BOUŘE REVOLUČNÍ (František Hlaváček)

O, jen pozvedněte své matné zraky 
na západ, k východu i k severu
a uzříte hrozné blížit se mraky,
že tma z nich, jak by bylo k večeru!

Hle, jak dusno, úzko v celém tom světě,
tu a tam se již občas zablýskne!
Vše chví se podivnou bázní, jen zřete,
že mnohý dlaň na srdce přitiskne!

Již hřmí, půda se pod nohama třese,
hříšník za pevné zdi se ukrývá,
a pokrytec vyzývá: modleme se,
ať nezničí nás bouře zuřivá!

Císař, král, kníže volají své vojsko,
pušky a děla kážou robiti,
kněžím pod kutnou u srdce je ouzko,
tak že na mračna dají zvoniti.

Boháčů rota, jež v lenosti žije
a lid pracovny stále odírá,
před bohem mamonu v prsa se bije,
strachem před pomstou téměř umírá.

Co to ? Proč má panstvo jen tolik strachu,
jak by se blížil věru soudný den?!
Vždyť má přec děla, pušky a dost prachu,
či není mu lid více podroben?

O, my víme, co hrdé panstvo tíží
a co mu takový strach nahání. —
Ono ví, že se revoluce blíží
a jeho dnům že se již odzvání.  

Ono ví, že z otroctví a té dřiny,
z té krve, potu bědných helotů,
nastřádalo se mnoho elektřiny,
jež ohrožuje panství despotů.

Ta krev nevinná, jež prolita byla,
na ukoj všech tyranských padouchů,
mraky pomsty ze sebe vypařila —
a bouře blízka svému výbuchu.

Hoj, jak jsou vážné tváře všechněch lidí,
co po celý věk úpí v porobě!
Že odveta se blíží, všichni vidí,
ve hrozné, revoluční podobě.

Již hřmí a blýská se na všechny strany —
co nevidět hrom mocně uhodí,
a vichr rozmete tyranů stany,
až vášeň pomsty lidstvo probudí!

To bude boj — a nic nezmohou děla
a pušky vám, vy roto spiklená!
Pak nespasí vás soldateska celá,
ta vaše spřež k vraždění cvičená!

Jak cyklon prudký s povrchu vás smete
v bouřlivé revoluci lidu hněv,
a potom zas zdrávo bude ve světě,
až zem pohltí vaší černou krev!

O, jen pozvedněte své matné zraky,
na západ, k východu i k severu
a uzříte hrozné blížit se mraky —
den vlády své chýlit se k večeru !

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

SOUD S REDAKTORY ANARCHISTICKÉHO LISTU „VOLNÝ DUCH“ (1895)

V Žižkově vychází čtrnáctidenník, orgán neodvislých socialistů „Volný duch“. V 16. čísle svém ze dne 18. prosince 1895 přinesl tento list mezi jiným obsahem též feuilleton, pro jehož obsah bylo dotyčné číslo zabaveno a v redakci vykonána prohlídka, při kteréž shledáno, že celý náklad počtem 1400 výtisků byl již den předtím dodán výpravně.

Konfiskace byla také nálezem zemského sondu ze dna 23. prosince 1895 potvrzena. Co do skutkové povahy inkrimovaného feuilletonu jest zřejmo, že namířen jest proti majetným vrstvám společnosti občanské. Líčit se v něm blahobyt jedněch vedle lopotného života bídy dělnické a proti oběma těmto třídám staví autor lidi bez práce a existence. V závěrka článku praví o těchto pocitech, že nejsou to projevy psychopatické, ale nutnost fysiologická, ta zášť i vztek že jsou projevem utlačeně individuality.

V uvedeném právě feuilletonu shledalo státní zastupitelství jednak zřejmé podněcovánl k zášti proti majetným vrstvám, jednak omlouvání zločinu vraždy i pohnalo zodpovědného redaktora a vydavatele časopisu „Volný duch“ Václava Rendla, který rukopis četl a autora zná, nechce jej však prozraditl, jakož i administrátora téhož listu Antonína Hrdinu, jenž rovněž rukopis četl, před soud, by zodpovídali se z přečinu dle § 302 a 306 tr. z.

Soudní dvůr sestává z rady zemského soudu p. dra ryt. Patery jako předsedy a rady zem. s. p. Nagyho a sekretáře z. a. p. Kalliny z Jethansteinu jako volantů. Zapisovatelem p. JUG R. Okenfus. Žalobu zastupuje zástupce p.Merhaut, obžalované háji dr. Baxa. Po vylosováni porotců bylo líčení k návrhu stát. zástupce prohlášeno za tajné.

