OZNÁMENÍ O VZDÁNÍ SE REDAKCE FRANTIŠKA HLAVÁČKA V DĚLNICKÝCH LISTECH (1895)

Všem soudruhům a čtenářům Dělnických Listů! Tímto Vám oznamujeme že soudruh Frank Hlaváček, dosavadní redaktor tohoto listu se 10. května 1895 vzdal redakce Dělnických Listů a tímto číslem počínaje bude list řízen tiskovým výborem až do dalšího rozhodnutí záležitosti té ve spolcích Mezinárodní Dělnické Jednoty. Potřebné práce při listu bude vykonávati administrátor. Soudruzi, nyní záleží na Vás všech kteří jste literárně schopni, byste podali pomocné ruky a do listu přispívali tak aby všechna ta práce nespočívala na tiskovém výboru, list i soudruzi s tím též získají neb přijde více různých náhledů a soudruzi se v psaní vytříbí. Dále snažně žádáme všechny čtenáře by měli strpení, kdyby list nebyl tak jak má býti, neb to bude nějaký týden trvati než bude vše uvedeno do svých starých kolejí. S revolučním pozdravem Tiskový výbor.

František Josef Hlaváček (1853 – 1957)

ZPRÁVA V DĚLNICKÝCH LISTECH O POLITICKÉM PROCESU S NEODVISLÝMI SOCIALISTY V PRAZE (1895)

Zpráva o politickém procesu v Čechách s neodvislými socialisty (anarchisty) v čele s Vilémem Korberem přinesly také americké „Dělnické listy“: Persekuce radikálních socialistů v Rakousku a zvláště v Čechách opět roste. Příští měsíc konáno bude v Praze opětně rozsáhlé politické přelíčení se 17 dělnickými agitátory a žurnalisty. Obžalovaní hlásí se po většině k straně neodvislých socialistů a je mezi nimi též vydavatel orgánu této frakce, „Volný Duch,“ kterýžto list na Žižkově vychází, Alois Haber, muž chorý a otec rodiny, který v poslední době téměř z vazby ani nevyšel (teprve tyto dny byl propuštěn) a jemuž kynou další ještě procesy; dále mladičký spolupracovník téhož listu, Antoním Kalina. Z ostatních obviněných někteří dříve už pykali v žalářích pro politické provinění. Státní zastupitelstvo žaluje všechny z domnělého tajného sdružení za účely prý anarchistickými s heslem ‘VRBA’ (dle zák. zločinu pobuřování atd.) Přelíčení potrvá čtyry dny. Obhájci žalovaných budou dr. Černohorský, dr. Baxa a dr. Sládečěk.

Kalina Antonín Pravoslav (1873 – 1955)

OZNÁMENÍ O VYDÁNÍ BROŽURY „PARLAMENTARISMUS A DĚLNICTVO“ VE VÍDNI (1895)

Vydavatelstvo „Volných Listů“ ve Vídni započalo s vydáváním „Socialistická knihovny“. Prvním číslem jest brožuraParlamentarismus a dělnictvo.“ Německy napsal H. Teistler, český překlad od K. M. Brožurka ta obsahuje 60 stránek a stojí 12 centů Adresa: Volné Listy X. B. Simmeringerstrasse 156 Vídeň, Europe. Spisek ten odporučujeme našim čtenářům.

ODSOUZENÍ ANARCHISTŮ KARLA ROSÁKA, ALOISE VĚKOSLAVA HABERA A VÁCLAVA MIŇOVSKÉHO (1895)

Anarchokomunistické noviny „Dělnické Listy“ vydáváné v USA přinesly na svých stránkách následující zprávu o perzekuci anarchisty a redaktora slavného anarchistického listu „Omladina“ a také o odsouzení dvou dalších pražských anarchistů: Redaktor zašlého listu „Omladina,“ Karel Rosák odsouzen byl opět pro uveřejnění tří článků na jeden měsíc do vězení. Celkový trest jeho obnáší již přes rok. Pro zpívání „závadných“ písní odsouzeni dělníci Alois Věkoslav Haber na čtyři neděle a Václav Miňovský na tři neděle do vězení.

