Kebza František (?-1919)

Předním představitelem anarchistického hnutí v Zabrušanech patřil František Kebza. Pocházel z obce Ouhroby u Chotěboře na Vysočině.
Jeho manželkou se stala Barbora Kebzová, která se narodila dne 9. května 1880. Seznámil se s ní, když na hornický sever přijel za prací někdy koncem předminulého století.

Barboře a Františku Kebzovým se dne 15. května 1900 narodil syn Antonín Kebza, který se ještě před válkou vyučil pomocníkem ve smíšeném obchodě. Další potomek se jim narodil 23. července 1906 a byla jí Marie Kebzová, která se vyučila krejčovou a po válce byla učednicí a zaměstnankyní v krejčovské dílně paní Černé v Želénkách. Naposledy se v bytě Kebzových rozezněl dětský pláč dne 23. června 1908, kdy se narodila dcera Irma Kebzová.

V roce 1904 byla založena Česká anarchistická federace (ČAF), která sdružovala anarchistické propagační skupiny. Do řad ČAF vstoupil také František Kebza. Místní skupina České anarchistické federace se ustanovila i v Želénkách. František Kebza se stal jedním z její předních členů a aktivistů. Mezi místními dělnictvem rozšiřoval anarchistické myšlenky slovem i písmem, především distribucí anarchistických časopisů „Zádruha“ a „Mladý Průkopník“.

Česká anarchistická federace vedla také kampaň za výstupy z církví, bojovala s klerikalismem a snažila se vybudovat silné bezvěrecké hnutí. A tak při místní odbočce ČAF vznikla skupina anarchistických bezvěrců, ve které byl František Kebza aktivní. Z církve vystoupil a stal se bezvěrcem nejen on, ale i jeho manželka Barbora, jejich děti byly rovněž vyškrtnuty z církve a prohlášeny za bezvěrce.

Ještě před velkou válkou se Česká anarchistická federace přetvořila na návrh MUDr. Bohuslava Vrbenského na Federaci českých anarchistů komunistů – FČAK. Po válce v roce 1918 došlo k sloučení anarchokomunistů s českými socialisty do České strany socialistické, kde anarchisté vytvořili anarchokomunistickou frakci. Také František Kebza se jako člen FČAK stal příslušníkem politické organizace ČSS a v místní skupině v Želénkách zastával funkci důvěrníka.

Aktivní byl také v syndikalistickém hnutí. Ve dnech 28.-29. prosince se konal ustanovující I. sjezd syndikalistických odborů Sdružení československých horníků. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků a jejíž členem byl i František Kebza. Stál u zrodu syndikalistické odbočky v Želénkách. Stanul v čele místní organizace horníků a v roce 1919 zastával funkci předsedy odbočky Sdružení československých horníků. V té době pracoval jako horník na dole Konkordia v Želénkách.

Již před válkou, tak jako mnoho dalších severočeských anarchistů se stal členem Tělovýchovné jednoty Sokol a v místní skupině v Želénkách v roce 1919 zastával post místopředsedy. Zároveň byl také členem Národní jednoty severočeské a navázal také na bezvěreckou činnost anarchistů. Stal se členem místní Skupiny bezvěrců. V roce 1919 se podílel na organizaci bezvěreckého plesu pod hlavičkou bývalé České anarchistické federace, která ve skutečnosti nebyla nikdy rozpuštěna i když došlo k přejmenování na Federaci českých anarchistů komunistů. Hornické listy o akci informovaly zhruba následovně. „Dne 29. března 1919 uspořádali příslušníci České anarchistické federace (ČAF) v hostinci „U Egra“ v Želénkách u Duchcova „Ples bezvěrců“.

Před první světovou válkou se dokonce nějaký František Kebza živil jako hostinský a provozoval již zmiňovaný hostinec „U Egra“, který se nacházel v Zabrušanech v domě č. p. 36. Samo sebou zde měly spolkové místnosti také anarchistické spolky.
Aktivní byl také v obecní samosprávě. Byl členem školní rady. Když se v roce 1919 konaly volby do obecních samospráv, byl František Kebza za anarchisty zvolen za člena obecní rady a člena obecního zastupitelstva.

Neutichající aktivitu a vůli změnit věci společenskou aktivitou, však násilně a náhle přerušila smrt, která všechny překvapila. Anarchistické hnutí postihla citelná ztráta, muže, který rozdával energii a byl příkladem pro ostatní.