Národní politika, 14.4.1896

DUCH VOLNOSTI (František Hlaváček)

O duchu volnosti, ty věrný strážce lidstva, 
ty postrachu zlých a spiklených nepřátel,
jenž vstáváš z bídy a vedeš proletář k světlu,
kdy uštván a na vždy upoután býti měl,
ty povstal jsi, kdy ukrutnost, mstivost a zloba
hejsků měšťáckých a pyšných nedouků
běsného šílenství vrchole dostoupila
a katané vražednou zvedli již ruku.

Jak proutkem kouzelným vzlétl jsi spáso naše
a naději novou do srdcí jsi nám vlil,
zamávals mohutnými perutěmi svými,
že hrůzu i obdiv u všech jsi vynutil.
To dalo nadšení a povzbudilo snahu
naší, že dnes ve svém spravedlivém hněvu,
massy mužů a žen pracují ku svobodě
a nedbají nepřátel běsného řevu.  

My prohlédli. Hle, jak náš lid svou sílu měří,
jak v boji obranném se najde s druhem druh,
jak zvedne páži svou a společně udeří
v útoku, že až nepřátelům zajde sluch! —
Hnutí dělnické ! tvorbo ostouzené práce,
jak dnes tu stojíš v tom rozkvětu a síle,
tys výmluvným svědkem, co zmůže solidárnost,
duch volnosti a moc vznešeného cíle!

Ač dosud mladé jsi — dílo nemnoha roků,
přece již obr z tebe veliký se stal.
Dnes miliony mužů pod prapory tvými,
před nimiž hrůzu dostává již kapitál.
Všichni jsou dotknuti volnosti ducha kouzlem,
svou mysl i páže ku zápasu tuží,
by sílili voje, bojujících za volnost,
a k nim se ženy, dívky i mládež druží.

Jste zahanbeni, vy kdož smích jste si tropili,
z té jiskry v popeli, z níž oheň plápolá
dnes vysoko a ohrožuje již stavení vaše.
Hle moc idei! — kdo jí odolá?
Duch volnosti rozdmýchává nespokojenost
otroků práce a kudy světem letí,
dobývá nové pole, mozky osvětluje
a burcuje ze spánku zmámené děti.

Co vzniklo z potřeby, co posvětila touha
zhnětených, co za mrtvé zvolník snad již měl,
to žije, roste, šíří se, naději budí,
že zuří, soptí; leká se, kdo jásat chtěl.
A dělník uštvaný, ten šiřitel pokroku,
vítězství mravné nad nepřáteli slaví,
neb přijda k poznání, nastoupil novou dráhu,
na níž ho žádná moc více nezastaví.  

O duchu volnosti, ty dobrý lidstva vůdče,
vyveď nás z temnoty a sluncem nám vždy buď!
Uč lidstvo lidskosti, uč myslet ho i hájit
právo své; buď strážcem každého, kdo je chud!
Ukaž dělníkům, jak mužná a pevná vůle,
jak odvážný čin a sjednocená síla,
i otroky bědné dovedou osvobodit
a odstranit tyranství staletá díla.

O uč nás zápasit, překážky překonávat,
myslet dle pravdy, by duch náš vždy výše spěl,
by všichni nejvyšší dosáhli blaženosti
a nikdo víc bezpráví a křivd netrpěl ! —
Jen v boji vítězství — tak uč ty bratry naše.
Hloupí a bojácní otroky se stanou;
mužové smělí však a v boji sjednocení,
porobu zničí, sebe lip sosnovanou.

Tak duchu volnosti, rozpni perutě svoje
a z kraje do kraje, od muže k muži leť!
Ke slunci pravdy, vždy cestou práv přirozených
a k svobodě nás dělníky sbratřené veď!
Ať otroctví těla i ducha brzo zmizí,
a my pak na půdě vyvlastněné stanem,
kde vládců krutých nebude, ni bídných robů
a každý sám nad sebou bude jen pánem.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

DÍKŮVZDÁNÍ STÁVKUJÍCÍCH HORNÍKŮ V DRILL ZA PODPORU OD MDJ (1897)

Všem šlechetným milodárcům, jenž přispěli hřivnou na umírnění bídy českým horníkům v Drill, po čas stávky, která celých deset týdnů trvala. Žel, že s tak smutným výsledkem při tak houževnaté vytrvalosti skončila.

