Zakládání federací na severovýchodě v létě 1903

V severovýchodních Čechách, především na Liberecku, Náchodsku a v okolí Dvora Králové měl anarchismus již v dřívějších letech silné kořeny. Po úspěšné agitační cestě Františka Hajšmana a Karla Vohryzka, kteří s nadšením líčili zakládání Severočeské hornické federace a výhody autonomně federativní organizace, začaly i zde vznikat nové skupiny. Dne 23. srpna 1903 byla v Liberci ustanovena „Liberecká federace“ textilních dělníků, důvěrníkem byl zvolen anarchista František Kuk. Dne 26. prosince 1903 se na konferenci ve Dvoře Králové nad Labem ustanovila „Severovýchodní federace“, většinu členů tvořili textilní dělníci a to ze Dvora Králové, Hořic, Bílé Třemešné a Lipnice. Nakonec byla zřízena ještě okresní federace v Červeném Kostelci pod vedením místního anarchisty Jana Hetfleiše.

Akce anarchistů proti připravovanému novému služební řádu a nízkým mzdám 1903

Rostoucí síla anarchistického vlivu mezi severočeským hornictvem se projevila již v květnu a červnu roku 1903. Anarchisté spustili kampaň proti připravovanému novému služebnímu řádu tzv bratrských pokladen a také proti nízkým mzdám.

Dne 17.května 1903 svolali anarchisté hned dvě velká shromáždění pod širým nebem. V Mostě protestovalo 2500 horníků a na táboře promlouval anarchista František Hajšman.

Druhý tábor se konal v Duchcově, kde se shromáždilo asi 800 horníků a promlouval jim anarchista Karel Vohryzek.

To však byl jen počátek, protože se anarchisté rozhodli svolat velký tábor 21.června 1903 na Rýzmburku. Tábor anarchisté pečlivě připravovali, bylo k němu vydáno na 20 000 letáků a hlavním řečníkem měl být Karel Vohryzek. Těsně den před jeho konáním byl však tábor úředně zakázán. Přesto se však horníci nedali odradit a uspořádali největší demonstraci v dějinách českého anarchismu. Kolem 10. hodiny dopolední se osecké ulici zaplnily tisícihlavými hornickými zástupy, zpívající anarchistické písně „Rudý prapor“, „Brušskou konferenci“ a jiné. Poté se rozdělily na dva proudy, jeden směřoval k Mostu a druhý k Teplicím. Četníci, kteří oba protestní tábory doprovázeli se chovali kupodivu slušně a v odpoledních hodinách se v klidu rozešli.

Policejní statistika anarchistů z roku 1901

Po potlačení stávky v roce 1900 a velkém perzekučním zásahu proti anarchistickému hnutí v letech 1899 -1900, kdy byla zakázána a rozpuštěna většina anarchistických spolků vstupovalo hnutí do jednoho z nejtěžších dnů své existence, hnutí bylo skoro zcela rozbito. Začátkem roku 1901 se policie chtěla přesvědčit o jeho stavu a pro Čechy vypracovala statistiku anarchistů podle okresů. Celkem se policii podařilo napočítat 957 příslušníků anarchistického hnutí. Tuto statistiku je nutno brát s rezervou, nevypovídá o skutečném počtu anarchisticky smýšlejících, ale spíše ukazuje obraz aktivně působících anarchistických agitátorů a funkcionářů spolků.

Hlášení jednotlivých okresů k 22.únoru 1901:

1.Aš – žádný

2.Ústí nad Labem – 12

3.Benešov – 14

4.Horšovský Týn – 2

5.Blatná – 16

6.Český Brod – 12

7.Česká Lípa – 3

8.Broumov – 8

9.Most – 117

10.České Budějovice – žádný

11.Chotěboř – 1

12.Chrudim – 16

13.Čáclav – 3

14.Dubá – žádný

15.Havlíčkův Brod – 10

16.Duchcov – 176

17.Cheb – žádný

18.Sokolov – 1

19.Frýdlant – žádný

20.Jablonné – žádný

21.Jablonec nad Nisou – 31

22.Kraslice – 1

23.Vrchlabí – 2

24.Vysoké Mýto – žádný

25.Hořice – 20

26.Jičín – 2

27.Jáchymov – žádný

28.Mladá Boleslav – 3

29.Kadaň – žádný

30.Kaplice – žádný

31.Karlovy Vary – žádný

32.Karlín – 5

33.Kladno – 18

34.Klatovy – 9

35.Kolín – 8

36.Chomutov – 9

37.Hradec Králové – 11

38.Dvůr Králové – 1

39.Kralovice – žádný

40.Krumlov -žádný

41.Kutná Hora – 7

42.Lanškorun – 9

43.Louny – 3

44.Ledeč – 9

45.Litoměřice – 2

46.Litomyšl – žádný

47.Žlutice – žádný

48.Mělník – 1

49.Stříbro – 1

50.Týn nad Vltavou – žádný

51.Milevsko – 4

52.Mnichovo Hradiště – 7

53.Náchod – 23

54.Nový Bydžov – 4

55.Jindřichův Hradec – žádný

56.Nové Město – 3

57.Pardubice -6

58.Pelhřimov – 2

59.Plzeň – 19

60.Písek – 6

61.Planá – žádný

62.Poděbrady – 17

63.Podbořany – 2

64.Polička – žádný

65.Prachatice – žádný

66.Přeštice – 11

67.Příbram – 9

68.Rakovník – 23

69.Roudice – 8

70.Rychnov – 2

71.Liberec – 29

72.Rokycany – 30

73.Rumburk – 2

74.Žatec – žádný

75.Slaný – 12

76.Šluknov – nezjištěno

77.Sušice – žádný

78.Sedlčany – 9

79.Semily – 14

80.Žamberk – 8

81.Smíchov – 5

82.Jílemnice – 1

83.Strakonice – 13

84.Tábor – 20

85.tachov – žádný

86.Domažlice – 4

87.Teplá – žádný

88.Teplice – 29

89.Děčín – 1

90.Trutnov – 10

91.Turnov – 4

92.Královské Vinohrady – žádný

93.Třeboň – 3

94.Žižkov – 8

95.Pražské policejní ředitelství – 66

I.výroční sjezd České anarchistické federace (1905)

Česká anarchistická federace (ČAF) bilancovala svoji roční existenci na svém I.výročním sjezdu o vánocích roku 1905 v Praze. Sjezdu se účastnilo 43 delegátů, především pražských členů, který konstatovali, že ČAF čítá celkem 260 členů rozdělených do 23 místních organizací. V září 1905 měla ČAF dokonce jen 226 členů. Přistoupila nová skupina ve Varnsdorfu. Na sjezdu bylo doporučeno, aby členové ČAF vstoupili do České federace všech odborů a měli tak dvojí členství. Hlavní referát na sjedu podal Ladislav Knotek. Jedním z hlavních bodů jednání sjezdu byla antimilitaristická propaganda. Ladislav Knotek na sjezdu navrhl vytvořit přímo antimilitaristickou federaci, která by obstarávala antimilitaristickou agitaci. Ladislava Knotka k tomu inspirovala skutečnost, že se v té době v severovýchodních Čechách ustanovilo několik antimilitaristických skupin mladé anarchistické generace a přihlásily se k Mezinárodnímu dělnickému sdružení protimilitaristickému, založenému v Amsterdamu v roce 1904. Návrh sice neprošel, avšak bylo rozhodnuto v tomto směru spolupracovat s českými socialisty a antimilitaristicky pracovat prostřednictvím tisku, letáků a ovlivňováním rekrutů. Sjezd přijal za svou zásadu generální stávku, o které na sjezdu řečnil Karel Vohryzek a zároveň rozhodl v zesílení protináboženských akcí. Slíbil podporu volnomyšlenkářskému spolku „Augustin Smetana“, ale mezi anarchisty měli tuto akci vést vlastní řečníci. Dalším projednaným bodem byla otázka tisku. Karel Vohryzek navrhl ČAF sloučení Práce s Omladinou. Proti návrhu se postavil především Michael Kácha. To přijato nebylo. Sjezd se vyjádřil také k opoziční skupině anarchistů kolem Františka Hajšmana a Františka Dlouhého a spol. Bylo rozhodnuto ponechat ji svému osudu, varovat před jejich podniky všechny příslušníky hnutí a neudržovat s ní styky.

Předporada ČFVO 15-16.4.1906 v Roudnici

Ve dnech 15 a 16.dubna 1906 se v Roudnici nad Labem sešla předporada České federace všech odborů k jarnímu sjezdu. Na předporadě ČFVO bylo zastoupeno 17 místních organizací. Probírala se otázka tisku, kde bylo konstatováno, že publikační orgán Nová Omladina ztratila na 500 odběratelů, co zapříčinili konfiskace a tím zsůsobené nepravidelnosti ve vycházení. Bylo rozhodnuto, aby Nová Omladina, začala vydávat zvláštní přílohu pro textilní dělníky. Bylo rozhodnuto, aby ČFVO převzala iniciativu v organizací prvomájových oslav anarchistů. Pod heslem boje za osmihodinovou pracovní dobu měla ČFVO uspořádat demonstrace a schůze v Lomu (řečník Karel Vohryzek), v Břežánkách a Duchcově (Stanislav Kostka Neumann), v Ervenicích (Kopecký), Sokolově (Jan Opletal), Hostomicích (Elsnic), Červeném Kostelci (Charvát), Ústí nad Labem (Maixner), Liberci (Václav Ort), Mostě (Hynek Holub), Motyčíně (Ladislav Knotek), Plzni (Bedřich Kalina) a Praze (Antonín Řehoř).