PŘISTUP JEN BLÍŽE (František Josef Hlaváček)

Přistup jen blíže, o dělníče drahý, 
v dělnickou družinu, sem mezi nás!
Podporuj všemožně svobodné snahy;
vzmuž se ku činu, již nejvyšší čas.

Zmužile vejdi jen v dělníků řady,
s láskou i nadějí k dílu se měj,
by jsi se dopídil ryzé jen pravdy
o to vždy pečuj, o to jen dbej!

Samoten jsi-li, co třtina jsi chabý,
jíž divá bouře hned rozdrtí v prach,
sám-li jsi v boji, co stéblo jsi slabý,
nemůžeš prosadit nikdy svých snah.

Jsi-li však spojený v družinu silnou,
tu záštitu pevnou pro sebe máš,
odvážným činem a prácí pilnou
s bratry si k svobodě pomůžeš snaž.  

Nahlédni v minulost života svého,
zdali jsi konal vždy povinnost svou?
Nedbal jsi svědomí, soudce to tvého,
bavil se hloupostmi, rozličnou hrou.

Dělníků snahy však nechtěl jsi znáti,
zapoměl's dělníkem že jsi i sám,
na jejich snažení uměl jsi láti,
posměchem byl tobě spolkový chrám.

Nepřítel poštval tě na tvoje bratry,
abysi poškodil dělnickou věc,
zlořečil, huboval, nadával chátry
a ty jsi pokorně sklonil svou plec.

Dělníče svedený, nešťastný bratře,
upřímné ruku svou na srdce dej!
Vždyť i ty náležíš k té chudé chátře,
jen srdce, rozumu na to se ptej !

Zrozený v otroctví, odsouzen k dřině,
znak bídy byl tobě do vínku dán,
pod tlakem jha tělo i duch tvůj hyne,
a jako psanec jsi životem štván.

Ruka tvá buduje bohatství hrady,
ku blahu pomáhá šejdířům všem,
ty však a soudruzi zmíráte hlady,
těla svá předčasně kladete v zem.

Žebrotou dítky tvé světem se plouží,
neslyšíš ubohých dojemný vzdech?
Zima a trápení mnohá je souží,
neb dány bezcitným jsou ve posměch.  

Dělníče lhostejný, poznej se jednou
a odhoď konečně zbabělost svou,
k společné práci ať ruce se zvednou,
k níž tě tvojí bratří dávno již zvou.

NEZOUFEJ (František Josef Hlaváček)

Nezoufej lide pracovný, 
že v porobu jsi ukován,
že zápas tvůj je nerovný
a v něm že budeš udolán.

O nebude vždy vítězem
tyran, loupežný kapitál,
dělnické reky zplodí zem,
aby se lid zas volným stal.

A třeba dosud v okovy
vrhá nás kletý lidstva vrah,
lid práce boj mu vypoví
a moc jeho povalí v prach.

Co plátno vrahům násilí,
když nám spojencem právo je !
To řady naše posílí
a povede nás do boje.

Již dnes mužnější proletář
na bojiště se svolává
a každý trapič, otrokář
o panství své se obává.

A přijde čas, kdy otroci
pouta zlomí, meč uchvátí
a kapitálu velmoci,
starý, velký dluh oplatí.

O, bude to boj rozhodný
o práva lidská, svobodu,
v němž padne systém hanebný
a volnost vzejde národu.  

V ten den, jenž naší odvetou,
se všichni ve boj vrhneme
a moc tyranů prokletou
i s trůny jejich strhneme.

Pak na vždy bude zničena
vláda „deseti tisícův"
a třída dnes tak sklíčená,
bude mít šťastných dědicův.

O lide náš, jen nezoufej! —
Mužnost je nejpřednější ctnost!
V boji za volnost vytrvej,
vždyť tobě patří budoucnost!

