KOMUNISTICKÝ REDAKTOR ZA POMLUVY PROTI ZÁSTUPCŮM SDRUŽENÍ HORNÍKŮ PŘED SOUDEM (1927)

Syndikalisté si nakonec pomluvy ze strany komunistů z KSČ a hlavně redaktorů komunistického listů „Průboj“, který štval a lhal o zástupcích Sdružení československých horníků ve snaze násilím a intrikami rozbít tuto syndikalistickou odborovou organisaci a začlenit ji do jejich rudých odborů M.V.S. Nenechali líbit, pohár trpělivosti přetekl a byla na ně podána žaloba. Před soudem tak stanul komunistický šéfredaktor časopisu „Průboj“, vycházející v Lounech. Žalovatelem byl přední syndikalista a tajemník Sdružení československých horníků Čeněk Weinfurter z Lomu. Tuto zprávu ze soudní dohry přetiskly noviny syndikalistů „Hornické listy“:

Že se před soudem mnohem hůře dokazuje, co se v návalu zlosti někde řekne nebo napíše, je známá věc. Potvrdilo to opětně v případu tajemníka Sdružení horníků soudruha Weinfurtera, jenž byl v časopise „Průboj“ ze dne 26. srpna 1927 v článku pod názvem „Do řad Sdružená horníků“, nařknut ze šíření nepravd o posledních známých událostech ve Sdružení. Soudruh Weinfurter podal na zmíněný časopis žalobu, která se projednávala dne 12. listopadu 1927, a kde obžalovaný zodpovědný redaktor „Průboje“ nabídl žalobci Weinfurterovi smír. Weinfurter nabídku přijal a redaktor Šíška zasílá v této záležitosti následující prohlášení:

Já podepsaný A. Šiška, jakožto zodpovědný redaktor časopisu „Průboj“ v Lounech, prohlašují, že článkem, který byl uveřejněn dne 26. srpna 1927 v časopise „Průboj“, ročník 18, na přední straně dole pod názvem „Do řad členů Sdružení horníků“, nemínil soukromého žalobce urazit. Nemohu tvrditi, že by týž byl rozšiřoval nepravdivé zprávy o sjezdu Sdružení. Přesvědčil jsem se naopak, že obsah článku spočívá, pokud se týče soukromého žalobce, na nesprávné informaci a že zejména soukromý žalobce členstvo Sdružení na sjezdu i v odbočkách správně informoval o usnesení předposledního sjezdu. Není pravdou, že samotnými horníky v Sdružení byl postup soukromého žalobce ostře potírán, naopak přesvědčil jsme se, že až na mizivou menšinu, byl postup soukromého žalobce schválen. Ostatních urážek v další části článku užitých lituji a žádám soukromého žalobce za prominutí.

V Mostě, 12. listopadu 1927, A. Šiška.“

JOSEF FIŠER: POSJEZDOVÉ KOMBINACE (1927)

Lze pozorovati v odborném i politickém tisku, že usnesení sjezdu Sdružení horníků způsobilo jakýsi neklid, takže se počíná různým způsobem kombinovat a přímo i nepřímo se předpovídá Sdružení horníků konec vůbec.

Jedni prohlašují s netajenou radostí, že se jim podařilo členy Sdružení přesvědčiti o nutnosti revoluční taktiky v odborovém hnutí a povedenou je pří tom ta okolnost, že právě oni to byli, kteří revoluční taktiku dříve – před léty – kacéřovali a sesměšňovali.

Druzí spatřují v usnesení sjezdovém příležitost se zaloviti a proto kalí vodu v naději, že Jednota Horníků něco při tom polapí.

S udicí se vyřítila několik dní po sjezdu známá „Stráž na Severu“, jenom že v přílišném chvatu zapomněla na hořící koudel ve vlastní domácnosti.

A nebo si je poprasku ve svém domě až příliš dobře vědoma a domnívá se, že byse mohla hledat náhrada za ony spousty členů, kteří v důsledku četných afér od partaje již prchli a nebo ještě utekou.

Marná námaha.

Členové Sdružení znají velmi dobře poměry v národně sociální partaji z dob popřevratových a proto není nikterak třeba naše členy upozorňovati, odkud tu věje vítr.

