TRPASLÍKŮM (František Hlaváček)

Mnohý duševní mrzáček 
na anarchii se sápe,
zatím však ten ubožáček —
zdaž pak význam její chápe?
Než tak to již v světě bývá:
hlupec mní, že nejvíc umí,
když o věcech mnoho žvaní,
kterým pranic nerozumí.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896. 

APOSTROFA MLÁDÍ! (Čeněk Pechr)

Promni své oči Mládí! Vzepni se
a vzlétni do výšin kde život zdravím kypí!
Kde na puchlé tělo Společnosti nepáchne více!

Tam nové postav chrámy
a nové tesej desky
a nová zbuduj města
a nové utvoř prahy
ku životu, Mládí!

...Tam nesmějí znát řádů
tam bolu neznají a bázně
a běd a slz a žalů...
O věř, tam Silné, musíš jíti -

Tam tvrdou bezohledností ti zhojí
ty tvoje rány, tam spartánsky
ti zničí choroby, jež v žilách tvých
se rozlézají...

A tam půjdeme, viď Mládí! -
S mohutným výkřikem Moci, vytáhneme polem,
výskat a tleskat budem po neschůdných cestách,
až uslyší nás hluší a uvidějí slepci
a páry otrávené až uniknou nám z cest.

Pak znovu veseleji výskat, tleskat budem,
až i nahnilé se tělo, Společnosti pohne
a strnulých zraků na nás Nové upře. -
My budeme pak těmi, kterýchž nepodáví!

anarchistický časopis „Omladina“ (1899)

CO JEST ŽENA? (Karel Skřivan)

Kdo to může říci?
Bláznu jest andělem,
Juanu zvířetem
a Ropsovi ďáblem.

Ti, kdož ji sfingou malují,
ti mýlí se, neb sfingou
každý z nás.

Jest Evou a jest Marií,
jak muž jest Adamem a Kristem.

Jí se stromu
a rodí spasitele,
jest při svatbě a -
stojí pod křížem:
Vždy spolu hřešící
a spolu trpící.
Hřeší-li víc, trpí i víc.
Matka a sestra.

Ta slova dvě,
jež plna tajemství
kdo je pochopil, ví,
co jest žena!

zdroj: anarchistický časopis „Omladina“ (1899)

JINDY A NYNÍ (František Hlaváček)

 Za všech starých věků, 
bylo vždy člověku
činit s rotou zlou. —
Panstvo loupeživé,
statků, zlata chtivé,
lidstvo přepadalo,
majetek mu bralo
rukou ozbrojenou, vražednou.

V této době naší,
je však mnohem snazší
panský lup a plen. —
Na železném oři,  
od moře až k moři,
lupiči cestují,
plení, olupují
dnes celé země a každý den.

Lid co vypracuje,
hned mu zkonfiskuje
boss a plutokrat.
Loupeživé hony
se na miliony
denně pořádají
po celičkém kraji
a hle! — zákonem to chrání stát.

Jak se časy mění,
k víře skoro není
a přec pravdou je ! —
Co za život celý,
na lupu neměli,
rytíři loupežní,
jeden lupič dnešní
za den z dělníků — vypumpuje.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

ACH MĚ TAK BOLNO V SRDCI (František Hlaváček)

Ach mě tak bolno vždycky v srdci bývá, 
když pohlížím na ten bohatý svět
a vzdor tomu v něm lid zřím hladovět
uprostřed plodin, jež sám vydobývá
a jiným dává všecko rozházet.

Má líc a duše vždycky studem pálí,
když lid pracovný ve porobě zřím,
jenž líbá ještě ruku katům svým
a co své dobrodince si je chválí,
když častují jej bitím — mučením.

V mé hlavě vír a v žilách krev se bouří,
když zřím, jak svobodáře stíhá dráb
a pomocníkem jeho jesti rab,
jenž v stálé bídě a trýzni se souží
a přece volá : — „Zab buřiče! zab !"

