PÍSEŇ LIDU (Leo Kochmann)

(na melodii „Hej Slované . . .“)

Vzhůru v zápas, bratři milí,
jenom otrok váhá!
Hle, reakce kapitálu
na hrdlo nám sahá.
Zlomte pouta, co nás tíží,
odhoďte je stranou:
Co je shnilým, pokácejme
mužně jednou ranou.

Snižují nás na otroky
a bijí do tváře,
jejich heslem od jakživa:
vyssát proletáře.
Naše síly vyčerpají
dokavad jsme mužni.
Sestárnem-li, odpoví nám:
žijte od almužny.

Naše jho je příliš těžké,
svrhněm jej do prachu.
„Až jen potud a nic dále!"
řekněm beze strachu,  
Hlavu vzhůru, dítky práce,
jako kvítí luční;
do duše jim zahřímejme,
ať z nás víc netuční.
Leopold Kochmann (1847 – 1919)

DLOUHO JSME TRPĚLI (Josef Boleslav Pecka)

(na melodii „Pod našemi okny . . .“)

Dlouho jsme trpěli 
bez vší příčiny,
dlouho pouta vlekli,
ač jsme bez viny.
Jen volných chcem druhů,
[: žádných pánů, sluhů :]
k hanbě svobody.

Dost jsme pracovali
pro vás, boháči.
Kůže jsme vám stlali,
sobě bodláčí.
Pracujíce, žíti,
[: z práce zisk chcem míti :]
dle práv lidskosti.

Stále jsme shýbali
hřbet před vrchností,
a na sebe brali
pánů necnosti.
Dělnické však hnutí
[: k zápasu nás nutí :]
pro věc svobody.

Dosti lkání, nářku,
o té bídě své.
Chystej se již lide —
mamom k boji zve.
Sketou, kdo jest vzadu,
[: zlou jest síla hladu :]
když se rozbouří.  

Již se blíží jitro,
bude brzo den,
kdy lid pracující
bude vykoupen.
Vzhůru, proletáři,
[ vítej rudou záři :]
zlaté svobody.

J. B. Pecka.

BRATŘI, PROBUĎME SE JIŽ (František Hlaváček)

(„Bratři, rozveselme se . . .“)

Bratři, probuďme se již, 
shoďme lethargie tíž,
směle jen do zápasu
za svobodu chuďasů.
Rudou vztyčme korouhev,
nelekej nás panstva řev.
Bratři, bratři, vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Všichni stejně zkoušíme,
všichni bídu snášíme,
všichni máme jeden cíl:
by lid volným, šťastným byl.
Úkol náš jest jediný:
Svoboda vší chudiny.
Bratři, bratři vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Porobu svou poznejme,
ruce sobě podejme.
Doposud jsme otroci —
spojeni — jsme velmocí.
Když se dáme všichni v boj,
zničíme nepřátel roj.
Bratři, bratři, vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Nuže v boj už spěchejme,
zastrašit se nedejme.
Vítězství nás nemine
a otroctví pomine!
Nadejde svoboda nám,
přestane otrok i pán.
Bratři, bratři vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém boji neustaňme!

Frank Hlaváček.

HLAS SVORNOSTI (Neznámý autor)

(na melodii „Marseillaise“)

Aj, vzhůru děti proletáře, 
již zaplanul nám slávy den.
Již vyjasněte svoje tváře,
[;neb duch náš opět svoboden :]
Slyšíte, jak líbezně zvučí
volnosti opět jarý duch,
když láska pojí mocný kruh,
druh jímá druha do náručí.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

O lásko, zapuď naše strasti,
ty veď a sil nám naši páž.
Svobodo drahá, zdroji slasti,
[: buď vždy svým manům v boji stráž :J.  
Nechť zdar se nám k praporům vine,
přiváben mužným hlasem tvým.
Nechť konečným tvým vítězstvím
blaho a štěstí lidu kyne.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

Až starších nebude již více,
pak nastoupit jich dráhu nám;
tam jejich prach, a na tisíce
[: stop se stkví ctností ku hvězdám].
Nepřejem tak dél jich si žíti,
než spíš tak jak oni mřít,
a ten chováme hrdý cit,
buď svorně žít neb stejně mříti.
Vzhůru k volnosti! Prapor svobody vlaj,
nuž vlaj, nuž vlaj, ať v svornosti
lid sobě stvoří ráj.

MUČEDNÍKŮM KOMUNY (Josef Boleslav Pecka)

 („Kdo zlato vydobývá . . .“)

Vás nespočetné voje 
jež v oběť padli jste,
z vašich jež mrtvol vrazi
slavili hody své.
Vy, jež reakce vášeň zlou
jste napájili krví svou —
vás v památce své chová
světový proletář.

Též, vás, vy statné ženy,
jež v svatém nadšení
svá prsa stavily jste
puškám ku cílení,
jež ku ochraně dětí svých
jste v řadách byly ve prvních —
vás v památce své chová
světový proletář.

A vy krvavé stíny,
zmučených dětí řad,
pronásledujte katy
a plašte napořád!
Nechť před časem se třesou tím,
že zlé zas budem splácet zlým.
Vás v památce své chová
světový proletář.

Vás povražděné bratry
na valech Satorských,
na popravišťích ulic,
a tajně ve sklepích.  
Jiskrné oko, chladná líc,
zírali vzdorně smrti vstříc —
vás v památce své chová
světový proletář.

Červený prapor vzhůru,
jenž z vašich rukou pad —
hle, nové voje opět,
a nespočetný řad!
Na troskách útrap k slávě vám
komuny nové vstane chrám.
Vás v památce své chová
světový proletář.

Z Greulicha přeložil J. B. Pecka.