KROPOTKINŮV VLIV NA ČESKÉ DĚLNICTVO

Petr Kropotkin se zasloužil o rozvinutí teorie anarchistického komunismu, a přestože nebyl jediný, musíme mu přiznat lví podíl aspoň na teoretickém poli, že daný směr rozvinul a dal mu respektované, pevné základy a východiska.

Myšlenkové kvašení mezi pokrokovým dělnictvem a inteligencí na přelomu 19. a 20. století dospělo k značné popularitě nejen osoby samotného Petra Kropotkina, ale hlavně idejí anarchistického komunismu, aby se nakonec tento proud stal v anarchistickém hnutí hegemonem, ke kterému se hlásila drtivá většina příslušníků a příslušnic tohoto hnutí po celém světě.

A jak tomu bylo v Čechách? Také české anarchistické hnutí si prošlo ideovým kvašením, od individualismu, kolektivismu, aby nakonec došlo k všeobecnému přijmutí anarchomunistického směru. K tomu přispěly mnohé články a především pak teoretické práce Petra Kropotkina, které byly přeloženy do češtiny a vydávány v rámci možnosti hnutí a s ohledem na státní cenzuru, která toto hnutí za c.k. Rakouska bez pardonu potlačovala.

Vůbec první Kropotkinův spis „Mládeži“ byl vydán českými anarchisty v USA v rámci International Working Peoples Association, česky Mezinárodní dělnická jednota. Psal se tehdy rok 1885 a spis vyšel v rámci redakce anarchistického listu „Budoucnost“ v Chicagu jako brožura a jako seriál článků na pokračování.

Počátkem 90.let publikovala anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku Kropotkinovi texty v rámci tří brožurek. První „Revoluční vlády“ vyšla v roce 1890, druhá „Zákon a autorita“ v roce 1893 a třetí „Revoluční duch“ v roce 1894.

Po oživení činnosti anarchokomunistické internacionály a její české sekce Mezinárodní dělnické jednoty v USA, která byla ochromena perzekucí po Haymarketských událostech z května 1886, přichází tyto skupiny (čítaly asi 30 vzdělávacích spolků) s dalšími překlady prací Petra Kropotkina.

V roce 1896 přeložil český anarchista Matyáš Hodek „Mravouku anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Následující rok 1897 byla přeložena a vydána brožura „Slova revolucionáře: revoluční menšiny“. Překladatelem byl český anarchista pod iniciály J.A.P. V roce 1898 byla v rámci této skupiny a redakce „Dělnických Listů“ přeložena Kropotkinova „Pařížská komuna“, která opět vyšla na pokračování i jako samostatná publikace.

V USA nezahálela ani anarchistická skupina „Bezvládí“, která vedla redakci časopisu „Volné Listy“ v New Yorku a v letech 1898 – 1899 – 1900 vydala ve třech svazcích Kropotkinovi „Buřičovi řeči“ i když tehdy nesly název „Slova vzpůrcova“. Navíc v roce 1901 tato skupina vydává brožuru „Komunismus a anarchie“.

Nejdůležitělším počinem českých anarchistů v Americe ovšem byl překlad Kropotkinova zásadního díla „Blahobyt všem“ (v zahraničí známé jako „Dobývání chleba“). Překladatelem byl český anarchista Václav Kudlata, a snad mu pomáhali ještě někteří jeho spolupracovníci. Psal se tehdy rok 1897. Toto dílo vyšlo v letech 1897 – 1898 na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostané brožované sešity, celkem 10 dílů.

V roce 1899 přeložil a vydal Vilém Korber v Čechách vůbec první Kropotkinův text „Kolektivismus a komunismus“. Tato 20 stránková brožurka vyšla nákladem populárního anarchistického listu „Omladina“, byla hojně čtena právě dělnickou mládeží a studenstvem. Jednalo se vlastně o část knihy „Blahobyt všem“.

Příštím rokem 1900 brněnský anarchista Jan Opletal v rámci redakce „Matice Svobody“ začal vydávat na pokračovaní brožurkově v českém jazyce podruhé kompletní Kropotkinovo dílo s názvem „Blahobyt pro všechny.“ Důvodem bylo zřejmě to, že americké vydání bylo nedostatkové a už rozebrané a byla naléhavá potřeba rozšířit tuto stěžejní práci o myšlenkách anarchistického komunismu mezi českým dělnictvem doma, nejen za „velkou louží“. Během let 1901 – 1902 pak byly jednotlivé díly svázány a prodávány jako kniha. Navíc byla „Matice Svobody“ značně populární, své obliby a zároveň odběratele si našla mezi dělnickou veřejností i mimo anarchistické kruhy a spolky.

