VŽDY ČASOVÁ PÍSEŇ (František Hlaváček)

O, jak bych rád uviděl 
konečně již ten den,
v kterýž lid pracující
zas bude svoboden.
Rád bych se ještě dočkal,
té bouře — vzkříšení,
kdy námezdní otroci
poměry pozmění.

Co ctitel ryzé pravdy,
?chci upřímným k vám být:
my nechcem být otroky
a hlady zvolna mřít!
My nechcem býti chudí,
o slyš to panstvo přec, —
by boháči nad námi
točili bejkovec!

Bohatství jednotlivců
my zabrániti chcem,
za to však vydobýti
blahobyt lidem všem.
My nechcem aby lenoch
z mozolů našich tyl
a dělník až pod zvíře
snížen a týrán byl.

My chcem žít jako lidé
opravdu svobodní
a ne jako heloti
volnosti nehodní.  
Je tyran, kdo nám nechce
svobodu pravou přát
a kdo nám jí odpírá,
s tím budeme se rvát.

Každým rokem se hojnost
výrobků naklidí,
než co z toho většina
národa uvidí?
Všecko toto bohatství
vemou si boháči
a dělníkům jen zbyde —
trní a bodláčí.

Chudému muži práci,
boháči její zisk;
lenochu čest a slávu,
dělníku hlad útisk. —
To je to dnešní právo,
jež káže kněz i stát,
utkané ve zákonech,
jichž musí každý dbát.

Tam nábožní spěchají
hle modliti se v chrám,
by bůh jim pomoh šidit
a dále škodit nám.
Zde před smyšlenou modlou
o milost žebrají,
sami však slitování
s dělníkem nemají.  

Zde káže se o lásce,
jíž nemaj' ve srdci,
též o štědrosti k chudým —-
o bídní pokrytci!
Ty chátro zvrhlých mravů,
horší zlých démonů,
tvé náboženství jesti,
jen božství mamonu!

Celá dnešní společnost
je velmi nezdravá,
bez smyslu pro svobodu,
pro pravdu, pro práva.
Nuž v před odvážní muži,
ve boj se vrhejte,
chatrnou její stavbu
v ssutiny strhejte!

A z trosek staré stavby
vystavte nový chrám,
jenž na rovnosti všechněch
pevně buď zbudován.
Pak bude teprv lidstvo
blahosti u brány.
Nuž směle lide k činu,
svrhni své tyrany !

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

ODSOUZENÍ ANARCHISTY KARLA ŠNÁBLA NA 8 MĚSÍCŮ ŽALÁŘE (1897)

V Čechách Karel Šnábl z Duchcova byl odsouzen tyto listopadové dny roku 1897 krajským soudem v Mostě na 8 měsíců do žaláře proto, že měl střeliti po duchcovském policistovi. Šnábl je znám jako dobrý stoupenec našich ideí a poněvadž jeho odsouzením jeho žena, která je ku práci neschopna a tři malé dítky odkázány na nás, jest třeba nejnutnější podpory, aby nemusely hladem zmírati. Přispěj každý čím můžeš!

zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku z 20.11.1897

ZATÝKÁNÍ ANARCHISTŮ NA ŠTĚDRÝ VEČER 1894

Již delší dobu pátrala pražská policie po dvou socialistických tajných spolcích, jež sledovali i cíle anarchistické. Posledních dnů vypátrala tyto spolky, načež vykonala v bytech jednotlivých členů prohlídka během vánočních svátků, která měla za následek zatčení sedmi dělníků na štědrý večer: Leo Strouhala, Aloise Věkoslava Habera, J. Namastila, J. Johna, V . Novák a V. Čermáka. Při dalším zatýkání byli zatčení ještě Dunder a Kunzel, kteří byli dodáni do vyšetřovací vazby zemského trestního soudu. Na svobodě jsou vyšetřováno František Toužil, J. Marek, J. Brynda a další vesměs členové rozpuštěné „Dělnické besedy“ na Královských Vinohradech, kteří jsou v podezření, že se dopustili velezrad a pobuřování. Alois Haber byl redaktorem anarchistického časopisu „Volný ruch“ a zatčen byl již v létě společně s Leo Strouhalem pro anarchistické rejdy, avšak – jak známo – opět na svobodu puštěn.

