Frano Raitr: Vzkaz kamaráda učitele, kamarádům horníkům

Vstupuju ze zasněžené přírody do své pracovny a dětského pokoje. Doma zrychluji krok: prožívám myšlenky vychozené, venku na svobodě. – Hrstku, jich posílám na Sever Vám, přátelé!

Přemýšlím při práci mnoho o běhu našich dní – Kacířsky soudím vír, který se stal v naší učitelské obci pro to a to. Jsou v tom věci největší a nejnicotnější. Ale výchova zajisté zůstává v revolučním úkolem. – Poznejme se včas!

Věřte, moji severští přátelé dělníci, kdybyste Vy věděli, kde a v čem je tajemství svobodné výchovy a vyučování malých i velkých, kdybyste věděli, kde a jak začíná skutečná republikánská demokracie a kde se bezprostředně zabíjí, vím, že bystě určitě aspoň u Vás na Severu rázem všecko změnili – Vy toho však dosud ani nemůžete vědět. Kromě theorií jste vlastně také ničeho nepoznali. „Nejlepší národ je ten, který dává svým dětem nejméně trpěti“ (Z letáku „Českého srdce“). A výchova zůstane zůstane revolučním úkolem! – Trudno mi zas jen psát – Jme v revoluci, ale paděláme všecko: kulturu i politiku, pokrok i reakci, víru i nevěru, mravnost i nemravnost – Náhražky!

Sirá zem na mne útočí, domlouvá člověku. Sotva se rozbřesklo, ráno našeho kulturního dne, stojí naše většinová morálka na svých cestách ve strašné, bezradné ubohosti pračlověka. Zatím dožije, vyhasne naše Planeta – vyhoří několik srdcí, planoucích účinnou láskou, – přijde ledová doba na rozrylé bojiště našeho osudu a my, hrdé plémě poválečné, budeme tu zase civět, jako idioti anebo opice, nemohoucí pochopit a vyřídit si kus velkých lidských možností. –

Nedoučíme se nikdy řádné radosti, ani bolu?- Je, krásná, ale přeci jen mrtvá naše zasněžená krajina, obrázek té příští doby ledové – V létě svého života dá se snad „převychovat“ člověk! Nás neopustí energie lásky, podstata života!

Nad žalostným naším stavem radostně smýšlí a pracuje o nové výchově srdce kované ve vojně i revoluci – Váš

Frano Raitr“

Učitel František Raitr dole v pravo s kloboukem.

U HROBU MICHAILA BAKUNINA (1909)

Přinášíme článek zaslaný českým anarchistou, který v březnu 1909 navštívil společně s dalšími českými anarchisty odešlými do zahraničí za prací hrob Michaila Bakunina v Bernu. Otištěn byl na stránkách anarchistického týdeníku „Hornické listy“:

Jest měsíc březen a Bern, tato směsice středověké a nové doby, leží ještě hluboko pod bílým příkrovem.

Venku, na druhém konci města, odpočívá Michail Bakunin, to, co bylo po něm smrtelného. Několik přátel putuje k jeho hrobu.

Jest okolo polední hodiny. Hřbitov je liduprázdný, nikoho není k spatření, i hrobaři zdáli se v jich věčné práci ustati.

Všecko je zaváto a cesta těžko k nalezení, spousta náhrobků rozprostírá se před našimi zraky a skoro všecky zaznamenány jsou zlatými nápisy, činíce takto onen kousek lidského života nezapomenutelným. Odvážně skočili jsme do vysoké hromady sněhu, kterým byly cesty zaváty a vpravo od nás uzřeli jsme vysokou stavbu, městské krematorium. Vlevo od krematoria má odpočívati Bakunin.

Hledáme neúnavně, od řady hrobů ke druhé probíháme a jako alegorie stojí to před naším duševním zrakem: bylo těžko dostoupiti až ku slunečné výši jeho ducha, dokud žil a plodně působil a nyní nesnadno jest i hrob jeho nalézti. Velicí ukazatelé lidskosti jsou vždy ztraceni v úkrytu…

Konečně stojíme před jeho hrobem. Jest jednoduchý, bez okrasy. Odklidili jsme sníh rukama a nalezli věnec, který zakrýval číslo hrobu. Krásnou jednu ozdobu má ale hrob našeho velikána přece. Jest to prostý, nahoře otesaný kámen, nechá nás vzpomenuto na slova Bakunina o jeho životě.

