Tak zvaný „článek Ryndův“ s nadpisem „O dalším našem postupu“, spatřil přece jen světlo světa a to v „Průboji“ (časopis KSČ). Žvanění toto, jež ostatně není výplodem Ryndovým, odbudeme krátce. Na výborové schůzi Sdružení horníků v neděli dne 14. srpna 1927 v Mostě předně prohlásil, že je velmi starým odborářem a že to může doložiti členskou legitimací bývalé Zemské jednoty horníků (anarchosyndikalistické odbory v letech 1909 – 1915) z roku 1911. Nikdo se po této „starobylé“ legitimaci nesháněl, ale budiž jí věřeno. Byla mu tedy jako starému odboráři položena otázka, zdali za svého spolkového života, kdy viděl anebo slyšel, aby tak významný činitel organisační, jako celoroční sjezd zabýval se resolucí, přinesenou cizí organisací (KSČ) ku konci jednání, jako byla taková resoluce vnucena sjezdu Sdružení horníků. A mnohomluvný Rynda mlčel, na tuto otázku neměl odpovědi. Je to přirozené, neboť takového něco neviděl dosud nikdo. Povídání pak, zdali mělo „Sdružení“ vstoupiti do M.V.S. (odbory KSČ), nebo do rudé odborové internacionály, je pouhou hrou se slovy, jemuž každý rozumí, kdo rozuměti chce.“

Dovedeme oceniti takové prohlášení uvědomělých socialistů a odborářů, jak je projevili členové hostomické odbočky Sdružení horníků a jiných odboček, aby v dělnických listech nepsala strana proti straně a organisace nepotíraly jedna druhou.

Je to pochopitelno u takových hornických míst, neboť Hostomice, tak všechny hornické obce na severu velmi často byly jmenovány v předválečném měšťáckém tisku a při zápasech hospodářských, kulturních i politických označovány jako hnízda nebezpečných rebelů.

Dnes ví naše hornictvo stokráte lépe, nežli před 20 a 30 lety, jak je roztříštěnost ve hnutí dělnickém záhubná, vidí-li, jak oproti poměrům za Rakouska je dnes v Československu organisačně ucelen společný jeho kapitalistických třídní nepřítel.

Proto ono přání horníků z našich odboček o smíru v dělnickém tisku a na hornických schůzích a my je uposlechneme.

Shrneme jen v následujícím všecky události, které sporu předcházely, poněvadž valná část členstva jich nezná.

Ti, kdož budou však štváti a ničiti hornické hnutí nadále, ponesou za tento zločin odpovědnost a nepochybujeme o tom, že budoucnost viníka také nalezne a dle zásluhy v dějinách hnutí hornického jej poznamená.

Shrneme podstatu sporu pokud jen možno nejkratšeji.

Co činili zástupci Sdružení horníků v periodě od sjezdu 1926 do letošního sjezdu, je známo, vyslovena jim naprostá důvěra na letošním sjezdu a znovuzvolení jich je také důkazem, že řídili organisaci dle směrnic loňským sjezdem jim naznačených.

Je třeba otevřeně říci, že se tak dělo pro sílu Sdružení horníků se škodou, neboť mnoho členů z odboček odcházelo buď do indiference a dokonce i do fašistické organisace, již jen na základě předpokladu, že je Sdružení horníků blízko splynutí s M.V.S., a činovníci těchto odboček omlouvajíce úbytek členů, vyjadřovali to všeobecně rčením, že chce přistoupiti Sdružení ku komunistům a tomu se členové vyhýbají výstupem ze Sdružení.

Vázlo to všude, vázla vzájemná korespondence, vázlo odvádění příspěvků, dopisovatelé listu váhali se v důsledku neurčité situace v dopisech obdobně vyjadřovati a v této situaci jsme se přiblížili předsjezdové době.

Dne 10. března 1927 došel Sdružení horníků dopis tohoto znění:

Praha-Karlín, 10.3.1927

K/J Týká se horníků

Vážený soudruhu!