Co se vlastně stalo na sjezdu Sdružení, že se mu věnuje tolik pozornosti, že se tolik kombinuje a nebo se dokonce pějí pohřební písně Sdružení?

Sbor delegátů se většinou hlasů na sjezdu usnesl, ponechati členstvu v odbočkách volnost rozhodnouti hlasováním o vstupu do Rudé odborové internacionály.

Toto usnesení pak zavdalo příčinu k oněm úvahám a kombinacím, někde ovšem jen s tím průhledným cílem, aby si zalovili.

Nebudeme se dále oněmi dohady obírati, vědouce, že členstvo naše nenalítne nikomu, nechť přijde odkudkoliv a s čímkoliv.

Jsme jisti, že pro členstvo je směrodatnou přijatá resoluce „O dalším postupu sdružení“, předložená sjezdu ústředním výborem a tím je do budoucnosti rozhodnuto, co budeme činit.

Loňský sjezd vyslovil zásadu, že bude Sdružení likvidovati okamžitě, budou-li dány bezpečné předpoklady pro vytvoření jednotné hornické organisace.

Na neštěstí, je k tomu ještě tak daleko, že by se mohla vzdálenost k tomuto cíli měřit astronomickými číslicemi, nicméně budou zásadu tu naši členové hájiti, dokud nebude uskutečněna.

Nechť přiloží všichni tak ochotně ruku k tomuto sjednocení hornických sil v republice jako Sdružení horníků a toto bude prvým, které uzavře své účty a odejde z hornické veřejnosti, aby nechalo vzejít jediné, pevné a svorné organisaci hornické ve státe pro jediné a nejvyšší zájmy hornictva, jež mají býti svaty každé organisaci.“

Článek vyšel v Hornických listech a autorem je předseda Sdružení československých horníků Josef Fišer.

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z DOLNÍHO LITVÍNOVA SCHVALUJÍCÍ IGNOROVÁNÍ NA ŠTVANÍ KOMUNISTICKÉHO TISKU VŮČI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ

Místní odbočka Sdružení československých horníků na měsíční schůzi dne 18. září 1927 o posledních událostech týkajících se Sdružení horníků a schvaluje úplně zaujaté v listu našem stanovisko, jakýmikoliv útoky proti organisaci naší se nezabývati. Doba, kterou prožíváme, je příliš těžký a vážná, nežli aby se neplodně plýtvalo silami, nemluvě ani o tom, že se dělnictvu život ve hnutí odborovém znechucuje a činí dále dále tím více se ho straní. Měli by to nahlédnouti všichni činitelé v odborovém hnutí, že je tu toto hnutí proto, aby se dělnictvu pomáhalo a nikdy nebylo snad svornosti mezi dělnictvem a jeho organisacemi více zapotřebí, nežli dnešní doby. Jsme pro zdravé odborové hnutí a odsuzujeme tudíž rozkladnou činnost politických listů, jímž je politika bližší nežli odbor. A bude-li kdy jednati ve snaze pomoci dělnictvu o solidaritu našeho Sdružení, tu jest stará i nedávná jeho minulost každému zárukou, že své pomoci nikdy neodepře.“

REFERÁT JOSEFA FIŠERA NA VALNÉ HROMADĚ ODBOČKY SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ V BÍLINĚ 17. 9.1927

Na to bylo uděleno slovo přítomnému referentu, jenž se krátce dotkl v řeči o situaci ve Sdružení horníků v době posjezdové a kladl váhu na to, že svorné seskupení všech hornických sil je bezpodmínečnou nutností, má-li býti zájmům hornictva s úspěchem slouženo. Nemůže se to ovšem díti za takových okolností, jakých jsem byl v poslední době svědky,aby to totiž mělo za následek rozvrat hornického hnutí a hlasovací akce, nyní skoro ukončena, nejlépe dokázala, kde by se bývalo členstvo Sdružení ocitlo a jaky efekt by býval výsledkem takového druhu slučovací akce, jaká byla právě prováděna.