POVSTAŇ K BOJI! (František Hlaváček)

Povstaň k boji, lide tvrdé práce, 
rozbij již ta pouta otrocká!
Učiň konec mukám bídy krátce
a splň slova, dávno prorocká!

Přestaň stýskat, pláč nic platen není, -
tyran slzí tvých si nevšimne!
Nespasí tě též klopotné dření,
když jen stále dřeš se na jiné.

Když hladov a nah ulicí kráčíš,
na níž sobec tebe vyhodil,
když žebraje slzou líc svou smáčíš,
ptám se: jak jsi u něj pochodil?  

Kliď se z domu, praví, tebe změře —
nepodpořím línou holotu!
Rozkřiknuv se, ukáže na dvéře:
jdi! — já nenávidím žebrotu!

A ty léta pro něho jsi strádal,
dřel se, trpěl, bídně živořil,
za co on se s tebou stále hádal,
až tě zpola udřel, umořil.

Nyní zničen bídu krutou měříš,
myslíš, že tak bohem dáno jest,
trpíš dál a při tom pevně věříš,
že bůh chce — že kříž svůj musíš nésť.

Bůh tak chce? Ten milostivý otec?
Tento spravedlivý hospodář?
Ten, jenž stvořil slunce, zem i kopec,
chce, by boháč byl i proletář?

Bůh, jenž na pořádek přísně hledí,
by žádnému nezkřiven byl vlas —
když lid týrán spokojeně sedí,
dá ho mučit, vrahům na pospas!

Když lid práce hladov spíná ruce,
s pláčem prosí o kus chleba jen,
bůh — ten dobrý — směje se té muce,
nemá citu, lásky pro lid ten!?

Ó vy lháři, kteří nám vždy rcete,
pořádek ten bohem že dán byl:
by jeden v přepychu žil na světě
a druhý se bídě podrobil!  

Lháři jste a podvodníci lidu,
sobci a ukrutní katané!
Vy děláte rozdíly a bídu,
než i to vám jednou přestane!

Vy jste to, kteří jste pro své choutky
boha pro lid chudý zrobili,
nadělali z něj modlící loutky,
ducha, rozum jeho ubili!

Pod pláštěm božství mámíte lidi, —
sami tomu jen se smějete —
než ten lid již kejkle vaše vidí,
marně škrabošku si berete!

Až lidstvo všecku tu šalbu pozná,
kterouž po věky ho mámíte,
pak nadejde pro vás doba hrozná,
soud a trest, nad nímž se zhrozíte!

Jako ten vulkán, když chrlí lávu,
vše kolem zničí a pohltí,
tak lid v svém hněvu tu vaší slávu,
moc, panství a šalbu rozdrtí.

Konec bude vaší hrůzovlády,
přestane klam, bída, otroctví.
Volnost a mír zavládnou pak všady
a splní se dávné proroctví.

Přestane blud, trýzeň, vášní oheň,
přijde lidskost, zmizí káznice,
bude člověk člověku vždy roveň,
pomine hlad, třídní štvanice!  

Nebude válek, krvavých bojů,
nastane klid, štěstí, blahobyt;
místo trestnic — ozbrojených vojů,
chrámy věd budou se hotovit.

A tak v míru, k blahu všechněch lidí,
každý rád vždy bude pracovat,
za svou práci každý díl svůj sklidí,
nikdo nebude ho zkracovat.

To je božství, v které my věříme,
nebe, které je zde na zemi!
To je víra, kterou vždy šíříme
a jež neoplývá frázemi.

My věříme v lidskost, v onu lásku,
která všechny stejně blažívá,
v rovnost, volnost — nejlepší to pásku
ta vše víže, pojí, zahřívá.