ČFVO

II.pololetní sjezd ČFVO 1906

II.pololetní sjezd České federace všech odborů (ČFVO) se sešel 22. července 1906 v Lomu. Na sjezdu bylo zastoupeno 28 místních organizací. Sjezd proběhl klidně a hladce, většinou se podávali zprávy o proběhlé činnosti. Za poslední období pořádala ČFVO průměrně 6 veřejných schůzí každý týden. Sjezdu se účastnil také Karel Toman, který se vrátil ze své cesty ze zahraničí a byl sjezdem zvolen jednatelem ČFVO s týdenním příspěvkem 8 korun, které byly hrazeny z prodeje Nové Omladiny. Sjezd ohlásil, že ČFVO sdružuje 120 místních organizací a čítá 4000 řádných členů. Většinu členů ČFVO tvořili severočeští anarchističtí horníci, konkurenční sociálně demokratické odbory Unie horníků rakouských ve stejnou dobu čítala pouze 1747 členů z valné většiny tvořené havíři německé národností, naopak u ČFVO tvořili člení skoro výhradně jen česky mluvící horníci.

Toman Karel (1877-1946)

 

Silvestrovská nadílka pro děti anarchistů (1904)

Na Silvestra roku 1904 uspořádali anarchisté z okruhu České federace všech odborů a Severočeské hornické federace v Lomu nadílku pro asi 300 dětí. Připravilo se pohoštění, aby se dětí chudých horníků a dělníku pořádně najedli a Karel Vohryzek dostal za úkol děti zabavit. Karel Vohryzek jim po celé dvě hodiny vyprávěl pohádky – a nejen že si udržel jejich pozornost, ale i vyvolal jejich spontánní nadšení. Děti dokonce po rodičích začali vyžadovat další podobné akce.

Karel Vohryzek (1879-1933

I.výroční sjezd České federace všech odborů (ČFVO) 1905

Česká federace všech odborů bilancovala svoje roční fungování na svém I.výročním sjezdu ČFVP, který se konal dne 5.listopadu 1905 v Lomu. Výroční sjezd byl na rozdíl od předchozích sjezdu reprezentativní a silně obeslán, zastoupeno bylo svými volenými delegáty 34 organizací. ČFVO v té době sdružovala 1600 řádných členů. Sjezd přijal resoluci navrženou Karlem Vohryzkem o další činnosti, ve které se ČFVO pokládá za revolučně hospodářskou organizaci, která prosazuje své požadavky agitací, organizováním antimilitaristického a antiklerikálního boje a zvláště potom generální stávku. Bere zřetel také na denní boj proletariátu za zlepšení jeho životních podmínek. V tomto jde hlavně o hospodářský boj, založený na taktice místních a všeobecných stávek, sbotáží a bojkotů. Sjezd také rozhodl, aby se Omladina stala přímo publikací ČFVO a vycházela dvakrát do týdne, co se uskutečnilo od roku 1906, kdy Omladina změnila název na Novou Omladinu. Dále bylo rozhodnuto, aby se okresní federace mostecká konstituovala jako samostatná federace a sekce ČFVO.

Ve volbách byl ve své funkci starostou Alois Bašus a obvodní (krajské) důvěrníky zvoleni:

Josef Švejkovský – Lom

Karel Vavroch – Smečno

Antonín Rejha – Růžodol

Julius Kadavý – Bohosudov

Antonín Řehoř – Záluží

Mezi 18ti okresními důvěrníky byl mimo jiné zvolen i Ladislav Knotek za Prahu.

Na výročním sjezdu se řešila také otázka vzahu obou federací: ČFVO a České anarchistické federace (ČAF). Sjezd ČFVO se vyjádřil v tom smyslu, že „vyslovuje k vánočnímu sjezdu (ČAF) přání, aby ČAF přistoupila za člena ČFVO.

Po ukončení sjezdu se z taktických důvodů konala důvěrná schůze ČFVO, které se účastnilo všech 34 zastoupených organizací, přijalo „Zásady anarchistického boje“, které vypracoval Ladislav Knotek.

ČFVO

III.sjezd České federace všech odborů 1905

Další v pořadí již třetí, tzv pololetní III. sjezd České federace všech odborů (ČFVO) proběhl za necelé tři měsíce od předchozího, dne 4.června 1905 v Lomu. Přítomni byli delegáti z 16 organizací Most, Lom, Horní Lom, Libkovice, Lipětín, Louka, Chudeřín, Bohosudov, Ervenice, Hostomice Chotovinky, Záluží, Kopisty, Nová Vest u Duchcova, Osek a Smečno. Třetí sjezd ČFVO mohl konstatovat příliv nových členů, kdy se členská základna rozrostla na 1516 řádných členů. Na postu starosty vystřídal Františka Podolku Alois Bašus z Lomu. Na sjezdu byla přijata také změna stanov a přijato rozšíření působnosti ČFVO na celé Rakousko. Novou významnou posilou ČFVO se stala Federace stavebních dělníků z Vídně, která v roce 1905 čítala na 150 členů a pomalu se rozvíjela.

ČFVO