POBĚHLICE (Neznámý autor)

 Našli ženu na vesnicí 
utrápenou poběhlici —.
Bez pátera — beze hrany
kosti její ve hrob dány.
Nemodlili — nezvonili
do jámy ji pohodili — —

Na faře tam prázdní číše;
hejsa! brávo ! že nedýše — —
nemůže svět nic nám říci,
ďábel vezmi poběhlici.”

— Až bude lev z ruky žráti,
a had na ledu se hřáti
bude kněžstvo lidu přáti - - -
Kdo dvě oči v hlavě má,
ať se jich jen vystříhá !

Pohleďte v západ, na červánků zář,
jesti havranům černým na postraš.
Hle, jak hrozným křikem se zvedají,
špinavým cárem ji zakrývají.
Lid to však zřící, v zlobě se jen třese
nad hejnem jich se již bouře nese.

„Zlatý starý čas”. — Vzdech to copařů
slyšet denně od hlupců a tmářů.
Dříve znal jen lid modly a romány,
dnes přírodní chce znáti zákony.
Havrani krákaj’ —- „kam přivede to Vás?’
„K zlaté svobodě!” poví každý z nás.

Karabáč.
Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 12.06.1897  

MY ROSTEME (Neznámý autor)

jak strmý peň, jenž trčí k nebesům, 
tu tkvíme sami, sami.
Kol vítr lítá, mraků černý tlum
se kupí v hradby, blesků plamy
tu kmitají a hrom řve z nich
a déšť nás bičuje a sníh.

A znova hřmí a blesky dále bijí,
psi štěkají a hyeny tu vyjí,
a havranů skřek řeže vzduch,
skřek krvežíznivý, jímž kořist čijí
a nových mrtvol puch----------
v bouři tu z té černé, těžké půdy,
vždy výš se rozpíná náš prapor rudý
a peň náš trčí tu tak vzpřímený a silný,
prst hrozící!

Dav ratolestí urve nám vždy bouře,
však z pahýlů jich pučí zase mladé
a jsou jich spousty všade;
tak peň náš roste, proráží ty mraky,
jež nízkou vášní čpí a špínou kouře,
svým temenem již sahá nad oblaky,
pln nesmrtelné, neúmorné mízy,
a roste klidně v šíř a výš —
dál k slunci pravdy, v lepších časů říš,
říš volných občanů a štěstí.

Radim.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 22.05.1897

VIZ NAZARETSKÝ! (Neznámý autor)

Stín černý, ze staletí tmavých 
jak ohon komety, jež mor jen seje,
na lidstvu visí, rdousí jeho dech
a na nohy mu váže okovy —
jak pavouk opřádají prosté duše,
ti bursiáni na hloupostí lidské — —
viz Nazaretský, Ty jsi nesl světlo,
a tito lidé snášejí zas tmu,
ten šedý, ztuchlý, neplodný a plochý
tu mumii dob dávných, mrtvých —
jed klerikalismu.

Radim.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 15.05.1897

ANARCHII (J.Stanislav Soukup)

Když lidstvo stálo na pokraji šílenství 
a hnalo se vstříc nezbytnému úpadku duše i těla —
když společnost neměla pomocné ruky,
když duše spité a otrávené žádaly
chléb a hleděly marně vstříc nesčetným
illusím krásným —
tu jak blesk projelo ubohým lidstvem
jméno mohutné, velké, neznámé dosud,
a otřásli se všichni a zakryli zraky,
a chtěli se skryt té hrozné a přece
jediné krásné idei — lidstvem projela
myšlenka Anarchie!

A nebyla pochopena lidstvem vším,
jen málo ji znalo a bylo se báti
že zahyne rychle jak vzrostla
k radosti mnohých a mnohých.

Však ona se vzepřela všemu a ohromujícím
hlasem zalekla všecky jak bouře a příval
se přihnala znova a znova
a uchvacujíc duše zbloudilé, zklamané,
uvedla je v nový život a spasila.

Přes žaláře a popraviště důvody zakrnělých mozků
přec žila stále s nadějí v budoucnost
a podmaňovala a vítězila a vítězí!
A s ironií osudu zmocnila se ještě duchů
a stala se heslem pokroku
a jedinou mocnou myšlénkou
století se stala
idea Anarchie! — —

(pro Volné Listy) J. St. Soukup.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 01.05.1897

CO JSME A ČÍM BÝTI MÁME? (Neznámý autor z Chicaga)

Zdvihněte své hlavy hoši! 
když Vy chcete slyšet osud svůj,
jak se na vás mužně sluší
a pak jeden každý rozhoduj.
Marné každé myšlénky jsou,
že by květy blaha zkvetly vám,
ideály neunesou
nikoho tam — ve volnosti chrám.
Zde se každý združit musí,
závisť odkopnout na stranu, pak se duch náš neudusí, když jej všici vezmem v ochranu.
Tak jen ruku v ruce k cíli,
kráčí, kdo v paměti chorá lid,
obětuje se vždy s pílí
a nepozná pro se nikdy klid.

Pepa.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 10.04.1897

PRÁCI (Neznámý autor z Chicaga)

Má milá družko, ráje tvoříš skvoucí. 
Tě zřítí v moři, zemí nitru hor.
Tys klenotem, jež sílou všemohoucí,
síla Tvá tvoří vše, kam sahá zor.
Ty sílou svou, již dávno přetajemně,
krášlíš kraje — světa celé země.

O práce krásná, vznešená a svátá!
Tě splodil člověk. Ty jsi tvůrčí duch,
jsi velebnosti číše vrchovatá, —
než uzmul Tě nepřátel cizích vzruch,
zdroj vnad i sil, jež povždy z těla proudí
nepřítel nám pro vždy neodloudí.

