Výzva Sdružení československých horníků ve věci dovolené (1926)

Nastala doba udělování dovolených na závodech a výbor odbočky tudíž včasně upozorňuje členy, aby své dovolené v plné míře užili a nenechali se snad zlákati k přijetí peněžité náhrady. Nikomu není tajno, jak se z průmyslových kruhů proti této sociální vymoženosti, jak je i tati pociťována jako břemeno a z četnějších případů, ve kterých by si snad horníci nechali dovolenou zaplatiti, snadno by průmyslníci sestrojili důkaz, že dělnictvo nestojí o dovolenou a tato jediná zachovaná vymoženost sociální by mohla býti ve zvýšené míře ohrožena.“

Resoluce syndikalistů proti předloze hornické penze a zaopatřovacích fondů (1919)

Shromáždění horníci, především z řad syndikalistického Sdružení československých horníků v Dolním Litvínově a Lipětíně se na veřejné schůzi dne 8.června 1919 usnesli na následující rezoluci, která vyjadřovala protest ohledně protidělnických návrhů sociálních demokratů:

Shromáždění horníci na schůzi dne 8. června 1919 v Dolním Litvínově protestují proti předlože podané soudruhem Karlem Brožíkem v Národním shromáždění, týkající se zvýšení hornické pense.

Protestujeme proti ní z těch důvodů, že známe práci hornickou, o které jsme přesvědčeni, že není možno horníku vypracovat 40 roků, po kterých by měl nárok na pensi v obnosu 1200 K, jak navrženo je v oné předloze.

Odporučovali bychom oněm pracovníkům se strany sociálně demokratické, kteří na oné předloze pracovali, by přišli a ochutnali práci hornickou při všem to strádání jak v životních potřebách, tak i v bytových otázkách a pak bychom žádali, by se poctivě vyjádřili o propracování 40 let v dole. Tím myslíme, že bychom přišli k rozumnému resultátu se strany navrhovatelů.

Dále se praví v oné předloze o zastoupení do správy zaopatřovacích fondů a navrhuje se stejný počet se strany kapitalistů i dělníků.

Tážeme se? Proč se stále mluví o zastoupení nějakých kapitalistů, když na druhé straně se mluví o vyvlastnění dolů? Nebylo by lépe, kdyby jste již jednou sundali škrabošku a ukázali jste světu ve své pravé podobě?

Myslíme, že by to uzdravilo i mnohé vaše stoupence, neb dle doslechu ani ti, kteří jsou poctivými stoupenci sociální demokracie nesouhlasí samou předlohou!

Upozorňujeme jak soudruha Brožíka, tak i O. Štěpánka, P. Cingra, L. Píka a L. Austa, kteří jsou podepsaní na oněch návrzích, že pomalu vycházíme z té jejich ohlupovací myšlenky a nenecháme si něco vsugorovati, co oni za dobré uznají, z čehož by měl požitek ne dělník-proletář, nýbrž jistá odrůda příživníků.“

Mimořádná valná hromada Sdružení československých horníků v Třebušicích (1929)

Na mimořádné valné hromadě místní odbočky Sdružení československých horníků v Třebušicích byl zvolen nový výbor. Předsedou zvolen Pánek Alois, jednatelem Kaftan Felix, pokladníkem Vraný František a kolportérem Hornických listů Pengrt Josef. Korespondenci vyřizuje jednatel kaftan Felix na adrese Třebušice č.p. 36.