Na kamene jiskří se v zlativých písmenech slova:

MICHAIL BAKUNIN

1814-1876

Nic více. A přesto něco, co se jako doplnění vyjímá a tento hrob od jiných odlišuje.

Náhrobní kámen je nazpět kryt vysokou jedlí, která se vysoko nad ním do modrého nebe vypíná.

Dlouho stojíme v myšlenkách pohříženi nad tímto rovem, který kryje tělesné pozůstatky nám tak drahého zvěčnělého. A pokušení je příliš veliké: Jako jsme byli duchem tohoto giganta uchváceni a stali se tak bojovníky anarchie, strhla nás i památka naň sebou a každý z nás oloupil hrob o několik listů, které ukryty pod sněhem, na hrobu byly roztroušeny a učinili jsme tak třeba ve smyslu mrtvého. Zde odpočívá jeden z největších Internacionály Anarchismu: Michal Bakunin!

Pomalu loučíme se s hrobem. Až do poslední chvíle hledíme vždy a opět nazpět k onomu místu, kde lehký vánek jemně korunou vysoké jedle zachvívá a odkud přívětivě zdá se nám na pozdrav kynouti.

V Bernu, v březnu 1909, P.R.

hrob Michaila Bakunina v Bernu ve Švýcarsku

Prohlášení Zemské jednoty horníků proti zvýšení členských příspěvku bratrské pokladny (1909)

Dle usnesení měsíční schůze Zemské jednoty horníků upozorňují se veškeří zástupci, súčastnění valné hromady jednoty 21.února 1909 v Lomu konané, aby povinnosti řádně plnili, neboť jest nejvyšší čas , by hornictvo sorganisované čistě hospodářsky mohlo úspěšně čeliti proti všeobecné troufalosti kapitálu a i jeho vědomým i nevědomým nadháněčům. Sem náleží i usnesení představenstva a správního výboru bratrské pokladny mostecké ze dne 15 a 16 února 1909, dle něhož zaslány výnosy na doly, v nichž se stanoví každému členu bratrské pokladny o 33 haléřů měsíčně měsíčně více odváděti do reservních fondů bratrské pokladny, protože bylo nejvýše nutno lékařům zvýšiti jich „hladové“ platy.

Horníci, tři desetiletí protestujete a bojujete o úpravu invalidních, starobních a nemocenských podpor, aniž byste odpor závodních baronů zlomili a přání vašemu bylo vyhověno. Co bídy, žalu jste vytrpěli, co slzí dětí vašich prolito a vše marno. Sotva že se ale milci zaměstnavatelů zmínili o upravení svých dosti tak tučných platů, okamžitě se jim vyhověno jak se strany zaměstnavatelů, tak od zástupců horníků, aniž by horníkům o tom něco sdělili. Na mzdě se vám stále utrhuje a vaši zástupci místo aby se po této stránce věci ve váš prospěch chopili, rozdávájí statisíce z vašich mozolů lidem, kteří z většiny jsou horší ještě, než-li samotní uhlobaroni. To přímo křičí. Jest nyní na vás, abyste vašim zástupcům při své mínění podali, aby při nejbližší nejbližší valné hromadě, aby dle § 84 odstavce 4 stanov bratrské pokladny usnesení představenstva bratrské pokladny bylo zrušeno, protože nemůže býti myslitelno, aby 21 osob mohlo bez vědomí 31-32 000 horníků rozhodovati samostatně o tak důležité záležitosti, která se těsně dotýká našeho hospodářského žití.

Jest tudíž správné a prospěšné pro hornictvo,, má-li v budoucnosti oproti podobným útokům čeliti, sorganisuje-li se do své odborové organisaci a toho nejsnadněji dosáhne, stane-li se každá členem Zemské jednoty horníků a jich příslušných odborů, která má své sídlo v Mostě.

Josef Písařovič.

Resoluce z ustanovují valné hromady Zemské jednoty horníků (1909)

Horníci!

