Valná hromada odbočky Sdružení československých horníků – Ervenice (1920)

Místní odbočka Sdružení československých horníků v Ervenicích konala svoji celoroční valnou hromadu dne 5.prosince 1920, na které byli zvoleni následující členové do nového výboru pro rok 1921. Předsedou zvolen Heidelberger František, jednatelem Kaftan Felix, pokladníkem Sláma Alois.  Korespondenci vyřizoval předseda Heidelberger František na adrese Ervenice č.p. 22. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků (1909 – 1915), rozpuštěnou během represivních opatření za I.světové války.

Josef Fišer: Sdružení horníků zbolševisováno?

Ve zprávě „Stráže na Severu“ (list národních socialistů) pod tímto titulkem plýtvá kdosi docela zbytečně inkoustem i učeností ve výkladu o jednání sjezdu „Sdružení horníků“.

Držíme se zásady, všímati si podobného žvanění právě tak, málo jako je lhostejno měsíci, štěkají-li naň psi celé zeměkoule.

Sdružení horníků“, které tímto listem bylo již tolikráte pohřbíváno, pojednou je mu v důsledku některých změn, sjezdem usnesenýcg tak velice živým, že doufá patrně přiživiti se po sjezdu, tak jako se již pokoušel na Kladensku živit před sjezdem.

A nadarmo.

Ovšem, ve Sdružení od převratu poprvé byla učiněna změna ve vedoucích osobách a chápeme proto, že to „stráž“ shledává mimořádně důležitou událostí.

Nevšímají-li si jiné strany a organisace podobných převratů a změn, v národní partaji je to tím, že se to děje příliš často, jak jména Votických, Medunů a Freslů dokazují.

Stráž“ by proto učinila lépe, kdyby si všímala poměrů ve vlastní straně, bouření se mládeže proti politice svých vůdců a svých vůdců hlavně, kteří právě v poslední době se přičiňují, aby se v celém světě o nich mluvilo.

Sdružení horníku se na svém sjezdu zařídilo tak, aby to prospělo zájmům hornictva.

Jak dlouho potáhnou národně sociální káru s politikou tak protidělnickou tvoji příslušníci, ctěna „Stráži“, nevíme.

Budou-li však vaší vůdcové pokračovat v politice zbídačení dělnické třídy, tedy i tvých příslušníků, jako již po několik let činí, pak si vzpomínáme na bajku o trpělivém oslu a prostředku, jakým si pomohl od ohromného břemene a soudíme, že účtování vašich doposud trpělivých příslušníků se svými vůdci bude hlučnější nežli reklama s jakou jste pomáhali na svět vaší „Jednotě“ před několika léty.

Josef (Fišer) Fischer (1873–1970)

 

4.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Sjezd Sdružení československých horníků konaný dne 6. a 7. března 1926 v Mostě usnáší se o změně v odvádění příspěvků odboček k ústředí takto:

Prvním dubnem 1926 počínaje odváděti se budou příspěvky odboček do ústředí celé, tj., že všechno dělení jich na částky za list atd odpadá. Poštovné za dodání listu platí si odbočky ze svých prostředků.

3.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Sjezd Sdružení československých horníků konaný dne 6. a 7. března 1926 v Mostě usnáší se o změně stanov čl. 11 10) následovně:

Starati se o zdokonalení odborových znalostí a vědomostí členů, ku kterémuž účelu Sdružení československých horníků v Mostě vydává časopis „Hornické listy“, který se členům dává zdarma.

Působí dále přednáškami, zřizuje odborné a vědecké knihovny, domáhá se zřizování odborného školství, odborné statistiky, zřizování a vedení humánních ústavů.

