkém nákladu. Podruhé pak v roce 1907 opět v USA, odkud směřovaly i do c.k. Rakouska.

Nejvýznamnějším dílem bez nadsázky však byla kniha „Blahobyt všem“ (Dobývaní chleba), která vyšla jak v USA v roce 1897 _ 1898 a zanedlouho v roce 1900 v Brně, a pomohla tak příslušníkům českého anarchistického hnutí uchopit ideje anarchistického komunismu. Získat představu jak provést společenskou změnu – sociální revoluci a jak zorganizovat budoucí společnost a na jakých principech.

Třetím dílem, který měl velký vliv na formování anarchokomunistických idejí jsou „Buřičovi řeči“. Publikované už v USA na přelomu minulého milénia. Důležité však bylo vydání této práce v roce 1907 v  Praze v redakci Komuny, co publikačního orgánu anarchosyndikalistických odborů, které čítaly na 4000 členů ve 130 spolcích a odborových skupinách. Avšak měla přesah mnohem větší, brožury tiskla v desettisícových nákladech.

A co se týče vlivu a významu Kropotkinových knih vydaných v letech 1919 – 1926? Tyto práce pomáhaly za první republiky doformovat smýšlení především revolučních syndikalistů z řad anarchistického hornictva v severních Čechách, a utvrdit v postoji nevstupovat do komunistické strany a jejich „rudých odborů“, paradoxně ti, kteří se o jejich vydání přičinili tzv. „Vrbeňáci“ (část členů bývalé ČAF) nakonec u státotvorné levice skončili (včetně KSČ).

Dnes je tomu 100 let, co v ruském Dmitrovu zemřel jeden z nejvýznamnějších anarchistických myslitelů Petr Kropotkin, propagátor anarchistického komunismu, autor významných děl jako „Vzájemná pomoc“, „Anarchistická morálka“ nebo „Blahobyt všem“.Historický spolek Zádruha si jeho osobnost a životní dílo připomene vydáním knihy „Blahobyt všem“(La Conquête du Pain, Dobytí Chleba), která vyjde v českém jazyce dokonce po 120 letech.

Dále připravujeme v průběhu roku vydání v češtině dosud nepublikované menší knihy „Anarchistický komunismus – jeho základy a principy“. K upomínce plánujeme realizovat také vydání limitované edice triček s jeho podobiznou.

A možná i některou jeho další teoretickou práci, letos je rok Kropotkina, možné je všem.

kolektiv Zádruhy, 8.2.2021

K sepsání předmluvy knihy „Blahobyt všem“ požádal Petr Kropotkin svého přítele, vědeckého kolegu a spolupracovníka z anarchistického listu „La Révolte“ Elisée Recluse.

Elisée Recluse se narodil 15. března 1830 v Sainte-Foy-la-Grande ve Francii. Vzdělání získal na protestantské univerzitě Montauban, v Berlíně pokračoval ve studiu zeměpisu. Poté, co se roku 1848 ztotožnil s republikány, byl nucen opustit Francii. Léta 1852-57 strávil návštěvami Britských ostrovů, Spojených států, Střední Ameriky a Kolumbie. Po návratu do Francie se věnoval geografii, jeho odborná díla a příspěvky byly velmi uznávané, o čemž svědčí i fakt, že mu později (1892) byla udělena zlatá medaile Pařížské geografické společnosti, především za jeho velké dílo „Nouvelle Geographic universelle“ (12 svazků; 1876-1894).

Ačkoli získal velký věhlas coby geograf, známější je asi díky svým anarchistickým aktivitám. Patřil k okruhu Bakuninovy mezinárodní aliance. S porážkou Pařížské komuny, kterou bránil v řadách Národní gardy, byl zajat. Jeho rozsudek deportace na doživotí byl však v lednu 1872 změněn na doživotní vyhoštění poté, co evropští vědci apelovali na vládu v jeho prospěch.

Reclus se usídlil v Clarens ve Švýcarsku. V roce 1897 mu byla udělena amnestie, přesto však setrval v exilu. Reclus mezitím neztratil nic ze svého revolučního nadšení a i v cizině byl aktivním anarchistickým teoretikem a propagátorem. Když bylo v Lyonu započato soudní řízení proti Mezinárodní dělnické asociaci, byl Reclus spolu s Petrem Kropotkinem označen jako vůdčí podporovatel anarchismu. Díky svému exilu ve Švýcarsku však unikl uvěznění.

V roce 1892 byl jmenován profesorem komparativní geografie na „Université Nouvelle“ v Bruselu, kde působil až do své smrti 4. července 1905.

Vedle odborných prací po sobě zanechal i množství těch anarchistických. Jako nejzvýznamější bychom měli připomenout dílo „Evoluce, revoluce a ideje anarchistické“; (1898). Přispíval do mnoha anarchistických periodik, nejvíce snad do „LaRévolte“ a „Les Temps Nouveaux“. Dalšími jeho publikacemi byli: „O půbodu náboženství a morálky“ (1904), „Náboženský vývoj lidstva“, „Dějiny potoka“, „O bezvládí“ a „Anarchie“. Poslední dvě publikace plánuje Zádruha vydat v edici: Teorie.

Mimo jiné byl Reclus propagátorem volné lásky a vegetariánství. Ve svém díle zdůrazňoval odpovědnost lidstva za veškerý pozemský život, bývá proto řazen k teoretickým průkopníkům enviromentalismu.

