ZPRÁVA O ZÁKAZU PŘEDNÁŠKY MARIE HERGETOVÉ (1893)

Panu Janu Ženíškovi, t, č. místopředsedovi „Dělnické vzdělávací besedy pro Smíchov a okolí na Smíchově. Plzeňská tř. č. 421. Oznámení Vaše de praes. 26. července 1893 č. 56320, že „Dělnická vzdělávací beseda pro Smíchov a okolí“, hodlá konati v sobotu dne 29. července v 8. hodin večer přednášku, jejíž théma jest: „Žena ve společenském postavení“, že přednášeti bude Marie Hergetová a že přednáška odbývati se bude v místnosti hostince paní Bernardové v Butovicích č. d. 62., nelze mně vzíti ku vědomosti a zakazuji konání této přednášky a jakékoliv dotyčné schůze, ježto z citovaného podání není patrno, má-li to býti schůze spolková, či shromáždění dle shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. ř. z. 135., nedostává se tudíž podání tomu zákonitých náležitostí. Na výměr tento jest do 8 dnů cestou zdejšího úřadu přípustná stížnost ku vys. c. k. místodržitelství v Praze. V Smíchově, dne 28. července 1893. Za c. k. okresního hejtmana: (Podpis nečitelný.)

Spolek oznámil přednášku pro členy a těmito uvedené hosty —dle stanov tedy a i dle zákona! Zda-li je to schůze spolková či veřejná to dnes již rozezná každý prostý dělník, aniž by musel být okresním hejtmanem. A nyní nechť soudí laskavě pan censor — jestli to není naší povinností opříti se, ukazovati na podobné s námi zacházení. Ano to budí zlou krev a je v stavu poručit ten pokoj a pořádek — jen že původci nejsou — dělníky! To by se mělo vzíti dobře na vědomí.

MÁJOVÝ STROMEK PRO DĚLNICKÁ DÍTKA V MOSTĚ (1892)

V Mostě pořádá na 1. května 1892 „Všeobecný dělnický vzdělávací spolek“ májový stromek, z nějž budou podělovány dítky spolkových členů. Členové, kteří mají dítky, se žádají, by je s udáním stáří každého u některého z podepsaných co nejdříve ohlásili. Zároveň prosíme příznivce spolku, kteří nějakým dárkem na stromek přispěti by chtěli, odevzdati je též n některého z podepsaných, za něž se jim předem již vřelé díky vzdávají.

Josef Svoboda, Jezerní ulice č. 607 v Mostě

Václav Fajtl, Teplická silnice č. 723 v Mostě

Emilie Elsnicová, Mlýnské příkopy č. 697 v Mostě

ŠEST PRAŽSKÝCH SOCIALISTEK PŘED SOUDEM (1892)

Sedm obviněných ze zločinu rouhání a uražení Jeho Veličenstva před čtyřčlenným senátem. Před čtyřčlenný senát zdejšího zemského trestního sondu bylo dnes pohnáno sedm účastníků tajné socialistické schůze, konané 1. listopadu 1891 loňského roku „Dělnickou jednotou“ na Proseku a sice předseda téhož spolku, pověstný agitátor „internacionalistů“ Josef Tatar, 27letý řezník ve Staré Libně a šest socialistek: známá řečnice z táborů socialistických Marie Hergetová, 29letá manželka železničního zřízence ze Smíchova, Marie Jagrová, 29letá žena klempíře ze Staré Libné, Johanna Malá, 25letá manželka knihaře ze Smíchova, Marie Mráčková, 35letá žena obuvníka z Letňan, Anna Zouzová, 32letá žena zedníka z Letňan a konečné Kateřina Kejhová, 28letá vdova, šička rukuvic ze Staré Libně.

Všichni jmenovaní jsou obviněni ze zločinu rouhání a uražení Jeho Veličenstva, kterého se dopustili na oné tajné schůzi hanlivými řečmi proti Bohu a náboženství a potupným zpěvem, sršícím nenávistí k stávajícímu státnímu pořádku i k osobě císařově.