V roce 1903 vydal Stanislav Kostka Neumann v rámci časopisu „Nový Kult“ publikaci „Velká revoluce“, kterou přeložil.

Český časopis „Samostatnost“ vycházející v Praze, ačkoli nebyl anarchistické tendence, vydal Kropotkinovi „Paměti revolucionářovy“ v letech 1906 – 1907. Překladatelem byl Emanuel Volný.

Co je podstatné, byla v roce 1907 českými anarchisty v USA vydána významná práce „Anarchistická morálka“. Zasloužila se o to již zmiňovaná anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku a je zapotřebí poznamenat, že si tento spisek našel cestu i do Čech.

Rok 1907 byl významný také tím, že české anarchosyndikalistické odbory a jejich časopis „Komuna“ vydaly v Praze vlastně podruhé v českém jazyce další jeho důležité dílo „Buřičovy řeči“. Přeložil ho český anarchista a odborář Petr Pohan.

Posledním Kropotkinovým textem, který vyšel do vypuknutí I.světové války byla brožurka „Kolektivistické námezdnictví“. Překlad zajistil V. Icha z Plzně. A vyšlo v rámci Sdružení českých neodvislých socialistů v roce 1914.

Konec války a vznik Československa, uvolnění cenzury, samozřejmě umožnilo vydání většiny Kropotkinových děl: „Anarchistická morálka: Komunism a anarchie: Velká revoluce „ (1919), „Mladým lidem: sto let čekání“ (1920),“Pole, továrny a dílny „ (1922), „Pospolitost a vzájemná pomoc“ (1922), „Moderní věda a anarchie“ (1922), “Herbert Spencer – jeho filosofie“ (1923),“Historická úloha státu“ (1926). Na většině překladů se zasloužili členové někdejší České anarchistické federace, především Ing. Vlasta Borek a Adalbert Hoch.

Jakým způsobem se vlastně české dělnictvo k pracím Petra Kropotkina dostávalo? Nejsnadnější cestu měli samozřejmě jejich krajané v USA, ať už byli předplatiteli anarchistických časopisů nebo si přímo vydané publikace mohli zakoupit. Cesta amerických vydání byla do Čech komplikovanější, jednalo se spíše o jednotlivce a jejich spolky. Dělnické vzdělávací spolky, ať už byly anarchistické, sociálně demokratické či národní tendence zřizovaly v spolkových místnostech knihovny, časem i veřejné knihovny. Díky nim se ke Kropotkinovým spisům mohly dostat tisíce členů těchto spolků a jejich rodinných příslušníků. Nepopíratelnou zásluhu při šíření Kropotkinových prací však měli řadoví příslušníci anarchistického hnutí, především ti, kteří působili jako kolportéři (prodejci) anarchistických časopisů, kteří mimo nich, prodávali i vydané publikace mezi sousedy a kolegy v práci. Proto například vycházel „Blahobyt všem“ v dvojarchových sešitech za lidovou cenu 5 krejcarů, aby se mohl snadno prodávat i mezi nejchudšími proletáři.

Které z prací měly rozhodující vliv na utváření anarchokomunistického světonázoru prvních generací českých anarchistů?

Bezpochyby jím bylo dílo „Anarchistická morálka“, která vyšla prvně v roce 1896 v USA, v Čechách pak fragmenty v roce 1903 v Kalendáři revolucionářů, které byly velice oblíbené a tiskly se ve velkém nákladu. Podruhé pak v roce 1907 opět v USA, odkud směřovaly i do c.k. Rakouska.

Nejvýznamnějším dílem bez nadsázky však byla kniha „Blahobyt všem“ (Dobývaní chleba), která vyšla jak v USA v roce 1897 _ 1898 a zanedlouho v roce 1900 v Brně, a pomohla tak příslušníkům českého anarchistického hnutí uchopit ideje anarchistického komunismu. Získat představu jak provést společenskou změnu – sociální revoluci a jak zorganizovat budoucí společnost a na jakých principech.

Třetím dílem, který měl velký vliv na formování anarchokomunistických idejí jsou „Buřičovi řeči“. Publikované už v USA na přelomu minulého milénia. Důležité však bylo vydání této práce v roce 1907 v  Praze v redakci Komuny, co publikačního orgánu anarchosyndikalistických odborů, které čítaly na 4000 členů ve 130 spolcích a odborových skupinách. Avšak měla přesah mnohem větší, brožury tiskla v desettisícových nákladech.

