DOPIS SYNDIKALISTŮ Z OSTRAVSKA Z VALNÉ HROMADY 18.ZÁŘÍ 1927

Na valné hromadě přihlásilo se více soudruhů ke stolu, kteří uznali řádnou práci za minulé období, proto také nastal příliv členů do naší odborové organisace. To bylo jednak tím, že naši soudruzi vždy řádně pracovali ve prospěch dělnictva a jednak tím, že se drželi přesně podle posledního sjezdového usnesení, že pracovali k odčinění rozporu mezi dělnickými odborovými organisacemi a vždy poctivě pro jednotu odboru. Dále bylo zdůrazněno, že Sdružení československých horníků od svého vzniku pracovalo vždy v duchu revolučním, a že my od těchto tradic neupustíme. Naopak dnes je nutno, by se dělnické odbory svorně sjednotily po prapory třídního boje, proto že reakce v československé republice žene proti dělnické třídě útokem a béře dělnictvu jednu vymoženost za druhou, ba jde ve své nenasytnosti tak daleko, že nám béře i to, co nám nechávala zpupná rakouská monarchie před světovou válkou. Chce-li dělnictvo odrazit útok mezinárodní, československé buržoasie a zlepšiti své bídné postavení na úroveň člověka, nesmí ani jeden dělník státi mimo dělnické odborové organisace. Jest také povinností všech význačných činitelů v dělnických odborových organisacích, kteří to s chudou pracující třídou poctivě smýšlí, by se vší vehemencí pracovali pro sjednocení odboru. Neboť jen sjednocený proletariát dobude si svých práv.“

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z JENÍKOVA U DUCHCOVA PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (1927)

Členstvo místní odbočky Sdružení horníků se na měsíční schůzi dne 11.září 1927 usneslo jednomyslně na následujícím projevu a žádá uveřejnění v „Hornických listech“:

Nesouhlasíme s agitací, prováděnou v poslední době politickými činiteli komunistické strany za účelem převedení Sdružení horníků do M.V.S. Odmítáme ji jako hornickému hnutí škodlivou. Nenecháme se přinutit násilím ku vstupu do jiné organisace a kdyby se tak mělo státi, raději odstoupíme.

Za odbočku: František Dvořák, předseda

O DALŠÍM POSTUPU SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (SJEZDOVÁ RESOLUCE 1927)

Sjezd Sdružení horníků je jako po všecka dřívější léta toho pevného názoru, že hornickým zájmům v Československé republice lze sloužiti úspěšně pouze sjednocením všech hornických sil a odborových organisací ve státě.

Naproti tomu však sjezd konstatuje, že právě v Československu panují a to hlavně v hornickém odboru organisační poměry přímo desolátní, takže kádr organisovaného hornictva je rozdělen na řadu útvarů, ba dokonce se již utvořila i odborová organisace hornická na popud samotných zaměstnavatelů a jest ve vleku buržoasní strany.

Podle usnesení loňského sjezdu se zástupci Sdružení horníků ze všech sil snažili, rozpory mezi jednotlivými hornickými organisacemi překlenouti a docíliti tak pokud možno v důležitých akcích hornictva jednotného postupu.

Sjezd konstatuje se zadostiučiněním, že byly tyto snahy zástupců Sdružení horníků provázeny tak dalece výsledkem, že se během uplynulého roku několikráte podařilo všecky hornické organizace seskupiti v jednotné akci, jejíž pozoruhodným výsledkem byla hlavně všeobecná hornická stávka v den 24. března na obranu hornického pojištění.

Sjezd v posouzení všeobecných poměrů v odboru hornickém uznává, že splynutí všech hornických organisací v jednu nelze v krátké době provésti a to v důsledku různících se názorů na bojovou taktiku, ba některé z hornických organisací váhají dokonce postaviti se v třídním boji na půdu a stanovisko mezinárodní, domnívajíce se, že všecky spory v hornictví lze s úspěchem řešiti uvnitř hranic tohoto státu samotného.

Sjezd Sdružení horníků se proto usnáší, aby jeho zástupci nadále pracovali ve smyslu usnesení sjezdu loňského, aby odstraňovali třecí plochy mezi jednotlivými organisacemi, ulamovali hroty příliš ostrým rozporům, rovnali cestu ku všeobecnému sblížení a nelze-li naráz odstraniti spory zásadní, aby zástupci Sdružení vynasnažili o utvoření stálého kartelu hornických organisací, jako jest tomu v Německu, tak aby proti útokům buržoasní reakce a majitelů dolů stály hornické organisace svorny a uceleny.

