OZNÁMENÍ O VYDÁNÍ BROŽURY „PARLAMENTARISMUS A DĚLNICTVO“ VE VÍDNI (1895)

Vydavatelstvo „Volných Listů“ ve Vídni započalo s vydáváním „Socialistická knihovny“. Prvním číslem jest brožuraParlamentarismus a dělnictvo.“ Německy napsal H. Teistler, český překlad od K. M. Brožurka ta obsahuje 60 stránek a stojí 12 centů Adresa: Volné Listy X. B. Simmeringerstrasse 156 Vídeň, Europe. Spisek ten odporučujeme našim čtenářům.

ALOIS NÁPRAVNÍK: BUDIŽ DÁN PRŮCHOD PRAVDĚ (1895)

Ctěná redakce Dělnických Listů ! Také mě zaslán byl leták chicagských výtečníků. Užasl jsem nad tou drzostí a sprostotou. Je to nejsprostší hanopis, jaký jsem kdy četl. Ním se odsuzují pisatelé sami co velicí kazimirové, kteří jednají, aniž by přemýšleli. Usvědčují se co chvastouni a škůdci dobré věci dělnické. Já myslím, kdyby měli jen jiskru pravé lásky k svobodě a trochu spravedlnosti, museli by se zardit studem nad tím, co spáchali. Mosta a Hlaváčka chtěli odpravit a zatím v očích každého spravedlivého a věci znalého člověka popravili sebe. Bylo by to také smutné. Lžemi a neodůvodněným podezříváním pracují jen lidé špatní. Já znám Mosta osobně i Hlaváčka dávno z Evropy, zrovna jako znám i Mikolandu, Kochmana, Pecku, Chouru a jiné z hnutí z let sedmdesátých a osmdesátých. Znám i Kropotkina, Bebla a jiné čelnější muže v hnutí. Nechci být advokátem nikoho, ale pravdě budiž dán průchod. Ani Mostovi ani Hlaváčkovi za všecka léta jejich důsledné působnosti nemůže žádný spravedlivý člověk dokázat nic nečestného. Myslím že je v Evropě i v Americe sta soudruhů, kteří to samé dosvědčí. Není hezké někomu podkuřovat, ale je také nespravedlivo ničemně a bezdůvodně hanobit. Spravedlivých lidí je povinností zastati se poctivých a osvědčených soudruhů. Ale nechme osoby stranou a přistupme k věci. Já sleduji dělnické hnutí v Americe od r. 1886 a musím říci, že Chicago, kdysi střed revolučního hnutí, stalo se pařeništěm, odkud již několik roků se šíří všecka otrava a korupce dělnického hnutí. To je jisté smutné a k politování. A ti letákoví světoborci nyní dobijí ještě, co dobrého zbylo, jako Vandalové. Ti za ta léta v ohledu vychovacím, organisačním a sbratřovacím neučinili nic. Jen různice, štvanice, ničení a ostouzení osob a ideí jest jejich činností. Takové ničivé jednání dlužno patřičně odsouditi. Což neví ti lidé, jak těžko je v Americe získat nového soudruha, zbudovat spolek a vydávat dobrý zásadní časopis? A oni chtějí zlomyslně vše zničit, rozeštvat, zostudit a i nejlepší soudruhy, jichž zde tak málo, vyštvat! Takové kazimírské jednání se musí tím víc odsoudit, čím víc se ti lidé ve své domýšlivosti a nevědomosti za „neomylné“ vydávají. Vím o co se jim jedná. Chtějí z nevědomosti a slepé zášti zničit „Dělnické Listy,“ vzdor tomu, že lepši list zbudovat a udržet nedovedou. Ať vydávají větší, lepší a lacinější týdenník než Dělnické Listy a cennější četbou vytlačí je z pole. Pak mohou řičí, že něco dokázali. Ale lístky jako dvě čtvrtky papíru, tak šeredně seslátané, a hanopisy ničit dobrou věc a ostouzet muže, kteří pevně a důsledně vytrvávají, to dovede ledajaký dareba a nevědomec. Nejlepší je ale to vyčítání hladové mzdy redaktoru. Lidé, což se nestydíte co „anarchisté?“ Ovšem, to by bylo zločinem, kdyby vy jste si ještě snad dali platit za ty vaše hanopisy a lístky, vycházející jednou za uherský měsíc! Však ta vaše „bezplatná práce“ vypadá také dle toho! A i ten podpis nebo pseudonym závidíte! Jak jste závistiví a malicherní! Kde je ta volnost pro každého? Proč se nepodpisujete také na vaše plody, když jsou tak vzácné? Kropotkin, (kterého přece uznáváte) podpíše každý svůj článek, tak i Elise Reclus, Merlino, Malatesta, Steinle atd. Kropotkin žije od svých literárních prací a přednášek. A tomu to nevyčítáte? Vidíte, jak jste nedůslední a straničtí. Důkaz, že jste nespravedliví a že nepřemýšlíte. Suďte nejen jiné, ale i sebe a oněmíte jako ryby. Pochybuju, že se polepšíte!