A co se týče vlivu a významu Kropotkinových knih vydaných v letech 1919 – 1926? Tyto práce pomáhaly za první republiky doformovat smýšlení především revolučních syndikalistů z řad anarchistického hornictva v severních Čechách, a utvrdit v postoji nevstupovat do komunistické strany a jejich „rudých odborů“, paradoxně ti, kteří se o jejich vydání přičinili tzv. „Vrbeňáci“ (část členů bývalé ČAF) nakonec u státotvorné levice skončili (včetně KSČ).

DNES SI PŘIPOMÍNÁME 100 LET OD SMRTI „OTCE“ ANARCHOKOMUNISMU PETRA KROPOTKINA (1842 – 1921)

Dnes je tomu 100 let, co v ruském Dmitrovu zemřel jeden z nejvýznamnějších anarchistických myslitelů Petr Kropotkin, propagátor anarchistického komunismu, autor významných děl jako „Vzájemná pomoc“, „Anarchistická morálka“ nebo „Blahobyt všem“.Historický spolek Zádruha si jeho osobnost a životní dílo připomene vydáním knihy „Blahobyt všem“(La Conquête du Pain, Dobytí Chleba), která vyjde v českém jazyce dokonce po 120 letech.

Dále připravujeme v průběhu roku vydání v češtině dosud nepublikované menší knihy „Anarchistický komunismus – jeho základy a principy“. K upomínce plánujeme realizovat také vydání limitované edice triček s jeho podobiznou.

A možná i některou jeho další teoretickou práci, letos je rok Kropotkina, možné je všem.

kolektiv Zádruhy, 8.2.2021

PŘEDMLUVU KE KROPOTKINOVĚ KNIZE „BLAHOBYT VŠEM“ SEPSAL ELISÉE RECLUS

K sepsání předmluvy knihy „Blahobyt všem“ požádal Petr Kropotkin svého přítele, vědeckého kolegu a spolupracovníka z anarchistického listu „La Révolte“ Elisée Recluse.

Elisée Recluse se narodil 15. března 1830 v Sainte-Foy-la-Grande ve Francii. Vzdělání získal na protestantské univerzitě Montauban, v Berlíně pokračoval ve studiu zeměpisu. Poté, co se roku 1848 ztotožnil s republikány, byl nucen opustit Francii. Léta 1852-57 strávil návštěvami Britských ostrovů, Spojených států, Střední Ameriky a Kolumbie. Po návratu do Francie se věnoval geografii, jeho odborná díla a příspěvky byly velmi uznávané, o čemž svědčí i fakt, že mu později (1892) byla udělena zlatá medaile Pařížské geografické společnosti, především za jeho velké dílo „Nouvelle Geographic universelle“ (12 svazků; 1876-1894).

Ačkoli získal velký věhlas coby geograf, známější je asi díky svým anarchistickým aktivitám. Patřil k okruhu Bakuninovy mezinárodní aliance. S porážkou Pařížské komuny, kterou bránil v řadách Národní gardy, byl zajat. Jeho rozsudek deportace na doživotí byl však v lednu 1872 změněn na doživotní vyhoštění poté, co evropští vědci apelovali na vládu v jeho prospěch.

Reclus se usídlil v Clarens ve Švýcarsku. V roce 1897 mu byla udělena amnestie, přesto však setrval v exilu. Reclus mezitím neztratil nic ze svého revolučního nadšení a i v cizině byl aktivním anarchistickým teoretikem a propagátorem. Když bylo v Lyonu započato soudní řízení proti Mezinárodní dělnické asociaci, byl Reclus spolu s Petrem Kropotkinem označen jako vůdčí podporovatel anarchismu. Díky svému exilu ve Švýcarsku však unikl uvěznění.

V roce 1892 byl jmenován profesorem komparativní geografie na „Université Nouvelle“ v Bruselu, kde působil až do své smrti 4. července 1905.

Vedle odborných prací po sobě zanechal i množství těch anarchistických. Jako nejzvýznamější bychom měli připomenout dílo „Evoluce, revoluce a ideje anarchistické“; (1898). Přispíval do mnoha anarchistických periodik, nejvíce snad do „LaRévolte“ a „Les Temps Nouveaux“. Dalšími jeho publikacemi byli: „O půbodu náboženství a morálky“ (1904), „Náboženský vývoj lidstva“, „Dějiny potoka“, „O bezvládí“ a „Anarchie“. Poslední dvě publikace plánuje Zádruha vydat v edici: Teorie.

Mimo jiné byl Reclus propagátorem volné lásky a vegetariánství. Ve svém díle zdůrazňoval odpovědnost lidstva za veškerý pozemský život, bývá proto řazen k teoretickým průkopníkům enviromentalismu.

