Miloslav Matoušek: Skauting a politika (1922)

Odpůrci socialistického skautingu útočí začasté proti němu hlavně tvrzením, že zanáší do skautského hnutí politiku, že činí skautské frakce součástí politických stran. Samozřejmě, že ti, kdož se nepočítají k socialistickému skautingu a potírají ho, že prohlašujíc se zcela nepolitickými a za vzdáleny jakýchkoliv politických tendencí.

Výtka zpolitisování skautingu vnesením socialistické tendence do něho, od odpůrců pronášená, je jasná. Neboť těm, kdož výtku tuto pronášejí, socialism není ničím nežli politikou. Pletou si neúmyslně i úmyslně socialistické hnutí s politickými stranami socialistickými a z tohoto mylného a zmateného stanoviska vystupují pak proti socialistickému skautingu. Tak aspoň možno kvalifikovati povšechné pohnutky, které vedou odpůrce socialistického skautingu k výrokům o vnášení politiky do skautského hnutí. Zajdeme-li pak dále, do detailů, můžeme opět konstatovati neoprávněnost výše zmíněné výtky, socialistickému skautingu činěné. Vytýkají-li snad socialistickému skautingu, že učí své stoupence rozlišovati mezi proletariátem a buržoasií, učí-li je chápat nespravedlnost stávajících společenských řádů a podobně, není v tom o nic více nebo méně politické výchovy, nežli jakou pěstuje čistě měšťácky skauting, uče své svěřence loayalitě a oddanosti ke státu a stávajícím řádům, úctě k zákonům, stávkokazectví a podobně.

Tedy jestliže mešťáci (které hlavně dráždí slovo „socialistický“) činí socialistickému skautingu výtky o zpolitizování skautské myšlenky, můžeme jen klidně odmítnout, jak vidno z výše uvedeného, byť krátkého uvážení. Neboť buď pletou socialism s politikou, zaměňujíce je navzájem, anebo, mohou-li činiti věcné výtky, musili by si je sami napřed činiti. Přes to však nebude neškodné říci své stanovisko, jaké dlužno hájiti, kdyby šlo o skutečné zpolitisování  skautingu, to jest tvoření skautských směrů podle politických stran, ať by už šlo o strany měšťácké nebo socialistické.

A řeknu hned: Proti zpolitisování skautingu nutno se bezvýhradně postaviti, neboť politické strany zpravidla nejsou dost čistým společenstvím pro skautské hnutí. Skauting, zakládaný k vůli některé politické straně nebo budovaný prostě při ní s úmyslem, eventuélně sloužiti jejím zájmům, je něco nezdravého, co sluší potírati.  Neboť vliv politické strany je s to zúžovati program dotyčného skautského hnutí  svými zájmy a směrnicemi.  Vždyť pole činnosti skautského hnutí je daleko širší, nežli pole  činnosti politické strany. Nelze popříti, že výchova skautská působí i změnu lidí jako politických straníků, ale nikdy nemůže sloužiti jen tomuto cíli. Nelze nikterak souhlasiti se skautingem zpolitisovaným a nutno jeho politicko-stranický charakter potírati i tehdy, když dotyčný  směr, , dotyčné hnutí udržuje těsnější či volnější poměr s určitou politickou stranou pro své vlastní zájmy, pro svůj vlastní prospěch. Ba, řekl bych, že  toto počínání jest zvlášť nepřístojné a zvlášť vybízí k odmítání a pronásledování, neboť je ryze neskautské, ba protiskautské.

Ve skautungu, ať už se bere tím neb oním směrem, musí být zachována soběstačnost. Té nutno učiti skauty a skatky jako jedné ze ctností skautských. Proto nemožno, aby jakékoliv skautské hnutí udržovalo poměr k politické straně z důvodů svědčících o nesoběstačnosti jeho. Těžce by se samo morálně zraňovalo. A jestliže tato skutečnost (t.j. nesoběstačnost vedoucí k zpolitisování skautingu) je maskována, pak sluší jí rovněž odsouditi, neboť je v ní opět něco neskautského a protiskatského.

