Až přejdou ty veliké zástupy zmučených, a poslední žalář padne rozmeten, přes bývalé hranice bývalých národů z bývalé kultury nové povstanou, tu staneme před oltářem krásy, hrdí a povznesení synové přírody.
Všichni stejně nadšeni v boj půjdem rozhodný. Povstane ten, jenž meč k pomstě pozvedne, a otroci rozrazí okovy...
Zavzní zpěv, s nímž mučedníci zmírali, volní, nespoutaní pozvedneme hlasy své, hlasy silné, vzdorné až klenbou nebes zatřesou: To bude ta požehnaná chvíle velikých lásek, v nichž mateřství novým počne země a klíny budou plní a vydají nové síly, a roditi budou nový, zdravý život.
V modravém světle elektrických lamp, ve vzduchu parfumů a elegance, toalet skvělých, šperků, zlaté špíny, mé bolel hlad tvých rukou a tvých retů a žádostivých očí.
Markétko čtrnácti let vlasy tvé, tvé lněné vlasy s leskem pohádkovým a něha tvojích rukou záhy drsných by dovedly tak zhřáti, rozezpívat a stišit mnohé srdce.
Má sestro malá, přijde i tvůj den. A přijde pýcha milenky a matky, jež nahým zdravím krmí svoje děcko na posměch slabým mužům, dámám nervosním sterilní elegance.
Ať hrdé je tvé dítě. Na matku i na sebe, na upřímnou svou vášeň. Ať pije vzduch a slunce, mužnou sílu ať pije z kalicha, který ho čeká a jejž ty nyní piješ.
Oh, nemhuř oči před tou svůdností ubohých šperků. Jednou smát se budeš. Stříbrný kroužek na tvé levé ruce je vzácnější — jen přilož k němu ucho, neslyšíš v něm bít srdce?
Lid chudý rce: „Vám příjemno je v teplých oděvech my ale mrznem, mějte přece slitování !" A panstvo dí: „Což není vám dost teplo v okovech, jež na nahé ruce vám dáme pro zahřání ?"
Lid chudý rce: „Vy hodujete, máte všeho dost, my však máme hlad, přestaňte přec tolik žráti !" A panstvo di: „Nuž, seberte pod stolem ňákou kosť, jež naší tuční psi vždy nechají tam státi!"
Lid chudý rce: „Vy ze zlatých pijete pohárů, my však žízníme, dejte nám pít také brzy !" A panstvo dí : „My nápoj váš dali již do varu: napijte se potu, krve a vlastních slzí !"
HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.
Kdo volným chceš býti, napni svaly, zlam okovy! ,,Ideály" jsou jen třpyty hvězd, — svítící na cestu nám; — tyto nikoliv — nýbrž mužné páže nás uvedou ve svobody chrám.