Česko-Delnický Vzdělávací Spolek v Chicagu odbýval dne 14. dubna 1894 svou řádnou schůzi; jelikož předlehala přednáška, nechány veškeré jiné záležitosti stranou.

Josef Boleslav Pecka přednesl řeč o thema; „Cíl hnutí dělnického,“ avšak pro pokročilý čas přednášku neukončil, ale odložil její ukončení do schůze příští.

Přednesená řeč jmenovaného občana učinila celkem příznivý dojem na posluchače, jelikož byla obsahu čistě pokrokového a radikálního, takže po schůzi jeden na druhého s podivením pohlížel, že občan Josef Boleslav Pecka opětně jednou ryzou pravdu mluvil.

Zprvu vzal začáteční křesťanství a jeho mučenníky, jak byli pronásledováni a hrdině pro své přesvědčeni zmírali, k nimž pak přirovnával přední stráže bojovníků revolučního socialismu. Od toho přešel k velké francouzské revoluci a pak k revoluci červencové roku 1848, kdy 12,000 komunistů bylo zmasakrováno a dle náhledu buržoasie, komuna navždy pohřbena, kdež pak Napoleon III. svým taškářstvím dosedl natrůn. Občan Pecka drasticky vylíčil, jak buržoasie francouzská po revolucionářích slídila a je vraždila, jakož i příčiny proč revoluce r. 1848 pro komunardy tak špatně dopadla; totiž že revolucionáři se nechali buržoáckou vládou oklamat, která jim vše slíbila, ale na místo dodržení slíbu, je přepadla a téměř do jednoho vyhladila. Též se zmínil o zbabělcích, jež v úkrytu čekali až revolucionáři jim svobodu vydobudou, které přirovnal k těm nynějším, jež před vyslovením revoluce husí kůži dostávají a dodal: že jen zbabělec ocele a smrti se bojí!

Po věcném vylíčení revoluce v 48. roce, líčil znova zmrtvýchvstání komuny v r. 1871, kdež tentokráte přes dva měsíce při životě se udržela, ale opětně následkem velké mírnosti a lidskosti znovu zavražděna byla, kdež 80.000 bojovníků komuny zavražděno bylo ; avšak idea komunismu jest nesmrtelnou, kteráž se zavraždit nikdy nedá a z každého kapitalistickou rukou zavražděného mstitele, vždy povstane sto mstitelů jiných a nových!

Ku konci pak vysvětlil, že žijeme v periodě revoluční, jakož se i vyslovil, že příští společenský převrat nebude jinou cestou možným, nežli násilnou revolucí.

Vzalo by to mnoho místa kdybych chtěl věcný nástin přednášky J. B. Pecky podati, toliko podotýkám, že byla za souhlasu přijata a odkázána k uveřejnění do „Práva Lidu“, které ji ale až dosud neuveřejnilo. Dopisovatel.

Chicago, dne 16. dubna 1894.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 28.04.1894, č. 26

Text pozvánky na slavnost komuny pořádané českými anarchisty v Newarku:

Česko – dělnický vzdělávací spolek v Newarku pořádá za svého trvání poprvé slavnost pařížské komuny, která odbývá se v sobotu večer, dne 24. března 1894 v Haberles Halle, 457 Springfield Ave. Slavnostní řeči proneseny budou v anglické, české a německé řečí.

Dva německé zpěvácké spolky budou spoluúčinkovat a více soudruhů z New Yorku a z Passaic přihlásilo se ku přednesení krásných básní, takže newarkští soudruzi museli zůstati zpět, an nebylo možno veškeré přihlásivší se vřadit do programu. Proto jsou soudruzi, jichž básně nejsou na programu, žádáni za laskavé prominutí, neb až se jim programy do rukou dostanou, musí sami uznat, že nebylo možno více do programu dáti.

Nyní záleží, aby všichni soudruzi z  Newarku a z celého okolí od vzdělávacích spolků, jakož i uvědomělí dělníci vůbec, slavnost komuny v Newarku navštívili v počtu co možná nejhojnějším, aby památka této dějinné události oslavena byla co nejdůstojněji.

Soudruzi a dělníci, vzhůru na slavnost komuny v sobotu večer, dne 24. března v Newarku. S přátelským pozdravem Pořádací výbor.  

Reportáž z akce na stránkách „Dělnických listů“:

Slavnost komuny v Newarku. Dne 24. března 1894 v Haberle’s Halle, 457 Springfield Ave. v Newarku Česko-dělnickým vzdělávacím spolkem uspořádaná slavnost komuny, spojená se slavností dvouletého trvání spolku, byla zdařilým, velkolepým výsledkem.

Návštěva byla velmi hojná, dostavili se na slavnost soudruzi mimo Newarku též z Passaic, z Bound Brook a z New Yorku. Dále súčastnili se ve velkém počtu soudruzi němečtí a rusko-židovští z Newarku, jakož i dva silné zpěvácké spolky, Arbeiter Mannerchor a Männer Gesang Verein Liberty. Též anglický živel byl nastoupen, tak že to byla slavnost mezinárodní.

Slavnost odbývala se ve velké a pěkné místnosti, do níž se pohodlně vejde na 2000 osob. Hudební kapela J. Kroupy z New Yorku zahájila slavnost ouverturou Black Queen, načež J. Hlaváčková přednesla báseň „Myšlenka revoluční.“ „Rose Freiheit“ byla následující sborová píseň, jíž znamenitě zapěl spolek Männer Gesang Verein Liberty. Pěknou slavnostní řeč v německém jazyku přednesl soudruh Hamburger a H. Smutný svým velezdařilým přednesem básně „Český dělník“ (O polednách ve fabrice), zavděčil se všem českým posluchačům. Soudruh Josef Belza přednesl pak znamenitou německou báseň „Zum 18. März“ a soudruh František Josef Hlaváček měl po něm českou-slavnostní řeč. Na to zapěl spolek Arbeiter Männerchor píseň „Volker Freiheits Sturm“ a jiná čísla programu následovala. Dlouhý, 20 čísel obsahující program nemohl být ani úplně vyčerpán, jelikož by se byl protáhl až přes půlnoc.

