Bratrstvo českoslovanských dělníků v Liberci (1884-1885)

Asi na sklonku roku 1883 nebo počátkem roku 1884 založen
byl v Liberci spolek Bratrstvo českoslovanských dělníků. Měl spolkovou místnost v hostinci »U města Norimberka«, kde pořádal pravidelně čtrnáctidenně spolkové schůze s rozhovory nebo přednáškami, kdežto větší podniky svolával do hostince »U města Benátek « ve Františkově.

První větší zdařilou akcí »Bratrstva « byl výlet, uspořádaný 13. července 1884 do Turnova, na Valdštýn a Hrubou Skálu (jehož se zúčastnily i podporovací dělnické spolky z Jičína a Turnova) a jednoroční, základní slavnost, konaná dne 7. prosince 1884 ve Františkově.

V předsednictví spolku se vystřídali Antonín Malý, J. Šulc a Albert Šantrůček, funkce jednatelské zastávali Hlůža, Šantrůček a Češpiva. »Bratrstvo« mělo přes 50 členů. Ve spolku byli činí taktéž anarchisté například Ladislav Brunclík, Mlejnek atd.

V červenci 1885 byl spolek z příkazu pražského místodržitelství rozpuštěn, se zdůvodněním, že »sledoval sociálně-demokratické tendence«. Již od jara 1885 byli četní funkcionáři spolku (Šantrůček, Antonín Čejka, Hradecký, J. Střecha, Ladislav Brunclík, Žofka, J. Štolba, Mlejnek a j.) pronásledováni domovními prohlídkami a někteří ještě téhož roku odsouzeni pro tajné spolčování.

Prameny: prostějovský „Duch času“ z 16. dubna, 26. června, 14.srpna, 11. a 23.září, 23. října, 13.listopadu 1884, 22.ledna, 9.dubna, 28.května, 25.června, 13. srpna 1885, Tomsovy „Dějiny spolku Dobročin“ str. 16

Dělnická jednota v Liberci (1882-1884) a (1894-1897)

Prvním českým, ryze dělnickým vzdělávacím spolkem v Liberci
byla Dělnická jednota, jejíž ustavující (tehdy se užívalo slovo: zřizující) valná hromada se konala 26. února 1882. Podnět k založení spolku dal pravděpodobně 25letý zámečnický dělník, radikál a anarchista František Nechvíle, který přišel do Liberce na jaře roku 1881 z Vídně. Prvním předsedou Dělnické jednoty byl zvolen František Nechvíle, který se však za necelý rok vrátil do Vídně a jeho nástupcem v předsednické funkci se stal Eduard Mlejnek, anarchista zapojený i do tajné anarchistické tiskárny v Hluboké v roce 1885. Prvním jednatelem byl Springer a po něm František Šprynar. Spoluzakladateli Dělnické jednoty dále byli: J. Bohata, František Pašek, W. Loos, Štěpán Spigaro, Karel Jůza (knihovník), František Novák, František Sedlatý, J. Hauft, František Řehoř, Vocásek, Fajta, Horák, Šváb, Kromholc, Herbrych, Šantrůček, Štěpán Hejda a j. Spolek měl celkem asi 50 členů. Spolkovou místnost měl zprvu v hostinci „U zlatého anděla“ ve Frýdlantské ul. čp. 227 – L, a od 1. listopadu 1882 v hostinci „U města Norimberka“ v Rochlické ulici.

Činnost Dělnické jednoty byla zvláště v r. 1882 velmi bohatá. Každý týden se konala spolková schůze s rozhovorem o všeobecných záležitostech dělnických nebo s přednáškou, jeden večer v týdnu se členové zdokonalovali v českém pravopisu a v řečnictví a kromě toho jednou týdně se přiučovali počtům a německé řeči. Ve spolkové místnosti byla vyložena řada českých i německých časopisů, většinou dělnických, ale i obrázkové, humoristické, ba i mladočeské Národní listy.

Téma přednášek se týkala zpravidla dělnických požadavků, významu vzdělání, péče zdravotní, sociální ochrany, poučení o mzdových otázkách, ale i politických aktualit, poučení o pařížské komuně, o dějinách národa atd. Zábavní odbor jednoty opatřil deklamatorními večírky peníze na zřízení spolkové knihovny.

