BUĎ SVOBODA, BUĎ SVĚTLO! (František Hlaváček)

Ku světlu pravdy, k svobodě, 
pozvedni lide mysl svou!
Tvou zbraní spravedlnost buď
a volnost vůdčí hvězdou tvou!
Ať králi na oděv již tkáš,
neb u výhně dřeš v kovárně,
ať kopeš v dolech pod zemí,
neb plahočíš se v továrně,
jen nezapomeň na pravdu,
byť cokoliv tě hnětlo,
že v celém světě volá se:
buď svoboda! buď světlo!

Hle, přikázání lidskosti,
láska k bližnímu, k člověku,
dnes šlapána jev bláto, v prach
a práce sklízí nevděku!
Dělnickou krví kouří zem,
vítězství slaví olovo,
od pólu k pólu slyšet jen
děsné řádění vrahovo.
Pláč, vzdechy, kletba vládnou tam,
kde štěstí by jen kvetlo,
proto volá zhnětený lid:
buď svoboda! buď světlo!  

Ať zničiti nás hrozí zášť,
vzdor šibenicím, mukám všem,
ať z místa na místo nás štvou,
neb trápí hladem, žalářem,
my dbejme jen na krásný cíl,
který jsme sobě vytknuli,
když psotu poznali jsme svou
a pro pravdu se nadchnuli.
Slunce poznání vychází,
to plán tyranů spletlo,
a rozhněván volá dnes lid:
buď svoboda! buď světlo!

Jen ku světlu a k svobodě,
proletáři pracuj a spěj,
ať okřeješ a omládneš
a v srdce své tu pravdu vrej:
že vědění i tvá je moc,
jež láme pouta odvěká,
že světlo zaplašuje tmu,-
jež děsí, hubí člověka. —
Ta bud tvůj meč! — Panstvo nám svou
rukavici v tvář vmetlo!
Nuž do ohně! v boj za heslem:
buď svoboda! buď světlo!

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896