Wanderer Emanuel (1887 -?)

Emanuel Wanderer se narodil 20. února 1887 na Žižkově. Rodiče se jmenovali Emanuel Wanderer (1841) a Kateřina Heippelová. Za manželku si vzal Aloisii Mullerovou z Karlína, narozenou 5. listopadu 1891. Jelikož jako anarchisté vystoupili z katolické církve a stali se bezvěrci, konala se civilní svatba na hejtmanství v sousedním Karlíně dne 2. června 1912. Na živobytí si vydělával jako kotlář.

Teprve sedmnáctiletý Emanuel Wanderer se v roce 1904 stává členem anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO), který je ustanoven 27. listopadu 1904 v Lomu. Místní skupina ČFVO vzniká i na Žižkově. V ČFVO se organizuje do jejího úředního rozpuštění v roce 1908.

Rozšiřování anarchistických myšlenek pomáhá především i jako distributor anarchistických časopisů „Omladina“, „Nová Omladina“, „Komuna“ a „Hornické listy“.

Emanuel Wanderer přistupuje jako člen také do místního anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově. Svým nadšením si získá důvěru i starších kamarádů a tak je na valné hromadě 16. února 1906 zvolen místopředsedou. Do této funkce je zvolen několikrát po sobě a tak ji zastává až do 29. října 1909. Na valné hromadě konané 19. června 1912 je zvolen předsedou a zastává ji opakovaně až do 26. června 1914, kdy je spolek zakázán pro anarchistickou činnost a nastalé represe rakouského mocnářství, které vytáhlo do první světové války.

Veřejná schůze ČFVO ve Vinařicích u Kladna (1907)

Dne 30. června 1907 uspořádali anarchosyndikalisté z místní skupiny České federace všech odborů (ČFVO) ve Vinařicích u Kladna veřejnou schůzi v hostinci „U Housků“. Programem veřejné schůze bylo téma „Hornictvo, všeobecné starobní a invalidní pojištění a organizace“. Přednášel redaktor anarchistického týdeníku „Hornické listy“ a člen ČFVO Václav Krampera z Duchcova. O průběhu veřejné schůze píše anarchosyndikalistický list „Komuna“ následující: „Nejdříve poukázal na tříštění se dělnictva oproti zaměstnavatelům, a velkokapitalistům. Podniká-li hnutí anarchistické nějaký boj hospodářský za zlepšení postavení všeho dělnictva, říkají sociální demokraté, my to dělat nebudem proto, že to dělají anarchisté a naopak podnikají-li sociální demokraté to samé, říkají anarchisté, my to dělat nebudem, proto že to dělají demokraté a že zájem o zlepšení postavení dělnictva zůstává nejen na témže stupni jako dříve, nýbrž že se stává ještě horší. Dále poukazoval na starobní a invalidní pojištění, že by bylo pro dělnictvo dobré, kdyby bylo tak upraveno, jak bychom si přáli, ale že již můžeme předvídat, že takové nebude, poněvadž rozhodují o zákonu starobním a invalidním pojištění měšťáci a proto nutno pracovat v organisacích, abychom svou silou donutili privilegované třídy k spravedlnosti. Na to promluvil kamarád Krampera o odborové organisaci hornické, že je nutno se odborově organisovat nejen s ohledu na to, že každý dělník v odborové organisaci nabývá vědomostí o svém odboru, nýbrž že i pozná cesty praktické hospodářského boje. Veřejné schůze organizované anarchosyndikalisty se účastnilo asi 100 lidí, dorazily i řadoví členové sociální demokracie. Přednáška byla prý vyslechnuta se zájmem a navíc bylo na ní vybráno solidárně 6 korun a 80 haléřů na pozůstalou rodinou horníka Karla Svobody z Thér u Kladna.

Perzekuce anarchosyndikalistů v Dlouhé Třebové (1907)

V květnu 1907 pořádali místní anarchosyndikalisté z České federace všech odborů (ČFVO) dělnickou zábavu v Dlouhé Třebové. Zřejmě na popud místních sociálních demokratů, však kapelník Pávek udal na policii, že mu místní ČFVO nezaplatilo „hudebné“. Na to byli ihned zatčeni místní anarchosyndikalisté Snítil Josef a Mužík Karel, a byli vyslýchání. Nyní místní anarchosyndikalisté obdrželi od c.k. Hejtmanství v Lanškrouně vyrozumění zaplatit pokutu 6 korun ve prospěch chudinského fondu obce Dlouhá Třebová a bernímu úřadu 3 koruny a 60 haléřů.

