Dovedeme oceniti takové prohlášení uvědomělých socialistů a odborářů, jak je projevili členové hostomické odbočky Sdružení horníků a jiných odboček, aby v dělnických listech nepsala strana proti straně a organisace nepotíraly jedna druhou.
Je
to pochopitelno u takových hornických míst, neboť Hostomice, tak
všechny hornické obce na severu velmi často byly jmenovány v
předválečném měšťáckém tisku a při zápasech hospodářských,
kulturních i politických označovány jako hnízda nebezpečných
rebelů.
Dnes
ví naše hornictvo stokráte lépe, nežli před 20 a 30 lety, jak
je roztříštěnost ve hnutí dělnickém záhubná, vidí-li, jak
oproti poměrům za Rakouska je dnes v Československu organisačně
ucelen společný jeho kapitalistických třídní nepřítel.
Proto
ono přání horníků z našich odboček o smíru v dělnickém
tisku a na hornických schůzích a my je uposlechneme.
Shrneme
jen v následujícím všecky události, které sporu předcházely,
poněvadž valná část členstva jich nezná.
Ti,
kdož budou však štváti a ničiti hornické hnutí nadále,
ponesou za tento zločin odpovědnost a nepochybujeme o tom, že
budoucnost viníka také nalezne a dle zásluhy v dějinách hnutí
hornického jej poznamená.
Shrneme
podstatu sporu pokud jen možno nejkratšeji.
Co činili zástupci Sdružení horníků v periodě od sjezdu 1926 do letošního sjezdu, je známo, vyslovena jim naprostá důvěra na letošním sjezdu a znovuzvolení jich je také důkazem, že řídili organisaci dle směrnic loňským sjezdem jim naznačených.
Je třeba otevřeně říci, že se tak dělo pro sílu Sdružení horníků se škodou, neboť mnoho členů z odboček odcházelo buď do indiference a dokonce i do fašistické organisace, již jen na základě předpokladu, že je Sdružení horníků blízko splynutí s M.V.S., a činovníci těchto odboček omlouvajíce úbytek členů, vyjadřovali to všeobecně rčením, že chce přistoupiti Sdružení ku komunistům a tomu se členové vyhýbají výstupem ze Sdružení.
Vázlo to všude, vázla vzájemná korespondence, vázlo odvádění příspěvků, dopisovatelé listu váhali se v důsledku neurčité situace v dopisech obdobně vyjadřovati a v této situaci jsme se přiblížili předsjezdové době.
Dne
10. března 1927 došel Sdružení horníků dopis tohoto znění:
Praha-Karlín, 10.3.1927
K/J
Týká se horníků
Vážený
soudruhu!
Dle
dohody s vedoucími soudruhy Sdružení horníků, učiněné v
ústředí odborové komisi strany, mají soudruzi připraviti
velikonoční sjezd Sdružení horníků tím způsobem, že na
sjezdu bude usnesen přístup Sdružení k M.V.S., jako odborové
ústředně. Při tom by nenastalo ihned sloučení s hornickou
sekcí, byl by to ale značný krok ke sblížení.
Sdružení by samo z hornické koalice nevystupovalo a ponechalo by koalici, co proti němu podnikne za to, že se připojilo k M.V.S. Opakujeme, že toto je dohoda, učiněná mezi námi v ústřední komisi se soudruhy Fišerem, Ryndou a Weinfurterem za přítomnosti soudruha Vrbenského, jenž se sám za toto řešení přimlouval.
Jde
nyní o to, aby sjezd byl frakčně připraven tak, aby usnesení na
sjezdu dohodě odpovídalo. Též příspěvková otázka musí být
na sjezdu řešena v tom smyslu, aby umožnilo později sloučení s
hornickou sekcí, i když počítala s určitým provisoriem.
Kontrola a zodpovědnost za to, aby dohoda tato byla v případě sjezdu dodržena, pak na okresní výbor komunistické strany v Mostě, respektive na jeho okresní odborovou komisi.