Důvodem svolání mimořádné valné hromady byla skutečnost, že několik málo členů včetně předsedy Pulce Antonína přeběhli do „žluťáckých“ zaměstnavateli řízených odborů. K tomu se vyjadřuje jednatel odbočky Felix Kaftan následovně:

Jinak připomínám našim členům, aby nedbali přeběhlictví několika slabochů, kteří sami neví, čím jsou. Uvědomí-li si členové, jak tito lidé kdysi zuřivě brojili proti zavedení Genstkého systému, jak jim nestačily plíce na volání po jednotné frontě a pozorují nyní jejich metamorfosu, utvoří si již sami o pevnosti zásad jejich správný úsudek. To jsou třtiny větrem se klátící a jako se jim pojednou znelíbilo v organisaci naší a přeběhli do druhé, tak přeběhnou i odtamtud a jelikož zahnuli do prava, lze předpokládati, že nakonec zakotví v nějakém Národním sdružení pod protektorátem pánů vlasteneckých kapitalistů. Takových slabochů nedbejme více nežli tuniky naší prabáby před sto lety. Člověk jenž mění zásady a přesvědčení každou chvíli nemá pro organisaci založenou na podkladě mezinárodní solidarity a třídního boje žádné ceny.“

Tábory lidu proti agrárním clům v Mostě a Duchcově roku 1926

Protestní akce proběhly krom Kladna, také na severu Čech. V Mostě proběhl veliký tábor lidu dne 12.června 1926 v restauraci „Gusolle“ proti agrárním clům a usnesl se na obdobné resoluci. Akci společně organizovali syndikalisté ze Sdružení československých horníků, sociální demokraté z Unie horníků, národní socialisté z Jednoty horníků a komunisté z Mezinárodního všeodborového svazu.

Veliký tábor lidu byl svolán také do Duchcova, který proběhl v sobotu večer dne 19.června 1926 na zahradě „Biolípy“.

Reakce na lži šířené při vzniku odbočky Sdružení československých horníků v Dubí u Kladna (1919)

Reakce neznámého kladenského syndikalisty na lži šířené sociálními demokraty z Unie horníků na stránkách Hornických listů v roce 1919, které byli rozšiřovány potom, co byla ustanovena místní odbočky Sdružení československých horníků v Dubí u Kladna.

Jako všude, tak i zde založena byla odborová organisace horníků. Založení této organisace způsobilo zde velký rozruch a byly roztrušovány o založení této jednotlivými neuvědomělými členy „Unie“ horníků nepěkné řeči, které si musí tito pánové již jednou odvyknout a ne si stále ještě hovět v předválečném štvaní.

Ku příkladu: Organisace tato prý byla založena proto, aby rozbíjela řady horníků a odůvodňují to tito pánové tím, že prý nikdy organisace hornická naší strany v Čechách neexistovala, pro horníky nikdy prý ničeho nevybojovala a pro požadavky horníků nikdy nemluvila a také prý nikdo jiný k tomu kompetentní není, jen zástupci „Unie“ horníků.

Takovým způsobem jest mezi hornictvem o naší organisaci mluveno. K tomu odpovídáme a varujeme před dalším podobným „klepáním“.

Organisaci byli jsme nuceni založiti pod nátlakem našich bratří horníků a těch, kteří odmítli vstoupiti do řad „Unie“. A přece vydáno heslo: Všichni do organisace a kdo nevstoupí, toho v závodě nestrpíme. Jak by se byla zachovala „Unie“ k těmto svým kamarádům, kteří měli své přesvědčení s tím rozdílem, že nebyli sociálními demokraty?!

Z těchto důvodů založená organisace naše by nerozbíjela řady horníků organisovaných, ale je posílila. Nyní může každý tam, kam patří, jak mu velí jeho přesvědčení a bude jistě po té veliké části horníků indiferentních.

Co týká se našich organisací horníků na Kladensku, to přiznáváme, že jsme zde neměli, ale sociální demokraté v posledních letech také ne a když, tak velice slabé, neb právě v době válečné platilo do „Unie“ zde u nás 6 stoupenců. Tím jest také pochopitelno, že jsme za horníky nikdy nevyjednávali, ale podotýkáme, že tolik, co nám dobyli přátelé z „Unie“, bychom také dosáhli, protože až když poměry horníků byly nesnesitelné, o čemž již věděli i ředitelé závodů a horníci již dále práci vykonávati nemohli, pak jste se teprve stali mluvčími svých kamarádů. To bylo povinností, kterou jsme i my vykonávali s láskou a chutí opravdovou.

