Zpráva o založení odbočky Klubu mládeže „Ratolest“ v Mostě (1912)

Z Mostu. V místě zakládá se odbočka Klubu mládeže „Ratolest" (se sídlem ve Dvoře Králové n. L.). Obdrželi jsme však zprávu, že stanovy byly vráceny. To však nás nezarazilo a pracujeme s chutí dále. V neděli, dne 27. října byla konána ustavující valná hromada a potěšilo nás nejen hojné účastenství, nýbrž i chuť přítomných k další neutichající práci. Na této valné hromadě byl zvolen prozatímní výbor, který po schválení stanov svolá řádnou valnou hromadu s volbou nového výboru. Schází nám ušlechtilá četba a naše prostředky zatím nepostačují k opatření dobrých knih. Proto bychom žádali naše kamarády o zaslání knih, brožur a různých publikací a tak nám byli v našem vzdělávacím úsilí nápomocni. Veškeré zásilky, jakož i korespendence, budiž adresována: Josef Fiala, Most, Franz-Josefstrasse, číslo 1261.“

Otištěno v Mladém Průkopníku č. 2/1912

antimilitaristický znak českých anarchistů

			

Petr Pech: Organisační život mládeže

Mnoho mladých hochů si klade otázku, jakým způsobem by měli pracovati a postupovati organisace mládeže, aby výchovná jejich činnost byla vlivná, by do jejich života nebyly vnášeny škodlivé složky, aby co možná nejvíce šířeny byly obzory a 'zatlačeno, sektářství, smutně charakterisující mládež politických stran. Chci k této otázce příčiň míti několik poznámek, jež nechtí býti směrodatnými, ale chtí být jen řadou návrhů, o kterých je třeba uvažovati. 

Konfiskováno! 


Dle místních poměrů a vyspělosti členstva zařídí se postup otázek probíraných v debatách. Jaká théma však volit? Možno jen v hlavních rysech naznačit tyto programy, které dle okolnosti jsou měnitelný. Volené náměty buďtež přístupnými členům a pořad budiž řízen důležitostí jich významu a vyspělostí jedinců skupinu tvořící. Proslov si vezme prohloubenější kamarád, nastíní názor, opodstatní jej fakty z vlastního života, citáty z knih a pod., načež se rozpřede debata. Navrhuji as takovýto postup otázek pro debatní kroužky: „Ze školy do továrny", „Dělník a příroda", „Názor na život", Výchova, sebevýchova", „O četbě", „Socialismus a kapitalismus", „Vlastenectví, militarismus, náboženství", „Ideál anarchie". Tyto debatní kroužky nejlépe pracují v době dlouhých večerů zimních; za letních večerů a zejména v neděli možno podnikat společné vycházky do přírody, daleko do polí neb lesů, kde lze pozorovati nerušený život přírody ve všech jejich rysech, harmonii barev, tónu a sil, oživit vonícím vzduchem plíce, dýchající zkažený vzduch továren, šachet a dílen. I tu dá se rozpřísti debata, zazpívati odbojná píseň, recitovati sociastická báseň a mladí lidé vrací se domu nadšeni novými myšlenkami a chutí k organisační práci, pociťujíce ve svých nitrech palčivou touhu po rozsluněných dnech a jich využití, zavřeni jsouce v dusných pracovních prostorách. 

Tělocvik, pokud poměry dovolují, bývá vzpruhou údům prací znaveným, jsa též ušlechtilou zábavou. — Dramatické kroužky vezmou si za úkol sehráti děje rázu výchovného, recitační večery, jednoaktovky a děje z prostředí zápasů za svobodu a lidskost, působiti budou na širší kruhy a zvýší úroveň prostředí. 

Konfiskováno! 

