BOUŘE REVOLUČNÍ (František Hlaváček)

O, jen pozvedněte své matné zraky 
na západ, k východu i k severu
a uzříte hrozné blížit se mraky,
že tma z nich, jak by bylo k večeru!

Hle, jak dusno, úzko v celém tom světě,
tu a tam se již občas zablýskne!
Vše chví se podivnou bázní, jen zřete,
že mnohý dlaň na srdce přitiskne!

Již hřmí, půda se pod nohama třese,
hříšník za pevné zdi se ukrývá,
a pokrytec vyzývá: modleme se,
ať nezničí nás bouře zuřivá!

Císař, král, kníže volají své vojsko,
pušky a děla kážou robiti,
kněžím pod kutnou u srdce je ouzko,
tak že na mračna dají zvoniti.

Boháčů rota, jež v lenosti žije
a lid pracovny stále odírá,
před bohem mamonu v prsa se bije,
strachem před pomstou téměř umírá.

Co to ? Proč má panstvo jen tolik strachu,
jak by se blížil věru soudný den?!
Vždyť má přec děla, pušky a dost prachu,
či není mu lid více podroben?

O, my víme, co hrdé panstvo tíží
a co mu takový strach nahání. —
Ono ví, že se revoluce blíží
a jeho dnům že se již odzvání.  

Ono ví, že z otroctví a té dřiny,
z té krve, potu bědných helotů,
nastřádalo se mnoho elektřiny,
jež ohrožuje panství despotů.

Ta krev nevinná, jež prolita byla,
na ukoj všech tyranských padouchů,
mraky pomsty ze sebe vypařila —
a bouře blízka svému výbuchu.

Hoj, jak jsou vážné tváře všechněch lidí,
co po celý věk úpí v porobě!
Že odveta se blíží, všichni vidí,
ve hrozné, revoluční podobě.

Již hřmí a blýská se na všechny strany —
co nevidět hrom mocně uhodí,
a vichr rozmete tyranů stany,
až vášeň pomsty lidstvo probudí!

To bude boj — a nic nezmohou děla
a pušky vám, vy roto spiklená!
Pak nespasí vás soldateska celá,
ta vaše spřež k vraždění cvičená!

Jak cyklon prudký s povrchu vás smete
v bouřlivé revoluci lidu hněv,
a potom zas zdrávo bude ve světě,
až zem pohltí vaší černou krev!

O, jen pozvedněte své matné zraky,
na západ, k východu i k severu
a uzříte hrozné blížit se mraky —
den vlády své chýlit se k večeru !

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896