ROZHOVOR S JOSEFEM BOLESLAVEM PECKOU (1886)

 Nynější hnutí dělnické a anarchisté. Blíží se první květen, kdy dočkali se máme opět velikého převratu v životě dělnickém. Dělníci po celé zemi pozvedají hlasu svého a žádají, aby doba pracovní byla zkrácena. Od změny této očekávají mnoho dobrého. Dělničtí agitátoři, kteří jsou toho náhledu, že dělnictvo může vybavili se z pod ručí kapitálu cestou mírnou, očekávají, že totoť jest již předposlední krok k úplnému převratu, který pak nastane; že dělníci nyní budou míti větší příležitost k vzdělání svému, budou se spolčovati a konečně, až pochopí svoji moc, jakou zemi této vládne, až dovede použiti svého práva, práva hlasovacího ku prospěchu svému, potom že nastane převrat úplný, cestou zákonitou, aniž by jediné kapky krve procezeno bylo. Tak soudí dnes veliká většina dělnictva amerického.

Jiný náhled chovají o tom ti, kteří hlásají idey revoluční, anarchistické. Oni očekávají s jistotou, že sociální revoluce přijíti musí a že proletariát zvítězí, načež pak teprv nastati může osvobození úplné. Oni věří, že jenom touto cestou lze učinili poslední krok k trvalému zlepšení stavu trpící třídy, třídy dělnické.

Zajímavo pak jest vyslechnouti jejich náhledy o nynějším hnutí. Abychom čtenáře naše s náhledy strany této poněkud seznámili, navštívili jsme redaktora zdejší Budoucnosti pana Pecku Strahovskýho, který nedávno z Prahy sem přijel, a jelikož uznáváme jej za jednoho z nejpřednějších representantů zdejší strany anarchistické a měli s ním delší rozmluvu o nynějších poměrech dělnických, jak posuzují je anarchisté se stanoviska svého.

Vyslyš všechny strany a pak rozsuzuj sám dle svého zdravého rozumu—má býti heslem každého, kdo chce nabýti světla jasného. My, ač nesouhlasíme s náhledem, že jenom krvavou revolucí lze dělnictvu domoci se konečného blahobytu, přece výpovědě předního anarchisty českého zde uvádíme doslovně, aby čtenáři mohli posuzovali sami. My chováme ten náhled, že dělnictvo pozná své právo a svoji moc, až sezná, že jest mu možno voliti si své zákonodárce, až vypoví poslušnost politickým stranám a bude voliti si zástupce ze svého středu, že cestou touto může zlepšiti si postavení své a nebude mu zapotřebí obětovali tisíce nevinných životů a prolévali proudy krve.

Navštívivše pana Pecku v bytě jeho, rozpředli jsme s ním následující rozmluvu:

Otázka: Jelikož považován jste pane za jednoho z předáků zdejších skupin anarchistických, podejte vaše mínění, co soudíte o nynějším hnutí a zavedení osmihodinové práce?

Odpověď: Já a my všichni to považujeme za pouhý agitační prostředek a nic více. Jest to pouze malý přechod, však trvalého zlepšení to míti nebude. Mimo to se domníváme, že agitace ta jest vyvolána z ohledů volebních. My uznáváme to za dobré, však to nezastaví lid na pokroku, aby nedomáhal se trvalého zlepšení a změnění poměrů nynějších.

Otázka: Nemyslíte, že zavedením osmihodinové doby nastane větší poptávka po práci a že bude zaměstnáno více dělníků?

Odpověď: Nikoliv, to neuznávám. Stroje vynahradějí ty dvě hodiny. Továrníci mají stroje, kterými si mohou vynahradit dobře ten čas. Mimo to máme zde úkolovou práci, kde dělník bude pracovali až do úpadu a také vynahradí ten čas, o který bude méně pracovati.

Otázka: Co soudíte o organisaoi Rytířů práce?

Odpověď: Organisace tato byla by pěkná, kdyby zřízení její nebylo centralistické, kdyby bylo více federativní. Zde jest však moc v rukou několika jednotlivců, o čemž nám dosti dobrý důkaz podávají události v St. Louisu. Tam bylo více přistěhovalců, kteří byli radikálnější, však byli nuceni poslouchat Powderlyho.

Otázka: Jaký jest váš náhled o boycottu?

Odpověď: My to uznáváme co dobrou zbraň proti kapitalistům, jelikož každý prostředek je dobrý.

Otázka: Nemyslíte, že v zemi této dělnictvo může cestou zákonitou postavení své zlepšiti?

Odpověď: Ne, neboť buržoasie zdejší jest mnohem vyvinutější nežli v Evropě. Veliký rozdíl jest mezi policií zdejší a evropskou, čeho dopustí se strážník zde, toho nikdy nesměl by se dopustit strážník v evropských zemích, tam je policie mnohem solidnější.

Otázka: Nemyslíte, že nežli přijde doba oné sociální revoluce, dělnictvo pozná svoji moc, jakou vládne a pomůže si cestou mírnou?

Odpověď: To není možné. Zde mají dělníci všeobecné právo hlasovací a proč nemají v sněmovnách většina svých zástupců?

Otázka : Nemyslíte, že k takovému převratu jest zapotřebí, aby lid byl uvědomělý?

Odpověď: Ty největší převraty nerozhodlo uvědomění. Vezměme si na příklad Francii, kde úplný převrat provedl sprostý, neuvědomělý lid.

Otázka: Věříte, že ona massa lidu amerického získána bude pro vaše náhledy a že při každém pokusu násilném nezůstane přistěhovalé dělnictvo osamoceno?

