Josef Fišer: Sdružení horníků zbolševisováno?

Ve zprávě „Stráže na Severu“ (list národních socialistů) pod tímto titulkem plýtvá kdosi docela zbytečně inkoustem i učeností ve výkladu o jednání sjezdu „Sdružení horníků“.

Držíme se zásady, všímati si podobného žvanění právě tak, málo jako je lhostejno měsíci, štěkají-li naň psi celé zeměkoule.

Sdružení horníků“, které tímto listem bylo již tolikráte pohřbíváno, pojednou je mu v důsledku některých změn, sjezdem usnesenýcg tak velice živým, že doufá patrně přiživiti se po sjezdu, tak jako se již pokoušel na Kladensku živit před sjezdem.

A nadarmo.

Ovšem, ve Sdružení od převratu poprvé byla učiněna změna ve vedoucích osobách a chápeme proto, že to „stráž“ shledává mimořádně důležitou událostí.

Nevšímají-li si jiné strany a organisace podobných převratů a změn, v národní partaji je to tím, že se to děje příliš často, jak jména Votických, Medunů a Freslů dokazují.

Stráž“ by proto učinila lépe, kdyby si všímala poměrů ve vlastní straně, bouření se mládeže proti politice svých vůdců a svých vůdců hlavně, kteří právě v poslední době se přičiňují, aby se v celém světě o nich mluvilo.

Sdružení horníku se na svém sjezdu zařídilo tak, aby to prospělo zájmům hornictva.

Jak dlouho potáhnou národně sociální káru s politikou tak protidělnickou tvoji příslušníci, ctěna „Stráži“, nevíme.

Budou-li však vaší vůdcové pokračovat v politice zbídačení dělnické třídy, tedy i tvých příslušníků, jako již po několik let činí, pak si vzpomínáme na bajku o trpělivém oslu a prostředku, jakým si pomohl od ohromného břemene a soudíme, že účtování vašich doposud trpělivých příslušníků se svými vůdci bude hlučnější nežli reklama s jakou jste pomáhali na svět vaší „Jednotě“ před několika léty.

Josef (Fišer) Fischer (1873–1970)

 

1.Resoluce ze sjezdu Sdružení československých horníků (1926)

Dnešní sjezd Sdružení československých horníků projednav dnešní hospodářskou situaci v hornictví, konstatuje:

V únoru 1922 bylo zaměstnáno v hornictví v Československé republice:

na kamenném uhlí 77 608 dělníků

na hnědém uhlí 54 513 dělníků

Úhrnem 132 121 dělníků

Dle posledních výkazů úředních jest zaměstnáno:

na kamenném uhlí 59 166 dělníků

na hnědém uhlí 37 673 dělníků

Úhrnem 96 839 dělníků

Bylo tedy za poslední 4 léta 35 282 horníků propuštěno z práce.

Uhelná těžba však oproti tomu stoupla zvýšeným výkonem dělníků ze 14,66 metrických centů na 19,33 metrického centy u jednoho dělníka.

Mzdy klesly z 65 na 38 Kč.

Index životních potřeb obnášel

v roce 1913 37,02 Kč 100%

v roce 1925 342,21 Kč 924%

Mzdy obnášely

v roce 1913 25,77 Kč 100%

v roce 1925 186, 45 Kč 723%

Kupní hodnota horníkova výdělku činila tudíž v roce 1925 pouze 78%. Životní úroveň horníka je dnes nižší o 22% než v době předválečné.

Uvedená čísla jasně předvádí obraz bídy v hornických rodinách a opravňují požadavek na zvýšení mzdy.

Sjezd dále ukládá představenstvu, aby působilo k sjednocení hornictva, neboť jen takto bude možno odrážeti útoky kapitálu proti proletariátu a domáhati se zlepšení hospodářského postavení hornictva.

Sjezd současně vyzývá horníky, aby nezvyšovali pracovní výkon, který přesahuje stanovený výkon kolektivní smlouvou.

