Oznámení o výstupu anarchistů z katolické církve v Rádu u Habartova na Sokolovsku (1907)

Na stránkách anarchosyndikalistického listu „Komuna“ bylo v květnu roku 1907 oznámeno vystoupení anarchistů v Radu u Habartova na Sokolovsku z katolické církve: „Náš protiklerikální boj setkává se ustavičně s dobrými výsledky. Dnes můžeme konstatovati, že máme zde 15 osob a doufáme, že co nejdříve bude možno založiti skupinu. Ze sociální demokracie nevystoupil ani jediný.“

  • Alois Šťastný
  • Marie Štastná

s třemi dětmi

Veřejná schůze anarchistických bezvěrců 4.července 1909 v Lomu

V neděli 4.července 1909 svolali anarchističtí bezvěrci ze Spolku „Volných myslitelů“ v Lomu veřejnou schůzi na téma „Náboženství a škola“. Přednášel ervenický anarchista a odborový předák Antonín Maixner. Takto popisuje průběh schůze její účastník anarchista, bezvěrec a odborář Alois Bašus: „Referent kamarád A. Maixner v delší řeči probral tento bod k úplné spokojenosti všech přítomných. Uvedl především příčiny nedostatku škol a vyučování v nich v Čechách, kde dosud školy ovládány klérem a duchem rakouského režimu a podobně. Když potom k bodu promluvilo ještě několik řečníků, navrženo, aby se konala ještě taková schůze dne 25. července dopoledne o deváté hodině v hostinci „U Lípy“ v Bruchu (Lomu), což jednomyslně schváleno. Po té předseda kamarád Josef Ineman, zdařilou tuto schůzi ukončil.“ Alois Bašus ke schůzi ještě dodal: „V zájmu školní akce a vůbec pro stránce této nás samých jest nutno, aby každý brušský kamarád ke schůzi nedělní se dostavil, kde mimo jiné bude promluveno o zaujatém stanovisku ke školní otázce v příštím školním roce. Dostavte se všichni i s družkami.“ Na další schůzi přednášel známý anarchista Antonín Řehoř.

 

Volné sdružení bezvěrců severských

Dne 25. dubna 1909 se odbývala společná schůze důvěrníků organisací bezvěrců z Mostecka a Duchcovska. Projednávala se činnost bezvěreckých skupin a byla ustanovena stálá pracovní a právní komise.

Při prvním bodu jednání bylo umluveno, aby hnutí pořádalo veřejné přednášky a rozhovory. Přednášková činnost byla dosud zanedbávána, co se rozhodli přítomní delegáti napravit. Velkou vinu na tom neslo také to, že dosud anarchističtí bezvěrci byli organizování v Lize bezvěrců nebo Volné myšlence, ty však chtěli především příspěvky, ale na žádost o vyslání referenta kolikrát nepřišla ani odpověď, a tak tato činnost na severu pokulhávala.

Dále byla diskutována otázka jak státní orgány postupují proti bezvěreckému hnutí. Bylo poukázáno na poslední případ rozpuštění konference bezvěrců 4.dubna 1909, která byla bez příčiny rozpuštěna. Rozhodnuto, že pokud rakouské státní orgány nedovolují anarchistickým bezvěrcům se scházet na základě spolčovacího zákona, budou se od nyní scházet na základe shromažďovacího zákona. Zároveň bylo vyzváno k dalšímu způsobu cesty volné agitace od domu k domu, muž k muži.

V tomto smyslu shodli se také přítomní důvěrníci organizací a prohlásili, aby se ustanovilo společné sdružení všech bezvěrců na severu, aby byl přehled činnosti a činnost koordinována tak, aby byli bezvěrci schopni v každé organizaci k společným protestním akcím a bojům proti klerikalismu.

Za tímto účelem byla zvolena šestičlenná komise, která bude mít na starost koordinaci, a také vyřizovat žádosti a právní ochranu.

Bylo dohodnuto, aby právní komise mohla plnit svůj účel, zaveden jednotný příspěvek na hrazení výloh v obnosu 10 haléřů, který se bude odvádět k rukám komise a bude sloužit na agitaci a právní ochranu bezvěrců.

