Politický spolek Pokrok v Liberci (1894-1896)

Rozpuštění odboru »Omladiny« bylo těžce pociťováno českými dělníky v Liberci, zejména dělnickou anarchistickou mládeží, která tím byla zbavena svého politického střediska. Ale i starší socialisté české národnosti toužili již po vlastním samostatném politickém spolku a s nelibostí nesli, že sjezd sociálně demokratických organisací ze severních Čech se 14. května 1893 usnesl přistoupit k německému spolku »Vorwarts«. To byly příčiny, které vedly k založení Politického spolku »Pokrok« pro severní Čechy se sídlem v Liberci.

Ustavující valná hromada »Pokroku« se konala 29. dubna 1894 odpoledne v hostinci »U města Norimberka«, který si spolek zvolil za své spolkové středisko. V roce 1895 měl »Pokrok« spolkovou místnost v hostinci »Zum Feldschlossel«.

Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Padrlík, místopředsedou Jan Pešta, I. jednatelem Josef Kůhnel a II. jednatelem (zapisovatelem) Josef Lukášek, pokladníkem Josef Burian, účetním František Slavík, knihovníkem Ondřej Hašek. Mezi zakládajícími členy byli dále: Antonín Kulich, Josef Ducháč, Václav Štěpánek, Antonín Typlt, Josef Kropáček a jiní. V roce 1895 byl zvolen předsedou Josef Burian.

Členem spolku mohl býti každý zletilý rakouský státní občan (nikoliv ženy),
bydlící v obvodu liberecké obchodní komory. — »Pokrok« pořádal hlavně veřejné schůze, avšak i plesy a jiné společenské podniky, z jejichž výtěžku vydatně financoval potřeby dělnického hnutí na Liberecku. Po dvouletém trvání byl »Pokrok« dne 20. června 1896 úředně rozpuštěn pro anarchistickou činnost. Měl asi 140 členů, z nichž bylo asi 30 z Liberce, ostatní z okolí, nejvíce — na 50 — z Českodubska.

Prameny: teplický ..Severočeský dělník“ z 28. a 29. července 1898 a liberecký „Proletář” z 2. dubna a 2. července 1896; pražský list „Sociální demokrat“ z 25. května 1894.

Dělnický vzdělávací spolek Mírumil v Semilech (1892-1897)

Nástupcem Politického klubu dělnického v Semilech se stal
Dělnický vzdělávací spolek Mírumil. Původně bylo také v tisku ohlášeno, že bude mít ustavující schůzi dne 8. listopadu 1891 odpoledne v hostinci U české koruny. K té asi pro nějakou formální nebo úřední překážku nedošlo, neboť téměř až za rok na 16. října 1892, byla znovu svolána
ustavující valná hromada »Dělnického vzdělávacího spolku Mírumil do
hostince Anny Janečkové. Dlouholetými činovníky spolku byli předseda Jan
Simon
a jednatel Jan Housa. Spolek tvořili z převážné většiny anarchisté. Kdy spolek zanikl, není známo, poslední zprávu o jeho činnosti máme z r. 1897.

Prameny: pražský čtrnáctideník „Sociální demokrat“ z 6. listopadu 1891, ze 14. října a 10. prosince 1892; liberecký „Proletář“ z 1. dubna 1897.

Dělnický vzdělávací spolek Rovnost v Lomnici nad Popelkou (1892-1896)

Dne 18. dubna 1892 došlo také v Lomnici nad Popelkou k založeni prvního Dělnického vzdělávacího spolku. Dostalo se mu názvu Dělnický vzdělávací spolek Rovnost. Vedení spolku nalézáme místní anarchisty, kteří se
scházeli ke schůzím v hostinci u Zajíců, kdežto sociální demokraté měli spolkovou místnost v hostinci u Podlipných na náměstí (později hostinec Ladislava Tichého). Spolek »Rovnost« existoval v Lomnici n. Popelkou nejméně do r. 1896.

Prameny : podle údajů pamětníka Adolfa Žalského z Liberce; pražský list „Sociální demokrat“ z 8. dubna 1892; liberecký „Proletář“ z 16. dubna 1896.

