Václav Pavlíček: Zdař Bůh!

Toto názvosloví užívá se v životě hornickém a hutnickém jako pozdrav v těchto oborech práce. Dnes, kdy máme svoji republiku, dnes, kdy trháme se sebe okovy otroctví kapitálu, šlechty, dynastie i Říma, bylo by záhodno uvažovati o tom, zdali bychom i tento pozdrav neměli odstraniti, neboť nechceme-li míti s Bohem nic společného ať v životě politickém, v domácnosti, ve škole, protože víme, že slovo Bůh znamená jakousi nadpřirozenost, které nevěříme a kteréžto slovo chceme na vždy z mysli i ze srdcí lidských vymýtiti, bylo by dobře, kdyby i tento hornicko hutnický pozdrav Zdař Bůh byl odstraněn a na místo jeho stanoven pozdrav jiný. Práci Zdar! Ku příkladu. Slovo Zdař Bůh pochází z dávných dob, kdy hornictví se počalo vyvíjeti, kdy ještě lid úpěl v okovech poddanství šlechty, v tísnivých poměrech policejního státu, kdy římská hierarchie triumfovala nad národy, kdy ani jinak nesměl žádný mysliti, vyjma na Boha, kdy každý sebe volnější projev o slovu Bůh byl pronásledován – kdy muselo se věřiti všem nesmyslným výplodům o Bohu různých náboženských fanatiků, kdy horníci byli nuceni se před vjezdem do vnitra země modliti a nábožné písně zpívati a vzývati toho neznámého Boha o ochranu před zabitím, před otravnými plyny – před výbuchy hořlavých plynů, ačkoliv všichni dnes víme, že to všecko bylo čerta platné. Kdyby měl Bůh na práce v dolech nějaký vliv, jest přece nemožnosti, by sesdal k podobným katastrofám dojíti, aby padlo za oběť tolik otců často až do sta i více sahající a jich dítky pak nechal zmírati hladem. V Boha se věřilo potud, pokud lidská fantasie Bohu dala existovati, dokud lidstvo mělo za to, že Bůh stvořil člověka. Když pak se tato tma, uměle vyráběná, pronikla a je dokázáno, že Boha si stvořil člověk sám dle své fantastické obrazotvornosti a že Bůh vypadá tak, jak si ho jeho mysl vytvořila, je nutno, by slovo Bůh bylo z myslí i ze srdcí lidských navždy vymýtěno a jako bezcenný brak odhozeno a ani jako pozdrav užíváno nebylo.

Pozdrav Práci zdar znamená pro nás jakýsi symbol – protože jen prací, ať fyzickou, ať duševní, spějeme k cíli našemu, k cíli povznésti lidstvo na vyšší stupeň lidskosti, k blahobytu pro všecky, neboť ve státě, který my si zbudovati chceme, musí každý pracovat a kdo pracovat pro dobro lidské společnosti nechce, ten nemá nárok na žití, protože žádný není povinen pracovati za jiného, neboť pak bychom zase upadali v porobu a otroctví, ze kterého jsme právě vyšli. Podávám toto na uvážení všemu soudnému a rozumnému lidu v hornictví a hutnictví zaměstnanému, aby o tom rozhodl a dle toho se zařídil.

Publikováno na stránkách Hornických listů v roce 1919. Autor Václav Pavlíček byl severočeský anarchista a horník, po první světové válce člen syndikalistických odborů Sdružení československých horníků.

Otevřený dopis syndikalistů ze Sdružení československých horníků ministerstvu veřejných prací (1926)

Počátkem měsíce června 1926 došlo v ministerstvu veřejných prací ku jmenování poradního odboru sociální péče pro horníky.

Do tohoto poradního sboru byli povoláni zástupci Svazu horníků, Unie horníků, Jednoty horníků, hornické organisace křesťanských sociálů, snad i zástupce hornické organisace německých nacionálů, z čehož je vidno, že bylo přihlíženo při jmenování poradního sboru k zastoupení pokud možno nejširšímu.

Až dosud trvá v Československé republice tak zvaná koalice hornická, jejímž členem je mimo shora jmenovaných organisací Svazu horníků, Unie horníků, také Sdružení horníků v Mostě.