Ale bůh, který jen hloupým vládne,
jehož dílem král i žebrák jest,
nemá u nás ceny věru žádné,
nezaslouží od nás žádnou česť!

Vzchop se k boji, lide bědné práce,
jenž jsi nucen ve porobě žít!
Učiň konec mukám bídy krátce,
nenech více za blázna se mít!

Začni jednat — pomni jak je bolno:
stále dřít a stále hladovět!
Přičiň se, i tobě bude volno —
vždyť i tobě patří krásný svět!

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)

Začali jsme publikovat seriál článků „ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)“, který bude mapovat stávky proběhlé za c.k. Rakouska a první ČSR. Věřte bude jich na stovky, naši předci se za svá práva a kus chleba dokázali hlásit a bojovat! České země mají silnou tradici dělnických a stávkových bojů, a myslíme si, že je dobré si je připomínat. Čeští anarchisté se na stávkách aktivně podíleli, mnohé sami vyvolali a postavili se do jejich čela.

ROK 1882

  • PRAHA – BUBNY: Dne 10.března 1882 ráno zastavilo 18 dělníků zaměstnaných ve skladišti české banky „Union“ v Praze Bubnech práci. Požadovali zvýšení mzdy a odstranění rozličných nešvarů. Po příslibu ředitele, započali v poledne práci.

ROK 1889

  • BRNO: Dne 8.června 1889 zastavilo 28 tkalců v tkalcovně Salomona Strakosche a syn na Dornichu práci. Dělníci žádají zlepšení mzdy. Podnět ku stávce zavdala práce s velice špatnou česanou přízí, za niž žádali marně tkalci větší mzdu, protože nemohli setkati za den tolik, jako spřízí jinou. Ježto již delší dobu jeví se čilý ruch v dělnictvu, jest oprávněna obava, že stávka tato, nebude-li záhy splněním požadavků dělnictva odčiněna, rozšíří se také na jiné továrny.

ROK 1891

  • CHABAŘOVICE: Dne 30. května 1891 stávka v chabařovických uhelnách u Ústí nad Labem. Rozšířila se na devět dolů a účastní se jí asi 1000 horníků. Ředitelstva dolů vyhrožují úplným zastavením díla, nevrátí-li se dělnictvo do práce.

ROK 1893

  • BRNO: Stávkující koželuzi v červnu 1893 v Brně, dosud pracovat nezačali. Továrníci býli nuceni najmouti trestance, které museli opět propustit. Aby se kůže nezkazily, byli nuceni pracovat i s kancelářským a popoháněčským personálem sami. V Brně ukončena stávka koželuhů po třech týdnech. Tito prosadili 10ti hodinnou dobu pracovní v sobotu 9ti hodinnou a jisté zvýšení mzdy.
  • BRNO: Pomocníci tesařští ujali se první červnový týden 1893 práce, když stavitelé splnili větší díl jejich požadavků.  
  • ÚSTÍ NAD LABEM: V Ústí nad Labem zastavili práci skládací uhlí. O příčině vypuknutí stávky, píše se nám následující: V Ústí n. Labem, dne 30. května 1893. Zde vypukla včera stávka dělníků zaměstnaných při nakládání uhlí z vagónů na lodě. Stávkujících se čítá na 1500 osob. Tato stávka honosit se může solidaritou všech dělníků, ani u jediného závodu se nepracuje, ač jest jich 18, přece se nepodařilo žádné dělníky dosud přemluvit, ač se o to páni už pokoušeli. Příčina stávky jest: Dříve měli dělníci 3 osoby t. j. dvě ženy a jeden muž od každého vagónu 1 zl. 80 kr. a ženy směly sobě vzíti v poledne a večer každá putnu uhlí. Páni jim uhlí odepřeli, následkem čehož zahájena byla stávka; jest pozoruhodné, že i mužové okamžitě přestali pracovat a prohlásili, pokud nedostanou ženy 20 kr. náhrady z každého vagónu, že pracovati nepůjdou. Oněch 20 kr. patří pouze ženám. — Dnes odpůldne konána byla důvěrná schůze, která zastoupena byla všemi stávkujícími počtem 1500 osob, a prohlásila, že dříve nezačnou pracovat, pokud jich požadavkům vyhověno nebude. Zítra koná se opět veřejná schůze výše jmenovaných dělníků. — Stávka tato má dosti dalekosáhlé následky. Několik šachet v okolí Teplic zastavilo následkem této stávky těžení Uhlí. V Ústí had Labem jest hlavní překladiště uhlí ze železničních vagónů na lodě, na nichž se po Labi dopravuje uhlí do přístavů německých. Následky stávky této budou pocítěny i v těchto přístavech, an nastane nedostatek uhlí pro velké německé a americké parníky.
  • MORAVSKÁ TŘEBOVÁ: V Moravské Třebové stávkuje 1500 tkalců již třetí týden od počátku června 1893. Požadavky: Zvýšení mzdy.