Tys naše zbraň, tu použijem k dílu,
by vše, co žalem v ňádra čas nám klad,
se svrhlo z dráhy ku našemu cílu,
by proletář pak víc netrpěl — hlad,
by pak tvých květů libodechá vůně
nám srdce léčila, jež lká a stůně.

Ach, tys naše zbraň, my pojali tě duchem,
co jest nám zášť co mamonářský svět,
co hrozby, cel, s pout nekonečným ruchem,
jen svorně s Tebou, neleknem se běd;
my Tvými jsme a křivdy nás nezmohou,
až mamon padne zde. Tvých u nohou!

My víme však, že zvítězíme v boji,
že posílí nás jarých druhů sbor,
jež v zápalu svátém — k nám se připojí,
jak z výš' - když lavina se valí z hor.
Potom rudým písmem naše heslo vznítí,
kdo pro svobodu, práci padli —
budou věčně žíti I —

Pepa (Chicago)

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 24.04.1897

KDO REVOLUCI NEDĚLÁ (Josef Boleslav Pecka)

 (Předneseno při slavností českých a německých skupin Mezinárodní Dělnické Jednoty ve prospěch fondu Berkmanova, dne 31. ledna 1897 v Chicagu.)

Zas žaludek se ozývá a v těle značné kručení, 
nemáte páni žádný strach, až bída zuby vycení?
Čekáte co se se stane pak, slední až síla dělníkem
otřese ? Zhyne jako pes pod některým tím chodníkem.

Vždyť za jednoho padlého deset se hlásí rabů zas,
že k slávě vznesou kapitál a prodlouží mu žití čas.
Hoj znáte páni chamradi, jež před molochem uhne se
a rány hladu bičíkem ještě ve strachu nestřese?

Co máte páni v strachu bdít, před tímto práce kolosem, ten, jak se říká světa pán, koří se vám před nosem.
Kdo z jedné bídy v druhou štván, chytne se potom kostela jest slabý nerozumný rab — ten revoluci nedělá.

Ten revoluci nedělá, kdo pokorou a lokajstvím,
chce sílit panství molocha a živiti jej mozkem svým.
Ten revoluci nedělá, kdo plná ústa návrhů
na místo chleba, hladovým chce jenom nosit do trhu.

Ten revoluci nedělá, kdo zuří tiše za plotem
a klidně vleče jařmo dál bídného raba životem.
Ten revoluci nedělá, kdo strachuje se obětí,
před kapkou krve chvěje se, jak zřítí lze jen u dětí.

Ten revoluci nedělá, kdo místo boje hněv přidá
a v slepotě své lhostejně zájmy tyranů svých hlídá.
Ten revoluci nedělá, kdo prodajný tisk hltá jen,
jehož duch pro vše vznešené, literním jedem otráven.

Ten revoluci nedělá, kdo umí hodně nahlas klít,
však činem boje nechce se ni živou mocí zúčastnit.
Ten kdo nemá slzu vděku pro soudruha, jenž v boji paď sám stižen jařmem tyranie, zdráhá se vstoupit v chrabrých řad,

ten pokroku je překážkou, jíž odstranit nám úkolem přesvědčením, povzbuzením, pak nadšením a zápalem. Třeba sáhnout k donucení! Taký dělník jako děcko
za lesklý střep kapitálu obětuje sebe — všecko.

Ten revoluci nedělá, tyranům ruku kdo líbá,
před každým hloupým zákonem otrocky záda svá shýbá. Ten revoluci nedělá, kdo líně stoji v zástupu
když jsou žoldáci molocha po síle lidu na lupu.

Ten revoluci nedělá, kdo svého pána v úřad zve,
do rukou jemu důtky dá a sám nastrčí plece své.
Kdo revoluci dělat chce, nechť vezme sobě pro pušku některého vyssavače k odstranění na mušku.

Josef Boleslav Pecka.

O LIDU PRO LID XII: EPILOG (Neznámý autor)

Juž zmlkni struno! 
svých hudbu citů dobu krátkou stiš,
nech skutkům vejít na čas v srdce lůno,
Lid nechať zví, co jeho chová skrýš.
Vždyť dosti tonů lkala’s v lidské uši,
tož zaleť zpět v svou nadhvězdnatou říš,
tam zkoumej vše, ať zvíš, kdo byli hluší,
a komu plodně padlo zrnko v klín.
Nemysli na vavřín!
Jen jeden-li ku lidstva blahu čin
byl vykonán tvých povzbuzením písní,
to odměnou ti, nikdy zlata zvuk
a kritika snad lesklá v kteréms listu;
ti dražší pravý chudých srdce tluk
a bojovníků klidně zřících k místu,
kde psáno je: Nemysli na vavřín!

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 27.02.1897

POCHOD REVOLUCIONÁŘŮ (Bedřich Sedlecký)

Vzhůru dítky revoluce 
mužně spějme v před,
svorně jen, co muž jeden
všichni spějme v před již,
všichni spějme vpřed!
Pozor! Pozor! Pozor!

Matka země nám všem dává
bez rozdílu stejná práva,
nezná rozdíl ve bohatých,
nezná rozdíl ve chudých;
protož chtějme naše práva,
jež nám kapitál ukrádá;
tudíž každý hotov buď —
bys proklál zlodějovu hruď!
Vzhůru dítky atd.

Svrhnem z šije své porobu
za lidskost a za svobodu
v boj vesele, mužně spějme,
vrahům milost nedejme!
Za práva vlastní svou silou
i pro svobodu nám milou,
v boj se dejme každý čas,
byť padnul již kdokoliv z nás.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 27.02.1897