RECENZE KROPOTKINOVI KNIHY „BLAHOBYT VŠEM“ OD POLSKÉ ANARCHISKY MARIE ORSETTI

Z četných děl Piotra Kropotkina je „Blahobyt všem“ (Dobytí chleba) pravděpodobně nejoblíbenější knihou mezi příznivci bezstátního socialismu. Tím, že mluví nejen rozumem, ale také probouzením svědomí a podněcováním pocitů, zvedá tato kniha, jako žádná jiná, čtenářovu náladu. 
Na základě objektivních údajů tvrdí, že technické možnosti současné produkce s jejich racionálním využitím a osvobozením se od mnoha zakořeněných ekonomických předsudků - umožňují, aby každému poskytly podmínky hodné lidské existence.
Hanba dnešní civilizace spočívá právě v tom, že je tomu jinak, že drtivá většina lidí, přemožená nadměrnou, a tak často zbytečnou a škodlivou prací, trpící nedostatkem nebo chudobou – pro ně neexistuje možnost duchovního rozvoje a dodnes plní ponižující roly prostředků pro blaho několika privilegovaných.

Úžasné triumfy lidské mysli v jiných oblastech - letectví nebo rádiová technologie - tuto hanbu jen prohlubují.

Kropotkinova vytrvalá víra v sociální instinkt a sociální tvořivost lidovývh mas potlačená současným systémem - víra, která je zdrojem jeho optimismu - je vynikajícím rysem „Blahobyt všem“ a zároveň je jedním ze základních rysů odlišujících anarchistický světonázor od všech ostatních socialistických škol. Tato Kropotkinova víra má svým způsobem skutečné základy - je výsledkem důkladných studií o vývoji lidstva, které obohatil sociální literaturu o řadu vynikajících děl.

Na první pohled by se mohlo zdát, že poválečný světový zážitek je osudovou ranou tomuto optimismu. A přesto hlubší prozkoumání faktů, jak to udělal například anarchista Alexander Berkman ve vztahu k Rusku, ukazuje, že vše, co se stalo, potvrzuje Kropotkinův pohled na bezmocnost jakýchkoli vlád v procesu sociální regenerace.

Není třeba říkat, že Kropotkinův anarchistický komunismus nemá žádné kontaktní body s údajným bolševickým „komunismem“, který byl extrémním vyjádřením myšlenky státu a diktatury. „Učíme se v Rusku, říká Kropotkin v dopise z roku 1919 západním pracujícím ,„ jak by komunismus neměl být zaveden ani v zemi, kde je obyvatelstvo unavené starými vztahy a nebrání se aktivnímu odporu proti experimentům nových vlád“.

Kropotkin v žádném případě nepodceňuje nesmírnost nezbytného úsilí a na toto téma vyjádřil mnoho hlubokých myšlenek, zejména ve své mimořádně zajímavé autobiografii. Tato obava ho neopustí úplně. "Pro revoluci v Rusku a na celém světě je třeba ještě udělat kolosální práci," jsou, jak se říká, jeho poslední slova na smrtelné posteli.

Lze pochybovat, zda Kropotkinův optimismus není přehnaný, protože masy lidí, přinejmenším v určitých bodech historie, jsou charakterizovány pasivitou a průměrný jedinec není osvobozen od touhy po moci a despotismu, projevující se všechny vztahy s lidmi: v rodině, v práci, ve sdruženích. Každý však musí uznat, že proklamováním potřeby sladit zemědělství s průmyslem, manuální prací s intelektuální prací a porovnáním ustálených názorů na výhody průmyslové centralizace a dělby práce - slogan decentralizace a pracovní integrace - Kropotkin otevírá nové široké sociální perspektivy.

Tyto myšlenky vrhané do „Blahobyt všem“ byly dále rozpracovány v dalším díle Kropotkina „Pole, dílny a továrny z roku 1912, o kterém Rudolf Rocker, jeden z teoretiků moderního anarchosyndikalismu, správně říká, že veškerá socialistická literatura posledních třicet let nepublikoval významnější díla.

Kniha „Blahobyt všem“ vznikla na konci 19. století z článků obsažených v časopise „Le Revolté“ - „Rebel“. Originál byl dosud vydán ve 14 vydáních, ale autor bohužel nebyl schopen důkladně doplnit nejnovější vydání o nová data. Proto se na první pohled může kniha zdát zastaralá. Je však zřejmé, že hlavní myšlenka této práce doposud neztratila svoji vitalitu - za posledních několik desítek let se lidstvo, bohužel, jasně nepohnulo směrem k implementaci těchto postulátů. Pokud jde o údaje o produktivitě práce v průmyslu a zemědělství, stávají se ještě smysluplnějšími, protože se vztahují k dřívějšímu období. Na druhou stranu, některé Kropotkinovy ​​teze o tendenci průmyslové decentralizace, bankrotu  principu dělby práce mezi národy - by měly být podporovány faktem a současným vývojem. 

