I.sjezd Sdružení československých horníků (1918)

Vůbec první sjezd syndikalistů ze Sdružení československých horníků proběhl 28. a 29. prosince 1918 v Duchcově v Českém domě. Sdružení československých horníků navazovalo na předválečnou Zemskou jednotu horníků, ta byla za války sice úředně rozpuštěna, ale dle informací se anarchističtí horníci nadále tajně scházeli, v roce 1915 v lesích dokonce tajně oslavili 1.máj. Přišlo však zatýkání, a mnozí byli posláni na frontu nebo na nucené práce. V roce 1918 již stála habsburská monarchie před válečnou porážkou a i represivní aparát byl v rozkladu. A tak se anarchističtí horníci pustili do práce, zatím však tajně budovali místní odborové organisace. To že nezaháleli se naplno ukázalo po vzniku ČSR, co dokumentuje i tento historický sjezd, kdy jim bylo umožněno vystoupit z ilegality.

Jelikož část anarchistů z Federace českých anarchistů komunistů propagovala jednotnou frontu socialistických sil, navrhla sloučení všech v České straně socialistické, nakonec došlo ke sloučení anarchokomunistů tzv „vrbeňáků“ a národních socialistů. Zpočátku se „vrbeňáků“ přidrželi i syndikalisté z řad hornictva, proto byl sjezd svoláván pod hlavičkou strany českých socialistů a vznikly svaz se krátce jmenoval Sdružení dělníků pracujících v průmyslu hornicko-hutnickém České strany socialistické, následující rok však již dostává své ustálené jméno Sdružení československých horníků a také se postupně vymaňuje z vlivu stran a stává se politicky neutrální revoluční odborovou organisací.

Sjezd začal předporadou, která se uskutečnila 28.prosince o šesté hodině večerní. Samotný Sjezd horníků a hutníků a jich příbuzných odborů začal 29.prosince v devět hodin ráno.

Prohram sjezdu:

1.Zpráva výboru odborového sdružení horníků

2.Změna stanov

3.Organisační řád

4.Změna sídla

5.Volba výboru

6.zřízení sekretariátu

7.Vydávání časopisu

8.Volné návrhy

Václav Draxl (1874–1939), fotografie z 20.let

Sjezd svolal přední duchcovský anarchista a dlouholetý redaktor Hornických listů a člen rozpuštěné Zemské jednoty horníků Václav Draxl společně se synem Ctibojem Draxlem a kolegou anarchosyndikalistou Josefem Fišerem ze Záluží u Mostu. Ctiboj Draxl vyřizoval přihlášky delegátů organisací a zařizoval nocleh a oběd. Fišer Josef dostal za úkol shromáždit zprávy o činnosti místních skupin, početnís tav, stav pokladen atd.

Josef (Fišer) Fischer (1873–1970)

Účastnili se ho delegáti ze Severních Čech, Kladenska a Nýřanska. Přítomných bylo 59 delegátů, kteří zastupovali 5200 členů z třiceti odborových organizací se rozhodlo pro znovuvybudování společné odborové centrály.

Podolka František (1862–1941)

Sjezd se zabýval především organizačními záležitostmi a zvolil výbor, do jehož čela byli postaveni anarchističtí předáci Písařovič Josef jako předseda, Podolka František jako sekretář, jako místopředseda Maixner Antonín a správcem Fišer Josef . Sídlem Sdružení se stal Most.

Písařovič Josef (1871–1945)

Sjezd ČFVO v létě 1907

Dne 14.července 1907 se konal letní sjezd anarchosyndikalistické České federace všech odborů (ČFVO) v Duchcově. Na sjezdu se rozhodlo o přeložení sídla ČFVO z Duchcova do Prahy, co se projevilo také ve volbách do výboru. Za starostu ČFVO byl zvolen sice Antonín Řehoř ze Záluží u Mostu, ovšem s tím, že se přestěhuje do Prahy. Další členové výboru byli z Prahy, mezi nimi Josef Marek jako jednatel či účetní Antonín Bouček. Jako místostarostové – obvodní důvěrníci byli zvoleni:

František Filip (Českobudějovicko)

J.Kočandrle (Plzeňsko)

Václav Oplt (Kladensko)

Josef Písařovič (sever)

František Svoboda (Liberecko)

Jan Hetfleiš (severovýchod)

Zároveň bylo zvoleno 17 okresních důvěrníků – Litice, Kladno, Smečno, Teplice, Duchcov, Lom, Ervenice, Ústí nad Labem, Liberec, Sokolov, Mladá Boleslav, Turnov, Dvůr Králové, Ústí nad Orlicí, Nová Paka, Varnsdorf a Chomutov.