RUDÝ PRAPOR (František Josef Hlaváček)

Vesele, šumně já ve vzduchu vlaji 
do dáli širé pochmurné země,
za zimní bouře i za vánku v máji,
k zlosti i strachu panského plémě.

Rudý jak krev,
vždyť smrt a hněv
zobrazeny jsou aj ve mně.

Proč sténáš a chvíš se, zbabělý muži
při šumu záhybů vlajky rudé ?
Se mnou ku svobodě — nasaď svou kůži,
vrah tě beztoho pohřební hude!

Jak lačný chrt,
štve tě na smrt —
válečný řev slyšet všude.

Symbol jsem lidskosti, jsem znakem práva,
jsem prapor chudých, zhnětených lidí,
já vlaji všude, kde otroctví stává,
kde lid se v pány a raby třídí.

Já vedu v boj,
dělnický voj —
tyranů spřež ať se klidí.

Zavzněte bubny — muž k muži vstup v řadu!
Rachoťte pušky, hřímejte děla !
Za mnou otroci! Zničte každou vládu,
společnost ať je svobodna celá !

Já vám chci vlát,
nadšení dát,
by vaše páž sílu měla!

PROUD DOBY (František Josef Hlaváček)

Lenivě se často voda 
v mělkých březích řeky vleče,
tak že sotva pozorovat
ku předu že k moři teče.

Často se též zdá, že stojí,
neb docela zpět se valí,
až větší svah, vyšší břehy
v úzké koryto ji svalí.

Pak nárazem mocných proudů
se i pevné skály třesou
a co dravé vlny urvou,
rychle k oceánu nesou.

Co až dosud k nehybnosti
zdálo se být odsouzené,
to nyní s obrovskou silou
ku předu se rychle žene. —  

Proto nezoufej dělníče,
když v této přesmutné době
srdce nad tou bídou lidstva,
krvácí hořem snad tobě!

Přijdou dny ráznější doby,
idea lid v hnutí strhne
a on mužně s nepřátely
v boj za svobodu se vrhne.

Hračkou roztrhá proud času
všecky stavěné mu hráze,
a jak bouře požene se
k cíli po vytčené dráze.

Nic nezmůže moc reakce,
ani lstivost diplomatů,
žádná hrozba, ni klam kněží,
žalář, ani provaz katů.

Jako trhá a odnáší
vše proud rozvodněný, dravý,
tak proud doby též oderve
vše, co se mu v cestu staví.

A lidstvo, které až dosud
trpělo v děsné porobě,
rozláme otrocká pouta,
by svobodně žilo sobě.

Pak zavládne blaho, štěstí
mezi lidem teprv' všude
a nemoc z dob bědy,
psoty brzy vyhojena bude.

CO CHCEME (František Josef Hlaváček)

My lidé jsme a chceme žít, 
svobodně, bez vší vlády,
my nechceme pro jiné dřít
a sami zmírat hlady.

My pro sebe chcem' pracovat,
žít v míru, jako bratři,
a plnou mírou užívat
ze všeho, co nám patří.

My nechceme být otroky,
všech loupeživých pánů
a snášet trýzeň, útoky
od bezcitných tyranů.

My chceme pravou svobodu
a pravíme to směle,
že rabství chudých národů
nechceme trpět déle.

My nechceme víc živiti
vlastní aj naše vrahy,
a síly pro ně mařiti,
neb život náš je drahý.

My chceme rovnost úplnou,
chcem' též přírodní práva,
neb když se všechněm dostanou,
bude společnost zdráva.

Nuž hrdé panstvo, slyšíš nás?
Toť tresť je našich cílů!
Hoj dělníci, již volá čas,
by spěchali jste k dílu!  

Jen vzhůru bratří, vstaňte juž,
sem v řady naše spějte!
Poznej se každý, kdo jsi muž,
jen všichni v boj se dejte!

Nebojte se ve zápas jít,
vždyť nemůžem' nic ztratit!
Než ve stálém otroctví žít,
líp' celý systém zvrátit.