A s tím, že nikdo není kompetentní vyjednávati, než-li „Unie“, to pomalu pomalu pánové! Až dosud byl kompetentní ten, koho dělnictvo pověřilo důvěrou a až dosud za nikoho nemluvila organisace. A v některých případech byla to důvěra velice malá, když na příkladu na dole (Pražské úvěrní banky) z jedenácti set zaměstnanců pověřen ten, který se tím nejvíce ohání, asi 126 hlasy.

Organisace naše bude správně informovat horníky i situaci a bude se domáhat všude také svého zastoupení. Jenom tolik ještě připomínáme, že to není vážné pomyšlení na sloučení organisací a takovýmito řečmi, pánové jaké rozšiřujete, se sloučení dělnictva nikdy neprospěje.

A k našim horníkům voláme: pryč se strachem a vším otálením, vstupujte do našich řad, sesilte tak řady odborového hnutí Československých horníků!

 

Horníci! Kolegové v povolání! (1919)

Naší společnou povinností jest, starati se o to, aby stará bezprávnost hornictva v žádné formě nemohla se vrátiti, aby dosažené zlepšení a cenné novoty nemohly vykládány býti k vaší škodě, nýbrž k Vašemu trvalému prospěchu. Toho jest však možno dosáhnouti jedině tím, když všichni horníci do jednoho se odborově organisují a pouze v dohodě s organisacemi dle jich rady a platných usnesení budou postupovati. Mužně s rozhodně musíme jednati, ale pouze po zralé úvaze a ne dle nálady a nápadu jednotlivců, kterým schází často vědomí o dosahu a následcích jich jednání. Pouze rozšafným, promyšleným postupem můžeme prospěti našemu celku a úspěšně budovati lepší budoucnost pro všechno hornictvo. Co znamená klidná a svorná spolupráce všeho hornictva, o tom poučily nás dostatečně zkušenosti posledních tří měsíců.

Podepsané organisace shodly se pracovati až dosud, i nadále společně. Chceme všichni svorně a jednotným postupem hájiti společný zájem všech horníků. Posilte organisace hromadným přístupem, postavte se za ně, aby nabyly Vašemu počtu a významu Vaší práce odpovídající síly, moci a vlivu.

To káže zájem všech horníků, to vyžaduje prospěch celé třídy dělnické.

S hornickým pozdravem „Na Zdar!“

Za Unii horníků v Trnovanech

Adolf Pohl a Antonín Jarolím

Za Báňské společenstvo skupiny II v Mostě

Antonín Maixner

Za Svaz československých horníků v Mostě

Josef Rudil

Za Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Písařovič

Písařovič Josef (1871–1945)

Buben Hynek (1883 -1959)

Mezi méně známé účastníky dělnického hnutí z řad severočeského hornictva patřil také anarchista a odborář hlásící se k tradici revolučního politicky neutrálního syndikalismu. Ignác Buben, česky zvaný Hynek, se narodil za zimních měsíců dne 31.ledna 1883, v době kdy severočeské hornictvo prožívalo léta tvrdé perzekuce za provedenou první generální hornickou stávku v roce 1882. Jeho celoživotní láskou se stane o patnáct let mladší Marie Bubnová, narozená 27.prosince roku 1897.

Mladý Hynek Buden se dá jako jeho vrstevníci na havířinu. Na utváření mladého dělníka má zdejší anarchistické hnutí, především místní anarchistický Spolek všeodborově kooperativní v Košťanech, který se schází v tehdejším spolkovém hostinci „U nádraží“, kde se na veřejných schůzích seznamuje s jeho teoriemi a praktickou stránkou syndikalismu a odborářství na principech autonomie, federalismu a přímé akce.

