UPOZORNĚNÍ NA ROZESÍLÁNÍ RESOLUCE KSČ PRO VSTUP SDRUŽENÍ DO RUDÝCH ODBORŮ (1927)


Na stránkách „Hornických listů“ vydávaných syndikalisty ze Sdružení československých horníků bylo zveřejněno upozornění všem odbočkám, že Politbyro KSČ či jejich odbory KSČ tajně rozesílají resoluce vyzývající ke vstupu Sdružení horníků do rudých odborů, které je činěno tajně a rozesíláno vybraným členům, o kterých se KSČ domnívá, že budou spolupracovat:

UPOZORNĚNÍ!

Bylo nám oznámeno, že předsedové našich odboček Sdružení horníků na Kladensku i na severu dostávají odněkud předtištěné resoluce s usnesením o přístupu k Rudé odborové internacionále a v níž se představenstvo Sdružení horníků vyzývá, aby přestup provedlo nejdéle do 1. srpna tohoto roku.

Není nám ovšem známo, odkud resoluce tyto jsou, jsou natištěny patrně v Politbyru v Praze.

Jest docela neoprávněné a hrubé se míšení do záležitostí naší organisace. Tato nepotřebuje cizích návodů a pokynů, dovedla říditi svůj postup vždy úplně samostatně a neodvisle a dovede to také v budoucnosti a pokud se týče onoho sjezdového usnesení, o němž se v oné tiskovině mluví, dovede ústřední výbor přivésti i tuto věc ku konci bez cizích porad.

Předsedy našich odboček tudíž upozorňujeme, že se tyto pašované resoluce nemohou státi předmětem jednání a usnášení v odbočkách, poněvadž jsou rozesílán cizí organisací, která nemá žádného práva, takto hrubě se plésti do záležitostí Sdružení horníků.

Na resoluce tyto, pokud by jich bylo některou odbočkou použito a byly vyplněné zaslány na ústředí v Mostě, nebude vzato žádného zřetele.

ČENĚK WEINFURTER: KUKAČÍ VEJCE (1927)

Vysvětlující článek tajemníka Čeňka Weinfurtera z Lomu ze Sdružení československých horníků ke kauze ohledně snah KSČ rozbít tuto syndikalistickou odborovou organizaci a začlenit ji do jejich rudých odborů, který vyšel na stránkách „Hornických listů“:

„Jak jsme naším čtenářům již oznámili, jsou zasílány oněm předsedům našich odboček, kteří požívají důvěry činitelů M.V.S. a nebo Politbyra KSČ v Praze – ta nebo ona korporace je autorem a rozesílatelem – předtištěné resoluce, jednající o přístupu Sdružení československých horníků do Mezinárodního všeodborového svazu.

Nespolehliví předsedové jich neobdrželi, patrně z obavy, že by se resoluce do odbočkové schůze nedostaly a byly zaslány oněm členům Sdružení, kteří mají konati v odbočkách frakční práci.

Vedle těchto resolucí byly rozeslány také velmi obsáhlé referáty pod názvem „Proč přistupujeme k Rudé odborové internacionále?“.

Tento tištěný referát se předem pouští do anatomického rozboru povahy odborových organisací před válkou, v němž je naše předválečné organisační hnutí klasifikováno následovně:

…anarchosyndikalistické organisace, k nímž patřilo též Sdružení horníků. Byly organisace pokročilejší, neb se hlásily k třídnímu oji a jejich programem bylo odstranění kapitalismu. U nás takováto organisace byla pouze na českém severu, kde bylo hnutí anarchistické. Příznačné pro tyto organisace bylo, že věřily silně v rozhodující moc odvážné bojovné menšiny dělnictva a nevěnovala dosti pozornosti revolucionování širokých mas. Proto, že neorganisovaly masy a spoléhaly pouze na nenadanější část dělnictva, podceňovaly tyto organisace pokladniční fondy a nevěnovaly dosti pozornosti otázce příspěvků a stávkových podpor. Nemohouce rozvinout revoluční masové hnutí a jsouce ovládány revolučním duchem, hlásaly tyto organisace akce individuélní v boji proti zaměstnavatelům (sabotáž atd.)…“

To je portrét Sdružení horníků a není zrovna nesnadno uhádnout, proč je podán poměrně zdařile.