Ježto přelíčení hned na počátku bylo prohlášeno tajným a veřejnost jeho vyloučena, nemůžeme podat než stručný výtah ze žaloby státního zastupitelstva, která měl provinění socialistek a jich náčelníka as následovně:

Spolek „Dělnická jednota“ v Proseku je vedle náhledu zdejšího policejního ředitelství semeništěm k rozšiřování zásad socialistických mezi venkovským a dělnickým lidem v tamní krajině a byl od nynějšího předsedy Josefa Tatara založen.

Tatar jest čilým agitátorem pražské „internacionály“ a dle vlastního svého doznání zřídka kdy nějakou práci pro svou výživu koná, přes to však slušně žije, takže jde o něm pověst, že jest jako agitátor od socialistických spolků vydržová a Marie Hergetová, jak sama udává a jak z celé její dosavadní činnosti vysvitá, je též horlivou stoupenkou strany „internacionální“, vystupuje často v táborech a schůzích dělnických jako řečnice a též svými spisy hledí zásady a náhledy strany té rozšiřovati.

Tuto požádal koncem října Josef Tatar, aby mela přednášku v osudné schůzi na Proseku a uspořádal tam tábor socialistů 1. listopadu v hostinci K. Krista, aniž by okresnímu hejtmanství oznámil, že do toho shromážděni má volný přistup všecko obecenstvo.

Ve schůzi té zastával Tatar hodnost předsednickou, Hergetová pak přednášela o „Ženě a jejím povolání“. V řeči své horovala Hergetová pro neobmezenou emancipaci a rovné právo žen s muži v ohledu společenském i politickém, na konec pak rozhovořila se o náboženství a vychování dětí a doznává sama, že brojila proti víře a že se prohlásila pro bezbožství, atheismus.

Leč na tom internacionální řečnice nepřestala a jala se dle svědectví jakési Libalové, Skružného, Koubkové, Tvrdého, Korábka, Kormundy, Svyky, Krista a Rabana a dle seznání obžalovaného Tatara, Malé a Kejhové nabádati přítomné muže i ženy k nenávisti proti kněžstvu a církvi ak rouhání se Bohu takovým způsobem, že to vzbudilo i mezi většinou dělnictva odpor a pohoršení.

Ježto ty krásné „filosofie“ byly agitačním způsobem proneseny ve shromáždění lidu, je stihána Hergetová pro zločin rušení náboženství.

Hergetová měla pak také pobouřlivou deklamaci o válce a pronesla při tom urážku proti osobě panovníkově. Při tom celém výjevu seděl předseda Josef Tatar vedle ní, aniž by rouhavé řeči přerušil, ba přikyvoval stále Hergetové a dával najevo, jak se mu moudré výklady jeho přítelkyně a stoupenky hrozne líbily.

Když Hergetová skončila svou „poučnou“ přednášku, zanotovala píseň „Buď práci čest“ a „Píseň ženy“, načež dala znamení k zpěvu zakázaného pamfletu, jenž začíná zcela nevinně, ale končí slovy buřičskými. Píseň tu celou i s jejím dodatkem zpívala Hergetová majíc ji napsanou na papírku, a s ní notovala i Johanna Malá a Josef Tatar, kteří postavil jakéhosi Františka Zmrzlíka ku dveřím spolkové siné na stráž, aby žádný „tajný“ je nepřekvapil. Mimo to se súčastnila zpěvu též Marie Jagrová, Marie Mráčková, Anna Zouzová a Kateřina Kejhová.

Jakmile se o těchto věcech dověděla policie, zatkla Tatara a Hergetovou, dopravila je do vyšetřovací vazby, a oba se dnes octli s pěti ostatními „zpěvačkami“ buřičské písně před sborovým soudem pro zločin uražení císaře, a Hergetová mimo to pro zločin rušeni náboženství.

Závěrečné líčení s nimi počalo dnes ráno o 9. hodině za předsednictví rady zemského soudu pana Jana Krčmáře, mimo kterého zasedají v senátu rada zemského sondu p. Josef Hoffmann, adjunkt zemského soudu p. Kloubek a adjunkt zemského soudu pan Matouš.