Sjezd Sdružení prohlašuje, že v této strašné době nezaměstnanosti, stoupající drahoty a všeobecné bídy a podvýživy hornictva jedině toto sdružení hornických sil může naplniti hornictvo uspokojením a spolu i očekáváním, že proti takto spojeným a odhodlaným hornickým silám neodváží se reakce nikdy tak svévolně postupovati jako vidí-li před sebou hnutí hornické neucelené anebo v jednotlivých složkách proti sobě zaujaté.

Sjezd je toho názoru, že utvoření tohoto stálého hornického kartelu vykoná i nepochybný vliv na velkou část hornictva, které opustilo řady hornické v organisacích právě z tohoto důvodu, že celé hnutí hornické trpělo onou osudnou nejednotností.

Zkušenosti pak nabytých z praktických výsledků postupu tohoto kartelu, lze s dobrým prospěchem užíti k vybudování jednotného mezinárodního hornického svazu v Československu.

REVÍRNÍ VÝBOR KLADENSKÝCH ODBOČEK SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ A PROTI ŠTVAVÉ KAMPANI KSČ (1927)

Revírní výbor Sdružení československých horníků na Kladensku upozorňuje tímto ústřední sekretariát KSČ a činitele M.V.S (odbory KSČ), nebude-li učiněna přítrž psaní v komunistickém tisku proti Sdružení československých horníků v Mostě a zlehčování jeho zástupců, že vyvodí z toho důsledky a bude nejen tisk komunistický členy Sdružení odmítán, nýbrž vzdají se také členství ve straně komunistické. Akce zahájená proti Sdružení ukazuje, že si jednotliví političtí činitelé KSČ dělají co chtějí a rozkladně zasahují do života odborové organisace Sdružení horníků, nic nedbajíce rad Zápotockého v referátu na sjezdu KSČ o zachování úplné samostatnosti odborů.

Proč se dnes bráníme proti zavlečení Sdružení horníků do M.V.S., řekli jsme a opakujeme znovu: jsou to trpké zkušenosti nabyté za dobu spolupráce s příslušníky M.V.S. A ohromná většina prostých členů se vyjadřuje, v tom smyslu, že jsou poměry na Kladensku za dnešní nadvlády komunistů úplně tytéž, jako kdysi za převahy sociálních demokratů, s tím rozdílem, pouze, že veliké masy hornictva kdysi organisovaného stojí dnes mimo organisace vůbec. Nechť nám tedy je prominuto, užíváme-li těchto zkušeností, abychom zabránili převedení Sdružení horníků do rukou pochybných kvalit, neboť nejsme naprosto jisti, zda-li to s námi myslí poctivě.

Členové Sdružení horníků v revíru kladenském se na konferenci zástupců odboček dne 26. června 1927 za plné účasti jednomyslně usnesli na projevu plné důvěry zástupcům Sdružení soudruhu Fišerovi a Weinfurterovi, vysloveno rozhodnutí o dalším úplné samostatnosti Sdružení a usneseno zároveň hlasovacích lístků o přestupu Sdružení do M.V.S. Nepoužíti a budou-li tyto přece zaslány, zaslati je do ústředí v Mostě prázdné.

Máme za to, že toto rozhodnutí je všeobecně známo, tak i většiny odboček Sdružení na severu a v jiných revírech a odsuzujeme rozhodně proto kampaň v politických listech komunistických prováděnou, která nejen že je namířena ku zlehčování starých poctivých horníků, jimž se ještě před nedávnem na sjezdu Sdružení dostalo plné a naprosté důvěry, ale rozvracejíc odborové hornické hnutí, slouží tím přímo zájmům našeho společného třídního nepřítele, členstvo z organisace vyhání a rozmnožuje řady indiference.

Za revírní výbor, Hošek Josef, revírní důvěrník

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z HOSTOMIC PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ

Na plenární schůzi místní odbočky „Sdružení horníků“ dne 7. srpna 1927 bylo všemi přítomnými souhlasně rozhodnuto, hlasovacích lístků o přístupu Sdružení do M.V.S. Vůbec nepoužíti a vrátiti je do ústředí. Sdružení nechť plní usnesení sjezdové dle schválených a ústředím vypracovaných resolucí, zejména oné o dalšími našem postupu a je to ve sporu Sdružení s M.V.S. Naším posledním slovem. Máme za to, že usnesení naše, ač stručné, dosti je srozumitelné.

