PŘISTUP JEN BLÍŽE (František Josef Hlaváček)

Přistup jen blíže, o dělníče drahý, 
v dělnickou družinu, sem mezi nás!
Podporuj všemožně svobodné snahy;
vzmuž se ku činu, již nejvyšší čas.

Zmužile vejdi jen v dělníků řady,
s láskou i nadějí k dílu se měj,
by jsi se dopídil ryzé jen pravdy
o to vždy pečuj, o to jen dbej!

Samoten jsi-li, co třtina jsi chabý,
jíž divá bouře hned rozdrtí v prach,
sám-li jsi v boji, co stéblo jsi slabý,
nemůžeš prosadit nikdy svých snah.

Jsi-li však spojený v družinu silnou,
tu záštitu pevnou pro sebe máš,
odvážným činem a prácí pilnou
s bratry si k svobodě pomůžeš snaž.  

Nahlédni v minulost života svého,
zdali jsi konal vždy povinnost svou?
Nedbal jsi svědomí, soudce to tvého,
bavil se hloupostmi, rozličnou hrou.

Dělníků snahy však nechtěl jsi znáti,
zapoměl's dělníkem že jsi i sám,
na jejich snažení uměl jsi láti,
posměchem byl tobě spolkový chrám.

Nepřítel poštval tě na tvoje bratry,
abysi poškodil dělnickou věc,
zlořečil, huboval, nadával chátry
a ty jsi pokorně sklonil svou plec.

Dělníče svedený, nešťastný bratře,
upřímné ruku svou na srdce dej!
Vždyť i ty náležíš k té chudé chátře,
jen srdce, rozumu na to se ptej !

Zrozený v otroctví, odsouzen k dřině,
znak bídy byl tobě do vínku dán,
pod tlakem jha tělo i duch tvůj hyne,
a jako psanec jsi životem štván.

Ruka tvá buduje bohatství hrady,
ku blahu pomáhá šejdířům všem,
ty však a soudruzi zmíráte hlady,
těla svá předčasně kladete v zem.

Žebrotou dítky tvé světem se plouží,
neslyšíš ubohých dojemný vzdech?
Zima a trápení mnohá je souží,
neb dány bezcitným jsou ve posměch.  

Dělníče lhostejný, poznej se jednou
a odhoď konečně zbabělost svou,
k společné práci ať ruce se zvednou,
k níž tě tvojí bratří dávno již zvou.

NEZOUFEJ (František Josef Hlaváček)

Nezoufej lide pracovný, 
že v porobu jsi ukován,
že zápas tvůj je nerovný
a v něm že budeš udolán.

O nebude vždy vítězem
tyran, loupežný kapitál,
dělnické reky zplodí zem,
aby se lid zas volným stal.

A třeba dosud v okovy
vrhá nás kletý lidstva vrah,
lid práce boj mu vypoví
a moc jeho povalí v prach.

Co plátno vrahům násilí,
když nám spojencem právo je !
To řady naše posílí
a povede nás do boje.

Již dnes mužnější proletář
na bojiště se svolává
a každý trapič, otrokář
o panství své se obává.

A přijde čas, kdy otroci
pouta zlomí, meč uchvátí
a kapitálu velmoci,
starý, velký dluh oplatí.

O, bude to boj rozhodný
o práva lidská, svobodu,
v němž padne systém hanebný
a volnost vzejde národu.  

V ten den, jenž naší odvetou,
se všichni ve boj vrhneme
a moc tyranů prokletou
i s trůny jejich strhneme.

Pak na vždy bude zničena
vláda „deseti tisícův"
a třída dnes tak sklíčená,
bude mít šťastných dědicův.

O lide náš, jen nezoufej! —
Mužnost je nejpřednější ctnost!
V boji za volnost vytrvej,
vždyť tobě patří budoucnost!

RUDÝ PRAPOR (František Josef Hlaváček)

Vesele, šumně já ve vzduchu vlaji 
do dáli širé pochmurné země,
za zimní bouře i za vánku v máji,
k zlosti i strachu panského plémě.

Rudý jak krev,
vždyť smrt a hněv
zobrazeny jsou aj ve mně.

Proč sténáš a chvíš se, zbabělý muži
při šumu záhybů vlajky rudé ?
Se mnou ku svobodě — nasaď svou kůži,
vrah tě beztoho pohřební hude!

Jak lačný chrt,
štve tě na smrt —
válečný řev slyšet všude.

