Anarchisté na veřejné schůzi Unie rakouských horníků v Libkovicích 11.dubna 1909

Sociální demokracie reprezentovaná Unií rakouských horníků svolala na 11. dubna 1909 do Libkovic veřejnou schůzi s programem „Hospodářská krise a postavení horníků“. Veřejnou schůzi uspořádali v obci se silnou základnou anarchistického hnutí, kde sociální demokracii pšenka příliš nekvetla. Schůzi zahájil sociální demokrat Cifrain. K programu promluvil sociálně demokratický předák Strejc a jelikož zjistil, že vzduch pro jeho slova nebudou nekriticky přijímána, jak byl zvyklý, schválně protáhl svoji řeč až do půl dvanácté, aby se k slovu nedostali anarchističtí řečníci. Již během jeho proslovu se k slovu přihlásili anarchisté ze Zemské jednoty horníků jmenovitě Alois Bašus, Vrátný a Volf.

Strejc mluvil o akcích a dividendech kapitálu, ale vyhnul se podstatě schůze, jak reálně vybřednou z hospodářské krize. Poté co Strejc domluvil, vyhlásil Cifrain pětiminutovou přestávku a pak se opět ke slovu dostal Strejc, který přes hodinu mluvil německy.

Strejc tak protáhl svoji planou řeč na dvě a půl hodiny, až poté se konečně dostali ke slovu anarchisté. Jako první vystoupil mezi horníky dobře známý anarchista a bývalý starosta státem rozpuštěné České federace všech odborů Alois Bašus, který promluvil k věci a ke konci své řeči řekl přímo ke Strejcovi, co si o něm myslí. To pobouřilo atmosféru schůze a nezůstal sám. Hned na to vystoupil další anarchista Volf, který Strejcovi vytýkal jak s ním jednali sociální demokratičtí odboráři z Unie rakouských horníků, když pracoval na dole Pavel. Do toho promluvil další anarchista Pištora, který také „ťal do živého“ a nešetřil ani přítomného Strejce. Do toho vystoupil také řídící učitel na místní škole v Libkovicích, a ačkoliv nebyl anarchistou přišel s kritikou a výtkami proti jednomu z poslanců sociálně demokratické strany. Poté vystoupil Strejc, avšak ten, místo aby odpověděl na výtky přítomných anarchistů, začal lživě tvrdit a brát si do úst nepřítomné anarchisty Šlegra, Maixnera a Písařoviče, v té době členy anarchistických odborů Zemské jednoty horníků, že se prý po velké hornické stávce z roku 1906, kterou nesolidárně zlomili právě sociální demokraté, a že této taktice zmíněný anarchisté dali za pravdu, což byla očividná lež a pomluva. Jelikož už si sociální demokraté nevěděli se schůzi rady, přítomný Cifrain schůzi ukončil, ačkoliv byli přihlášeni další řečníci. Dopisovatel anarchistického týdeníku Hornické listy to komentoval následovně:

Nyní několik slov občanům na schůzi přítomným, aranžované členy nevyjímaje. Tak jako já, myslím, i vy že jste přišli na schůzi vyslechnout věcné vývody, jak by se dalo dnešní hospodářské mizérii odpomoci. Ale zklamali jsme se. Slyšeli jsme, jak se obhajují výsady jednotlivců, které nám ovšem větší skývu chleba nepřinesou. Tedy jsme tam po schůzi, kde jsme byli před schůzí. Nám neprospěje nic jiného, než jak řekl kamarád Pištora: Naházet ty všechny Strejce a ostatní na jednu hromadu a soustřeďovat se na jedné vytčené cestě za vymožením většího kusu chleba a až budeme my i naše rodiny syti a nepocítíme více nedostatku, pak se můžeme třeba pro zábavu tahati o práva politická.“

zaniklá obec Libkovice

Protest proti řídícímu české školy v Oseku 4.července 1909

Také místní anarchisté se účastnili dne 4.července 1909 protestu českých rodičů proti zdejšímu řídícímu české školy v Oseku. V neděli se shromáždil ohromný zástup rodičů před bytem řídícího a skandoval, aby odstoupil, provolávala mu hanbu. Jak popisuje dopisovatel anarchistického týdeníku Hornické listy: „Pán však se neukázal – snad byl ve sklepě.“ Důvodem protestu byla nespokojenost českých rodičů s ředitelem české školy, který prý hájil zájmy Němců. „Čeští rodičové neviděli jej dosud v české společnosti, ale vždy jej nalézali ve společnosti Němců a dle toho se také choval ne zrovna lichotivě k českým rodičům“ píše ve své zprávě jeden z oseckých anarchistů.