Tato
komise, v jejímž sídle se nalézá ústředí Sdružení horníků,
má povinnost, aby ihned kooptovala (přibrala) dva soudruhy ze
Sdružení do komise, by tito společně s ostatními členy komise
bděli nad řádnou přípravou sjezdu za pomoci frakce ve Sdružení.
Komise nechť pravidelně kontroluje frakční přípravu sjezdu ve
všech skupinách Sdružení a podává nám nyní před sjezdem
každotýdně zprávu o tom, jak frakční přípravy sjezdu
pokračují, respektive jaké se snad projevují překážky.
Očekáváme
s určitostí, že této důležité věci komise bude věnovati co
největší pozornost a že co nejrychleji především vybuduje
řádný frakční aparát uvnitř Sdružení a ústředím frakčním
uvnitř této organisace.
Žádám
vás o nejrychlejší podání zprávy, co jste v této věci
podnikli.
S
komunistickým pozdravem za M.V.S. Kohn.“
Ona dohoda mezi ústředím odborové komise M.V.S z jedné strany a Fišerem, Ryndou a Weinfurterem z druhé strany, je výmyslem, nebylo žádné podobné dohody, což sám Rynda, jeden z jmenovaných a dnes nejbojovnější straník M.V.S., sám na různých místech dosvědčil a ještě dosvědčí. (Ovšem, nepopře-li to dnes)
Za druhé je z dopisu jasno, že se měly ihned zvýšiti týdenní příspěvky a hlavně, že se jednalo vždy jen o přístup k M.V.S a nikoliv, jak Kozák všude tvrdí, k Rudé odborové internacionále.
Teprve, když viděli, že otázka zvýšení příspěvků a ztráta samostatnosti Sdružení narazila na prudký odpor našeho členstva, upustili od zvýšení příspěvků, mluví jen o přístupu k R.O.I. A slibují, že o dalším trvání nebo netrvání Sdružení rozhodne jeho příští sjezd.
Krátkou
dobu před sjezdem konal ústřední výbor Sdružení horníků
schůzi, na níž přišli Malík, Borek a Kohn.
Zástupci
Sdružení se ve většině vyjádřili, že za situace ve Sdružení
shora vylíčené není přístup Sdružení do M.V.S možným a
proveditelným, nemá-li být organisace úplně rozvrácena.
Na tyto rozumné a naprosto pravdivé vývody odpověděl Kohn takto: „Když nepůjde Sdružení do M.V.S po dobrém, půjde tam po zlém!“ A na to, snad aby výbor Sdružení zastrašil, počal vyprávěti, jak to provedli s Tetenkovým svazem sociálně demokratických stavebníků a že na místo 10 000 jeho členů jich dostali 14 000.
Naši
členové nechť sami posoudí, zda-li je tato diplomacie hrubého
násilí vhodná k docílení jednotné fronty. Sjezdové události
jsou již známy jednal z časopisu a referátu sjezdových delegátů
v odbočkách.
Druhého
sjezdového dne byla sjezdu podvržena cizí resoluce – vše bylo
prací Kozákovou, z hněvu nad rozhodnutím většiny sjezdu, že
nemá býti sjezdu přítomen – a ačkoliv resoluce o budoucím
postupu, ústředním výborem vypracovaná schválena celým
sjezdem, bylo nicméně vynuceno i hlasování o podvržené
resoluci, dle níž mělo členstvo hlasovacími lístky v odbočkách
rozhodnouti o přístupu Sdružení do M.V.S.
Toto hlasováni se provádí v přítomné době, leč veliká část odboček hlasovacích lístků vůbec nepřijala, jiné mnohé odbočky lístků vracejí nepoužitých a všecky s dokladem, že si přístupu Sdružení do M.V.S. nepřejí.