Symbol jsem lidskosti, jsem znakem práva,
jsem prapor chudých, zhnětených lidí,
já vlaji všude, kde otroctví stává,
kde lid se v pány a raby třídí.

Já vedu v boj,
dělnický voj —
tyranů spřež ať se klidí.

Zavzněte bubny — muž k muži vstup v řadu!
Rachoťte pušky, hřímejte děla !
Za mnou otroci! Zničte každou vládu,
společnost ať je svobodna celá !

Já vám chci vlát,
nadšení dát,
by vaše páž sílu měla!

PROUD DOBY (František Josef Hlaváček)

Lenivě se často voda 
v mělkých březích řeky vleče,
tak že sotva pozorovat
ku předu že k moři teče.

Často se též zdá, že stojí,
neb docela zpět se valí,
až větší svah, vyšší břehy
v úzké koryto ji svalí.

Pak nárazem mocných proudů
se i pevné skály třesou
a co dravé vlny urvou,
rychle k oceánu nesou.

Co až dosud k nehybnosti
zdálo se být odsouzené,
to nyní s obrovskou silou
ku předu se rychle žene. —  

Proto nezoufej dělníče,
když v této přesmutné době
srdce nad tou bídou lidstva,
krvácí hořem snad tobě!

Přijdou dny ráznější doby,
idea lid v hnutí strhne
a on mužně s nepřátely
v boj za svobodu se vrhne.

Hračkou roztrhá proud času
všecky stavěné mu hráze,
a jak bouře požene se
k cíli po vytčené dráze.

Nic nezmůže moc reakce,
ani lstivost diplomatů,
žádná hrozba, ni klam kněží,
žalář, ani provaz katů.

Jako trhá a odnáší
vše proud rozvodněný, dravý,
tak proud doby též oderve
vše, co se mu v cestu staví.

A lidstvo, které až dosud
trpělo v děsné porobě,
rozláme otrocká pouta,
by svobodně žilo sobě.

Pak zavládne blaho, štěstí
mezi lidem teprv' všude
a nemoc z dob bědy,
psoty brzy vyhojena bude.

CO CHCEME (František Josef Hlaváček)

My lidé jsme a chceme žít, 
svobodně, bez vší vlády,
my nechceme pro jiné dřít
a sami zmírat hlady.

My pro sebe chcem' pracovat,
žít v míru, jako bratři,
a plnou mírou užívat
ze všeho, co nám patří.

My nechceme být otroky,
všech loupeživých pánů
a snášet trýzeň, útoky
od bezcitných tyranů.

My chceme pravou svobodu
a pravíme to směle,
že rabství chudých národů
nechceme trpět déle.

My nechceme víc živiti
vlastní aj naše vrahy,
a síly pro ně mařiti,
neb život náš je drahý.

My chceme rovnost úplnou,
chcem' též přírodní práva,
neb když se všechněm dostanou,
bude společnost zdráva.

Nuž hrdé panstvo, slyšíš nás?
Toť tresť je našich cílů!
Hoj dělníci, již volá čas,
by spěchali jste k dílu!  

Jen vzhůru bratří, vstaňte juž,
sem v řady naše spějte!
Poznej se každý, kdo jsi muž,
jen všichni v boj se dejte!

Nebojte se ve zápas jít,
vždyť nemůžem' nic ztratit!
Než ve stálém otroctví žít,
líp' celý systém zvrátit.

SOCIÁLNÍ IDEA (František Hlaváček)

 Když kolem sebe hledíme 
na tu povšechnou psotu
a děsně řádit vidíme
tu panující rotu,
o, jak tu teprv' vyniká,
idea naše veliká!
Tu mysl naše v malé chvíli
se pozvedá a k boji sílí.

To velké, hrozné bezpráví,
jak na lidu se páše,
kroniku běd nám vypráví,
jež snáší třída naše,
a hněv nám srdcem zachvěje,
když rozum k pravdě dospěje.
O, jak se duch náš silným cítí,
když idea v nás právo vznítí!

A idea sociální
je vznešená a jasná,
za podklad má cíl humánní,
v ní budoucnost je šťastná,
neb ona zrušit porobu
chce na vždy, ne jen na dobu
a vykonat reformu smělou: —
osvobodit společnost celou.

Tato idea lidskosti
učí lid znáť své práva,
ona jej vede k mravnosti
a útěchu mu dává:
že puknou pouta odvěká,
jež v bídě drží člověka,
a on, jenž ve otroctví hyne,
co volný muž si odpočine.