Doufáme, že konečně pochopíte, že jest vám všem v nynější kritické době, v době naší hospodářské bídy třeba organisace takové, jíž bude vodítkem jen hospodářský a odborný stav členstva, v jehož zájmu jest co nejvíce zapotřebí, by se co nejvíce pracovalo.

Protož odkopněte od sebe politické demagogy, jež používají vás jenom ku svým stranickým prospěchům! Přijďte mezi nás, mezi ty, jež s vámi pracují, s vámi cítí a trpí. Neboť kdo s vámi nepracuje, věřte, že Vaší bídu nezná!

Členem Zemské jednoty horníků a jich příbuzných odborů může být každý horník od 16 roků stáří. Příspěvek měsíční valnou hromadou ustanoven byl co možná nejnižší, totiž 20 haléřů. A proto budiž heslem všech: „Do Zemské jednoty horníků a jich příslušných odborů!“ Veškerá vysvětlení ochotně sdělí Josef Písařovič v Mostě, Rudolfova ulice 1167, na něhož též veškeré dopisy Jednoty se týkající zasílány buďtež.

K prvnímu květnu (1909)

Společné organisace horníků na posledně konané poradě se usnesly pořádati na prvního května na severu čtyři tábory a sice v Duchcově, Mostě, Záluží a Bruchu. Okolní organisace mají se korporativně, kde jest to možné, dostaviti na tábory. Má-li se dostáti tomu, aby tábory důstojně byly navštíveny, jest nutno aby před prvním květnem v okolních obcích konaly organisace schůze a provedly řádné agitace. Je třeba čile a rázně pracovat a rozhoupat se trochu k práci, nestačí se unášet, ale také provést.

Mají-li se konati tábory v den 1. května, pak jest zapotřebí, aby byly tábory co nejvíce navštíveny, by protest proletariátu vyzněl co nejmohutněji, by dalo se počítat s celoroční činností a dalším postupem mezinárodní akce dělnictva za jeho osvobození, za svržení starých institucí a obnovení nového lidského rodu.

Dělnictvo a zejména horníci musí jednou pochopit že den prvního května jest dnem všeobecné stávky, který ve všech státech od veškerého dělného rodu byl přijat s nadšením.

V zájmu toho jest nutno, aby 1. květen letošního roku vyzněl jako mohutný protest proti posledním událostem v Rakousku, proti mizerným poměrům mzdovým, dlouhé době pracovní a tisícům jiných nepřístojností.

A z tohoto důvodu jest nutno, aby práce a činnost organisační se také osvědčila tento den, že je zde pochopení a skutečná práce, že v tento den srazí se vaše síly, že na společném táboru sejdou se obce, kde organisace mohou přehlédnouti zástupy jiných a říci s nadšením: „jsme silnější, jak loni, noví a noví přibyli v náš tábor, ale jest nutné, aby novými zas doplněn byl“.

Nuže, všichni k dílu, bez rozdílu k práci jak jste v místě, před prvním květnem již musíte míti součet všech účastníků, kteří jdou na tábor mimo organisovaných. Organisovaných je povinnost jíti na tábor, ale také se starat, aby šli jiní, na dolech oznamte konání táborů a nutného protestu proti závodům, kterým tímto dnem projevíme naši nespokojenost a nad jejich dravým systémem a ukáže-li se v tomto dnu tolik síly, pak se súčtujem.

Proto ti, kteří v nejsilnějším počtu se dostaví, zahanbí slabší z velkých obcí. Nuže, k dílu..!

Publikováno na stránkách Hornických listů roku 1909

Zpráva o založení Zemské Jednoty horníků a jejich příslušných odborů (1909)

Po mnoha překážkách, jež byly s utvořením této Jednoty z různých stran činěny, odbývala se na základě schválených stanov ustavující valná hromada dne 21. února v Bruchu.

Po schválení stanov bylo přikročeno k volbě výrobu a zvolení následující v odboru hornickém osvědčení pracovníci: Za předsedu Josef Písařovič (Most), místopř. Josef Fišer (Záluží), II. mpř. Fr. Podolka (Chudeřín), jednatel Ant. Kučera (Most), místojednatel Karel Elznitz (Most), pokladník Václav Zrno (Most), místopokladník Josef Novák (Kopisty), knihovník V. Pouska (Most), archivář Karel Chládeček (Most), přísedící: Diviš (Čouš), Šedivý (Záluží), Padalík (Komořany), Schöfel (z Břichu), Louda (Kopisty), náhradníci: Tvrdík (Louka), Kazimaur (Bruch), Šindler (Třebušice), Vilhelm (Růžodol), Tichtl (Kopisty), revisoři: Pokorný, Lepič, Beneš, Raiser.