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

ODMĚNA PŮLSTOLETÉ PRÁCE (František Hlaváček)

Pracoval jsem půl století 
jako ten stroj parou hnaný,
den ode dne, rok od roku
plahočil se bez ustání.

Napínal jsem svoje síly —
ruce schromly, schřadla plíce,
žena, děti pomáhaly,
když sám nestačil jsem více.

Bohatství jsem jiným množil,
sám jsem vždy boj s bídou vedl.
Kolikrát ó i s rodinou
ani jsem se nenajedl !

Žena zmřela na souchotě —
děti převzaly mou roli,
a já schromlý invalida
stojím tu sám jak kůl v poli.

Z půlstaleté plodné práce
ve službách bohaté třídy,
zbyla mě žebrácká mošna,
co znak společenské bídy.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.

ZNÁTE BÍDU! (František Hlaváček)

Znáte bídu ? Znáte bídu ? O vy mluvíte krásně 
o nouze a chudoby poesii,
než nikdy netekly vám z očí slze,
vynucené hladem, běd tyranií!
Vy reptáte při bohaté hostině,
že tolik zla a útrap lidstvo hněte,
a zvednouce číš tišíte svědomí : —
nebylo nikdy lépe na tom světě!

Znáte bídu ? O vždyť z té vaší tváři
celá kronika utrpení zírá !
Vždyť obětí jste stonásobné trýzně,
v níž otrokář vás celý život svírá.
A vzdor tomu jste hluší, slepí, němí.
Na své trapiče celý věk se dřete
a ve své bídě znáte jen tu frási : —
nebude nikdy lépe na tom světě !

Znáte bídu? O nikdo z vás jí nezná -
Leč mějte se jen před ní na pozoru !
Vy drzí páni lidstvo nedrážděte,
neb zoufalství ho vzbouří ku odporu!
Tyranství vaše až dostoupí vrchu
a žluč překypí bídě tisícleté,
pak zničí vás vichřice revoluční
a lépe bude hned na celém světě!

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.

NESMRTELNÍ (František Hlaváček)

Kdo svobodě život co oběť složil 
a zemřel mocí vládců ukrutných,
ten nesmrtelnost svou sobě založil,
ku věčné potupě katanů svých.

Kdo život svůj pro spravedlnost ztratil
jejž zjarmenému lidstvu věnoval,
ten po smrti zas mezi lid se vrátil,
neb tím si věčný pomník zbudoval.

Kdo pro právo jako mučenník klesl,
pod mocí vrahů v boji nerovném,
ten nad obyčejníka se povznesl
a zapsán je v seznamu světovém.

V každém srdci, jež pro svobodu bije,
je uchován šlechetný jeho duch . . .
On v bratrech, synech i vnucích dál žije,
a marně útočí naň král i bůh.

Lide práce, i ty máš muže čelné,
již svobodě za oběť sloužili.
I ty máš reky, věčně nesmrtelné,
již mučennictví celé prožili !

Jen uč se od nich příkladu vždy bráti,
když rozhodný den boje nastane !
Pro svobodu uč se vždy bojovati,
ať zmizí brzo tvojí katané !

Kdo pro svobodu život v oběť složil
a pro pokrok a pravdu bojoval,
ten chrám nesmrtelnosti si založil
a pomník věčný v něm si zbudoval.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896

BOJOVNÍKŮM REVOLUCE (František Hlaváček)

 Ten meč, jenž z ruky vyražen byl vám, 
když za svobodu lidstva bojovali jste,
když krví drahou zbarvili jste bojiště
a těly svými mrvili jste matku zem ! —
ten meč já znova směle pozvedám !
A jako vy, hrdinně chci boj vést
za nejdražší o člověčenstva skvost: —
svobodu blahou. — Vaše rekovnost
bratří, mě příkladem v zápasu jest !