Sjezd vyzývá všechny horníky, aby se stali členy odborové organisace, neboť jen tak bude možno zlepšiti hospodářský stav hornictva.

Všem horníkům, všemu dělnictvu v Československu!

Soudruzi, bratři,kamarádi!

Delegáti sjezdu československého sdružení horníku se sídlem v Mostě projednávali podrobně ve dnech 6. a 7. března 1926 nejen poměry vlastního odborů, ale i celé dělnické třídy státních, veřejných i soukromých zaměstnanců. Delegáti konstatovali, což konečně cítí celá pracující třída, že útoky kapitalistů jsou čím dál tím silnější a smělejší. Mezinárodní sjednocená kapitalistická reakce soustavně snižuje existenční úroveň pracující třídy a násilnickými opatřeními zkracuje i jejich práva. za cenu zotročení dělníka ducha i těla, průmyslu i zemědělství, usilují kapitalisté o restauraci kapitalismu, konsolidaci a uplatnění kapitalistického řádu. Všemi prostředky donucují dělníky, aby svými mozoly a odříkáním prodlužovali život buržoasní nadvládě a vykořisťování. I československá buržoasie sleduje tento cíl. Existenční úroveň dělníků jest zatlačena snižováním mezd a drahotou tak, že je na čtrnáctém místě v řadě evropských států. Podporování nezaměstnaných, jež náleží státu a zaměstnavatelům, svrženo bylo gentským systémem z polovice na dělníky.

Daňová soustava je krajně vykořisťovatelská, neboť daňová břemena jsou přímými a hlavně nepřímými daněmi přesunuta na dělníky, drobné rolníky a živnostníky i zaměstnance. Zámožné vrstvy nejen že jsou chráněny, ale dostává se jim daňových slev i odpisů.

Otázka bytová nebyla v Československu řešena ve prospěch chudých nebydlících občanů. Lichva bují a není stíhána. Korupční a protekcionářské hospodaření se státními prostředky nemá konce.

Vymoženosti, jichž proletariát již dobyl na poli sociálním a kulturním i politickém, jsou odbourávána. kapitalistická reakce je v plném útoku. Persekucí, konfiskacemi a násilnickými methodami pracuje k dosažení svého cíle: zotročení pracujících vrstev.

Hesla, jimiž byl proletariát tišen, po skončení války: socialisace dolů a velkých podniků, zabrání velkostatků bez náhrady, vyvlastnění bank a válečných zisků, nebyla uskutečněna. Militarism pohlcuje čím dál, tím větší sumy.

Taková je situace a nikdo ji nemůže popírat. delegáti sjezdu zkoumali též frontu pracujícího lidu. Konstatovali skutečnost, že proletářská fronta je úplně roztříštěna. některé části proletariátu i rolníků jsou přímo ve frontě buršoasní, jsouce zmateny hesly o „zájmu státu“, „národa“, „demokracie“. I odborově organisované dělnictvo je rozbito ve 450 různých svazech a svazečcích, jež jsou jednotné akce neschopny. Úplná roztříštěnost proletariátu znemožňuje obranu proti soustavným útokům kapitalistů a zaviňuje, že kráčí od porážky k porážce.

Delegáti vidí jedinou cestu k obraně i vývoji ve vybudování jednotné fronty pracujícího lidu a sjednocení odborově organisovaného dělnictva na třídní a bojovné základně.

Této jednoty lze docíliti i přes velikou roztříštěnost proletariátu v různých politických stranách.

Voláme k jednotnému postupu v boji za požadavky, jež jsou všem pracujícím vrstvám společné: zlepšení existenčních poměrů, zvýšení mezd, slevy a úlevy daňové, nezaměstnanost, ochrana pracujících žen a mládeže proti lichvě a drahotě, proti politické a kulturní reakci.