Veřejnou žalobu zastupuje státní zástupce pan Mörstadt, veškeré obžalované pak hájí pan JUDr. Karel Baxa.

Proces, k němuž se dostavil zástup důvěrníků obviněného Tatara a Hergetové, známých internacionálů, skončí dnes pozdě v noci, my pak o jeho výsledku přineseme v zítřejším ranním listě zprávu obšírnou. 

Národní Politika, 13.1.1892.

FRANTIŠEK BARTÁK ZEMŘEL NA NÁSLEDKY MUČENÍ NA POLICEJNÍ STANICI (1890)

Tak byl posluha František Barták z Vršovic předešlého roku (1890) v podzimu zaveden v noci pro nepatrný přestupek na komisařství — nemýlím-li se, hoření nového města — a tam napolo ubit.

Propuštěn, aniž by byl komisaři býval předveden, doplazil se stěží ještě až domů, zemřel ale v 8 hodin ráno, sděliv ještě ženě a některým sousedům, co se mu stalo.

Povolaný lékař napsal sice ve svém nálezu, že zemřel následkem ubití, když ale uslyšel, že to bylo na policii, prohlásil, že nechce o ničem vědět.

ZATČENÍ MARIE HERGETOVÉ A JOSEFA TATARA (1891)

V prvních dnech měsíce listopadu roku 1891 dělnický spolek „Dělnická jednota“ v Proseku řádně u úřadu ohlášenou schůzi pořádal, ku které se však vládní zástupce nedostavil.

Program obsahoval přednášku „O vzdělání žen“ a když tato byla odbyta, oddalo se shromáždění přátelské zábavě, kde bezpochyby bylo též zpíváno.

Dne 11. listopadu 1891 však byla nejdříve paní Marie Hergetová, která onu přednášku držela, dále předseda spolku Josef Tatar ještě s pěti členy a ještě s dvěma ženami ze sousední obce četníky zatčeni a celým karlínským okresem až do Prahy v poutech vedeni.

Proč? Poněvadž navštívili úředně ohlášenou schůzi úředně uznaného spolku. Pak měli zpívati pobuřující písně, avšak náhodou tyto nikdo neslyšel a nemůže též nikdo text těchto písní udati!

VALNÁ HROMADA DĚLNICKÉ VZDĚLÁVACÍ „BESEDY“ PRO SMÍCHOV, 3.9.1893

Dělnická vzdělávací „Beseda“ pro Smíchov a okolí odbývala dne 3. září 1893 mimořádnou valnou hromadu s následujícím pořádkem: 1. zpráva jednotlivců výboru, 2. volba výboru. Zvoleni byli následující soudruzi:

  • Edvard Toužil, předseda
  • Jan Ženíšek, místopředseda
  • Bohdan Kulhavý, jednatel
  • J. Kaplan, pokladník
  • Mářa Hergetová, členka výboru
  • J. Říha, člen výboru
  • Mářa Ťopková, členka výboru
  • A. Horáček, člen výboru
  • A. Hála, člen výboru
  • J. Morávek, člen výboru
  • J. Adamec, náhradník ve výboru
  • Marie Gebhartová, náhradnice ve výboru
  • A. Krafnetter, revisor účtů
  • František Hromada, revisor účtů.

Dále se výbor usnesl uspořádali přednášku spolkovou v Butovicích v hostinci na růžku („U zeleného stromu“) dne 16. září 1893 o 8. hodině večer tohoto tématu: „Žena ve společnosti lidské“ a dne 23. září v sobotu o 8. hod večer přednáška v místnosti spolkové „U Vamberských“ na Smíchově, téma: „Žena ve veřejném životě“. Po přednášce přátelský večírek; vstup dle dobročinnosti ve prospěch spolkového jeviště.

spolkový hostinec „U Zeleného stromu“

Z DOPISU ČESKÉHO ANARCHISTY ANTONÍNA HYRMERA (1897)

Idea anarchistického komunismu od počátku svého prodělává velké boje se zpátečnickými elementy; všude kam sobě cestu razí, musí porážet obrovské balvany, politikáři a kněžskou chátrou nastavenými a všude, kde nevědomost jest stálým hostem, naráží na velký odpor.