Alois Nápravník. Bellefonte, Pa., 28. března 1895.

ZPRÁVA ZE ČTVRTÉHO PŘÁTELSKÉHO VEČERA DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU V NEW YORKU 30.3.1895

„Čtvrtý přátelský večer,“ pořádaný v sobotu 30. března 1895 Dělnické Družiny Pokroku v místnosti pana F. Holoubka v New Yorku, vydařil se k spokojenosti veškerého obecenstva, které každé místo naplnilo. Veliká většina těch, kteří se opozdili, museli se vrátit, jelikož místnost byla již přeplněna. Dramatický odbor „Svoboda“ sehrál divadelní kus „Spanilá Savojanka.“ Při celém představení odměňovalo obecenstvo účinkující svou pochvalou. Všichni byli uspokojeni nad tím duševním a zábavním požitkem, kterého se jim toho večera dostalo. Můžeme očekávat, že na příští zimu si dramatický odbor „Svoboda“ zaopatří dostatek látky, by poskytl pokročilému českému dělnictvu příležitost, by navštěvovalo své zábavy, z kterých čistý výtěžek věnován je na dělnický tisk a na zbudování knihovny Dělnické Družiny Pokroku. Při znamenité hudbě klubu Lyra bavili se milovníci tance až do 5. hod. ranní. Doufajíce, že ct. obecenstvo i nadále zachová nám svou přízeň, znamenáme se s bratrským „Na zdar!“ Výbor.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 06.04.1895

VÁCLAV CVACH Z CHICAGA MRTEV (1896)

Jednoho z nejlepších soudruhů a agitátorů ztratili jsme ve Václavu Cvachovi, který zemřel dne 29. února 1896 na nemoc proletáře. Až do prosince minulého roku byl činným hlasatelem naší idee a zastánce zuboženého lidu. Všude, kde příležitost se mu naskytla. Tak jako tisíce našich spolurobů v továrně (lidomorně) při zkaženém, nezdravém vzduchu pracuje, tak i náš soudruh Václav Cvach následkem namáhání a zkaženého vzduchu se roznemohl, načež vbrzku následovala smrt. Jeho pohřbu se zúčastnili soudruzi od Neodvislé Mezinárodní Omladiny a soudruzi z Byciklistické unie, u níž zesnulý byl členem. Obě tyto organisace přinesly na rakev zesnulého krásné věnce. Věnec darovaný Omladinou, na němž byly dvě stuhy rudá a černá s následujícím nápisem ; „Že byls jen chudý rob, odměna Tobě, předčasný hrob.“ Než bylo tělo zesnulého vyneseno z domu smutku promluvil u rakve Josef Boleslav Pecka za Jednotu Táboritů, ku kteréž zesnulý náležel. Na to Mezinárodní hudební unie zahrála velebnou hymnu proletáře — marselaisu, což bylo tím nejdojemnějším okamžikem. Pohřební průvod se vzdaloval od domu smutku. — Asi po deseti minutovém pochodu se průvod zastavil, nastalo nám se rozloučiti s naším nám tak milým druhem, načež opětně hudba zahrála „marselaisu». Nato průvod se hnul ku hřbitovu. U hrobu, kam měl být náš soudruh vložen, promluvil soudruh František Tůma slovy tak dojemnými, že jednoho každého oko zaslzelo. Dojem, jaký učinil soudruh Tůma svojí řečí byl uchvacující. Zde podávám několik jen málo slov z jeho řeči: „Nevím, zdaž všichni zde přitomní cítíte tak, jako náš soudruh. Václav Cvach cítil pro zubožené trpící lidstvo. Není mým úkolem, bych po způsobu náboženských ceremonií, neb po způsobu ,také ‘ svobodářů přečetl z knížky modlitbu aneb řeč. Ne zde na hrobě … ale v srdcích, postavme pomník našemu milému druhovi; nechť zkvétá símě, které jsi rozsíval . . toť ta nejlepší památka po tobě, Idea, kterou jsi hlásal mohutní a snad není doba daleká, kdy přijde k svému rozluštění, a na tebe bude vzpomínáno, jako na dobrého bojovníka za svobodu. Čest budiž památce jeho!“