Ten duch, jenž krásnou myšlenku vám dal
a na bojiště vás za svaté právo ved,
pro nějž jste životy ztratily naposled,
když ruka vrahů tyranstva zabila vás ! —
ten duch i mne ze spánku zburcoval.
A jako vy, i já bez ohledu
na překážky chci ku předu se brát
a k praporu rudému vždy se znát. —
Bratří, já boj váš dále povedu !

Ta láska k pravdě, cit pro dělný lid,
jež pevně řídily ten život váš a čin,
že nesvedl vás osudu ni lesk ni stín,
že podrželi jste vždy jen ten pravý směr ! —
ta láska vzbudila i ve mne cit.  
A jako vám i mně je síly zdroj. —
Velký úkol — mocný nepřítel náš —
než láska k lidu tuží mojí páž
a spravedlnost světí mojí zbroj !

Ta idea, jež vedla vás vždy v před,
pro níž svou vlastní obětovali jste krev,
když nesli jste tu revoluční korouhev
a útočili na tyranstva hrad a trůn ! —
ta idea i mně je vůdcem teď !
A jako vám i mně ona svůj svit
vrhá na dráhu tmavou nyní zas,
že nezbloudím. — Odhodlán v každý čas
bratří, za ideu vaší se bít.

Ten cíl mučenníci, jenž v žití svém
měli jste při každém činu na zřeteli,
nedbavše, zda zvítězíte, neb zmřete-li,
majíce jedině na mysli blaho všech ! —
ten cíl sledovat já též hotov jsem !
A jako vy chci válčit, trpět též,
ba život, když nutno, dát na oltář,
by slunka svobody všem vzešla zář
a zničena byla tyranská spřež !

Ten meč, jenž z ruky vyražen byl vám,
když proti vrahům lidu jste ho tasili,
by zlomili jste jejich hrubé násilí
a dobyli svobodu pravou lidem všem ! —
ten meč čestný já znova pozvedám !
Tak jako vy za právo zdvihám pěst
a stavím se pod prapor lidskosti.
Ve službě té a lidstva volnosti
bojovat jest pro mne největší čest.  

A vyražen-li bude též i mně,
ve svatém boji starý, dědičný ten meč,
o porážce ani pak nemůže být řeč,
neb zápas chuďasů vždy povede se dál,
an jiný starý meč zas pozvedne !
A brzo reci vzrostou na množství —
Hrozná nadejde s tyranií seč !
Meč lidu porazí vládnoucí sběř,
a lid oslaví vás v svém vítězství !

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896. 

PAMÁTCE ROKU 1789 (František Hlaváček)

 Veliká dobo, kdy lidu zhněteného 
propuknul v bouři spravedlivý hněv,
a roztrh pouta otroctví odvěkého,
vysoko zvednuv rudou korouhev,
tobě lide, plný energie, síly,
jenž pevné hradby rozvalil jsi Bastilly,
a bojoval jak lev za lidská práva,
tobě náš obdiv, věčná budiž sláva!

Šlechetný lide, my slavíme tvé činy
po sto letech a budem ctít je dál !
A nečiníme tak věru bez příčiny —
vždyť padnul trůn a padnul tyran, král!
Byť i vítězství tvé v cize padlo ruce
a ty s potomky uváz' jsi v staré muce,
ne nadarmo tvá oběť přece byla,
neb krev tvá svobody luh zúrodnila !

Hrdinný lide, tvůj příklad před sto lety,
zas následovat bude proletář !
On, jako ty, rozvalí trůn králů kletý
a zničen bude liduvrah a tmář !
Neb hrozně řádí zas dnešní tyranie
a s ní ta zrádná, spustlá buržoasie,
tak že lid, chce-li dojít k blahu svému,
musí učinit konec panství všemu.

Ten lid práce, který po tak dlouhou dobu
zotročován a trpět musel hlad,
a snášet nucen byl všech tyranů zlobu,
pro jejichž choutky život v oběť klad,  
po příkladě velkých revoluce synů,
k světodějnému vzchopí se zase činu!
A jak Vesuv, ve výbuchu své síly,
rozmete všechny moderní Bastilly !

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896