Kladl hlavně důraz na hrozící nebezpečí hornickému pojištění a na dalekosáhlé důsledky pro hornictvo v případě, že by toto pojištění bylo zrušeno. Ve spojení s tímto novým reakčním pokusem o zničení tradiční hornické instituce připomenul podobný bezohledný útok podnikatelů na hornictvo v minulosti, kdy se zaměstnavatelé odvážili vnucovati hornictvu nový služební řád, sestavený takovým způsobem, že mu bylo všeobecně přezdíváno řád káznicový. Hornictvem tehdy proběhla mohutná vlna odporu přes to, že valná část horníků stála mimo odborové organisace, že uhlobaroni byli donuceni dáti se na ústup a nenáviděná káznicový řád musil býti vzat nazpět.

Takového naprosto jednotného živelního odporu všeho hornictva ve státě bude třeba k odražení útoků na hornické pojištění, neboť k ořezání hornických pojistných nároků, jak vláda chystá, jest takového druhu, že by bylo hornictvo v pojišťovací otázce vrženo o celá desetiletí nazpět, do dob, kdy se hornictvu příspěvky pojistné sice strhaly, leč udílení pense záviselo na libovůli podnikatelů.

Bylo připomenuto v další, trvalém stoupání cen všech životních potřeb a zdůrazněno, nebude-li této cenové diktatuře učiněn konec v důsledku letošní dobré úrody, že bude nezbytno, aby se všecko dělnictvo v republice domáhalo zvýšení mezd. Jak ale každé mzdové hnutí, tak i boj za zachování hornického pojištění musí býti vedeny pouze v duchu zásady, skutečně dělnictvu prospěti, nikoliv však, pro to, aby z těchto budoucích akcí byly kýmkoliv vytloukány politické kapitály.“

Text sepsal předseda odbočky Rudolf Kadlec pro „Hornické listy“

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z HOSTOMIC K NEOTISKNUTÍ ČLÁNKU PRO VSTUP DO RUDÝCH ODBORŮ M.V.S NA STRÁNKÁCH HORNICKÝCH LISTŮ

Plenární schůze místní odbočky Sdružení horníků v Hostomocích se usnesla na tomto projevu s přáním, aby byl otištěn v našem odborovém časopisu:

K dopisu starého revolucionáře“, v článku pod tímto titulem uveřejněným v „Rudém právu“ ze dne 4. září 1927 dokládáme: Kvitujeme s povděkem, že nebylo na tento projev Holubův v „Hornických listech“ odpověděno, jak jsme i v důsledku článku „Poslední slovo“ v našem časopisu otištěného, očekávali. Je to pro nás směrodatným. Očekáváme, totéž i v jiném tisku, jinak by žáci svému učiteli odpověděli, že upřimnost, poctivost a důvěra jsou základními předpoklady pro socialistickou práci a i pilíři socialismu.

Za odbočku František Kulhánek, předseda

(Krejčí Hynek Holub jako bývalý člen Federace českých anarchistů komunistu a stoupenec Mudr. Bohuslava Vrbenského vstoupil v roce 1925 do KSČ, a i on se snažil prosadit vstup bývalých spolupracovníků z řad syndikalistů do KSČ. Avšak ani naléhání starého anarchistického agitátora anarchistické odboráře neodměkčil a stáli si za svým.)

DOPIS SYNDIKALISTŮ Z OSTRAVSKA Z VALNÉ HROMADY 18.ZÁŘÍ 1927

Na valné hromadě přihlásilo se více soudruhů ke stolu, kteří uznali řádnou práci za minulé období, proto také nastal příliv členů do naší odborové organisace. To bylo jednak tím, že naši soudruzi vždy řádně pracovali ve prospěch dělnictva a jednak tím, že se drželi přesně podle posledního sjezdového usnesení, že pracovali k odčinění rozporu mezi dělnickými odborovými organisacemi a vždy poctivě pro jednotu odboru. Dále bylo zdůrazněno, že Sdružení československých horníků od svého vzniku pracovalo vždy v duchu revolučním, a že my od těchto tradic neupustíme. Naopak dnes je nutno, by se dělnické odbory svorně sjednotily po prapory třídního boje, proto že reakce v československé republice žene proti dělnické třídě útokem a béře dělnictvu jednu vymoženost za druhou, ba jde ve své nenasytnosti tak daleko, že nám béře i to, co nám nechávala zpupná rakouská monarchie před světovou válkou. Chce-li dělnictvo odrazit útok mezinárodní, československé buržoasie a zlepšiti své bídné postavení na úroveň člověka, nesmí ani jeden dělník státi mimo dělnické odborové organisace. Jest také povinností všech význačných činitelů v dělnických odborových organisacích, kteří to s chudou pracující třídou poctivě smýšlí, by se vší vehemencí pracovali pro sjednocení odboru. Neboť jen sjednocený proletariát dobude si svých práv.“