Tu je základna, jež může sjednotiti proletariát všech národností a všech politických stran tohoto státu, základna, jež může a musí sjednotiti proletariát v mezinárodním měřítku.

Pozorujeme, že myšlenka sjednocení, nabývá čím dal více porozumění. Pracujeme-li k sjednocení na třídní a bojovné základně, pracujeme pro osvobození proletariátu ze spárů kapitalistických vykořisťovatelů. Vítáme práce Anglo-ruského výboru, které připravují jednotné odborové vedení dělnictva celého světa.

Všechno pro jednu mezinárodní ústřednu odborových svazů v ČSR.

Všechno pro jednotu vykořisťovaných na podkladě třídního boje.

Syndikalisté ze Sdružení československých horníků odmítli vstup do rudých odborů a KSČ (1926)

Bývalý anarchokomunista Bohuslav Vrbenský v roce 1925 se svojí stranou bývalých anarchokomunistů Nezávislé strany socialistické dělnické vstoupil do Komunistické strany Československa. Předpokládal, že tak učiní i syndikalisté z řad Sdružení československých horníků, zároveň měl v úmyslu je přesvědčit, aby vstoupili do tzv. „Rudých odborů“ Mezinárodního všeodborového svazu řízeného z Moskvy. Několik měsíců před VII. sjezdem Sdružení objížděl hornické odbočky s cílem pro jeho plán připravit půdu. Jako host se také zúčastnil VII.sjezdu Sdružení československých horníků konaný ve dnech 6. a 7.března 1926, kde podal návrh k vystoupení ze svazu koalovaných hornických svazů a vstupu Sdružení do “Rudých odborů“ M.V.S. Přes všechny snahy, a staré známosti, byl však návrh drtivou většinou delegátů zamítnut a Sdružení se přidrželo zásady politicky neutrálního revolučního syndikalismu. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků (1909 – 1915), rozpuštěnou během represivních opatření za I.světové války.

K návrhům, aby Sdružení československých horníků vystoupilo ze svazku koalovaných svazů a vstoupilo do M.V.S. se sjezd usnáší:

1.Vystoupení by nemělo významu pro zlepšení situace.

2.Nastaly by větší rozpory v dělnickém hnutí.

3.Snahou Sdružení horníků musí býti pracovat pro vytvoření jednotné silné odborové organisace.

4.Sjezd schvaluje setrvání v koalici a hornické internacionále, jakož i dosavadní postup zástupců Sdružení horníků v těchto institucích.

Oznámení o vydávání Chuďase

Ode dávna se uznává v našem hnutí potřeba levného tisku, jimž jedině můžeme vnikat s úspěchem do nejširších vrstev lidových. I my jsme uznávali vždycky a uznáváme dosud naléhavou tuto potřebu a proto se odhodláváme k vydávání agitačního krejcárkového čtrnáctidenníku.

Bez hluku a obtěžování hnutí sbíráním garančního fondu jako u jiných podobných podniků, na př. „Zář“ by nevyhnutelno, chystáme se 1.zářím letošního roku počít s vydáváním lidového čtrnáctidenníku „Chuďas“, který by obsahoval jen drobné agitační články, výslovně anarchistické. „Chuďas“ bude věnován výhradně agitaci a bude proto psán slohem co nejpřístupnějším, v pravdě lidovým.

Jsme přesvědčeni, že hnutí naše uvítá nový náš podnik jak zaslouží a že nám umožní, abychom mohli agitační anarchistický krejcarák pravidelně vydávat. Nežádáme však ani tak finančních podpor jako účinné a vřelé součinnosti agitační. Organisace vezmětež věc za svou, sorganisujte ve svých místech kolportáž a oznamte nám co nejdříve, kolik čísel budete odebírat. Poněvadž se jedná o krejcárkový list, jsme přesvědčeni, že žádná organisace neobjedná méně než 100 výtisků. Neboť je třeba aspoň nákladu 10 000 exemplářů, abychom mohli list vydávat. Při zásilkách pod 100 kusů musely by organisace hradit poštovné.