Zdar organisační práce bude podmíněn námi samými. Každý jedinec musí svou silou přičinit dobrý úspěchy spoluprací dosáhneme reálních výsledků jak v uvědomělosti, tak v počtu členstva. Schopnosti jednotlivců vychovají se ve vyspělost, dosáhne se dobrých kolportérů, dobrých organisátorů a neprodajných jedinců. Mnoho bude záležet na způsobu, jakým dovedeme k mládeži přijít, by myšlenky naše pochopila. Dobrým vodítkem může býti zkušenost každého jedince i z dob, kdy sami byli strženi vírem socialistickým, kdy hledali cíl hodný upřímného snažení a kdy zamlžené obzory nedopřávali zajásat radostí z nalezeného cíle. Často jediný příběh z továrny neb ulice, socialistická schůze, dobrá kniha neb i píseň nadšeně zapěná rozbouřily krev, v mozku zableskla se myšlenka, celou bytostí projel divný pocit, jak elektrický proud, počali nově žít, ve svém nitru stvořili si obraz, snažili se zrealisovat cíl a stali se šiřiteli nových myšlenek. Nuže tato fakta z našeho vlastního života umožní nám organisační práci. 

Umět přijití k duši mladého člověka, dojmouti ji, uchvátit v celé její jsoucnosti, zatřásli jí v základě jejím, unésti v jiný svět, říkám duši, chtěl bych však říci nitro, duch. Ukázati možnost síly a krásy nového života, vyvésti mladého člověka z všednosti a jednotvárnosti, vzbuditi v něm dřímající touhy; a snahy, podpořiti jej v docilování sebevědomí; býti upřímným přítelem a rádcem každému, kdo s upřímností k nám přichází, nechati jedince volně pracovati, toť je nejbližší naše práce, k níž bude zapotřebí neochvějné vytrvalosti. 

Tato práce nebude podnikána ponejprv, z podobných začátků rostla mládež dříve. Smutným faktem však je, že vyrváni bývají přední snaživci persekucí a (zastavivši ještě neucelené hochy sbubnují politikáři do svých řad. Je nutno znovu a znovu pracovat! Po přetržené práci se zdvojeným úsilím vrhat se na široké lány, zkypřiti půdu a učiniti ji přístupnou k přijetí zásevu pro úrodu příštích let. Byl bych rozradostněn, kdyby všichni mladí hoši pochopili důležitost vytrvalé práce, spojeni v organisace a vedeni upřímnou snahou k novému, lepšímu životu, dosáhli uskutečnění pevné sítě utvořených organisací, jež budou hybnou silou hnutí mládeže vůbec. P. P. 

Vyšlo v Mladém Průkopníku č. 1/1912

Petr Pech
 

Pozdržení vydání 1. čísla anarchistického listu Mladý Průkopník (1912)

Prvé číslo „Mladého Průkopníka" mělo vyjíti, jak bylo v posledním čísle Zádruhy oznámeno — dne 4. června. My jsme mínili a slavná pořádku dbalá policie měnila. Po osmi dnech bylo ohlášeno redaktoru, že jeho oznámení o vydávání „Mladého Průkopníka" nelze vzíti k vědomosti, protože prý tam neudal přesný den jeho vycházení a potom prý neuvedl nic o inseratech. V povinném ohlášení bylo uvedeno, že „Ml. P." bude vycházeti jako periodický měsíčník a datum vyjití prvého čísla byl také uveden. To však u policie není dosti jasným označením. — Dalo by se toho ještě mnoho namítá ti, však škoda místa. Můžeme zatím jen zaznamenati, že „M. P." se bude jako dříve těšiti velké pozornosti pánů bedlitelů veřejného pořádků.“

Mladý Průkopník, číslo 1, 1912

Frano Raitr: Vzkaz kamaráda učitele, kamarádům horníkům

Vstupuju ze zasněžené přírody do své pracovny a dětského pokoje. Doma zrychluji krok: prožívám myšlenky vychozené, venku na svobodě. – Hrstku, jich posílám na Sever Vám, přátelé!

Přemýšlím při práci mnoho o běhu našich dní – Kacířsky soudím vír, který se stal v naší učitelské obci pro to a to. Jsou v tom věci největší a nejnicotnější. Ale výchova zajisté zůstává v revolučním úkolem. – Poznejme se včas!

