Dne 24. srpna konala se v Hor. Růžodole porada důvěrníků Č. A. F. I zástupců některých spolků z okolí Liberce. Účast, jak se nechá u nás již myslet, nebyla úplná. Zejména nebyl zastoupen Warnsdorf a Chrastava, jakož i Grünwald s Jabloncem. Vedle toho někteří delegáti se dostavili příliš pozdě, čímž doba vyměřená poradě byla zkrácená, takže bylo nutno od projednání některých bodů upustiti a ostatní nebylo možno řádně prodebatovati, čímž celý průběh konference nás nikterak neuspokojil.

Po podání stručných zpráv jednotlivých skupin Č. A. F. bylo by si některými kam. stěžováno (to je u náš vždy na prvním místě, a u některých jedinou činností), že jen proto naše činnost organisační nachází se na strnulém bodu, protože nemáme po ruce „agitační sílu“. Tento názor však je mylný, na což bylo také některými kamarády poukázáno. Předně již zkušenosti nás učí, že tam, kde mají neb měli „agitační sílu“, o nic více nepokračují, nežli tam, kde jí nemají, neboť každé větší akci, musí předcházeti drobná výchovná práce od osoby k osobě, což jest nutno i po každé akci. Je-li zapomínáno na tuto drobnou výchovnou práci, nedoděláme do výsledků, byť bychom měli po ruce t. zv. „agitační sílu“. Máme příklady, že v některých místech Čech měli dobrou agit. sílu, čímž přednáška stíhala přednášku, veřejná schůze s velkou účasti schůzi, na kterých se bouřilo a kácely shnilé trůny, a dle nálady musel člověk souditi, že doba, na kterou se pozvolna připravujeme, jest již tu, avšak sotva že zavanul větříček persekuce, agit. síla odcestovala neb byla znemožněna, stádo se rozprchlo a z mnoha set „také anarchistů“ nezůstalo ani zrno. Ostatně kamarádi, kteří několik roků se pohybují v anar. hnutí a stále ve všem odkazují na „agitační síli“, mám v podezření, že jsou obyčejnými lenochy, kteří by nejraději, kdyby vše za ně vyřídila a odklápala ústy agit. síla, a oni tvořili pohodlně nanejvýše dekorum. Tím ovšem nechci říci, že by t. zv. agit. síla byla zbytečnou, naopak jest nutno, by aspoň čas od času podnikla se větší akce s agitačně schopnou sílou, avšak ve všem se spoléhati a odkazovati na tuto, jest více jak netaktické. Na základě těchto uvedených poznatků, usnešeno, by kamarádi debatéři, pokud možno, navštěvovali sousední organisace a tam se ve schůzích súčastnili debat a tak přenášeli své názory a osvojovali si názory jiných kamarádů, a ti, kteří se debat nesúčastní, mají příležitost slyšeti názory kamarádů jiných organisací. (Za tím účelem nechť sdělí důvěrníci krajskému důvěrníku, kdy a kde konají své pravidelné schůze.) Jako další bod programu, byl, obeslání mezinárodního anarchistického sjezdu. Po kratší debatě projeven souhlas s jeho obesláním (lhostejno kým). Na výlohy s obesláním spojené přispěje každá organisace i spolek, k nám se hlásící, dobrovolným příspěvkem k rukám krajské pokladny F. Dlouhá, Machendorf. Konference očekává, že tak učiní i ty korporace a skupiny, jež nebyly zastoupeny a bez zvláštního již připomínání, což platí pro všechny korporace a skupiny. – V následujícím bodě programu bylo debatováno o tom, jak upraviti otázku příslušnosti k Č. A. F., a tu usnešeno následující:

Skupiny Č. A. F., sestávají pouze z uvědomělých a celých kamarádů ; kamarád, který se dosud nevymanil z objetí církve, nemůže ovšem býti za uvědomělého považován a tím nemůže býti také přímým členem Č. A. F. Měsíční příspěvek činí 20 hal., z kterého 60 proc. se odvádí kraj. pokladně. V místech, kde není přímých skupin Č. A. F., avšak, kde mají spolek, v kterém jsou členové i příslušníci církve, nemohou býti tyto spolky přímými členy, avšak odvádějí kraj. pokladně půlroční neb celoroční paušál, přiměřený počtu členstva. Na toto usnešení činíme pozorna veškeré naše spolky na Liberecku a doufáme, že se také budou dle tohoto usnešení řídit, jinak nebudou počítány mezi korporace anarchistické a nebude brán v ničem na ně zřetel. Skupiny i korporace, jež řádně budou konati své povinnosti vůči kraj. pokladně, mají nárok čas od času na uspořádání přednášky, které budou pořádány ve formě turného.