První polské vydání knihy „Blahobyt všem“ z roku 1904, vydané kvůli ruské cenzuře, vyšlo ve Lvově v překladu Pawla Zaorského, kterou vydala Polská nakladatelská společnost z fondu R. Gieysztor aa velmi rychle byla úplně vyprodána. Aktuální vydání je dohodnuto s 16. vydáním francouzského originálu z roku 1921.

Edward Godwin, Varšava, v dubnu 1925.
Maria Orsetti pseudonym Edward Godwin (1880–1957) byla polská anarchistka a družstevnice. Autorka prací o družstevním hnutí v západní Evropě a socialismu 18. století. Vydala tři polská Kropotkinova díla: „Blahobyt všem“, „Stát a jeho historická úloha“ a „Společnost a liberální socialismus“.

100 LET OD SMRTI BUŘIČE A REVOLUCIONÁŘE PETRA KROPOTKINA

„Nepůjdeme do parlamentu žádat o dovolení; nebudeme žebrat o zákon. Buďme organizovanou silou, schopnou ukázat zuby pokaždé, když se kdokoliv chystá omezit naše práva a svobody shromažďovací. Buďme silní… Svobody se nedostávají, nýbrž berou!“ Petr Kropotkin

Letos je tomu 100 let, co v ruském Dmitrovu zemřel jeden z nejvýznamnějších anarchistických myslitelů Petr Kropotkin, propagátor anarchistického komunismu a autor teorie pospolitosti a vzájemné pomoci.

Petr Kropotkin je jeden z těch klasiků, jejichž myšlenky jsou aktuální i po tom příslovečném století poté, co byly napsány. Kropotkinovi teorie stále ovlivňují tisíce mužů a žen po celém světě. Pro ty, které zaujala idea bezvládí (anarchie), poskytuje Kropotkinovo dílo v jeho počátcích zorientování se v anarchistické teorii a filozofii. A zároveň poskytují srozumitelné a racionální vysvětlení teorie anarchistického komunismu a právě jeho teorie pospolitosti postavená do opozice proti Darwinově teorii boje všech proti všem jakožto jediného zákona evoluce, dává mocnou munici proti dnes znovuobjevovanému sociálnímu darwinismu.

Vedle nesporné kvality jeho díla (někdy se nadneseně uvádí, že pro anarchistickou teorii je dílo Petra Kropotkina tím, co je pro komunisty Marxův Kapitál), jak co se týče srozumitelnosti, tak mě velmi sympatické racionality a vědeckého přístupu, k tomu jistě přispěla i velmi dobrá dostupnost jeho díla v českém jazyce. Letos vyjde „Vzájemná pomoc“ (Nakladatelství Neklid) a vůbec prvně jako kniha jeho významné dílo „Blahobyt všem“ (La Conquête du Pain, Dobytí Chleba), v českém jazyce dokonce po 120 letech (Historický spolek Zádruha).

Petr Kropotkin se narodil jako kníže a absolvoval prestižní vojenskou školu, většinu svého života však prožil jako psanec, pronásledovaný, stíhaný a vězněný. Nebyl tak nudným fousáčem, teoretikem, který by proseděl život za stolem; podle jeho života by se dal natočit slušný akční film. Za dramatických okolností uprchl v roce 1867 z ruského vězení do Skandinávie

„Strážník došel do konce své cesty. Chytím župan: Jedna, dvě, tři! Župan je shozen a já jako blesk k vratům… Křik, vřesk strážníka se rozléhá za mými zády. Vrhl se ke mně, jak jsem předvídal, místo, aby mně běžel k vratům naproti a tím způsobem mi dal dva kroky napřed. Byl jsem však tak sláb, že naši, kteří s utajeným dechem hleděli shůry na tento šílený útěk, vypravovali, že strážník byl ode mne vzdálen tři kroky a že jeho bajonet, namířený vpřed, tak tak se mne nedotýkal. – Já jsem neviděl. Slyšel jsem jen jeho divoké výkřiky, a i křik nádeníků, skládajících dříví na dvoře. Doběhnuv k vratům, viděl jsem drožku, v první chvíli mě však zarazila pochybnost, jsou-li to naši, poněvadž jsem nemohl poznat svého přítele v důstojníku, jenž seděl v drožce. Abych jej přinutil ohlédnout se, zatleskal jsem rukama k velikému údivu našich, kteří sledovali celou tuto scénu a pokládali potlesk za výraz mé radosti. Důstojník se obrací, poznávám ho, a v sekundě už jsem v drožce. Kůň uháněl jako vítr a já pocítil na svých plecech vojenský nikolajevský plášť, jejž můj přítel držel pohotově spolu s vojenskou čapkou.“