V letech nejzběsilejší persekuce socialistického hnutí 1884—1885 byl spolek úředně rozpuštěn, ale r. 1894 byl obnoven jako Vzdělávací spolek »Dělnická jednota« pro severní Čechy se sídlem v Liberci. Jeho činnost byla pak rozšířena i na pořádání divadelních představení, která byla provozována také až ve františkovském »Eliseu«. V letech 1896 — 1897 měla »Dělnická jednota spolkovou místnost v hostinci »Feldschlossel« v Liberci, kde bylo středisko anarchistického hnutí. Také z darů, které spolek občas poskytoval na podporu anarchistických organisací, možno usuzovat, že převážná část členů Dělnické jednoty byla z řad tzv. neodvislých socialistů – anarchistů.

Prameny: pražské „Dělnické listy“ z 5. dubna, 3. května, 7. Června, 6. října a 16. listopadu 1882. a z 10. března 1883; liberecký „Proletář“ z 20. února, 18. června, 6. srpna a 8. října 1896 a z 21. ledna a 1. dubna 1897.

Český vzdělávací spolek v Hrádku n. Nisou (1888-1902)

Pohraniční město Hrádek n. Nisou mělo již v osmdesátých letech minulého století značně vyvinutý průmysl, který sem přivábil mnoho dělníků a řemeslníků české národnosti. V r. 1888 si zde čeští dělníci založili první spolek, jemuž dali jméno: Český čtenářsko vzdělávačí spolek
obojího pohlaví. V městě žilo tehdy (podle úředního rakouského sčítáni v r.
1890) 116 Čechů. Ve skutečnosti však byla česká menšina asi početnější, neboť spolek měl sám v té době 61 členů. Byli to skoro vesměs socialisticky smýšlející občané. Z počátku byl předsedou spolku dělník Šťástka a v r. 1891 zvolen předsedou 23letý krejčovský tovaryš František Cyrus, jeden z nejzasloužilejších, dělnických předáků v městě, který působil V Hrádku n. N. od r. 1885 až do okupace v r. 1938. Jednatelské funkce zastávali: Josef Lukeš, Josef Veiser, A. Styf a j. Ve spolku byli dále činní: Celestýn Pabíška, František Birger, V. Píro, František Douša, Petr Říha, A. Neuhajzr, Tomáš Fajtl, Jan Záhorský atd. Spolková místnost byla původně v »Koloseu« (u Kunců), později v hostinci M. Bleilové. Spolek konal
pravidelné měsíční schůze, ve kterých se členové vzdělávali hlavně předčítáním vědeckých knih a rozborem úvah časopiseckých. Spolek
měl také slušnou knihovnu, kterou spravoval knihovník Josef Sedláček a po zániku spolku v r. 1902 ji převzal místní vzdělávací Spolek „Květ“. Český
spolkový život v Hrádku n. N. byl ve svých počátcích hodně romantický,
zvláště když po r. 1892 vedení spolku trvale ovládly radikální živly anarchistické.

Prameny: pražské časopisy ,,Heslo“ z 12. června 1891 a „Sociální demokrat“ 17. dubna,1.června, 18. října a 19. prosince 1891 a z 19. března 1892, liberecký „Proletář“ z 17. prosince 1896; brněnská ,,Matice svobody“ z 8. října 1902; „Ještědský obzor „z 5.—12. srpna 1926 a 1. listopadu 1928; Ottův slovník naučný XI./743.

Dělnický spolek „Svornost“ v Mladé Boleslavi (1890-1892?)

Asi na sklonku r. 1890 nebo začátkem r. 1891. založen byl v Mladé Boleslavi dělnický vzdělávací spolek »Svornost«. Sdružoval dělníky sociálně-demokratického a anarchistického smýšlení. Z anarchistických předáků stál v čele spolku pozdější redaktor Hynek Holub a obuvník Vrba, ze sociálně demokratických mlynářský dělník Matěj. Na podzim r. 1891 se za členy boleslavské »Svornosti« přihlásili i textilní dělníci z továrny v Josefodole. Jejich »chlebodárci« se jim za to mstili propuštěním z práce. »Svornost« měla spolkovou místnost v hostinci »U tří lip« na Starém náměstí v Mladé Boleslavi, kam si členové chodili přečítat spolkem odbírané socialistické
časopisy »Ruch«, »Matice svobody“ a »Červánky«. — Kdy spolek zanikl, není nám zatím známo, o jeho činnosti se píše ještě v r, 1892.

Prameny: pražský list „Sociální demokrat“ z 26. listopadu 1891, z 5. března a 12.listopadu 1892; J. Joda v „Právu lidu” z 4. dubna 1948.

Čtenářská jednota v Horním Růžodole (1888-1923)

Velmi sporé zprávy zachovaly se o Čtenářské podporující besedě v Horním Růžodole, která byla založena asi v r. 1888, neboť v r. 1923 oslavovala své 35leté trvání. Patrně byla totožná s Českou Čtenářskou jednotou v Růžodole II, v níž bylo kolem roku 1896 organisováno hodně anarchisticky smýšlejícího dělnictva.