Pak jsou v referátu „vyblejsknuty“ ještě tak zvané Trade Unie a organisace sociálně demokratické i žluté.

Zaslání těchto resolucí spolu s referátem předpokládá patrně u adresáta plnou ochotu,schůzi je přečísti a doporučiti ke schválení.

Rozesílatele ani nenapadlo, že se tím pletou do vnitřních záležitostí cizí organisace a nebo – opravme se – považují to ta věc zcela samozřejmou.

Na jednu okolnost však docela zapomněli, ale jelikož tato náleží do věrného obrazu povahy našeho předválečného hnutí, povíme jim jí.

Odbočky předchůdců dnešního Sdružení – Hornická federace a Zemská jednota horníků – měly vždy naprostou samostatnost a nikdy se jim shora nekomandovalo. Naopak všecky podněty přicházely z odboček a tak je tomu i v dnešním Sdružení.

Něco diktovati odbočkám shora, předložiti již jen k snědení, zavánělo odbočkám duchem militaristickým tak silné, že se věc jen pro tento domnělý diktát prostě zamítla.

Připomínáme tu pouze záležitost o podpoře v nezaměstnanosti dle Gentského systému. Psali jsme o něm v listě, o jeho povaze bylo široce mluveno i na sjezdu, členové si to vše přečetli a vyslechli, ale – při hlasování doma v odbočkách řekli: Ne!

Chceme tím pouze říci, že se budou naši staří členové i na tyto cizí resoluce a referáty dívati jako na diktát a poněvadž jsou velmi staří a osvědčení spolkaři, pohrdnou těmito písemnými radami jako jídlem, uvařeným a předloženým cizí a neznámou kuchyní.

Kromě toho musíme chtě nechtě doznati, že se tyto rady zvláště podivně vyjímají právě u jejich rozesílatelů.

V referátu kritisují neúprosně stranu sociálně demokratickou, vypočítajíce její reformistické hříchy již od roku 1902, ale docela zapomínají, že byli sami až do prosince 1920 jejími členy a nebýti války a ruského převratu, byli by jimi až dodnes.

Sdružení horníků si vědělo vždy samo rady a to v dobách, kdy chocholatí páni pásli mnohem bedlivěji po jeho členech nežli po sociálních demokratech, a bude si tudíž umět poradit i dnes.

Děkujeme tedy zdvořile Politbyru a nebo M.V.S. za ochotu, s jakou se měli učinit z našich členů pouhé gramofony, aby odříkávali ve schůzi referát a resoluci tak, jako vychází z ozvučené trouby onoho přístroje.

A i když někdo tuto žalostnou funkci převezme, do Mostu hlas jeho slyšen nebude.

Ostatně je v referátu semleto všecko možné dohromady a početně slabé Sdružení by se vlastně mohlo nadýmati pýchou, rukuje-li se na jeho získání se všemi možnými argumenty jako vpád dohodových vojsk do Porúří roku 1923, poukaz na čínskou revoluci a příslušníky R.O.I v Indonésii, to a mnoho jiného poučného je ještě v referátu obsaženo.

Zmíníme se jen ještě o maličké nepravdě, která se tam patrně vloudila následkem horlivosti, s jakou autor referát psal. A sice: „O přijetí hornické sekce M.V.S. Do hornické koalice nechtěly reformistické svazy ani slyšeti“.

Jestli tam napsal autor tuto větu vědomě, pak je to dojista špásovitý človíček. Přece mu bude známo, chce-li býti někdo někde přijat, že o to musí zažádat a o tom právě nikoliv hornická koalice, ale M.V.S nechtělo ani slyšeti!

Tak se má ta věc ve skutečnosti.

Úzká spolupráce a to ze strany Sdružení horníků velmi poctivá spolupráce s M.V.S trvalo po celý minulý rok, až na to naše organisace doplácela.

Není tudíž třeba přestupu Sdružení horníků do M.V.S, aby byla tato spolupráce úzká.

Kromě toho je i tvrzení o přístupu Sdružená do M.V.S a zachování samostatnosti klamem, dvě hornické organisace vedle sebe v ústřední organisaci býti nemohou a jenom docela naivní člověk by nevěděl, že přístupu Sdružení horníků do M.V.S by se v zájmu Sdružení učinilo je jedno!

Ušil by se mu umrlčí rubáš.