Na téže schůzi byl přijat návrh, aby bylo v našem odborném časopisu „Hornické listy“ zastaveno psaní proti M.V.S., jakož i aby nebylo na našich odborových schůzích proti jmenované organisaci brojeno. Totéž ale žádáme od příslušných činitelů M.V.S, tak i politické strany KSČ, aby i na této straně ustalo psaní v politických listech a brojení frakčních činitelů na schůzích proti Sdružení horníků a jeho zástupcům a všem jeho činitelům. Jsme přesvědčeni, bude-li postupováno ve smyslu tohoto našeho návrhu, že to bude sloužiti jak ku prospěchu obou stran, tak i dělnickému hnutí vůbec. Za odbočku: František Kulhánek, předseda“.

PROHLÁŠENÍ SYNDIKALISTŮ Z KOPIST PROTI VSTUPU DO RUDÝCH ODBORŮ KSČ A ZA ZACHOVÁNÍ SAMOSTATNOSTI SDRUŽENÍ HORNÍKŮ (1927)


Širší výbor místní odbočky Sdružení horníků, pojednávaje na schůzi dne 3. září 1927 poznovu o otázce připojení Sdružení horníků k M.V.S. a situaci vzniklé ze záporného rozhodnutí členstva, prohlašuje podruhé se vší rozhodností, že trvá na úplné neodvislosti Sdružení horníků a odsuzuje zahájenou propagandu proti této odborové organisaci a jejím dělnickým činovníkům.

Nikdo z dělníků dojista nebude brániti vytvoření se jednotné fronty dělnických mas, neboť jedině tak lze se v bojích dělnických nadíti úspěchů, ale při tvoření jednotné fronty musí panovati mezi organisacemi důvěra a vzájemná solidarita.

Jest však nutno s politováním a trpkostí doznati, že tu není právě toho nejdůležitějšího předpokladu, naopak shledáváme, že pod heslem jednotné fronty činí se nezodpovědné pokusy s odborovou organisací proti vůli převážné většiny jejího členstva, což žádný zkušený odborář nemůže nazvat akcí sjednocovací, nýbrž pohříchu prací roztřišťovací v dělnickém táboru.

Odsuzujeme tudíž rozhodně rozbíječskou práci dotyčných politických činitelů, neboť tím zanášejí do našich řad a našeho hnutí zmatek a sémě nedůvěry a to v době, kdy je jednotné vůle a svornosti v odboru hornickém třeba více než kdy jindy v minulosti. Takováto činnost nemůže sloužiti zájmům hornictva, naopak, dělnictvo musí na ní těžce dopláceti, kdežto původci těchto zmatků zůstávají všeho rizika uchráněni, nejsou-li dokonce za to ještě oslavováni.

To nelze nazvati činností ve prospěch sjednocení proletariátu a odmítáme tudíž všecky podobné útoky proti Sdružení horníků a jeho vedoucím činitelům jako nemístné a naprosto bezdůvodné. Zvláště pak odsuzujeme široce rozvětvenou propagandu proti Sdružení na veřejných schůzích politických, kam záležitosti odborové organisace nenáležejí.

Vyslovujeme opětně plný souhlas s postupem našich zástupců ve Sdružení, o nichž jsme přesvědčení, že nikdy neodmítnou přispěti váhou členstva Sdružení ku pomoci v každé akci, směřující ku prospěchu hornictva, jako to Sdružení horníků a jeho předchůdci činili v minulosti.

Kdo jedná jinak, kdo působí v dělnických organisacích destruktivně tak jak jsme toho v přítomné době svědky, škodí dělnictvu a odchyluje se od zásady: Proletáři všech zemí, spojte se.

Podepsán předseda Václav Bláha a jednatel Václav Fau za odbočku.

UPOZORNĚNÍ NA ROZESÍLÁNÍ RESOLUCE KSČ PRO VSTUP SDRUŽENÍ DO RUDÝCH ODBORŮ (1927)


Na stránkách „Hornických listů“ vydávaných syndikalisty ze Sdružení československých horníků bylo zveřejněno upozornění všem odbočkám, že Politbyro KSČ či jejich odbory KSČ tajně rozesílají resoluce vyzývající ke vstupu Sdružení horníků do rudých odborů, které je činěno tajně a rozesíláno vybraným členům, o kterých se KSČ domnívá, že budou spolupracovat:

UPOZORNĚNÍ!