Věřte, moji severští přátelé dělníci, kdybyste Vy věděli, kde a v čem je tajemství svobodné výchovy a vyučování malých i velkých, kdybyste věděli, kde a jak začíná skutečná republikánská demokracie a kde se bezprostředně zabíjí, vím, že bystě určitě aspoň u Vás na Severu rázem všecko změnili – Vy toho však dosud ani nemůžete vědět. Kromě theorií jste vlastně také ničeho nepoznali. „Nejlepší národ je ten, který dává svým dětem nejméně trpěti“ (Z letáku „Českého srdce“). A výchova zůstane zůstane revolučním úkolem! – Trudno mi zas jen psát – Jme v revoluci, ale paděláme všecko: kulturu i politiku, pokrok i reakci, víru i nevěru, mravnost i nemravnost – Náhražky!

Sirá zem na mne útočí, domlouvá člověku. Sotva se rozbřesklo, ráno našeho kulturního dne, stojí naše většinová morálka na svých cestách ve strašné, bezradné ubohosti pračlověka. Zatím dožije, vyhasne naše Planeta – vyhoří několik srdcí, planoucích účinnou láskou, – přijde ledová doba na rozrylé bojiště našeho osudu a my, hrdé plémě poválečné, budeme tu zase civět, jako idioti anebo opice, nemohoucí pochopit a vyřídit si kus velkých lidských možností. –

Nedoučíme se nikdy řádné radosti, ani bolu?- Je, krásná, ale přeci jen mrtvá naše zasněžená krajina, obrázek té příští doby ledové – V létě svého života dá se snad „převychovat“ člověk! Nás neopustí energie lásky, podstata života!

Nad žalostným naším stavem radostně smýšlí a pracuje o nové výchově srdce kované ve vojně i revoluci – Váš

Frano Raitr“

Učitel František Raitr dole v pravo s kloboukem.

U HROBU MICHAILA BAKUNINA (1909)

Přinášíme článek zaslaný českým anarchistou, který v březnu 1909 navštívil společně s dalšími českými anarchisty odešlými do zahraničí za prací hrob Michaila Bakunina v Bernu. Otištěn byl na stránkách anarchistického týdeníku „Hornické listy“:

Jest měsíc březen a Bern, tato směsice středověké a nové doby, leží ještě hluboko pod bílým příkrovem.

Venku, na druhém konci města, odpočívá Michail Bakunin, to, co bylo po něm smrtelného. Několik přátel putuje k jeho hrobu.

Jest okolo polední hodiny. Hřbitov je liduprázdný, nikoho není k spatření, i hrobaři zdáli se v jich věčné práci ustati.

Všecko je zaváto a cesta těžko k nalezení, spousta náhrobků rozprostírá se před našimi zraky a skoro všecky zaznamenány jsou zlatými nápisy, činíce takto onen kousek lidského života nezapomenutelným. Odvážně skočili jsme do vysoké hromady sněhu, kterým byly cesty zaváty a vpravo od nás uzřeli jsme vysokou stavbu, městské krematorium. Vlevo od krematoria má odpočívati Bakunin.

Hledáme neúnavně, od řady hrobů ke druhé probíháme a jako alegorie stojí to před naším duševním zrakem: bylo těžko dostoupiti až ku slunečné výši jeho ducha, dokud žil a plodně působil a nyní nesnadno jest i hrob jeho nalézti. Velicí ukazatelé lidskosti jsou vždy ztraceni v úkrytu…

Konečně stojíme před jeho hrobem. Jest jednoduchý, bez okrasy. Odklidili jsme sníh rukama a nalezli věnec, který zakrýval číslo hrobu. Krásnou jednu ozdobu má ale hrob našeho velikána přece. Jest to prostý, nahoře otesaný kámen, nechá nás vzpomenuto na slova Bakunina o jeho životě.

Na kamene jiskří se v zlativých písmenech slova:

MICHAIL BAKUNIN

1814-1876

Nic více. A přesto něco, co se jako doplnění vyjímá a tento hrob od jiných odlišuje.

Náhrobní kámen je nazpět kryt vysokou jedlí, která se vysoko nad ním do modrého nebe vypíná.