A oněm členům, kteří by snad protestovali, řeklo by se, že jsou vlastně teprve učedníky a komunisty II.třídy, ačli by nebyli ihned z církve vyobcováni jako Škála, Bouček, Vaněk v ČSR a nebo Trocký, Zinověv a Radek v SSSR.

Konečně se ještě v referátu mluví o tom, že „Hornické listy“ zamlčely usnesení sjezdu o přístupu do M.V.S.

Na to si dovolíme odpovědět otázkou: Přijal by komunistický a nebo sociálnědemokratický a kterýkoliv sjezd na světě do svého sjezdového pořadu resoluci, zpracovanou cizí, ku příkladu naší organisací a našimi členy tam vpašovanou?

Myslíme, že by je hnaly svinským krokem.

V našem časopisu byla zpráva ze sjezdu úplně korektně otištěna, dokonce i ono usnesení sjezdu v poslední hodině, že má členstvo samo o přístupu do M.V.S rozhodnouti. Že nebyl otištěna resoluce vypracovaná cizí organisací je věcí samozřejmou.“

VYLOUČENÍ KOMUNISTŮ ZE SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)

Ústřední výbor Sdružení československých horníků zabýval se na schůzi dne 21. srpna 1927 extratutou Ryndovou při známém jeho prohlášení ve „Večerníků Rudého Práva“. Byli přítomní pouze Rynda a Sobotka. Výbor se snažil zprostředkovati smír návrhem, aby dotyční své prohlášení odvolali. Jelikož tak neučinili, byli oba pro porušení organisační disciplíny ze Sdružení horníků všemi hlasy členů výboru vyloučeni.“

OTEVŘENÝ LIST PROTI ŠTVANÍ KOMUNISTICKÉHO TISKU VŮČI SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)

Redaktor Josef Kozák si v poslední době oblíbil zaměstnávati své péro psaním o Sdružení horníků a jeho zástupcích.

Je to jeho právo, ale pokud si myslí, že si tupením starých a ve hnutí dělnickém sešedivělých horníků získá zvláštní cti, to ponecháme k posouzená prostým havířům.

Tak se obral ve „Večerníku Rudého Práva“ za předmět svých posměšků prohlášení představenstva Sdružení, podepsané předsedou a otištěné ve 32. čísle „Hornických listů“, v němž se mluví o extratůře tří členů představenstva a naše členstvo se upozorňuje, aby se se všemi písemnostmi obracelo pouze na kancelář Sdružení horníků v Mostě.

Posmívá se nedosti vybrané stilisaci onoho prohlášení a potupě dodává, aby byly žádosti na Sdružení psány krasopisně a s náležitou úctou.

Redaktor Josef Kozák je akademicky vzdělaný člověk, na universitě studoval filosofii a matematiku.

Zástupci „Sdružení horníků“ nejsou filosofy, ani matematiky, mají jen obyčejné vzdělání, jakého mohly děti hornických rodičů za Rakouska nabýti, ale za to všichni mají za sebou těžkou, více než čtvrtstoletou práci v uhelnách a tak si vydělávali živobytí. Oni pracovali v onom kouři a v oněch otravných plynech, jak tak pěkně připomenul redaktor Kozák horníkům v časopisu „Průboj“. Horníci to znají, ale Kozák to ví jen z doslechu.

Oni posmívání zástupci Sdružení horníků pracovali v dolech a ve hnutí dělnickém již léta před tím, nežli budoucí filosof a matematik Kozák uzřel světlo světa.

Jejich mluva je nevybroušena a jak béře pero ruko, která čtvrtstoletí kopala uhlí, o tom by Kozák mohl míti alespoň ponětí.

Přes to však si horníci navzájem rozumějí, i když se mluví způsobem jiným nežli v pražských bárech a kavárnách a jak se mluví, tak se ovšem i píše.

Horníci mají – to můžeme filosofu a matematikovi Kozákovi říci – tuto prostou mluvu jak v hovoru, tak i ve svém časopisu, dokonce mnohem raději, nežli sebe lépe vyšperkovanou řeč, která se připravuje náladově, aby omámila posluchače, ale jíž z polovice nerozumí.

Srovná-li tedy redaktor Kozák se svým citem, aby si dělal v časopisech ze starých horníků úsměšky, nemůžeme mu v tom zabrániti.