(První přednáškové turné bude bezpochyby již letos na podzim, bude-li ovšem kraj. pokladna do té doby disponovati penězi.) Pouze výlohy s agitací spojené (plakáty), hradí každá organisace neb spolek ze svých prostředků. Při uspořádání turné, budou vždy pro všechna místa jedny plakáty neb letáky, na kterých si vždy v místě samy vyplní datum a místnost konání přednášky. Jelikož doba již pokročila, bylo nutno upustiti od bodu zabývajícím se naším tiskem a zejména Mladým  Průkopníkem. Z poznámek pronešených jednotlivci o usnešení a názoru konference na severu Čech a redakci Mladého Průkopníka, bylo možno vycítiti souhlas s názory severské konference. Lituji velice, že nebylo možno o tomto bodu podebatovati si a pronésti náš názor. Ku konci bylo usnešeno, by naše korporace v Machendorfě a okolí pořádaly pěvecký a tamburašský koncert, jehož program by vyplnil pěvecký a tamburašsky sbor „Pěvecko-dramatického spolku „Záboj“ v Hor. Růžodolu“. Případný čistý výtěžek připadne kraj. pokladně. Koncert bude některou neděli odpoledne ku konci září, neb na začátku října, na což činíme pozorna veškeré kamarády v libereckém kraji a doufáme, že se dostaví hromadně. Jelikož kraj. důvěrník se z Liberecka před delší dobou odstěhoval, bylo nutno provésti volbu nového kraj. důvěrníka. Funkci tuto prozatím převzal kam. Al. Plichta, Hor. Růžodol 209, na což činíme veškeré důvěrníky i zástupce spolků taktéž pozorna. Tím konference skončena, jelikož většina delegátů musela odjeti. – Příští konference konati se bude před vánocemi – nenastane-li ovšem nutnost dříve ji svolati – a sice buď v Chrastavě neb Hrádku. Jest na skupinách a korporacích, by učiněná usnešení respektovali a dle nich se řídily.

Buďte pozorni, proletáři!

Říká se vám: „Proletáři jsou sloupy, na nichž je společenská budova postavena“, a proto snad každý pitoma smí beztrestně paty těch sloupů znečistiti. Říká se vám: „Jste ve státě právoplatnými občany“, a proto snad dává se vám možnost, nechati si pro tuto problematickou čest polámati hnáty a dokonce zemříti na poli cti a slávy. Říká se vám: „Když chce silné rámě tvé, všechna kola stojí“, a vy necháváte se těmi koly ve službách „menší moci“ – kapitálu – mrzačiti a na „silné rámě“ navěsíte žebráckou mošnu. Říká se vám: „Jste strůjci blahobytu“, a proto snad obýváte nejhorší špeluňky a dýcháte plíseň…

, vyšlo v časopise Zádruha, ročník 1913

Smuten seděl král malého státu na zříceninách dobyté pevnosti. Špatná byla bilance půlletní namáhavé války. Přibylo mu za tu dobu pět kilo a ubyla polovina armády.

Vtrhl vítězně do rozbité pevnosti, osvobodil ujařmené bratry a proti jejich vůli vzal je pod svoji ochranu, ale nevděční bratři neplatili, jak měli již ve zvyku, nově vyměřených daní a exekutory věšeli klidně na nejbližší strom.

Tím ovšem ztratili všechny sympatie nového krále, jenž byl ochoten po tomto trpkém poznání, vzdáti se jich i dobytého města, jak velmoci si toho přály a jak na tom i sousední Velký stát, z důvodů lehce pochopitelných, trval.

Král tedy byl již ochoten upustiti od svého tvrdošíjného odporu, neboť mu imponovala více slíbená peněžní kompensace za dobrovolné vydání dobytého města, než nejistá perspektiva nové války.