2.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Sjezd Sdružení československých horníků v Mostě konaný dne 6. a 7. března 1926 konstatuje, že největším bezprávím při osobní dani z příjmu jest nízké existenční minimum, které dosahuje nejvýše 55% předválečné míry a žádá, by existenční minimum zvýšeno bylo pro svobodné 14 000 Kč a pro ženaté dělníky na 16 000 Kč. Za tímto účelem vyzývá poslance všech socialistických stran v N.S., by se o toto s veškerou vehemencí zasadili.

1.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Dnešní sjezd Sdružení československých horníků projednav dnešní hospodářskou situaci v hornictví, konstatuje:

V únoru 1922 bylo zaměstnáno v hornictví v Československé republice:

na kamenném uhlí 77 608 dělníků

na hnědém uhlí 54 513 dělníků

Úhrnem 132 121 dělníků

Dle posledních výkazů úředních jest zaměstnáno:

na kamenném uhlí 59 166 dělníků

na hnědém uhlí 37 673 dělníků

Úhrnem 96 839 dělníků

Bylo tedy za poslední 4 léta 35 282 horníků propuštěno z práce.

Uhelná těžba však oproti tomu stoupla zvýšeným výkonem dělníků ze 14,66 metrických centů na 19,33 metrického centy u jednoho dělníka.

Mzdy klesly z 65 na 38 Kč.

Index životních potřeb obnášel

v roce 1913 37,02 Kč 100%

v roce 1925 342,21 Kč 924%

Mzdy obnášely

v roce 1913 25,77 Kč 100%

v roce 1925 186, 45 Kč 723%

Kupní hodnota horníkova výdělku činila tudíž v roce 1925 pouze 78%. Životní úroveň horníka je dnes nižší o 22% než v době předválečné.

Uvedená čísla jasně předvádí obraz bídy v hornických rodinách a opravňují požadavek na zvýšení mzdy.

Sjezd dále ukládá představenstvu, aby působilo k sjednocení hornictva, neboť jen takto bude možno odrážeti útoky kapitálu proti proletariátu a domáhati se zlepšení hospodářského postavení hornictva.

Sjezd současně vyzývá horníky, aby nezvyšovali pracovní výkon, který přesahuje stanovený výkon kolektivní smlouvou.

Sjezd vyzývá všechny horníky, aby se stali členy odborové organisace, neboť jen tak bude možno zlepšiti hospodářský stav hornictva.

Všem horníkům, všemu dělnictvu v Československu!

Soudruzi, bratři,kamarádi!

Delegáti sjezdu československého sdružení horníku se sídlem v Mostě projednávali podrobně ve dnech 6. a 7. března 1926 nejen poměry vlastního odborů, ale i celé dělnické třídy státních, veřejných i soukromých zaměstnanců. Delegáti konstatovali, což konečně cítí celá pracující třída, že útoky kapitalistů jsou čím dál tím silnější a smělejší. Mezinárodní sjednocená kapitalistická reakce soustavně snižuje existenční úroveň pracující třídy a násilnickými opatřeními zkracuje i jejich práva. za cenu zotročení dělníka ducha i těla, průmyslu i zemědělství, usilují kapitalisté o restauraci kapitalismu, konsolidaci a uplatnění kapitalistického řádu. Všemi prostředky donucují dělníky, aby svými mozoly a odříkáním prodlužovali život buržoasní nadvládě a vykořisťování. I československá buržoasie sleduje tento cíl. Existenční úroveň dělníků jest zatlačena snižováním mezd a drahotou tak, že je na čtrnáctém místě v řadě evropských států. Podporování nezaměstnaných, jež náleží státu a zaměstnavatelům, svrženo bylo gentským systémem z polovice na dělníky.

Daňová soustava je krajně vykořisťovatelská, neboť daňová břemena jsou přímými a hlavně nepřímými daněmi přesunuta na dělníky, drobné rolníky a živnostníky i zaměstnance. Zámožné vrstvy nejen že jsou chráněny, ale dostává se jim daňových slev i odpisů.

Otázka bytová nebyla v Československu řešena ve prospěch chudých nebydlících občanů. Lichva bují a není stíhána. Korupční a protekcionářské hospodaření se státními prostředky nemá konce.