Pohřeb předního želénského anarchisty a syndikalisty se konal dne 28. prosince 1919 za obrovské účasti obyvatelstva i jeho kamarádů z místa a okolí. Za Sdružení československých horníků promluvil nad jeho hrobem kamarád a anarchista Václav Daněk z Duchcova, za Sokoly Suk. Pohřbu se účastnily všechny místní spolky, dále sokolové z Duchcova, Hostomic a Ledvic, kamarádi z politické organizace z Hostomic, skupiny bezvěrců z Ledvic, Duchcova a Hostomic, ale také obecní zastupitelé ze Zabrušan i Želének, jeho samozřejmě zástupy jeho kolegů horníků z dolu Konkordia. Organizaci pohřbu organizoval jeho kolega a kamarád anarchista František Lukáš ze Želének.

Takto se loučí syndikalisté s Františkem Kebzou na stránkách Hornických listů:
„Úmrtím bratra Kebzy odešel nám jeden z nejlepších pracovníků našich. Bratr Kebza byl jedním, který měl největší zásluhu o zřízení české školy a který pracoval neúnavně ve prospěch našeho národního a sociálního hnutí a ku prospěchu svých spoludělníků a přece od mnohých byla jeho práce brzděna. Teď ještě slovo k vám bratři! Vy všichni, kteří jste znali bratra Kebzu, vstupujte na jeho místo a pracujte dále ve šlépějích jim nám vytčených ke zdaru naší české věci a sociálního hnutí. Na zdar! E.“

Po smrti manžela, tak pro anarchistku Barboru Kebzovou, nastalo velice těžké období. Rodina se ocitla bez živitele. Přestože mezi horníky fungovala silná sounáležitost a solidarita, vdovám s dítkami se jednotlivci i organizace snažily pomáhat, to však nemohlo stačit. Na hřbitově proběhla, jak bývalo zvykem finanční sbírka na vdovu a sirotky. Stalo se tak i v případě Barbory Kebzové a její dítek.
Bývalo zvykem, že ženy zůstávaly v domácnosti a staraly se o výchovu dítek a domácí práce, včetně drobných zemědělských prací, kdy na předzahrádkách vypěstovali nějakou tu zeleninu na přilepšenou na chudý dělnický stůl. Babora Kebzová po smrti manžela nastoupila práci na dole Konkordia v Želenkách, kde pracovala jako dělnice na nakládce uhlí. Do práce jde i syn Antonín Kebza, který taktéž nastoupil jako dělník na odkrývce dolu Konkordia. Také mladá Marie Kebzová se snažila přivydělat nějaký drobný peníz do rodinného rozpočtu v krejčovské dílně. Nejmladší Irma Kebzová zatím navštěvovala školu. Podle záznamů, které máme v roce 1921 rodina Kebzová bydlela v domě v Zabušanech č. p. 49.

Šlégr Václav (1877-?)

Mezi přední anarchisty a odboráře působící na Mostecku počátkem 20. století patřil bezesporu Václav Šlégr. V anarchistickém hnutí byl aktivní také jeho bratr František Šlégr.

Václav Šlégr se narodil 12. dubna 1877 v Brožkově. Jeho chotí se stala Anna Karfíková, která se narodila 18. září 1888 v Duchcově. Po svém příchodu na sever se usadil v Chudeříně.

Oba jako přesvědčení anarchisté vystoupili z katolické církve a stali se bezvěrci. Přesný počet dítek neznáme, ale syn Karel Šlégr narozený 3. října 1905 v Chudeříně, kde tou dobou bydleli v domě s číslem popisným 175.

Již v Chudeříně se stal přední postavou tamního anarchistického hnutí a členem místního anarchistického spolku. Jelikož se živil jako horník, účastnil se od roku 1900 postupného zakládání odborových organizací anarchistů, které vyvrcholily v roce 1903 založením Severočeské federace horníků, v jejíž řadách sváděl mzdové boje až do roku 1907, kdy byla tato odborová organizace zakázána, hlavním důvodem se stala vyvolána anarchistická hornická stávka 12 000 havířů na Mostecku a Duchcovsku.

Václav Šlégr se stal zapáleným nositelem anarchosyndikalismu a tak se stal předním členem místní skupiny České federace všech odborů, která fungovala od roku 1904 až do svého zákazu v roce 1908. Náhradou za Severočeskou federaci horníků, byla v roce 1908 ustanovena Hornická federace při ČFVO a Václav Šlegr místním odborářem Hornické federace v Chudeříně.

Bylo mezi místními českými horníky jen málo těch, kteří by jej osobně neznali, jelikož to byl právě on, kdo jim donášel anarchistické tiskoviny na šachtě či domů. Nejdříve jim distribuoval časopis „Omladina“, pak „Novou Omladinu“ a nakonec i „Komunu“. Měl se co ohánět, protože třeba „Nová Omladina“ vycházela třikrát týdně.

Po zákazu ČFVO a Hornické federace v roce 1908 se nedal zastrašit, a na své anarchosyndikalistické aktivity navázal po ustanovení Zemské jednoty horníků v roce 1909, jejíž členem byl až do jejího zákazu na jaře 1915. V rámci Zemské jednoty horníků pomáhal s distribucí anarchistického týdeníku „Hornické listy“.