Na závěr schůze se ještě promluvilo o školní otázce vzhledem k bezvěrcům a poukázáno na bezpráví, které se páchá na dětech bezvěrců, ale i dětech věřících, kde je mládež ohlupována náboženskými fanatiky, kteří si uzurpují školy a právo na výchovu dětí, ačkoliv sami žádné děti kvůli celibátu kněží nemají. A jak zaznělo na schůzi: „ A toto jest překážkou každého pokroku a příčinou persekuce učitelstva a bezvěrců!“

Po obsáhlém referátu k otázce školství byla schůze ukončena s pozdravem „Na zdar!“

Oznámení o výstupu několika anarchistů z církve v Louce u Litvínova (1907)

Na stránkách anarchosyndikalistických novin „Komuna“ vydávaných Českou federací všech odborů byl v červenci 1907 uveřejněna zpráva o výstupu z katolické církvě několika místních anarchistů: „Z církve vystoupili u nás:

  • Tvrdík Josef
  • Šulc Václav
  • Filip Václav
  • Malýpetr Václav
  • Buriánek Josef
  • Hýbl Josef
  • Tebrová Františka
  • Buriánková Kateřina
  • Oldřichová Marie.

Tak je to správné! Socialismus nutno žít a ne jen o něm žvanit, jak s církví a náboženstvím, tak třeba naložiti se všemi předsudky.“

Spolek Volných Myslitelů (1909)

Zpráva o konání valné hromady organizace anarchistů bezvěrců ze Spolku Volných myslitelů pro Žižkov, Královské Vinohrady a Karlín přetištěná na stránkách Volné myšlenky, která proběhla 19. dubna 1909.

„Spolek Volných Myslitelů pro polit, okresy Žižkov, Kr. Vinohrady a Karlín stal se důležitým střediskem kulturní práce ve jmenovaných okresech. Splynutím tohoto spolku s místním sdružením čes. sekce Volné Myšlenky a provedenou změnou stanov umožněno je všem pokrokovým občanům a pilně pracujícím lidem na poli kulturním vstoupiti do tohoto spolku a utvořiti pevnou a nerozbornou baštu proti černé reakci a zpátečnictví. Na poslední valné hromadě zvoleni byli: za předsedu občan E. Sirotek, jednatelem obč. Fr. Richter; pokladníkem obč. Max Singer. Spolková místnost nalézá se na Žižkově v Štítného ul. v hostinci p. Siegla. Nejbližší schůze s rozhovorem koná se 6. května.“  

Anarchističtí bezvěrci ve Dvoře Králové nad Labem

Přehled královédvorských anarchistů, kteří vystoupili z katolické církve i s rokem jejich výstupu:

  • Zdeňka Podzimková, tovární dělnice, r. 1912
  • František Blažek, tovární dělník,r. 1909
  • Kristína Blažková,tovární dělnice, r. 1909
  • Petr Pech, tovární dělník, r. 1907
  • Alois Krejčí, tovární dělník, r. 1907
  • Anna Krejčová, tovární dělnice, r. 1907
  • Alois Reil, tovární mistr, r. 1905
  • Rain Jindřich, r. 1910
  • Ladislav Flégl, r. 1904
  • Božena Luštincová, tovární dělnice, r. 1909
  • Josef Luštinec, tovární dělník, r. 1903
  • Václav Andrdle, truhlář, r. 1906
  • Josef Skořepa, tovární dělník, r. 1909
  • Marie Šípová, r. 1903
  • Antonín Šíp, dělník, r. 1903
  • Alois Šíp, obchodník, r. 1902
  • Josef Obst, obchodní jednatel, r. 1907
  • František Haina, tovární dělník, r. 1908
  • Jan Hanzl, stavební dělník, r. 1908
  • František Zavadil, r. 1913
  • Josef Prokop, holičský mistr, r. 1912
  • Jan Pitlař, dělník, 1914
  • Jan Brdičko, obchodní jednatel, 1907,
  • J. Šreibr, tovární dělník, r 1912
  • Anna Šreibrová, tovární dělnice, r. 1915
  • Marie Rudolfová, tovární dělnice, r. 1912
  • Jan Hubený, tovární dělník, r. 1909
  • Jan Drahoš, dělník, r. 1909
  • Oldřich Šil, vojenský invalida, r. 1912
  • Antonín Římek, tovární dělník, r. 1910
  • J. Hypius, zámečník, r. 1907
  • Václav Karel, obuvník, r. 1906
  • František Pražák, dělník, r. 1904
  • Josef Šil, tovární dělník, 1904
  • Josef Skála, betonář, r. 1907.