Vymoženosti, jichž proletariát již dobyl na poli sociálním a kulturním i politickém, jsou odbourávána. kapitalistická reakce je v plném útoku. Persekucí, konfiskacemi a násilnickými methodami pracuje k dosažení svého cíle: zotročení pracujících vrstev.

Hesla, jimiž byl proletariát tišen, po skončení války: socialisace dolů a velkých podniků, zabrání velkostatků bez náhrady, vyvlastnění bank a válečných zisků, nebyla uskutečněna. Militarism pohlcuje čím dál, tím větší sumy.

Taková je situace a nikdo ji nemůže popírat. delegáti sjezdu zkoumali též frontu pracujícího lidu. Konstatovali skutečnost, že proletářská fronta je úplně roztříštěna. některé části proletariátu i rolníků jsou přímo ve frontě buršoasní, jsouce zmateny hesly o „zájmu státu“, „národa“, „demokracie“. I odborově organisované dělnictvo je rozbito ve 450 různých svazech a svazečcích, jež jsou jednotné akce neschopny. Úplná roztříštěnost proletariátu znemožňuje obranu proti soustavným útokům kapitalistů a zaviňuje, že kráčí od porážky k porážce.

Delegáti vidí jedinou cestu k obraně i vývoji ve vybudování jednotné fronty pracujícího lidu a sjednocení odborově organisovaného dělnictva na třídní a bojovné základně.

Této jednoty lze docíliti i přes velikou roztříštěnost proletariátu v různých politických stranách.

Voláme k jednotnému postupu v boji za požadavky, jež jsou všem pracujícím vrstvám společné: zlepšení existenčních poměrů, zvýšení mezd, slevy a úlevy daňové, nezaměstnanost, ochrana pracujících žen a mládeže proti lichvě a drahotě, proti politické a kulturní reakci.

Tu je základna, jež může sjednotiti proletariát všech národností a všech politických stran tohoto státu, základna, jež může a musí sjednotiti proletariát v mezinárodním měřítku.

Pozorujeme, že myšlenka sjednocení, nabývá čím dal více porozumění. Pracujeme-li k sjednocení na třídní a bojovné základně, pracujeme pro osvobození proletariátu ze spárů kapitalistických vykořisťovatelů. Vítáme práce Anglo-ruského výboru, které připravují jednotné odborové vedení dělnictva celého světa.

Všechno pro jednu mezinárodní ústřednu odborových svazů v ČSR.

Všechno pro jednotu vykořisťovaných na podkladě třídního boje.

Valná hromada odbočky Sdružení československých horníků – Nová ves u Dobřan (1919)

Místní odbočka Sdružení československých horníků v Nové Vsi u Dobřan konala svoji celoroční valnou hromadu dne 7.prosince 1919, na které byli zvoleni následující členové do nového výboru pro rok 1920. Předsedou zvolen Páv Vojtěch, jednatelem Andrle Josef a důvěrníkem a zároveň kolportérem Hornických listů Korejs V. Odbočka koná  měsíční schůze vždy první neděli v měsíci. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků (1909 – 1915), rozpuštěnou během represivních opatření za I.světové války.

Valná hromada odbočky Sdružení československých horníků – Košťany (1920)

Místní odbočka Sdružení československých horníků v Košťany konala svoji celoroční valnou hromadu dne 4.ledna 1920, na které byli zvoleni následující členové do nového výboru pro rok 1920. Předsedou zvolen Lokajíček František, jednatelem Novák Antonín a pokladníkem Rezek Jan. Odbočka čítá 156 členů. Za minulý rok se uskutečnilo 5 přednášek, 3 odborné a 2 týkající se náboženství. odbočka byla aktivní také v družstevnictví a bylo vykonáno, co si předsevzala. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků (1909 – 1915), rozpuštěnou během represivních opatření za I.světové války.