DOPIS FRANTIŠKA CHOURY A PROVOLÁNÍ CLEVELANDSKÝCH ANARCHISTŮ K SVORNOSTI A PROTI STĚHOVÁNÍ DĚLNICKÝCH LISTŮ Z NEW YORKU DO CLEVELANDU (1896)

Při poslední schůzi Česko dělnického vzdělávacího spolku Jan Žižka v Clevelandu, měli jsme zase několik dopisů, klonících se na stranu jednu a pomlouvajících stranu druhou, ač obě strany náleží k Mezinárodní Dělnické jednotě Proto si náš spolek přeje, aby dopisy stranickými byl ušetřen; my nechceme býti žádnými soudci jednotlivců z jiného státu neb města, to náleží soudruhům v místě bydlícíma ne nám. To, co sobě přejeme jest, aby všichni soudruzi vyhostili ze svého srdce osobní zášť; kde stává nepřátelství, nechť v zájmu naší společné a nám všem tak svaté věci, sobě podají pravice k míru a svornosti. Zbraň naši obraťme místo proti sobě, proti stávající společnosti, proti falešným vůdcům dělnictva, proti flanďákům jakéhokoli vyznání; pracujme všichni společně na jedné roli bratrsky a svorně podkopávejme základy států a pomáhejme k uspíšeni sociální revoluce — tak se ukážeme, co praví anarchisti! Dále sobě přejeme, by tiskový výbor nepřipustil do Dělnických Listů žádný dopis, který by přímo neb nepřímo urážel druhého soudruha, ať ten dopis píše X. nebo fix — to jest vše jedno. Dělnické Listy nenáleží jednotlivci, nýbrž celku a ten celek sobě zajistě nepřeje čisti urážky soudruha jiného. Kdo má chuť si vylít svou osobní zášť na někom, ať tak učiní v soukromém dopise, aneb ať si vydá leták za své peníze; list náš jest nám k agitaci, k poučení a vzdělání a ne, abychom v něm četli výčplechy proti jednotlivým soudruhům. Též činí se nabídky, by Dělnické Listy přišly do Clevelandu. Soudruzi! Uvažte vše chladně a bez všeho předsudku; proč jsou Dělnické Listy ohroženy v New Yorku? Odpověď jest lehká. Pro osobní zášť, nesvornost a umíněnost a nemohou-li dnes Dělnické Listy vycházet v New Yorku, tak též nebudou moci vycházet v Clevelandu, ani v kterémkoli jiném městě. S přeložením časopisu ještě nevymizela zášť a proto, přijde-li list jinam, tážou se prvně, kdo je v administraci a dle toho se pak řídí; buď pro list pracují, aneb jej ubíjí. Náš náhled jest ten, že Dělnické Listy jsou dosti dobré v New Yorku a za peníze, které bychom vydali stěhováním do jiného města, můžeme udělat kus dobré agitace. Nechte Dělnické Listy kde jsou a udržení jejich záleží na naši svorné a pospolité činnosti soudruhů a skupin. Proti nám stojí dnes všecky vlády, s celým soudním a vojenským aparátem, všecky náboženské sekty s flanďáky v čele, všichni vůdcové odborových organisací, sociální demokraté a většina ujařmeného a porobeného dělnictva; my pak, obklopeni ze všech stran nepřáteli, míříme ostří zbrani proti sobě a nepřátel sobě nevšímáme. Soudruzi! Nám jest dnes solidarity a svornosti více třeba, než kdy jindy; proto buďme komunistickými anarchisty a ne klepavými babami. Kdo nemůže ze svého srdce osobní zášť vyhostiti, udělá lépe, když z hnutí vystoupí a nebude jeho postup zdržovati osobními třenicemi. Za Č. D. V. S. Jan Žižka František Choura. Cleveland 17. května 1896.