Dlouho stojíme v myšlenkách pohříženi nad tímto rovem, který kryje tělesné pozůstatky nám tak drahého zvěčnělého. A pokušení je příliš veliké: Jako jsme byli duchem tohoto giganta uchváceni a stali se tak bojovníky anarchie, strhla nás i památka naň sebou a každý z nás oloupil hrob o několik listů, které ukryty pod sněhem, na hrobu byly roztroušeny a učinili jsme tak třeba ve smyslu mrtvého. Zde odpočívá jeden z největších Internacionály Anarchismu: Michal Bakunin!

Pomalu loučíme se s hrobem. Až do poslední chvíle hledíme vždy a opět nazpět k onomu místu, kde lehký vánek jemně korunou vysoké jedle zachvívá a odkud přívětivě zdá se nám na pozdrav kynouti.

V Bernu, v březnu 1909, P.R.

hrob Michaila Bakunina v Bernu ve Švýcarsku

Prohlášení Zemské jednoty horníků proti zvýšení členských příspěvku bratrské pokladny (1909)

Dle usnesení měsíční schůze Zemské jednoty horníků upozorňují se veškeří zástupci, súčastnění valné hromady jednoty 21.února 1909 v Lomu konané, aby povinnosti řádně plnili, neboť jest nejvyšší čas , by hornictvo sorganisované čistě hospodářsky mohlo úspěšně čeliti proti všeobecné troufalosti kapitálu a i jeho vědomým i nevědomým nadháněčům. Sem náleží i usnesení představenstva a správního výboru bratrské pokladny mostecké ze dne 15 a 16 února 1909, dle něhož zaslány výnosy na doly, v nichž se stanoví každému členu bratrské pokladny o 33 haléřů měsíčně měsíčně více odváděti do reservních fondů bratrské pokladny, protože bylo nejvýše nutno lékařům zvýšiti jich „hladové“ platy.

Horníci, tři desetiletí protestujete a bojujete o úpravu invalidních, starobních a nemocenských podpor, aniž byste odpor závodních baronů zlomili a přání vašemu bylo vyhověno. Co bídy, žalu jste vytrpěli, co slzí dětí vašich prolito a vše marno. Sotva že se ale milci zaměstnavatelů zmínili o upravení svých dosti tak tučných platů, okamžitě se jim vyhověno jak se strany zaměstnavatelů, tak od zástupců horníků, aniž by horníkům o tom něco sdělili. Na mzdě se vám stále utrhuje a vaši zástupci místo aby se po této stránce věci ve váš prospěch chopili, rozdávájí statisíce z vašich mozolů lidem, kteří z většiny jsou horší ještě, než-li samotní uhlobaroni. To přímo křičí. Jest nyní na vás, abyste vašim zástupcům při své mínění podali, aby při nejbližší nejbližší valné hromadě, aby dle § 84 odstavce 4 stanov bratrské pokladny usnesení představenstva bratrské pokladny bylo zrušeno, protože nemůže býti myslitelno, aby 21 osob mohlo bez vědomí 31-32 000 horníků rozhodovati samostatně o tak důležité záležitosti, která se těsně dotýká našeho hospodářského žití.

Jest tudíž správné a prospěšné pro hornictvo,, má-li v budoucnosti oproti podobným útokům čeliti, sorganisuje-li se do své odborové organisaci a toho nejsnadněji dosáhne, stane-li se každá členem Zemské jednoty horníků a jich příslušných odborů, která má své sídlo v Mostě.

Josef Písařovič.

Resoluce z ustanovují valné hromady Zemské jednoty horníků (1909)

Horníci!

Doufáme, že konečně pochopíte, že jest vám všem v nynější kritické době, v době naší hospodářské bídy třeba organisace takové, jíž bude vodítkem jen hospodářský a odborný stav členstva, v jehož zájmu jest co nejvíce zapotřebí, by se co nejvíce pracovalo.

Protož odkopněte od sebe politické demagogy, jež používají vás jenom ku svým stranickým prospěchům! Přijďte mezi nás, mezi ty, jež s vámi pracují, s vámi cítí a trpí. Neboť kdo s vámi nepracuje, věřte, že Vaší bídu nezná!

