Mimořádná valná hromada Všeobecného spolku dělnic Pokrok v Mostě (1904)

Mimořádná valná hromada Všeobecného spolku dělnic Pokrok v Mostě se konala 13. března 1904 v hostinci „Janský dvůr“ v Mostě. Většina výboru byla znovuzvolena.

Sochorová Antonie – předsedkyně – Frankpkatz č.p. 907, Most

Laitnerová Anna – místopředsedkyně – Chomutovská č.p. 1129, Most

Tůmová Josefa – pokladnice – Kostelní č.p. 1097, Most

Herejtová Anna – místopokladnice – Václavské náměstí č.p. 387, Most

Sochorová Marie – jednatelka – Schillerovo náměstí č.p. 1136, Most

Kraitlová Marie – místojednatelka – Chomutovská č.p. 1120, Most

Přísedícími členkami výboru zvoleny:

Šimicová Rozárie

Andělová Františka

Macounová Josefa

Cajthamlová Kateřina

Revisorkami zvoleny:

Matějková

Uhlíková Eleonora

Náhradnice:

Dobrá Teresie – Kamenná č.p. 887, Most

Vyhnálková Marie – Chomutovská č.p. 927, Most

razítko Všeobecného spolku žen „Pokrok“ v Mostě

ČFVO Růžodol u Mostu

Místní skupina anarchosyndikalistů z České federace všech odborů (ČFVO) v Růžodole u Mostu měl v roce 1907 svoji spolkovou místnost v hostinci „U Kočárků“. Schůze se dobývaly vždy třetí neděli v měsíci. V roce 1907 byl důvěrníkem ČFVO Růžodol anarchista J. Karásek.

razítko České federace všech odborů (ČFVO)

Křeček František (1874 – ?)

Dalším anarchistou z Českobrodska byl František Křeček, který se 26. března 1874 narodil v Kolovratech u Říčan. Jeho manželkou se stala Josefa Hrušáková, narozená v roce 1969. Do Prahy se mladý pár přistěhoval někdy v průběhu roku 1896, od 15. února 1898 je policejně hlášen na Žižkově. Usadil se na Žižkově v domě s číslem popisným 507. Za pár měsíců na to, dne 25. září 1898 se berou v nedalekých Olšanech. Živí se jako kožešník, obchodní sluha a jeden čas provozuje i vlastní živnost obchod s žehlícími a pracími stroji.

Na Žižkově se František Křeček zapojil do hnutí neodvislých socialistů – anarchistů. Stal se spolupracovníkem Viléma Körbera, Aloise Věkoslava Habera a Antonína Pravoslava Kaliny. Ještě ten rok vstupuje do Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově. Na valné hromadě 16. ledna 1900 je zvolen dokonce předsedou. Zároveň vstupuje do dalšího anarchistického spolku Vzdělávací beseda „Volnost“ pro Karlín a okolí. Na valné hromadě 22. února 1897 je zvolen předsedou. Tento post pak zastává ještě dvě volební období a to až do roku 1899, kdy je spolek úřady zakázán v rámci perzekuční vlny proti anarchistickému hnutí. Tento spolek byl úzce navázán na list „Volný duch“.

V roce 1900 se František Křeček stěhuje na nějaký čas do Královských Vinohrad, kde si otevírá již zmiňovaný obchod. Tento rok se mu narodil také syn Vladimír.

František Křeček byl taktéž redaktor anarchistického časopisu „Nový kult“. Později jej nalézáme jako člena anarchosyndikalistické organizace Všeodborového dělnického sdružení „Ochrana“, které fungovalo v letech 1910 – 1914.

Maršák Josef (1871 -?)

Anarchista Josef Maršák se narodil v roce 1871 v Sázavě v okrese Kutnohorském. V roce 1895 se vydal z rodné Sázavy do Prahy, kde se ještě tentýž rok usadil na Žižkově. Na Žižkově požádal také o přidělení domovské příslušnosti, tu obdržel 24. srpna 1906. V Praze začal pracovat jako zřízenec okresního ústavu práce. Jeho chotí se stala Božena rozená Běhounková. Na Žižkově působil do roku 1909.

Na Žižkově se seznámil s myšlenkami neodvislého socialismu – anarchismu kolem proslulého Viléma Korbera. Stal se zakládajícím členem Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Na ustanovující valné hromadě konané 7. ledna 1897 byl zvolen za vůbec prvního předsedu tohoto anarchistického spolku. Podruhé byl zvolen na post předsedy spolku 26. července 1899. Vyzkoušel si také funkci jednatele spolku, kdy byl zvolen za druhé jednatele na valné hromadě 11. ledna 1897. Členem spolku byl do roku 1909.

Vzdělávacího klubu „Pokrok“ byl v letech 1904 až 1908 členskou sekci anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) a tak se i Josef Maršák stal aktivním anarchosyndikalistou a členem ČFVO, nejúspěšnější anarchosyndikalistické organizace v dějinách českého anarchismu. Na svém vrcholu ČFVO čítala na 4000 členů ve 130 odborových organizacích a skupinách. Josef Maršák byl aktivní krom zmiňovaného spolku i v místní skupině ČFVO Žižkov.

Po perzekučním zásahu proti anarchistům v roce 1908 a rozpuštění ČFVO se stahuje do ústraní a stěhuje z Prahy, neznámo kam.

Beršík Bedřich (1875 – ?)