Nestudovali jsme filosofii a matematiku a není nám tudíž známo, zda-li studnice těchto věd obsahuje také posměšky a pohrdání dělníky, kteří svojí prací všecky studie platí a studenty živí.

Buržoasie žije v této ideologii, že jsou tu dělníci pro to, aby na ni pracovali a poslouchali.

Buržoasie si dovede dělat posměšky z dělníků postavených v čelo obcí, dělal a dělá si posměšky z dělnických poslanců, poukazujíc na jejich nedostatečné vzdělání.

Kdyby se tudíž prohlášení některého z nás, anebo našemu psaní v „Hornických listech“ vysmíval někdo z buržoasie, nechalo by nás to úplně klidnými, poněvadž tato vrstva lidí je smýšlením proti dělnictvu.

Poněvadž si však vybral staré horníky za terč svého posměšku socialista a komunista Kozák, jenž je živ za dělnické peníze, dotklo se nás to a tímto mu projevujeme své mínění.“

Ústřední výbor Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Fišer, Vojtěch Šindler, František Tůma, František Janovský, Petr Kovařík, Josef Tauchman, Václav Konopník.

HRA SE SLOVY: K VYLOUČENÍ KOMUNISTŮ RYNDY A SOBOTKY ZE SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)


Tak zvaný „článek Ryndův“ s nadpisem „O dalším našem postupu“, spatřil přece jen světlo světa a to v „Průboji“ (časopis KSČ). Žvanění toto, jež ostatně není výplodem Ryndovým, odbudeme krátce. Na výborové schůzi Sdružení horníků v neděli dne 14. srpna 1927 v Mostě předně prohlásil, že je velmi starým odborářem a že to může doložiti členskou legitimací bývalé Zemské jednoty horníků (anarchosyndikalistické odbory v letech 1909 – 1915) z roku 1911. Nikdo se po této „starobylé“ legitimaci nesháněl, ale budiž jí věřeno. Byla mu tedy jako starému odboráři položena otázka, zdali za svého spolkového života, kdy viděl anebo slyšel, aby tak významný činitel organisační, jako celoroční sjezd zabýval se resolucí, přinesenou cizí organisací (KSČ) ku konci jednání, jako byla taková resoluce vnucena sjezdu Sdružení horníků. A mnohomluvný Rynda mlčel, na tuto otázku neměl odpovědi. Je to přirozené, neboť takového něco neviděl dosud nikdo. Povídání pak, zdali mělo „Sdružení“ vstoupiti do M.V.S. (odbory KSČ), nebo do rudé odborové internacionály, je pouhou hrou se slovy, jemuž každý rozumí, kdo rozuměti chce.“

POSLEDNÍ SLOVO (VYJÁDŘENÍ K POMLOUVAČNÉ KAMPANI KSČ A SNAZE ZATÁHNOUT SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ DO RUDÝCH ODBORŮ MVS V ROCE 1927)


Dovedeme oceniti takové prohlášení uvědomělých socialistů a odborářů, jak je projevili členové hostomické odbočky Sdružení horníků a jiných odboček, aby v dělnických listech nepsala strana proti straně a organisace nepotíraly jedna druhou.

Je to pochopitelno u takových hornických míst, neboť Hostomice, tak všechny hornické obce na severu velmi často byly jmenovány v předválečném měšťáckém tisku a při zápasech hospodářských, kulturních i politických označovány jako hnízda nebezpečných rebelů.

Dnes ví naše hornictvo stokráte lépe, nežli před 20 a 30 lety, jak je roztříštěnost ve hnutí dělnickém záhubná, vidí-li, jak oproti poměrům za Rakouska je dnes v Československu organisačně ucelen společný jeho kapitalistických třídní nepřítel.

Proto ono přání horníků z našich odboček o smíru v dělnickém tisku a na hornických schůzích a my je uposlechneme.

Shrneme jen v následujícím všecky události, které sporu předcházely, poněvadž valná část členstva jich nezná.

Ti, kdož budou však štváti a ničiti hornické hnutí nadále, ponesou za tento zločin odpovědnost a nepochybujeme o tom, že budoucnost viníka také nalezne a dle zásluhy v dějinách hnutí hornického jej poznamená.

Shrneme podstatu sporu pokud jen možno nejkratšeji.

