Balíček František (1875 – ?)

Anarchista a hornický odborář František Balíček spojený s Hájem u Duchcova se narodil 14. dubna 1875 v Hliněném Újezdu nedaleko Strakonic. Jeho rodina pocházela z obce Tejnice na Strakonicku. Jihočeský rodák se do Háje u Duchcova přistěhoval ve svých osmnácti letech v roce 1893.

Na severu se zapojil do anarchistického hnutí od jeho počátků. Začal pracovat na šachtách jako kopáč uhlí. Na přelomu století se seznámil se svojí nastávající. Manželka Anna pocházela ze Strahova na Mladoboleslavsku, kde se také 10. června 1883 narodila. Po svatbě se Františku a Anně Balíčkovým narodila dcera Anna Balíčková 4. dubna 1902. Další potomek František Balíček se jim narodil 29. července 1905. Následovala dcera Marie Balíčková 14. srpna 1908. Poté Silva Balíčková 25. srpna 1913. Za války se jim narodil syn Josef Balíček 14. června 1916 a jako poslední 16. května 1920 Miroslav Balíček.

František Balíček se stal členem místního uskupení anarchistů Odborného spolku horníků a hutníků „Solidarita“ v Hánu, jak se tehdy Háji u Duchcova říkalo. Docházel na jeho schůze do spolkové místnosti v hostinci „U Vilnerů“. Po zkušenostech z anarchistické stávky horníků v roce 1896 a především po všeobecné hornické stávce z roku 1900, si anarchisté uvědomovali nutnou potřebu federalizované odborové organizace, činnost lokálních spolků bylo potřeba lépe koordinovat. Tyto snahy nakonec vedly v roce 1903 k založení Severočeské federace horníků, do jejíž řad vstoupil také František Balíček. Začalo období bojů na pracovištích, demonstrací a stávek, ta největší proběhla v roce 1906. To byl také jeden z důvodů zákazu a rozpuštění Severočeské federace horníků v roce 1907, její náhradou ustanovili anarchističtí horníci včetně Františka Balíčka Volné sdružení českých horníků soustředěné kolem redakce časopisu „Hornické listy“ a místních odborových spolků.

Po konferenci anarchistů za účasti Volného sdružení českých horníků a České federace všech odborů došlo ke vzájemné dohodě a prohloubení spolupráce mezi anarchisty, byly položeny základy pro vytvoření Hornické federace. František Balíček se stal členem Hornické federace a České federace všech odborů. V roce 1908 ještě proběhla stávka za mzdové požadavky a za prosazení českých škol, pak zasáhla státní moc a perzekuce rozprášila anarchosyndikalistické hnutí, spolky a ČFVO byly rozpuštěny a majetek zabaven.

Na své anarchosyndikalistické aktivity navázal František Balíček záhy během roku 1909, kdy se stal členem Zemské jednoty horníků, která byla ustanovena náhradou za rozpuštěnou Hornickou federaci při ČFVO. Perzekuci se podařilo uchránit pouze anarchistický týdeník Hornické listy, kterých byl František Balíček hlavním distributorem pro Háj u Duchcova a nejbližší okolí. Nebylo to snadná úloha, roznášet týdeník několika stovkám odběratelů.

František a Anna Balíčkovi jako přesvědčení anarchisté vystoupili z katolické církve. Ani jedno z jejich dětí nebylo pokřtěno a byli vychováni bezvěrecky a socialisticky. Severočeští anarchisté se totiž často označovali za federalistické socialisty, aby se vyhnuli pošramocené pověsti slova „anarchistický“, i když se k anarchistickému hnutí přirozeně hlásili.

František Balíček nebyl jen přesvědčení bezvěrec a antiklerikál, byl také antimilitarista. Antimilitarismus totiž v první a druhé dekádě 20. století nabýval velkého významu a popularitě mezi dělnictvem, především mezi dělnickou mládeží, která odmítala povinnou vojenskou službu a bylo jí proti srsti přísahat věrnost monarchii. Mnozí dokonce odmítli s odůvodněním, že odmítají přísahat na Boha, protože jsou bezvěrci. Mezi předními činiteli anarchistické antimilitaristické mládeže nacházíme i Františka Balíčka, který se mimo jiné zúčastnil významné konference anarchistické omladiny 27. února 1910 v Kopistech. Konference řešila několik témat, ale hlavním důvodem bylo založení časopisu mládeže s antimilitaristickým charakterem. Bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat „Mladý Průkopník“ a bude vydáván na severu v Duchcově. František Balíček si vzal na starost sehnání potřebného peněžního základu pro vydání. Společně s dalšími obdržel sběrací listiny a organizoval sbírky na schůzích, šachtách a mezi jednotlivci. Finanční prostředky se nakonec podařilo nashromáždit, ale pro překážky kladené úřady, vyšel nakonec časopis v Praze za redakce Michaela Káchy, Josefa Holuba a dalších.

Po první světové válce bydlel se svoji ženou a šesti dětmi v Háji u Duchcova v domě s číslem popisným 35. Živil se nadále dobývání uhle, avšak již ne jako kopáč, ale jako povrchový dělník na dole Adolf.