Bylo nám oznámeno, že předsedové našich odboček Sdružení horníků na Kladensku i na severu dostávají odněkud předtištěné resoluce s usnesením o přístupu k Rudé odborové internacionále a v níž se představenstvo Sdružení horníků vyzývá, aby přestup provedlo nejdéle do 1. srpna tohoto roku.

Není nám ovšem známo, odkud resoluce tyto jsou, jsou natištěny patrně v Politbyru v Praze.

Jest docela neoprávněné a hrubé se míšení do záležitostí naší organisace. Tato nepotřebuje cizích návodů a pokynů, dovedla říditi svůj postup vždy úplně samostatně a neodvisle a dovede to také v budoucnosti a pokud se týče onoho sjezdového usnesení, o němž se v oné tiskovině mluví, dovede ústřední výbor přivésti i tuto věc ku konci bez cizích porad.

Předsedy našich odboček tudíž upozorňujeme, že se tyto pašované resoluce nemohou státi předmětem jednání a usnášení v odbočkách, poněvadž jsou rozesílán cizí organisací, která nemá žádného práva, takto hrubě se plésti do záležitostí Sdružení horníků.

Na resoluce tyto, pokud by jich bylo některou odbočkou použito a byly vyplněné zaslány na ústředí v Mostě, nebude vzato žádného zřetele.

ČENĚK WEINFURTER: KUKAČÍ VEJCE (1927)

Vysvětlující článek tajemníka Čeňka Weinfurtera z Lomu ze Sdružení československých horníků ke kauze ohledně snah KSČ rozbít tuto syndikalistickou odborovou organizaci a začlenit ji do jejich rudých odborů, který vyšel na stránkách „Hornických listů“:

„Jak jsme naším čtenářům již oznámili, jsou zasílány oněm předsedům našich odboček, kteří požívají důvěry činitelů M.V.S. a nebo Politbyra KSČ v Praze – ta nebo ona korporace je autorem a rozesílatelem – předtištěné resoluce, jednající o přístupu Sdružení československých horníků do Mezinárodního všeodborového svazu.

Nespolehliví předsedové jich neobdrželi, patrně z obavy, že by se resoluce do odbočkové schůze nedostaly a byly zaslány oněm členům Sdružení, kteří mají konati v odbočkách frakční práci.

Vedle těchto resolucí byly rozeslány také velmi obsáhlé referáty pod názvem „Proč přistupujeme k Rudé odborové internacionále?“.

Tento tištěný referát se předem pouští do anatomického rozboru povahy odborových organisací před válkou, v němž je naše předválečné organisační hnutí klasifikováno následovně:

…anarchosyndikalistické organisace, k nímž patřilo též Sdružení horníků. Byly organisace pokročilejší, neb se hlásily k třídnímu oji a jejich programem bylo odstranění kapitalismu. U nás takováto organisace byla pouze na českém severu, kde bylo hnutí anarchistické. Příznačné pro tyto organisace bylo, že věřily silně v rozhodující moc odvážné bojovné menšiny dělnictva a nevěnovala dosti pozornosti revolucionování širokých mas. Proto, že neorganisovaly masy a spoléhaly pouze na nenadanější část dělnictva, podceňovaly tyto organisace pokladniční fondy a nevěnovaly dosti pozornosti otázce příspěvků a stávkových podpor. Nemohouce rozvinout revoluční masové hnutí a jsouce ovládány revolučním duchem, hlásaly tyto organisace akce individuélní v boji proti zaměstnavatelům (sabotáž atd.)…“

To je portrét Sdružení horníků a není zrovna nesnadno uhádnout, proč je podán poměrně zdařile.

Pak jsou v referátu „vyblejsknuty“ ještě tak zvané Trade Unie a organisace sociálně demokratické i žluté.

Zaslání těchto resolucí spolu s referátem předpokládá patrně u adresáta plnou ochotu,schůzi je přečísti a doporučiti ke schválení.

Rozesílatele ani nenapadlo, že se tím pletou do vnitřních záležitostí cizí organisace a nebo – opravme se – považují to ta věc zcela samozřejmou.

Na jednu okolnost však docela zapomněli, ale jelikož tato náleží do věrného obrazu povahy našeho předválečného hnutí, povíme jim jí.

Odbočky předchůdců dnešního Sdružení – Hornická federace a Zemská jednota horníků – měly vždy naprostou samostatnost a nikdy se jim shora nekomandovalo. Naopak všecky podněty přicházely z odboček a tak je tomu i v dnešním Sdružení.