Všichni přednášející sklidili za své výkony bouřlivý potlesk a pochvalu. V nejlepší náladě a harmonii bavili se shromáždění účastníci všech národností tancem a přátelským rozhovorem po celou noc. Obzvlášť němečtí soudruzi ukázali svou solidaritu k českým soudruhům, neboť vytrvali s nimi až do konce a sborovým zpěvem přispívali stále k okrášlení slavnosti a k udržení veselé nálady. O 5 hodin ráno byla slavnost ukončena, načež soudruzi neowyorští po přátelském rozloučení odejeli do svého domova.

Slavnost komuny v Newarku vydařila se ve všech ohledech nade vše očekávání a Česko-dělnický vzdělávací spolek tamtéž může býti opravdu spokojen, ba hrdým nad tímto svým dílem, neboť tím dokázal nejen české, nýbrž i německé a anglické veřejnosti a kruhům dělnickým, že stojí na výši své doby a sleduje šlechetné cíle: osvěty, pokroku a svobody.

Na zdar další jeho činnosti v tomto šlechetném snažení!

O Slavnosti pařížské komuny se rozepsal i další dopisovatel z Newarku a to následovně:

Newark, N. J., v březnu 1894.

Jak je soudruhům z „Dělnických Listů“ známo, uspořádal náš Česko-dělnický vzdělávací spolek dne 24. března 1894 velkou slavnost Pařížské komuny, spojenou s oslavou dvouletého trvání spolku.

Na tuto památnou slavnost pozval všecky okolní spolky radikálního smýšlení a mimo to též některé svobodomyslné spolky v Newarku, jako Národního Sokola, řád „Bratří vzhůru“ Č. S. P. S., německé turnery a Sociální dělnickou stranu.

Než co se stalo? Národní sokol odepsal slušný dopis, že se co nejčetněji dostaví, ale přišel pouze jeden člen na výzvědy a to zadním vchodem. Vodopolivkoví socialisté, kteří chtějí svým volebním švindlem zvítězit nad panujícím kapitalismem s jeho miliony bodáků a děl, oznámili nám, abychom vzali to pivo co oni chtí, že se všecky jejich sekce dostaví. Spolek jim vyhověl a vzal takové pivo uniové, jaké si přáli, ale páni sociální demokraté nepřišli, ba oni ještě agitovali proti a denuncovali nás u hostinského i u policie co společnost nebezpečnou, anarchistickou. Na hostinského obzvlášť působili, by nám místnost nepropůjčil. Než ten ukázal se charakternějším než sociálně demokratičtí denuncianti a dané nám slovo nevzal zpět. A policie, ačkoliv vyslala do místnosti své zřízence v plné uniformě, přece neměla nejmenší příčiny nám krásnou slavnost kaziti, neboť ta se odbývala ve vzorném pořádku!

Tak sociální demokrati svého hanebného účele nedosáhli. Ale soudruhům a dělníkům budiž to k poučení, čeho všeho jsou tito sociální demokrati schopni! Protože Č. D. V. S. v Newarku nechtěl zradit své radikální zásady a přijmout jejich volební vodopolívkovou taktiku, tu ze msty chtěli naší slavnost i náš spolek zničiti!

To je ta „dělnická solidárnost“ a „svobodomyslnost,“ níž se všude chvástají! Nyní víme, co možno od těch podvodníků očekávati! Za 10 velice nás potěšilo, že okolní soudruzi česko-dělnických vzdělávacích spolků nás v hojném počtu navštívili a sice: z New Yorku, z Passaic a z Bound Brook, jakož i německé a židovské spolky z Newarku, s nimiž jsme se přátelsky pobavili.

Byla to pravá mezinárodní slavnost, neb ani Angličané nescházeli. Za to pozvané české národní spolky neuznaly nás za hodné, navštíviti nás! To je významné!

Všem soudruhům děkujeme za jejích hojnou návštěvu, spoluúčínkování a osvědčení solidarity a přejeme si, aby tak i na dále solidárně s námi a se všemi pokročilými organisacemi kráčeli k osvětě, pokroku a svobodě!

Jan Palata, jednatel ČDVS Newark

Newyorští anarchisté uspořádali v neděli dne 11. března 1894 v Thalia Theatre velkou schůzi na oslavu zavraždění cara Alexandra II., který byl dne 18. března 1881 od nihilistů usmrcen bombou.

Veliké divadlo bylo až na poslední místo naplněno a tisíce osob, většinou ruských israelitů se dostavilo. Řečněno bylo rusky, v židovsko německém jargonu a německy. Hlavním řečníkem byl Jan Most, který líčil tyranii ruských despotů Romanovů a přirovnával cara Alexandra k dravé šelmě, která se brodí stále v lidské krvi. Ani římský císař Caligula nebyl takým ukrutníkem. Řeč Mostová provázena byla stále obrovským potleskem.

Israelita Katz mluvil o pařížské komuně. Spolek Internationale Arbeiter Liedertafel zapěl dva krásné sbory a několik mladých Rusů přednesli solové ruské a německé písně a básně, které museli několikrát opakovat.

Byla to velká, důstojná a imposantní demonstrace revolučního proletariátu. Výroční den povstání Pařížské komuny oslavován tyto dny všade, kde jsou pokročilí dělníci.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 24.03.1894, č. 21