Zároveň se obracíme na všechny přátele a kamarády literárně činné se žádostí, aby nám přispěli svými pracemi v agitačním našem díle. Honorovat bychom prozatím nemohli.

Ladislav Knotek a Karel Vohryzek

Objednávky i příspěvky adressujte na „Novou Omladinu“, Žižkov 1068.

Publikováno dne 1.srpna 1906 v Nové Omladině č. 45.

časopis Chuďas (1906)

Josef Niklásek: Vzhůru k práci

Kamarádi! Pražské skupiny Žižkovská, Karlínská a Nuselská přijaly tento návrh, který podáván i Vám venkovským skupinám abyste jej posoudili, přičinili se o jeho uskutečnění, přihlásili se k společné akci.

Každá skupina odeber jistý počet čísel „Nové Omladiny“, kterou obdrží za výrobní cenu a tyto čísla skupiny prostě rozdají.

Provádět se to bude takto: Kamarád některý stoupne si k továrně, a až půjde dělnictvo z práce, rozdá mu ona čísla a to provede vždy u jedné továrny třikráte, pak půjde k druhé a udělá to zas tak, a tak dlouho se to opakovat bude, až budou veškeré továrny a velké díly vystřídány. Rozumí se samo sebou, že se to bude dávat jen těm, o kterých bychom trochu věděli nebo mohli předpokládat, že jsou schopni uvědomění. A kde nejsou továrny rozdávejte prostě po domech nebo dílnách, na neděle a svátky ponecháte si pak okolní vesnice, do nichž uděláte agitační výlet; je-li tam hostinec zajděte do něho, rozdejte tam ona čísla. Jsou-li tam nějací hostí zapřeďte s nimi rozhovor nebo udělejte kratičkou avšak jadrnou přednášku, je-li mezi Vámi schopný kamarád. Není-li tam hostince, rozdáte časopis po domkách a bude se to činit také třikráte jako v místě. Jest mnoho lidí, kteří ani nevědí, že jsou zde také anarchisti a touto akcí zajisté rozšíří se nejvíce časopis a nejen to, lidé budou přesvědčeni, že nejsme tací jak nás dělají měšťácké listy a policie.

Jisto je, že bude-li čísti dělník časopis se zájmem a promyslí-li ho trochu, zajisté se přihlásí o další, a nejen to, ale pak bude také snadnější kolportáž při schůzích aneb jiných příležitostech. Přihlásil-li by se takový dělník, který by se o to zajímal, jest na Vás, byste jej pozvali do svých schůzek, kde mu co nejlépe, aby tomu porozuměl, vysvětlili proč jsme anarchisty a co chceme, odporučili mu naše  brožury a druhé časopisy.

Tuto akci je nutno provést celkově totiž všemi skupinami najednou, protož podávám ten návrh, abyste se o něm poradili a co nejdříve se přihlásili, neboť takovým pokusem můžeme  pak zajistit rozšíření našich listů a myšlenek.

Důvěrníci nechť svolají schůze skupin, hovoří se o tom návrhu a důvěrník nechť potom zodpoví dopisem tyto otázky:

1.Jest možno skupině súčastnit se této akce, nemůže-li proč?

2.Bude moci skupina začíti po oznámení hned, aneb kdy?

3.Mnoho-li čísel si odebere skupina, aby se mohla stanoviti výše nákladu?

4.Skupina vypočte si kolik tak míst by bylo, továren, vůkolních vesnic a kolik týdnů by to trvalo?( aby se pak náklad mohl snižovat)

5.Bude moci skupina platit předem aneb kdy? (neboť se musí platit pravidelně, abychom tím nepoškodili list v pravidelném vycházení)

6.Oznámiti kolportéra, který bude oznamován po dobu celé akce.