V roce 1909 byl pro svoji anarchosyndikalistickou činnost v rámci Zemské jednoty horníků propuštěn z práce. Na jeho podporu pak Zemská jednota horníků organizovala finanční pomoc, peníze mu byly zasílány dokonce až od českých anarchistů ze Spojených států.

Zamyšlení z Hořic (1923)

Přítomné poměry nutí často člověka ke vzpomínkám a porovnáváním s minulostí i odhadům pro budoucnost. Stůjž zde taková vzpomínka na doby plné ruchu a práce propagační a organisační i radostných výsledků opravňujících podněcovatele k vyhlídkám na lepší příští alespoň našich maličkých.

Rok 1900 zastihl nás při počtu (v městě) tuším 23 bezvěrců, výhradně skoro anarchistů. Při následujícím sčítání šel počet náš do set (okresu) a posledně již do tisíců. Činil téměř třetinu vedle 15 % jinověrců. Celá řada obcí měla po provedené agitaci před sčítáním katolické menšiny dospělých i dětí. Jako příklad, co možno v tomto směru docíliti při trošce pohotovosti a iniciativy u jednotlivců, buď uveden fakt: vyplnění nebo kontrolování, doplnění a odeslání 600 blanketů přibližně pro 900 osob, z čehož asi třetina dětí, za posledních 14 dní zmíněné lhůty, bylo provedeno ve shodě s místním sdružením, při omezeném počtu hodin, s pomocí jednoho v té věci čilého kamaráda sběratele a prodavače blanketů.

A to nebyl případ ojedinělý. A nyní se ohlédněme po přítomném stavu. V obci bezvěrecké nastala tu a tam, naší vinou, přesun mocenských poměrů ve prospěch částečně katolíků a částečně církve československé a českobratrské. Mnozí se domnívají, že vystoupením učinili zadost své socialistické povinnosti, nevědouce, že vystoupení je pouze viditelným formálním aktem předchozí usilovné uvědomovací práce, jež má sice duševní rozchod s dogmaty uzavírat, ale která má míti pokračování v osvojení si nového, zdravého socialistického názoru a v praktické práci na poli sociálním. Jiní zase, unaveni přílišným exponováním se, nebo podavši se okamžité náladě doby, nechali se ukolébati v jakýsi zimní spánek, jako kdyby bylo vše v nejlepším pořádku.

Spolek volných myslitelů, jako jediný ve městě, organizoval sice několik sdružení v okolí, pořádal řadu slušných přednášek a dětských dýchánků, otázku kremace posunul do popředí kulturních zájmů v místě, učinil různé slibné náběhy, ale nyní se nějak odmlčel. Komunisté činí v té věci rovněž velice málo. Výsledek je patrný: reakce se zařizuje a roztahuje po domácku, jako by na věčné časy.

Uzavírám. Je třeba jako soli několika lidí, jimž vývoj budoucích věcí a výchova přísští generace nejsou lhostejny, aby pohnuli opět stojatými vodami. Nestane-li se tak brzy, ponesou všichni, jichž se to týče, zodpovědnost za následky. To je dlužno uvědomit a pracovat k nápravě.

Napsal anonymní pisatel do časopisu „Socialistický bezvěrec“, který vyšel 7. února 1923.

Hek: Ze Svazu socialistických bezvěrců v Praze (1923)

Veškeré organisační záležitosti a porady v matričních věcech vyřizují se osobně před schůzí výboru každou středu večer v klubovně č.6 Masarykovy síně.

Výborové schůze jsou přístupny i všem členům, kteří o hnutí mají opravdový zájem. Budou rozšířeny v nejbližší době o debaty o akutních kulturních otázkách, dotýkajících se socialistického bezvěrectví. Všechny přátele ve Velké Praze žádáme, aby se činně súčastnili hnutí, jež právě v této době myšlenkového přelomu a únavy může vykonati velmi mnoho pro vytvoření pevného, bezvěreckého a socialistického světového názoru v širokých vrstvách socialistických. Pro hnutí, které je průkopníkem světového a společenského názoru, mají význam především činní lidé, kteří vědí, že jejich názorový vývoj není nikdy ukončen, ne lidé, kteří výstupem z církve a placením příspěvků pokladají za odbytou svou bezvěreckou a socialistickou povinnost.

Očekáváme, že nyní, kdy tisk je naší dobrou oporou, přistoupí naši přátelé ve Velké Praze i ve středních a jižních čechách k ustanovení skupin. Svaz bude tuto činnost podporovati nejen organizačně, nýbrž i prpgramově přednáškami, pokyny k výchovné činnosti atd.

