SOUD S ČESKÝMI ANARCHISTY VE VÍDNI (1894)

Též ve Vídni ukončen byl proces se čtrnácti soudruhy, obžalovanými z velezrady. Soudruzi Haspel a Hahnel odsouzeni, první na 10 a druhý na 8 roků do žaláře. Čtyři jiní odsouzeni každý na 4 roky do žaláře. Ostatních osm obžalovaných bylo uznáno za nevině. Všech 14 soudruhů obžalováno bylo z velezrády a ze spiknutí proti životu císaře, pobuřování a více jiných zločinů a přečinů. Rakouská bestie ukojila zase svou pomstychtivost.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 03.03.1894, č. 18

SOUD S PRAŽSKÝMI ANARCHISTY KARLEM MORAVCEM A LEONTÝNEM STROUHALEM (1894)

V druhé polovici července rozlétla se celou Prahou a odtud do celého světa „hrůzostrašná“ zpráva o hromadném zatčení „anarchistů“ na Vinohradech, kteří prý měli celý arsenál dynamitu a výbušných látek. Hoj, jak štěkaly tu všecky kapitalistické hyeny v redakcích i úřadech. Nyní celé toto „anarchisticko-dynamitové spiknutí scvrklo se na přestupkuvou bublinu, to jest na neoprávněné rozšiřování veřejného tisku.

U přestupkového soudu na ovocném trhu v Praze, kde obžalovaní měli přelíčení, vyšlo toto najevo: Dne 19. července 1894 dostala pražská policie anonymní dopis, s přetvořeným písmem, znějící: „u nás ve Vinohradech v Jungmanově třídě se dělají pumy v č. 86. Tam bydlí z Vídně Strouhal, Mora- vec a vedle nich Haber a Maulini.“

Na tento anonymní dopis zajistě musela policie klásti veliké váhy, neboť nelenila a dne 20. července 1894 o 4. hod. ranní obklopila dům č. 86 se všech stran 150 strážníky. Policejní komisař provázen silným oddělením stráže, vstoupil do bytu, kdež spící jmenované osoby byly prohlášeny za zatčené a odvedeny k soudu do vazby vyšetřující.

Celkem bylo zatčeno 12, z nichž bylo 11 propuštěno na svobodu. Celá tato anarchisticko dynamitnická aféra se po vyšetření scvrkla pouze na § 23 o tisku.

Odsouzeni byli Karel Moravec ku 50 zl. pokuty pro neoprávněné rozšiřování „Volných Listů“ vídenských, v pádu nedobytnosti na 10 dní s 3 posty do vězení. Leontin Strouhal na 14 dní s 4 posty, poněvadž byl souzen pro neopatrné přechovávání ciankalí.

Z důvodu rozsudku vysvítá, že Strouhal „skoupal“ Moravce. Po prohlášení rozsudku, žádal soudruh Moravec o propuštění na svobodu, uváděje, že rodina jeho nemá od čeho být živa a on, že by rád pro ní něco vydělal. „Mé zlaté dítě“ pravil p. soudce, tomu nemůžeme vyhovět.“ — Oba dva tyto procesy dokazují, jak barbarsky řádí policejní a vládní pochopové v zbídačelém Rakousku.  

PERZEKUCE ANARCHISTŮ V MLADÉ BOLESLAVI ZA ŠÍŘENÍ ANARCHISTICKÝCH LETÁKŮ A ČASOPISŮ (1894)

Před krátkým časem oznamoval telegram z Prahy o zatčení několika českých dělníků v Mladé Boleslavi. Nyní přináší časopis „Omladina“ následující o tom glosy:

Dne 7. srpna 1894 započalo před porotou v  Mladé Boleslavi přelíčení se 6 obžalovanými a sice: Josefem Andrejsem a Antonínem Lehečkou, pro rozšiřování letáku „An die beherrschte Classe Oesterreich“ (Ovládané třídě Rakouska) a časopisu „Pomsta,“ pak „Volné Listy“ Brooklynské, které tito rozesílali z Lipska.

Obsah těchto tiskopisů způsobil, že líčení bylo tajné. Žaloba odůvodňuje při jednotných odstavcích obsah těchto tiskopisů takto:

1. Hledá se tam popuditi nemajetné třídy lidu k  nenávisti proti Rakouské státní správě a úcta k císaři se ruší;

2. Že navádí se v  nich ku způsobení vzpoury a státního převratu, k neúctě císaři a k opovrhování státní správou;

3. Že obsahují spisy tyto rouhání se bohu a vybízejí ku vraždě;

4. Že podněcují ku vzplanutí války občanské;

5. Že zjevně se tam vybízí aby užitím třaskavin jako prostředku trhacího přivoděno bylo nebezpečí pro majetek, zdraví a život jiného;

6. Že úcta k jinému členu císařského rodu se ruší;

7. Že opětně ku vzpouře a válce občanské se tam vybízí a mimo to jistým osobám v tom smyslu, aby byly uvedeny ve strach a nepokoj, vraždou se hrozí, kterážto vyhrůžka jest taková, že se jí může v tom, komu je hroženo, hledíc na důležitost zla slibovaného, vzbuditi důvodná obava;

8. Že urážky Veličenstva i celému rodu cisařského se tam opakují;

9. Že v těchto rozšiřovaných tiskopisech, haněním a spíláním hledí se popuditi proti svědkům proto, co vypověděli před soudem;

10. Že se z církve katolické ve státě uznané zákonem úsměšky tropí jen za tím účelem aby byla zlehčena atd. atd.