Dělnický vzdělávací spolek Lípa v Nové Pace (1892-1896)

Na Novopacku datuje se vznik prvního anarchistického spolku od 4. prosince 1892, kdy byl v hostinci „U radnice“ v Nové
Pace ustaven „Dělnický vzdělávací spolek „Lípa“. Do vzdělávacího spolku
„Lípa“ přihlásilo se všech 36 na schůzi přítomných dělníků. Předsedou spolku byl zvolen František Dejmek, místopředsedou František Jíra, jednatelem František Entler, pokladníkem Ludvík Vacek. O nutnosti vzdělání a spolčování dělnictva referovali v této schůzi A. Matyáš
Špera
z Brna a Jan Konrád z Liberce.

Spolek si v krátké době opatřil slušnou knihovnu a staral se příkladně o rozšíření socialistického tisku. Na veřejných schůzích přednášeli J. Steiner
a Antonín Svěcený z Prahy, Karel Rosák z Liberce, Ladislav Pavel z Jičína,
Jan Opletal z Vídně a j. Každá schůze končívala zapěním „Písně práce“.

Spoluzakladateli spolku »Lipa« byli kromě již jmenovaných také bratři Jan Mencl, Josef Mencl a Václav Menclav, Michal Polák a obuvnický dělník František Marx z Nové Paky. Všech pět zakusilo dosti persekuce v době svého působení na Novopacku.

Spolek odebíral pro své členy řadu socialistických časopisů a měl slušně vybavenou knihovnu, která však byla několikrát decimována soudně nařízenými prohlídkami, neboť obsahovala mnoho socialistické literatury, jejíž rozšiřování bývalo zakázáno.

0 sebevědomí členstva svědčí skutečnost, že spolek se 13. listopadu
1894 usnesl podati žalobu na policejního revisora Čečelku, pro zničení
spolkových plakátů.

Spolek byl úředně rozpuštěn v roce 1896 v rámci perzekučního zásahu proti anarchistickému hnutí.

Prameny: liberecký „Proletář“ z 5. března, 4. června a 2. července 1696; pražský časopis „Sociální demokrat’1 z r. 1893.

Vzdělávací spolek Bratrství v Rovensku pod Troskami (1893-1896)

Asi v únoru 1893 založen byl Dělnický vzdělávací spolek Bratrství v Rovensku p. Troskami. Po osmiměsíčním trvání vzrostl v říjnu 1893 na 76 členů. Zakladateli »Bratrství« byli: první předseda spolku Čeněk
Fait
, místopředseda Josef Srna, jednatel Ladislav Ciller, pokladník J. Hyška, knihovník J. Charousek, dále J. Zeman, František Brožek, Josef Ciller starší a František Hloušek. Všichni tito dělníci, zaměstnávajíce se broušením drahých kamenů, se v roce 1894 v důsledku neutěšených hospodářských poměrů z Rovenska vystěhovali do Brazílie. Přesto tehdy spolek nezanikl a existoval ještě v letech následujících. Členové spolku — původně sociální demokraté — však potom většinou přešli k anarchistům, v jejichž intencích se asi od r. 1895 nesla i činnost „Bratrství“. Výbor spolku poskytoval svým členům příležitost k vzdělání častým zakupováním knih pokrokové tendence. V Rovensku také přednášel na pozvání »Bratrství« oblíbený anarchistický předák Hynek Holub. Spolek úředně rozpuštěn v roce 1896 během perzekuční vlny proti anarchistům.

Prameny: pražský list „Sociální demokrat“ roč. 1894; liberecký „Proletář“ z 19. března 1896.

Vzdělávací spolek Dělnická Jednota v Liberci (1894-1897)

Dne 30. září 1894 byl ustaven v Liberci vzdělávací spolek Dělnická jednota s působností pro celý obvod zdejší obchodní komory. Ač mohl podle svých stanov zakládat v místech, kde by získal alespoň 20 členů, místní odbory, zdá se, že existoval pouze mateřský spolek v Liberci. Prvním jednatelem spolku byl Josef Lukášek. »Dělnická jednota« měla v roce 1895 kolem 80 řádných členů. Činnost spolku se soustřeďovala hlavně na vyučování zpěvu. »Dělnická jednota« měla smíšený sbor průměrně o 50 pěvcích. Každých 14 dní konala se schůze spolku ve spolkové místnosti hostince „Zum Feldschlossel“. Hlavním zdrojem příjmu byly časté spolkové zábavy, ze všech podniků nejlépe navštěvované.

