Letošní devátý sjezd Sdružení československých horníků byl zahájen za účasti 41 zástupců odboček ze severu, zástupců revíru kladenského, plzeňského a ostravského, 11 členů ústředního výboru a 11 hostů, celkem 63 osob.

Na rozdíl od posledních dvou sjezdů minulých, který se konaly ve znamení pustého štvaní proti Sdružení a ve snaze přivésti organisaci buď dle rozkazu komunistického politbyra do Mezinárodního všeodborového svazu (KSČ) nebo vyvrátiti, konal se sjezd letošní za atmosféry klidné a za projevů všech zástupců samostatnost organisace zachovati za každých okolností.

Velmi se změnily poměry v organisačním životě dělnickém za poslední dva roky.

Před dvěma léty ještě mocně působilo na dělnické mysle volání po jednotné frontě dělnictva, neboť musili samozřejmě věděti v jednotných řadách jedinou záruku úspěchu v bojích sociálních a proto je i odpovídatelno, že mnozí bývalí členové Sdružení horníků sami přikládali ruku k podlomení základů své organisace, slibujíce si od zesílené fronty revolučních horníků větších úspěchů.

Tohoto názoru byli i vůdčí činitelé Sdružení před třemi léty a podali ochotně ruku nabízejícímu se spojenci, leč tito byli prví nepěkně odměněni za tuto ochotu.

Poznali brzy, že Sdružení horníků byla ze strany M.V.S (komunistické odbory) poskytnuta pouze šibeniční lhůta a již za rok se přesvědčili z úst hlasatelů jednotné fronty, nepředloží-li Sdružení horníků politbyru jako pěkně upravené sousto ku pozření, že bude organisace prostě rozervána.

Organisace tomuto diktátu odolala leč se ztrátami, zcela tak, jak zástupci Sdružení varovně předpovídali.

Život v organisaci se stal v důsledku rozvratné činnosti politbyra nemožný, až konečně malá část členstva přešla k M.V.S, zatímco větší část, znechucena těmito zjevy odešla do indiference.

Na Sdružení horníků opakoval se prostě zjev, jaký jsme viděli v posledních letech u všech organisací, které se diktátoři v politbyru takto pokoušeli sjednotiti.

A zatímco se dělnictvo v Československu takto „sjednocovalo“, v lůně strany těchto sjednocovatelů rostl potichu již odboj, leč diktátem politbyra a vylučováním ze strany a zbavováním funkcí násilně umlčován.

Kdo se opřel diktátu, byl označen jako zrádce.

Když jiné dělnické organisace v zájmu dělnictva šly společně do boje s komunistickou organisací, dle daného diktátu, ani to je nezachránilo před haněním a zrádcovstvím. Byly tupeny před bojem, během boje i po boji a tak vzniklo v dělnickém hnutí tak dusné ovzduší, jakého jsme vůbec ještě nebyli svědky.

A konečně i političtí diktátoři shledali na vlastní kůži, že trpělivost rozumných živlů v dělnictvu není bezmezná.

Loňská stávka horníků na Kladensku a nedávná stávka dělnictva textilního přivedly odboj v komunistické straně do varu a konečně k výbuchu, jehož účinky právě v těchto dnech sledujeme.

Strana, která hlásala řadu let jednotnou frontu a rozvracela staré, pevné a celá desetiletí trvající organisace, sama se dnes nachází v nejdokonalejším rozvratu a z vyvíjejících se překotných událostí je zjevno, jak dlouho to již v kotli vřelo.

Bohorovní diktátoři pozbyli nejdříve páteře – odborové organisace vypověděly službu.

Na to promluvili komunističtí intelektuálové a vzali tak diktátorům oporu duševního života strany, za nimi pak následovala revolta většiny klubů poslaneckých a senátorských a po nich řada časopisů se staví do služeb očisty.

Rozvaliny.

Fráserství a plané revolučnění tu doznalo pojednou nenadálého konce.

Pod dojmem těchto událostí konal se letošní náš sjezd a zcela případně bylo proto několika zástupci odboček poznamenáno, v jaké situaci by se dnes nacházelo členstvo Sdružení horníků, kdyby se bývalo podrobilo diktátu mladých buržoázních synků, kteří nečinili po řadu let nic jiného, nežli že podávali dělnictvu své salonní revolucionářství jako pravé a nefalšované zboží.

Samozřejmě je to opět dělnictvo, které na toto hazardéstrví doplácí a škody, dělnickému hnutí tím způsobené nedají se již napraviti.

Sjezd zahájil předseda a ve svém referátu dotkl se událostí jak tuto naznačených, tak i poměrů týkajících se hornického odboru zvláště.