ROK 1897

  • TRUTNOV: V Trutnově zastavilo ku konci dubna 1897 6000 dělníků textilních práci, donuceni jsouce k tomu hladovými výdělky, jak vidět z nepatrného požadavku jejich. Žádají zvýšení platu o 10 krejcarů denně. Stávka se rozšířila po okolí. Na počátku května stávka skončena úplnou porážkou dělnictva, které nejsouc organisováno, hospodářské převaze dobře zorganisovaných továrníků podlehnouti musilo. 50 dělníků nalézá se ve vězení, odsouzeni byvše k trestům od 8 dnů do 3 měsíců. Více než 100 osob vyloučeno z práce.
  • VÍDEŇ: V okolí Vídně podali ku konci dubna 1897 cihlářští dělníci podnikatelům následující požadavky: 8hodinná doba pracovní, zvýšení mzdy, zákaz práce přes čas, vyplácení mzdy v sobotu, svěcení 1. května, placení nájemného týdně, důvěrníci dělníků, že nesmí být z práce propuštěni. Cihlářská společnost ve Wienerberku na požadavky tyto přistoupla nejdříve a po ní i ostatní společnosti. Vítězství toto mají cihláři co děkovati své čilé a velmi silné organisací odborové.
  • SIEBENHIRTEN U VÍDNĚ: V Siebenhirten u Vídně akciová společnost pro výrobu staviva »Union« propustila vzdor svému slibu dva důvěrníky a následkem toho dělnictvo cihlářské v Siebenhirten dne 18. května 1897 zahájilo stávku a žádá, by důvěrníci tito byli zpět do práce vzati a propuštěni čtyři stávkokazi.
  • BUBENEČ V PRAZE: V továrně na umělá hnojiva Hoyerman a spol. v Bubenči propustil továrník všechno dělnictvo počtem 100 osob, omlouvaje se při tom, že to činí z technických důvodů. Vymínil si při tom 25 dělníků, kterým laskavě dovolil jej o práci poprositi. Z těchto 25 mužů našli se však jen 3, kteří tak učinili, ostatních 22 dělníků prohlásilo, že pracovati budou jen pod tou podmínkou, pakli všechny ostatní propuštěné dělníky za starých podmínek zpět do práce přijme. Dne 30. dubna 1897 vystoupilo dělnictvo z práce, dostalo pracovní knížky a tu teprve poznalo to darebáctví, které ze strany správy s ním zamýšleno bylo. Ve vysvědčení v knížce pracovní stálo, že prý „ukazatel propuštěn byl pro zastavení práce úplně zdráv“. V některých knížkách slova tato byla ještě nápadně podškrtnuta neb vykřičníky opatřena. Dělníci odebrali se na okresní hejtmanství smíchovské se žádostí, aby místo těchto pokažených pracovních knížek na útraty p. Hoyermana vystavěny jim byly duplikáty a továrník by odsouzen byl k zaplacení náhrady za čas, který tím prozaháleli. К nátlaku okresního hejtmana urovnána záležitost ta tím, že p. Hoyerman vzal všecko dělnictvo zpět do práce za starých podmínek.
  • ÚPICE: V Úpici vypukla v květnu 1897 stávka tkalcovského dělnictva v počtu as 1600 osob. Po osmi dnech skončena úplnou porážkou dělnictva.
  • JAROMĚŘ: V Jaroměři vypukla dne 4. května 1897 stávka tkalců zaměstnaných v továrně Etrichově. Stávkující požadovali propuštění řiditele, zvýšení mzdy, týdní výplaty, odvoláni výpovědí a přijmutí všech dělníků zpět do práce. Redaktor listu „Odborové sdružené“ osobně s dvěma tkalci 7. května vyjednával s majitelem továrny a podařilo se jemu docíliti shody, tak že druhého dne veškeré dělnictvo bez výminky nastoupilo práci, dosáhnuvši část svých požadavků.