Prameny: pražský list „Sociální demokrat“ 2. listopadu 1894 a z 2. srpna 1895.

Čtenářsko-vzdělávací spolek „Květ“ v Hrádku nad Nisou (1897-1906)

Kolem roku 1897 byla většina českého dělnictva v Hrádku
nad Nisou organisována v autonomní federalistické organisaci pod praporem anarchistických myšlenek, z jejíhož podnětu byl asi v té době založen Čtenářsko-vzdělávací spolek „Květ“ v Hrádku nad Nisou.

Členové spolku, vesměs anarchisté, byli ve stálém styku s českými soudruhy v blízké Žitavě a rakouské úřady je často podezřívaly ze spikleneckých rejdů, osnování atentátů a podobných akcí.

Persekuce členů spolku »Květ« vyvrcholila 7. února 1902, kdy se Hrádek nad Nisou ocitl takřka ve stavu obležení. Tehdy přijeli časně ráno do Hrádku nad Nisou substitut státního návladnictví a vyšetřující soudce Uhlíř z Liberce v doprovodu asi padesáti četníků a po celý den prováděli v členů spolku „Květ“ domovní prohlídky. Také ve spolkové místnosti »Květu« byla provedena důkladná revise. Celkem bylo toho dne v Hrádku nad Nisou zatčeno v továrnách 14 dělníků a o týden později bylo zatčeno i sedm anarchistů v Žitavě. K zatýkáni došlo na základě starého seznamu členů spolku »Květ«, který byl nalezen v notesu kteréhosi anarchisty (Bernera či Berneta), zatčeného pro podezření z krádeže.

Ze zatčených bylo po čtyřnedělní vazbě 12 dělníků obžalováno ze »zločinu proti veřejnému pokoji a pro tajné spolčování, všichni však byli libereckou porotou osvobozeni.

Ve spolku působila po léta obětavá anarchistka Božena Václavíková. Jednatelem spolku r. 1902 byl H. Křen.

Pro spolkovou knihovnu, které byla později obohacena knihovnou zlikvidovaného místního »Českého vzdělávacího spolku«, byly odebírány hlavně anarchistické časopisy »Nový kult«, »Matice svobody, Rovnost a j. Spolek »Květ pořádal také české plesy a jiné společenské podniky v Hrádku nad Nisou. — Zanikl asi v roce 1906.

Prameny: liberecký „Proletář“ z 3. říjen 1896; brněnská „Matice svobody“ z 19. února 1901, z 19. a 26. února, 5. a 19. března, 16. dubna, 18. června a 23. července 1902.

Dělnický vzdělávací spolek Pokrok v Jičíně (1895-?)

Od r. 1895 Sobotecká »Osvěta« nemohla svou činností dost dobře obsáhnout
celý politický okres jičínský, zahrnující tehdy i značnou část Podkrkonoší. A tak již 2. února 1895 založen byl Dělnický vzdělávací spolek v Jičíně, jemuž bylo dáno jméno »Pokrok«. V popředí spolku stál po mnoho let obětavý socialistický pracovník František Hofman. Absolvoval pěšky nesčetné agitační schůze nejen na Jičínsku, ale i na Novopacku a v ostatních okresech, patřících do oblasti jičínského okresního hejtmanství. — Jičínský »Pokrok« již v den po svém ustavení zahájil činnost veřejnou schůzí lidu s programem o postavení dělnictva, rolnictva a ostatního pracujícího lidu.

Vzdělávací spolek Bratrství ve Varnsdorfu (1894-1902)

Až do devadesátých let minulého století nebylo ve Varnsdorfu zmínky o české menšině a přece je nezvratnou skutečností, že zde žilo již v předcházejících desetiletích dosti českých dělníků, které sem přivábil vzmáhající se průmysl, hlavně textilní. Národní práva českého pracujícího lidu zde však nebyla uznávána a pokud se čeští dělníci domáhali svých
práv, museli tak činit prostřednictvím odborových spolků německých, které tu existovaly již před rokem 1872. V českých časopisech dělnických se zaznamenává, že v polovině r. 1872 byl c. k. místodržitelstvím rozpuštěn odborný spolek dělnický, poněvadž prý »nešetřil stanov a demonstrativně vystupoval“. Na jaře 1873 byl úředně rozpuštěn jiný dělnický spolek ve Varnsdorfu, když byla dříve prohlášena za neplatnou volba občana Františka Egera za předsedu spolku.

