Ustanovující valná hromada Všeobecného spolku dělnic Pokrok v Mostě (1901)

Na Mostecku působil v letech 1901 až 1914 čistě ženský anarchistický spolek. Ustanovující valná hromada se konala v neděli 5. května 1901 v hostinci „Gusolle“ v Mostě. Začala ve tři hodiny odpoledne a zahájila ji anarchistka Šrajbrová Marie. Valná hromada byla zahájena přednáškou anarchistky Elsnicové „O účelu spolku“. Šilhánková Anna navrhla stanovení zápisného do spolku na 20 krejcarů a měsíční členský příspěvek na 15 krejcarů, co bylo přítomnými členkami schváleno. Kraitlová navrhla jako spolkovou místnost hostinec „Gusolle“, co bylo taktéž jednohlasně schváleno.Druhým bodem programu bylo přijímaní členek, kterých přistoupilo celkem 47. Mezi přistoupenými členkami krom zvoleného výboru najdeme jména: Kubínková Marie, Špiclová Marie a Matějková Marie, Matějková Františka, Andělová Františka, Maisnerová Josefa, Diršmídová, Žemličková, Herajtová Anna, Matičková Marie, Ungrová Anna, Stádliková, Nováková, Zeminová Teresie, Šilhánková Marie, Zrnová Marie, Charvátová Anna. Poté se přistoupilo k volbě výboru, volba byla prováděna aklamačně. Do vůbec prvního výboru byli vybrány:

Staňková Anna – předsedkyně – Ringstrasse č.p. 661, Most

Šrajbrová Marie – místopředsedkyně – Schillerplatz č.p. 936, Most

Kraitlová Marie – jednatelka – Seegasse č.p. 848, Most

Suchánková – místojednatelka – Teplická č.p. 578, Most

Šilhánková Anna– pokladnice – Ringstrasse č.p. 664, Most

Součková – místopokladnice – Malichergasse č.p. 913, Most

Tománková Marie– knihovnice – Seegasse č.p. 700, Most

Vyhnálková Marie – místoknihovnice – Seegasse č.p. 928 , Most

Za přísedící členky výboru zvoleny:

Černá

Šourková

Dobrá Teresie

Beranová Anna

Za revisorky účtů zvoleny:

Šimicová Rozárie

Josefa Macounová

Glázová

Šrajbrová navrhla odebírání „Ženských listů“, dále byl podán návrh, aby české členky sdružené v odborném spolku byly zproštěny zápisného. Oba návrhy byly schváleny. Šilhánková navrhla uveřejnění zprávy na stránkách „Dělnických listů“. Valná hromada byla ukončena v 19. hodin a ukončena písní „Práci čest!“

razítko Všeobecného spolku dělnic „Pokrok“ v Mostě

Valná hromada Odborného spolku hornicko – hutnického 11.července 1909 v Třebušicích

Třebušičtí anarchisté sdružení do Odborného spolku hornicko – hutnického konali dne 11. července 1909 svoji řádnou valnou hromadu ve spolkovém hostinci pana Jiřího Mráze „U nádraží“. Valná hromada začínala ve tři hodiny odpoledne. Součástí valné hromady byla také přednáška na téma: „O vývinu a účelu spolkového života“. Přednášel známý anarchista, redaktor a starosta rozpuštěné České federace všech odborů Antonín Řehoř. Pak již následoval program hromady, kterého součástí bylo podání zpráv za poslední pololetí, volba výboru. Po valné hromadě se k oslavě pětiletého trvání spolku založeného v roce 1904 uspořádal ještě přátelský večírek. Valnou hromadu svolával jednatel spolku Václav Jaroš z Třebušic.

Josef Jícha: Sta metrů hluboko pod zemí

Sta metrů hluboko pod zemí

rval se muž se skálou zlou,

by děti lásky své uživil

i ženu oddanou svou.

Sta metrů hluboko pod zemí

věk mladý pohřbil jako sen,

proud slzí, krve proud vyronil

a mnohý vydechl sten.

Sta metrů hluboko pod zemí

muž zvedal silnou svou pěst

a klnul nebi, klnul ženě:

že dětí zrodila šest!