Dosud však neučinil officielního prohlášení a ponechal volné pole fantastice válečných novinářů, neboť věděl dobře, že ovládá nejen politiku i mír Evropy, ale i kursy cenných papírů.

Král by bursovní spekulant a kursy spekulačních hodnot stály poměrně vysoko. Bylo nutno kursy snížiti. Proto společná nota velmocí, aby vydáno bylo dobyté město, neměla vlivu na krále. Měla však vliv na kursy cenných papírů. Nyní však Velký stát, jenž byl na věci nejvíce interessován, pohrozil ultimatem a zakročením na vlastní pěst. Král podíval se do kursblatu a zamračil se. Musí ještě klesnout. A dal postaviti velká děla na pohraniční hory, ovládající jižní část Velkého státu.

Toho dne padaly kursy tak rychle, jakoby chtěly klesnout nejen na nulu, ale i pod nulu (označovaly by se pak znaménkem minus). Nyní bylo skorem jisto. Válka vypukne znovu. Klerikální listy Velkého státu štvaly do války, neboť vydání sporného města bylo životní otázkou Velkého státu. Velvyslanec na spojenecké konferenci prohlásil, že všichni národové Velkého státu jsou v této otázce za jedno a že touží pomstíti urážky, které jim byly vrženy ve tvář.

Leč tvrdošíjný král stále opakoval: Jen přes naše mrtvoly.

Velký stát povolil mimořádný úvěr pěti set mil. na kanony. Následkem toho mnoho bursiánů se pověsilo a mnoho firem, těžíce z příhodné situace, vyhlásilo úpadek. Na banky podniknuty byly runy a židé vyměňovali papírové peníze za zlaté s 50proc. ziskem. Peníze byly zakopány do země a více se již nenašly. Nezaměstnanost se vzmáhala a na nábřežích a ulicích bylo ticho jako o velký svátek. Měšťáci koupili si mapy a na hranice Malého státu (o jehož existenci až dosud ničeho nevěděli) zapichovali papírové praporky. Z toho bylo jisto, že se mobilisuje.

Sociální demokracie byla přivedena do trapných rozpaků. Zaneprázdněna sbírkami na volební fond strany, přípravami k májové slavnosti, nemohla přirozeně věnovati se agitaci protiválečné, která ostatně neměla by valného smyslu. Svolala sice schůzi lidu, ale mluvilo se tam o volebním právu žen a schválena příslušná resoluce.

Sociální demokracie žádala sice brzké svolání parlamentu, ale byla celkem povděčna tomu, že nebylo vyhověno jejímu uctivému přání, neboť ušetřila si nových rozpaků.

Nelze jí však upříti ono plus, jež si získala vydáním mírového manifestu:

Stručný výtah: Sociální demokracie je zásadně proti válce. Ale válku vypovídá vždy vláda Státu. Sociální demokracie za to nemůže, za to je zodpověden Stát. Žádáme proto své stoupence, aby zachovali za každých okolností rozvahu a klid, neboť tím nejlépe dokážeme mravní převahu a nedáme příležitost vládě, aby nás umlčela vyhlášením výminečného stavu.

Bohužel, stala se nemilá příhoda, všeobecně však odsouzená. Ve městě pokusili se lidé zameziti vojsku nástup do vlaku a příbuzní odjíždějících položili se plni zoufalství na koleje vlaku, aby znemožnili jeho odjezd, takže bylo nutno použíti násilných opatření.

Přes to, že Nacionální Listy nazvaly jednání lidí, kteří nastavovali prsa na bodáky, uličnictvím nezodpovědných proudů, a provokací zjednaných (kým?) agentů provokatérů, a ubezpečovaly vládu loyálností svého národa, jenž neměl s tím nic společného a je ochoten krváceti za svou vlast, přes to, bylo vyhlášeno stanné právo.

A bylo všude ticho, neboť nevyhasla dosud autorita šibenice.

Události šly pak rychle, nezadržitelně. Podáno ultimatum a měla býti již zahájena ofensiva.

Král Malého státu probíral se kursblatem a usmíval se. Vydal válečnou manifestaci k svému národu a posečkal půl dne. Pak rozeslal svým agentům na bursách evropských telegrafické disposice: „Kupte akcie“ a císaři znepřátelené země oznámil, že vzdává se pevnosti v zájmu evropského míru.

