Nová Omladina (1906-1907)

Časopis Nová Omladina přímo navazoval na úřady zakázanou Omladinu vydávanou v letech 1903-1905 v Nových Verneřicích, Hrobu a Lomu. Jako předchozí Omladina zůstal publikačním orgánem anarchistických odborových svazů České federace všech odborů (ČFVO). Po dobu uvěznění jejího hlavního redaktora a vydavatele, kontroverzního pražského anarchisty Karla Vohryzka, vydávala Novou Omladinu jeho žena Marie Vohryzková. Redakční práci měli na starost po propuštění Karel Vohryzek a Ladislav Knotek. Dále se na vydávání časopisu podíleli anarchisté a členové ČFVO Antonín Polívka, Antonín Ott a další. Redakce byla ze severu Čech přestěhována do Prahy na Žižkov, poté co byl uvězněný Karel Vohryzek vypovězen z celého severočeského revíru. Nová Omladina vychází dvakrát do týdne, ve středu a v sobotu. Když pak 28.srpna 1906 propukla na Mostecku spontánně generální stávka, anarchisté se postavili do jejího čela a anarchistický časopis a orgán ČFVO Nová Omladina se stal tiskovinou ústředního stávkového výboru. Během stávky vycházel časopis dokonce třikrát týdně – ve středu, v pátek a v neděli – a ve větším nákladu než obvykle.

Bezvládí (1905 – 1907)

Bezvládí bylo vydáváno jako Časopis českých revolucionářů, později jako Orgán Politického spolku anarchistů „Vilém Korber“ v Čechách. Vycházel jako měsíčník od ledna 1905 do dubna 1907. Začal vycházet v Nových Verneřicích u Mostu, pak přesídlil do města Hrobu a nakonec byl přemístěn do Prahy. Vydavatelem se stal anarchistický horník František Hajšman z Hrobu. Administrace a expedice se nacházela v Hrobu u Duchcova na čísle popisném 229. Redakce Bezvládí se nalézala v Nových Verneřicích u Mostu číslo 127.

Ke kolektivu kolem časopisu patřili mimo další anarchisty především Severočeši – krom již zmiňovaného Františka Hajšmana to byl Alois Věkoslav Háber a Tomeš Kaše. Dále pak František Dlouhý, František Budínský, Maxim Čelič a Čeněk Körber, bratr zesnulého Viléma Körbera, jedné z čelných postav neodvislých socialistů, jak si tehdy sami říkali anarchisté, kteří se rozešli se sociální demokracií a vydali se vlastní anarchistickou cestou.

Časopis Bezvládí se vyslovoval pro anarchistické hnutí jako výlučně dělnickou záležitost. Byl v kontaktu s českou anarchistickou skupinou v New Yorku, která vydávala americké Volné listy a od níž také dostával finanční podporu.

Bezvládí mělo být původně vydáváno v Plzni, aby pomohlo rozvoji anarchistického hnutí na západě Čech, kolem Plzně a Nýřan. Z technických důvodů ho nebylo možné umístit do Plzně, a tak kvůli nižším nákladům začalo vycházet na severu.

Konfiskace většiny čísel anarchistického časopisu Práce v roce 1906

Konfiskace postihly skoro všechna čísla anarchistického časopisu Práce v ročníku 1906, v květnu dosáhla cenzura takové podoby, že k tomu redakce na titulní straně vydala prohlášení, v němž upozorňuje na neuvěřitelný výkon policejních orgánů, které májové vydání Práce dokázaly v tiskárně zabavit za pouhé tři minuty. Práce podle prohlášení podléhá konfiskaci za všech okolností, neboť „policejní zřízenci přiznaně hlídali tiskárnu po celý den a na osobách, které odnášely z tiskárny objednané tiskoviny, vyzvídali, zda nenesou čas. Práci“.

Podrobnější popis konfiskační praxe pak můžeme nalézt i v cenzurou dotčeném prvomájovém čísle 1. máj revolucionářů 1906: „Báječný rekord! Za 3, no připustíme za 4 minuty následující výkon spojených sil: Censor přečetl 16 stran, nařídil konfiskace a policejní koncipient Slavíček doběhl (snad) z nejbližšího komisařství (vzdáleného nejméně 5 minut na kole) a zabavil dosud vytištěné exempláře.“

V souvislosti s touto cenzurní příhodou se redaktoři Michael Kácha a Fráňa Šrámkem ocitli znovu před soudem. Průběh těchto událostí popisuje Karel Drzka v článku uveřejněném v amerických Volných listech:

Zatím vyšlo 9. číslo časopisu Práce. A persekuce triumfovala. Dvě minuty po předložení k censuře opakovalo se brutální sprosťáctví páně Slavíčkovo opět. Kácha, který odnášel konfiskovaná čísla, postřehl návštěvu policie a utekl na schodiště domu, v jehož přízemí tiskárna Ventova se nalézá, marně se snažiti ukrýti exempláře. Konečně je ukryl na záchodě, ale jeho odchod z domu byl postřehnut špicly; komisař nařídil prohlídku celého domu a zabavil opět celý náklad. Číslo bylo zabaveno hlavně pro přiložený článek E. Giraulta Proti militarismu (La brosse lu l’air), pro III. část Kropotkinovy Pařížské komuny a pro báseň J. Opolskýho Ferenz Koszut… Minuly klidně dva dny, aniž by se bylo něco přihodilo.

1.května bylo Káchovi sděleno, že zabavené články obsahují devět zločinů, a po domovní prohlídce, při níž se nic kompromitujícího nenašlo, ale mnoho rukopisů do příštího čísla bylo zabaveno, byl přes protesty, že je po operaci slepého střeva, zatčen.