Sta metrů hluboko pod zemí

hled jeho pozíral v znoj

a domu i nerad šel někdy

ve děti hladový roj…

Sta metrů hluboko pod zemí

muž našel i otec hrob – –

Kdes pán se zachechtal …fena zla…

do díla jiný šel rob! – –

Sta metrů šachta je hluboká,

z komínů valí se kouř,

zrak se k ní pozvedá slzavý,

ret volá krvavou bouř!

Zpráva o založení odbočky Klubu mládeže „Ratolest“ v Mostě (1912)

Z Mostu. V místě zakládá se odbočka Klubu mládeže „Ratolest" (se sídlem ve Dvoře Králové n. L.). Obdrželi jsme však zprávu, že stanovy byly vráceny. To však nás nezarazilo a pracujeme s chutí dále. V neděli, dne 27. října byla konána ustavující valná hromada a potěšilo nás nejen hojné účastenství, nýbrž i chuť přítomných k další neutichající práci. Na této valné hromadě byl zvolen prozatímní výbor, který po schválení stanov svolá řádnou valnou hromadu s volbou nového výboru. Schází nám ušlechtilá četba a naše prostředky zatím nepostačují k opatření dobrých knih. Proto bychom žádali naše kamarády o zaslání knih, brožur a různých publikací a tak nám byli v našem vzdělávacím úsilí nápomocni. Veškeré zásilky, jakož i korespendence, budiž adresována: Josef Fiala, Most, Franz-Josefstrasse, číslo 1261.“

Otištěno v Mladém Průkopníku č. 2/1912

antimilitaristický znak českých anarchistů

			

Petr Pech: Organisační život mládeže

Mnoho mladých hochů si klade otázku, jakým způsobem by měli pracovati a postupovati organisace mládeže, aby výchovná jejich činnost byla vlivná, by do jejich života nebyly vnášeny škodlivé složky, aby co možná nejvíce šířeny byly obzory a 'zatlačeno, sektářství, smutně charakterisující mládež politických stran. Chci k této otázce příčiň míti několik poznámek, jež nechtí býti směrodatnými, ale chtí být jen řadou návrhů, o kterých je třeba uvažovati. 

Konfiskováno! 


Dle místních poměrů a vyspělosti členstva zařídí se postup otázek probíraných v debatách. Jaká théma však volit? Možno jen v hlavních rysech naznačit tyto programy, které dle okolnosti jsou měnitelný. Volené náměty buďtež přístupnými členům a pořad budiž řízen důležitostí jich významu a vyspělostí jedinců skupinu tvořící. Proslov si vezme prohloubenější kamarád, nastíní názor, opodstatní jej fakty z vlastního života, citáty z knih a pod., načež se rozpřede debata. Navrhuji as takovýto postup otázek pro debatní kroužky: „Ze školy do továrny", „Dělník a příroda", „Názor na život", Výchova, sebevýchova", „O četbě", „Socialismus a kapitalismus", „Vlastenectví, militarismus, náboženství", „Ideál anarchie". Tyto debatní kroužky nejlépe pracují v době dlouhých večerů zimních; za letních večerů a zejména v neděli možno podnikat společné vycházky do přírody, daleko do polí neb lesů, kde lze pozorovati nerušený život přírody ve všech jejich rysech, harmonii barev, tónu a sil, oživit vonícím vzduchem plíce, dýchající zkažený vzduch továren, šachet a dílen. I tu dá se rozpřísti debata, zazpívati odbojná píseň, recitovati sociastická báseň a mladí lidé vrací se domu nadšeni novými myšlenkami a chutí k organisační práci, pociťujíce ve svých nitrech palčivou touhu po rozsluněných dnech a jich využití, zavřeni jsouce v dusných pracovních prostorách. 

Tělocvik, pokud poměry dovolují, bývá vzpruhou údům prací znaveným, jsa též ušlechtilou zábavou. — Dramatické kroužky vezmou si za úkol sehráti děje rázu výchovného, recitační večery, jednoaktovky a děje z prostředí zápasů za svobodu a lidskost, působiti budou na širší kruhy a zvýší úroveň prostředí. 