Václav Pavlíček: Zdař Bůh!

Toto názvosloví užívá se v životě hornickém a hutnickém jako pozdrav v těchto oborech práce. Dnes, kdy máme svoji republiku, dnes, kdy trháme se sebe okovy otroctví kapitálu, šlechty, dynastie i Říma, bylo by záhodno uvažovati o tom, zdali bychom i tento pozdrav neměli odstraniti, neboť nechceme-li míti s Bohem nic společného ať v životě politickém, v domácnosti, ve škole, protože víme, že slovo Bůh znamená jakousi nadpřirozenost, které nevěříme a kteréžto slovo chceme na vždy z mysli i ze srdcí lidských vymýtiti, bylo by dobře, kdyby i tento hornicko hutnický pozdrav Zdař Bůh byl odstraněn a na místo jeho stanoven pozdrav jiný. Práci Zdar! Ku příkladu. Slovo Zdař Bůh pochází z dávných dob, kdy hornictví se počalo vyvíjeti, kdy ještě lid úpěl v okovech poddanství šlechty, v tísnivých poměrech policejního státu, kdy římská hierarchie triumfovala nad národy, kdy ani jinak nesměl žádný mysliti, vyjma na Boha, kdy každý sebe volnější projev o slovu Bůh byl pronásledován – kdy muselo se věřiti všem nesmyslným výplodům o Bohu různých náboženských fanatiků, kdy horníci byli nuceni se před vjezdem do vnitra země modliti a nábožné písně zpívati a vzývati toho neznámého Boha o ochranu před zabitím, před otravnými plyny – před výbuchy hořlavých plynů, ačkoliv všichni dnes víme, že to všecko bylo čerta platné. Kdyby měl Bůh na práce v dolech nějaký vliv, jest přece nemožnosti, by sesdal k podobným katastrofám dojíti, aby padlo za oběť tolik otců často až do sta i více sahající a jich dítky pak nechal zmírati hladem. V Boha se věřilo potud, pokud lidská fantasie Bohu dala existovati, dokud lidstvo mělo za to, že Bůh stvořil člověka. Když pak se tato tma, uměle vyráběná, pronikla a je dokázáno, že Boha si stvořil člověk sám dle své fantastické obrazotvornosti a že Bůh vypadá tak, jak si ho jeho mysl vytvořila, je nutno, by slovo Bůh bylo z myslí i ze srdcí lidských navždy vymýtěno a jako bezcenný brak odhozeno a ani jako pozdrav užíváno nebylo.

Pozdrav Práci zdar znamená pro nás jakýsi symbol – protože jen prací, ať fyzickou, ať duševní, spějeme k cíli našemu, k cíli povznésti lidstvo na vyšší stupeň lidskosti, k blahobytu pro všecky, neboť ve státě, který my si zbudovati chceme, musí každý pracovat a kdo pracovat pro dobro lidské společnosti nechce, ten nemá nárok na žití, protože žádný není povinen pracovati za jiného, neboť pak bychom zase upadali v porobu a otroctví, ze kterého jsme právě vyšli. Podávám toto na uvážení všemu soudnému a rozumnému lidu v hornictví a hutnictví zaměstnanému, aby o tom rozhodl a dle toho se zařídil.

Publikováno na stránkách Hornických listů v roce 1919. Autor Václav Pavlíček byl severočeský anarchista a horník, po první světové válce člen syndikalistických odborů Sdružení československých horníků.

Společná porada syndikalistů a sociálních demokratů k minimální mzdě a drahotním příplatkům 1.ledna 1919 v Lomu

Dne 1.ledna 1919 proběhla společná porada zástupců hornických odborových organizací, které se účastnili syndikalisté ze Sdružení československých horníků, sociálně demokratických českých horníků ze Svazu československých horníků a německých z Unie horníků. Na společné schůzi byly projednávány události posledních dnů. Především bylo protestováno proti tomu, jak zaměstnavatelé příjmuli hornické požadavky ve věci minimální mzdy a drahotních příplatků. Bylo přijato následující usnesení:

Všechny organisace mají podniknouti kroky, aby do 1.února 1919 byl vyplacen drahotní přídavek v celém obnosu, zároveň, aby obnos, který na státních dolech byl vyplácen a nám upírán, též hornictvu byl v brzku vyplacen.