Veselý Antonín (1877 – ?)

Mezi přední žižkovské anarchisty se zařadil také Antonín Veselý. Rodák z Hořovic nedaleko Berouna, kde se v roce 1877 narodil. Do Prahy přijíždí někdy kolem roku 1903 a usazuje se na Žižkově. Pracoval jako sklepník. Jeho celoživotní družkou a manželkou se stala Marie Sojková, narozená v roce 1880. Narodil se jim syn Antonín Emil Veselý v roce 1903.

Po svém příchodu na Žižkov se zapojuje do místních anarchistických spolků. Stal se členem Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově. Jelikož je dobrý řečník a těší se respektu svých kamarádů je na valné hromadě 24. března 1905 zvolen za místopředsedu spolku, v té stejné funkci je potvrzen i na následující valné hromadě 7. prosince 1905 a tak je místopředsedou až do konce mandátního období tedy do 16. února 1906. To však je na stejné valné hromadě zvolen pro změnu jednatelem spolku až do 26. října 1906. Má na starost přihlášky členů, dopisuje spolkové zprávy do spolkového věstníku časopisu „Nová Omladina“. Jeho členem byl do roku 1914, kdy byl spolek rozpuštěn státem.

Antonín Veselý tak jako většina tehdejších anarchistů přistoupil za člena anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO), která fungovala do jejího zákazu v letech 1904 až 1908. Vzdělávacího klubu „Pokrok“ byl dokonce členskou sekcí ČFVO. Antonín Veselý se angažoval i ustanovené místní skupině ČFVO Žižkov.

Antonína Veselého nalézáme také ve výboru dalšího anarchistického uskupení působícího na Žižkově, je členem Spolku Volných myslitelů, který byl ustanoven v roce 1907 a působil do roku 1914. V tomto bezvěreckém anarchistickém spolku byl na valné hromadě 30. listopadu 1909 zvolen za předsedu spolku, v pozici předsedy byl znovuzvolen i na valné hromadě 5. května 1910 a zastával ho tak až do 21. března 1911. Ve spolku Volných myslitelů byl velice aktivní, jezdil na veřejné schůze po Praze i na venkov, kde přednášel a řečnil proti klerikalismu a propagoval výstupy z církví a bezvěrectví.

Tichovský Rudolf (1879 – ?)

Anarchista Rudolf Tichovský svůj život a politickou činnost spojil s dělnickým Žižkovem. Do Prahy přijel jako mnoho dalších dělníků z venkova. Narodil se 22. února 1879 na Královských Vinohradech. Otec Josef Tichovský byl také nožíř a maminka se za svobodna jmenovala Marie Němcová. Rodina do Prahy přišla ze Sedlčan. Jeho manželkou se stane Růžena Havlíčková. Pocházela ze Stříbrné skalice, kde se 6. března 1979 narodila. Rodiče se jmenovali Jan Havlíček a Anastasie za svoboda Nekosilová. Bezvěrecká civilní svatba se konala 8. října 1907. Za svědky jim šli přední žižkovští anarchisté Michael Kácha a Bedřich Kalina. Narodili se jim dítka Růžena v roce 1901, Rudolf v roce 1904 a Ladislav v roce 1906. Povoláním se živil jako nožíř.

Jako ostatní jeho kamarádi se stal členem Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Na valné hromadě odbývané 11. února 1902 byl zvolen za předsedu spolku, jenž zastával do následující valné hromady 23. února 1903.

V roce 1904 je v severočeském Mostu ustanoven anarchosyndikalistický odborový svaz Česká federace všech odborů (ČFVO). Rudolf Tichovský coby přesvědčený anarchosyndikalista vstupuje do ČFVO. Pomáhá založit místní skupinu ČFVO. Do ČFVO vstupuje taktéž Vzdělávací klub „Pokrok“ na Žižkově.

Rudolf Tichovský byl také redaktor, pracoval pro redakce anarchistických časopisů „Omladina“ a poté „Nová Omladina“, vydávané právě anarchosyndikalisty z ČFVO. Za redakční práci v roce 1906 odsouzen k 10 dnům vězení nebo 10 korun pokuty.