Vznik skupiny Volné Myšlenky ve Dvoře Králové (1909)

Místní anarchisté bezvěrci se v roce 1909 spojili s dalšími bezvěrci a založili místní skupinu Volné myšlenky ve Dvoře Králové nad Labem. Takto o tom informuje věstník Volné myšlenky:

„Tlak poměrů přiměl všecky pokrokové strany, aby sešly se ke společné poradě, jak čeliti černému nebezpečí. Na schůzi, jež konala se 27. m. m. a navštívena byla asi 120 osobami, dostavili se anarchisté, sociální demokraté, nár. socialisté, realisté, několik osob bez politického zbarvení a hojný počet spiritistů, kteří rovněž, ačkoli sami tvoří církev novou, pociťují strašný tlak církve staré a stranících jí úřadů. Na schůzi zvolena byla komise, jež jest základem místní organisace V. M. v Králové Dvoře.“

Zamyšlení z Hořic (1923)

Přítomné poměry nutí často člověka ke vzpomínkám a porovnáváním s minulostí i odhadům pro budoucnost. Stůjž zde taková vzpomínka na doby plné ruchu a práce propagační a organisační i radostných výsledků opravňujících podněcovatele k vyhlídkám na lepší příští alespoň našich maličkých.

Rok 1900 zastihl nás při počtu (v městě) tuším 23 bezvěrců, výhradně skoro anarchistů. Při následujícím sčítání šel počet náš do set (okresu) a posledně již do tisíců. Činil téměř třetinu vedle 15 % jinověrců. Celá řada obcí měla po provedené agitaci před sčítáním katolické menšiny dospělých i dětí. Jako příklad, co možno v tomto směru docíliti při trošce pohotovosti a iniciativy u jednotlivců, buď uveden fakt: vyplnění nebo kontrolování, doplnění a odeslání 600 blanketů přibližně pro 900 osob, z čehož asi třetina dětí, za posledních 14 dní zmíněné lhůty, bylo provedeno ve shodě s místním sdružením, při omezeném počtu hodin, s pomocí jednoho v té věci čilého kamaráda sběratele a prodavače blanketů.

A to nebyl případ ojedinělý. A nyní se ohlédněme po přítomném stavu. V obci bezvěrecké nastala tu a tam, naší vinou, přesun mocenských poměrů ve prospěch částečně katolíků a částečně církve československé a českobratrské. Mnozí se domnívají, že vystoupením učinili zadost své socialistické povinnosti, nevědouce, že vystoupení je pouze viditelným formálním aktem předchozí usilovné uvědomovací práce, jež má sice duševní rozchod s dogmaty uzavírat, ale která má míti pokračování v osvojení si nového, zdravého socialistického názoru a v praktické práci na poli sociálním. Jiní zase, unaveni přílišným exponováním se, nebo podavši se okamžité náladě doby, nechali se ukolébati v jakýsi zimní spánek, jako kdyby bylo vše v nejlepším pořádku.

Spolek volných myslitelů, jako jediný ve městě, organizoval sice několik sdružení v okolí, pořádal řadu slušných přednášek a dětských dýchánků, otázku kremace posunul do popředí kulturních zájmů v místě, učinil různé slibné náběhy, ale nyní se nějak odmlčel. Komunisté činí v té věci rovněž velice málo. Výsledek je patrný: reakce se zařizuje a roztahuje po domácku, jako by na věčné časy.

Uzavírám. Je třeba jako soli několika lidí, jimž vývoj budoucích věcí a výchova přísští generace nejsou lhostejny, aby pohnuli opět stojatými vodami. Nestane-li se tak brzy, ponesou všichni, jichž se to týče, zodpovědnost za následky. To je dlužno uvědomit a pracovat k nápravě.

Napsal anonymní pisatel do časopisu „Socialistický bezvěrec“, který vyšel 7. února 1923.