HORNÍK (Mstislav Draxl)

Podzeraní chodbou ubírám se tam 
kde lidské životy trhané rozbíjíme
o hranaté uhlí, ach prokleté.
To uhlí skoupáme v krvi tisíckrát
rozneseno do všech paláců, domů
a všude cítíte ten puch krve
výkřiky posledního skonání proklatí
slyšíte tam křik úpěnlivého
sténání plápolajícího ohně,
slyšíte nářek matek a dítek,
volající o pomstu do nekonečna
proklatí lotři.
Drsní stupidní lidé zapomněli
v kvasu a liné nádheře
slyšet a cítit, proklatí,
i,na vás dojde kde zavzní
v palácích vaší čtvrti děsné
ticho smrti odpovídati
budete své zločiny, a zavzní
vám soud v uši, proklatí!
Vypršela lhůta, třeste se, konec
světa. Sodoma, Gomorha hrozná
bouře, černé mračno, zahalí
vás ve své roucho trestu!
Proklatí slyšíte konce? Proklatí.

Mstislav Draxl

SOUDRUZI!(Neznámý autor)

Agitujte pro revoluční tisk! 

Černá zmije vystrkuje,
stále rohy do světa,
svými bludy leze všudy,
kam proniká osvěta.

Plná jedu, bez ohledu,
soptí vztekem proti nám,
že ty šmejdy, její rejdy
známe jen co bludný klam!

Ať jen křičí, aneb syčí,
jedem bludu tráví lid,
jednou jistě, na smetiště,
odkopne ji zdravý cit!

Kdo hledí na bídu
sám maje dosti,
ten nikdy nepozná,
jak se hlad. hostí.

Ten, kdo by poznat chtěl,
nechť ve lid sejde,
oč, že za krátký čas
světlo mu vzejde.

Dobře jest pro pány,
dokud lid křičí,
hůře až lucerny,
okrášlí dříči!

Karabáč

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 03.07.1897

VYTRVEJ! (Neznámý autor)

V tom boji velkém, malý lide, 
v tom boji svátém matky svobody,
haj mužně skvosty myšlénky naši
a vytrvej tak s všemi národy.
Když na tebe se tyran řítit bude
a rámě tvoje stopí proudy rudé —
ty s vrahem v boj se dej
a vytrvej !

Těch protivenství kalich, dopij smutku
a nezachvěj se k slední krůpěji
a byť tě jedem trávili svých skutků,
ty obrň hrud svou nadějí, —
a budeš silným, silným jako skála,
že silných tak, by světem našel zmála
jen hrud svou tím štítem krej
a vytrvej!

Vol raděj temno tisíceré hrobů,
než tyranu bys sklonil šíji svou;
však přijdou mnozí, kteří lidskou zlobu
do knihy věčna, mečem vepíšou.
A když tak bouře zdoláš živobytí
ve skále zakotvíš své věčné žití!
Jen sílu znej
a vytrvej a výtrvej !

Karabáč

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 29.05.1897

POBĚHLICE (Neznámý autor)

 Našli ženu na vesnicí 
utrápenou poběhlici —.
Bez pátera — beze hrany
kosti její ve hrob dány.
Nemodlili — nezvonili
do jámy ji pohodili — —

Na faře tam prázdní číše;
hejsa! brávo ! že nedýše — —
nemůže svět nic nám říci,
ďábel vezmi poběhlici.”

— Až bude lev z ruky žráti,
a had na ledu se hřáti
bude kněžstvo lidu přáti - - -
Kdo dvě oči v hlavě má,
ať se jich jen vystříhá !

Pohleďte v západ, na červánků zář,
jesti havranům černým na postraš.
Hle, jak hrozným křikem se zvedají,
špinavým cárem ji zakrývají.
Lid to však zřící, v zlobě se jen třese
nad hejnem jich se již bouře nese.

„Zlatý starý čas”. — Vzdech to copařů
slyšet denně od hlupců a tmářů.
Dříve znal jen lid modly a romány,
dnes přírodní chce znáti zákony.
Havrani krákaj’ —- „kam přivede to Vás?’
„K zlaté svobodě!” poví každý z nás.