HORNÍCI KU SVÝM PRŮMYSLOVÝM BRATŘÍM (František Hlaváček)

Nahoře pánům dobře je žíti, 
mají tam vše, co mohou jen chtíti:
blahobyt, štěstí, sluneční záři,
o, tu je lehko úsměv mít v tváři!

Ve dne i v noci zábav si hledí,
vždyť na ně dřou se dělníci bledí;
a vše co svedla mozolná práce,
vezmou si páni co zisk svůj krátce.

Proto vždy nosí vztýčenou hlavu,
v šizení rabů hledají slávu,
srdce jim ztvrdlo jak ten kov zlatý,
a bohem jest jim majetek svatý.

Stali se dravci, lidskost v nich zmřela,
lidmi jsou jen dle podoby těla,
po krvi žízní, po zlatu touží
a nás chuďasy dnem, nocí souží.

Ať bídou hynem, bolestí lkáme,
útrpnosti se přec nedočkáme,
marné jsou nářky i žebronění,
u těch, v jichž srdci ni citu není.

Nahoře naší soudruzi v práci,
zdraví si kazí, životy ztrácí,
a my zde v dolech, hluboko v zemi,
mukami věru trpíme všemi.

Co nám, ó bratří, činiti zbývá?
Bída a smrt se na nás vždy dívá!
Ať dřem v továrně, neb v zemní díře,
mají nás vždy jen za dělné zvíře.  

Slyšte, jak lenoch v paláci jásá,
vizte, jak tyran na nás se kasá,
hle, jak otrokář z každého místa
léčky nám klade, porobu chystá.

Hle, jak vyděrač drze se chlubí,
že otroky své jak červy zhubí,
jestliže zvednou k obraně ruku,
by odvrátili novou zas muku.

Máme o bratří sklonit svou šíji
před kapitálu vzteklou bestií?
Máme se znova na milost vzdáti
dravcům a na smrt nechat se štváti?

Pryč zbabělosti! I červ se brání!
My však jsme muži, máme dost zbraní:
svobodnou vůli a silné páže,
řeč, rozum, nám boj vésti je snáže!

Potřeba nám jen upřímné shody
a zřeli byste hned její plody.
Jednotná vůle dělnické chasy,
hned by změnila neblahé časy.

Kdybychom všichni poctivě chtěli,
svět by byl náš, jak je tu celý.
Spojenou sílou v společném boji
dobyli bychom svobody svojí.

Soudruzi v práci, bídě i v hoři!
My jsme ti co vše na světě tvoří.
Co ale z toho ze všeho máme?
Ukažme též, že bořit i známe!  

Začněme práci s veškerou silou,
abychom strhli soustavu shnilou,
která lenochům veškerá práva,
nám povinnosti však a jho dává.

Vy na povrchu, zanechte vzdechů,
s budovy státní strhejte střechu!
My základy zas podkopem z dola,
dynamit dáme ku zdím dokola.

Když budem bourat z obojí strany,
zaduní brzo děsivé rány
a oznámí všem v blízku i v dáli,
že tvrz tyranství v rumech se válí!