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z JENÍKOVA U DUCHCOVA PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (1927)

Členstvo místní odbočky Sdružení horníků se na měsíční schůzi dne 11.září 1927 usneslo jednomyslně na následujícím projevu a žádá uveřejnění v „Hornických listech“:

Nesouhlasíme s agitací, prováděnou v poslední době politickými činiteli komunistické strany za účelem převedení Sdružení horníků do M.V.S. Odmítáme ji jako hornickému hnutí škodlivou. Nenecháme se přinutit násilím ku vstupu do jiné organisace a kdyby se tak mělo státi, raději odstoupíme.

Za odbočku: František Dvořák, předseda

O DALŠÍM POSTUPU SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (SJEZDOVÁ RESOLUCE 1927)

Sjezd Sdružení horníků je jako po všecka dřívější léta toho pevného názoru, že hornickým zájmům v Československé republice lze sloužiti úspěšně pouze sjednocením všech hornických sil a odborových organisací ve státě.

Naproti tomu však sjezd konstatuje, že právě v Československu panují a to hlavně v hornickém odboru organisační poměry přímo desolátní, takže kádr organisovaného hornictva je rozdělen na řadu útvarů, ba dokonce se již utvořila i odborová organisace hornická na popud samotných zaměstnavatelů a jest ve vleku buržoasní strany.

Podle usnesení loňského sjezdu se zástupci Sdružení horníků ze všech sil snažili, rozpory mezi jednotlivými hornickými organisacemi překlenouti a docíliti tak pokud možno v důležitých akcích hornictva jednotného postupu.

Sjezd konstatuje se zadostiučiněním, že byly tyto snahy zástupců Sdružení horníků provázeny tak dalece výsledkem, že se během uplynulého roku několikráte podařilo všecky hornické organizace seskupiti v jednotné akci, jejíž pozoruhodným výsledkem byla hlavně všeobecná hornická stávka v den 24. března na obranu hornického pojištění.

Sjezd v posouzení všeobecných poměrů v odboru hornickém uznává, že splynutí všech hornických organisací v jednu nelze v krátké době provésti a to v důsledku různících se názorů na bojovou taktiku, ba některé z hornických organisací váhají dokonce postaviti se v třídním boji na půdu a stanovisko mezinárodní, domnívajíce se, že všecky spory v hornictví lze s úspěchem řešiti uvnitř hranic tohoto státu samotného.

Sjezd Sdružení horníků se proto usnáší, aby jeho zástupci nadále pracovali ve smyslu usnesení sjezdu loňského, aby odstraňovali třecí plochy mezi jednotlivými organisacemi, ulamovali hroty příliš ostrým rozporům, rovnali cestu ku všeobecnému sblížení a nelze-li naráz odstraniti spory zásadní, aby zástupci Sdružení vynasnažili o utvoření stálého kartelu hornických organisací, jako jest tomu v Německu, tak aby proti útokům buržoasní reakce a majitelů dolů stály hornické organisace svorny a uceleny.

Sjezd Sdružení prohlašuje, že v této strašné době nezaměstnanosti, stoupající drahoty a všeobecné bídy a podvýživy hornictva jedině toto sdružení hornických sil může naplniti hornictvo uspokojením a spolu i očekáváním, že proti takto spojeným a odhodlaným hornickým silám neodváží se reakce nikdy tak svévolně postupovati jako vidí-li před sebou hnutí hornické neucelené anebo v jednotlivých složkách proti sobě zaujaté.

Sjezd je toho názoru, že utvoření tohoto stálého hornického kartelu vykoná i nepochybný vliv na velkou část hornictva, které opustilo řady hornické v organisacích právě z tohoto důvodu, že celé hnutí hornické trpělo onou osudnou nejednotností.

Zkušenosti pak nabytých z praktických výsledků postupu tohoto kartelu, lze s dobrým prospěchem užíti k vybudování jednotného mezinárodního hornického svazu v Československu.