Přátelství s Michalem Káchou naznačuje, že byl také členem České anarchistické federace od roku 1904 a členem místní skupiny ČAF na Žižkově.

Rudolf Tichovský byl blízký spolupracovník předáka ČFVO a anarchisty Karla Vohryzka. Právě perzekuce, a především pronásledování anarchistického tisku, kdy bylo bezmála každé číslo tiskovin vydávaných ČFVO cenzurováno a to znamenalo zabavení vytištěno čísla, ve snaze policejních orgánů zruinovat redakce ekonomicky, přivedla anarchisty v čele s Karlem Vohryzkem k uplatněn expropriace jako metody přímé akce. Touto myšlenkou se nadchnul i Rudolf Tichovský, který se společně s Karlem Vohryzekem a dalšími podílel na expropriaci pošt, pašování cukerínu ( i když ten byl i samotnými anarchisty často odsuzován) a nakonec slavným přepadením a vyloupením banky v Curychu ve Švýcarsku 15. února 1909. Podařilo se uloupit lup v neuvěřitelné hodnotě 11 000 korun. Krom českých anarchistů byli do akce zapojeni i anarchisté z Itálie, Maďarska a Ruska. Rudolf Tichovský byl zatčen pražskou policií ve svém bytě na Žižkove č.p. 6 v noci 24. února 1909.

Krom expropriace ve Švýcarsku měl Rudolf Tichovský prsty také v přepadení pošt na přelomu let 1908 a počátku roku 1909. Byly uloupeny poštovní kolky a známky v hodnotě 6500 korun. Jednalo se o expropriace na poštách v Praze na Vyšehradě a v okolí, obzvlášť však v Českém Brodě. Jak psal dobový tisk: „Co týče se této loupeže, je zajímavo, že míra nohy Tichovského souhlasí úplně se stopami nohou, jež nalezeny četnictvem na českobrodském policejním úřadě.“

Za tyto delikty nakonec Rudolf Tichovský stanul před soudem 20. října 1909, který hýbal českou veřejností a byl se zájmem sledován. Na lavici obžalovaných vedle něj stanuli již zmiňovaný Karel Vohryzek, Jindřich Boček, Jan Stehlík a jeho žena Anna Stehlíková, a také manželka Růžena Tichovská a Marie Linzová. Rudolf Tichovský byl nakonec soudem shledán vinen ze zločinu spoluviny na krádeži v Curychu a zločinem nadržování zločincům. Vynesený rozsudek dne 24. října 1909 vynesl tři roky těžkého žaláře. Manželka Růžena Tichovská byla nakonec osvobozena.

Kalina Antonín Pravoslav (1873 – 1955)

Anarchista Antonín Pravoslav Kalina se narodil se 29. prosince 1873 v Čelákovicích. Otec Vincenc Kalina byl obuvnický mistr a matka Kateřina se za svobodna jmenovala Svobodová. Antonín Pravoslav Kalina se na Žižkově seznámil s Marií Dvořákovou z Karlína. Její otec byl tovární dělník Václav Dvořák a matka se jmenovala Marie Krásová. Nějaký čas spolu žili na Žižkově č.p. 796. 22. ledna 1900 se nakonec konala civilní bezvěrecká svatba na okresním hejtmanství na Žižkově. Za svědky jim šli anarchisté Josef Vrba a Josef Běloubek. Narodila se jim dítka: Josef (1896), Františka (1899), Libuše (1904), Marta (1906) a v roce 1911 dcera Marie, ta však ještě ve stejném roce umírá.

Byl začleněn do procesu s Omladinou v roce 1894, avšak pro nedostatek důkazů musel být osvobozen. Patřil mezi průkopníky anarchistických myšlenek a zařadil se mezi přední účastníky hnutí neodvislých socialistů – anarchistů. Stal se autorem významného dokumentu „Manifest anarchistů českých“ z roku 1896. Ten byl přijat  na anarchistické konferenci osmnácti anarchistických organizací, které existovaly na území Čech. Konference se konala 5. dubna 1896 v Hnidousích u Kladna. Ještě tentýž rok vyšel i jako brožura na Žižkově. Je také autorem brožury „Anarchie. Hospodářský, sociální a mravní princip“ z roku 1897. Obě publikace vyšly na Žižkově. K dostání byly na jeho tehdejší adrese ve Švihovského ulici č.p. 657 na Žižkově.