Něco diktovati odbočkám shora, předložiti již jen k snědení, zavánělo odbočkám duchem militaristickým tak silné, že se věc jen pro tento domnělý diktát prostě zamítla.

Připomínáme tu pouze záležitost o podpoře v nezaměstnanosti dle Gentského systému. Psali jsme o něm v listě, o jeho povaze bylo široce mluveno i na sjezdu, členové si to vše přečetli a vyslechli, ale – při hlasování doma v odbočkách řekli: Ne!

Chceme tím pouze říci, že se budou naši staří členové i na tyto cizí resoluce a referáty dívati jako na diktát a poněvadž jsou velmi staří a osvědčení spolkaři, pohrdnou těmito písemnými radami jako jídlem, uvařeným a předloženým cizí a neznámou kuchyní.

Kromě toho musíme chtě nechtě doznati, že se tyto rady zvláště podivně vyjímají právě u jejich rozesílatelů.

V referátu kritisují neúprosně stranu sociálně demokratickou, vypočítajíce její reformistické hříchy již od roku 1902, ale docela zapomínají, že byli sami až do prosince 1920 jejími členy a nebýti války a ruského převratu, byli by jimi až dodnes.

Sdružení horníků si vědělo vždy samo rady a to v dobách, kdy chocholatí páni pásli mnohem bedlivěji po jeho členech nežli po sociálních demokratech, a bude si tudíž umět poradit i dnes.

Děkujeme tedy zdvořile Politbyru a nebo M.V.S. za ochotu, s jakou se měli učinit z našich členů pouhé gramofony, aby odříkávali ve schůzi referát a resoluci tak, jako vychází z ozvučené trouby onoho přístroje.

A i když někdo tuto žalostnou funkci převezme, do Mostu hlas jeho slyšen nebude.

Ostatně je v referátu semleto všecko možné dohromady a početně slabé Sdružení by se vlastně mohlo nadýmati pýchou, rukuje-li se na jeho získání se všemi možnými argumenty jako vpád dohodových vojsk do Porúří roku 1923, poukaz na čínskou revoluci a příslušníky R.O.I v Indonésii, to a mnoho jiného poučného je ještě v referátu obsaženo.

Zmíníme se jen ještě o maličké nepravdě, která se tam patrně vloudila následkem horlivosti, s jakou autor referát psal. A sice: „O přijetí hornické sekce M.V.S. Do hornické koalice nechtěly reformistické svazy ani slyšeti“.

Jestli tam napsal autor tuto větu vědomě, pak je to dojista špásovitý človíček. Přece mu bude známo, chce-li býti někdo někde přijat, že o to musí zažádat a o tom právě nikoliv hornická koalice, ale M.V.S nechtělo ani slyšeti!

Tak se má ta věc ve skutečnosti.

Úzká spolupráce a to ze strany Sdružení horníků velmi poctivá spolupráce s M.V.S trvalo po celý minulý rok, až na to naše organisace doplácela.

Není tudíž třeba přestupu Sdružení horníků do M.V.S, aby byla tato spolupráce úzká.

Kromě toho je i tvrzení o přístupu Sdružená do M.V.S a zachování samostatnosti klamem, dvě hornické organisace vedle sebe v ústřední organisaci býti nemohou a jenom docela naivní člověk by nevěděl, že přístupu Sdružení horníků do M.V.S by se v zájmu Sdružení učinilo je jedno!

Ušil by se mu umrlčí rubáš.

A oněm členům, kteří by snad protestovali, řeklo by se, že jsou vlastně teprve učedníky a komunisty II.třídy, ačli by nebyli ihned z církve vyobcováni jako Škála, Bouček, Vaněk v ČSR a nebo Trocký, Zinověv a Radek v SSSR.

Konečně se ještě v referátu mluví o tom, že „Hornické listy“ zamlčely usnesení sjezdu o přístupu do M.V.S.

Na to si dovolíme odpovědět otázkou: Přijal by komunistický a nebo sociálnědemokratický a kterýkoliv sjezd na světě do svého sjezdového pořadu resoluci, zpracovanou cizí, ku příkladu naší organisací a našimi členy tam vpašovanou?

Myslíme, že by je hnaly svinským krokem.