Beršík Bedřich pocházel z malé obce Kounice u Českého Brodu, kde se v roce 1875 narodil rodičům Václavu Beršíkovi (1815) a Alžbětě Beršíkové (1834). Z Kounic se rodina stěhuje v roce 1883. Na Žižkově jsou hlášeni od roku 1891. Zde se přidal k hnutí neodvislých socialistů – anarchistů a stál tak při utváření anarchistického hnutí. Do Prahy přijíždí dle policejních spisů 12. října 1896. Manželkou se mu stala Marie Beršíková narozená v roce 1883. V roce 1908 se jim narodil syn Miloslav Beršík.

Bedřich Beršík byl povoláním soukromý úředník. Na Žižkově vstupuje do anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Patří mezi přední členy a mezi ostatními kamarády se těší respektu, proto je také na valné hromadě 18. ledna 1898 zvolen za předsedu. Tou dobou bydlel ve Štítného ulici č.p. 10. Ve spolu zastával i post místopředsedy, za kterého byl zvolen o rok dříve na valné hromadě konané 3. února 1897.

Vzdělávacího klubu „Pokrok“ byl v letech 1904 až 1908 členskou sekcí anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) a tak se i Bedřich Beršík stal aktivním anarchosyndikalistou a členem ČFVO, nejúspěšnější anarchosyndikalistické organizace v dějinách českého anarchismu. Na svém vrcholu ČFVO čítala na 4000 členů ve 130 odborových organizacích a skupinách. Bedřich Beršík byl aktivní krom zmiňovaného spolku i v místní skupině ČFVO Žižkov.

Schůze důvěrníků ČFVO 26. července 1907 v Horním Růžodole

V pátek 26. července 1907 proběhla v Horním Růžodole schůze důvěrníků anarchistických spolků a organizací na severovýchodě s programem „O účelu České federace všech odborů“. Přednášel anarchosyndikalista Antonín Řehoř. O průběhu této porady se dozvídáme z časopisu „Komuna“ dále. „O účelu ČFVO a dalších pracích promluvil kamarád Řehoř. Po tomto objasnění usnáší se všichni na tom, že k vzrůstu a vzpružení našeho hnutí zde třeba, aby okamžitě zahájila se činná agitace po celém Liberecku a zakládaly se skupiny. K tomu účelu bylo ustanoveno ihned komité, jehož první prací bude, uspořádati agitační a přednáškové schůze v celém okolí. Žádají se tudíž všechny vůkolní organisace, by za touto příčinou dorozuměly se s tímto komitétem, což umožní nám všechny ty velké práce, jež nás na Liberecku očekávají. Na to bylo široce debatováno o tom, zdali jest nutno vydávati zase časopis „Proletář“. Usnešeno, by za výnimečných okolností dnešních bylo s vydávaním jeho opět započato, však s jeho zdarem i nezdarem, že nesmí býti zapomínano na výše uvedenou práci, od níž očekáváme pravý podklad k sesílení našich organisací a celého hnutí. Zároveň usnešeno, by všichni naši členové přistoupili jako jeden muž k ČFVO. Doufáme, že toto naše usnešení nevyzní na prázdno, neboť k další činnosti je toho potřeba.“

ČFVO

Důvěrná schůze anarchosyndikalistů ČFVO 28. července 1907 v Horní Chuchelně

V neděli 28. července 1907 svolali anarchosyndikalisté z České federace všech odborů (ČFVO) v Horní Chuchelně (dříve Kuchelně) důvěrnou schůzi, která začínala v deset dopoledne. Na programu bylo „O účelu ČFVO“ a řečnil anarchosyndikalista Antonín Řehoř. V reportáži z této schůze ze stránek časopisu „Komuna“ se dozvídáme: „Řeč jeho vyslechnuta s velkou pozorností a při vývodech taktiky ČFVO byl přerušován řečník častým projevem souhlasu. Po ukončení řeči přistoupilo ihned několik posluchačů ku místní organisaci.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1875–1938)

Kujal Jan (1878 – ?)

Rodilým Žižkovákem byl anarchista Jan Kujal, který se zde narodil 8. ledna 1878. Jeho choť Albína Kujalová se narodila 15. prosince 1881. Svatba se konala 26. října 1901 v Olšanech. Jan Kujal se živil jako nástrojářský pomocník.

Jan Kujal se do anarchistického hnutí zapojil hned v jeho počátcích v 90. letech 19. století. Stal se přívržencem neodvislých socialistů – anarchistů kolem Viléma Korbera. Stal se členem jednoho z prvních anarchistických spolků Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žizkov a okolí, který byl založen 6. března 1892. Spolek působil pod tímto jménem do roku 1896. Kdyz pak v roce 1895 spustila rakouská policie perzekuční zátah na anarchistické hnutí. Policejní snahy však nakonec skončily fiaskem a až na jednoho byli všichni obžalovaní anarchisté osvobozeni. Policie tak aspoň zakázala Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žizkov a okolí. Na to však žižkovští anarchisté reagovali rychle a založili dne 27. března 1896 nový navazující spolek Vzdělávací jednotu Žižkovan. Ustanovující valná hromada se konala 14. června 1896 ve spolkové místnosti hostince „U Svornosti“ ve Švihovského ulici. Jan Kujal patřil mezi přední členy tohoto spolku a na valné hromadě odbývané 21. dubna 1897 byl zvolen jednatelem.