Antonín Kalina se organizoval do anarchistických spolků, jedním z nich byla i Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žižkov a okolí. Na valné hromadě konané 4. října 1895 byl zvolen předsedou. Tento spolek působil v letech 1892 až 1896.

Působil také jako redaktor anarchistického časopisu „Volný duch“ vycházející na Žižkově v letech 1894 až 1896. V redakci se sešel s Aloisem Věkoslavem Haberem, Karlem Auerem, Václavem Rendlem a Františkem Novákem. Jako stoupenec individualistického anarchismu společně s Haberem založili nový časopis „Nový kult“, který vycházel v roce 1897.

Na Žižkově bydlel do roku 1908, kdy se pak odstěhoval do Smíchova. Později se s anarchistickým hnutím rozešel a působil jako redaktor různých listů: Lounské Hlasy, Český jih, Smíchovské listy, Reforma, Moravsko-slezský deník a v letech 1922 – 1934 v orgánu živnostníků Národní střed. Z posledního pracoviště odešel do penze. Zemřel 29. prosince 1955 v Praze.

Kalina Antonín Pravoslav (1873 – 1955)

Janda Edmund (1876 – ?)

Dalším žižkovským anarchistou byl Edmund Janda. Do Prahy přijel někdy v roce 1886 s rodinou, a usadili se na Žižkově. Narodil se v roce 1876 v Dolním Bousově na Jičínsku. Otec se jmenoval Alois Janda (1852) a maminka za svobodna Barbora Židová (1852). Jeho chotí se stala Anna Šmídová narozená v roce 1873. Svatba se konala 8. července 1900 v Michli. Povoláním byl typograf.

Edmund Janda se zapojil do hnutí neodvislých socialistů – anarchistů. Jelikož bydlel na Žižkově, vstoupil Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Jako přesvědčený anarchista patřil mezi zakládající členy tohoto spolku. Na ustanovující valné hromadě konané 7. ledna 1897 sice nebyl zvolen do výboru, To však změnila mimořádná schůze o čtyři dny později, tedy 9. ledna 1897, na které vystřídal Jana Musila na postu prvního místopředsedy (ten byl zvolen předsedou). Ve stejné funkci byl zvolen i na následující valné hromadě konané 25. května 1897. Na pololetní valné hromadě 3. listopadu 1897 byl však Edmund Janda zvolen přímo předsedou.

Vzdělávací klub „Pokrok“ na Žižkově byl v letech 1904 až 1908 členskou sekcí České federace všech odborů (ČFVO) stál i Edmund Janda v řadách největší anarchosyndikalistické odborové organizace v dějinách českého anarchismu. Působil samozřejmě i v místní skupině ČFVO Žižkov. V létě 1908 bylo ovšem ČFVO státem zakázána a rozpuštěna pro anarchistickou činnost.

V řadách Vzdělávacího klubu „Pokrok“ se organizoval až do jejího zákazu související s vypuknutím první světové války v roce 1914.

Celoroční valná hromada Všeobecného spolku dělnic Pokrok v Mostě (1904)

Celoroční valná hromada Všeobecného spolku dělnic Pokrok v Mostě se odbývala 8. května 1904 v hostinci „Jánský Dvůr“ v Mostě. Zvolen byl nový výbor ve složení:

Matějková Marie – předsedkyně – Chomutovská č.p. 942, Most

Laitnerová Anna – místopředsedkyně – Chomutovská č.p. 1129, Most

Tůmová Josefa – pokladnice – Příkopy č.p. 39, Most

Vyhnálková Marie – místopokladnice – Chomutovská č.p. 928, Most

Kolaříková Anna – jednatelka – Sarase č.p. 6, Most

Herejtová Anna – místojednatelka – Václavské náměstí č.p. 387, Most

Přísedícími do výboru zvoleny členky:

Veverková Anna

Balínová Anna

Sochorová Antonie

Dobra Teresie

Revisorkami účtů zvoleny:

Sochorová Marie

Kubínková Marie

Andělová Františka

Náhradnicemi ve výboru zvoleny:

Šípková Amálie

Žemličková Josefa

razítko Všeobecného spolku dělnic „Pokrok“ v Mostě