Dle dohody s vedoucími soudruhy Sdružení horníků, učiněné v ústředí odborové komisi strany, mají soudruzi připraviti velikonoční sjezd Sdružení horníků tím způsobem, že na sjezdu bude usnesen přístup Sdružení k M.V.S., jako odborové ústředně. Při tom by nenastalo ihned sloučení s hornickou sekcí, byl by to ale značný krok ke sblížení.

Sdružení by samo z hornické koalice nevystupovalo a ponechalo by koalici, co proti němu podnikne za to, že se připojilo k M.V.S. Opakujeme, že toto je dohoda, učiněná mezi námi v ústřední komisi se soudruhy Fišerem, Ryndou a Weinfurterem za přítomnosti soudruha Vrbenského, jenž se sám za toto řešení přimlouval.

Jde nyní o to, aby sjezd byl frakčně připraven tak, aby usnesení na sjezdu dohodě odpovídalo. Též příspěvková otázka musí být na sjezdu řešena v tom smyslu, aby umožnilo později sloučení s hornickou sekcí, i když počítala s určitým provisoriem.

Kontrola a zodpovědnost za to, aby dohoda tato byla v případě sjezdu dodržena, pak na okresní výbor komunistické strany v Mostě, respektive na jeho okresní odborovou komisi.

Tato komise, v jejímž sídle se nalézá ústředí Sdružení horníků, má povinnost, aby ihned kooptovala (přibrala) dva soudruhy ze Sdružení do komise, by tito společně s ostatními členy komise bděli nad řádnou přípravou sjezdu za pomoci frakce ve Sdružení. Komise nechť pravidelně kontroluje frakční přípravu sjezdu ve všech skupinách Sdružení a podává nám nyní před sjezdem každotýdně zprávu o tom, jak frakční přípravy sjezdu pokračují, respektive jaké se snad projevují překážky.

Očekáváme s určitostí, že této důležité věci komise bude věnovati co největší pozornost a že co nejrychleji především vybuduje řádný frakční aparát uvnitř Sdružení a ústředím frakčním uvnitř této organisace.

Žádám vás o nejrychlejší podání zprávy, co jste v této věci podnikli.

S komunistickým pozdravem za M.V.S. Kohn.“

Ona dohoda mezi ústředím odborové komise M.V.S z jedné strany a Fišerem, Ryndou a Weinfurterem z druhé strany, je výmyslem, nebylo žádné podobné dohody, což sám Rynda, jeden z jmenovaných a dnes nejbojovnější straník M.V.S., sám na různých místech dosvědčil a ještě dosvědčí. (Ovšem, nepopře-li to dnes)

Za druhé je z dopisu jasno, že se měly ihned zvýšiti týdenní příspěvky a hlavně, že se jednalo vždy jen o přístup k M.V.S a nikoliv, jak Kozák všude tvrdí, k Rudé odborové internacionále.

Teprve, když viděli, že otázka zvýšení příspěvků a ztráta samostatnosti Sdružení narazila na prudký odpor našeho členstva, upustili od zvýšení příspěvků, mluví jen o přístupu k R.O.I. A slibují, že o dalším trvání nebo netrvání Sdružení rozhodne jeho příští sjezd.

Krátkou dobu před sjezdem konal ústřední výbor Sdružení horníků schůzi, na níž přišli Malík, Borek a Kohn.

Zástupci Sdružení se ve většině vyjádřili, že za situace ve Sdružení shora vylíčené není přístup Sdružení do M.V.S možným a proveditelným, nemá-li být organisace úplně rozvrácena.

Na tyto rozumné a naprosto pravdivé vývody odpověděl Kohn takto: „Když nepůjde Sdružení do M.V.S po dobrém, půjde tam po zlém!“ A na to, snad aby výbor Sdružení zastrašil, počal vyprávěti, jak to provedli s Tetenkovým svazem sociálně demokratických stavebníků a že na místo 10 000 jeho členů jich dostali 14 000.

Naši členové nechť sami posoudí, zda-li je tato diplomacie hrubého násilí vhodná k docílení jednotné fronty. Sjezdové události jsou již známy jednal z časopisu a referátu sjezdových delegátů v odbočkách.