V našem časopisu byla zpráva ze sjezdu úplně korektně otištěna, dokonce i ono usnesení sjezdu v poslední hodině, že má členstvo samo o přístupu do M.V.S rozhodnouti. Že nebyl otištěna resoluce vypracovaná cizí organisací je věcí samozřejmou.“

VYLOUČENÍ KOMUNISTŮ ZE SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)

Ústřední výbor Sdružení československých horníků zabýval se na schůzi dne 21. srpna 1927 extratutou Ryndovou při známém jeho prohlášení ve „Večerníků Rudého Práva“. Byli přítomní pouze Rynda a Sobotka. Výbor se snažil zprostředkovati smír návrhem, aby dotyční své prohlášení odvolali. Jelikož tak neučinili, byli oba pro porušení organisační disciplíny ze Sdružení horníků všemi hlasy členů výboru vyloučeni.“

OTEVŘENÝ LIST PROTI ŠTVANÍ KOMUNISTICKÉHO TISKU VŮČI SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)

Redaktor Josef Kozák si v poslední době oblíbil zaměstnávati své péro psaním o Sdružení horníků a jeho zástupcích.

Je to jeho právo, ale pokud si myslí, že si tupením starých a ve hnutí dělnickém sešedivělých horníků získá zvláštní cti, to ponecháme k posouzená prostým havířům.

Tak se obral ve „Večerníku Rudého Práva“ za předmět svých posměšků prohlášení představenstva Sdružení, podepsané předsedou a otištěné ve 32. čísle „Hornických listů“, v němž se mluví o extratůře tří členů představenstva a naše členstvo se upozorňuje, aby se se všemi písemnostmi obracelo pouze na kancelář Sdružení horníků v Mostě.

Posmívá se nedosti vybrané stilisaci onoho prohlášení a potupě dodává, aby byly žádosti na Sdružení psány krasopisně a s náležitou úctou.

Redaktor Josef Kozák je akademicky vzdělaný člověk, na universitě studoval filosofii a matematiku.

Zástupci „Sdružení horníků“ nejsou filosofy, ani matematiky, mají jen obyčejné vzdělání, jakého mohly děti hornických rodičů za Rakouska nabýti, ale za to všichni mají za sebou těžkou, více než čtvrtstoletou práci v uhelnách a tak si vydělávali živobytí. Oni pracovali v onom kouři a v oněch otravných plynech, jak tak pěkně připomenul redaktor Kozák horníkům v časopisu „Průboj“. Horníci to znají, ale Kozák to ví jen z doslechu.

Oni posmívání zástupci Sdružení horníků pracovali v dolech a ve hnutí dělnickém již léta před tím, nežli budoucí filosof a matematik Kozák uzřel světlo světa.

Jejich mluva je nevybroušena a jak béře pero ruko, která čtvrtstoletí kopala uhlí, o tom by Kozák mohl míti alespoň ponětí.

Přes to však si horníci navzájem rozumějí, i když se mluví způsobem jiným nežli v pražských bárech a kavárnách a jak se mluví, tak se ovšem i píše.

Horníci mají – to můžeme filosofu a matematikovi Kozákovi říci – tuto prostou mluvu jak v hovoru, tak i ve svém časopisu, dokonce mnohem raději, nežli sebe lépe vyšperkovanou řeč, která se připravuje náladově, aby omámila posluchače, ale jíž z polovice nerozumí.

Srovná-li tedy redaktor Kozák se svým citem, aby si dělal v časopisech ze starých horníků úsměšky, nemůžeme mu v tom zabrániti.

Nestudovali jsme filosofii a matematiku a není nám tudíž známo, zda-li studnice těchto věd obsahuje také posměšky a pohrdání dělníky, kteří svojí prací všecky studie platí a studenty živí.

Buržoasie žije v této ideologii, že jsou tu dělníci pro to, aby na ni pracovali a poslouchali.

Buržoasie si dovede dělat posměšky z dělníků postavených v čelo obcí, dělal a dělá si posměšky z dělnických poslanců, poukazujíc na jejich nedostatečné vzdělání.

Kdyby se tudíž prohlášení některého z nás, anebo našemu psaní v „Hornických listech“ vysmíval někdo z buržoasie, nechalo by nás to úplně klidnými, poněvadž tato vrstva lidí je smýšlením proti dělnictvu.

Poněvadž si však vybral staré horníky za terč svého posměšku socialista a komunista Kozák, jenž je živ za dělnické peníze, dotklo se nás to a tímto mu projevujeme své mínění.“

Ústřední výbor Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Fišer, Vojtěch Šindler, František Tůma, František Janovský, Petr Kovařík, Josef Tauchman, Václav Konopník.