Na každém dole mají při stanovení úkolových sazeb býti účastni čtyři horníci, kteří mají zároveň fungovati co smírčí orgán.

Zkoušková doba ohledně minimální mzdy má býti zkrácena ze třech měsíců na dobu čtyř týdnů.

Výměnou životních potřeb za uhlí prostřednictvím dělnictva jednotlivých závodů hornictvo neuznává a činí apel na ministerstvo výživy lidu, aby byly dodány potraviny v dostatečném množství do konsumů, aby přestala konečně žebrota hornictva po českém venkově.

Důvěrníci organisací nechť dnem 11.listopadu počínaje u výplaty kontrolovaly horníky, zdali se všichni horníci nalézají u organisací. Ti, kteří u organisací nejsou, nechť jsou ke vstupu donuceni nebo vyhoštěni.

By měl horník při změně pracovního místa u téže společnosti ten samý nárok na všecky požadavky jako na dole dosavadním.

Uhlí, které horník na dole dostává, nechť jest mu do bytu dopraveno zdarma, kdy je potřebuje, v dobré kvalitě a na dole kde pracuje.

Na těchto požadavcích hornictvo Brušské trvá a žádá, aby organisace podnikli příslušné kroky.“

Jůn Václav, Sdružení československých horníků, předseda odbočky v Lomu.

Památník věnovaný členům Spolku socialistických bezvěrců v Bílině

Za nacistické okupace byli popraveni anarchističtí bezvěrci ze Spolku socialistických bezvěrců v Bílině, který navazoval na Skupinu bezvěrců České anarchistické federace, násilně rozpuštěné po vypuknutí první světové války. Památník věnovaný členům Spolku socialistických bezvěrců se nachází v parčíku na rohu Fišerovi a Mostecké ulice v Bílině.

Nápis:
PAMÁTNÍK
věnovaný členům
Spol. socialistických
Bezvěrců v Bílině.

Sklenička František
Lipman František
Klíma Václav
Strnad Josef
Strnadová Anastáz.
Štrobl Václav
Štroblová Emilie

Vzpomínáme všech
umučen. i zemřelých
za nacistické
nadvlády v letech
1938 – 1945.
Čest jejich památce.

 

Přednáška anarchistů bezvěrců 9.června 1919 v Duchcově

Dne 9.června 1919 konali přednášku se schůzí anarchističtí bezvěrci z místní Skupiny bezvěrců v Duchcově přednášku v Českém domě a usnesli se na následující rezoluci:

„My, bezvěrci z Duchcova a okolí, shromáždění na dnešní přednášce, žádáme, aby Národní Shromáždění provedlo okamžitě odluku římsko-katolické církve od naší republiky. Neboť církevní organisace (ohrady Třebíč p.Tvarůžek, který prohlásil, že musí býti Rakousko obnoveno – Slovensko agitační rozvrat p. Hlinky, klerus ve Slezsku a jeho agitace proti republice) podvracuje základní řády naší republiky a dosahují tím přímo velezrady, majíce spojení přímo se šlechtou a bývalými Habsburky.

Útok na Slovensko, prováděný velitelem Kövösem, je rovněž ve spojení se štvanicemi Hlinkovými. Připomínáme Národnímu Shromáždění, že v římsko-katolických kostelích na SLovensku, byla nalezena skladiště zbraní. Protestujeme proti tomu, by z našich peněz, nás bezvěrců, živeni byli katoličtí kněží. 

Žádáme, by okamžitě zavřena byla všechna poutní místa v Čechách, poněvadž slouží jen ohlupování lidu. S největším úžasem i odporem spatřujeme i na nových blanketech nových školních zpráv známky z náboženství na prvém místě a tážeme se ministerstva vyučování, co proti tomu učiní? Spatřujeme v tom znovu privilegování církví, ač jedná se o to, aby náboženství stalo se předmětem vyučovacím nepovinným a bylo vyučováno mimo školní budovu. Panu ministru vyučování připomínáme, že v časopisech nedávno byl zaznamenán případ, že katolický farář nazval svého kozla Habermanem a kočku Alicí!