Konfiskováno! 

Zdar organisační práce bude podmíněn námi samými. Každý jedinec musí svou silou přičinit dobrý úspěchy spoluprací dosáhneme reálních výsledků jak v uvědomělosti, tak v počtu členstva. Schopnosti jednotlivců vychovají se ve vyspělost, dosáhne se dobrých kolportérů, dobrých organisátorů a neprodajných jedinců. Mnoho bude záležet na způsobu, jakým dovedeme k mládeži přijít, by myšlenky naše pochopila. Dobrým vodítkem může býti zkušenost každého jedince i z dob, kdy sami byli strženi vírem socialistickým, kdy hledali cíl hodný upřímného snažení a kdy zamlžené obzory nedopřávali zajásat radostí z nalezeného cíle. Často jediný příběh z továrny neb ulice, socialistická schůze, dobrá kniha neb i píseň nadšeně zapěná rozbouřily krev, v mozku zableskla se myšlenka, celou bytostí projel divný pocit, jak elektrický proud, počali nově žít, ve svém nitru stvořili si obraz, snažili se zrealisovat cíl a stali se šiřiteli nových myšlenek. Nuže tato fakta z našeho vlastního života umožní nám organisační práci. 

Umět přijití k duši mladého člověka, dojmouti ji, uchvátit v celé její jsoucnosti, zatřásli jí v základě jejím, unésti v jiný svět, říkám duši, chtěl bych však říci nitro, duch. Ukázati možnost síly a krásy nového života, vyvésti mladého člověka z všednosti a jednotvárnosti, vzbuditi v něm dřímající touhy; a snahy, podpořiti jej v docilování sebevědomí; býti upřímným přítelem a rádcem každému, kdo s upřímností k nám přichází, nechati jedince volně pracovati, toť je nejbližší naše práce, k níž bude zapotřebí neochvějné vytrvalosti. 

Tato práce nebude podnikána ponejprv, z podobných začátků rostla mládež dříve. Smutným faktem však je, že vyrváni bývají přední snaživci persekucí a (zastavivši ještě neucelené hochy sbubnují politikáři do svých řad. Je nutno znovu a znovu pracovat! Po přetržené práci se zdvojeným úsilím vrhat se na široké lány, zkypřiti půdu a učiniti ji přístupnou k přijetí zásevu pro úrodu příštích let. Byl bych rozradostněn, kdyby všichni mladí hoši pochopili důležitost vytrvalé práce, spojeni v organisace a vedeni upřímnou snahou k novému, lepšímu životu, dosáhli uskutečnění pevné sítě utvořených organisací, jež budou hybnou silou hnutí mládeže vůbec. P. P. 

Vyšlo v Mladém Průkopníku č. 1/1912

Petr Pech
 

Pozdržení vydání 1. čísla anarchistického listu Mladý Průkopník (1912)

Prvé číslo „Mladého Průkopníka" mělo vyjíti, jak bylo v posledním čísle Zádruhy oznámeno — dne 4. června. My jsme mínili a slavná pořádku dbalá policie měnila. Po osmi dnech bylo ohlášeno redaktoru, že jeho oznámení o vydávání „Mladého Průkopníka" nelze vzíti k vědomosti, protože prý tam neudal přesný den jeho vycházení a potom prý neuvedl nic o inseratech. V povinném ohlášení bylo uvedeno, že „Ml. P." bude vycházeti jako periodický měsíčník a datum vyjití prvého čísla byl také uveden. To však u policie není dosti jasným označením. — Dalo by se toho ještě mnoho namítá ti, však škoda místa. Můžeme zatím jen zaznamenati, že „M. P." se bude jako dříve těšiti velké pozornosti pánů bedlitelů veřejného pořádků.“

Mladý Průkopník, číslo 1, 1912

Miloslav Matoušek: Skauting a politika (1922)

Odpůrci socialistického skautingu útočí začasté proti němu hlavně tvrzením, že zanáší do skautského hnutí politiku, že činí skautské frakce součástí politických stran. Samozřejmě, že ti, kdož se nepočítají k socialistickému skautingu a potírají ho, že prohlašujíc se zcela nepolitickými a za vzdáleny jakýchkoliv politických tendencí.