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

ATENTÁT NA SOUD A HEJTMANSTVÍ VE ŠTERNBERKU (1884)

V neděli 16. listopadu 1884 o 10. hod. dopoledne udal se v budově okresního soudu a hejtmanství dynamitový výbuch, který měl takovou prudkost, jako kdyby několik ran dělových bylo rychle za sebou vypáleno. V kancelářích zbořila se kamna a několik oken i dveří bylo rozbito. Kromě toho roztříštěna silným tlakem vzduchu výbuchem způsobeným okna v protějším domě. Úředníci soudu a hejtmanství, kteří ve svých kancelářích se nalézali, byli výbuchem prudce mrštěni na zeď, ale neutrpěli žádného poranění. Dvéře výpravny i kanceláře č. k a kanceláře komisaře hraběte Ledochowského, jakož i úřadu berního byly roztříštěny. Kdyby se byl ve chvíli výbuchu někdo na chodbě nalézal, byl by to dojista smrtí zaplatil. Všecka okna na dvůr vedoucí jsou rozbita a podlaha v prvním poschodí z části vyražena.

O příčinách atentátu kolují různé zprávy. Mimo jiné má se za to, že útok spáchali socialisté, poněvadž posledně několik socialistů zatčeno bylo a v nejnovější době opět nápadné socialistické rejdy konstatovány byly. Dále proslýchá se, že jednalo se při atentátu o pokus osvobození kameníka Austa, jenž však není uvězněn pro socialistický zločin.

Poněvadž na blízku nedávno spáchaná krádež dynamitu, lze za to míti, že dynamitu toho použito k atentátu. Vyšetřující komise vyslaná do Šternberka k vyšetření neblahého atentátu, vrátila se již do Olomouce; jediný soudce p. Korel setrval ještě ve Šternberků.

Pachatel útoku není dosud vypátrán a veškeré zprávy o zatčení útočníka jsou předčasný. Podezření padlo sice na hajného Jana Zimmera, uvězněného v tamní káznici pro paličství a nebezpečné vyhrožování. V káznici zaměstnávali ho poklízením, a tu prý čistě svítilny položil osudnou pumu. Zvěst tato ukázala se nepravdivou — Domněnky o záhadném pachateli jsou různý a zastřeny dosud neproniknutelným závojem. Dle „P.“ podezřívají jedni německé anarchisty, druzí pak šternberské fakciosy, kteří mají dávno již zkřesáno na okresní hejtmanství z ohledů politických.

Vyšetřující komisi nepodařilo se ani zjistiti, jakou třaskavou látkou byl výbuch způsoben, zdaž dynamitem neb střelným prachem aneb střelnou bavlnou. Ku zjištění toho odebrala se ve středu do Šternberka komise důstojnictva dělostřeleckého a zákopnického jako znalců odborných. —

Atentát proveden z chodby v l. patře úřední budovy, podle bílých skvrn na dveřích chodby lpících, podobajících se dynamitovému prášku.

0 dynamitovém atentátu ve Šternberků zjištěny jsou ještě tyto podrobnosti: Po silném výbuchu, který se podobal mohutnému výstřelu z děla, sběhlo se ihned veliké množství lidu před budovu okresního hejtmanství, z niž valily se kotouče dýmu, jak by tam hořelo.

Dynamitová patrona byla patrně podstrčena do výklenku mezi světnici vyšetřovacího soudce Buschmana a sousední kanceláře okr. hejtmanství. Od patrony vedena dlouhá stopina otvorem ve zdi, takže útočníkovi zbývalo dosti času k provedení činu a k spásonosnému útěku.

V 10:15 předpolednem udal se výbuch s hrozným lomozem s takou prudkostí, až se celá budova otřásla do základů. Hrozná byla spousta na místě výbuchu. Dvířka výklenku byla na padrť roztříštěna, patrona narazila na zeď a na několika místech ji prorazila. Kamna ve světnici vyšetřujícího soudce Buschmanna otřesem rozvalila se a z dveří zůstaly neporušeny jedině stěžeje, veřeje byly na čisto roztříštěny. Taktéž ve vedlejších světnicích nadělal výbuch značné škody. Veškerá okna v zadní části budovy byla explosi rozbita, celkem roztlučeno 60 skelných tabul. Z úřadníků nepřišel nikdo k úrazu. Po výbuchu telegrafováno ihned pro okr. hejtmana Rozumovského, jenž právě meškal v Olomouci.