Opakovati tu líčení poměrů v hornickém odboru a v uhelném průmyslu našem i v měřítku mezinárodním, bylo by zbytečno, poněvadž se těmito poměry v našem časopisu stále zabýváme a uvádíme pouze tři základní stanoviska, jež tvořily jádro referátu.

Je to v prvé řadě ohrožené dnes hornické pojištění a jeho ohlašované zhoršení, čímž se musí celá hornická veřejnost zabývati. K tomu je naprosto nutno soustředit úsilí všech socialistických odborových organisací hornických a byl i četným souhlasnými projevy z řad zástupců odboček podepřen v názoru, že na uhájení dosavadního pojištění dle zákona je třeba vynaložiti všech prostředků způsobilých k jeho uhájení.

Jest to v druhé řadě železná nutnost, pracovati vždy a všade pro posílení odborové organisace, nutnost tím palčivější, jelikož se i kapitalism stále a hrozivě koncentruje a jehož vzrůstající hospodářská moc bude v budoucnosti stavěti dělnictvo před veliké úkoly.

A nakonec, dle všeobecně všemi zástupci projeveného požadavku na zachování samostatnosti Sdružení horníků, kladl váhu na to, že tato požadovaná samostatnost naší odborové organisace musí míti k životu, čeho k životu potřebuje.

Proto, že každý horník a dělník vůbec je přesvědčen, mnoha zkušenostmi z bojů sociálních, že žádným stávkovým fondem nelze dnes bojů vyhráti, je nicméně naprosto nutno, aby mělo členstvo v jednotlivých bojích jakési opory ve své organisaci a nebylo vystaveno i při kratším trvání stávky nebezpečí holého hladu.

Poukázal na zkušenosti z posledních stávek na severu a Kladensku a na deprimující vědomí takových horníků, kteří vidí své soudruhy v jiných organisacích podpořeny, leč ve vlastní organisaci si na tuto podporu nároků činiti nemohou, neplatíce si na ní v dobách průmyslového míru, jakož i zdůraznil okolnost, jak je toho jinými organisacemi konkurenčně využíváno.

Vyslovil přesvědčení, že zájmy hornictva si vynutí jednoho dne utvoření jedné mohutné organisace hornické tak, jako byla utvořena ze všeho hornictva dnešní, ovšem oslabenou hornickou koalici v prvých letech poválečných, leč organisaci jedinou, žádnou konkurencí napadanou, nikým rozeštvávanou a zrádcovanou.

Sdružení horníků bude prvým, které pro zájmy hornictva splyne s touto vytouženou organisací v jedno, až budou dány pro tyto předpoklady a do té doby, zachovávajíc svoji samostatnost, spatřuje své poslání v těsné spolupráci s ostatními organisacemi socialistickými dle zásady, že pro dělnictvo pracuje ten, kdo působí k jeho sblížení a nikoliv k jeho roztříštění.

Po té se ujal slova tajemník a podal obsáhlou zprávu o činnosti organisace během dvou let od posledního sjezdu.

Bylo podáno za tu dobu bezmála 400 žalob k různým hornickým soudům spolu s intervencemi, pořádáno 11 konferencí v záležitostech hornických a velké množství schůzí v odbočkách.

Tato činnost a spoluúčast organisace na mzdových akcích jevila se ovšem i v číslicích na bilanci a tak tu opět vynikal nedostatek, na nějž poukázal ve svém referátu i předseda.

Prokázalo se, že dnešní organisační zařízení je sice vzhledem k odbočkám dosti příznivo, leč naprosto nedostatečné k potřebám organisace jako celku.

O toto poznání opřel tajemník svůj referát a tak odůvodnil zvýšení členských příspěvků, úspěšně nejen jako potřebu organisace v zájmu její činnosti, nýbrž i v zájmu sociálních v přihlížení k zájmům členstva v bojích hospodářských.

Podal zároveň i důkazu o tom, jak opatrně je třeba bráti prohlašování, že podpory ve stávkách není třeba, ani tudíž zvyšování příspěvků za tím účelem.

Když nadejde kritický moment, padají takové zásady o překot, k čemuž pak působí nejen podpůrné zařízení, jiných a všech organisací bez rozdílu, ale i holá skutečnost, že týdenní stávková podpora je přece jen hmotnější nežli každá zásada, která se jísti nedá.

Proto také vydalo Sdružení v posledních dvou stávkách hornických přes 80 000 Kč na podporu svých členů, poněvadž mnozí členové na tuto podporu čekali přes to, že neplatíce si na ni, neměli na ní i nároků.

Třeba ovšem poznamenati, že se představenstvo Sdružení horníků usneslo na vyplacení stávkové podpory již v očekávání stávky a bez ohledu na to, že stávkového fondu tu nebylo.