Než to nás nesmí odstrašit a zrazovat, že jde naše hnutí tak pozvolna ku předu a nesmíme tudíž zahodit flintu do žita, když všude dobře nepochodíme jak bychom si toho přáli; my musíme sledovat všecky historické události jaké se odehrávaly za nové myšlenky a dle toho se též řídit.

Sám Jan Hus musel svůj život na plamenné hranici obětovat, kterou mu připravila římsko katolická hierarchie s tou nadějí, že s tělem Husovým zhyne i jeho myšlenka. A hle dnes Jan Hus má miliony přívrženců a to nejen v českém národě, nýbrž v celém civilizovaném světě jej oslavují a ctí.

Zajisté by dnes páni flanďáci po čertech špatně pochodili, kdyby chtěli stavět hranice některému svobodomyslnému předáku a jej chtěli upálit! Tu by zajisté lid nebyl tak  lhostejným jako tehdy při aféře s Janem Husem a můžeme směle tvrdit, že na místě svobodáře snažil by se některý poťouchlý prelát.

Jako nabyl Hus miliony přívrženců a uznání od všech svobodomyslných živlů, tak i naši mučedníci, kteří své životy za ten utlačovaný lid buď na šibenici anebo pod guilotinou skončili, došli všestranného uznání a přijde doba, že učení jejich bude v platnost uvedeno.

Proto nebuďme liknavými, že naše hnutí jde pomalu ku předu, naopak, přičiňme se o to, aby mohutnělo; aby lid poznával špatné od dobrého, kdo je jeho vrahem, učme jej znát princip anarchismu a to se nám nejlépe podaří, když k němu přijdeme ze stanoviska mravního a odporučíme mu náš revoluční tisk.

Že je každému soudruhovi možno nějakého odběratele získat, nedá se upřít, nebo každý má nějakého známého s nímž buď v továrně nebo v bytu přijde do styku. Jen mít vůli a chtít. Každý jenž nějaké přátele má, měl by je přimět k tomu, by četli a podporovali dělnickou literaturu. Nebát se za hubu, že by si tím rozhněval svého přítelíčka. Každý kdo jsi anarchistou, čiň tak z přesvědčení a nehleď, že si tím rozhněváš svého krevního přítele, neboť kdo zavrhuje každý pokrok osvěty, řadí se do kategorie zpátečníků a není tudíž tvým přítelem, spíše nepřítelem.

Mnohý myslí, že když platí správně za časopis, tím že již vykonal svoji povinnost a o další se nestará. Kdybychom se dle toho všichni řídili, tu by naše hnutí nepokračovalo vůbec a my bychom směle se mohli zříci všeho, nebo ten nepatrný hlouček soudruhů revoluci nevyvolá, ani proti kapitálu nic nesvede. Záleží tedy na nás, abychom počali zcela jinou taktiku než jak doposud se dělo; totiž, všecky nesrovnalosti, které mezi námi časem zavládly, úplně ignorovat, ponechali minulosti a společnou akcí vstoupit na pole působnosti a tak abychom se dodělali lepších výsledků pro hnutí revoluční, než jak se děje přítomně.

Jak by se nejlépe pro dělnické časopisy působit mohlo, dle mého náhledu míním: zakládali řečnické kroužky. Každý soudruh ku kroužku přináležející, měl by začasté přednášku tak, že by se střídali referenti pro jednu schůzi ten, pro druhou zas onen. Tak měl by pak každý příležitost si něco nastudovat, než by se schůze odbývala. Že by podobné kroužky všude, kde dělnické skupiny existují, stávat mohly, o tom nemůžeme pochybovat. Pohleďme, jak v našich řadách postrádáme řečnických sil. Když pořádá se nějaká slavnost dělnická, tu vždy spočívá řečnická funkce na několika jednotlivcích a ti pak když by onu funkci odmítli octneme se pěkně na holičkách. Kde hned vzít řečníka takého, jenž by chtěl, anebo dovedl mluvit v tendenci naši? Nám tudíž nezbývá nic jiného, než se učit, aby v čas potřeby mohli jsme naši myšlenku řádně probírat. Každý soudruh, jenž má dobrou výřečnost, měl by se o to více zajímat a v řečnění se zdokonalovat a tak aby nebyla nikdy nouze o řečníky.