Z četných děl Piotra Kropotkina je „Blahobyt všem“ (Dobytí chleba) pravděpodobně nejoblíbenější knihou mezi příznivci bezstátního socialismu. Tím, že mluví nejen rozumem, ale také probouzením svědomí a podněcováním pocitů, zvedá tato kniha, jako žádná jiná, čtenářovu náladu. 
Na základě objektivních údajů tvrdí, že technické možnosti současné produkce s jejich racionálním využitím a osvobozením se od mnoha zakořeněných ekonomických předsudků - umožňují, aby každému poskytly podmínky hodné lidské existence.

Hanba dnešní civilizace spočívá právě v tom, že je tomu jinak, že drtivá většina lidí, přemožená nadměrnou, a tak často zbytečnou a škodlivou prací, trpící nedostatkem nebo chudobou – pro ně neexistuje možnost duchovního rozvoje a dodnes plní ponižující roly prostředků pro blaho několika privilegovaných.

Úžasné triumfy lidské mysli v jiných oblastech - letectví nebo rádiová technologie - tuto hanbu jen prohlubují.

Kropotkinova vytrvalá víra v sociální instinkt a sociální tvořivost lidovývh mas potlačená současným systémem - víra, která je zdrojem jeho optimismu - je vynikajícím rysem „Blahobyt všem“ a zároveň je jedním ze základních rysů odlišujících anarchistický světonázor od všech ostatních socialistických škol. Tato Kropotkinova víra má svým způsobem skutečné základy - je výsledkem důkladných studií o vývoji lidstva, které obohatil sociální literaturu o řadu vynikajících děl.

Na první pohled by se mohlo zdát, že poválečný světový zážitek je osudovou ranou tomuto optimismu. A přesto hlubší prozkoumání faktů, jak to udělal například anarchista Alexander Berkman ve vztahu k Rusku, ukazuje, že vše, co se stalo, potvrzuje Kropotkinův pohled na bezmocnost jakýchkoli vlád v procesu sociální regenerace.

Není třeba říkat, že Kropotkinův anarchistický komunismus nemá žádné kontaktní body s údajným bolševickým „komunismem“, který byl extrémním vyjádřením myšlenky státu a diktatury. „Učíme se v Rusku, říká Kropotkin v dopise z roku 1919 západním pracujícím ,„ jak by komunismus neměl být zaveden ani v zemi, kde je obyvatelstvo unavené starými vztahy a nebrání se aktivnímu odporu proti experimentům nových vlád“.

Kropotkin v žádném případě nepodceňuje nesmírnost nezbytného úsilí a na toto téma vyjádřil mnoho hlubokých myšlenek, zejména ve své mimořádně zajímavé autobiografii. Tato obava ho neopustí úplně. "Pro revoluci v Rusku a na celém světě je třeba ještě udělat kolosální práci," jsou, jak se říká, jeho poslední slova na smrtelné posteli.

Lze pochybovat, zda Kropotkinův optimismus není přehnaný, protože masy lidí, přinejmenším v určitých bodech historie, jsou charakterizovány pasivitou a průměrný jedinec není osvobozen od touhy po moci a despotismu, projevující se všechny vztahy s lidmi: v rodině, v práci, ve sdruženích. Každý však musí uznat, že proklamováním potřeby sladit zemědělství s průmyslem, manuální prací s intelektuální prací a porovnáním ustálených názorů na výhody průmyslové centralizace a dělby práce - slogan decentralizace a pracovní integrace - Kropotkin otevírá nové široké sociální perspektivy.

Tyto myšlenky vrhané do „Blahobyt všem“ byly dále rozpracovány v dalším díle Kropotkina „Pole, dílny a továrny z roku 1912, o kterém Rudolf Rocker, jeden z teoretiků moderního anarchosyndikalismu, správně říká, že veškerá socialistická literatura posledních třicet let nepublikoval významnější díla.

Kniha „Blahobyt všem“ vznikla na konci 19. století z článků obsažených v časopise „Le Revolté“ - „Rebel“. Originál byl dosud vydán ve 14 vydáních, ale autor bohužel nebyl schopen důkladně doplnit nejnovější vydání o nová data. Proto se na první pohled může kniha zdát zastaralá. Je však zřejmé, že hlavní myšlenka této práce doposud neztratila svoji vitalitu - za posledních několik desítek let se lidstvo, bohužel, jasně nepohnulo směrem k implementaci těchto postulátů. Pokud jde o údaje o produktivitě práce v průmyslu a zemědělství, stávají se ještě smysluplnějšími, protože se vztahují k dřívějšímu období. Na druhou stranu, některé Kropotkinovy ​​teze o tendenci průmyslové decentralizace, bankrotu  principu dělby práce mezi národy - by měly být podporovány faktem a současným vývojem. 

První polské vydání knihy „Blahobyt všem“ z roku 1904, vydané kvůli ruské cenzuře, vyšlo ve Lvově v překladu Pawla Zaorského, kterou vydala Polská nakladatelská společnost z fondu R. Gieysztor aa velmi rychle byla úplně vyprodána. Aktuální vydání je dohodnuto s 16. vydáním francouzského originálu z roku 1921.

Edward Godwin, Varšava, v dubnu 1925.
Maria Orsetti pseudonym Edward Godwin (1880–1957) byla polská anarchistka a družstevnice. Autorka prací o družstevním hnutí v západní Evropě a socialismu 18. století. Vydala tři polská Kropotkinova díla: „Blahobyt všem“, „Stát a jeho historická úloha“ a „Společnost a liberální socialismus“.