Král Malého státu vydělal za den přes 10 mil. franků.

J. Hlaváček, vyšlo v časopise Zádruha

„Nebe a země pominou, ale slova má nepominou..“

Nepomine idea, slovo, neboť slovo dává věcem obsah. Svět se celkem nemění, mění se jen slova, která dáváme věcem a jevům. Dříve se říkalo otrok, nyní se říká dělník. Pokrok jest jen uskutečňováním této slovní proměny. Nejdříve třeba pochopiti nové slovo a pak pochopíme teprve novou věc. A proto není třeba postaviti nové jen úplným zničením starého, neboť kde bychom bydleli, zatím co by se nově stavělo? Museli bychom stavěti to nové velice rychle, a to není dobrou známkou, jak nás o tom pořekadla přesvědčují.

Zda jsou věci samy o sobě či nejsou, jest celkem vedlejší, jisto jest, že jsou takové, jak se na ně díváme. Jsou takové, za jaké je považujeme, takové jaké je chceme míti. Fetiš divocha není kamenem, jest Bohem.

Otrok jest potud otrokem, pokud se za otroka považuje. Ale tím okamžikem, kdy pochopí, že jest totéž, co jeho pán, z téhož masa a kostí, tím okamžikem přestává býti otrokem. To vymanění z otroctví, zrušení jeho, to přijde již samo sebou, důsledně, neodvratně; jest jenom otázkou času.

Bude dotud trvati sociální otázka, pokud dělník se bude považovati za dělníka. Ve chvíli, kdy dělník, to jest velká většina dělníků, pochopí, že není dělníkem, ale člověkem, bude sociální otázka rozřešena. A změna stávajícího řádu jest pak již jen prostým důsledkem uvědomění tohoto fakta. Zda se uskuteční dobytím politické moci, či revolucí, či vyvlastněním statků, nebo jinak, kdo ví, ale jisto jest, že se uskuteční. Patrně revolucí, dáváme-li tomuto slovu široký význam změny rychlejší, než normálně stávajícího řádu; neboť jsou to pak synonyma.

Dle toho nedosáhneme osvobození dělníka revolucí či zřízením socialistického státu, nebo tak nějak, ale právě naopak, osvobozením dělníka dospějeme k revoluci. Sociální otázka se rozřeší uvědoměním si prostého fakta v mozcích několika milionů lidí.

Sociální optimisté a nadšenci přezírají zcela tuto věc. Oni praví k dělníku: „Stačí, když založíš ruce a celý svět je tvůj.“ Ale zapomínají při tom na dvě věci; předně, že je dělník neslyší, a za druhé, že i kdyby je slyšel, že ruce nezaloží. Neboť aby je založil, k tomu musí přestati býti dělníkem. Dělník nezakládá ruce, jako tažný kůň nepřestává tahat, dokud nepadne, nebo neumírá hlady. Lidé se jedenkráte trpce usmějí nad těmito optimisty, kteří chtěli donutiti dělníka hladem k založení rukou.

Není nic jiného třeba, než pochopiti. Ale člověk ztěžka chápe sám od sebe. Ukazují nám to dějiny lidstva od pravěku až na naše časy. Jako židé nechápali, když je Mojžíš vedl do Země Zaslíbené a vzpomínali si na plné hrnce masa v Zemi Egyptské, jako černoši v Americe nechápali v bojích o zrušení otroctví a byli vlastně největší překážkou jeho uskutečnění, tak ani dnešní dělník nechápe. Nechápe, že člověk je více než dělník, byť by neměl třeba hned tak plné hrnce masa. A tak Lidstvo, to jest totéž co Pokrok, neboť ten se uskutečňuje v Lidstvu a toto nemá jiné cesty, než k Pokroku, čeká na Krista, jenž dá lidem pochopiti, že jsou lidmi. A tím bude sociální otázka de facto skončena, neboť to ostatní již přijde samo sebou.