Prameny : liberecký „Proletář“ z 19. března 1896; Totasovy „Dějiny Dobročinu“

Dělnický čtenářský spolek v České Lípě (1885 – 1887)

První zmínka o dělnickém spolku v České Lípě činí se sice již v r. 1880, avšak byl to pravděpodobně německý vzdělávací spolek. Jeho členy byli zajisté i dělníci české národnosti, zejména krejčí a obuvníci, kterých byl tehdy v České Lípě zaměstnán slušný počet. V r. 1885 založen byl v České Lípě samostatný Dělnický čtenářský Spolek, ale ani o jeho činnosti není toho, mnoho známo. C. k. úřady věnovaly mu jakožto spolku socialistickému — tolik mimořádné pozornosti, že po dvouletém trvání zanikl, podlehnul tvrdým persekučním zásahům.

Prameny: vlastivědný sborník „Bezděz“ I./114—115.

Místní skupiny Omladiny na Liberecku (1889-1894)

Radikálně smýšlející česká mládež, sdružená v pražské „Omladině“, založila si již v r. 1889 několik místních skupin v severočeském kraji. Nejagilnější odbory měla »Omladina« v Liberci a ve Vratislavicích nad Nisou.

V Liberci vzaly úřady na vědomí založení Všeobecně vzdělávacího spolku Omladina výnosem c. k. místodržitelství ze 17. srpna 1892. Liberecký spolek
založil si místní odbor Omladiny ve Vratislavicích n. N. Stanovami
byla sice omladině vymezena jen úzká činnost vzdělávací, avšak ve
skutečnosti byl hlavní i její pobočný spolek záštitou politického ruchu
anarchisticko-socialistické české mládeže na Liberecku.

Tak na veřejné schůzi odbočky Omladiny, konané 17. prosince 1889 ve Vratislavicích n. N., měl J. Trejbal „paličskou řeč“ (podle úředního hlášení) proti panujícímu společenskému řádu.

Dne 18. září 1892 na veřejné schůzi Omladiny v Liberci přednášel Josef Škába o budoucím státu sociálně demokratickém.

Na schůzi ve Vratislavicích 4. února 1894 předčítal J. Lukášek dopis Františka Posledníka z Modlan, vyzývající k boji o práva lidstva a dosažení všeobecné svobody.

U vedoucích členů spolku byly nalezeny spisy, jež měly dle názoru
c. k. mísodržitelství velezrádný a anarchistický obsah. Soudními výslechy členů spolku bylo zjištěno, že se ve schůzích zpívaly nazpaměť
písně „velezrádného obsahu“ a vůbec, že zpěv byl takřka trvalou
částí programu spolkových schůzí. Prostě Omladina sledovala podle
hlášení c. k. místodržitelství „přímo státu nebezpečný a velezrádný
směr“ a proto byla výnosem ze 17. března 1894 rozpuštěna.

V Liberci stáli v čele Omladiny František Milický z Růžodolu, Jan Trejbal
a jiní. Místnost spolku byla od poloviny roku 1893 v hostinci „Feldschlossel“ v nynější Husově třídě č. 16. Předsedou vratislavického odboru byl v r. 1894 František Posledník, jednatelem Josef Lukášek, pokladníkem František Hnízdo a knihovníkem Josef Moravec.

Jednoho podzimního večera r. 1892 shromáždili se členové »Omladiny« ve své spolkové místnosti a bavili se zpěvem. V tom se rozletěly dveře a do místnosti vpadl pověstný policejní komisař V. Nečásek s rozpřaženýma rukama, jako když chce všechnu kolem stolu sedící mládež schytat do náruče. Mládež se nijak nezalekla a tázala se komisaře, co tam chce a kdo ho tam poslal. Nečásek se velmi rozhorlil a zapsal si jména všech přítomných se slovy: »Vy tu zpíváte a ten zpěv je zapovězeným. Šlo o píseň »V Čechách tam já jsem zrozený ..ale Nečásek ten text že prý zná hned ze školy a spatřoval v něm velezradu. Jiným podobným výtečníkem v řadách liberecké policie byl komisař Morche. Téhož dne vpadl do místnosti v okamžiku, když se sbormistr tázal jednoho z členů, jakou má úlohu a on odpovídal: !Já jsem povstalec“. Policistovi poskočilo srdce vzrušením, jaké to asi objevil protimonarchistické rejdy, a zařval: »Já vám dám povstalce!“ a aniž vyčkal vysvětlení, vysypal ze sebe zatýkací formuli a odváděl si sbormistra na strážnici.