Dále schvaleno, by sídlo Jednoty horníků bylo přeloženo do Mostu. Veškeré schůze Jednoty budou se odbývati v Mostě.

Horníci!

Doufáme, že konečně pochopíte, že jest vám všem v nynější kritické době, v době naší hospodářské bídy třeba organisace takové, již bude vodítkem jen hospodářský a odborný stav svého členstva, v jehož zájmu jest co nejvíce zapotřebí, by se co nejvíce pracovalo.

Protož odkopněte od sebe politické demogogy, jež používají vás jen ku svým stranickým prospěchům! Přijďte mezi nás, mezi ty, jež s vámi pracují, s vámi cítí a trpí. Neboť kdo s vámi nepracuje, věřte, že Vaši bídu nezná!

Členem Zemské Jednoty horníků a jich příslušných odborů může býti každý horník od 16 roků stáří. Příspěvek měsíční valnou hromadou ustanoven byl co možná nejmenší, totiž 20 hal. A proto budiž heslem všem: „Do Zemské Jednoty horníků a jich příslušných odborů“! Veškerá vysvětlení ochotně sdělí Josef Písařovič v Mostě, Rudolfova ul. 1167, na něhož též veškeré dopisy Jednoty se týkající zasílány buďtež.

Přímá akce

Přímá akce, tento výraz síly a vůle dělnictva, vrcholí v činech, které mohou býti zcela nevinné, ale dosti násilné, dle toho, co je nutno činiti. Není tudíž žádná zvláštní forma pro přímou akci. Povrchní lidé mají za to, že její činnost sestává z rozvíjení oken ; a bylo by to zvláštní, na rozvinutí sil proletariátu s tohoto stanoviska hleděti. Přímá akce by se tu zjevovala jako více méně nerozvážný čin a její cena by se tím zneuznávala, cena, která sestává v tom, že duševní, vnitřní vzpoura dělnictva přivádí se tu k platnosti. Přímá akce jest síla dělnické třídy v její samostatně tvořící činnosti: síla, která má dáti život novému sociálnímu právu a má tvořiti novou sociální spravedlnost.

Dělnické massy byly vždy tak nepatrnou menšinou vykořisťovány a utlačovány, že kdyby tato jen na vlastní sílu se měla spoléhati, její vláda by ani jednoho dne, ani hodiny nepřečkala. Tato menšina čerpá její sílu z mimovolného souhlasu jejich obětí. Tyto jsou to, ona většina, která se oné třídě svých katanů obětuje a tímto panství kapitálu a státu života dodávat.

Ale ke zrušení tohoto stavu násilí a nespravedlnosti, nestačí pouze jich zásadní lži odkrývati, jich zločiny a bezpráví odhalovati. V boji proti surové síle jest ona idea, spoléhá-li se pouze na svoji výmluvnost, již napřed poražena.

Všecky idee a myšlenky jsou pouze bubliny, nemohou-li se opírati o sílu a touto učiniti se plodnými. Co se má tudíž státi, aby nebyla většina lidu neustále obětována zločinné a prožitku lačné menšině? Musí se utvořiti sociální síla, která by se mohla postaviti proti oné, která čerpá panující třída z nevědomosti lidu. Hospodářsky cílevědomé dělnictvo musí tuto sílu nechati vejíti ve skutek, musí bojovati proti nečinnosti dělnických řád, tyto srozumívati a je spojovati. Tato nutná práce musí se konati spojováním a soustřeďováním revolučních sil v odborových organisacích, zde se bude vyvíjeti a růsti ona menšina bojujících, až bude proti svým utlačovatelům předně v rovnováze a konečně tuto bude schopna přemoci.

Tuto sílu propagandy a akce jest především věnovati oněm nevědomým, kteří se až ku obráncům této neudržitelné panující třídy snižující, dějiny otroctví takto rozmnožují a dokonce zbraně pozdvihují proti osvobozujícím živlům.