Co činili zástupci Sdružení horníků v periodě od sjezdu 1926 do letošního sjezdu, je známo, vyslovena jim naprostá důvěra na letošním sjezdu a znovuzvolení jich je také důkazem, že řídili organisaci dle směrnic loňským sjezdem jim naznačených.

Je třeba otevřeně říci, že se tak dělo pro sílu Sdružení horníků se škodou, neboť mnoho členů z odboček odcházelo buď do indiference a dokonce i do fašistické organisace, již jen na základě předpokladu, že je Sdružení horníků blízko splynutí s M.V.S., a činovníci těchto odboček omlouvajíce úbytek členů, vyjadřovali to všeobecně rčením, že chce přistoupiti Sdružení ku komunistům a tomu se členové vyhýbají výstupem ze Sdružení.

Vázlo to všude, vázla vzájemná korespondence, vázlo odvádění příspěvků, dopisovatelé listu váhali se v důsledku neurčité situace v dopisech obdobně vyjadřovati a v této situaci jsme se přiblížili předsjezdové době.

Dne 10. března 1927 došel Sdružení horníků dopis tohoto znění:

Praha-Karlín, 10.3.1927

K/J Týká se horníků

Vážený soudruhu!

Dle dohody s vedoucími soudruhy Sdružení horníků, učiněné v ústředí odborové komisi strany, mají soudruzi připraviti velikonoční sjezd Sdružení horníků tím způsobem, že na sjezdu bude usnesen přístup Sdružení k M.V.S., jako odborové ústředně. Při tom by nenastalo ihned sloučení s hornickou sekcí, byl by to ale značný krok ke sblížení.

Sdružení by samo z hornické koalice nevystupovalo a ponechalo by koalici, co proti němu podnikne za to, že se připojilo k M.V.S. Opakujeme, že toto je dohoda, učiněná mezi námi v ústřední komisi se soudruhy Fišerem, Ryndou a Weinfurterem za přítomnosti soudruha Vrbenského, jenž se sám za toto řešení přimlouval.

Jde nyní o to, aby sjezd byl frakčně připraven tak, aby usnesení na sjezdu dohodě odpovídalo. Též příspěvková otázka musí být na sjezdu řešena v tom smyslu, aby umožnilo později sloučení s hornickou sekcí, i když počítala s určitým provisoriem.

Kontrola a zodpovědnost za to, aby dohoda tato byla v případě sjezdu dodržena, pak na okresní výbor komunistické strany v Mostě, respektive na jeho okresní odborovou komisi.

Tato komise, v jejímž sídle se nalézá ústředí Sdružení horníků, má povinnost, aby ihned kooptovala (přibrala) dva soudruhy ze Sdružení do komise, by tito společně s ostatními členy komise bděli nad řádnou přípravou sjezdu za pomoci frakce ve Sdružení. Komise nechť pravidelně kontroluje frakční přípravu sjezdu ve všech skupinách Sdružení a podává nám nyní před sjezdem každotýdně zprávu o tom, jak frakční přípravy sjezdu pokračují, respektive jaké se snad projevují překážky.

Očekáváme s určitostí, že této důležité věci komise bude věnovati co největší pozornost a že co nejrychleji především vybuduje řádný frakční aparát uvnitř Sdružení a ústředím frakčním uvnitř této organisace.

Žádám vás o nejrychlejší podání zprávy, co jste v této věci podnikli.

S komunistickým pozdravem za M.V.S. Kohn.“

Ona dohoda mezi ústředím odborové komise M.V.S z jedné strany a Fišerem, Ryndou a Weinfurterem z druhé strany, je výmyslem, nebylo žádné podobné dohody, což sám Rynda, jeden z jmenovaných a dnes nejbojovnější straník M.V.S., sám na různých místech dosvědčil a ještě dosvědčí. (Ovšem, nepopře-li to dnes)

Za druhé je z dopisu jasno, že se měly ihned zvýšiti týdenní příspěvky a hlavně, že se jednalo vždy jen o přístup k M.V.S a nikoliv, jak Kozák všude tvrdí, k Rudé odborové internacionále.

Teprve, když viděli, že otázka zvýšení příspěvků a ztráta samostatnosti Sdružení narazila na prudký odpor našeho členstva, upustili od zvýšení příspěvků, mluví jen o přístupu k R.O.I. A slibují, že o dalším trvání nebo netrvání Sdružení rozhodne jeho příští sjezd.