Výtka zpolitisování skautingu vnesením socialistické tendence do něho, od odpůrců pronášená, je jasná. Neboť těm, kdož výtku tuto pronášejí, socialism není ničím nežli politikou. Pletou si neúmyslně i úmyslně socialistické hnutí s politickými stranami socialistickými a z tohoto mylného a zmateného stanoviska vystupují pak proti socialistickému skautingu. Tak aspoň možno kvalifikovati povšechné pohnutky, které vedou odpůrce socialistického skautingu k výrokům o vnášení politiky do skautského hnutí. Zajdeme-li pak dále, do detailů, můžeme opět konstatovati neoprávněnost výše zmíněné výtky, socialistickému skautingu činěné. Vytýkají-li snad socialistickému skautingu, že učí své stoupence rozlišovati mezi proletariátem a buržoasií, učí-li je chápat nespravedlnost stávajících společenských řádů a podobně, není v tom o nic více nebo méně politické výchovy, nežli jakou pěstuje čistě měšťácky skauting, uče své svěřence loayalitě a oddanosti ke státu a stávajícím řádům, úctě k zákonům, stávkokazectví a podobně.

Tedy jestliže mešťáci (které hlavně dráždí slovo „socialistický“) činí socialistickému skautingu výtky o zpolitizování skautské myšlenky, můžeme jen klidně odmítnout, jak vidno z výše uvedeného, byť krátkého uvážení. Neboť buď pletou socialism s politikou, zaměňujíce je navzájem, anebo, mohou-li činiti věcné výtky, musili by si je sami napřed činiti. Přes to však nebude neškodné říci své stanovisko, jaké dlužno hájiti, kdyby šlo o skutečné zpolitisování  skautingu, to jest tvoření skautských směrů podle politických stran, ať by už šlo o strany měšťácké nebo socialistické.

A řeknu hned: Proti zpolitisování skautingu nutno se bezvýhradně postaviti, neboť politické strany zpravidla nejsou dost čistým společenstvím pro skautské hnutí. Skauting, zakládaný k vůli některé politické straně nebo budovaný prostě při ní s úmyslem, eventuélně sloužiti jejím zájmům, je něco nezdravého, co sluší potírati.  Neboť vliv politické strany je s to zúžovati program dotyčného skautského hnutí  svými zájmy a směrnicemi.  Vždyť pole činnosti skautského hnutí je daleko širší, nežli pole  činnosti politické strany. Nelze popříti, že výchova skautská působí i změnu lidí jako politických straníků, ale nikdy nemůže sloužiti jen tomuto cíli. Nelze nikterak souhlasiti se skautingem zpolitisovaným a nutno jeho politicko-stranický charakter potírati i tehdy, když dotyčný  směr, , dotyčné hnutí udržuje těsnější či volnější poměr s určitou politickou stranou pro své vlastní zájmy, pro svůj vlastní prospěch. Ba, řekl bych, že  toto počínání jest zvlášť nepřístojné a zvlášť vybízí k odmítání a pronásledování, neboť je ryze neskautské, ba protiskautské.

Ve skautungu, ať už se bere tím neb oním směrem, musí být zachována soběstačnost. Té nutno učiti skauty a skatky jako jedné ze ctností skautských. Proto nemožno, aby jakékoliv skautské hnutí udržovalo poměr k politické straně z důvodů svědčících o nesoběstačnosti jeho. Těžce by se samo morálně zraňovalo. A jestliže tato skutečnost (t.j. nesoběstačnost vedoucí k zpolitisování skautingu) je maskována, pak sluší jí rovněž odsouditi, neboť je v ní opět něco neskautského a protiskatského.

Zpolitisování skautingu, t. j. spojení s politickými stranami nelze chápati tak, že by bylo dáno politickou příslušností vedoucích osob. Lze o něm mluviti tehdy, když příslušnost k dotyčnému skautskému hnutí je vázána na příslušnost k určité politické straně (a tím je míněna i mládež politické strany) a do činnosti hnutí jsou řazeny i práce a akce výhradně pro určitou jednu stranu konané, čili o politicko-stranickém skautingu lze mluviti tehdy, když ve hnutí jsou uplatňovány interesy stranicko-politické. Tyto pokusy nutno potírati, byť by se týkaly i politických stran socialistických.