Ctění přátelé přijměte upřímné díky za podporu, která nám byla prostřednictvím Dělnických Listů zaslána v sumě $45 00 a ku spokojenosti všech rozdělena.

O kéž by to byl býval již boj poslední a oni trubci, již sužují celou lidskou společnost, byli smeteni tam, kam již dávno patří, by jsme již jednou zřeli slunko úplné svobody. Snažme se, jeden každý, by onen den co nejdříve nadešel. Bratři horníci v Drill a okolí, naskytuje se nám příležitost dne 19. listopadu 1897, bychom se sešli a co mužové pronesli protestujícího hlasu proti zákonité vraždě dne 11. listopadu 1887 v Chicagu na pěti nejšlechetnějších mužích a proti celému zlořádu, jenž tísní dnes celou lidskou společnost.

Doufám ve Vás spolubratři, že nezůstane hlas můj volajícího na poušti, doufám, že se dostavíte všichni jako jeden muž, bychom učinili za dost našim spolubratrům, kteří po čas stávky se o nás tak horlivě starali. Z hloubi srdce volám ku dni 19 listopadu Nazdar!

Martin Liška z Drill.

Martin Liška (1863 – 1946) byl přední anarchista z Drill a člen místního Česko Dělnického Vzdělávacího Spolku „Čtenářská Beseda“, který byl součástí anarchokomunistické internacionály a české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

ZPRÁVA O VYPOVĚZENÝCH ANARCHISTECH (1885)

 Z Vídně byli vypovězeni anarchisté:

  • Vincenc Boenisch, pomocník truhlářský ze Sedlnic na Moravě
  • Jan Burian, pomocník pekařský z Velkých Zderadic v Čechách
  • Jakub Novotný, malíř pokojů z Moravy
  • Eduard Troester, zámečník z České Třebové,
  • Josef Vacek, obuvník z Proseče v Čechách
  • Rudolf Varbínek, truhlář z Vosic na Moravě.

Z Voeslavě byli vypovězeni:

  • Josef Fachmann z Kamena v Čechách
  • Leopold Schindler z Biskupic na Moravě
  • Václav Škvára z Lochovic v Čechách.

Z Hamburku vypovězeni byli:

  • Vincenc Cellina, zámečník z Вerouna
  • Josef Špaček г Bramka v Čechách,

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu. Chicago, 04.02.1885

VÝLET DĚLNICKO AMERICKÉHO SOKOLA V CHICAGU 26.6.1898

Výlet Dělnicko Amerického Sokola v Chicagu, pořádaný v neděli, dne 26 června 1898, nazvati se může velkolepým úspěchem sokolské myšlénky. Již za časné ranní hodiny shromáždil se značný počet Sokolíků, kteří úderem 9. hodiny pouličním průvodem zahájili svůj výlet v prostranné a krásné zahradě paní Neherové v Riverside.

Od toho okamžiku valily se zástupy účastníků jako když plátno vleče a kol 2 hodiny odpolední hostila již zahrada nesčetné návštěvníky. Kdo zřel ty davy přicházejících, ten poznati mohl sympathii a přízeň, jež sobě Dělnický Sokol v poměrně krátké době vydobyl.

Na místě výletním rozproudila se výtečná nálada, oživována hlučným tancem, jakož i zábavou všeho druhu. Václav Kudlata z Clevelandu promluvil v meziaktí ku shromážděným o Španělsko americké válce. Řeč byla poměrně krátkou, ale působivou a posluchači neskrblili potleskem.

Summa summárum — všichni bratří Sokolové pohlíželi s potěšením na zdar svého přičinění a vzájemně si přislíbili, že tím horlivěji uchobí se práce poznovu, by Dělnický Sokol stal se střediskem všech pokročilých a utlačovaných dělníků.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

NAŠE MYŠLENKA (František Hlaváček)

Ve vážné době, na počátku roku, 
s bolestí v prsou a se chmurou v oku,
stojíme zde, v tom bídném našem stavu
a starosti steré tíží nám hlavu.

Co přinesou nám noví dnové?
Svobodu, či otroctví nové?
Zda vyjasní se náš již zrak,
či větší bude bídy tlak?

Budeme hořký kalich opět píti —
svobody slunko zdaž nám pozasvítí?
Uskuteční se naše ideály,
či zůstanou nám v nedozírné dáli?  