Tato koalice hornická až dosud zastupovala hornický odbor v republice jak při vyjednáváních mzdových a pracovních sezaměstnavateli, tak i v různých otázkách hornického odboru se týkajících při jednání s úřady.

Podepsaná organisace neshledává podivným, že byly do poradního sboru povoláni zástupci nových a mimo rámec hornické organisace vzniklých hornických organisací a shledává to správným dle povšechných zásad o poměrném zastoupení.

Podivným však shledává, že Sdružení horníků v Mostě, jeden z členů hornické koalice a členstvem dojista početnějším nežli některé ze vzpomenutých organisací, bylo při jmenování zástupců do poradního sboru opomenuto.

Podepsaná organisace je však toho názoru, že toto opomenutí se stalo při bohatém výběru hornických odborových organisací v Československé republice pouhým nedopatřením, jímž mohly býti postiženy i jiné ještě organisace hornické a očekává, že za Sdružená horníků bude zástupce jeho do poradního sboru jmenován ministerstvem veřejných prácí dodatečně.

Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Fišer, předseda

Josef (Fišer) Fischer (1873–1970)

Oznámení syndikalisty Kopeckého Josefa o odchodu do Ruska (1926)

Syndikalista a člen Sdružení československých horníků z Lomu na stránkách svazových novin „Hornické listy“ počátkem léta roku 1926 oznamuje svůj odchod do Ruska:

Všem soudruhům odbočky Sdružení horníků! Odebírám se za svým zaměstnáním do Ruska a není mi tudíž možno s mnohými soudruhy osobně se rozloučiti. Činím tak touto cestou, žádám je za laskavé prominutí a své poznatky v novém domově zašlu redakci Hornických listů. Se soudružským pozdravem, Josef Kopecký v Lomu“

Pohřeb horníka Mrakoviče člena Sdružení česloslovenských horníku (1929)

Dne 4.prosince 1929 se konal pohřeb dvou horníků Mrakoviče a Hrstky zahynulých při důlním neštěstí na dole „Alexander“ v Nové Vsi – Hrdlovce u Duchcova. Mrakovič byl syndikalista a člen Sdružení československých horníků. Nad hrobem promluvil místní člen Sdružení československých horníků a jeho kamarád ze šachty Salač Václav. Pohřbu se účastnilo celé osazenstvo dolu Alenander a množství místních z okolí. a O pohřbu píší také Hornické listy:

Poslední akt dramata na dole „Alexander“, pohřeb horníků Hrstky a Mrakoviče, konal se dne 4,prosince za účasti celého osazenstva a nepřehlédnutelného množství lidu z okolí. Nad rovy obou obětí dolů promluvili za Odbočku Sdružení v Hrdlovce soudruh Salač, za Svaz soudruh Dvořák a Suchopár a za průmyslový svaz Malík.

Zahynulý horník Mrakovič byl původem Černohorec, jenž se tu po válce usadil spolu s jinými krajany a jménem těchto promluvil nad hrobem i jeden krajan z Mostu.

Oba nešťastníci byli dlouholetými členy odborových organisací, Hrstka členem Svazu a Mrakovič Sdružení horníků.

Málokdy konal se tu pohřeb za tak tragických okolností a pláč vdov a sirotků na hřbitově za tmavého již zimního večera působil dojmem nezapomenutelným.

Čest jejich památce.

Hned po neštěstí svolala místní odbočka Sdružení československých horníků z Nové Vsi – Hrdlovky schůzi výborů všech organisací a bylo usneseno, aby bylo v každém podobném případě strženo závodní správou každému kopáči 5 Kč a režijním dělníkům 3 Kč. V tomto případě, jelikož se jednalo o dvě oběti, strhnul se dvojnásobek, který byl věnován vdovám a sirotkům. Z družstva horníků, kteří pracovali na záchranných pracích, věnoval každá z kolegů po 20 Kč ve prospěch sirotků. Takto sebrané peníze byly uloženy rovným dílem všem sirotkům, na sirotčí fond, aby měli jednou veselejší vzpomínku na své zahynulé otce.