Zástupci
Sdružení vyhověli tudíž plně sjezdovému usnesení, text
hlasovacích lístků byl většinou hlasů ústřednímu výboru
schválen, leč redaktor Kozák nalezl novou veš v kožichu a sice,
že hlasovací lístky jsou nejasné. Na to odpověděl Kozákovi
horník Skřivánek na schůzi v Záluží velmi trefně, že nikdo z
členů Sdružení neshledal nejasnost na hlasovacích lístcích,
ale že Kozák sám se snaží všude tuto nejasnost hornictvu
vsugerovati.
Aby se zástupci Sdružení vyhnuli možným domyslům, že hájí samostatnost organisace z osobních zájmů, dali na schůzi ústředního výboru v červnu ústní prohlášení, že se vzdají svých míst, projeví-li se většina členstva pro přístup k M.V.S.
Dojista
se to činitelé M.V.S. Přičiněním oposičníků v představenstvu
dověděli a v očekávání, že se jejich zuřivé agitaci podaří
Sdružení do M.V.S. dostati, kvitovali to patrně s povděkem.
Leč
hlasovací akce ukázala opak, kampaň proti zástupcům Sdružení
se stupňovala a v tisku bylo tvrzeno, že ve Sdružení počíná
„tetenkovština“.
Zástupci Sdružení tudíž ohlásili svoji resignaci na svá místa veřejně v „Hornických listech“, ponechávajíce Kozáka agitovati na severu v odbočkách dle libosti.
Nyní však mu ani toto veřejné prohlášení nestačí a na veřejných schůzích tvrdí – jako v Duchcově dne 21.srpna – že právě toto prohlášení je příčinou, že odbočky se vyslovují proti vstupu do M.V.S s ohledem na své zástupce.
Co
by si tedy přál redaktor Kozák?
Aby
si zástupci Sdružení sami ihned uřízli hlavy a dostal je na
talíři, jinak řečeno, aby vzdání se míst neprohlašovali,
nýbrž okamžitě jako chlapci ze Sdružení odešlo a aby mohl
organisaci takto zanechanou presentovati M.V.S. v Praze jako ovoce
své agitace.
Nezvratnou
pravdou tudíž jest: že Sdružení horníků mělo býti přinuceno
k přístupu do M.V.S. za každou cenu již v letošním sjezdu a že
mělo splynouti s hornickou sekcí, třeba i po zlém. Že měly býti
ihned zvýšeny členské příspěvky ve Sdružení a toto se mělo
přizpůsobiti organisační struktuře M.V.S.
Že tak zvaná dohoda zástupců Sdružení s činiteli M.V.S. o přístupu Sdružení do M.V.S se nikdy nestala. Že rosoluce o hlasování v odbočkách, ohledně přístupu do M.V.S. je díle Kozákovým a byla sjezdu přímo vnucena.
Že
se původně a vždycky žádalo o přístup Sdružení k M.V.S a
nikoliv – jako se dnes tvrdí – k Rudé odborové internacionále.
Že
jsou hlasovací lístky jasné každému – kromě Kozáka a Ryndy-
kterýžto poslední navrhoval zvláštní text, Kozákem mu
napověděný.
Že i tak zvaný Ryndův článek, jehož uveřejnění v „Hornických listech“ bylo odepřeno, byl článek redaktora Kozáka, jak svědci dokázali.
Více
se nehodláme touto věcí v listě zabývati, máme svůj odborový
list k užitečnějším úkolům.
Ponecháváme
Kozákovi úplně pole působnosti v jeho tisku k rozbíjení
organisace, kterou se horníci před dávnými lety založili.
Snad
se s ním jednou sejdeme v budoucnosti, až i on bude vyhozen z
komunistické organisace, jako již tak mnozí, kteří s takovouto
„odborovou“ taktikou nemohli souhlasiti a opřeli se.
Neboť politika je děvka a má velmi proměnlivé rozmary, kdo je dnes jejím milostníkem, upadne zítra v nemilost a jede. Kozák je vysokoškolsky vzdělaný člověk a velmi snadno může přijít do situace, kdy mu bude vlastní a rozumný názor bližším, nežli živobytí při slepé a otrocké poslušnosti rozkazů, dělnickému hnutí viditelně a nepopíratelně škodlivých.