Petr Kropotkin byl také vědcem, konkrétně se zabýval matematikou a zejména přírodovědou. Za svůj výzkum týkající se geologie a doby ledové byl nominován na významný post v ruské Geografické společnosti, dal však přednost revolučnímu boji:

„Budu-li já požívati svého privilegovaného postavení a dívaje se na záležitost osvobození sedláků a dělnictva jako na věc jejich stavu a ne stavu mého – budu-li lhostejně chovati se k jejich úsilí? Či snad, chápaje, že pokrok v člověčenstvu je nerozdílný a že jest možný pouze tehdy, zabírá-li všechny, že chudoba a útisk jedněch má za následek chudobu duševní a porobu všech – budu se pokládati za prostou částici toho velkého celku a nevnesu-li pak mezi lid ty znalosti, to světlo, tu víru ve svobodu a osvobození, jež mi dovolily státi se volným, setřásti se sebe jařmo předsudků a odříci se dědictví otrocké minulosti?“

Po útěku do Evropy působil ve Francii, Švýcarsku i Anglii, kde mimo jiné spoluzakládal časopis Freedom. Vydal spousty knih, brožur a článků, vedl nepočetně přednášek a jiných propagačních akcí a samozřejmě se i nadále věnoval vědeckému bádání. Z této doby je historka, která mi přijde až roztomilá a myslím, že krásně ilustruje Kropotkinův charakter:

„Kropotkin napsal shrnutí své norské [geografické] expedice a pod pseudonymem ji poslal do anglického [odborného] časopisu Nature, který s bratrem četli v St. Petersburgu. Jeho šéfredaktor mu nabídl, aby se stal stálým přispěvovatelem a jednoho dne mu poslal několik publikací k recenzi. Byly to jeho vlastní práce, Doba ledovců a Orografie Asie. Kropotkin celou noc přemýšlel o této bolestivé prekérní situaci. Bylo by nemorální napsat pod falešným pseudonymem pozitivní recenzi na vlastní knihu, na druhou stranu je nemohl kritizovat, protože stále souhlasil s jejich závěry. Druhý den přišel za šéfredaktorem, položil mu knihy na stůl a řekl: Já jsem Petr Kropotkin.“

Po revoluci v roce 1917 se vrátil do Ruska s nadějí, že se bude podílet na rozvoji revoluce. Namísto toho byl ale pouze svědkem pronásledování anarchistické opozice a terčem ústrků od vládnoucích bolševiků:

„Na začátku roku 1918 kolem sebe Kropotkin shromáždil nejnadanější specialisty na politickou ekonomii. Jeho cílem bylo vypracovat pečlivou studii ruských zdrojů, sestavit ji do monografie a dát ji k praktickému použití při průmyslové rekonstrukci země. Kropotkin se stal šéfredaktorem tohoto počinu. Připravil jeden díl, který ale nebyl nikdy publikován. Federalistická liga, jak se tato vědecká skupina nazývala, byla rozpuštěna vládou a všechny její materiály zabaveny. Při dvou příležitostech se pokusil přivézt vládce Ruska k rozumu: jednou při protestu proti potlačování všech nekomunistických tiskovin; po druhé pak proti barbarské praktice braní rukojmích“, vzpomínala Emma Goldman.

Nemusím asi dodávat, že neúspěšně. Jednou z jeho reakcí na dění v Rusku byl i dopis adresovaný československým dělníkům, ve kterém varoval před důsledky bolševismu v Rusku. Ten ale naneštěstí nikdy nedorazil, protože jeho posel, anarchista Hugo Sonnenschein, se sám bolševikem stal a kritiku své vlastní partaje tak nemohl potřebovat…Nakonec tak skončil v podstatě ve vyhnanství v Dmitrovu, kde v roce 1921 v nuzných podmínkách zemřel. Jeho pohřeb se pak stal na dlouhá desetiletí dobu poslední anarchistickou demonstrací v Rusku:

“Pohřeb byl masivní, působivou podívanou. Byla to jedinečná demonstrace, již nikdy žádná jiná země nezažila. Dlouhé řady členů anarchistických organizací, dělnických odborů, vědeckých a literárních společností a studentských orgánů pochodovaly od Dělnického chrámu přes dvě hodiny na místo žehu, téměř pět mil. Procesí bylo vedeno studenty a dětmi, jenž nesli věnce různých organizací. Anarchistické černé prapory a červené socialistické znaky vlály nad davem. Míli dlouhé procesí se obešlo zcela bez oficiálních strážců pořádku. Perfektní řád byl udržován samotným davem, spontánně zformovaným do několika řad, zatímco studenti a dělníci utvořili po obou stranách pochodu živé řetězy.“

převzato a upraveno z blogu Jana Hanuse

SLAVNOST ČTYŘLETÉHO TRVÁNÍ DĚLNICÝCH LISTŮ (1897)