Kdyby všude, kde stává dělnických skupin, takové kroužky zaujaly svou činnost, zajisté že by se potkaly se zdarem a naše myšlenka by stále nabývala širších rozměrů. Tu se pranic nedivme, že indiferentní lid naše schůze jen slabě, anebo dokonce nic nenavštěvuje, jelikož nic neslyší, jen o spolkových záležitostech a o nějakých vážných předmětech nemůže být ani řeči. (Tak aspoň jest to zde v Clevelandu; v jiných městech myslím, že je to lepší.)

Kdyby se několik soudruhů seskupilo dohromady a začasté pořádali přednášky, tu by ten lid na nás pohlížel ze stanoviska zcela jiného. Získali bychom větší vliv na ty masy lhostejných, kteří by pak více navštěvovali naše schůze a při příležitosti té by nám bylo lehce rozšiřovat dělnický tisk.

Co se pak dopisování do dělnických časopisů týče, na to měli bychom brát hlavní zřetel, jelikož v podobném kroužku se soudruzi mohou též v dopisování cvičit. Indiferentní lid čte více dopisy, jež jsou mu srozumitelnější než články prodchnuté hlubokou filozofií. I dopis jadrného slohu na lid indiferentní velmi dobře působí. Snad i mnoho soudruhů dříve přečtou dopisy a pak teprve věnují pozornosti článkům více promyšleným. Nedbejme na to, když mnohý autoritář a přeučenec vynachází chyby v dělnických časopisech, že nejsou takými jakými by být měly a sám ani prstem nehne, ačkoliv za toho nejchytřejšího se pokládá. Pro takového vtipkaře a hloupého nafoukance máme vždy dobrou odpověď sice: že nejsme žádní profesoři, že nám nebylo dopřáno oni obecné školy řádně navštěvovat a již v útlém mládí byla nám těžká práce přisouzena. Protož všechny podobné výtky jsou nepostačitelné a takový „učenec”, který neustále leží za pecí jak neduživé kotě, jen tu a tam prská na dělnické časopisy, měl by být tak konsequentním a vidí-li v dělnickém časopise chyby, měl by též psát, aby nám ukázal co to vlastně za obra duševního je, anebo když tak činit nechce, učiní nejlépe když se podívá na jeho literární činnost v bývalém také „dělnické” deníku, v kterém se též dělnictva i karty jemné kvality odporučovaly. Pakli je tak krátkozraký my mu na to můžeme s lucerničkou posvítit.

TO BUDE ANARCHIE (Alois Věkoslav Haber)

Až přejdou ty veliké zástupy zmučených,
a poslední žalář padne rozmeten,
přes bývalé hranice bývalých národů
z bývalé kultury nové povstanou,
tu staneme před oltářem krásy,
hrdí a povznesení synové přírody.

Všichni stejně nadšeni v boj půjdem rozhodný.
Povstane ten, jenž meč k pomstě pozvedne,
a otroci rozrazí okovy...

Zavzní zpěv, s nímž mučedníci zmírali,
volní, nespoutaní pozvedneme hlasy své,
hlasy silné, vzdorné až klenbou nebes zatřesou:
To bude ta požehnaná chvíle velikých lásek,
v nichž mateřství novým počne země
a klíny budou plní a vydají nové síly,
a roditi budou nový, zdravý život.

To bude anarchie.

PŘEHLED PUBLIKACÍ NAKLADATELSTVÍ ZÁDRUHY

Publikace lze objednat e-mailem na spolekzadruha@riseup.net nebo zprávou přes FB Zádruha – historický spolek. Platba převodem na účet spolku: 1024164477/6100 (Equa bank).