Toť moc idei naší je
a význam její pravý,
proto lid pro ní horuje
a v boj za ní se staví.
Nic neleká jej trnitá
cesta balvany pokrytá,
a čím víc vrah na ní se sápe,
tím víc lid velkost její chápe.

MUŽŮM A ŽENÁM PRÁCE (František Hlaváček)

Mužové, ženy — otroci práce, 
proč naříkáte, věsíte hlavu?
Že kletbu bídy našemu stavu
vyřkli sám bůh i zeměvládce?!
Že nám útrapy v úděl jsou dány
a parasiti našimi pány
stali se dávno ve světě celém
a my otroky duší i tělem?!
Že život náš jest smrt jenom dlouhá
a radost pro nás v světě že není,
pro nás že zbývá jen utrpení,
jemuž se tyran směje a rouhá ?!

Bratří a sestry, utřete slzy —
zvedněte směle ztrápenou hlavu!
Pomozte bojem k svému si právu,
jež vám uchvátil násilník drzý!
Odvahu v mysl, meč práva v ruku,
v řady odbojných vstupte jen pluků,
v srdce svá lásku k svobodě vemte
a rudý prapor nezapomeňte!
A směle pak v boj za anarchii —
svobodu pravou nejčistších forem,
by dělník stal se volným zas tvorem
a konec rabské byl mizérii.

Toť přímý směr je tvé pravé cesty
k osvobození, zhnětený lide!
Jen tak učiníš konec své bídě
a domůžeš se blaha a štěstí!
Pryč s pokorou a shrbeným hřbetem,
jen smělost sluší dělnickým dětem!  
V ruce když meč a jasno je v hlavě,
tu dobyde se právo vždy hravě.
Nuž proletáři, vzchopte se k dílu,
pracujte nyní ve prospěch vlastní,
zřidte si volnost, budete šťastni —
vždyť máte k tomu právo i sílu!

LIDE MŮJ, TY ZOTROČENÝ (František Hlaváček)

(na melodii „Vltavo, ty modrojasná . . .“)

Lide můj, ty zotročený, 
proč stále na jiné dřeš ?
Jiným rozmnožuješ blaho —
sám ale jen v bídě mřeš.
Dbej konečně též o sebe,
za svým cílem rychle spěj;
abys i ty svobodným byl,
o to se již postarej.

Zem je velká, má dost darů,
všichni mužem blaze žít.
Třeba zlaté tele svrhnout,
základ k štěstí založit.
Když všichni rovni budeme,
nebude víc otroků.
Pak nadejde teprv pravý
čas svobody, pokroku.

Frank Hlavaček.

VLÁDA KAPITALISMU (František Hlaváček)

 (na melodii „Že peníze světem vládnou . . .“)

Že kapitál světem vládne, 
každý dnes již ví;
že nezná ohledy žádné,
chuďas vám poví.

Dělník jest jen živým strojem
vyděračů stálým zdrojem,
z nějž chce brát plutokrat
zisk denně stokrát.

Jen kdo boháčem je
ve světě panuje,
jen ten, jen ten
ve světě panuje.

Boháč, ač nic nepracuje,
žije v přepychu,
neb on dělníky zkracuje,
dře bez ostychu.

Co tito jen stále tvoří
a při tom se bídou moří  
bohatec, bohatec
plní svůj měšec.

Jen kdo boháčem je,
ve světě panuje,
jen ten, jen ten
ve světě panuje.

Proto, chceš-li, lide práce
svobodně též žít,
musíš své organisace
pohotově mít;

v těch soustředit svoji sílu
a pak se dát chutě k dílu:
špatný řád napořád
v rumy rozbourat.

Pak vzejde i nám čas,
budem svobodni zas,
jen pak, jen pak
budem svobodní zas.

Frank Hlaváček.

POVZBUZENÍ DĚLNICTVA (Leo Kochmann)

(na melodii „Stavěli zedníci . . .“)

Dělníci, dělníci, 
své idey znáte,
hleďte je prosadit —
síly k tomu máte.

Síly k tomu máte
i odvahu ráznou,
bijte do nepřátel —
nechte slámu prázdnou.  

Nepřátel kolem vás
stojí celé pluky,
což nikdo z vás nechce
k boji zvednout ruky?

Dělníci, dělníci,
v boj za svaté právo,
až budem vítězi —
lidstvo bude zdrávo.

Leo Kochmann

Leopold Kochmann (1847 – 1919)