Krátkou dobu před sjezdem konal ústřední výbor Sdružení horníků schůzi, na níž přišli Malík, Borek a Kohn.

Zástupci Sdružení se ve většině vyjádřili, že za situace ve Sdružení shora vylíčené není přístup Sdružení do M.V.S možným a proveditelným, nemá-li být organisace úplně rozvrácena.

Na tyto rozumné a naprosto pravdivé vývody odpověděl Kohn takto: „Když nepůjde Sdružení do M.V.S po dobrém, půjde tam po zlém!“ A na to, snad aby výbor Sdružení zastrašil, počal vyprávěti, jak to provedli s Tetenkovým svazem sociálně demokratických stavebníků a že na místo 10 000 jeho členů jich dostali 14 000.

Naši členové nechť sami posoudí, zda-li je tato diplomacie hrubého násilí vhodná k docílení jednotné fronty. Sjezdové události jsou již známy jednal z časopisu a referátu sjezdových delegátů v odbočkách.

Druhého sjezdového dne byla sjezdu podvržena cizí resoluce – vše bylo prací Kozákovou, z hněvu nad rozhodnutím většiny sjezdu, že nemá býti sjezdu přítomen – a ačkoliv resoluce o budoucím postupu, ústředním výborem vypracovaná schválena celým sjezdem, bylo nicméně vynuceno i hlasování o podvržené resoluci, dle níž mělo členstvo hlasovacími lístky v odbočkách rozhodnouti o přístupu Sdružení do M.V.S.

Toto hlasováni se provádí v přítomné době, leč veliká část odboček hlasovacích lístků vůbec nepřijala, jiné mnohé odbočky lístků vracejí nepoužitých a všecky s dokladem, že si přístupu Sdružení do M.V.S. nepřejí.

Zástupci Sdružení vyhověli tudíž plně sjezdovému usnesení, text hlasovacích lístků byl většinou hlasů ústřednímu výboru schválen, leč redaktor Kozák nalezl novou veš v kožichu a sice, že hlasovací lístky jsou nejasné. Na to odpověděl Kozákovi horník Skřivánek na schůzi v Záluží velmi trefně, že nikdo z členů Sdružení neshledal nejasnost na hlasovacích lístcích, ale že Kozák sám se snaží všude tuto nejasnost hornictvu vsugerovati.

Aby se zástupci Sdružení vyhnuli možným domyslům, že hájí samostatnost organisace z osobních zájmů, dali na schůzi ústředního výboru v červnu ústní prohlášení, že se vzdají svých míst, projeví-li se většina členstva pro přístup k M.V.S.

Dojista se to činitelé M.V.S. Přičiněním oposičníků v představenstvu dověděli a v očekávání, že se jejich zuřivé agitaci podaří Sdružení do M.V.S. dostati, kvitovali to patrně s povděkem.

Leč hlasovací akce ukázala opak, kampaň proti zástupcům Sdružení se stupňovala a v tisku bylo tvrzeno, že ve Sdružení počíná „tetenkovština“.

Zástupci Sdružení tudíž ohlásili svoji resignaci na svá místa veřejně v „Hornických listech“, ponechávajíce Kozáka agitovati na severu v odbočkách dle libosti.

Nyní však mu ani toto veřejné prohlášení nestačí a na veřejných schůzích tvrdí – jako v Duchcově dne 21.srpna – že právě toto prohlášení je příčinou, že odbočky se vyslovují proti vstupu do M.V.S s ohledem na své zástupce.

Co by si tedy přál redaktor Kozák?

Aby si zástupci Sdružení sami ihned uřízli hlavy a dostal je na talíři, jinak řečeno, aby vzdání se míst neprohlašovali, nýbrž okamžitě jako chlapci ze Sdružení odešlo a aby mohl organisaci takto zanechanou presentovati M.V.S. v Praze jako ovoce své agitace.

Nezvratnou pravdou tudíž jest: že Sdružení horníků mělo býti přinuceno k přístupu do M.V.S. za každou cenu již v letošním sjezdu a že mělo splynouti s hornickou sekcí, třeba i po zlém. Že měly býti ihned zvýšeny členské příspěvky ve Sdružení a toto se mělo přizpůsobiti organisační struktuře M.V.S.