Veškeré dopisy Svazu adresujte jednateli J. Salabovi, Praha – Žižkov, Husova třída č. 90.“

Štítného ulice č.p. 520/5, kde dnes sídlí Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Přednášková činnost Svazu socialistických bezvěrců v Praze (1923)

Nejaktivnější byla Skupina socialistických bezvěrců na Žižkově. Ta uspořádala počátkem roku tyto přednášky: dne 4. února 1923 přednášku cestovatele V. A. Friče „Ze života jihoamerických Indiánů a jejich náboženství“ a dne 25. března 1923 přednášku A. Crvčka „Ze země věčného jara“. Obě přednášky se konaly v Masarykově síni na Žižkově, v Štítného ulici. Začínaly v osm hodin večer. Dále pak ve spolupráci s anarchistou Rudolfem Mášou uspořádaly další dvě přednášky 20. února a 27. února na téma „O vzniku a vývoji náboženství“.

Rudolf Máša (1880–1954)

Přednáška Skupiny socialistických bezvěrců 21. ledna 1923 v Nýřanech

Místní Skupina socialistických bezvěrců konala v neděli 21. ledna 1923 přednášku na téma „Náboženství, věda a socialism“, kterou přednášel Fresl Václav z Plzně. Přednáška se konala ve spolkové místnosti hostince „U Divišů“. Na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ nýřanská skupina oznámila plán pořádání dalších veřejných přednášek slovy: „Těchto přednášek pořádati více. Tato první měla ráz všeobecný, ostatní budou se podrobněji zabývati vývojem náboženství i socialismu a jich důsledků pro společnost. Doufáme, že všichni bezvěrci socialisté i všichni ostatní pokrokoví lidé nás ve snaze prohlubovati nový životní názor světový, budou podporovati.“ Další přednáška Václava Fresla proběhla 18. února na celoroční valné hromadě skupiny.

Valná hromada Skupiny socialistických bezvěrců v Oseku (1923)

Místní Skupina Socialistických bezvěrců v Oseku konala 21. ledna 1923 svoji celoroční valnou hromadu. Místní skupina byla vlastně tvořena místním Spolkem bezvěrců „Karel Havlíček“ v Oseku, který se stal členem Svazu socialistických bezvěrců. Na valné hromadě byl zvolen výbor v tomto personálním složení: předsedou Seidl František, místopředsedou Kovanda Alois, jednatelem Šmíd Vojtěch, pokladníkem Pospíšil Bohumil. Revisory účtů a náhradníky zvoleni Hadinec Václav, Škopek František, Krofta E., Pátek J. a Burkovec V.. Schůze se konaly každou třetí neděly v měsíci. Při spolku fungoval i silný bezvěrecký zpěvácky sbor.

Valná hromada Skupiny socialistických bezvěrců v Hostomicích (1923)

Místní Skupina Socialistických bezvěrců v Hostomicích u Bíliny konala 14. ledna 1923 svoji celoroční valnou hromadu, na které byl zvolen výbor v tomto personálním složení: předsedou Šplíchal Václav, místopředsedou Černý Václav, jednatelem Malec Antonín, místojednatelem Švagr Jan, pokladníkem Průša Josef, místopokladníkem Vojna František, důvěrníkem Šplíchal František a místodůvěrníkem Miltner Václav. Revisory účtů zvoleni Karlík a Chadima. Přísedícími členy výboru zvoleni Mudra a Majdík. Kolportérem časopisu „Socialistický bezvěrec“ určeni Chadima A., Hozák František a Meidl Karel.

Konference Svazu socialistických bezvěrců v Duchcově (1921)

V říjnu 1921 byla svolána delegáty skupin Konference Svazu socialistických bezvěrců. Na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ ze dne 4. ledna 1922 vyšla následující zpráva z konference:

„Všem skupinám socialistických bezvěrců. Na poslední konferenci v Duchcově dán znovu základ našemu hnutí. Název jest: Svaz socialistických bezvěrců.

Za předsedu a tajemníka zvolen Karel Hladeček, Manlicherova ulice 114 v Mostu, jednatelem Václav Lázeňský z Hostomic, pokladníkem Josef Svoboda, ulice 6 č.p. 684 z Duchcova, revisory František Němeček z Nové Vsi a Bohumil Mazour z Hořan.

Svaz zahájil svoji činnost 1. lednem 1922, na což upozorňují se veškeré skupiny i jednotlivci.. Členský příspěvek stanoven na 1 Kč měsíčně, z kterého 70 zůstává k dispozici skupinám, 30 haléřů odvede se ústředí na běžné vydání a různé akce.

Upozorňujeme znovu, že veškeré dotazy stran, hnutí se týkající, přednášek a různých jednání, řízeny buďtež na tajemníka Karla Hladečka v Mostě.

Peněžní zásilky, týkající se listu, zasílány buďtež na administrátora Hynka Holuba, Duchcov, Český dům.

Organisační příspěvky na pokladníka Josefa Svobodu.“