Tyto zjevy a potřeby členstva byly ještě v živé paměti všech zástupců odboček a bylo-li tu několik zástupců, kteří vyjadřovali opačného mínění členstva svých odboček, jak jim bylo uloženo, byly přes to vývody tajemníka přijaty s pochopením významu podpůrného opatření a jednak se podrobili většině, jednak prohlásili, že po vysvětlení této záležitosti doma v odbočkách i tam doufají v dosažení souhlasu členstva pro toto opatření.

Za cizí uhelné revíry se na to ujal slova obvodní důvěrník Hošek za Kladensko a stručně, v krátké a sjezdem vymezené době vylíčil poměry organisační i hornické.

Poměry na Kladensku se po stávce zhoršily a co horšího, i tam byla v důsledku hrozného štvaní mezi organisacemi utvořena organisace žlutá, která bude každé dělnické akci v budoucnosti nebezpečím.

Výsledky mzdového hnutí loňského jara byly vlastně ovocem stávky havířů severských a pochybných výsledků stávky podzimní, vyvolané komunisty mohlo býti jednak dosaženo beze stávky, jednak ani těch již není v důsledku snižování mzdových sazeb.

Celá řada výhod hornictva pak byla vůbec odstraněna a tak celkový výsledek činnosti papírových revolucionářů z politbyra spočívá v seslabení jich samotných, v utváření dělnictvu nepřátelské organisace a ve vzrůstající nechuti dělnictva k organisačnímu životu vůbec.

Zhoubný vliv diktátorů v politbyru zasáhl neblaze i revír kladenský, až nyní i tento tak zvaný český kronštadt se opřel a vypověděl politbyru poslušnost.

Poměry našeho členstva na Ostravsku vysvětlili zástupci tamější – Káňa a Mudroch – tím způsobem, že tam tvoří jako ostrůvek, jenž musí vzdorovati příbojům všech ostatních organisací , pokoušejících se o jeho dobytí.

Vylíčili poměry pracovní, mzdové i organisační a zvláště v jasné světl postavili působení organisace žluté, která tam zhoubným vlivem štvaní komunistických aparátníků značně vzrostla a u níž jsou štvaní horníci ze strachu před propouštěním z práce nuceni hledati útočiště, byť ji vniterně nenáviděli.

Vysvolivili se rozhodně pro samostatnost Sdružení horníků a tlumočili rozhodnutí členstva v ten smysl, že by odmítlo každé sloučení se s jinou hornickou organisací končící jinak, nežli zachováním Sdružení horníků.

Za revír plzeňský podal zprávu obvodní důvěrník Souček o poměrech organisačních. Zmínil se pak o poslední mzdové akci na jednom nýřanském velkodolu, jak jsme v minulém čísle o tom přinesli zprávu a veselost způsobilo na konec jeho sdělení o podivné působnosti tamější závodní rady, která se pustila do zaopatřování osazenstva noži, klobouky a hřebeny.

Po zprávách z revíru bylo usneseno přerušiti jednání sjezdové na půl hodiny a po této přestávce přistoupili k debatě zástupců odboček.

Po znovuzahájení sjezdového jednání rozpředla se debata, na níž se sůčastnili zástupci odboček Růžodol, Ervenice, Souš, Libušín, Záluží, Chudeřice, Most, Lom, Konobrže, Bílina, Třebušice, Duchcov a Břežánky, jakož i zástupci odboček v jiných uhelných revírech.

Debata byla vesměs věcná a nesla se – jak již bylo pověděno v prvé části zprávy sjezdové – z veliké většiny ve smyslu návrhů ústředím sjezdu předloženým ku schválení.

Návrhy byly včas odbočkám rozeslány k projednání, rovněž i osnova podpůrného řádu, takže zástupci se pouze krátce vyjadřovali ve smyslu usnesení členstva v odbočkách.

Všeobecný požadavek zástupců na zachování samostatnosti Sdružení horníků, museli míti jako logický důsledek zvýšení příspěvků organisačních a to nejen na úhradu vydání spojeného s agendou organisace, nýbrž i k položení základu podpůrného fondu.

Je třeba poznamenati, že některé odbočky dle sdělení zástupců samy si doma zřídily zvláštní podpůrné fondy, z nichž se v případě nemoci a úmrtí vzájemně podporují.

Jak ze zprávy tajemníka vyšlo najevo, nebyl také ve všech odbočkách jasně pochopen účel příplatku v části 50 haléřů měsíčně, vedle členských příspěvků a jenž byl zaveden již za bývalé správy Sdružení horníků.