REVÍRNÍ VÝBOR KLADENSKÝCH ODBOČEK SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ A PROTI ŠTVAVÉ KAMPANI KSČ (1927)

Revírní výbor Sdružení československých horníků na Kladensku upozorňuje tímto ústřední sekretariát KSČ a činitele M.V.S (odbory KSČ), nebude-li učiněna přítrž psaní v komunistickém tisku proti Sdružení československých horníků v Mostě a zlehčování jeho zástupců, že vyvodí z toho důsledky a bude nejen tisk komunistický členy Sdružení odmítán, nýbrž vzdají se také členství ve straně komunistické. Akce zahájená proti Sdružení ukazuje, že si jednotliví političtí činitelé KSČ dělají co chtějí a rozkladně zasahují do života odborové organisace Sdružení horníků, nic nedbajíce rad Zápotockého v referátu na sjezdu KSČ o zachování úplné samostatnosti odborů.

Proč se dnes bráníme proti zavlečení Sdružení horníků do M.V.S., řekli jsme a opakujeme znovu: jsou to trpké zkušenosti nabyté za dobu spolupráce s příslušníky M.V.S. A ohromná většina prostých členů se vyjadřuje, v tom smyslu, že jsou poměry na Kladensku za dnešní nadvlády komunistů úplně tytéž, jako kdysi za převahy sociálních demokratů, s tím rozdílem, pouze, že veliké masy hornictva kdysi organisovaného stojí dnes mimo organisace vůbec. Nechť nám tedy je prominuto, užíváme-li těchto zkušeností, abychom zabránili převedení Sdružení horníků do rukou pochybných kvalit, neboť nejsme naprosto jisti, zda-li to s námi myslí poctivě.

Členové Sdružení horníků v revíru kladenském se na konferenci zástupců odboček dne 26. června 1927 za plné účasti jednomyslně usnesli na projevu plné důvěry zástupcům Sdružení soudruhu Fišerovi a Weinfurterovi, vysloveno rozhodnutí o dalším úplné samostatnosti Sdružení a usneseno zároveň hlasovacích lístků o přestupu Sdružení do M.V.S. Nepoužíti a budou-li tyto přece zaslány, zaslati je do ústředí v Mostě prázdné.

Máme za to, že toto rozhodnutí je všeobecně známo, tak i většiny odboček Sdružení na severu a v jiných revírech a odsuzujeme rozhodně proto kampaň v politických listech komunistických prováděnou, která nejen že je namířena ku zlehčování starých poctivých horníků, jimž se ještě před nedávnem na sjezdu Sdružení dostalo plné a naprosté důvěry, ale rozvracejíc odborové hornické hnutí, slouží tím přímo zájmům našeho společného třídního nepřítele, členstvo z organisace vyhání a rozmnožuje řady indiference.

Za revírní výbor, Hošek Josef, revírní důvěrník

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z HOSTOMIC PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ

Na plenární schůzi místní odbočky „Sdružení horníků“ dne 7. srpna 1927 bylo všemi přítomnými souhlasně rozhodnuto, hlasovacích lístků o přístupu Sdružení do M.V.S. Vůbec nepoužíti a vrátiti je do ústředí. Sdružení nechť plní usnesení sjezdové dle schválených a ústředím vypracovaných resolucí, zejména oné o dalšími našem postupu a je to ve sporu Sdružení s M.V.S. Naším posledním slovem. Máme za to, že usnesení naše, ač stručné, dosti je srozumitelné.

Na téže schůzi byl přijat návrh, aby bylo v našem odborném časopisu „Hornické listy“ zastaveno psaní proti M.V.S., jakož i aby nebylo na našich odborových schůzích proti jmenované organisaci brojeno. Totéž ale žádáme od příslušných činitelů M.V.S, tak i politické strany KSČ, aby i na této straně ustalo psaní v politických listech a brojení frakčních činitelů na schůzích proti Sdružení horníků a jeho zástupcům a všem jeho činitelům. Jsme přesvědčeni, bude-li postupováno ve smyslu tohoto našeho návrhu, že to bude sloužiti jak ku prospěchu obou stran, tak i dělnickému hnutí vůbec. Za odbočku: František Kulhánek, předseda“.