O založení atentátu koluje tato pravděpodobná zvěsť. Právě tyto dny dalo se u okr. soudu ve Šternberku rozsáhlé, po celý týden trvající a dosud neukončené vyšetřování s některými pracovníky z Čermné, na nichž lpí podezření anarchistických rejdů. Vyšetřování vedl okr. soudce Buschmann. Má se za to, že soudruzi osob, nacházejících se ve vyšetřování, chtíce akta dotyčná bezpochyby zničiti, anebo snad vyšetřujícímu soudci se pomstíti, atentát tento nastrojili.

Útočníci opatřili si dynamit k atentátu krádeži, neb jak se dodatečně oznamuje, odcizeno v Olešné před nedávném několik liber této třaskavé látky.

Ku vyšetření útoku odebrali se z Olomouce do Šternberka státní zástupce dr. Nekarda a substitut dr. Kischer, jakož i vyšetřující soudce Korel.

Ve Šternberků na Moravě byli včera 8. prosince 1884 zatčeni 4 anarchisté, a sice manželé Kargerovi, Benke a Pavlík. V zahradě domu, v němž Karger bydlel, byla nalezena zakopaná bedna s 8 kilo dynamitu. Zatčení byli eskortováni do Olomouce. Jsou to nepochybné pachatelé atentátu v budově Okresního soudu ve Šternberku.

Zatčení zamýšleli prý také zavražditi dva šternberské občany Kunze a Kreuze, kteří jako velmi bohatí lidé známy jsou.

V Olomouci, dne 26. května 1885: Obžaloba uvádí, že po vypovídání podezřelých osob — zvláště socialistů — z Vídně dozvěděla se policie, že z Vídně vypovězení František a K. Josef Krausové jsou v čilém spojení s anarchisty Josefem Peukertem a Josefem Schillerem, a že v okolí Šternberků hodlají provésti větší krádež dynamitu, jejž chtěli dopraviti do Vídně.

V noci na 10. listopad 1884 ukradeno bylo J. Brucknerovi, majiteli břidličných lomů v rýmařovském okresu, 15 kilogramů dynamitu v ceně 30 zl. a 16. listopadu na to stal se výbuch ve Šternberku v budově, kde jest okr. hejtmanství, soud a berní úřad, a byly rozbity dvéře, okna, kamna a úřadníci byli v nebezpečí života.

Podezření čerpané z listu na vídeňské anarchisty, v němž stálo, že pisatel „měl dobrou žeň“ a „brambory urodily se“, padlo na Františka Krause a tkalce Josefa Kragera, kteří byli potom zatčeni.

Při prohlídce našli u nich 55 velkých a 30 menších dynamitových patron. Dne 6. prosince byl zatčen truhlářský tovaryš Warbinek, když chtěl jeti do Šternberka pro dynamit.

Vyšetřováním zjistily se tajné schůzky obžalovaných nyní osob, jejich praktiky s dynamitem. Dynamitový atentát v Šternberce může pokládati se za dílo terroristů. Obžalovaní jsou na každý způsob členy dělnické strany anarchistické v Rakousku, což vysvítá z toho, že dali svésti se k zločinům, které se jim za vinu kladou, že drželi se z Vídně vypovězeného Fr. Krause a ve svých bytech měli zakázané tiskopisy.

5. června 1885 Olomoucký soud odsoudil ze šternberských anarchistů:

  • Františka Krause na 2 roky,
  • Františka Kargra na 8 měsíců,
  • Rudolfa Varbinka na 13 měsíců,
  • Kr. J. Krause na 15 měsíců;
  • batři Matzkové, Padlík, Weiss a M. Kargerová uznáni nevinnými.