Že tak zvaná dohoda zástupců Sdružení s činiteli M.V.S. o přístupu Sdružení do M.V.S se nikdy nestala. Že rosoluce o hlasování v odbočkách, ohledně přístupu do M.V.S. je díle Kozákovým a byla sjezdu přímo vnucena.

Že se původně a vždycky žádalo o přístup Sdružení k M.V.S a nikoliv – jako se dnes tvrdí – k Rudé odborové internacionále.

Že jsou hlasovací lístky jasné každému – kromě Kozáka a Ryndy- kterýžto poslední navrhoval zvláštní text, Kozákem mu napověděný.

Že i tak zvaný Ryndův článek, jehož uveřejnění v „Hornických listech“ bylo odepřeno, byl článek redaktora Kozáka, jak svědci dokázali.

Více se nehodláme touto věcí v listě zabývati, máme svůj odborový list k užitečnějším úkolům.

Ponecháváme Kozákovi úplně pole působnosti v jeho tisku k rozbíjení organisace, kterou se horníci před dávnými lety založili.

Snad se s ním jednou sejdeme v budoucnosti, až i on bude vyhozen z komunistické organisace, jako již tak mnozí, kteří s takovouto „odborovou“ taktikou nemohli souhlasiti a opřeli se.

Neboť politika je děvka a má velmi proměnlivé rozmary, kdo je dnes jejím milostníkem, upadne zítra v nemilost a jede. Kozák je vysokoškolsky vzdělaný člověk a velmi snadno může přijít do situace, kdy mu bude vlastní a rozumný názor bližším, nežli živobytí při slepé a otrocké poslušnosti rozkazů, dělnickému hnutí viditelně a nepopíratelně škodlivých.

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z RŮŽODOLU U MOSTU PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (1927)

Prohlášení syndikalistů z Růžodolu u Mostu proti vstupu do rudých odborů KSČ a za zachování samostatnosti Sdružení československých horníků:

Místní odbočka Sdružení horníků pojednávala na své měsíční schůzi ze dne 14. srpna 1927 o hlasovací akci, prováděné členstvem v odbočkách o přístupu Sdružení horníků do M.V.S., jakož i propagandě, zahájené proti Sdružení horníků a proti ústřednímu výboru členy Ryndou, Sobotkou a Procházkou v komunistickém tisku a usnesla se jednomyslně na následujícím:

Trváme na naprosté a úplné samostatnosti naší odborové organisace a jsme rozhodně proti přístupu Sdružená horníků do M.V.S. Usnášíme se tak nikoliv ze zaujatosti, nýbrž z přesvědčení, že by tím Sdružení horníků bylo rozvráceno a hnutí hornické by utrpělo další velikou škodu a to v době, kdy by mělo býti nejmohutnější, aby mohlo odraziti útoky vlády na hornické pojištění. Slučovací akce by naopak posílila jen indiferenci k radosti zaměstnavatelů a proto byly hlasovací lístky naší odbočkou již odmítnuty. Ohledně Ryndovy akce, kterou jsme nuceni jako dobří odboráři odsouditi, jako nemístnou, svévolnou a rozvratnou, prohlašujeme, že jakékoliv další útoky v tisku komunistickém budou míti za následek, že tisk tento budeme odmítati.

V neděli dne 14. srpna 1927“

HLASOVÁNÍ V ODBOČKÁCH O PŘISTOUPENÍ SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ K RUDÝM ODBORŮM „MVS“ (KSČ) V ROCE 1927

Jelikož se v řadách Sdružení československých horníků během roku 1927 objevilo několik členů, kteří vstoupili do řad Komunistické strany a pokusili se rozbít samostatnost syndikalistické organizace s cílem začlenit ji do rudých odborů KSČ, reagovali vedoucí předáci syndikalistů, aby byla urychlena hlasovací akce k této otázce, jež byla navržena již na dubnovém sjezdu Sdružení:

V přítomné době provádí se v odbočkách hlasování o tom, má-li či nemá Sdružení horníků přistoupiti k Mezinárodnímu všeodborovému svazu.

Žádáme předsedy odboček a každého člena naléhavě, aby hlasovací akci pokud možno urychlili, abychom měli do konce srpna přehled o rozhodnutí členstva.