Druhého sjezdového dne byla sjezdu podvržena cizí resoluce – vše bylo prací Kozákovou, z hněvu nad rozhodnutím většiny sjezdu, že nemá býti sjezdu přítomen – a ačkoliv resoluce o budoucím postupu, ústředním výborem vypracovaná schválena celým sjezdem, bylo nicméně vynuceno i hlasování o podvržené resoluci, dle níž mělo členstvo hlasovacími lístky v odbočkách rozhodnouti o přístupu Sdružení do M.V.S.

Toto hlasováni se provádí v přítomné době, leč veliká část odboček hlasovacích lístků vůbec nepřijala, jiné mnohé odbočky lístků vracejí nepoužitých a všecky s dokladem, že si přístupu Sdružení do M.V.S. nepřejí.

Zástupci Sdružení vyhověli tudíž plně sjezdovému usnesení, text hlasovacích lístků byl většinou hlasů ústřednímu výboru schválen, leč redaktor Kozák nalezl novou veš v kožichu a sice, že hlasovací lístky jsou nejasné. Na to odpověděl Kozákovi horník Skřivánek na schůzi v Záluží velmi trefně, že nikdo z členů Sdružení neshledal nejasnost na hlasovacích lístcích, ale že Kozák sám se snaží všude tuto nejasnost hornictvu vsugerovati.

Aby se zástupci Sdružení vyhnuli možným domyslům, že hájí samostatnost organisace z osobních zájmů, dali na schůzi ústředního výboru v červnu ústní prohlášení, že se vzdají svých míst, projeví-li se většina členstva pro přístup k M.V.S.

Dojista se to činitelé M.V.S. Přičiněním oposičníků v představenstvu dověděli a v očekávání, že se jejich zuřivé agitaci podaří Sdružení do M.V.S. dostati, kvitovali to patrně s povděkem.

Leč hlasovací akce ukázala opak, kampaň proti zástupcům Sdružení se stupňovala a v tisku bylo tvrzeno, že ve Sdružení počíná „tetenkovština“.

Zástupci Sdružení tudíž ohlásili svoji resignaci na svá místa veřejně v „Hornických listech“, ponechávajíce Kozáka agitovati na severu v odbočkách dle libosti.

Nyní však mu ani toto veřejné prohlášení nestačí a na veřejných schůzích tvrdí – jako v Duchcově dne 21.srpna – že právě toto prohlášení je příčinou, že odbočky se vyslovují proti vstupu do M.V.S s ohledem na své zástupce.

Co by si tedy přál redaktor Kozák?

Aby si zástupci Sdružení sami ihned uřízli hlavy a dostal je na talíři, jinak řečeno, aby vzdání se míst neprohlašovali, nýbrž okamžitě jako chlapci ze Sdružení odešlo a aby mohl organisaci takto zanechanou presentovati M.V.S. v Praze jako ovoce své agitace.

Nezvratnou pravdou tudíž jest: že Sdružení horníků mělo býti přinuceno k přístupu do M.V.S. za každou cenu již v letošním sjezdu a že mělo splynouti s hornickou sekcí, třeba i po zlém. Že měly býti ihned zvýšeny členské příspěvky ve Sdružení a toto se mělo přizpůsobiti organisační struktuře M.V.S.

Že tak zvaná dohoda zástupců Sdružení s činiteli M.V.S. o přístupu Sdružení do M.V.S se nikdy nestala. Že rosoluce o hlasování v odbočkách, ohledně přístupu do M.V.S. je díle Kozákovým a byla sjezdu přímo vnucena.

Že se původně a vždycky žádalo o přístup Sdružení k M.V.S a nikoliv – jako se dnes tvrdí – k Rudé odborové internacionále.

Že jsou hlasovací lístky jasné každému – kromě Kozáka a Ryndy- kterýžto poslední navrhoval zvláštní text, Kozákem mu napověděný.

Že i tak zvaný Ryndův článek, jehož uveřejnění v „Hornických listech“ bylo odepřeno, byl článek redaktora Kozáka, jak svědci dokázali.

Více se nehodláme touto věcí v listě zabývati, máme svůj odborový list k užitečnějším úkolům.