  • „ANARCHISMUS PODMÍNKA INDIVIDUÁLNÍ A SPOLEČENSKÉ SVOBODY“ (30 Kč). Napsal přední anarchista František Josef Hlaváček v roce 1893. Edice Teorie.
  • „ANARCHISTA MUČEDNÍK LADISLAV BRUNCLÍK“ (30 Kč). Příběh libereckého anarchisty umučeného v policejní vazbě v roce 1901 a jeho bratra Arnošta. Publikace přibližuje činnost anarchistického hnutí na Liberecku v letech 1882 až 1901. Edice: Postavy
  • KLADNESKÁ HORNICKÁ STÁVKA 1893“ (35 Kč) Přibližuje stávkové hnutí horníků a hutníků na Kladně. Stávka probíhala dva týdny od 9. – 23.června 1893. Stávkovalo na 9000 zaměstnanců dolů a hutí. Edice „Stávky a boje“.
  • PRVNÍ SEVEROČESKÁ HORNICKÁ STÁVKA 1882“ (20 Kč). Příběh první generální stávky v severních Čechách. Edice „Stávky a boje“.
  • MOSTECKÁ STÁVKA 1906 – ANARCHISTIČTÍ HORNÍCI V BOJI“ (60 Kč). Příběh hornické stávky na Mostecku organizované anarchisty. Stávkovalo na 17 000 horníků. Edice „Stávky a boje“.
  • „ŠIBENICE PRO ANARCHISTU!“ (30 Kč) Příběh popravy příbramského anarchisty Antonína Hoffmanna v Praze roku 1895. Edice: Postavy
  • „TOMEŠ KAŠE – PRŮKOPNÍK ANARCHISMU HORNICKÉHO SEVERU“ (100 Kč) Příběh o životě duchcovského anarchisty. Doplněna o jeho povídky. Edice: Postavy
  • KOMUNISTICKÝ ANARCHISMUS A MARXISTICKÝ SOCIALISMUS“ (20 Kč). Český anarchista Václav Kudlata osvětluje rozdíl mezi komunistickým anarchismem a marxismem na základě rozhovoru. Sepsáno v roce 1897.Edice Teorie.
  • TAJNÁ TISKÁRNA V HLUBOKÉ 1885“ (30 Kč). Příběh tajné anarchistické tiskárny v Hluboké u Liberce z rou 1885 a jeho strůjců Josefa Pačese, Jana Rampase, Kryštofa Černého a dalších.
  • HYNEK HOLUB – VZPOMÍNKY NA NESTORA SEVEROČESKÉHO ANARCHISMU“ (40 Kč). Vzpomínky na předního duchcovského anarchistu jeho dcerou a vnučkou. Edice: Postavy
  • LADISLAV KNOTEK“ (35 Kč) Vzpomínky na čelního představitele českého anarchosyndikalismu a redaktora anarchistických periodik. Edice: Postavy
  • FRANTIŠEK VÁGNER – Z POČÁTKŮ HORNICKÉHO HNUTÍ NA SEVERU“ (20 Kč). Vzpomínky veterána anarchistického hnutí a odboráře F. Vágnera.
  • CO JSOU A CO CHTĚJÍ ANARCHISTÉ“ (20 Kč). Překlad Karla Vohryzka od belgického anarchisty Georga Thonara vysvětlující základní pojmy anarchismu. Edice: Reprint
  • ABECEDA ANARCHISMU“ (Kč 20 Kč). Brožura sepsáná předákem českých anarchosyndikalistů Karlem Vohryzkem. Edice: Reprinta Teorie
  • ABECEDA SYNDIKALISMU“ (20 Kč). Český překlad Georgese Yvetoda od duchcovského anarchisty Aloise Šefla.Edice: Reprinta Teorie
  • ANARCHISMUS A KLAMNÉ DŮVODY JEHO ODPŮRCŮ“ (20 Kč) Vydáno českými anarchisty v USA v roce 1894. Edice Teorie.
  • ANARCHISTIČTÍ KOMUNISTÉ KU PROLETARIÁTU“ (10 Kč). Prohlášení zásad Mezinárodní dělnické jednoty v USA z roku 1895. Edice: Teorie
  • ZNIČENÉ ŠTĚSTÍ: ALOIS ŠEFL. (Kč 35 Kč) Povídka z hornického života z roku 1922. Napsal duchcovský anarchista, redaktor a spisovatel Alois Šefl. Edice: Literární řada
  • VERŠE PRO KUCHAŘKY BEZ DOMOVA“ (50 Kč). Benefiční sbírka básní současných autorů a autorek. Edice: Literární řada
  • UŽ TO NEJDE ANI POZNAT: VLADANA FUCHSOVÁ“(50 kč). Sbírka básní současné autorky.Edice: Literární řada
  • KOCOVINY MORÁLNÍ I JINÉ: TOMÁŠ HRADILÍK“ (50 Kč). Sbírka básní současného autora.Edice: Literární řada
  • SNADNÝ JAKO HRAČKA: ARAN CARRIEL“ (20 Kč). Dvojjazyčné portugalsko-české vydání sbírky básní s předmluvou a rozhovorem s autorem, jinak významným brazilským undergroundovým hudebníkem.Edice: Literární řada
  • NOČNÍ CHOD“ (25 Kč). Benefiční sbírka básní současných autorů a autorek. Edice: Literární řada
  • LISTOPAD: ALOIS VĚKOSLAV HABER“ (Kč 20 Kč). Sbírka básní předního českého anarchisty.Edice: Reprint. VYPRODÁNO!
  • FRANTIŠEK DLOUHÝ – Z POHNUTÝCH DOB“ (30 Kč). Vzpomínky na zapomenutého anarchistu a štvance Františka Dlouhého. Edice: Postavy. VYPRODÁNO!