Zpolitisování skautingu, t. j. spojení s politickými stranami nelze chápati tak, že by bylo dáno politickou příslušností vedoucích osob. Lze o něm mluviti tehdy, když příslušnost k dotyčnému skautskému hnutí je vázána na příslušnost k určité politické straně (a tím je míněna i mládež politické strany) a do činnosti hnutí jsou řazeny i práce a akce výhradně pro určitou jednu stranu konané, čili o politicko-stranickém skautingu lze mluviti tehdy, když ve hnutí jsou uplatňovány interesy stranicko-politické. Tyto pokusy nutno potírati, byť by se týkaly i politických stran socialistických.

Socialistický skauting však nemůže být vázán na žádnou určitou politickou stranu. Politické příslušenství nemá pro něho ceny právě tak jako ryze stranicko-politické zájmy politických stran socialistických.  Pro něho je rozhodující příslušenství k myšlence socialistické, socialism, jako společenské hnutí tvořené určitými názory společenskými a kulturními (tudíž do jisté míry politickými a hospodářskými ovšem). Jeho tendence snaží se uplatniti ovšem ve své východvě. A tyto opravňují také existenci socialistického skautingu.

To ovšem již je kapitola jiná, kterou nám bude nutno zabývati se jindy.

Článek byl publikován na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ č. 6 v roce 1922.

 

Frano Raitr: Vzkaz kamaráda učitele, kamarádům horníkům

Vstupuju ze zasněžené přírody do své pracovny a dětského pokoje. Doma zrychluji krok: prožívám myšlenky vychozené, venku na svobodě. – Hrstku, jich posílám na Sever Vám, přátelé!

Přemýšlím při práci mnoho o běhu našich dní – Kacířsky soudím vír, který se stal v naší učitelské obci pro to a to. Jsou v tom věci největší a nejnicotnější. Ale výchova zajisté zůstává v revolučním úkolem. – Poznejme se včas!

Věřte, moji severští přátelé dělníci, kdybyste Vy věděli, kde a v čem je tajemství svobodné výchovy a vyučování malých i velkých, kdybyste věděli, kde a jak začíná skutečná republikánská demokracie a kde se bezprostředně zabíjí, vím, že bystě určitě aspoň u Vás na Severu rázem všecko změnili – Vy toho však dosud ani nemůžete vědět. Kromě theorií jste vlastně také ničeho nepoznali. „Nejlepší národ je ten, který dává svým dětem nejméně trpěti“ (Z letáku „Českého srdce“). A výchova zůstane zůstane revolučním úkolem! – Trudno mi zas jen psát – Jme v revoluci, ale paděláme všecko: kulturu i politiku, pokrok i reakci, víru i nevěru, mravnost i nemravnost – Náhražky!

Sirá zem na mne útočí, domlouvá člověku. Sotva se rozbřesklo, ráno našeho kulturního dne, stojí naše většinová morálka na svých cestách ve strašné, bezradné ubohosti pračlověka. Zatím dožije, vyhasne naše Planeta – vyhoří několik srdcí, planoucích účinnou láskou, – přijde ledová doba na rozrylé bojiště našeho osudu a my, hrdé plémě poválečné, budeme tu zase civět, jako idioti anebo opice, nemohoucí pochopit a vyřídit si kus velkých lidských možností. –

Nedoučíme se nikdy řádné radosti, ani bolu?- Je, krásná, ale přeci jen mrtvá naše zasněžená krajina, obrázek té příští doby ledové – V létě svého života dá se snad „převychovat“ člověk! Nás neopustí energie lásky, podstata života!

Nad žalostným naším stavem radostně smýšlí a pracuje o nové výchově srdce kované ve vojně i revoluci – Váš

Frano Raitr“

Učitel František Raitr dole v pravo s kloboukem.

Dělnická záložna v Praze (? – 1901)

Dělnická záložna v Praze byla založena anarchisty, aby podpořila vznik anarchistických výrobních a spotřebních družstev. V roce 1900 byl předním funkcionářem Dělnické záložny anarchista a redaktor Stanislav Kostka Neumann. Ještě během roku 1900 se Dělnická záložna pokusila zřídit Kooperační obuvnictví v Praze. Pro nedostatek kapitálu však oba podniky skončily počátkem roku 1901. Do podniku Kooperačního obuvnictví byl velkou měrou zapojen žižkovský anarchista a švec Michael Kácha.