Velká protestní schůze českých rodičů 29.srpna 1909 v Nové Vsi u Duchcova

Severočeští anarchisté jako příslušníci utlačované národnostní menšiny stáli již od svého zrodu počátkem 90. let 19. století v popředí boje za české školy. Byli to právě anarchisté, kdo přenesli stávku, jako zbraň dělníků i do školních lavic a již v roce 1897 zorganizovali historicky první školskou stávku, stávkovalo přes 600 školáků v Duchcově. V popředí této stávky stál duchcovský anarchista a krejčí Hynek Holub.

Zástupci české menšiny všech politických směrů včetně anarchistů svolali na 29.srpna 1909 velkou protestní schůzi českých rodičů v Nové Vsi u Duchcova. Protestní schůze se konala v hostinci paní Angely Loosové. Schůze začínala v devět dopoledne. Za anarchisty měl projev Hynek Holub, za sociální demokraty Brožík a za národní socialisty David.

Anarchistická protiakce proti rusko – japonské válce 1904 v Praze

Na počátku roku 1904 byla přepadením ruského loďstva v Port Arthuru zahájena rusko-japonská válka. Anarchisté, kteří už v dřívějších dobách vedli antimilitaristickou propagandu v mezinárodním měřítku, právě v roce 1904 vlivem válečných událostí tuto stránku své činnosti zintenzivnili. To platilo i pro české anarchisty. Zatímco domácí rusofilové a vlastenečtí panslavisti se veřejně hlásili jako přívrženci ruské strany a přáli carským vojskům co nejvíce úspěchů, vystupovali anarchisté společně s dalšími antimilitaristy proti těmto vlasteneckým manifestacím.

Stanislav Kostka Neumann

V neděli 21.února 1904 došlo v pražských ulicích dokonce ke střetům mezi antimilitaristy a militaristy. Ten den se totiž pražští radní společně s vlasteneckými novináři šli demonstrativně modlit do ruského kostela za úspěch carských zbraní. K procesí však dorazily dva hloučky antimilitaristů tvořené převážně anarchisty, ale také realisty a sociálními demokraty a začaly při příchodu vlasteneckých radních provolávat protiválečná hesla, na to byli přítomní antimilitaristé napadeni „vlasteneckým“ davem. Strhla se bitka, při které se vyznamenali především mladí studenti. Mezi napadenými byl i anarchista Stanislav Kostka Neumann, který na událost reagoval článkem v anarchistickém listě Nový kult s názvem „Orgie vlastenecké lůzy“ a navíc celou polovinou 16.čísla časopisu z 29.února 1904, ve kterém publikoval protiválečné a antimilitaristické výroky nejvýznamnějších představitelů evropské kultury: Voltaira, Huga, Pasteura, Gravea, Tolstého, V. Crana a dalších.

1.máj anarchistů v roce 1906

V roce 1906 svolali čeští anarchisté hned několik prvomájových manifestací a veřejných schůzí. Pořadatelsky se na nich podíleli ve vzájemné spolupráci anarchosyndikalistická Česká federace všech odborů – ČFVO a Česká anarchistická federace. Táborů lidu se zúčastnilo několik tisíc lidí, a patřili mezi ty nejzdařilejší, přestože hnutí čelilo od počátku roku další perzekuci. Hlavním tématem byla osmihodinová pracovní doba a mzdové boje.

Na táboře lidu v Ústí nad Labem měl projev anarchista a hornický předák z ČFVO a zároveň člen ČAF Maixner Antonín z Ervenic. Táboru se účastnilo asi 500 anarchistů z Ústí nad Labem, Krásného Března, Chabařovic a dalších míst.

V Motyčíně u Kladna na shromáždění svolaném anarchisty promlouval asi k třistahlavému davu pražský anarchista, redaktor a předák ČFVO Knotek Ladislav.

