ŽALÁŘNÍ (Norbert Zoula)

Zapějme si píseň, bratří, 
jak to volným mužům patří,
třeba v žaláři byli.
V mužné písni, v mužném slově,
nemá žalář vadit tobě
i kdyby tě trápili.

Pohleď jak lid hladem kvílí,
kapitál vydírá, s pílí
co syn práce vytvořil.
Na tom ještě nemá dosti,
vyssaje tě až na kosti
aniž bys se zprotivil.

Holá, hoši, na palubu,
třeba pluli jsme v záhubu,
prapor náš neutone.
I kdybychom padli všicci,
vstanou noví bojovníci,
prapor rudý zavlaje.

Zavlaje nám nad hlavami
jako rudá záře ranní,
zvěstujíc nám nový den!
Pročež, bratří, nemeškejme,
za svobodu život dejme:
tak lid blaha dojde jen.

N. Zoula

SLOKY (Neznámý autor)

Mít věrnou duši v dáli je tak krásné, 
když tolik tě s ní upomínek víže...
když v rudých závojích den tiše hasne,
ta v dáli zajásá, že k setkání je blíže.

Za tebou světla pohádka je bílá
o ňadrech, kam jsi horké kladl tváře,
jichž vlna teplá smutek s duše smyla,
a ve dne, v noci v snách, si vzpomínáš té záře.

A z dálky před tebou ti znovu kyne
ten bílý příliv panenského těla,
pohádka nová ... Tak ve dny tvé stinné
z těch pohádek dvou lesk ssá duše rozechvělá.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 11.06.1898

VÝLETNÍCI SE VRACÍ (Neznámý autor)

Zpěv výletníků k oknu svábil mne. 
Protější křídlo domu - žluté hoří
západu sledním dechem zlacené
a maličká má krajinka se noří
juž do soumraku; nebe modravé
růžoví sklon a violově padá
do lesa, stuhy černé, mlhavé..
Tříšť měkkých tonů do duše se vkrádá..
Zpěv přechází do táhlé melodie, —
teď dívčí soprán solo zakvílel...
a zase hlasů sbor do ticha ryje
ten melodický pláč ... a teď jsem zřel,
jak bílé šatečky se cestou točí.
A bělavým tím v šeru zachvěním
stesk probouzí se, a mně vlhnou oči ...
Pod oknem v sadě ostrým zvoněním
slok jednotvárných cvrček den si krátí .......
Zpěv výleníků v polích juž se tratí ...

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 18.06.1898

SOKOLNÍK (Neznámý autor)

Sokolíci. 
Proletáři.
Vzhůru ve boj proti lháři
proti zrádné bledolíci.
Jako blesky z mlžných končin,
čiňte smrtné své výpady.
Sbor váš trestej zpupný zločin,
vrahův podlé, kleté zrady.
Bučíte chrabrost předků spící
junáckého sboru paží.
Proletáři.
Sokolíci.
Sokolíci.
Proletáři.
Vzhůru ve boj proti lháři
proti bludům mračen krýcí.
Hajme pravdu, hvězdu skvělou
potřeme tu cházku celou —
Nikdy klamem, bojem zjevným!
Hajme právo — s hrdou lící,
junáckého sboru paží.
Proletáři.
Sokolíci.
Sokolíci.
Proletáři.
Vzhůru ve boj proti lháři
leťme divou se vichřicí
mocná peruť rozraž páry.
Volnou cestu ražte zoře
pravdu hajtež vaše spáry
i proti peklu, zášti bouře
junáckého sboru paží.
Proletáři.
Sokolíci.

L

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 01.01.1898

PROSBA (Neznámý autor)

Papež má strach z dynamitu 
By Vatikán nevylít:
Kdo by potom na ty isty
V encyklice mohl klít?
Nechce posud jet do nebe
Jak Eliáš na voze,
Že prý by se při výbuchu
Moh’ připálit na - - noze.
Proto klečí na modlitbách
Žádá Ducha „svátého”!
By ho zbavil toho „truhlu”
Přímo nekřesťanského.
Pošli strážné andělíčky!
Duch svátý řek’ „dac olrajt!"
Ale věř mně drahý hochu.
Lepší byl by policajt.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 4.12.1897

PÍSEŇ VZPRUŽENÍ

Nápěv: Dej mně dívko dej mně kvítko

Nelkej již ty lide dělný 
neroň slzu z oka víc,
strasti zapuď, oko usuš
a vyjasni bledou líc.
Již se blíží zlatá doba,
doba krásné ( svobody ),
kdy uznají také roba
též za syna přírody.
Nebude již v očích pánů
dělník bědným otrokem
nebude víc hříčkou jejich
on bude též člověkem.
Protož hrdě hlavu vzhůru,
rychle směle ( kráčej v před ).
Svrhni z svého srdce kůru
dřív’ než promění se v led.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 11.12.1897