Josef Hošek: Členům Sdružení horníků v Lánech a okolí! (1929)

Vyjádření revírního důvěrníka pro Kladenský uhelný revír za Sdružení československých horníků k pomluvám českých národních socialistů a odmítnutí jejich lži, že Sdružení hodlá vstoupit k bolševikům

Jménem revírního výboru v Kladně upozorňujeme naše členy v Pecinově a ve Stochově na následující: Stalo se, že v době stávky u nás prohřešili se dělnické cti a solidaritě tři bývalý soudruzi v odbočce lánské, kteří, ač nebyli po dobu stávky určeni k udržovacím pracím na dole, dali se zlákat vyzváním správy dolu a do práce docházeli. Poněvadž jim bylo známo usnesení odbočky, jak bude naloženo s členy takto se prohřešivšími, předešli svému vyloučení a ve prospěch národních socialistů a jejich Jednoty, chodí od člena k členu, pokud tito nejsou dostatečně zpraveni, z klamným tvrzením, že Sdružení horníků přestoupí ku komunistům. Přemlouvali pak naše členy ke vstupu do Jednoty horníků.

Upozorňujeme naše členy, že toto tvrzení, je zhola vymyšlené, že se o něčem podobném nejednalo, ani jednat nebude a členové odbočky lánské, pokud nedostali v poslední době našeho odborového časopisu, nechť se tímto prozatímním opatřením nenechají klamati a učiní znovu své přihlášení u předsedy odbočky Václava Sedláčka v Lánech. Revírní výbor žádá pak i členy odboček v Pecinově a ve Stochově, pokud se s členy lánské odbočky stýkají, aby jim o tomto prohlášení zpravili, případně jim dali přečísti náš časopis s tímto prohlášením. Proč se děje toto násilné verbování členů a proč klamnými předstíráním zpráv o Sdružení, leží na bíledni. Jednota horníků ještě v minulém období závodních rad získala přes 400 hlasů a tři mandáty, při volbách nynějších sehnala celkem 49 hlasů, mandát žádný. Tolik našim členům v odbočkách na vysvětlenou.“

Schůze osazenstva dolu Fortuna v Komořanech 25.června 1926

Dne 25.června 1926 se sešli dělníci z dolu Fortuna v Komořanech, včetně syndikalistů a členů Sdružení československých horníků. Na schůzi osazenstva dolu se sešli dělníci bez rozdílu politického přesvědčení a národnosti, aby projednali špatnou situaci dělnictva, nízkých mzdách a hrozivé nezaměstnanosti v hornickém průmyslu, o uzákonění zemědělských cel, chystaném zhoršení hornického pojištění, a také hrozivé drahotě, která ještě vzroste chystaným zdražením osobních sazeb na drahách, zdaněním cukru a dalších potravin. Zdejší osazenstvo vyzvalo dělníky z ostatních šachet k následování. Byla přijata následující resoluce:

Resoluce

Osazenstvo dolu „Fortuna“ se usnáší, že bude kráčeti po vzoru dělnictva jiných dolů a továren ku vybudování silné, jednotné fronty k odrážení náporů spojené mezinárodní buržoasie, která bez rozdílu národnosti, politické příslušnosti a náboženství – sama žijíc v blahobytu – podniká jednotný útok na hubené mzdy dělnictva a zřízenectva a hodlá i občanská práva více oklestiti.

Všecky okolnosti nasvědčují, že uchvatitelé moci nemíní souvnouti před žádnými prostředky, aby nacpali svých bezedných měšců. Uvalili cla na hlavní potřeby chudého lidu, na útraty státu zaopatřili tisíce neproduktivních lidí ve službách církví, a chystají uvalit na dělnictvo nové břemeno zvýšením nájemného, zatímco vojenská služba, která měla býti dle zákona zkrácena na 14 měsíců, zůstává v nynějším trvání.

Dělníci, protestující proti těmto břemenům v ulicích, jsou odsuzování k těžkému žaláři a poslanci, bránící tomuto zbídačení chudého lidu v národním Shromáždění, jsou vydáváni soudům k potrestání.