Ladislav Knotek (1884–1957)

V severočeském Lomu, tehdy nazývaném německy Bruch hovořil předák ČFVO a redaktor Vohryzek Karel před tisícovým shromážděním.

Karel Vohryzek (1879-1933

Po Karlu Vohryzkovi vystoupila s projevem k shromážděným anarchistka Beranová a nakonec anarchista Žilina. Po Žilinově projevu, který zakončil provoláním „Ať žije revoluce“, na co byla demonstrace četnictvem ukončena a došlo k zatýkání a střetům. Jedním ze zatčených lomských anarchistů byl Vopička František, avšak četníci byli obklíčeni a nucení protestujícími jej propustit na svobodu. Zatčen byl však druhý den ve svém bytě. Dalším zatčeným v souvislosti s anarchistickým máje v Lomu byl Kaufman. Vopička odsouzen na 3 týdny žaláře a Kaufman na 4 týdny žalaře.

V západních Čechách svolali anarchisté svůj 1.máj do Plzně, kde na veřejné schůzi hovořil předák ČFVO Kalina Bedřich, který dorazil z Lomu.

V Duchcově před shromážděnými anarchisty rozmlouval známý a populární Neumann Koska Stanislav z Prahy. Duchcovské demonstrace se účastnilo asi 1000 účastníků. Vedle Neumanna vystoupili se svými projevy před shromážděné další severočeští anarchisté a členi ČFVO Štrobl z Mostu, Šnobl z Ledvic a Hojst z Duchcova.

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)

V západních Čechách ta prvního máje svolali zdejší anarchisté svoje shromáždění do Sokolova, tehdy označovaného jako Falknov nad Ohří a svůj projev zde přednesl jako hlavní řečník jeden z průkopníků anarchismu a vydavatel Matice Svobody Opletal Jan z Brna. Po něm vystoupil se svým projevem místní člen ČFVO Elsnic J. Shromáždilo se zde přes 500 anarchistů z okolí.

Jan Opletal (1857–1933)

Na severovýchodě Čech anarchisté svolali svoji veřejnou schůzi do Liberce, kde jako hlavní řečníci vystoupili pražský předák ČFVO Ott Antonín a mostecká anarchistka Elsnicová.

Ve východních Čechách se anarchisté sešli v Červeném Kostelci se silnou tradicí a promlouval zde mostecký hornický předák z ČFVO Charvát Adolf.

Na demonstraci v Praze promlouval další předák ČFVO ze severu Řehor Antonín. Májová demonstrace se konala společně pro obvody Žižkov, Karlín a Nusle.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1875–1938)

V severočeských Hostomicích nad Bílinou na prvomájové manifestaci řečnil západočeský anarchista Elsnic Karel.

V Kopistech na veřejné schůzi anarchistů jako hlavní řečník vystoupil Kopecký.

Prvomájová manifestace anarchistů proběhla také v severočeských Ervenicích. Byla však rozpuštěna a rozehnána, došlo k potyčkám. U soudu skončilo několik anarchistů Huml A., Kapoun Rudolf, Hausner J., Čadek Antonín a Palcar Matěj. Dne 14. 5. 1906 byli odsouzeni soudem v Jirkově k 3 korunám pokuty nebo 12.hodinám vězení. Zastrašování a protiprávní jednání vůči anarchistům neznalo mezí a tak byli v rozporu s platnými zákony odsouzeni ještě jednou soudem v Chomutově za 1.máj 1906 a dostali pokuty od 10 do 20 korun nebo těžkého žaláře od 1 do 2 dnů.

V Mostě na prvomájovém táboře anarchistů měl řečnit nestor severočeských anarchistů a duchcovský krejčí Holub Hynek. Avšak manifestace byla zakázána a narychlo se přesunula do Souše. A tak prvomájové shromáždění anarchistů nakonec proběhlo v severočeském hornickém městě Souši. V Souši vystoupil jako hlavní řečník anarchista a člen ČFVO a ČAF Vlček Antonín, později zakládající člen anarchistického družstva Dělnická pekárna „Federace“.

Hynek Holub

V Bohosudově u Krupky se na 1.máje odbývala veřejná schůze v hostinci „Fortuna“ svolaná místními členy ČFVO.