Příplatek onen byl určen pro podporu členů, přecházejících do pense, kdy se takovým členům zastaví nemocenská podpora a trvá začasté řadu týdnů, nežli jim bratrskými pokladnami vyplacen první důchod.

Na podporu v nemoci tudíž onen příplatek určen nebyl, byl by ostatně pro tento účel naprosto nedostatečný.

Při zavedení onoho příplatku se přihlíželo tehdy k nové zákonné úpravě nemocenského, jako i opatření, že déle nemocnému členu se promíjí placení organisačních příspěvků vůbec.

Nemocenské podpůrné fondy byly ostatně zrušeny i jinými organisacemi a byly z velké části nahraženy zavedením podpory v nezaměstnání dle gentského systému.

Zástupce odbočky Libušín vysvětlil jeden podobný případ, kdy bylo placení onoho příplatku pro neposkytnutí podpory v nemoci zastaveno.

Tento příplatek se ostatně přijetím návrhu na zvýšení organisačních příspěvků ruší.

Zástupce odbočky soušské tlumočil přání členstva, aby byl členům na dolech, pracujícím pouze 4 směny týdně, jeden týdenní příspěvek měsíčně prominut, jak je to zavedeno v jiných odborových organisací.

Po skončení debaty bylo přikročeno k hlasování o návrhu na zvýšení příspěvku a byl velikou většinou přítomných zástupců odboček přijat. Vzhledem k tomu, že z usnesení členstva nemohou pro zvýšení příspěvků hlasovati, ač sami osobně byli během sjezdového jednání a ze zprávy tajemníka k této nezbytnosti přesvědčeni, ujal se závěrečního slova k této záležitosti soudruh Šidler z Ervenic a pravil mezi jinými:

Všeobecným požadavkem přítomných zástupců odboček je zachování samostatnosti a neodvislosti Sdružení horníků jako až doposud.

Tento požadavek je pak na základě zkušeností posledních stávek hornických nezbytně spojen s nutností dáti organisaci čeho ku splnění tohoto požadavku potřebuje.

Slyšeli jsme ku příkladu z úst zástupců našich členů na Ostravsku, že si nepřejí zvýšení příspěvku a že se přirozeně vzdávají nároku na jakoukoli podporu v případě stávky.

Zkušenosti nabyté v posledních mzdových akcích však nás poučily nejen o tom, že bojové hrdé odhodlání v případu potřeby hodně kolísá, ale organisace je dokonce napadána – jako se stalo ve stávce kladenské – že nevyplácí stávkových podpor a přihodilo se dokonce, že z toho důvodu se členové stávají stávkokazy.

Ostatně nemusí ani dojíti ku stávce a pouhé mzdové vyjednávání, začasté dlouhé jako tomu bylo při loňské mzdové akci v revíru Ostravském, stojí organisaci značných nákladů při dosavadním zařízení, kdy si odbočka ponechává z jednoho týdenního příspěvku členského 30 haléřů a do ústředí je odváděno pouze 40 haléřů na celou agendu, správu, právní ochranu, agitaci, schůze, konference, sjezdy a na krytí všech jiných různých výloh, plynoucích z povahy naší organisace a jejího členství v hornické koalici, jakož i v hornické internacionále, je tak do očí bijícím, že musí býti po náležitém vysvětlení uznán i oněmi členy, kteří uložili v odbočce svému zástupci na sjezdu hlasovati proti zvýšení příspěvků.

Zvyšovati členské příspěvky není nikdy populárním činem, není však vyhnutí, má-li organisace vyhověti kladeným na ní požadavkům.

Nevidíme nikde kolem sebe organisace hornické, která by nebyla založena spolu na podpůrných řádech. I ona žlutá a také dělnickou nazývaná organisace má zavedeny vysoké členské příspěvky a ač do ní lákají politikové dělníky všemožně, nedělají pro dělníky v této organisaci ničeho z lásky a zdarma.

Příznačné jest, že pro nízké příspěvky byla naše organisace silně kritisována také ze strany politbyra a M.V.S v době, kdy se tyto korporace všemožně snažily o převedení Sdružení horníků do M.V.S a uváděly nízké naše příspěvky jako příčinu nedostatku bojeschopnosti.

Apeluji tudíž na dotyčné zástupce odboček, aby v tomto smyslu zvýšení příspěvků doma vysvětlili a nepochybuji o tom, že i tyto některé odbočky uznají tuto naléhavou potřebu organisace a dají jí, čeho potřebuje.

Na to přednesla svoji zprávu komise verifikační o účasti a počtu zástupců odboček jak bylo oznámeno již v minulém čísle.

Komise návrhová doručila sjezdu po zpracování různých návrhu odboček následující resoluce ku schválení.