Publikováno na stránkách Hornických listů v roce 1909, vydávaných Zemskou jednotou horníků, autor textu neznámý.

Josef Fišer: Sdružení horníků zbolševisováno?

Ve zprávě „Stráže na Severu“ (list národních socialistů) pod tímto titulkem plýtvá kdosi docela zbytečně inkoustem i učeností ve výkladu o jednání sjezdu „Sdružení horníků“.

Držíme se zásady, všímati si podobného žvanění právě tak, málo jako je lhostejno měsíci, štěkají-li naň psi celé zeměkoule.

Sdružení horníků“, které tímto listem bylo již tolikráte pohřbíváno, pojednou je mu v důsledku některých změn, sjezdem usnesenýcg tak velice živým, že doufá patrně přiživiti se po sjezdu, tak jako se již pokoušel na Kladensku živit před sjezdem.

A nadarmo.

Ovšem, ve Sdružení od převratu poprvé byla učiněna změna ve vedoucích osobách a chápeme proto, že to „stráž“ shledává mimořádně důležitou událostí.

Nevšímají-li si jiné strany a organisace podobných převratů a změn, v národní partaji je to tím, že se to děje příliš často, jak jména Votických, Medunů a Freslů dokazují.

Stráž“ by proto učinila lépe, kdyby si všímala poměrů ve vlastní straně, bouření se mládeže proti politice svých vůdců a svých vůdců hlavně, kteří právě v poslední době se přičiňují, aby se v celém světě o nich mluvilo.

Sdružení horníku se na svém sjezdu zařídilo tak, aby to prospělo zájmům hornictva.

Jak dlouho potáhnou národně sociální káru s politikou tak protidělnickou tvoji příslušníci, ctěna „Stráži“, nevíme.

Budou-li však vaší vůdcové pokračovat v politice zbídačení dělnické třídy, tedy i tvých příslušníků, jako již po několik let činí, pak si vzpomínáme na bajku o trpělivém oslu a prostředku, jakým si pomohl od ohromného břemene a soudíme, že účtování vašich doposud trpělivých příslušníků se svými vůdci bude hlučnější nežli reklama s jakou jste pomáhali na svět vaší „Jednotě“ před několika léty.

Josef (Fišer) Fischer (1873–1970)

 

1.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Dnešní sjezd Sdružení československých horníků projednav dnešní hospodářskou situaci v hornictví, konstatuje:

V únoru 1922 bylo zaměstnáno v hornictví v Československé republice:

na kamenném uhlí 77 608 dělníků

na hnědém uhlí 54 513 dělníků

Úhrnem 132 121 dělníků

Dle posledních výkazů úředních jest zaměstnáno:

na kamenném uhlí 59 166 dělníků

na hnědém uhlí 37 673 dělníků

Úhrnem 96 839 dělníků

Bylo tedy za poslední 4 léta 35 282 horníků propuštěno z práce.

Uhelná těžba však oproti tomu stoupla zvýšeným výkonem dělníků ze 14,66 metrických centů na 19,33 metrického centy u jednoho dělníka.

Mzdy klesly z 65 na 38 Kč.

Index životních potřeb obnášel

v roce 1913 37,02 Kč 100%

v roce 1925 342,21 Kč 924%

Mzdy obnášely

v roce 1913 25,77 Kč 100%

v roce 1925 186, 45 Kč 723%

Kupní hodnota horníkova výdělku činila tudíž v roce 1925 pouze 78%. Životní úroveň horníka je dnes nižší o 22% než v době předválečné.

Uvedená čísla jasně předvádí obraz bídy v hornických rodinách a opravňují požadavek na zvýšení mzdy.

Sjezd dále ukládá představenstvu, aby působilo k sjednocení hornictva, neboť jen takto bude možno odrážeti útoky kapitálu proti proletariátu a domáhati se zlepšení hospodářského postavení hornictva.

Sjezd současně vyzývá horníky, aby nezvyšovali pracovní výkon, který přesahuje stanovený výkon kolektivní smlouvou.

Sjezd vyzývá všechny horníky, aby se stali členy odborové organisace, neboť jen tak bude možno zlepšiti hospodářský stav hornictva.

Všem horníkům, všemu dělnictvu v Československu!