Hostinec „Fortuna“ na Mariánském náměstí v Krupce, mimo jiné také sídlo anarchistických spolků.

V Mladé Boleslavi anarchisté vyrazili na první máj pořádaný sociální demokracií. Projev zde přednesl mladoboleslavský anarchista Kubíček, avšak nedokončil ho, byl přerušen stranickým vedením, které se bálo rostoucího vlivu anarchismu mezi dělnictvem.

Manifestace Sdružení československých horníků na 1.máje 1925

Revoluční syndikalisté ze Sdružení československých horníků (SČH) v roce 1925 společně s bývalými anarchokomunisty kolem Mudr. Bohuslava Vrbenského svolali na 1.máje 1925 několik dělnických manifestací v místech tradičního vlivu anarchismu. První manifestace proběhla měla začátek v 10 hodin v Mostě v zahradě Hornického domu, kde sídlilo také ústředí SČH. Před shromážděními měl hlavní projev Bohuslav Vrbenský. Další tábor lidu se sešel v Duchcově taktéž v 10 hodin dopoledne na náměstí. Hlavní projev přednesl Kozák Josef. Syndikalisté se sešli také na veřejné schůzi lidu ve 14. hodin v hostinci „U Lípy“, kde taktéž referoval Kozák Josef. V západních Čechách se konal tábor lidu v Líních na Nýřansku v 10.hodin dopoledne a hlavní projev měl starý anarchistický harcovník Danda Josef. V Podkrušnohoří se syndikalisté ma prvního máje ve Rtyni ve 14.hodin a projev zde měl redaktor Hornických listů a starý anarchosyndikalista Draxl Václav. Na Kladensku svolali syndikalisté své shromáždění na 14.hodinu do Motyčína a hlavní projev zde měla Luisa Landová – Štychová. Prvomájová shromáždění se sešla, aby demonstrovala solidaritu pracující třídy a proti kapitalistickým řádům. Proti drahotě, proti obilným clům a za vyšší mzdy. Proti reakci a pro důsledný kulturní boj.

demonstrace

Tábor lidu k bratrské pokladně 22. července 1906 v Mostě

V neděli dne 22. 7. 1906 se konal anarchisty svolaný tábor lidu v Janském Dvoře v Mostě. Na táboře lidu promluvili anarchističtí horničtí předáci František Podolka, Josef Písařovič a Antonín Řehoř, kteří byli členy deputace, vyslané horníky dne 11. července 1906 k ministru orby od Vídně. Po vyslechnutí zpráv byla sestavena nová resoluce. Dále bylo usneseno, aby ministerstvo orby bylo vyzváno svoje rozhodnutí zaslat na Josefa Písařoviče v Mostě. Zároveň bylo havířům oznámeno, že se ukončuje první sbírka na akce proti bratrské pokladně, která byla zaslána do Mostu, avšak byla vyhlášena nová na další pokračovací akce a tak přítomní vyzvání, aby obnovili sbírky na všech dolech a výtěžek ze sbírek zasílali na Josefa Písařoviče bydlícím v Gothově ulici č.p. 1212 v Mostě.

Resoluce:

„My shromáždění horníci na mosteckém táboru, konán dne 22. července 1906 po vyslechnutí zpráv, kteréž nám deputace námi k min. Orby vyslána přinesla, usnášíme se následovně:

Vzhledem k tomu, že se sekční rada ministerský slíbil, že vše ihned přesně vyšetřiti dá a našim žádostem dle práva vyhoví a jmenovitě o zvýšení pense a zrušení čl. 84 odst. 7. se postará, odvozujem následující:

1.Horníci, patřící pod ústřední bratrskou pokladnu v Mostě béřou ujištění ministerstva na vědomí a jsou odhodláni vyčkati do určité lhůty, až min. Orby daný slib splní. Pakli by sliby dané byly pouze formální vytáčkou vlády a ministerstvo dané slovo zrušilo, prohlašujem, že nastoupíme ihned cestu jinou, možná že nemilou jak pro úřady, tak pro zaměstnavatele, by práv svých jsme sobě vydobyli.