Žádáme, aby ze škol byly odstraněny kříže, poněvadž jsou symbolem katolické církve, aby učitelstvu bylo zakázán hráti v kostelích na varhany a jakýmkoliv způsobem přisluhovati při parádách katolické církve.

Prohlašujeme, že svoje bezkonfesní dítky na žádný způsob na vyučování náboženství posílati nebudeme a žádáme, aby příslušné zákony o přestupu dětí mezi 7-9 rokem byly okamžitě zrušeny.“

Valná hromada odboček Sdružení československých horníků kladenského revíru (1929)

Na valné hromadě odboček Sdružení československých horníků kladenského uhelného revíru, která proběhla dne 7.dubna 1929 v Novém Kladně ve spolkovém hostinci „U Grumetů“, byli do revírního výboru zvoleni následující členové odboček:revírním důvěrníkem Hošek Josef z Masarykovi třídy č.p. 96 z Kladna, předsedou Kouřimský Václav ze Stochova č.p.56, pokladníkem Veselý Jaroslav z Kamenných Žehrovic. Členy kontrolní komise zvoleni Liška František mladší z Libušína a Adam Václav z Kladna.Dalšími členy revárního výboru zvoleni Abrhám Alois z Motyčína, Liška František starší, z Libušína, Davídek Václav ze Smečna a Kolář Herbert z Kamenných Žehrovic. Náhradníky zvoleni Špáňa Antonín ze Stochcova, Mach František z Kladna, Beznoska Jaroslav z Libušína a Šlapnička Josef z Kamenných Žehrovic. Korespondenci vyřizoval revírní důvěrník Hošek Josef, stejně tak dostal na starost udělování porad ve všech sporech týkajících se hornického povolání. Potvrdila jednání sjezdu a vyslovila na sjezdu zvolenému ústřednímu výboru. Na závěr pronesl ještě Josef Hošek krátký projev.

Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků (1909 – 1915), rozpuštěnou během represivních opatření za I.světové války.

Výzva Sdružení Volných Myslitelů skupinám bezvěrců (1919)

Sdružení Volných Myslitelů „Svornost“ v Lomu vyzývá všecky skupiny, by vysílaly svoje důvěrníky na měsíční schůze Sdružení do Lomu. Měsíční schůze jsou každou druhou neděli v měsíci v místnosti občana Josefe Brože na náměstí, by tak důvěrníci mohli podávat zprávy z ústředí k Sdružení a zprávy od Sdružení k svým skupinám. Dále se vyzývají skupiny, by dostály svým povinnostem k Sdružení, aby tak Sdružení zase mohlo dostát svým povinnostem vůči skupinám. Které skupiny nebyly zastoupeny na konferenci 11.května 1919, nechť zašlou ihned adresy svých důvěrníků na tyto adresy: Beran Jan, Lom, Dlouhá ulice č.257 a Smola Václav, Lom, Osecká 202.“

Otištěno v Hornických listech dne 23.května 1919

IX.sjezd Sdružení československých horníků: zvolený ústřední výbor (1929)

IX.sjezd Sdružení československých horníků zvolil následující delegáty do ústředního výboru a kontrolních komisí:

Fišer Josef – Záluží – předseda

Ústřední výbor:

Šindler Vojtěch – Ervenice

Vaněk Václav – Duchcov

Weinfurter Čeněk – Lom

Procházka Josef – Most

Janovský František – Souš

Kříž Matěj – Růžodol

Konopník Václav – Dolní Jiřetín

Tauchmann Josef – Lom

Stehlík Anonín – Bohosudov

Drahokoupil František – Nová ves – Hrdlovka

Kadlec Rudolf – Chudeřice

Papež Josef – Ledvice

Za Nýřansko: Souček Václav

Za Ostravsko: Káňa Rudolf

Za Kladensko: Hošek Josef

Náhradníci:

Lídl Václav – Ervenice

Bláha Václav – Kopisty

Beran Josef – Most

Zvonař František – Záluží

Štekr Josef – Komořany

Šulc Josef – Břežánky

Do kontrolní komise:

Kovařík Petr – Záluží

Mazanec Karel – Konobrž

Čabelka Josef – Bílina

Holub Josef – Košťany