Sláva Herlas, vyšlo v časopise Zádruha

Stmívá se nad Rakouskem. Již delší dobu, rodiče dítek školou povinných, které úřady nechtějí uznati za bezkonfesní, neposílají děti své do kostela, zpovědi a pod. Školní úřady obyčejně donucují a nařizují vykonávání této povinnosti, proti čemuž postižení odvolávali se k ministerstvu kultu, kde za delší dobu nahromadilo se veliké množství těchto stížností, aniž by jich vůbec vyřizovalo, ať vyhověním neb zamítnutím. Vyřízení tšchto stížností nedovolal se nikdo a sice proto: vyřídila-li by se tato záležitost ve prospěch stěžovtelů, ministerstvo obávalo se klerikálů, zamítnutím podaných stížností, pak obávalo se pokrokových živlů a tak moudře nechávaly se stížnosti ležeti bez vyřízení. Až nyní 11. dubna byl puštěn do světa telegram tiskové kanceláře následujícího znění: ,,Říšský soud rozhodoval dnes o tomto případu: Obchodník Josef Šterc v Židenicích u Brna byl 10. července m. r. odsouzen okresní školní radou brněnskou k pořádkové pokutě 20 korun, v případě odepření do vězení na 48 hodin, poněvadž se tvrdošijně zpečoval posílati svoji dceru Miroslavu, která navštěvovala obecnou školu v Židenicích do kostela na bohoslužby a ku zpovědi a přijímání. Jos. Šterc podal proti tomuto trestu odvolání k zemské školní radě moravské, ale tomuto odvolání nebylo vyhověno. Říšský soud uznal dnes publikovaným rozhodnutím za právo, že v odpor vzatými rozhodnutími nebylo ani porušeno právo na svobodu víry a svědomí, příslušící stěžovateli a jeho dceři, ani nebylo porušeno právo, pokud jde o tvrzené odnětí zákonného soudce. Důvody velmi stručného rozhodnutí říšského soudu kryjí se úplně s vývody protispisu zemské školní rady. Ministerstvo obávalo se kulturního boje a vyřízena byla nyní věc ve prospěch klerikálů, takže se vzpouzející rodičové, kteří nechtějí nechati děti své sklerikalisovati, budou nyní násilím k tomu donucováni. Čl. 14. zákl. zákonu, kde se praví, že nikdo nemůže býti přidržován k nějakému úkonu církevnímu nebo k účastenství v nějaké slavnosti církevní, pokud nepodléhá moci jiného, jež k tomu moc ta po zákonu opravňuje… neplatí. Úplná volnost víry a svědomí bude zaručena každému Albáncovi… Rakušanu však není. Vzpomínáme slov P. Pauly, pronesené na smíchovské faře, který pravil dle čas. Neruda 32-I. r. ,,Již delší dobu jsem pozoroval, že správní soudní dvůr činí nálezy církevnímu stanovisku nepříznivé. Jel jsem k opatu Albánu Schlachleitnerovi a upozornil jsem ho na tuto věc, zároveň jsem mu sdělil, co by se proti tomu dalo dělati. P. Albán mé návrhy schválil, zajel si také hned k vysoce postavené osobnosti a podařilo se mu, že byl dosažen při správním soudu senát, který je vůči nám úplně povolný.´´ Tak můžeme chápati rozhodnutí i říšského soudu, který zasadil pokroku hřeb do rakve tím, že rozhodl o povinosti účasti školních dětí v náboženských výkonech. Dostalo se nám ze soukromých pramenů dosud oficielně nepotvrzené zprávy, že telegram tiskové kanceláře o rozhodnutí říšského soudu není správný, totiž, že stylisace jeho není totožna o úředním rozhodnutím. Rozhodně se k této důležité záležitosti po vyšetření všech okolností vrátíme a sdělíme s našimi čtenáři, zda tisková kancelář úmyslně pouští do světa zkomolené zprávy klerikálům stranící. Proto radíme všem, kdo mají dítky do 7. roku a chtějí z církve vystoupiti, aby dříve přestoupili i s dětmi k církvi starokatolické neb mohamedánské a pak teprve oznámili, že z církve vystupují a dítky do 14 roků zůstanou v církvi průchodni, z niž po 14. roku mohou vystoupiti. Taková prakse v Rakousku se provádí, protože děti před Římem jinak se neodstraní. V příštím čísle budeme snad moci sděliti výsledek rozhodnutí správního soudu, neboť 9. dubna rozhodoval o tom, zda bezkonfesní dítě musí míti určené náboženství, ve kterém má býti vyučováno.

Vyšlo v časopise „Zádruha“ v květnu 1913, vydávaného Českou anarchistickou federací.