(na melodii „Vltavo, ty modrojasná . . .“)

Lide můj, ty zotročený, 
proč stále na jiné dřeš ? 
Jiným rozmnožuješ blaho — 
sám ale jen v bídě mřeš. 
Dbej konečně též o sebe, 
za svým cílem rychle spěj; 
abys i ty svobodným byl, 
o to se již postarej. 

Zem je velká, má dost darů, 
všichni mužem blaze žít. 
Třeba zlaté tele svrhnout, 
základ k štěstí založit. 
Když všichni rovni budeme, 
nebude víc otroků. 
Pak nadejde teprv pravý 
čas svobody, pokroku. 

Frank Hlavaček.

 (na melodii „Že peníze světem vládnou . . .“)

Že kapitál světem vládne, 
každý dnes již ví; 
že nezná ohledy žádné, 
chuďas vám poví. 

Dělník jest jen živým strojem 
vyděračů stálým zdrojem, 
z nějž chce brát plutokrat 
zisk denně stokrát. 

Jen kdo boháčem je 
ve světě panuje, 
jen ten, jen ten 
ve světě panuje. 

Boháč, ač nic nepracuje, 
žije v přepychu, 
neb on dělníky zkracuje, 
dře bez ostychu. 

Co tito jen stále tvoří 
a při tom se bídou moří   
bohatec, bohatec 
plní svůj měšec. 

Jen kdo boháčem je, 
ve světě panuje, 
jen ten, jen ten 
ve světě panuje. 

Proto, chceš-li, lide práce 
svobodně též žít, 
musíš své organisace 
pohotově mít; 

v těch soustředit svoji sílu 
a pak se dát chutě k dílu: 
špatný řád napořád 
v rumy rozbourat. 

Pak vzejde i nám čas, 
budem svobodni zas, 
jen pak, jen pak 
budem svobodní zas.

Frank Hlaváček.

(na melodii „Stavěli zedníci . . .“)

Dělníci, dělníci, 
své idey znáte, 
hleďte je prosadit — 
síly k tomu máte. 

Síly k tomu máte 
i odvahu ráznou, 
bijte do nepřátel — 
nechte slámu prázdnou.   

Nepřátel kolem vás 
stojí celé pluky, 
což nikdo z vás nechce 
k boji zvednout ruky? 

Dělníci, dělníci, 
v boj za svaté právo, 
až budem vítězi — 
lidstvo bude zdrávo. 

Leo Kochmann

(na melodii „O háji s voňavými květy . . .“)

Soudruhu milý, v tmavém hrobě 
zde klidně spočívej! 
Podlehl jsi kruté zlobě, 
za to pokoj v zemi měj! 
[: Pokoj zde měj. ;] 

Ty věrný pravdy bojovníku, 
pro níž jsi v žití plál, 
lidumilný šlehetníku —- 
pro pravdu jsi život dal! 
[: I život dal. :] 

Vždyť život tvůj plný byl boje, 
útrap a strádání, 
až zlomili srdce tvoje, 
plné žalu, zklamání. 
[: Ach sklamání. :] 

Na hrobě tvém my všichni dlíme, 
každý, kdo tvůj byl druh; 
památku tvou mile ctíme, 
mezi námi tvůj jest duch. 
[: Tvůj vždy je duch :]. 

Frank Hlaváček.

(Poprvé zapěna při pohřbu soudruha Schalingera, zemřelého roka 1883 v brněnské trestnici na Cejlu.)

(na melodii „Spi Havlíčku . . .“)

Napnem, bratří, napnem síly, 
ať dojdeme k žádoucímu cíli: 
sociální svobody. 

V celém světě bída vládne 
lid pracovní dosud nemá žádné 
společenské rovnosti. 

Naše práce jmění tvoří, 
ale kapitál nás hladem moří 
a drží nás v otroctví.  

Čím více se namáháme 
tím horší za to odměnu máme 
za dnešního systému. 

My jsme základ společnosti, 
proto nesmí se nám házet kosti — 
my chcem také užívat! 

My chcem všechna lidská práva 
a vše, co příroda štědře dává 
bez rozdílu tvorům svým. 

Máme trpět, hynout stále?
 Bratří, to by nebylo nám k chvále, 
bylo by to zbabělství. 

Dobývejme volnost, práva, 
ať společnost jednou už je zdráva, 
ať je každý svoboden. 

Vzmuž se lide, vzmuž se k činu, 
hleď odstranit hnusnou otročinu, 
zbavit se jí na věky. 

Ať nás štvou, mučí v žaláři — 
nedej se odstrašit proletáři: 
vítězství tě nemine.  

Frank Hlavaček.

Činnost pouta roztrhává, 
vládám, kleru budí strach, — 
však otrokům volnost dává — 
a kapitál boří v prach! 

Karabáč

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 05.06.1897

(na melodii „Vzhůru bratři, na palubu spějme . . .“)

Vzhůru bratří, na svá místa spějme, 
k boji se již blíží hodina! 
Pro svobodu ve zápas se dejme, 
[: ku předu nás hladová žene rodina :]. 

Pro tebe, svobodo naše drahá, 
pro tebe se v zápas dáváme! 
Vzpomínka na vítězství je blahá, 
[: věř, že se ničím víc ostrašit nedáme :]. 

V naších řadách svaté právo známe, 
v žilách našich bojovná je krev. 
Vůle naše otroctví rozláme, 
[: vzhůru ať nepřítel pocítí ten náš hněv :]. 

Frank Hlaváček.

(na melodii „Tážete se, proč jsem Slovan . . .“)

Tážete se, lid pracovní, 
proč je námi milován? 
Proč je soucit s jeho bídou 
v srdcích našich uchován? 
Že je co své bratry ctíme, 
před světem se honosíme! 

Tážete se: uhnětenci 
kdy se blaha dočkají? 
S opravdovou láskou až boj 
za své právo zahájí! 
Čistá lidskost všech se vzmáhá, 
vzdělání nám napomáhá. 

Vykoupení den se blíží — 
dělník bude svoboden! 
Kdo nechce kráčeti k předu, 
tenť volnosti nehoden. 
V svorném činu zdar nám kyne, 
dělník v boji nezahyne! 

Až nebude na tom světě 
pánů ani otroků, 
lidé stejnou účasť bráti 
budou v zdárném pokroku. 
Pak nebude válek, hněvu, 
žíti budem práci — zpěvu. 

Leo Kochmann

(na melodii „Pod dubem, za dubem . . .“)

Krásný je nadšený 
zápas hladových 
proti těm, jižto si 
z bídy tropí smích. 
Vzhůru, chátro sedřená! 
Potem bídy zkropená! 
Jařmo skol, jařmo skol, 
ten staletý hřích. 

Zasvěcen život náš 
tužbám vznešeným: 
svobodu, rovnost, chléb 
dobýt dětem svým. 
Proletáři pamatuj 
na odvěký zápas svůj 
s mamonem, s mamonem 
proti lidem zlým. 

K zápasu, k zápasu, 
každý kdo máš hlad! 
Za chleba, za volnost 
život spějme dát. 
Vzhůru spějme do boje, 
dostanem práva svoje. 
Volnost, chléb, volnost, chléb — 
nebudou nám brát.

J. B. Pecka.