Dále obsahuje tento spis obžalobu na Jana Šedy a Josefa Drobníka, že se spolčili s Andrejsem a Lebečkou a s  Karlem Jirákem od r. 1893 usazeným v  Londýně a to za tím účelem aby tiskopisy obsahu anarchistického z ciziny do Rakouska rozšiřovali a tak k tomu působili, aby se forma státu násilně změnila a občanská válka způsobila. Tímto se dle obžaloby dopustili velezrády v § 68 lit. a) t. z. naznačeného a dle §. 59 lit. e) trestného.

Žaloba rozšířena pak ještě v tom samém smyslu na Josefa Drbohlava a Antonína Sudu.

Po několikadenním líčení byl 18. srpna 1894 vynešen následující rozsudek: Josef Andrejs odsuzuje se na 8 let do těžkého žaláře a čtvrtletním postem a samovazbou, Antonín Lebečka na 6 let taktéž zostřeného, Josef Drbohlav na 15 měsiců to těžkého žaláře, Josef Šeda na 8 měsíců do těžkého žaláře jedním postem zostřeného měsíčně. Drobník a Suda propuštěni byli hned na svobodu.  

Volné listy byly vydávány českými anarchisty z New Yorku skupinou Bezvládí.

JOSEF HLADÍK NA 1,5 ROKU DO VĚZENÍ ZA DOPIS JOSEFU BLAŽKOVI (1894)

V Praze byl roku 1894 odsouzen byl 17 letý komptoirista Josef Hladík z Karlína na 18 měsíců do těžkého žaláře s týmž počtem postů pro pouhý dopis kovodělníku Josefu Blažkovi v Novém Bydžově, který poštovské řiditelství odevzdalo trestnímu soudu. V  dopise zmiňoval se Hladík o prohlídce u A. Škáby a o dynamitu.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 06.10.1894, č. 49

EMIL KOBER Z PRAHY ODSOUZEN NA 4 ROKY VĚZENÍ ZA PÍSNĚ „RUDÝ PRAPOR“ A „NA ZDAR!“ (1894)

Dne 7. září 1894 stál v Praze kolovrátkář Emil Kober před šestičlenným výminečným senátem obžalován ze zločinu velezrády. Kober si kdysi od svého přítele nechal nadiktovat písně „Rudý prapor“ a „Na zdar!“ které si vepsal do zápisníku. Doma zápisník uložil. Následkem domácího rozbroje se svojí „drahou polovičkou“ který končil tím, že ona se odstěhovala a s ní i onen zápisník. Po nějaké době chtíc užiti zápisníku ku balení, nesla jej kupci, než však došla k tomuto, setkala se se strážníkem, kterému zápisník ukazovala. Tento vida něco proň příhodného, okamžitě věc udal. Kober byl zatčen a při líčení, které se odbývalo tajně, odsouzen na čtyry roky do těžkého žaláře čtvrtletním postem zostřeného.

ZATČENÍ JULIE VYHLÍDALOVÉ VE VÍDNI (1894)

V neděli 19. září 1894 dopoledne byla konána v sále hostince „TJ zlatého rysa“ v  Novém Lerchenfeldu schůze stavebních dělníků. Vládní komisař pro trvalé výtržnosti schůzi tu rozpustil zvláště když známá řečnice dělnic vídeňských socialistická agitátorka Julie Vyhlídalová, neobyčejně ostrým spůsobem proti vládě i celé nynější společnosti brojila. Sál byl po rozpuštění schůze vyklizen, při čemž došlo k srážce mezi policisty a dělníky. Při srážce té byli zatčeni dva socialisté, na to pak vídeňský trestní soud dal rozkaz, aby byla zatčena také Julie Vyhlídalová pro pobuřující řeč svou v schůzi novolerchenfeldské. Vyhlídalová byla potom odpoledne zatčena a dopravena k trestnímu soudu ve Vídni do vazby vyšetřovací.

ODSOUZENÍ MLADÝCH DĚLNÍKŮ ZA ROZŠIŘOVÁNÍ REVOLUČNÍCH PÍSNÍ V PRAZE (1894)

Kamnářský dělník Čeněk Vosátka z  Prahy a truhlářský pomocník Otakar Havránek z Roudnice nad Labem, mladíci to v stáří 18 roků, odsouzeni byli v Praze výjimečným soudem každý na 3 léta do těžkého žaláře pro rozšiřování revolučních písní národních („Bělohorská“) i socialistických („Radikální“, „Odveta“, „Zapějme si“ atd.)  

VYPOVĚZENÍ TŘÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ Z VÍDNĚ (1894)

Soudruzi Duffek, Strouhal a Stránský, kteří byli 23. ledna 1894 ve Vídni zatčeni a vyšetřováni pro velezradu, rozšiřování „velezrádných“ spisů atd., byli z vazby zemského soudu propuštěni a dodáni policii. která je z Vídně vypověděla.  

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 17.03.1894, č. 20