Ponecháváme Kozákovi úplně pole působnosti v jeho tisku k rozbíjení organisace, kterou se horníci před dávnými lety založili.

Snad se s ním jednou sejdeme v budoucnosti, až i on bude vyhozen z komunistické organisace, jako již tak mnozí, kteří s takovouto „odborovou“ taktikou nemohli souhlasiti a opřeli se.

Neboť politika je děvka a má velmi proměnlivé rozmary, kdo je dnes jejím milostníkem, upadne zítra v nemilost a jede. Kozák je vysokoškolsky vzdělaný člověk a velmi snadno může přijít do situace, kdy mu bude vlastní a rozumný názor bližším, nežli živobytí při slepé a otrocké poslušnosti rozkazů, dělnickému hnutí viditelně a nepopíratelně škodlivých.

Prohlášení syndikalistů z Růžodolu u Mostu proti vstupu do rudých odborů KSČ a za zachování samostatnosti Sdružení československých horníků:

„Místní odbočka Sdružení horníků pojednávala na své měsíční schůzi ze dne 14. srpna 1927 o hlasovací akci, prováděné členstvem v odbočkách o přístupu Sdružení horníků do M.V.S., jakož i propagandě, zahájené proti Sdružení horníků a proti ústřednímu výboru členy Ryndou, Sobotkou a Procházkou v komunistickém tisku a usnesla se jednomyslně na následujícím:

Trváme na naprosté a úplné samostatnosti naší odborové organisace a jsme rozhodně proti přístupu Sdružená horníků do M.V.S. Usnášíme se tak nikoliv ze zaujatosti, nýbrž z přesvědčení, že by tím Sdružení horníků bylo rozvráceno a hnutí hornické by utrpělo další velikou škodu a to v době, kdy by mělo býti nejmohutnější, aby mohlo odraziti útoky vlády na hornické pojištění. Slučovací akce by naopak posílila jen indiferenci k radosti zaměstnavatelů a proto byly hlasovací lístky naší odbočkou již odmítnuty. Ohledně Ryndovy akce, kterou jsme nuceni jako dobří odboráři odsouditi, jako nemístnou, svévolnou a rozvratnou, prohlašujeme, že jakékoliv další útoky v tisku komunistickém budou míti za následek, že tisk tento budeme odmítati.

V neděli dne 14. srpna 1927“

Jelikož se v řadách Sdružení československých horníků během roku 1927 objevilo několik členů, kteří vstoupili do řad Komunistické strany a pokusili se rozbít samostatnost syndikalistické organizace s cílem začlenit ji do rudých odborů KSČ, reagovali vedoucí předáci syndikalistů, aby byla urychlena hlasovací akce k této otázce, jež byla navržena již na dubnovém sjezdu Sdružení:

„V přítomné době provádí se v odbočkách hlasování o tom, má-li či nemá Sdružení horníků přistoupiti k Mezinárodnímu všeodborovému svazu.

Žádáme předsedy odboček a každého člena naléhavě, aby hlasovací akci pokud možno urychlili, abychom měli do konce srpna přehled o rozhodnutí členstva.

Psaní proti zvoleným zástupcům Sdružená v komunistických listech a Ryndova na vlastní pěst prováděná akce, vyvolávají nesnesitelnou atmosféru ve Sdružená, jíž jest nutno učiniti co nejrychleji konec.

Buď bude Sdružení horníků míčem v rukou řemeslných politiků a jejich nástrojů a nebo zůstane samostatnou hornickou odborovou organisací.

Leží to v rukou členstva.

Podepsaní zástupci nehodlají v listě odpovídat na výpady Kozákovy v komunistických listech a otravovati členstvo ještě více, nežli již jest a to nikoliv vinou podepsaných.

Opakují pouze své prohlášení, učiněné na schůzi ústředního výboru v Mostě, že v tom případě, rozhodne-li se většina členstva Sdružení horníků pro přístup k M.V.S., nebudou státi členstvu v tomto počinu nikterak v cestě a vzdají se svých míst.

Ve Sdružení horníků vždy rozhodovala o všech důležitých otázkách jen samo členstvo a bude tomu tak i v tomto případu.