Michael Kácha (1874–1940)

Velký tábor anarchistů 24.září 1905 v Lomu

Dne 24.září 1905 svolali anarchisté do Lomu velký tábor horníků. Tábor se zabýval bratrskými pokladnami, především jejich špatným vedením a okrádáním horníků. Tábora se účastnilo na 7000 havířů. Na řečnickém stupínku se vystřídali známí anarchisté a přední funkcionáři České federace všech odborů Antonín Řehoř, Václav Meixner, Karel Vohryzek a jiní. Karel Vohryzek hřímal před shromážděným davem o všeobecné stávce a o bezvýslednosti boje za všeobecné hlasovací právo. Několikatisícové shromáždění zároveň přijalo resoluci sepsanou Karlem Vohryzkem jako protest proti věznění a šikanování anarchistického básníka Fráni Šrámka za jeho antimilitaristickou báseň „Píšou mi psaní“.

V tomto čísle anarchistického časopisu „Práce“ byla otištěna Šrámkova báseň „Píšou mi psaní“

U HROBU MICHAILA BAKUNINA (1909)

Přinášíme článek zaslaný českým anarchistou, který v březnu 1909 navštívil společně s dalšími českými anarchisty odešlými do zahraničí za prací hrob Michaila Bakunina v Bernu. Otištěn byl na stránkách anarchistického týdeníku „Hornické listy“:

Jest měsíc březen a Bern, tato směsice středověké a nové doby, leží ještě hluboko pod bílým příkrovem.

Venku, na druhém konci města, odpočívá Michail Bakunin, to, co bylo po něm smrtelného. Několik přátel putuje k jeho hrobu.

Jest okolo polední hodiny. Hřbitov je liduprázdný, nikoho není k spatření, i hrobaři zdáli se v jich věčné práci ustati.

Všecko je zaváto a cesta těžko k nalezení, spousta náhrobků rozprostírá se před našimi zraky a skoro všecky zaznamenány jsou zlatými nápisy, činíce takto onen kousek lidského života nezapomenutelným. Odvážně skočili jsme do vysoké hromady sněhu, kterým byly cesty zaváty a vpravo od nás uzřeli jsme vysokou stavbu, městské krematorium. Vlevo od krematoria má odpočívati Bakunin.

Hledáme neúnavně, od řady hrobů ke druhé probíháme a jako alegorie stojí to před naším duševním zrakem: bylo těžko dostoupiti až ku slunečné výši jeho ducha, dokud žil a plodně působil a nyní nesnadno jest i hrob jeho nalézti. Velicí ukazatelé lidskosti jsou vždy ztraceni v úkrytu…

Konečně stojíme před jeho hrobem. Jest jednoduchý, bez okrasy. Odklidili jsme sníh rukama a nalezli věnec, který zakrýval číslo hrobu. Krásnou jednu ozdobu má ale hrob našeho velikána přece. Jest to prostý, nahoře otesaný kámen, nechá nás vzpomenuto na slova Bakunina o jeho životě.

Na kamene jiskří se v zlativých písmenech slova:

MICHAIL BAKUNIN

1814-1876

Nic více. A přesto něco, co se jako doplnění vyjímá a tento hrob od jiných odlišuje.

Náhrobní kámen je nazpět kryt vysokou jedlí, která se vysoko nad ním do modrého nebe vypíná.

Dlouho stojíme v myšlenkách pohříženi nad tímto rovem, který kryje tělesné pozůstatky nám tak drahého zvěčnělého. A pokušení je příliš veliké: Jako jsme byli duchem tohoto giganta uchváceni a stali se tak bojovníky anarchie, strhla nás i památka naň sebou a každý z nás oloupil hrob o několik listů, které ukryty pod sněhem, na hrobu byly roztroušeny a učinili jsme tak třeba ve smyslu mrtvého. Zde odpočívá jeden z největších Internacionály Anarchismu: Michal Bakunin!

Pomalu loučíme se s hrobem. Až do poslední chvíle hledíme vždy a opět nazpět k onomu místu, kde lehký vánek jemně korunou vysoké jedle zachvívá a odkud přívětivě zdá se nám na pozdrav kynouti.