Psaní proti zvoleným zástupcům Sdružená v komunistických listech a Ryndova na vlastní pěst prováděná akce, vyvolávají nesnesitelnou atmosféru ve Sdružená, jíž jest nutno učiniti co nejrychleji konec.

Buď bude Sdružení horníků míčem v rukou řemeslných politiků a jejich nástrojů a nebo zůstane samostatnou hornickou odborovou organisací.

Leží to v rukou členstva.

Podepsaní zástupci nehodlají v listě odpovídat na výpady Kozákovy v komunistických listech a otravovati členstvo ještě více, nežli již jest a to nikoliv vinou podepsaných.

Opakují pouze své prohlášení, učiněné na schůzi ústředního výboru v Mostě, že v tom případě, rozhodne-li se většina členstva Sdružení horníků pro přístup k M.V.S., nebudou státi členstvu v tomto počinu nikterak v cestě a vzdají se svých míst.

Ve Sdružení horníků vždy rozhodovala o všech důležitých otázkách jen samo členstvo a bude tomu tak i v tomto případu.

Toto je zároveň i odpovědí Kozákovi na jeho docela zbytečné a hloupé tajnůstkářství, s jakým mluví v „Průboji“ o „temných důvodech“, proč podepsaní přestali asi poslouchati rozkazů pražského politbyra. Učinili tak, aby se nestali hrobaři Sdružení horníků.“

Josef Fišer (předseda Sdružení)

Čeněk Weinfurter (tajemník Sdružení)

Alois Šefl (redaktor „Hornických listů“)

VALNÁ HROMADA SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ – SVATOŇOVICE (1922)

Dne 17. prosince 1922 se konala valná hromada odbočky Sdružení československých horníků ve Rtyni v Podkrkonoší v sále hostince „U Mikšů“, na které bylo zvoleno následující představenstvo:

Hanuš Jan – předseda

Baudyš Antonín – místopředseda

Špicar Jan – důvěrník

Bráf Jan – jednatelem, Rtyně č.p. 6

Žid Jan – pokladník

Duch Josef – revisor, Strážkovice

Souček František – revisor, Malé Svatoňovice

Vinter Jan – revisor Batňovice

Vinter Jan – člen výboru, Batňovice

Nábenkogel Sigmund – člen výboru, Malé Svatoňovice

Kult Josef – člen výboru, Velké Svatoňovice č.p. 20

Souček František – člen výboru, Velké Svatoňovice

Hlaváček Antonín – člen výboru, Petrovice

Duch Josef – člen výboru, Strážkovice

Svoboda Václav – člen výboru, Vodolov

Klikar Eduard – člen výboru, Bohdašín

Ptáček Jaroslav – člen výboru, Horní Kostelec

Špicar Jan – člen výboru, Zada

Žid Jaroslav – náhradník, Rtyně

Peterka Karel – náhradník, Rtyně

Hůlek Jaroslav – náhradník, Batňovice

Lelek Josef – náhradník, Malé Svatoňovice č.p. 4

Kábrt Josef – náhradník, Petrovice č.p. 9

Hruška Josef – náhradník, Stážkovice

Hůlek Bartoloměj – náhradník, Vodolov

Rak Adolf – náhradník, Bohdašín

Ansorge Vilém – náhradník, Horní Kostelec

Středa Antonín – náhradník, Záda

Ptáček Jaroslav – distributor Hornických listů, Rtyně dolní

Brát Václav – distributor Hornických listů, Rtyně střed

Kubina Karel – distributor Hornických listů, Rtyně horní

Kubina Jan – distributor Hornických listů, Zada

Ptáček Jaroslav – distributor Hornických listů, Horní Kostelec

Ludvík Václav – distributor Hornických listů, Velké Svatoňovice

Kůň Čeněk – distributor Hornických listů, Petrovice

Petráš Josef – distributor Hornických listů, Batňovice

Tomek Augustin – distributor Hornických listů, Malé Svatoňovice

Pavel Antonín – distributor Hornických listů, Vodolov

Kult Josef – distributor Hornických listů, Malé Svatoňovice

Nývlt František – distributor Hornických listů, Stražkovice

Pulkrábek František – distributor Hornických listů, Bohdašín

Kaválek Josef – distributor Hornických listů, Rokytník

Mach Richard – distributor Hornických listů, Sychrov