Před první světovou válkou se do hnutí zařazuje jako tisíce dalších dělníků a dělnic, patří mezi řadové členy, a tak o něm nemáme konkrétnější zprávy. Jistě ho však ovlivnila činnost anarchosyndikalistické odborové organizace Zemská jednota horníků.

Taktéž Hynek Buben přežije ve zdraví první světovou válku a a zažije pád nenáviděné habsburské monarchie, symbol sociálního a národnostního útlaku. Marná očekávání, že Československá republika bude socialistickou a vybudovanou pracujícími lidmi se však brzy rozplyne jako pára pod hrncem. Počátkem dvacátých let minulého století zažívá hektickou dobu, plnou stávek a bojů na pracovištích v řadách syndikalistického hnutí.

Po první světové válce a pádu rakouské monarchie, se totiž probouzí také hnutí anarchistických horníků a již 28-29.prosince 1918 je založeno Sdružení československých horníků v Duchcově v Českém domě. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků.

Hynek Buben navazuje na svou předválečnou činnost a v Košťanech stojí při zakládání místní odbočky syndikalistické ho Sdružení československých horníků. Zařadí se mezi přední členy místní syndikalistické organizace. V letech 1925 a 1926 je zvolen jednatelem odbočky, má tak na starost reprezentovat místní odbočku na veřejnosti, zařizuje korespondenci a přihlášky členů, ale také zasílá zprávy do jejich časopisu Hornické listy, které vychází každý týden již od roku 1905. Na významném postu jednatele je znovu zvolen na valné hromadě odbočky také v roce 1929.

Postaví se také rozvratným snahám bolševiků a v roce 1925 odmítne vstoupit do komunistické strany a přičlenění do rudých odborů. Postaví se za svoje anarchistické přesvědčení a za zachování Sdružení československých horníků jako nepolitické revoluční organizace.

Syndikalista Hynek (Ignác) Buben odchází na věčný odpočinek dne 30.ledna 1959 ve věku 73 let a je pochován na místním hřbitově v Košťanech. Jeho choť jej přežije o 18 let a umírá dne 12.května 1977.

Buben Hynek (1883 -1959)

Schůze osazenstva dolu Amalia IV v Ledvicích (1929)

V neděli 1.prosince 1929 proběhla v Ledvicích společná schůze osazenstva dolu Amalia IV, schůze se účastnili zástupci organisací na dole, včetně syndikalistů ze Sdružení československých horníků. Z řad syndikalistů o tom podává zprávu na stránkách Hornických listů dopisovatel pod zkratkou AD:

Bylo tu jednáno o povšechné situaci v hornickém odboru a stěžováno si na velikou roztříštěnost hornického hnutí, jaké v jeho dějinách vůbec ještě nebylo i o smutném faktu, že v důsledku stranického štvaní se dívá jeden dělník na druhého jako na odpůrce. Schůze skončila všeobecným přáním, jež je dlužno za dnešních poměrů nazvati ještě ilusí. Vyznělo v ten smysl, aby byly na závodech zakládány organisace s povinným členstvím každého dělníka, závodní rada by vybírala příspěvky členské a dodávala členům odborový časopis jednotný psaný v obojím jazyku. Mimo závod nechť pak by pěstoval člen kopanou nebo politiku, ale své dobré vůle, ale sjednocení horníků by tak bylo hotovo a podnikatelé by s touto mocí dojista jinak počítali.“

Rudolf Kadlec: Pochvala členům výboru Sdružení československých horníků v Chudeřicích (1929)

Jest třeba poznamenati, že někteří členové odbočky jsou pověřováni funkcemi od doby jejího vzniku po převratu a sice jsou to soudruzi Klátil, Zeman a Vavřička. Nemáme ve zvyku udělovati svým členům za čestné funkce diplomů jako měšťáci, ale jsme jisti, že je bude těšiti více naše uznání za služby konané takto anonymně pro dobrou věc dělnickou a přání, aby byli takto činnit ve prospěch hornického hnutí ještě dlouhá léta.“