7.Jest nějakých námitek proti tomu?

Žádám  k vůli dobru, by veškeré skupiny zodpověděly tento otazník, správně vše vypsaly a doufám, že přičiníte se, aby tato akce počla v celých Čechách ale také mimo Čechy a nevyzněla na plano.

Přihlášky řiďte na mou adresu a já pak oznámím další akce, které budou podniknuty Prahou. Nemůžeme býti stále nečinnými, ale musíme si uvědomiti co jsme a co chceme a proto musíme ty naše myšlenky přiváděti hloub a hlouběji. Musíme naše veškeré časopisy takovouto akcí rozšířiti, neboť ty nejsou jen pro nás, abychom my se kochali krásnými články aneb hezkými básněmi a písničkami, proto se musíme především starat o to, aby to četli druzí a počali též chápat naše ideje.

Především také ukážeme měšťákům a našim protivníkům, jak mi prozatím propagujeme svoje myšlenky časopisy, kterými jim vyrazíme z ruky ten klacek, kterým se ohánějí řvouce to jsou pumaři, vrahové, zlosynové a c.j. Dejme jim tu příležitost, když nás neviděli ani neslyšeli, tak ať aspoň čtou o nás naše časopisy, kde se dovědí jací jsme pumaři a kdy až budeme házet pumy a pod.

Kamarádi, když se k něčemu hlásíme, tak je naší první věcí abychom se také stále a stále starali, aby naše myšlenky byly pochopeny dále a hlouběji, nesmíme se lekati žádných překážek, které se nám staví v cestu. Jen mužně v před přese vše a tak se dopracujeme výsledku.

Protož doufám kamarádi, že súčastní se veškeré skupiny této akce, po níž pak nastanou stále ostřejší a ostřejší, nečinnými zůstat nemůžeme. Jen mužnou silou dojdeme svého cíle!

Přihlášky zašlete nejdéle do 15. srpna 1906.

Josef Niklásek

Žižkov čp. 710.

razítko České federace všech odborů (ČFVO)

S.K.Neumann: Obě federace

V roce 1905 napsal Stanislav Kostka Neumann do časopisu Omladina článek, ve kterém charakterizoval postavení ČAF a ČFVO s názvem Obě federace:

„Názor několikráte již pronesený, že obě federace ČFVO a ČAF mohou dobře vedle sebe existovati, jest dle mého úsudku naprosto správný. Řekl bych dnes dokonce, že existence obou federací jest pro zdárný vývoj našeho hnutí nutná! jedná se jen o to, aby obě dobrovolně pochopily, která jest sféra jich působnosti.

Pokusím se přehledně a v hlavních rysech naznačiti, co která federace dle mého názoru má a nemá, může a nemůže. Jednotlivé body mohou se postupně státi předmětem diskuse jistě vděčné a prospěšné, by se tímto způsobem dalo velice mnoho ještě osvětliti.

1.ČFVO má býti pevným odborovým sdružením dělnickým.

1.ČAF má býti volným sdružením anarchistických pracovníků se všech vrstev bez rozdílů, a může zaměstnati i ty pracovníky, kteří se k nám nemohou veřejně hlásiti.

2.ČFVO může dokázati, že není to jen sociální demokracie, která representuje dělnictvo uvědomělé a organisované.

2.ČAF může dokázati, že anarchism nemá však třídních předsudků.

3.ČFVO má vésti a representovati především boj a snahy hospodářské.

3.ČAF má hlavně udržovati zájem pro mravní a kulturní snahy anarchismu

4.ČFVO nemůže formálně vyvíjet činnost politickou

4.ČAF může případné politické akce vést

5.ČFVO může býti přímo ohrožena persekucí nebo dá se mysliti případ, že dostane se do rukou neanarchistických.