V Bernu, v březnu 1909, P.R.

hrob Michaila Bakunina v Bernu ve Švýcarsku

NOVOKOOPERAČNÍ DĚLNICKÉ SPOTŘEBNÍ, STAVEBNÍ A VÝROBNÍ DRUŽSTVO „SDRUŽENÁ SÍLA“ V TŘEBUŠICÍCH (1908 – 1948)

Novokooperační dělnické spotřební a výrobní družstvo „Sdružená síla“ pro království České v Třebušicích, okres Most, zapsané společenstvo s ručením obmezeným patřilo k jedněm z nejúspěšnějších družstevních podniků anarchistického hnutí.

Novokooperační dělnické spotřební a výrobní družstvo „Sdružená síla“ pro království České v Třebušicíchbylo u krajského soudu v Mostě zapsáno 27. května 1908.

Ve stanovách družstva se psalo dle stanov schválených na ustanovující valné hromadě: „Spolek má za účel členům svým smíšené zboží všeho druhu, zvláště potraviny nepadělané a dobré jakosti za ceny co možná nejlevnější proti týdennímu zaplacení zaopatřovati, z tohoto podniku docílený výtěžek shromažďovati a jim v pádu neštěstí a dokázané nouze zálohy udíleti.“

Na ustanovující valné hromadě, která se uskutečnila 22. března 1908 byli zvoleni do představenstva tito členové družstva: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, zástupcem ředitele horník Kučera František z Třebušic, přísedícími horník Sedláček Karel z Třebušic a horník Krejčík Čeněk z Třebušic.

Závodní podíl pro vstup do družstva byl stanoven na 20 korun. Veřejná oznámení družstva byla zveřejňována v anarchistickém časopise „Hornické listy“ a časopise českých socialistů „Straž českého severu“. Valnou hromadu svolávalo představenstvo s oznámením projednávaných předmětů ve vyjmenovaných časopisech, vyvěšením plakátu v prodejních místech a oběžníkem určeným pro členy.

Smlouvy družstva bylo potřeba podepsat ředitelem nebo jeho zástupcem a dvěma podpisy přísedících.

Při valné hromadě konané 10. ledna 1909 bylo zvoleno následující představenstvo: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, zástupcem ředitele horník Kučera František z Třebušic, přísedícími horník Šindelář Vojtěch z Třebušic a horník Krejčík Čeněk z Třebušic.

Na valné hromadě, která proběhla 30. ledna 1910 zvoleno představenstvo ve složeni: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, zástupcem ředitele horník Krejčík Čeněk z Třebušic, přísedícími horník Šindelář Vojtěch z Třebušic, horník Sedláček Karel z Třebušic a horník Novák Václav z Třebušic č.p.9.

Na pololetní valné hromadě 31. července 1910 došlo k úpravě stanov, zaneseno bylo, že předmětem podniku: „Obstarávání životních potřeb, oděvu, předmětů v domácnosti potřebných, jakož vůbec všeho druhu zboží, koupí, výrobou a zpracováním tohoto zboží a prodáváním téhož členům proti hotovému zaplacení, případně i na úvěr, který však nesmí přesahovati výše dvou třetin závodního podílu, jakož i nahromadění kapitálu pro členy z docílených prostředků. Prodej zboží na nečleny jest úplně vyloučen.“

Na pololetní valné hromadě v roce 1911 byli zvoleni činovníci: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, zástupcem ředitele horník Ocásek Ferdinand z Třebušic, přísedícími horník Šindelář Vojtěch z Třebušic, horník Sedláček Karel z Třebušic a horník Pulec Antonín z Třebušic.

Na celoroční valné hromadě konané 20. srpna 1911 byli zvoleni činovníci: ředitelem horník Beneš Václav z Třebušic, zástupcem ředitele horník Ocásek Ferdinand z Třebušic, přísedícími horník Šindelář Vojtěch z Třebušic, horník Sedláček Karel z Třebušic a horník Pulec Antonín z Třebušic. Došlo také k úpravě stanov s následujícím zněním:

Účelem družstva jest: obstarávání potravin, oděvu, domácích potřeb a zboží všeho druhu vůbec koupí, výrobou nebo zpracováním nebo zpracováním a prodáváním téhož členům proti hotovému týdennímu zaplacení, kupování pozemků, stavění a pronájímání domů svým členům, jakož i podporování spořivosti členů přijímáním a zůrokováním úspor.“

Veřejná oznámení byla od nynějška oznamována na stránkách časopisu „Naše menšiny“, který vycházel v Mostě a anarchistickém týdeníku „Hornické listy“, který vycházel v Duchcově. Závodním podíl byl nezměněn a zůstal stanoven na 20 korunách.