Této mezinárodně utvořené frontě kapitalistů lze čeliti účinně jen rovněž tak jednotnou a svornou frontou proletářů. V organisacích musí ustat spory osob, musí na stranu otázka prestyže organisací, musí býti vyhlazeny trpké vzpomínky z minulosti, musí ustoupit zájmy osob i stran pro zájem jediný a v této době kulturní, politické a hospodářské reakce zájem nejvyšší – zájem chudého a vyhladovělého dělnictva!

Ať žije mezinárodní solidarita dělnictva!

Dělníci paží i pera, následujte tohoto příkladu!

Kaftan Felix: Dopis k odborové organizaci (1926)

Jest ovšem pravda, že se jak na schůzi, tak na ulicích i v dole při hovorech volá po jednotné a pevné frontě všeho dělnictva, ale tohoto cíle nedosáhneme pouze slovy a straněním se vší práce.

Každý jednotlivec musí sám se ze všech sil působiti k tomu, aby jeho kamarád schůze navštěvoval, své povinnosti vůči organisaci konal a volání všech po jednotném postupu svým hlasem sesiloval.

Není naší vinou ani vinou naší ústřední organisace, že se všeobecnému volání našemu po tomto svorném postupu staví tolik překážek do cesty, ale jisto je, že tento konečný cíl oddalují a náš zápas za zlepšení našeho bídného postavení znemožňují ti, kteří se prohlašují býti rozmrzelými nad nesvorností dělnického tábora a z organisace vystupují. To je nejlepší cesta, jak upadnout do úplného zbídačení a odevzdat se našim vykořisťovatelům úplně na milost a nemilost.

Jest pravda, že za panujících výdělkových poměrů je v odbočce snad většina členů, nepřináležejících žádné politické straně.

Ano to však nelze uznávat za důvod pro ony, kteří členy politické strany jsou, aby se proto odborové organisace vzdalovali. Práce v odborové organisaci je prací o sobě a tvoří ony základy, na nichž se budují ostatní složky organisační. Proto je nutno v odborové organisaci pracovat a žít, jí věnovat všecky síly, neboť bez odborových, staly by se i politické organisace úplně bezmocnými.

Reakce a útoky na dělnictvo musí nás utužit, povzbudit k odporu stupňovanému a nikoliv nás zmalomyslňovati. Či bylo všecko to, oč zápasili naši dědové a otcové, marným?Klamali jsme se až doposud všichni, hledajíce v socialismu naše osvobození?

Mají snad tedy pravdu ti, a jsou na správné cestě, kteří zviklaní nastalou hospodářskou mizerií, hledali spásu v organisacích křesťansko-sociálních a nebo národně-demokratických? Stokrát a tisíckrát ne! To jsou slaboši, podobní ovcím, běžícím bezmyšlenkovitě za svým pánem, aby se nechaly dohola ostříhat.

I jejich vytřízlivění nastane jednoho dne, jako se již dnes bouří křesťansko sociální dělnictvo, že zástupci jejich, obdrževše hlasů voličů, uvalili nyní na dělnictvo novou bídu zavedením agrárních cel a platů kněžských.

Padla na nás reakce, posílena jsouc ve svém útoku tím, že hrozná krise průmyslová otřásá celou Evropou. Kdo chce klesnout na stupeň bičovaného otroka, jako tomu bylo v našem odboru ještě v osmdesátých letech a kdo na onen stupeň lidské pokory a bídy chce přivésti i své kamarády, to jsou ti, kteří se vzdalují své první a základní povinnosti uvědomělého dělníka – odborové organisace.

Kdo však chápe zlovůli dnešní buržoasie a kapitalistické reakce a kdo neztratil úplně pocitu své lidské důstojnosti, musí se bránit již z pouhého pudu sebezachování, jak to činí dle zákonů přírody i každá živočišný tvor. Bránit je nám však možno nikoliv ojediněle, nýbrž v masách, v kompaktních tělesech a těmi jsou odborové organisace. Babou a slabochem je ten, kdo se této organisace vzdaluje a kdo se biči otrokáře bezvolně podrobuje!

Kaftan Felix, jednatel odbočky Sdružení československých horníků – Třebušice, rok 1926, otištěno v rubrice dopisy v publikačním orgánu svazu Hornické listy.