Později byl ve Varnsdorfu založen »Allgemeinen – Arbeiterverein«. A tady máme již přímý důkaz, že v něm byli organisováni i čeští dělníci. Na přelomu roku 1891-1892 si totiž při tomto německém dělnickém spolku založili český čtenářský odbor a čeští soudruzi Stojánek a Velich do jeho knihovny věnovali knihy. Odbor konal každé pondělí čtenářskou hodinu a od 1. února 1892 vyučoval své členy němčině, bez níž se český člověk v tomto městě neobešel, zvláště když šovinistický varnsdorfský list »Abwehr« soustavně vyzýval německé továrníky, aby nezaměstnávali české dělníky. Zásluhou tohoto odboru
asi také bylo, že se dne 31. července 1892 konala ve spolkovém domě ve Varnsdorfu první česká schůze, o níž se zmiňuje Palmeho Kronika Vamsdorfska.

Čeští dělníci, kteří 1. května 1893 slavili Svátek práce, byli propuštěni z továren a vyhoštěni z města. Mezi nimi byl také člen vzdělávacího spolku Josef Steiner, který byl po dvakráte donucen opustit Varnsdorf a posléze trvale zakotvil v Chotyni, kde byl pak dlouholetým místním důvěrníkem české sociálně demokratické organisace.

V roce 1894 založili socialisté a anarchisté ve Varnsdorfu první samostatný český spolek »Bratrství«. Spolek měl také pobočku »Bratrství« v Horní Dubnici a v Horním Jindřichově na Rumbursku. Po odchodu anarchistů ze spolku sociální demokraté brzy na to ustavila řadu dalších svých spolků a organisaci a to ve Filipově, v Rumburku, v Rybništi, Chřibské, Falknově, Kamenici, Skalici, Polevsku, Liščí (dříve Rohrsdorf) a jinde.

Dělnický spolek »Bratrství« ve Varnsdorfu zanikl v r. 1902.

Prameny: pražské „Dělnické listy“ z 2. srpna 1872 a ze 4. dubna 1873; „Sociální demokrat“ z 22. ledna 1892; liberecký „Ještědský obzor“ z 20. února 1930, českolipský vlastivědný sborník „Bezděz III./96 a VII./148; Ottův slovník naučný XXVII./141; Subrtův „Vývoj a život českých menšin“ 16. ledna 1949

Čtenářský vzdělávací spolek Květ ve Varnsdorfu (1896-1914)

Když se v sociálně demokratické straně v devadesátých letech
minulého století vytvořila oposice tzv. neodvislých socialistů-anarchistů, zasáhlo politické tříštění i dělnické vzdělávací spolky. Také ve
Varnsdorfu se část členů z řad anarchistů spolku »Bratrství«, ovládaného sociálními demokraty, rožtěpila a založila si v r. 1896 Vzdělávací spolek »Květ« pro Rumburk a okolí, se sídlem ve Varnsdorfu. Dlouholetým jednatelem spolku »Květ.« byl obuvník Josef Tauš. »Květ« měl nějaký čas spolkovou místnost v Kollerově hostinci »Feldschlosschen«.

Neodvislý spolek »Květ« ve Varnsdorfu existoval ještě v r. 1909 (snad až do r. 1914). Spolkovou místnost měl potom v kterémsi tzv. vykřičeném domě, kde nalezla celá česká menšina poslední útočiště, když na povel městské rady nesměl žádný německý hostinský poskytnout přístřeší českým spolkům a tyto se octly v pravém slova smyslu »na ulici«.

Prameny: českolipský sborník „Bezděz 96 a VII./148; mostecká „Stráž českého severu“ z 1 a 22. ledna a 19. února, 12. března i 20. srpna 1909; brněnská „Matice svobody“ z 25. prosince 1901, 28. května a 17. září 1902.