2.Prohlašujem, že dáváme plnou moc našim důvěrníkům, by v pádu nepříznivého řízení nastoupili jsme již započatou cestu práva a hnali věc třeba až ke kasačnímu soudu, by zjednán byl průchod práva.

3.Zavazujeme se, že pro vítězství této věci jsme odhodláni sáhnouti k prostředkům nejkrásnějším, třeba zastavení práce na celém severu.“

hostinec Janský dvůr v Mostě – spolkové sídlo Všeobecného spolku dělnic

 

Zprávy ze VI. sjezdu Sdružení československých horníků v roce 1925

Sdružení československých horníků čítalo na počátku roku 1924 celkem 9 566 členů, během roku vystoupilo 2 298 členů a znovu přistoupilo 711 členů, takže ke konci roku 1924 čítalo přesně 7 979 řádných členů. Úbytek značné části členstva byl zaviněn nesnesitelnou bídou hornického lidu a šířící se nezaměstnaností. Část členstva odešla do penze. Hornické listy se zabývaly silným poklesem životní úrovně hornictva v sérii článků, proto se nelze podivovat, že se stal mnohému horníkovi i členský příspěvek organizační obětí, a tak musel zvažovat, zda jej dá odborové organizaci nebo svým dětem na chleba. Přes 700 členů navracejících se do Sdružení československých horníků je naproti tomu důkazem, že za jen trochu zlepšených znovu berou dřívější lenové účast v organizačním životě.

Sdružení československých horníků se zúčastnilo Mezinárodního kongresu hornického a vyslalo na něj 10 svých delegátů, kromě toho se zúčastnilo dvou schůzí výboru hornické internacionály, kterého se za organizaci účastnil Draxl Václav. Sdružení československých horníků podniklo různé intervence u ministerstev financí a veřejných prací, hlavně co se týče hornických osad, a také společného postupu k docílení drahotního přídavku na sklonku roku. Sedm dalších intervencí provedeno při propouštění hornictva a v otázkách mzdových, sjednána například nová kolektivní smlouva s firmou R. Berndt. Jednání s těžaři se konalo třikrát, a to hlavně v otázce drahotního přídavku. Sdružení československých horníků se zúčastnilo 14 schůzí hornické koalice a čtyř schůzí uhelné společnosti „Svépomoc“. Sdružení československých horníků zastoupeno v kuratoriu lázní v Bohdanči, účastnilo se všech devíti schůzí k tomu konaných. Sdružení československých horníků vyslalo své zástupce také na devět schůzí předsedů závodních rad v severočeském revíru. Jelikož hornický dům v Mostě neměl dosud právoplatného majitele, byly i za tímto účelem konány u ministerstva veřejných prací čtyři porady.

Sdružení československých horníků pořádalo jeden sjezd, tři konference odboček, tři veřejné projevy a třináct schůzí ústředního výboru. Bylo obesláno 149 schůzí odboček. Sdružení československých horníků podalo Hornickému rozhodčímu soudu 85 žalob, v penzijních záležitostech podáno 16 a v nemocenských 42 žalob, okresní politické správě pro nesprávné zařazení do mzdových tříd 24 žalob, různých podání ke správě obcí 27, za přiznání důchodů k hornímu senátu 14, úrazové pojišťovně 19 žádostí, berním správám v záležitostech daňových 48 podání. Místních porad v nejrůznějších záležitostech uděleno 760, v 28 případech zprostředkováno členům připočtení odpracovaných let k nárokům penzijním, 59 stížností podáno v bytových záležitostech při osazování hornických kolonií.

Spoustu další agendy Sdružení československých horníků bylo učiněno prostřednictvím ústního a písemného podání v redakci Hornických listů v Duchcově.

demonstrace

 