Na valné hromadě, která se uskutečnila 18. srpna 1912 došlo k další úpravě stanov, dozorčí rada byla rozšířena z šestí členů na dvanáct. Do předsednictva družstva byli zvoleni: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, pokladníkem Šindelář Vojtěch z Třebušic, kontrolorem horník Beneš Václav z Třebušic, přísedícími horník Ocásek Ferdinand z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Krejčík Čeněk z Třebušic a horník Sedláček Karel z Třebušic.

V lednu 1913 se konala další řádná celoroční valná hromada. Zvoleno bylo následující představenstvo: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, přísedícími horník Ocásek Ferdinand z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Diviš Josef ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic.

Valná hromada v roce 1914 znovu zvolila všechny své dosavadní činovníky ve svých funkcích a složení představenstva zůstalo beze změny a to v tomto personálním složení: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, přísedícími horník Ocásek Ferdinand z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Diviš Josef ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic.

Celoroční valná hromada v roce 1915 si do čela vedení družstva delegovala tyto své členy: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, přísedícími horník Hanzlíček Matěj z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Houška František ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic.

Celoroční valná hromada v roce 1916 si do čela vedení družstva znovuzvolila činovníky družstva: ředitelem horník Vandírek Václav z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, přísedícími horník Hanzlíček Matěj z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Houška František ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic. Jelikož byl v roce 1915 zakázán anarchistický týdeník Hornické listy, rozhodla valná hromada náhradou uveřejňovat zprávy družstva v časopise „Průkopník“, který vycházel v Praze.

Za válečného běsnění a rozpuštění všech anarchistických spolků a organizací, se sešla 11. února 1917 valná hromada tohoto anarchistické družstva, která si do svého středu zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Novák Václav z Třebušic, přísedícími horník Pulec Antonín z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Houška František ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic.

Na 14. října 1917 byla svolána pololetní valná hromada, která pozměnila stanovy družstva a stanovila nový závodní podíl z dosavadních 20 korun na 40 korun pro vstup do družstva.

Poslední valná hromada odbývaná za první světové války proběhla 17. března 1918. Zvoleno bylo následující předsednictvo: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Ledvinka Václav z Třebušic, přísedícími horník Pulec Antonín z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Houška František ze Souše a horník Sedláček Karel z Třebušic.

Valná hromada, která proběhla 14. září 1919 znovu zvolila všechny dosavadní činovníky ve složení: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Ledvinka Václav z Třebušic, přísedícími horník Pulec Antonín z Třebušic, horník Šefl Emanuel z Ervenic, horník Houška František ze Souše. Zároveň došlo ve změněných ekonomických poměrech vzniklé Československé republice ke zvýšení závodního podílu z 40 korun na 100 Kčs.

Valná hromada v roce 1920 zvolila následující předsednictvo družstva: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem horník Ledvinka Václav z Třebušic, přísedícími horník Kulhánek Josef z Ervenic, penzista Kutílek Antonín v Komořanech, horník Houška František ze Souše.

Na valné hromadě konané 27. března 1921 došlo k drobným úpravám stanov a pozměnění názvu „ Novokoooperační dělnické spotřební, stavební a výrobní družstvo „Sdružená síla“ pro zemi Českou se sídlem v Třebušicích“. Zároveň byly pro zprávy k družstvu oznámeny dřívější tádeník „Hornické listy“, vydávaný Sdružením československých horníků v Duchcově a v časopisu „ Stráž na severu“ vycházejícím v Mostě, který byl publikačním orgánem českých socialistů, jehož členy byla také anarchokomunistická frakce bývalé Federace českých anarchistů komunistů kolem Mudr Bohuslava Vrbenského. Nutno podotknout, že skoro všichni členové družstva byly zároveň členy revolučně syndikalistických odborů již zmiňovaného Sdružení československých horníků, které navazovala na anarchosyndikalistikou Zemskou jednotu horníků, z jejíž řad se členi družstva rekrutovali. Bylo zvoleno nové představenstvo v personálním složení: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími horník Kulhánek Josef z Ervenic, penzista Kutílek Antonín v Komořanech, horník Celer Václav ze Souše.