Toto je zároveň i odpovědí Kozákovi na jeho docela zbytečné a hloupé tajnůstkářství, s jakým mluví v „Průboji“ o „temných důvodech“, proč podepsaní přestali asi poslouchati rozkazů pražského politbyra. Učinili tak, aby se nestali hrobaři Sdružení horníků.“

Josef Fišer (předseda Sdružení)

Čeněk Weinfurter (tajemník Sdružení)

Alois Šefl (redaktor „Hornických listů“)

Shromáždění horníci, především z řad syndikalistického Sdružení československých horníků v Dolním Litvínově a Lipětíně se na veřejné schůzi dne 8.června 1919 usnesli na následující rezoluci, která vyjadřovala protest ohledně protidělnických návrhů sociálních demokratů:

„Shromáždění horníci na schůzi dne 8. června 1919 v Dolním Litvínově protestují proti předlože podané soudruhem Karlem Brožíkem v Národním shromáždění, týkající se zvýšení hornické pense.

Protestujeme proti ní z těch důvodů, že známe práci hornickou, o které jsme přesvědčeni, že není možno horníku vypracovat 40 roků, po kterých by měl nárok na pensi v obnosu 1200 K, jak navrženo je v oné předloze.

Odporučovali bychom oněm pracovníkům se strany sociálně demokratické, kteří na oné předloze pracovali, by přišli a ochutnali práci hornickou při všem to strádání jak v životních potřebách, tak i v bytových otázkách a pak bychom žádali, by se poctivě vyjádřili o propracování 40 let v dole. Tím myslíme, že bychom přišli k rozumnému resultátu se strany navrhovatelů.

Dále se praví v oné předloze o zastoupení do správy zaopatřovacích fondů a navrhuje se stejný počet se strany kapitalistů i dělníků.

Tážeme se? Proč se stále mluví o zastoupení nějakých kapitalistů, když na druhé straně se mluví o vyvlastnění dolů? Nebylo by lépe, kdyby jste již jednou sundali škrabošku a ukázali jste světu ve své pravé podobě?

Myslíme, že by to uzdravilo i mnohé vaše stoupence, neb dle doslechu ani ti, kteří jsou poctivými stoupenci sociální demokracie nesouhlasí samou předlohou!

Upozorňujeme jak soudruha Brožíka, tak i O. Štěpánka, P. Cingra, L. Píka a L. Austa, kteří jsou podepsaní na oněch návrzích, že pomalu vycházíme z té jejich ohlupovací myšlenky a nenecháme si něco vsugorovati, co oni za dobré uznají, z čehož by měl požitek ne dělník-proletář, nýbrž jistá odrůda příživníků.“

Reakce neznámého kladenského syndikalisty na lži šířené sociálními demokraty z Unie horníků na stránkách Hornických listů v roce 1919, které byli rozšiřovány potom, co byla ustanovena místní odbočky Sdružení československých horníků v Dubí u Kladna.

„Jako všude, tak i zde založena byla odborová organisace horníků. Založení této organisace způsobilo zde velký rozruch a byly roztrušovány o založení této jednotlivými neuvědomělými členy „Unie“ horníků nepěkné řeči, které si musí tito pánové již jednou odvyknout a ne si stále ještě hovět v předválečném štvaní.

Ku příkladu: Organisace tato prý byla založena proto, aby rozbíjela řady horníků a odůvodňují to tito pánové tím, že prý nikdy organisace hornická naší strany v Čechách neexistovala, pro horníky nikdy prý ničeho nevybojovala a pro požadavky horníků nikdy nemluvila a také prý nikdo jiný k tomu kompetentní není, jen zástupci „Unie“ horníků.

Takovým způsobem jest mezi hornictvem o naší organisaci mluveno. K tomu odpovídáme a varujeme před dalším podobným „klepáním“.

Organisaci byli jsme nuceni založiti pod nátlakem našich bratří horníků a těch, kteří odmítli vstoupiti do řad „Unie“. A přece vydáno heslo: Všichni do organisace a kdo nevstoupí, toho v závodě nestrpíme. Jak by se byla zachovala „Unie“ k těmto svým kamarádům, kteří měli své přesvědčení s tím rozdílem, že nebyli sociálními demokraty?!