Slavnost čtyřletého trvání Dělnických Listů vydařila se vzdor šerednému počasí nad očekávání. Slavnost, s plesem spojená, doufáme že každého nadchla ku slibu, že ještě houževnatěji pracovat budeme, bychom zásadní list, jakým jsou Dělnické Listy od jich počátku, na dlouho a dlouho udrželi a – jeho pomocí naše spoluotroky k osvobození se z duševního i tělesného rabství peněžního molocha nabádali. Zajisté že každému, kdo zná, jak malý hlouček soudruhů soustředil se kol Dělnických Listů a v sobotu zřel tu řadu br Sokolů, kteří sůčastnili se sborově, pak Sokolek a různých přátel, kteří ne ze zvědavosti, ale z přesvědčeni účasť brali na slavnosti, zabušilo srdce radostí v úchvatném zvuku velebné revoluční hymny.

Václav Kudlata v kratší řeči objasnil účel slavnosti; soudruh A. Hlaváček přednesl báseň z „Písní Otroka”. I zábavný program těšil se hojné oblibě, zvláště kuplety Jaroslava Hrdličky a pak České Kázání něm. pátera rozveselily účastníky v míře veliké. Byť by i finanční úspěch nebyl tím nejlepší, morální úspěch docílen v každém ohledu.

ZÁBAVA ČESKÉ DĚLNICKÉ ÚSTŘEDNÍ JEDNOTY” V NEW YORKU (1897)

Zábava „České Dělnické Ústřední Jednoty” v New Yorku odpovídala v každém ohledu agitaci i snaze vytknuté. Návštěva byla přiměřenou a velmi přátelskou. Zastoupené organisace Typografickou Unií a Vydavatelstvo Hlasu Lidu vyjímaje, které se vůbec nezúčastnily dokumentovaly jejich solidárnost hojnou návštěvou a v dobré náladě bavily se do pozdní noci. Jak již z protokolu minulé schůze Ústřední Jednotou každý zvěděl, připravil zábavní výbor bohatou tombolu. Návštěvníci sáhli dosti hluboko do kapes a lístky šli jak na dračku. K tombole zvláště přispěly Pekařská, Řeznická a Doutníkářská Unie č 141 Dámský Odbor Dělnicko Amerického Sokola, Dělnické Listy, Literární a řečnický kroužek Pokrok, Klub Lyra a Hlas Lidu. Tombola připravila celému shromáždění milou zábavu, kterou doprovázela řízná hudba klubu „Lyra.” Sobotní zábava potkala se nejen se mravným, ale i hmotným úspěchem a utuží následovně vytrvalost k další práci.

KROPOTKINOVO DÍLO „BLAHOBYT VŠEM“ V ČESKÉM JAZYCE VYŠLO JIŽ V ROCE 1897, NAPOSLEDY 1900

Kniha proslulého ruského teoretika anarchistického komunismu Petra Kropotkina „Blahobyt všem“, vyšla naposledy v českém jazyce už bezmála před 120 lety. Psal se tehdy rok 1900, kdy brněnský anarchista Jan Opletal vydal druhé vydání tohoto zásadního spisu pod názvem „Blahobyt pro všechny“ ve vydavatelství anarchistického listu „Matice Svobody v rámci tzv. „Socialistické knihovny“.

Kdy každý měsíc vyšel sešit ve dvojarchovém formátu. Pak si ji odběratelé mohli nechat svázat, co bylo běžnou praxí. Vydávat dílo ve formě sešitu mělo několik důvodů, jak ekonomické, kdy bylo možné dílo dostat k chudým dělníkům za jim dostupnou cenu. Jeden sešit stál 5 krejcarů. Tak druhým důležitým faktorem byla hrozba cenzury a následné konfiskace celého nákladu, na kterou anarchisté v Rakousku museli čelit neustále a byla likvidační. Pokud by „Matice svobody“ vydala dílo jako knihu a ta propadla konfiskaci, celý náklad by byl zabaven policií a zničen. Došlo by k velkým finančním ztrátám a tak bylo schůdnější je vydat v sešitech, jejichž zabavení „tolik nekrvácelo“.

Jmenovaný spis publikoval Petr Kropotkin roku 1892 ve francouzštině pod názvem „La Conquite du Pain“, co v doslovném překladu znamená „Dobývání chleba“.