Valná hromada v roce 1922 zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími horník Kulhánek Josef z Ervenic, horník Větrovec František ze Souše, penzista Kutílek Antonín v Komořanech a horník Bezděkovský Josef z Dřínova.

V roce 1923 si valná hromada zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Větrovec František ze Souše, penzista Kutílek Antonín v Komořanech a horník Bezděkovský Josef z Dřínova.

V roce 1924 si valná hromada zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Větrovec František ze Souše a horník Bezděkovský Josef z Dřínova.

V roce 1925 si valná hromada zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Větrovec František ze Souše a horník Bezděkovský Josef z Dřínova.

Valná hromada v roce 1926 byla zvolena následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Větrovec František ze Souše, horník Hadrava František v Komořanech a horník Bezděkovský Josef z Dřínova. Zároveň družstvo otevřelo konzum v Ervenicích.

Valná hromada v roce 1927 byla zvolena následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Hadrava František v Komořanech a horník Bezděkovský Josef z Dřínova.

Valná hromada v roce 1928 byla zvolena následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Hadrava František v Komořanech a horník Kozlík Jan z Dřínova č.p. 104.

Valná hromada v roce 1929 byla zvolena následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími kovář Kalamba Jan z Ervenic, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Hadrava František v Komořanech a horník Kozlík Jan z Dřínova č.p. 104.

Valná hromada v roce 1930 byla zvolena následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Ipser Josef z Ervenic č.p. 426, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Hadrava František v Komořanech a horník Kozlík Jan z Dřínova č.p. 104.

Na valné hromadě odbývané 26. dubna 1931 došlo k menším změnám změna stanov: „ Dle těchto stanov je účelem a předmětem podniku zvyšovati životní úroveň a zlepšovati hospodářský stav svých členů a pečovat o jejich mravní povznesení…“ Dále bylo ujednáno ve stanovách, že družstvo podepisují dva členové představenstva, a to na předtisknuté formuláře s logem družstva a vlastnoručním podpisy. Při zastupování družstva s třetími osobami či úřady, musí družstvo zastupovati dva členové představenstva.Členský závodní podíl je 100 Kčs a je nedílný. Ručení bylo jednonásobné. Složení představenstva bylo zakotveno ve stanovách následovně: představenstvo se skládá z ředitele, místoředitele, pokladníka a 3 přísedících. Zároveň bylo potvrzeno, že vyhlášky týkající se družstva budou nadále oznamovány na stránkách časopisů „hornické listy“ a „Stráž na severu“. Ohledně pozvánek na valné hromady se ve stanovách psalo: „ Představenstvu je ponecháno na vůli, aby pozvání uveřejnilo ještě jiným způsobem nebo zasláním vyhlášky jednoduchými dopisy delegátům, zejména přestal-li by jeden nebo oba výše uvedené časopisy vycházeti. Veškeré vyhlášky společenstva musí býti vyvěšeny ve všech prodejnách a podnicích družstva na místě všem členům snadno přístupném.“ Jinak složení předstaenstva bylo znovu zvoleno: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Ipser Josef z Ervenic č.p. 426, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Hadrava František v Komořanech a horník Kozlík Jan z Dřínova č.p. 104.

Valná hromada v roce 1932 zvolila následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, místoředitelem obchodní zaměstnanec Ploch Antonín z Dolního Jiřetína č.p. 15, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Ipser Josef z Ervenic č.p. 426, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše a horník Kozlík Jan z Dřínova č.p. 104.

Valná hromada v roce 1933 zvolila následovně: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, místoředitelem obchodní zaměstnanec Ploch Antonín z Dolního Jiřetína č.p. 15, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Ipser Josef z Ervenic č.p. 426, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše a zaměstnanec družstva Jaroš Václav ze Souše č.p. 205.

Valná hromada o složení představenstva v roce 1934 rozhodla znovuzvolením všech dosavadních funkcionářů: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, místoředitelem obchodní zaměstnanec Ploch Antonín z Dolního Jiřetína č.p. 15, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Ipser Josef z Ervenic č.p. 426, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše a zaměstnanec družstva Jaroš Václav ze Souše č.p. 205.