Anarchistický 1.máj 1908 v Mostě

Mostečtí anarchisté odbývali svůj první máj roku 1908 v Sokolovně. Již časně od osmi hodin ráno scházeli se houfně okolní anarchisté do Mostu na tábor lidu, tak jako léta předešlá, přesto, že byly do Mostu svolány tři tábory a jedna veřejná schůze. Zahrada Sokolovny byla v pravém slova smyslu nabita. V 10hodin dopoledne byl tábor lidu zahájen anarchistou Ptáčkem. Slova se ujal pražský host, anarchista Čeněk Körber, který promluvil k programu „Význam 1.května a všeobecná stávka“, kde stručně vylíčil význam 1.máje, působnost dosavadní rakouské vlády a celého „lidového parlamentu“, který se tak označoval, a vylíčil, co vše neprospěšného v něm bylo pro proletáře učiněno. Hlavní výtky Körber učinil na sociálně demokratické poslance, kteří před volbami dělníkům slibovali, co vše pro dělnictvo dokáží, jaké vymoženosti pro ně učiní, jak budou mít chléb a všechny životní potřeby laciné. Pak položil otázku ke shromážděným: „A co se stalo za celý ten rok? Co udělali pro dělnictvo?“ Na co shromáždění odpovědělo samo: „Nic! Hanba jim!“ Poté Körber pokračoval ve své řeči vysvětlením, že parlament nikdy pro dělnictvo nic dobré a prospěšné neučiní a pravil: „Reformy si můžeme dělat pouze my, když budeme vědomi a dobře organisováni, a sice přímou akcí!“ Na co shromáždění odpověděli bouřlivým potleskem. A nespokojenost zuřila mezi obecenstvem, jak je 1.máj zkorumpovaný politickými stranami.

Poté se slova ujal anarchista Josef Písařovič z Mostu, který podal svůj názor na 1.máj a význam všeobecné stávky. Zároveň upozornil hornické kamarády na starobní a invalidní pojištění, které kdyby mělo být jinak podáno, jak tomu bylo, nemělo by pro horníky již žádný význam. Uznal starobní a invalidní pojištění pro tento lid, který nebyl ještě v tu dobu nikde pojištěn, ale pro horníky, kteří mají ohromný kapitál uložený v bratrských pokladnách, navrhoval reformu bratrských pokladen, tak, aby byla prospěšnější než starobní a invalidní pojištění.

Po něm opět vystoupil pražský anarchista Čeněk Körber, který vtipně vyprávěl o tom, že není pravda, že by sociálně demokratičtí poslanci v parlamentu dosud nic nedělali, že ví sám, že oni se dost starali, aby bylo pražské policii, jak uniformované, tak i tajné, přidáno. Körber ke konci upozornil přítomné: „Abychom se připravovali, že jednou první máj bude naším vítězstvím, a ne jen 1.máj, 2. i 3. atd. Jak dovedem se zastavit prvního máje, tak budem naší vlastní silou moci i další druhé dny si to dovolit.“ Jelikož se ku slovu nikdo víc nehlásil, byl tábor ukončen a lid se rozešel za zpěvu revolučních písní.

Odpoledne anarchistický první máj pokračoval ve 14 hodin koncertem, který pořádal Hornicko – hutnický spolek, Vzdělávací spolek a Spolek pokrokových žen společně. V 16 hodin se sešla všecka dítka členů ve školním věku, kterým Čeněk Körber vysvětlil, proč přichází na koncert. Zároveň uvědomil přítomné anarchistky a matky, jak mají svá dítka připravovat k 1.máji atd. Poté si vzala slovo mladá anarchistka Anna Kučerová a přivítala své spolužáky a žáky a pak nastala nadílka. Anarchistické spolky Hornicko – hutnický spolek v Mostě nakoupil pro 168 dětí za 350 korun šaty, Spolek pokrokových žen věnoval pro 90 dítek 180 korun na ošacení, Vzdělávací a podporující spolek věnoval pro 43 dítek 70 korun na ošacení.

Sokolovna v Mostě, místo anarchistických 1.májů s účastí tisíců dělníků.

Veřejná schůze lidu svolaná anarchisty 31.května 1908 v Růžodole u Mostu

O bratrské pokladně a organizaci horníků promluvil anarchista Václav Krampera. Poté vystoupili se svojí řečí anarchisté Brožík, Pichl, Pištura a další. Byla odhlasována resoluce, ve které se apelovalo, aby byla zahájena akce veřejných schůzí v celém severočeském revíru, aby nejdéle do příštího 1. máje byl zorganizován boj za požadavky horníků. Podobné resoluce byly již odhlasovány na táborech horníků svolaných anarchisty v Oseku, Lomu a jinde.

Václav Krampera (1878 – 1936)