Zamyšlení z Hořic (1923)

Přítomné poměry nutí často člověka ke vzpomínkám a porovnáváním s minulostí i odhadům pro budoucnost. Stůjž zde taková vzpomínka na doby plné ruchu a práce propagační a organisační i radostných výsledků opravňujících podněcovatele k vyhlídkám na lepší příští alespoň našich maličkých.

Rok 1900 zastihl nás při počtu (v městě) tuším 23 bezvěrců, výhradně skoro anarchistů. Při následujícím sčítání šel počet náš do set (okresu) a posledně již do tisíců. Činil téměř třetinu vedle 15 % jinověrců. Celá řada obcí měla po provedené agitaci před sčítáním katolické menšiny dospělých i dětí. Jako příklad, co možno v tomto směru docíliti při trošce pohotovosti a iniciativy u jednotlivců, buď uveden fakt: vyplnění nebo kontrolování, doplnění a odeslání 600 blanketů přibližně pro 900 osob, z čehož asi třetina dětí, za posledních 14 dní zmíněné lhůty, bylo provedeno ve shodě s místním sdružením, při omezeném počtu hodin, s pomocí jednoho v té věci čilého kamaráda sběratele a prodavače blanketů.

A to nebyl případ ojedinělý. A nyní se ohlédněme po přítomném stavu. V obci bezvěrecké nastala tu a tam, naší vinou, přesun mocenských poměrů ve prospěch částečně katolíků a částečně církve československé a českobratrské. Mnozí se domnívají, že vystoupením učinili zadost své socialistické povinnosti, nevědouce, že vystoupení je pouze viditelným formálním aktem předchozí usilovné uvědomovací práce, jež má sice duševní rozchod s dogmaty uzavírat, ale která má míti pokračování v osvojení si nového, zdravého socialistického názoru a v praktické práci na poli sociálním. Jiní zase, unaveni přílišným exponováním se, nebo podavši se okamžité náladě doby, nechali se ukolébati v jakýsi zimní spánek, jako kdyby bylo vše v nejlepším pořádku.

Spolek volných myslitelů, jako jediný ve městě, organizoval sice několik sdružení v okolí, pořádal řadu slušných přednášek a dětských dýchánků, otázku kremace posunul do popředí kulturních zájmů v místě, učinil různé slibné náběhy, ale nyní se nějak odmlčel. Komunisté činí v té věci rovněž velice málo. Výsledek je patrný: reakce se zařizuje a roztahuje po domácku, jako by na věčné časy.

Uzavírám. Je třeba jako soli několika lidí, jimž vývoj budoucích věcí a výchova přísští generace nejsou lhostejny, aby pohnuli opět stojatými vodami. Nestane-li se tak brzy, ponesou všichni, jichž se to týče, zodpovědnost za následky. To je dlužno uvědomit a pracovat k nápravě.

Napsal anonymní pisatel do časopisu „Socialistický bezvěrec“, který vyšel 7. února 1923.

Hek: Ze Svazu socialistických bezvěrců v Praze (1923)

Veškeré organisační záležitosti a porady v matričních věcech vyřizují se osobně před schůzí výboru každou středu večer v klubovně č.6 Masarykovy síně.

Výborové schůze jsou přístupny i všem členům, kteří o hnutí mají opravdový zájem. Budou rozšířeny v nejbližší době o debaty o akutních kulturních otázkách, dotýkajících se socialistického bezvěrectví. Všechny přátele ve Velké Praze žádáme, aby se činně súčastnili hnutí, jež právě v této době myšlenkového přelomu a únavy může vykonati velmi mnoho pro vytvoření pevného, bezvěreckého a socialistického světového názoru v širokých vrstvách socialistických. Pro hnutí, které je průkopníkem světového a společenského názoru, mají význam především činní lidé, kteří vědí, že jejich názorový vývoj není nikdy ukončen, ne lidé, kteří výstupem z církve a placením příspěvků pokladají za odbytou svou bezvěreckou a socialistickou povinnost.

Očekáváme, že nyní, kdy tisk je naší dobrou oporou, přistoupí naši přátelé ve Velké Praze i ve středních a jižních čechách k ustanovení skupin. Svaz bude tuto činnost podporovati nejen organizačně, nýbrž i prpgramově přednáškami, pokyny k výchovné činnosti atd.

Veškeré dopisy Svazu adresujte jednateli J. Salabovi, Praha – Žižkov, Husova třída č. 90.“

Štítného ulice č.p. 520/5, kde dnes sídlí Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Přednášková činnost Svazu socialistických bezvěrců v Praze (1923)

Nejaktivnější byla Skupina socialistických bezvěrců na Žižkově. Ta uspořádala počátkem roku tyto přednášky: dne 4. února 1923 přednášku cestovatele V. A. Friče „Ze života jihoamerických Indiánů a jejich náboženství“ a dne 25. března 1923 přednášku A. Crvčka „Ze země věčného jara“. Obě přednášky se konaly v Masarykově síni na Žižkově, v Štítného ulici. Začínaly v osm hodin večer. Dále pak ve spolupráci s anarchistou Rudolfem Mášou uspořádaly další dvě přednášky 20. února a 27. února na téma „O vzniku a vývoji náboženství“.