Z těchto důvodů založená organisace naše by nerozbíjela řady horníků organisovaných, ale je posílila. Nyní může každý tam, kam patří, jak mu velí jeho přesvědčení a bude jistě po té veliké části horníků indiferentních.

Co týká se našich organisací horníků na Kladensku, to přiznáváme, že jsme zde neměli, ale sociální demokraté v posledních letech také ne a když, tak velice slabé, neb právě v době válečné platilo do „Unie“ zde u nás 6 stoupenců. Tím jest také pochopitelno, že jsme za horníky nikdy nevyjednávali, ale podotýkáme, že tolik, co nám dobyli přátelé z „Unie“, bychom také dosáhli, protože až když poměry horníků byly nesnesitelné, o čemž již věděli i ředitelé závodů a horníci již dále práci vykonávati nemohli, pak jste se teprve stali mluvčími svých kamarádů. To bylo povinností, kterou jsme i my vykonávali s láskou a chutí opravdovou.

A s tím, že nikdo není kompetentní vyjednávati, než-li „Unie“, to pomalu pomalu pánové! Až dosud byl kompetentní ten, koho dělnictvo pověřilo důvěrou a až dosud za nikoho nemluvila organisace. A v některých případech byla to důvěra velice malá, když na příkladu na dole (Pražské úvěrní banky) z jedenácti set zaměstnanců pověřen ten, který se tím nejvíce ohání, asi 126 hlasy.

Organisace naše bude správně informovat horníky i situaci a bude se domáhat všude také svého zastoupení. Jenom tolik ještě připomínáme, že to není vážné pomyšlení na sloučení organisací a takovýmito řečmi, pánové jaké rozšiřujete, se sloučení dělnictva nikdy neprospěje.

A k našim horníkům voláme: pryč se strachem a vším otálením, vstupujte do našich řad, sesilte tak řady odborového hnutí Československých horníků!

 

Naší společnou povinností jest, starati se o to, aby stará bezprávnost hornictva v žádné formě nemohla se vrátiti, aby dosažené zlepšení a cenné novoty nemohly vykládány býti k vaší škodě, nýbrž k Vašemu trvalému prospěchu. Toho jest však možno dosáhnouti jedině tím, když všichni horníci do jednoho se odborově organisují a pouze v dohodě s organisacemi dle jich rady a platných usnesení budou postupovati. Mužně s rozhodně musíme jednati, ale pouze po zralé úvaze a ne dle nálady a nápadu jednotlivců, kterým schází často vědomí o dosahu a následcích jich jednání. Pouze rozšafným, promyšleným postupem můžeme prospěti našemu celku a úspěšně budovati lepší budoucnost pro všechno hornictvo. Co znamená klidná a svorná spolupráce všeho hornictva, o tom poučily nás dostatečně zkušenosti posledních tří měsíců.

Podepsané organisace shodly se pracovati až dosud, i nadále společně. Chceme všichni svorně a jednotným postupem hájiti společný zájem všech horníků. Posilte organisace hromadným přístupem, postavte se za ně, aby nabyly Vašemu počtu a významu Vaší práce odpovídající síly, moci a vlivu.

To káže zájem všech horníků, to vyžaduje prospěch celé třídy dělnické.

S hornickým pozdravem „Na Zdar!“

Za Unii horníků v Trnovanech

Adolf Pohl a Antonín Jarolím

Za Báňské společenstvo skupiny II v Mostě

Antonín Maixner

Za Svaz československých horníků v Mostě

Josef Rudil

Za Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Písařovič

„Jest třeba poznamenati, že někteří členové odbočky jsou pověřováni funkcemi od doby jejího vzniku po převratu a sice jsou to soudruzi Klátil, Zeman a Vavřička. Nemáme ve zvyku udělovati svým členům za čestné funkce diplomů jako měšťáci, ale jsme jisti, že je bude těšiti více naše uznání za služby konané takto anonymně pro dobrou věc dělnickou a přání, aby byli takto činnit ve prospěch hornického hnutí ještě dlouhá léta.“