Členem Zemské jednoty horníků a jich příbuzných odborů může být každý horník od 16 roků stáří. Příspěvek měsíční valnou hromadou ustanoven byl co možná nejnižší, totiž 20 haléřů. A proto budiž heslem všech: „Do Zemské jednoty horníků a jich příslušných odborů!“ Veškerá vysvětlení ochotně sdělí Josef Písařovič v Mostě, Rudolfova ulice 1167, na něhož též veškeré dopisy Jednoty se týkající zasílány buďtež.

K prvnímu květnu (1909)

Společné organisace horníků na posledně konané poradě se usnesly pořádati na prvního května na severu čtyři tábory a sice v Duchcově, Mostě, Záluží a Bruchu. Okolní organisace mají se korporativně, kde jest to možné, dostaviti na tábory. Má-li se dostáti tomu, aby tábory důstojně byly navštíveny, jest nutno aby před prvním květnem v okolních obcích konaly organisace schůze a provedly řádné agitace. Je třeba čile a rázně pracovat a rozhoupat se trochu k práci, nestačí se unášet, ale také provést.

Mají-li se konati tábory v den 1. května, pak jest zapotřebí, aby byly tábory co nejvíce navštíveny, by protest proletariátu vyzněl co nejmohutněji, by dalo se počítat s celoroční činností a dalším postupem mezinárodní akce dělnictva za jeho osvobození, za svržení starých institucí a obnovení nového lidského rodu.

Dělnictvo a zejména horníci musí jednou pochopit že den prvního května jest dnem všeobecné stávky, který ve všech státech od veškerého dělného rodu byl přijat s nadšením.

V zájmu toho jest nutno, aby 1. květen letošního roku vyzněl jako mohutný protest proti posledním událostem v Rakousku, proti mizerným poměrům mzdovým, dlouhé době pracovní a tisícům jiných nepřístojností.

A z tohoto důvodu jest nutno, aby práce a činnost organisační se také osvědčila tento den, že je zde pochopení a skutečná práce, že v tento den srazí se vaše síly, že na společném táboru sejdou se obce, kde organisace mohou přehlédnouti zástupy jiných a říci s nadšením: „jsme silnější, jak loni, noví a noví přibyli v náš tábor, ale jest nutné, aby novými zas doplněn byl“.

Nuže, všichni k dílu, bez rozdílu k práci jak jste v místě, před prvním květnem již musíte míti součet všech účastníků, kteří jdou na tábor mimo organisovaných. Organisovaných je povinnost jíti na tábor, ale také se starat, aby šli jiní, na dolech oznamte konání táborů a nutného protestu proti závodům, kterým tímto dnem projevíme naši nespokojenost a nad jejich dravým systémem a ukáže-li se v tomto dnu tolik síly, pak se súčtujem.

Proto ti, kteří v nejsilnějším počtu se dostaví, zahanbí slabší z velkých obcí. Nuže, k dílu..!

Publikováno na stránkách Hornických listů roku 1909

Zpráva o založení Zemské Jednoty horníků a jejich příslušných odborů (1909)

Po mnoha překážkách, jež byly s utvořením této Jednoty z různých stran činěny, odbývala se na základě schválených stanov ustavující valná hromada dne 21. února v Bruchu.

Po schválení stanov bylo přikročeno k volbě výrobu a zvolení následující v odboru hornickém osvědčení pracovníci: Za předsedu Josef Písařovič (Most), místopř. Josef Fišer (Záluží), II. mpř. Fr. Podolka (Chudeřín), jednatel Ant. Kučera (Most), místojednatel Karel Elznitz (Most), pokladník Václav Zrno (Most), místopokladník Josef Novák (Kopisty), knihovník V. Pouska (Most), archivář Karel Chládeček (Most), přísedící: Diviš (Čouš), Šedivý (Záluží), Padalík (Komořany), Schöfel (z Břichu), Louda (Kopisty), náhradníci: Tvrdík (Louka), Kazimaur (Bruch), Šindler (Třebušice), Vilhelm (Růžodol), Tichtl (Kopisty), revisoři: Pokorný, Lepič, Beneš, Raiser.