Státní zástupce oznámil zmateční stížnost.

Národní politika, Národní Listy (1884 a 1885)

DĚLNIKŮM (František Hlaváček)

Hoj dělníci, pohlédněte 
na své bídné poměry!
Vizte jak kapitalisté
provádí své záměry!

Z vaší práce jen bohatnou,
co vy mřete ve hladu,
vy se dřete do úmoru —
jakou máte náhradu?

Vaše tělo mrzačí se bídou,
velkou lopotou
a rozum váš ubíjen je
zpátečnickou holotou.

Když vám dojdou zdraví, síly,
vyhodí vás na dlažbu,
vždyť tisíce jiných nesou
těla svá jim na dražbu.

Za práci celého věku,
jíž pro jiné konáte,
kam položit schromlé údy
v stáří ani nemáte.

Za všecky ty služby dobré,
pro boháče, město, stát,
za výslužbu dostanete:
vyhazov, výsměch a hlad.

A vy k takému bezpráví
chtěli byste klidni být!?
Pak ni jiskru citu v srdci
nesměli byste aj mít!

Vzhůru, bratří zotročení,
vám též práva náleží!
Hleďte konec učinit :
vraždě, rabství, krádeži!

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

PROCES S CHABAŘOVICKÝMI HORNÍKY (1886)

 Před trestním soudem pražským objevilo se včera 25.února 1886 opět 12 dělníků, kteříž dle obžaloby viněni jsou z účastenství při socialistických rejdech. Jsou to horníci:

  • Josef Bárta, 401etý
  • František Hrbek, 371etý
  • František Vaňous, 331etý
  • Vojtěch Jandejsek, 321etý
  • Josef Fišer, 251etý
  • Jan Fo1tin, 341etý
  • Josef Dražník,251etý
  • František Spousta, 431etý
  • Josef Procházka, 331etý
  • Jan Novák, 381etý
  • B. Goldammer, 261etý
  • František Furka, 301etý, hodinář

Po-sledně jmenovaní vesměs zaměstnáni byli v dolech v Chabařovicích a byli členy tamního dělnického spolku. Někteří z uvedených zakusili již r. 1884 slastí vezení pro nedovolené smýšlení svoje, leč minulý trest je nenapravil; sotva si ho odbyli, vrátili se do dolů a stali se zuřivými agitátory.

Nejlepší pole pro jejich podvratnou činnost naskytovaló se jim ovšem v delnickém spolku, a tu také řádili. Avšak takováto nebezpečná věc nezůstane nikdy dlouho v tajnosti. Ostražité oko úředních orgánů stopovalo činnost dělnického spolku, a jednoho dne vykonána prohlídka v místnostech spolkových. Přišlo se na nedovolené revolucionářské spisy a i v jiných směrech dokázána spolku činnost zakázaná; rozpustili jej a hlavní viníky i s obětmi jejich zatkli, zavezli do Prahy a po předběžném vyšetřování pohnali je včera před soud. Přelíčení s nimi bude dnes teprve skončeno.

Národní politika, 26.2.1886

PŘÍŠTÍ ODVETY (Josef Bláha)

( Z cyklu Miska škeble)

Perleťová miska na stole leží,
pohár přetékající svatým jedem.
Odvaha odvety, ta leccos zboří...
A mě se zdá, že dobře jedem'!
Učili jsme se znát po léta,
co jest Odveta.

Za bolestí všecky, smutky a vzteky
brzy budeme dobře Pomstu zpívat.
Odveta pomsty je výkřikem řeky...
Oh, radost mám, jak budem' zpívat!
Chcete to vědět? Nu - za léta -
krásná Odveta...

Perleťová miska posvátně vzhoří,
pohár bílý a plný rudým vínem.
Odvaha odvety to všecko zboří,
všecko, čím tak pomalu hynem'!
Přilétá příští – přilétá...
Sladká Odveta...

Josef Bláha, Matice Svobody, 1903