Rozradostní se naše líce,
či čeká nás běd ještě více? —
A v mozku našem hluk a šum,
otázky klepou na rozum.

Myšlenku jednu hned zas druhá stíhá,
hned naděje, hned pochyba se míhá
a sotva v mozku naděje se zrodí,
zároveň s sebou i pochybnost zplodí.

Nuž buď jak buď ! My nezoufáme.
A třeba letos nedočkáme,
by splnil se náš ideál,
my směle půjdem za ním dál.

Ten ideál, jenž nejkrásnější září,
na cestu svítí nám a zlo tmy maří,
ta myšlenka svobody krásné, zlaté,
nám dává síly, city budí svaté.

A třeba pro ní trpět máme,
my k svobodě se přece známe.
Jak bídný jesti ten náš stav,
my nezřeknem se přec svých práv!

Až doposud snášíme křivdy, zloby,
co zplodily jich všechny smutné doby.
Neuznáni a odstrčeni stranou,
za naší práci měří se nám hanou

a naše snahy v kletbu dány,
ač blahu všech jsou věnovány.
Než buď si. — My žijeme přec
a s námi naše dobrá věc!

Jako ten orel ve svém prudkém letu,
myšlenky blesk prolétá říše světů,
budíc nesmělé a duševně líné
a za svobodu dosud málo činné,  

tak že co včera ještě spalo,
dnes ideou dotknuto vstalo
a staví se do řad a v šik. —
Hle, to myšlenky moc a vznik!

Vznešenou myšlenkou v pohnuté době,
bude lidstvo opět vráceno sobě
a odvalí stranou ten těžký kámen,
pod nímž se dusil vždy svobody plamen.

Volnosti sílou — její žárem
ráj lidu vzkvete — všem bude darem
a zřízen bude nový stan,
v němž nebude otrok, ni pán!

Jen v této myšlence záruku máme,
že svobody blahé se doděláme!
Jen od ní čekáme své vykoupení
z povšechné bídy, z svého utrpení.

K myšlence té s celým svým vznětem,
jak prolétá tím širým světem,
obracíme rozum i líc
a zříme budoucnosti vstříc.

O myšlenko nová, ideo svatá,
ty tvůrce dobra leť o leť!
Ať každá duše i mysl jest jata,
ať probuzen je celý svět!

Rozehřej prsa a rozplameň zraky,
povzbuď ta srdce sklíčená!
Zaplaš již jednou ty záhubné mraky,
ať lidskost není ničena!  

Myšlenko volnosti, zásado smělá,
ty vůdcem naším stále buď!
Ať lidstvu rozum otevře se zcela,
zaplesá blahem každá hruď!

Myšlenko veliká prolétej světem,
každému v srdce lásku vlej!
Obdaruj mysle všech posvátným vzletem,
k svobodě lidstvo probouzej !

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

JEN JEŠTĚ JEDNOU SAMSONE (František Hlaváček)

Jen zkoumej ty své dějiny, 
od starých dob po dnešní den,
ty bídný práce otroku,
jenž boháčům jsi vydán v plen
a uvažuj, přemítej, suď
o stavu svém chvilenku jen!

Co objevíš, to mysl tvou
pobouří a rozpálí krev
ve žilách tvých a v srdci tvém
vyšlehne spravedlivý hněv
silou rázem uvolněnou,
jak plamen z olejnatých dřev.

Ty dějiny tvé, otroku,
jediným mořem bídy jsou
a bojů krutých o bytí,
v nichž chtěl jsi dobýt volnost svou,
již tobě vzali zlosyni
násilím, lstí a vůlí zlou.

Ta celá tvoje minulost
je jedno pásmo křivd a běd,
jež odměnou jsi dostal vždy,
za práci svou a ještě teď
nimi jak dřív tě častuje,
ten ukrutný, ten panský svět.

Miliony již zemřelo
ve svatém boji předkův tvých,
zbito pochopy tyranů
a otrokářů bídných, zlých,
kteří se v krvi koupají
a z bídy tvé si tropí smích.  

Chceš lide, práce otroku,
v tom rabství věčně dlíti snad?
Chceš věčně nosit okovy
a k tomu klidit posměch, hlad,
co odměnu, jíž za práci tě
dává kapitál a stát?

Jen jednou ještě Samsone
pozvedni svou svalnatou páž!
Rozlam ta pouta otrocká
a silou svou rozdrť a sraž
tu lidomornou budovu
a v ní ať zhyne trapič náš !

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896