Soudruzi, bratři,kamarádi!

Delegáti sjezdu československého sdružení horníku se sídlem v Mostě projednávali podrobně ve dnech 6. a 7. března 1926 nejen poměry vlastního odborů, ale i celé dělnické třídy státních, veřejných i soukromých zaměstnanců. Delegáti konstatovali, což konečně cítí celá pracující třída, že útoky kapitalistů jsou čím dál tím silnější a smělejší. Mezinárodní sjednocená kapitalistická reakce soustavně snižuje existenční úroveň pracující třídy a násilnickými opatřeními zkracuje i jejich práva. za cenu zotročení dělníka ducha i těla, průmyslu i zemědělství, usilují kapitalisté o restauraci kapitalismu, konsolidaci a uplatnění kapitalistického řádu. Všemi prostředky donucují dělníky, aby svými mozoly a odříkáním prodlužovali život buržoasní nadvládě a vykořisťování. I československá buržoasie sleduje tento cíl. Existenční úroveň dělníků jest zatlačena snižováním mezd a drahotou tak, že je na čtrnáctém místě v řadě evropských států. Podporování nezaměstnaných, jež náleží státu a zaměstnavatelům, svrženo bylo gentským systémem z polovice na dělníky.

Daňová soustava je krajně vykořisťovatelská, neboť daňová břemena jsou přímými a hlavně nepřímými daněmi přesunuta na dělníky, drobné rolníky a živnostníky i zaměstnance. Zámožné vrstvy nejen že jsou chráněny, ale dostává se jim daňových slev i odpisů.

Otázka bytová nebyla v Československu řešena ve prospěch chudých nebydlících občanů. Lichva bují a není stíhána. Korupční a protekcionářské hospodaření se státními prostředky nemá konce.

Vymoženosti, jichž proletariát již dobyl na poli sociálním a kulturním i politickém, jsou odbourávána. kapitalistická reakce je v plném útoku. Persekucí, konfiskacemi a násilnickými methodami pracuje k dosažení svého cíle: zotročení pracujících vrstev.

Hesla, jimiž byl proletariát tišen, po skončení války: socialisace dolů a velkých podniků, zabrání velkostatků bez náhrady, vyvlastnění bank a válečných zisků, nebyla uskutečněna. Militarism pohlcuje čím dál, tím větší sumy.

Taková je situace a nikdo ji nemůže popírat. delegáti sjezdu zkoumali též frontu pracujícího lidu. Konstatovali skutečnost, že proletářská fronta je úplně roztříštěna. některé části proletariátu i rolníků jsou přímo ve frontě buršoasní, jsouce zmateny hesly o „zájmu státu“, „národa“, „demokracie“. I odborově organisované dělnictvo je rozbito ve 450 různých svazech a svazečcích, jež jsou jednotné akce neschopny. Úplná roztříštěnost proletariátu znemožňuje obranu proti soustavným útokům kapitalistů a zaviňuje, že kráčí od porážky k porážce.

Delegáti vidí jedinou cestu k obraně i vývoji ve vybudování jednotné fronty pracujícího lidu a sjednocení odborově organisovaného dělnictva na třídní a bojovné základně.

Této jednoty lze docíliti i přes velikou roztříštěnost proletariátu v různých politických stranách.

Voláme k jednotnému postupu v boji za požadavky, jež jsou všem pracujícím vrstvám společné: zlepšení existenčních poměrů, zvýšení mezd, slevy a úlevy daňové, nezaměstnanost, ochrana pracujících žen a mládeže proti lichvě a drahotě, proti politické a kulturní reakci.

Tu je základna, jež může sjednotiti proletariát všech národností a všech politických stran tohoto státu, základna, jež může a musí sjednotiti proletariát v mezinárodním měřítku.

Pozorujeme, že myšlenka sjednocení, nabývá čím dal více porozumění. Pracujeme-li k sjednocení na třídní a bojovné základně, pracujeme pro osvobození proletariátu ze spárů kapitalistických vykořisťovatelů. Vítáme práce Anglo-ruského výboru, které připravují jednotné odborové vedení dělnictva celého světa.

Všechno pro jednu mezinárodní ústřednu odborových svazů v ČSR.

Všechno pro jednotu vykořisťovaných na podkladě třídního boje.