Karabáč.
Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 12.06.1897  

MY ROSTEME (Neznámý autor)

jak strmý peň, jenž trčí k nebesům, 
tu tkvíme sami, sami.
Kol vítr lítá, mraků černý tlum
se kupí v hradby, blesků plamy
tu kmitají a hrom řve z nich
a déšť nás bičuje a sníh.

A znova hřmí a blesky dále bijí,
psi štěkají a hyeny tu vyjí,
a havranů skřek řeže vzduch,
skřek krvežíznivý, jímž kořist čijí
a nových mrtvol puch----------
v bouři tu z té černé, těžké půdy,
vždy výš se rozpíná náš prapor rudý
a peň náš trčí tu tak vzpřímený a silný,
prst hrozící!

Dav ratolestí urve nám vždy bouře,
však z pahýlů jich pučí zase mladé
a jsou jich spousty všade;
tak peň náš roste, proráží ty mraky,
jež nízkou vášní čpí a špínou kouře,
svým temenem již sahá nad oblaky,
pln nesmrtelné, neúmorné mízy,
a roste klidně v šíř a výš —
dál k slunci pravdy, v lepších časů říš,
říš volných občanů a štěstí.

Radim.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 22.05.1897

VIZ NAZARETSKÝ! (Neznámý autor)

Stín černý, ze staletí tmavých 
jak ohon komety, jež mor jen seje,
na lidstvu visí, rdousí jeho dech
a na nohy mu váže okovy —
jak pavouk opřádají prosté duše,
ti bursiáni na hloupostí lidské — —
viz Nazaretský, Ty jsi nesl světlo,
a tito lidé snášejí zas tmu,
ten šedý, ztuchlý, neplodný a plochý
tu mumii dob dávných, mrtvých —
jed klerikalismu.

Radim.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 15.05.1897

ANARCHII (J.Stanislav Soukup)

Když lidstvo stálo na pokraji šílenství 
a hnalo se vstříc nezbytnému úpadku duše i těla —
když společnost neměla pomocné ruky,
když duše spité a otrávené žádaly
chléb a hleděly marně vstříc nesčetným
illusím krásným —
tu jak blesk projelo ubohým lidstvem
jméno mohutné, velké, neznámé dosud,
a otřásli se všichni a zakryli zraky,
a chtěli se skryt té hrozné a přece
jediné krásné idei — lidstvem projela
myšlenka Anarchie!

A nebyla pochopena lidstvem vším,
jen málo ji znalo a bylo se báti
že zahyne rychle jak vzrostla
k radosti mnohých a mnohých.

Však ona se vzepřela všemu a ohromujícím
hlasem zalekla všecky jak bouře a příval
se přihnala znova a znova
a uchvacujíc duše zbloudilé, zklamané,
uvedla je v nový život a spasila.

Přes žaláře a popraviště důvody zakrnělých mozků
přec žila stále s nadějí v budoucnost
a podmaňovala a vítězila a vítězí!
A s ironií osudu zmocnila se ještě duchů
a stala se heslem pokroku
a jedinou mocnou myšlénkou
století se stala
idea Anarchie! — —

(pro Volné Listy) J. St. Soukup.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 01.05.1897

CO JSME A ČÍM BÝTI MÁME? (Neznámý autor z Chicaga)

Zdvihněte své hlavy hoši! 
když Vy chcete slyšet osud svůj,
jak se na vás mužně sluší
a pak jeden každý rozhoduj.
Marné každé myšlénky jsou,
že by květy blaha zkvetly vám,
ideály neunesou
nikoho tam — ve volnosti chrám.
Zde se každý združit musí,
závisť odkopnout na stranu, pak se duch náš neudusí, když jej všici vezmem v ochranu.
Tak jen ruku v ruce k cíli,
kráčí, kdo v paměti chorá lid,
obětuje se vždy s pílí
a nepozná pro se nikdy klid.

Pepa.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 10.04.1897