Oba odbory „Omladiny“ pořádaly pro své členy mnohé přednášky o poslání socialismu, které však byly často úředně zakázány. Soustavnou štvavou kampaň proti „Omladině“ vedl zejména úřední orgán libereckého magistrátu «Deutsche Volkszeitung«, který nenávistně stopoval každý pohyb členů spolku. — Po známém procesu s pražskou »Omladinou«, zahájeném 27. ledna 1894, byl i liberecký a vratislavický odbor rozpuštěn.

Prameny: Pražský Čtrnáctideník „Sociální demokrat“ z 12. listopadu 1892, z 27. ledna a 25. května 1894; dr. Roubík „Bibliografie časopisectva“ str. 53; Stráž severu z dubna 1948.

Dělnická beseda v Mukařově (1890 – 1902)

Na sklonku r. 1890 nebo počátkem r. 1891 byla založena Dělnická beseda pro Mukařov a okolí. Neměla sice mnoho členů, ale přes to vyvíjela poměrně značnou činnost. Prvním jednatelem besedy byl František Pivrnec. Na měsíčních spolkových schůzích míval přednášky knihař Jan
Sajal
ze Železného Brodu, později ústřední knihovník »Politického klubu dělnického v Čechách« se sídlem v Praze. Beseda vyvíjela průkopnickou činnost pro dělnické hnutí na Železnobrodsku. Do rozkolu mezi sociálními demokraty a anarchisty vysílal spolek také své delegáty na sjezdy
sociálně demokratické strany do Prahy. Dne 6. srpna 1896 slavila beseda své pětiletou existenci odpoledním zahradním koncertem. Dělnická beseda sdružovala místní a okolní anarchisty až do roku 1902, kdy byl spolek na základě 24. paragrafu spolkového zákona úředně rozpuštěn společně s řadou dalších spolků po celých Čechách.

Prameny: list „Sociální demokrat“ z 5., 10., 28. prosince 1891 a z 8. a 22. ledna, 18. června, 28. července a 12. listopadu 1892; liberecký „Proletář“ 6. srpna 1896

Vzdělávací spolek Probuzení ve Vlastiboři (1893-1896)

Dělnický vzdělávací spolek »Probuzení« ve Vlastiboři na Železnobrodsku vznikl pravděpodobně kolem r. 1893, takže v té době byly na okrese již čtyři dělnické vzdělávací spolky: v Hamrech, v Mukařově, Bratříkově a Vlastiboři. Pouze město Železný Brod nemělo tehdy žádný dělnický spolek, ač zde v Liebigových přádelnách pracovalo přes 400 dělníků. Poslední
nám známá zmínka o spolku »Probuzení« ve Vlastiboři činí se na jaře 1896,
kdy v jeho čele stáli neodvislí socialisté-anarchisté. Spolek úředně rozpuštěn v roce 1896 během perzekuční vlny proti anarchistům.

Prameny: brněnský časopis „Spravedlnost“ z 15. května 1894; pražský „Sociální demokrat“ z 12. listopadu 1892; liberecký „Proletář“ 2. dubna 1896.

Dělnický vzdělávací spolek Omladina v Mladé Boleslavi (1892-1893)

Ustavující valná hromada se konala 6. listopadu 1892 v místnostech měšťanského pivovaru. »Omladina« měla stálou spolkovou místnost ve Flaklovce (u Saxů) a později v hostinci u Pšádů. Spolek pořádal časté přednášky, divadelní představení a zvláště zdařilé bývaly jeho
výlety s hudbou do okolí. Mezi zakladatele a čilé pracovníky v »Omladině“
patřili obuvník Jan Hamáček, holič František Pokorný a mlynářský dělník Matěj.

Dne 20. listopad 1892 svolal spolek krajinskou konferenci s programem: 1. Organisace. 2. Tisk 3. Taktika. Sjezd odbýval se na základě § 2. shromažďovacího zákona. Konferenci zajišťovali členové spolku a anarchisté Hynek Holub, Mladá Boleslav č. 61 – II a Antonín Hlaváček, Mladá Boleslav č. 138 IV.

Omladina mladoboleslavská si založila 30. prosince 1892 vlastní čtrnáctideník „Pokrok“, redigovaný exaltovaným studentem Františkem Vl. Lorenzem. List byl však po dvou měsících vydáván na Smíchově.

Kdy spolek zanikl, nepodařilo se nám zatím zjistit.

Prameny: pražský „Sociální demokrat z 12. listopadu 1892;