ČERNÝM (Neznámý autor)

Vy jste páni pěkní 
hladce oholení
a do bídy lidské
už vám pranic není.
Řekl sice Kristus:
krmte hladového
však vy byste raděj’
kabát stáhli z něho.
Máte pravdu, jezovitští hoši,
dokud ovečky vám dollar nosí v koši:
Berte napořád, jen pokud můžete —
když jste z kozy kůži stáhli,
stáhněte ji také z kůzlete.

B. B.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 11.12.1897

HLAS MODERNÍHO OTROKA V. (Neznámý autor)

Tak teskno mi a myšlénky 
jak mraky na obloze chmúrné
prohání se hlavou mou
a marně tlumím city búrné,
jež prsa má divoce dmou.

Já mládí svého vzpomínám
a illusí v něm krásných tak;
o, šťasten mníl jsem býti —
ne, ne, to přelud klamal zrak,
či není mě v zklamání žití?

Já zřím zpět, tam ve minulost,
kdy prch ten mládí krásný věk -
tak rychle co chvilka as
a i věk mužný mimoděk
míjí a mě - bělá vlas.

Hrozné! Kdo však příčinou,
že, jsa ještě jinoch, mám
již vzezření co chorý děd ? —
Nuž ztiš se srdce —nejsem sám,
jenž úpí v moři hrůz a běd!

Jen zři tu massu lidu
jak oddaně svůj křiví hřbet
a klidně dá se bíti -
a v žalu můj zas chví se ret:
„Zda máme dál tak žíti?

Však ne! Jak prve žal,
teď radost srdce cítí zas —
ten sporý šepot slyš —
to spravedlivých hněvů hlas
se nese v dál i šíř.

Teď hle tam mladí starci
své si tělo cvičí choré,
v němž vůle jedna platí,
své pozvedají zbraně sporé,
jimiž tyrana v hrob sklátí.

Však nebude zřít bitvy tuhé
neb stačí, rab by poutem hnul
a tyran zděšen prchá, -
jenž rabů krev pil a dosáhnul,
že v své zhyne jak mrcha.

J. R.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 20.11.1897

VOLNÉ VERŠE K PÁNU BOHU (Neznámý autor)

Pan bůh byl a bude vždy; 
a že jest říct nemám kdy —
a že byl, to věru sám,
a že bude — neřek nám.

milosrdný, spravedlivý,
jsi ty věru — velký bože! —
Proto také proletáři
dal jsi místo chleba — hlože.

Milosrdný, věčný bože!
prý jsi samá dobrota —
vše do chceš, to můžeš dáti
a zde taká žebrota!

Kilometrů milliony
nad námi ty plníš, sféry,
nevidíš-li naší bídu
nasaď ty si „okuláry” —

Kup si brejle, kup si skřipce
dalekohled, je-li třeba,
aby’s viděl do kuchyně
že nemáme ani chleba.

Pravíš že jsme hříšní lidé —
výmluva ta neplatí:
každý lotr vše můž míti
jenom když si — zaplatí.

Žádný cit a žádné srdce
k lidu nemáš, k proletáři —
bodejž by tě čerti sprali
jak se sluší sketě, lháři!

Mephisto

HORNÍK (Mstislav Draxl)

Podzeraní chodbou ubírám se tam 
kde lidské životy trhané rozbíjíme
o hranaté uhlí, ach prokleté.
To uhlí skoupáme v krvi tisíckrát
rozneseno do všech paláců, domů
a všude cítíte ten puch krve
výkřiky posledního skonání proklatí
slyšíte tam křik úpěnlivého
sténání plápolajícího ohně,
slyšíte nářek matek a dítek,
volající o pomstu do nekonečna
proklatí lotři.
Drsní stupidní lidé zapomněli
v kvasu a liné nádheře
slyšet a cítit, proklatí,
i,na vás dojde kde zavzní
v palácích vaší čtvrti děsné
ticho smrti odpovídati
budete své zločiny, a zavzní
vám soud v uši, proklatí!
Vypršela lhůta, třeste se, konec
světa. Sodoma, Gomorha hrozná
bouře, černé mračno, zahalí
vás ve své roucho trestu!
Proklatí slyšíte konce? Proklatí.

Mstislav Draxl