POUČNĚ ZÁBAVNÁ AKCE DĚLNICÉHO SOKOLA V CHICAGU 9.12.1897

Česko Americký Dělnický Sokol — pořádal ve čtvrtek, dne 9. prosince 1897 v místnosti p. E. Tauchmana, roh 18. ulice a Centre ave., zábavně poučnou schůzi spojenou s koncertem při volném vstupu.

Pokročilé dělnictvo projevilo opětnou přízeň Dělnickému Sokolu, nebo návštěva byla hojnou a posluchači věnovali vzornou pozornost celému programu a s uspokojením ubíral se každý k domovu.

Sokolka Růžena Solfronková přednesla báseň „Náš bůh“. Přednes byl úchvatný a přesvědčivý a odměněn bouřlivým potleskem. Když pak přednášela deklamaci: „Takého muže chci”, tu nechtěl potlesk žádný konec vzít. Sokolka Berta Rubringrová přednesla solo na housle, za čež byla hlučným potleskem odměněna. Básním následoval dvojzpěv, přednesený dvěma Sokoly, který se velice zamlouval.

Konečně vystoupil řečník sokol Josef Šmíd, který přednášel o „Úryvku z dějin Ameriky.” V delší řeči, postupným rozborem vylíčil objevení tohoto dílu světa, prohlášení neodvislosti, hrdinství J. Browna a zrušení černého otroctví a přecházeje na nynější poměry, dobře líčil dnešní poměry dělného lidu. Řeč přijata byla se všeobecnou pochvalou.

Následovalo solo na housle s průvodem piana, jez přednesli sokolové Bláha a Bednář a za které sklidili bouři potlesku. Sokolky Schalové přednesly dvojzpěv s p. Šimunkem, který doprovázel na pianě. Přednes byl imposantní a odměněn všeobecným uznáním.

Poslední číslo programu tvořila veselohra v 1 jednání: „Nový pan farář z Podlesí“, při němž účinkovali členové Dělnického Sokola a zdařilými přednesy mile pobavili shromážděné. I hudba řízená sokolem J. Kratochvílem nemálo přispěla ku zdaru přednášky, za čež jí budiž dík.

Sokol J. Šmíd, poděkovav obecenstvu za návštěvu, skončil přednášku. „Na zdar!“