5.ČAF je persekucí ohrožena jen nepřímo, nejsouc ani tajným spolkem, ani nepodléhajíc spolkovému zákonu. V případě krise v ČFVO může tuto částečně nahraditi. Bude stále sdružovati jen anarchisty.

6.ČFVO může dříve nebo později dosíci toho, že budu operovati s davy.

6.ČAF má býti výborem inteligentních pracovníků.

7.ČFVO má více agitovati. Má býti pěstí českého anarchismu.

7.ČAF má více vzdělávati a prohlubovati. Může se státi jeho mozkem.

Tolik prozatím. Obě federace mohou navzájem se korigovati a povzbuzovati. A dělba práce je přece tak důležitá. To ovšem jen, bude-li správně pochopena.“

Prohlášení Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově proti vyhoštění S.K.Neumanna z Řečkovic (1906)

Obecnímu výboru v Řečkovicích

Neprotestujeme proti vypovězení kamaráda Stanislava Kostky Neumanna neboť jste se tím postavili sami na pranýř ubohosti svých mozků. Vždyť se nedalo nic jiného čekati od „chytrého obecního výboru řečkovického“, řízeného ještě „chytřejším sluhou páně“, který svou chytrost vlévá do mozku „obecních vejborů“.

„Blahoslavení chudí duchem, neb jejich jest království nebeské“!

Za Vzdělávací klub „Pokrok“ v Žižkově

Antonín Veselý, jednatel

Václav Niklásek, předseda

Protesty proti vypovězení kamaráda St. K. Neumanna zaslaly obecnímu výboru řečkovivkému dále:

Všeobecný vzdělávací spolek „Omladina“ v Hořicích

Všeobecný spolek „Volný duch“ v Liticích

Publikováno na stránkách Nové Omladiny dne 22.srpna 1906, číslo 51.

Stanislav Kostka Neumann

Prohlášení Občanské besedy „Svornost“ proti vyhoštění S.K.Neumann z Řečkovic (1906)

Obecnímu zastupitelstvu v Řečkovicích

Protestujeme proti násilnému bezpráví, jehož jste se dopustili famosním vypovězením St. K. Neumanna.

Litujeme, že ještě v dnešní době stává obecní zastupitelstvo schopné činu, jaký Vámi vyhoštěním tím byl spáchán, neboť jste jím dali na jevo svoji naprostou neznalost obecní samosprávy právomoci a naprostý nedostatek kultury srdce i ducha.

Čin Váš zůstává jen provokací všech smýšlejících občanů a žalostným dokumentem ubohosti Vaší.

Za Občanskou besedu „Svornost“

Jozífko Josef, předseda, člen obecního zastupitelstva

Štěpán Reiwinel, jednatel

V Bílé Třemošné 16.srpna 1906

Prohlášení bylo otištěno na stránkách Nové Omladiny dne 22.srpna 1906, číslo 51.

Stanislav Kostka Neumann

Prohlášení skupin pražské anarchistické mládeže proti vyhoštění S.K.Neumanna z Řečkovic (1906)

K affaiře St.K.Neumanna

Obecnímu výboru v Řečkovicích

Vaše jednání, které rozvířilo a naplnilo odporem a opovržením celou českou pokrokovou veřejnost nechává nás úplně klidnými. Dokumentace Vašeho maloměšťáctví se nás nedotýká. Naopak, naplňuje nás hrdostí a zadostiučiněním, že předtucha blízkého blízkého konce Vaší svémoci, která drze rozdává políčky ve tvář lidskosti a volnosti straší ve Vašich slepičích mozcích. Ano, rudá zář. Nebezpečí již vítězně hoří v horizontech.

V Praze dne 18.srpna 1906

Skupina anarchistické mládeže na Žižkově

Franta Veselý, důvěrník

Skupina anarchistické mládeže na Smíchově

Josef Hájek, důvěrník

Prohlášení bylo publikováno na stránkách Nové Omladiny dne 22.srpna 1906, číslo 51.

Stanislav Kostka Neumann