V České jazyce byla poprvé vydána poměrně zanedlouho v roce 1897 českými anarchisty v USA. Vyšla nákladem „Dělnických Listů“ v New Yorku v rámci Mezinárodní Dělnické Jednoty, což byla česká sekce anarchokomunistické internacionály International Working People Association (IWPA). Ve stejném roce a v průběhu roku 1898 byla vydána v podobě sešitů o formátu dvojarchu (ty si pak odběratelé dali svázat do knihy), ale zároveň byla asi pro 3000 odběratelů tohoto listu publikována jako seriál. Jelikož by rakouská cenzura vydání tohoto díla znemožnila, byla posléze tajnými cestami dopravována a šířena mezi dělnictvem v Čechách.

Kdo se vůbec zasloužil o překlad „Blahobytu všem“ z francouzské jazyka do češtiny? V roce 1897 jím byl český anarchista Václav Kudlata, redaktor „Dělnických Listů“ a člen IWPA. V roce 1900 když začalo být publikováno toto dílo s názvem „Blahobyt pro všechny“ v rámci „Socialistické knihovny“, uvádí se od vydavatelstva, že práci Kropotkina volně přeložil D. Podle všeho se jednalo o předního severočeského anarchistu a hornického odborového předáka Václava Draxla z Duchcova, s nímž se Jan Opletal dobře znal. Václav Draxl později jako redaktor „Hornických listů“ zajišťoval překlady z francouzštiny. Ve Francii pobyl za prací dokonce několik let a podílel se zde i s dalšími českými anarchisty na hornické stávce.

KNIHA „BLAHOBYT VŠEM“ SE STALA STĚŽEJNÍM DÍLEM PETRA KROPOTKINA

Kniha „La Conquête du Pain“ (Dobývání chleba), v anglickém překladu „The Conquest of Bread“ byla vydána ruským anarchistou a teoretikem hnutí Petrem Kropotkinem v roce 1892.

Čeští anarchisté jako název použily jednu z kapitol a nazvaly knihu „Blahobyt všem“.

Toto dílo se stalo jeho nejznámějším pokusem o systematické vysvětlení podstatných zásad anarchokomunismu. Zveřejnění tohoto Kropotkinova díla bylo zlomovým okamžikem v anarchistických dějinách, protože to bylo poprvé, co byla veřejnosti k dispozici dokončená a podrobná teoretická práce anarchokomunistické teorie. Publikace textu posunula těžiště anarchismu od individualistických, vzájemných a kolektivistických proudů k sociálním a komunistickým tendencím. Tento posun se ukázal být jednou z nejtrvalejších změn v historii anarchismu, protože anarchismus se vyvíjel po celé 20. století a jeho pevnými referenčními body byly Kropotkin a jeho kniha „The Conquest of Bread“.

Kropotkin původně psal text ve francouzštině a publikoval ve francouzském časopise „Le Révolté“, kde působil jako hlavní redaktor. Poprvé vyšlo roku 1892 v Paříži s předmluvou italského anarchisty Élisée Recluse, který také navrhl název. Po svém vydání ve Francii ho zanedlouho vydal Kropotkin v londýnském anarchistickém časopise „Freedom“ jako serializovanou verzi v angličtině v letech 1892 -1894.

„Blahobyt všem“ měl dopad daleko přesahující Kropotkinův vlastní život, hrál významnou roli v anarchistických milicích španělské občanské války a inspiroval anarchistickou historii, teorii a praxi v průběhu 20. století. Po vnímaném neúspěchu marxismu-leninismu v Sovětském svazu začali někteří myslitelé považovat knihu za prorockou, přičemž Kropotkin očekával mnoho úskalí a porušování lidských práv, k nimž by při centralizaci průmyslu došlo.

PODPOŘ PŘEDPLACENÍM VYDÁNÍ KNIHY P. KROPOTKINA „BLAHOBYT VŠEM“

Historický spolek Zádruha se chystá vydat knihu předního teoretika anarchismu Petra Kropotkina „Blahobyt všem“ (též „Dobývání chleba“).Vydání plánujeme symbolicky na 1.máje 2021. Kniha vyjde v českém prostředí po 120 letech od posledního vydání.Jelikož bychom rádi publikaci vydali jako klasickou knihu, nikoli jako brožurku, potřebujeme dát dohromady potřebnou sumu k zaplacení výdajů tiskárně.

Podpořit vydání knihy můžeš tím, že si ji zakoupíš v předprodeji. V předprodeji bude stát 250 Kč.

Předplatné zašli na spolkový účet Zádruhy: 1024164477/6100 (Equa bank). Do zprávy pro příjemce napiš doručovací adresu, kam ti knihu po vydání máme zaslat.