Odpověď: My očekáváme, že veškeré dělnictvo zdejší příjme naše zásady. Musíme povážiti, že zdejší hnutí dělnické jest velmi mladé. Ono musí prodělati ta stadia, jako prodělalo hnutí v Evropě. Takových spolků, jaké se nyní tvoří a jaké jsou Rytíři práce, bylo dosti po Německu a jiných zemích a dnes po nich není ani památky. Organisování Rytířů práce jest jakousi průpravnou školou k dalšímu.

Otázka : Povězte mi však, proč nelze pomoci si zde balotem, když dělnictvo má všeobecné hlasovací právo?

Odpověď: Poněvadž dělnictvo nechá se polapit politickými stranami, na lid jest činěn nátlak a pak to hlavně zaviňuje též nevědomost lidí.

Otázka.: Nebylo by dělnictvo evropské spokojeno, kdyby těšilo se těm právům a výhodám, jakým se těší dělnictvo americké?

Odpověď: To jest všechno jedno; my zde třebas měli republiku, přec máme poměry horší nežli v některé monarchii. Věřte, že v Evropě jest lépe pracovat pro dělnickou otázku, nežli v zemi této. Zde jest svoboda pouze na papíře. Zákony se obcházejí a soudnictví jest zde strašně „zkorumpováno.“

Otázka: Věříte tedy, že sociální revoluce jest nevyhnutelnou?

Odpověď: Ano, ta jest nutná. Nelze říci přijde-li dnes nebo zítra, ale nutné to jest.

Otázka: Očekáváte, že dělnictvo zvítězí?

Odpověď: Ano, neboť nám to dokazují dějiny. Každá revoluce vždy přinesla s sebou jakýsi pokrok, vždy něco dobrého pro lid. Nedocíli-li se úplné zlepšení, docílí se přeci něco a spíše, nežli cestou zákonodárnou.

Otázka: Neutrpěla by takovým násilným převratem střední třída, jako jsou malí průmyslníci a p.?

Odpověď: Nikoliv; maloprůmyslníci závisejí na dělnictvu. Oni jsou pouze na dělníky odkázáni a od kapitalistů nemají ničeho k očekávání. Ti si hovějí jenom v přepychu.

Otázka: Jaký vliv mělo by to na rolnictvo?

Odpověď: Ten samý, jako na maloprůmyslníky — dobrý. Ti, kteří jsou v nájmu tak zvaných landlordů by se osvobodili a pak by se rolníci osvobodili od železničních společností, které je utlačují.

Otázka: Jest těžko mluvili o věcech budoucích, však vy si asi představujete zřízení oné společnosti po vítězné revoluci. Chtěl byste se blížeji vyjádřit?

Odpověď: Proč ne? Každá obec by se spravovala sama. Půda byla by společná, obce by se samy spravovaly a nebyly by pod žádnými přednosty, ani guvernéry, ani presidenty. S ostatními obce mi pak dorozuměly by se delegacemi. Jak si lidé někteří představují, že by tam panovala jakási nevázanost, to jest nesmysl. Není to ani možné. Máme zde komunistické osady, kde nemají žádné policisty a také nemají zločinců. Zejména bude-li se mladší pokolení již dle zásad těch vychovávat, dovede se srovnati. Kde není příčin ke krádeži, tak se nekrade. Nynější vychování, hlad, nouze dohání lid k zločinům. Kdyby bylo o každého náležitě postaráno, přestanou zločiny. Taková společnost musela by obstáti.

Otázka: Považujete nynější lid za zralý pro anarchii vůbec?

Odpověď: Nezáleží na lidu, nýbrž na době. V dobách dřívějších lid považován byl za dobytek, byl nevzdělaný, však přeci dovedl pochopit svobodu. Lid vždy dovede pochopit to, co jest dobré. Lafayette,Mirabeau též neptali se, jeli lid zralý pro svobodu.

Otázka: Nemyslíte však, že uvědomění je hlavním a nejpevnějším základem každé společnosti a každého státu?

Odpověď: Ano, ale to musí býti ve svobodné společnosti. Vzdělání v době nynější nevede k lidskosti. Naši továrníci a jiní jsou lidmi vzdělanými, však ne lidskými. Kdo může lidu nadávali volů, oslů, to není žádné vzdělání. Takovou vzdělanost, jaká se dnes pěstuje tu my neodporučujeme žádnému. Pakli že se nevychová mladík tak, aby byl společnosti lidské užitečným, není to žádným vzděláním.

Otázka: Přiznáte však, že i ve vašich listech často setká se čtenář se slovy, které nepoukazují právě na vzdělanost?

Odpověď: To jest již americkým zvykem. Jest zde svoboda psaní — a ostatně řeknu-li někomu lotr, není to nadávkou, nýbrž to tu osobu cbarakterisuje.

Na to obrátila se rozmluva na výrazy, s kterými se čtenář setká často v anarchistickém listu českém v New Yorku, což p. Pecka přičítal hlavně rozervaným poměrům. Na anarchisty se tam prý stále útočí, kteří zase musejí mě rou podobnou spláceli. Ohledně napadení p. Karla Štulíka, společného cvičitele Nár. Jed. Sokolské, pravil, že s tím sám nesouhlasil, však že byli též anarchisté napadeni od některých členů Sokola. Ku konci rozmluvy stěžoval si pan Pecka, že počet účastníků nedělní demonstrace byl nesprávně udán, neboť prý bylo v průvodu 3600 Čechů.

Otázka: Byli to všichni vaši stoupenci, ti Čechové, kteří byli v průvodu?

Odpověď: Ano, to byli unie, které my jsme založili zde. — Byli to všichni našinci.

Po rozmluvě této jsme se vzdálili, byvše voláni opět za jinou záležitostí. .

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu. Chicago: , 05.05.1886

Josef Boleslav Pecka (1849 – 1897)