Rudolf Máša (1880–1954)

Přednáška Skupiny socialistických bezvěrců 21. ledna 1923 v Nýřanech

Místní Skupina socialistických bezvěrců konala v neděli 21. ledna 1923 přednášku na téma „Náboženství, věda a socialism“, kterou přednášel Fresl Václav z Plzně. Přednáška se konala ve spolkové místnosti hostince „U Divišů“. Na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ nýřanská skupina oznámila plán pořádání dalších veřejných přednášek slovy: „Těchto přednášek pořádati více. Tato první měla ráz všeobecný, ostatní budou se podrobněji zabývati vývojem náboženství i socialismu a jich důsledků pro společnost. Doufáme, že všichni bezvěrci socialisté i všichni ostatní pokrokoví lidé nás ve snaze prohlubovati nový životní názor světový, budou podporovati.“ Další přednáška Václava Fresla proběhla 18. února na celoroční valné hromadě skupiny.

Valná hromada Skupiny socialistických bezvěrců v Oseku (1923)

Místní Skupina Socialistických bezvěrců v Oseku konala 21. ledna 1923 svoji celoroční valnou hromadu. Místní skupina byla vlastně tvořena místním Spolkem bezvěrců „Karel Havlíček“ v Oseku, který se stal členem Svazu socialistických bezvěrců. Na valné hromadě byl zvolen výbor v tomto personálním složení: předsedou Seidl František, místopředsedou Kovanda Alois, jednatelem Šmíd Vojtěch, pokladníkem Pospíšil Bohumil. Revisory účtů a náhradníky zvoleni Hadinec Václav, Škopek František, Krofta E., Pátek J. a Burkovec V.. Schůze se konaly každou třetí neděly v měsíci. Při spolku fungoval i silný bezvěrecký zpěvácky sbor.

Valná hromada Skupiny socialistických bezvěrců v Hostomicích (1923)

Místní Skupina Socialistických bezvěrců v Hostomicích u Bíliny konala 14. ledna 1923 svoji celoroční valnou hromadu, na které byl zvolen výbor v tomto personálním složení: předsedou Šplíchal Václav, místopředsedou Černý Václav, jednatelem Malec Antonín, místojednatelem Švagr Jan, pokladníkem Průša Josef, místopokladníkem Vojna František, důvěrníkem Šplíchal František a místodůvěrníkem Miltner Václav. Revisory účtů zvoleni Karlík a Chadima. Přísedícími členy výboru zvoleni Mudra a Majdík. Kolportérem časopisu „Socialistický bezvěrec“ určeni Chadima A., Hozák František a Meidl Karel.

Konference Svazu socialistických bezvěrců v Duchcově (1921)

V říjnu 1921 byla svolána delegáty skupin Konference Svazu socialistických bezvěrců. Na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ ze dne 4. ledna 1922 vyšla následující zpráva z konference:

„Všem skupinám socialistických bezvěrců. Na poslední konferenci v Duchcově dán znovu základ našemu hnutí. Název jest: Svaz socialistických bezvěrců.

Za předsedu a tajemníka zvolen Karel Hladeček, Manlicherova ulice 114 v Mostu, jednatelem Václav Lázeňský z Hostomic, pokladníkem Josef Svoboda, ulice 6 č.p. 684 z Duchcova, revisory František Němeček z Nové Vsi a Bohumil Mazour z Hořan.

Svaz zahájil svoji činnost 1. lednem 1922, na což upozorňují se veškeré skupiny i jednotlivci.. Členský příspěvek stanoven na 1 Kč měsíčně, z kterého 70 zůstává k dispozici skupinám, 30 haléřů odvede se ústředí na běžné vydání a různé akce.

Upozorňujeme znovu, že veškeré dotazy stran, hnutí se týkající, přednášek a různých jednání, řízeny buďtež na tajemníka Karla Hladečka v Mostě.

Peněžní zásilky, týkající se listu, zasílány buďtež na administrátora Hynka Holuba, Duchcov, Český dům.

Organisační příspěvky na pokladníka Josefa Svobodu.“

Valná hromada Skupiny socialistických bezvěrců v Hořanech (1923)

Místní Skupina Socialistických bezvěrců v Hořanech u Mostu konala 28. ledna 1923 svoji celoroční valnou hromadu, na které byl zvolen výbor v tomto personálním složení: předsedou Žák Adolf, místopředsedou Vopat Josef, jednatelem Zábraha Josef, místojednatelem Švancar Antonín, pokladníkem Kaftan František, místopokladníkem Klein Václav, důvěrníkem Mazour Bohumil a místodůvěrníkem Sova Rudolf. Revisory účtů zvoleni Klíma Michal a Šimsa Václav. Kolportérem časopisu „Socialistický bezvěrec“ určen Kutina František. Korespondenci vyřizoval důvěrník Bohumil Mazour.

Výzva Sdružení československých horníků ve věci dovolené (1926)

Nastala doba udělování dovolených na závodech a výbor odbočky tudíž včasně upozorňuje členy, aby své dovolené v plné míře užili a nenechali se snad zlákati k přijetí peněžité náhrady. Nikomu není tajno, jak se z průmyslových kruhů proti této sociální vymoženosti, jak je i tati pociťována jako břemeno a z četnějších případů, ve kterých by si snad horníci nechali dovolenou zaplatiti, snadno by průmyslníci sestrojili důkaz, že dělnictvo nestojí o dovolenou a tato jediná zachovaná vymoženost sociální by mohla býti ve zvýšené míře ohrožena.“