Trochu vzpomínek anarchisty Václava Draxla

Dobu osmdesátých let 19. století přiblížíme krátkou vzpomínkou na radikálního socialistu Josefa Draxla jeho synem později předním duchovským anarchistou Václavem Draxlem: „U něho scházívali se denně na večerní táčky přátelé. Čítávali knihy, časopisy, debatovali a já jako chlapec naslouchal těmto hovorům. Dodnes se pmatuji na debaty o Darwinovi, o stvoření člověka, o Bohu. Počal jsem chápati, počal jsem se jinak dívat na církev, na Boha. Nevěřil jsem již. A slyše konečně o našem národním utrpení, o porobení všeho českého, nenáviděl jsem. Ve 13. letech nastoupil jsem i já práci v dolech, proniknut nenávistí k Vídni, katolické církvi a kapitálu. Tyto večerní dýchanky působily hluboce na mou dětskou duši. Dosud vidím, jak za posvátného ticha, muži i ženy, při blikavém světle v pološeru pozorně naslouchali. Socialisté tehdejší byli hlouběji a opravdověji založení. Cítitli socialisticky.“

Dále vzpomíná jak jej otec zasvětil a přivedl roku 1890 do tajného hnutí, jenž na severu přetrvávalo do roku 1893: „Již jako 16.letý hoch byl jsem zasvěcen do pětiprsté organizace revolučních socialistů. Šli jsme s otcem z Hánu do Oseka, kde mi bylo oznámeno, že budu podle usnesení přijat za člena, ačkoliv organizační řad tak mladých členů nepřipouštěl. Musil jsem se organizační řád naučiti nazpaměť, když jsme jej uměl, byl jsem seznámen s jiným členem, se starším Hornickým a později s Josefem Valdemanem. Nyní nastala přísnější výchova…“

Léta rozmachu anarchistického hnutí připomíná Václav Draxl následovně: „V té době na celém severu všude zakládány vzdělávací spolky, hlavně „Omladina“, jejichž orgánem byl časopis „Omladina“. Všade se věnuje pozornost činnosti vzdělávací. Z ní vyrůstá silné hnutí proti Vídni. Dochází i ke srážkám. Také proti sociální demokracii vedli jsme boj, protože byla ve vleku Němců. Český lid, organizovaný u sociálních demokratů, je pro nás ztracen, jsa veden proti snahám povznésti český život, a právě tato léta nám ukazují, že české školství, jež se zde budovalo, bylo budováno bez sociálních demokratů. Neodvislé hnutí socialistické nabývalo zde stále více půdy. Bylo socialisticky prohloubeno, řešilo problém kolektivity a individuality, a stavělo hráz marxismu. Český horník se přiklonil k slovanskému vědci socialismu a komunismu, k anarchistovi Petru Kropotkinovi…“

 

Václav Draxl (1874–1939), fotografie z 20.let