Valná hromada v roce 1935 zvolila: ředitelem horník Krejčík Čeněk z Třebušic, místoředitelem obchodní zaměstnanec Ploch Antonín z Dolního Jiřetína č.p. 15, pokladníkem Jaroš Josef z Třebušic, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Matouš František z Ervenic č.p. 327, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše a zaměstnanec družstva Jaroš Václav ze Souše č.p. 205.

Valná hromada v roce 1936 zvolila: ředitelem Ploch Antonín z Mostu, místoředitelem zaměstnanec družstva Jaroš Josef ze Souše č.p. 205, pokladníkem penzista Pulec Antonín z Třebušic č.p. 84, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Matouš František z Ervenic č.p. 327, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše.

Valná hromada v roce 1937 zvolila: Valná hromada v roce 1933 zvolila následovně: ředitelem Ploch Antonín z Mostu, místoředitelem zaměstnanec družstva Jaroš Josef ze Souše č.p. 205, pokladníkem penzista Pulec Antonín z Třebušic č.p. 84, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Matouš František z Ervenic č.p. 327, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše.

Valná hromada v roce 1938 zvolila: ředitelem Ploch Antonín z Mostu, místoředitelem zaměstnanec družstva Jaroš Josef ze Souše č.p. 205, pokladníkem penzista Pulec Antonín z Třebušic č.p. 84, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Matouš František z Ervenic č.p. 327, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše.

Valná hromada v roce 1939 zvolila: ředitelem Ploch Antonín z Mostu, místoředitelem zaměstnanec družstva Jaroš Josef ze Souše č.p. 205, pokladníkem penzista Pulec Antonín z Třebušic č.p. 84, kontrolorem obchodník Měchura Jan z Mostu, přísedícími směnař Matouš František z Ervenic č.p. 327, horník Ptáček Antonín ze Souše č.p. 272, horník Svoboda Jan ze Souše.

Pak už přišla mnichovská dohoda, a český sever byl vyrván z Československa a přičleněn k nacistické Třetí říši. Správu nad družstvem, které mělo několik prodejen v Třebusicích, Souši, Ervenicích, převzaly pod správu německé úřady. Dne 28. července 1939 došlo k likvidaci družstva.

Po válce se bývalý družstevníci, ti co zbyli, dali opět dohromady, žel nemáme o tom podrobnější informace. Při obnově družstva stáli dřívější anarchisté Padalík František z Ervenic, Ploch Antonín z Mostu a Matouš František z Ervenic.

Výměrem Okresního národního výboru v Mostě ze dne 17. března 1947 byla nad družstvem zavedena národní správa a národními správci ustanoveni dosavadní anarchističtí družstevníci: Ploch Antonín z Jezerní ulice č.p 714 v Mostě, důchodce Padalík František z Horovy ulice č.p. 482 v Ervenicích a dozorce Matouš František z Žižkovy ulice č.p. 327 v Ervenicích.

Dne 12. října 1947 se konala valná hromada družstva, na základě odvolána a schválení výnosu ministerstva vnitřního obchodu zde dne 19. 2. 1948, kde bylo odvoláno zrušení a likvidace družstva. Úřady dovolily pokračování družstva, avšak podmínkou se stalo, aby došlo ke sloučení s spotřebním družstvem „Včela“, které bylo ovládáno KSČ.

Zvoleno bylo nové představenstvo pro rok 1948 ve složení: úředník Ploch Antonín z Jezerní ulice č.p 714 v Mostě, dozorce Matouš František z Žižkovy ulice č.p. 327 v Ervenicích, horník Rác Jan z Holešic, Šlejzar František z Roosveltovy č.p. 706/31a v Mostě, národní správce Ipser Josef z Jirkova. Zvolen byl do představenstva také Demuta František, ten však funkci odmítl a místo něj byl zvolen úředník Jaroš Václav z Ruské třídy č.p. 371 v Souši. Touto volnou skončila národní správa družstva nařízená ONV v Mostě.

Na valné hromadě konané 11. dubna 1948 padlo rozhodnutí k splynutí Novookoperačnho družstva s konzumním družstvem „Včela“ v Mostě. Stalo se tak pod politickým nátlakem, anarchističtí družstevnici stáli před dilematem, pokračovat ve své činnosti pod „Včelou“ a nebo zákaz a likvidace. Splynutí s „Včelou“ bylo potvrzeno úředně dne 5. srpna 1948.

Dělnické potravní družstvo „Sdružená síla“ v Třebušicích