Dále schvaleno, by sídlo Jednoty horníků bylo přeloženo do Mostu. Veškeré schůze Jednoty budou se odbývati v Mostě.

Horníci!

Doufáme, že konečně pochopíte, že jest vám všem v nynější kritické době, v době naší hospodářské bídy třeba organisace takové, již bude vodítkem jen hospodářský a odborný stav svého členstva, v jehož zájmu jest co nejvíce zapotřebí, by se co nejvíce pracovalo.

Protož odkopněte od sebe politické demogogy, jež používají vás jen ku svým stranickým prospěchům! Přijďte mezi nás, mezi ty, jež s vámi pracují, s vámi cítí a trpí. Neboť kdo s vámi nepracuje, věřte, že Vaši bídu nezná!

Členem Zemské Jednoty horníků a jich příslušných odborů může býti každý horník od 16 roků stáří. Příspěvek měsíční valnou hromadou ustanoven byl co možná nejmenší, totiž 20 hal. A proto budiž heslem všem: „Do Zemské Jednoty horníků a jich příslušných odborů“! Veškerá vysvětlení ochotně sdělí Josef Písařovič v Mostě, Rudolfova ul. 1167, na něhož též veškeré dopisy Jednoty se týkající zasílány buďtež.

Přímá akce

Přímá akce, tento výraz síly a vůle dělnictva, vrcholí v činech, které mohou býti zcela nevinné, ale dosti násilné, dle toho, co je nutno činiti. Není tudíž žádná zvláštní forma pro přímou akci. Povrchní lidé mají za to, že její činnost sestává z rozvíjení oken ; a bylo by to zvláštní, na rozvinutí sil proletariátu s tohoto stanoviska hleděti. Přímá akce by se tu zjevovala jako více méně nerozvážný čin a její cena by se tím zneuznávala, cena, která sestává v tom, že duševní, vnitřní vzpoura dělnictva přivádí se tu k platnosti. Přímá akce jest síla dělnické třídy v její samostatně tvořící činnosti: síla, která má dáti život novému sociálnímu právu a má tvořiti novou sociální spravedlnost.

Dělnické massy byly vždy tak nepatrnou menšinou vykořisťovány a utlačovány, že kdyby tato jen na vlastní sílu se měla spoléhati, její vláda by ani jednoho dne, ani hodiny nepřečkala. Tato menšina čerpá její sílu z mimovolného souhlasu jejich obětí. Tyto jsou to, ona většina, která se oné třídě svých katanů obětuje a tímto panství kapitálu a státu života dodávat.

Ale ke zrušení tohoto stavu násilí a nespravedlnosti, nestačí pouze jich zásadní lži odkrývati, jich zločiny a bezpráví odhalovati. V boji proti surové síle jest ona idea, spoléhá-li se pouze na svoji výmluvnost, již napřed poražena.

Všecky idee a myšlenky jsou pouze bubliny, nemohou-li se opírati o sílu a touto učiniti se plodnými. Co se má tudíž státi, aby nebyla většina lidu neustále obětována zločinné a prožitku lačné menšině? Musí se utvořiti sociální síla, která by se mohla postaviti proti oné, která čerpá panující třída z nevědomosti lidu. Hospodářsky cílevědomé dělnictvo musí tuto sílu nechati vejíti ve skutek, musí bojovati proti nečinnosti dělnických řád, tyto srozumívati a je spojovati. Tato nutná práce musí se konati spojováním a soustřeďováním revolučních sil v odborových organisacích, zde se bude vyvíjeti a růsti ona menšina bojujících, až bude proti svým utlačovatelům předně v rovnováze a konečně tuto bude schopna přemoci.

Tuto sílu propagandy a akce jest především věnovati oněm nevědomým, kteří se až ku obráncům této neudržitelné panující třídy snižující, dějiny otroctví takto rozmnožují a dokonce zbraně pozdvihují proti osvobozujícím živlům.

Publikováno na stránkách Hornických listů v roce 1909, vydávaných Zemskou jednotou horníků, autor textu neznámý.