Socialistický skauting však nemůže být vázán na žádnou určitou politickou stranu. Politické příslušenství nemá pro něho ceny právě tak jako ryze stranicko-politické zájmy politických stran socialistických.  Pro něho je rozhodující příslušenství k myšlence socialistické, socialism, jako společenské hnutí tvořené určitými názory společenskými a kulturními (tudíž do jisté míry politickými a hospodářskými ovšem). Jeho tendence snaží se uplatniti ovšem ve své východvě. A tyto opravňují také existenci socialistického skautingu.

To ovšem již je kapitola jiná, kterou nám bude nutno zabývati se jindy.

Článek byl publikován na stránkách časopisu „Socialistický bezvěrec“ č. 6 v roce 1922.

 

Frano Raitr: Vzkaz kamaráda učitele, kamarádům horníkům

Vstupuju ze zasněžené přírody do své pracovny a dětského pokoje. Doma zrychluji krok: prožívám myšlenky vychozené, venku na svobodě. – Hrstku, jich posílám na Sever Vám, přátelé!

Přemýšlím při práci mnoho o běhu našich dní – Kacířsky soudím vír, který se stal v naší učitelské obci pro to a to. Jsou v tom věci největší a nejnicotnější. Ale výchova zajisté zůstává v revolučním úkolem. – Poznejme se včas!

Věřte, moji severští přátelé dělníci, kdybyste Vy věděli, kde a v čem je tajemství svobodné výchovy a vyučování malých i velkých, kdybyste věděli, kde a jak začíná skutečná republikánská demokracie a kde se bezprostředně zabíjí, vím, že bystě určitě aspoň u Vás na Severu rázem všecko změnili – Vy toho však dosud ani nemůžete vědět. Kromě theorií jste vlastně také ničeho nepoznali. „Nejlepší národ je ten, který dává svým dětem nejméně trpěti“ (Z letáku „Českého srdce“). A výchova zůstane zůstane revolučním úkolem! – Trudno mi zas jen psát – Jme v revoluci, ale paděláme všecko: kulturu i politiku, pokrok i reakci, víru i nevěru, mravnost i nemravnost – Náhražky!

Sirá zem na mne útočí, domlouvá člověku. Sotva se rozbřesklo, ráno našeho kulturního dne, stojí naše většinová morálka na svých cestách ve strašné, bezradné ubohosti pračlověka. Zatím dožije, vyhasne naše Planeta – vyhoří několik srdcí, planoucích účinnou láskou, – přijde ledová doba na rozrylé bojiště našeho osudu a my, hrdé plémě poválečné, budeme tu zase civět, jako idioti anebo opice, nemohoucí pochopit a vyřídit si kus velkých lidských možností. –

Nedoučíme se nikdy řádné radosti, ani bolu?- Je, krásná, ale přeci jen mrtvá naše zasněžená krajina, obrázek té příští doby ledové – V létě svého života dá se snad „převychovat“ člověk! Nás neopustí energie lásky, podstata života!

Nad žalostným naším stavem radostně smýšlí a pracuje o nové výchově srdce kované ve vojně i revoluci – Váš

Frano Raitr“

Učitel František Raitr dole v pravo s kloboukem.

Dělnická záložna v Praze (? – 1901)

Dělnická záložna v Praze byla založena anarchisty, aby podpořila vznik anarchistických výrobních a spotřebních družstev. V roce 1900 byl předním funkcionářem Dělnické záložny anarchista a redaktor Stanislav Kostka Neumann. Ještě během roku 1900 se Dělnická záložna pokusila zřídit Kooperační obuvnictví v Praze. Pro nedostatek kapitálu však oba podniky skončily počátkem roku 1901. Do podniku Kooperačního obuvnictví byl velkou měrou zapojen žižkovský anarchista a švec Michael Kácha.

Michael Kácha (1874–1940)