František Choura (1852–1921)

ZPRÁVA ZE SCHŮZE ČDVS NEWARK VE WEST ORANGE 24.5.1896

Schůze pořádaná 24. května 1896 soudruhy z Newarku ve West Orange, v hostinci soudruha Františka Schulce, vydařila se znamenitě, neb sešel slušný počet soudruhů z West Orange a okolí. Soudruh Přibil zahájil několika slovy schůzi a pak se ujal slova soudruh J. Březovský, který poukazoval na potřebu podobných schůzí a v delší řečí líčil počátky lidstva a jeho práce a posloupně jeho zdokonalování, jeho zotročení náboženstvím a vládami až po naše časy. Zmínil se též o organisacích dělnických, o revolučním hnutí, jeho potřebě a cíli. K závěrku povzbuzoval k činnosti a k šíření anarchistických idejí mezi vrstvy dělnictva. S provoláním „Na zdar” příštímu lepšímu životu, ukončil svoji řeč, která nalezla ohlasu u všech přítomných. Po něm se ujal slova soudruh Josef Belza, jenž líčil otroctví ve starém Římě, organisaci, povstání a vítězství otroků. Během své řeči dospěl k francouzské revoluci a pak k pařížské komuně, největšímu to triumfu sbratřeného dělnictva v Paříži. Líčil otroctví v dolech sirných na Sicílii, kde jsou malí chlapci od 8 roků, prodávání a k těžké práci přidržováni. Odsuzoval taktiku volební, povzbuzoval ženy, aby se podíleli na hnutí dělnickém a aby vychovávaly děti v duchu revolučním. Vyzváním k agitaci ukončil svoji řeč, která byla taktéž za souhlasu všech přítomných přijata. Soudruh Přibil upozornil na pravdivost řeči pronešených a dal návrh na rozhovor, který přijat. Zajímavý rozhovor, na němž se zúčastnilo mnoho soudruhů, točil se kolem organisace, taktiky a agitace revoluční a vyměněny byly různé náhledy, načež soudruh Přibil ukončil schůzi. Sbírka ve prospěch Dělnických Listů vynesla $2,90 a byla svému účeli odevzdána.

OZNÁMENÍ O PLÁNU ZALOŽIT ANARCHOKOMUNISTICKÉ OSADY V NEW YORKU 1896

Soudruzi různých národností v New Yorku chtí založiti novou komunisticko- anarchistikou osadu. Napřed obmýšlejí vydati as 5000 podílních akcií po $1 00. Chtějí se hlavně věnovati výchově dítek, pozůstalých po pronásledovaných soudruzích. 4. července 1896 mají schůzi v Hotel Garibaldi, Washington place. Mezinárodní skupina „Freie Initiative” schází se každé pondělí večer o půl deváté hodině v čís 64 Washington Square, kde podílní listiny k dostání jsou a ústní vysvětlení se udílí. Písemné vysvětlení v řeči německé udílí Ch. Wieseumann 1431. Ave A. , v řeči francouzské, italské a španělské G. Quintana 350 E. 42 str. New York City, U. S. of America.

ODSOUZENÍ ANARCHISTŮ KARLA ROSÁKA, ALOISE VĚKOSLAVA HABERA A VÁCLAVA MIŇOVSKÉHO (1895)

Anarchokomunistické noviny „Dělnické Listy“ vydáváné v USA přinesly na svých stránkách následující zprávu o perzekuci anarchisty a redaktora slavného anarchistického listu „Omladina“ a také o odsouzení dvou dalších pražských anarchistů: Redaktor zašlého listu „Omladina,“ Karel Rosák odsouzen byl opět pro uveřejnění tří článků na jeden měsíc do vězení. Celkový trest jeho obnáší již přes rok. Pro zpívání „závadných“ písní odsouzeni dělníci Alois Věkoslav Haber na čtyři neděle a Václav Miňovský na tři neděle do vězení.

POZVÁNKA NA PŘEDNÁŠKU DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU V NEW YORKU 9.3.1895

Přednáška a zábava Dělnické Družiny Pokroku. Dělnická Družina Pokroku v New Yorku pořádá v sobotu, dne 9. března 1895 večer o 8 hodin v místnosti J. Cerundy, čís. 381 E. 71. ulice přednášku na thema: Jsou naše požadavky oprávněny?“ Po přednášce následuje volná taneční zábava. Vstup je volný. Dělníci dostavte se v počtu nejhojnějším.