Odborové snahy anarchistů za osmihodinovou pracovní dobu v roce 1900

Perzekuce anarchistického hnutí na podzim roku 1899, která vedla k rozpuštění většiny anarchistických spolků, hnutí nezastavila. Brzy poté vznikla řada nových spolků a hlavním požadavkem anarchistických horníků se stalo prosazení osmihodinové pracovní doby.

Dne 29.prosince 1900 vyšlo ve zvláštním čísle anarchistické odborného listu „Horník“ provolání vyzývající těžařské společnosti, aby bezodkladně od nového roku 1901 zavedly na všech dolech osmihodinovou pracovní dobu. Akce byla připravena na několika předcházejících veřejných schůzích a táborech lidu. Anarchisté prohlásili, že pokud nebude tomuto požadavku vyhověno, nenastoupí 2.ledna 1901 do práce a vyhlásí stávku. Majitelé a správy dolů požadavek odmítli a požádali o pomoc politické úřady, přítomnost armády a četnictva museli státu hradit ze svého. Do severních Čech bylo pro udržení pořádku povoláno velké množství četnictva. Jelikož anarchisté viděli, že uhlobaroni i státní moc je připravena na likvidaci stávky, vyhlášení stávky museli odvolat, bez momentu překvapení, neměla stávka šance na úspěch.

Anarchisté se však nevzdali. Na 24.únor 1901 byla do Mostu svolána konference horníků, které se zúčastnilo 67 delegátů, na které byl plán stávky a boje za osmihodinovou pracovní dobu poupraven. Na konferenci bylo dohodnuto, že nebude stanoveno pevné datum, ale vyčká se příhodné situace. Redaktor listu „Horník“ anarchista František Hajšman dostal za úkol vydat letáky a potom bude akce zahájena. Akce se ovšem protahovala.

Na hornické konferenci 4.srpna 1901 v Ledvicích kriticky vystoupil anarchista Hynek Holub a kritizoval Františka Hajšmana, že nese hlavní podíl viny na tom, že stávka ještě nebyla zahájena. Hlavní příčinou nezahájení stávky byl ovšem spíše příchod krize v uhelném průmyslu a omezování těžby, nastala situace, kdy vyhlášení stávky nebylo příhodné a zaměstnavatelům do karet, protože se za této situace mohli klidně dovolit vyhlásit výluky.

Stávka a protestní akce anarchistů proti změnám služebního řádu v roce 1904

Státní úřady ve spolupráci s II.skupinou báňského společenstva, ve kterém měli většinu zástupci sociálních demokratů připravily návrh na změnu tzv služebního řádu. Když pak návrh služebního řádu vešel ve známost, vzbudil mezi severočeským hornictvem velké pobouření. Anarchisté zorganizovali koncem července a začátkem srpna 1904 protestní několikatisícové tábory, ve kterých požadovali určité úpravy návrhu. Na podporu těchto akcí byla dokonce anarchisty vyhlášena stávka, které se od 11.srpna 1904 účastnilo asi 10 000 havířů, především z řad přívrženců anarchistů, sociální demokraté dělali stávkokaze. Na velkém táboru horníků v Lomu, na kterém se mělo sejít až 20 000 horníků vystoupili také sociální demokraté, kteří anarchisty osočovali, došlo k slovním hádkám a málem i k bitce. Sociálně demokratické vůdce zachránil to, že byl tábor rozpuštěn a zasáhlo četnictvo a předtím povolané vojsko. Za protestní akce a vyvolanou stávku policie pozatýkala asi 30 anarchistů: 9 anarchistů pro různé výtržnosti bylo nakonec odsouzeno k několikaměsíčnímu vězení. Oběti anarchistů a proběhlá stávka však přinesla výsledky, protože k požadavkům anarchistů bylo přihlédnuto a 23.září 1904 na zasedání II.skupiny báňského společenstva v Teplicích byl schválen opravený návrh služebního řádu.

Protivolební kampaň anarchistů proti volbám 1907

V roce 1907 zahájili čeští anarchisté masivní protivolební kampaň proti účasti dělnictva ve volbách do říšské rady, prvními volbami v Rakousku na základě všeobecného volebního práva, konanými 14.května 1907. Anarchistická protivolební agitace byla postavena na heslu, že socialismus se neuskuteční parlamentární cestou a že se dělníci mají k volební komedii – i když se jí zúčastňuje dělnická strana sociálně demokratická – postavit zády. Pro tyto potřeby se ustanovila Agitační skupina protivolební v Praze. Vedl jí anarchista Bohuslav Vrbenský, ale i členové redakce Komuny v čele s Karlem Vohryzkem. Komuna až do voleb vycházela třikrát do týdne.

Anarchisté docházeli na volební schůze, především sociálně demokratické, s cílem odradit potencionální voliče od účasti na volbách a zároveň osvětlovat anarchistické ideje. Vyzývali lidi, kteří přijmou anarchistické stanovisko k volbám, měli zasílat své prázdné hlasovací lístky na předsedu protivolební komise Bohuslava Vrbenského nebo redakcím anarchistických časopisů. V několika týdnech promlouvali anarchističtí agitátoři na více než 100 schůzích, ponejvíce v Praze, ale i na dalších místech téměř celých Čech. Kde anarchističtí nemohli vystoupit, zorganizovali anarchisté vlastní protivolební schůze.

Největší ohlas měla protivolební agitace tradičně v severních Čechách. Dne 28.dubna svolali například sociální demokraté volební schůzi v Lomu, jedné z bašt anarchistů. Přijeli na ní sociálně – demokratičtí vůdci Dr. Adler, Josef Němec a Ladislav Zápotocký, ale za anarchisty dorazil Bohuslav Vrbenský a Karel Vohryzek. Ze sociálně-demokratických řečníků se však ke slovu dostal jen Zápotocký. Po něm promluvili anarchisté Vrbenský a Vohryzek s strhli na svou stranu účastníky schůze. Hlavně tím, že obratně využili článků z práva lidu, které ostře nadávalo anarchistům za jejich protivolební agitaci. Jejich úspěch byl tak veliký, že oba zbylí sociálně demokratičtí řečníci se už ani neodhodlali mluvit.

Anarchistická agitace byla tak silná, že sociálně-demokratické Právo lidu se jí několikrát před volbami zabývalo a svolávalo na anarchisty hromy a blesky. Sociální demokraté z ní totiž měli skutečnou obavu, protože v ní šlo především o hlasy dělnictva a ty strana potřebovala.

V předvečer voleb dne 13.května 1907 uspořádali anarchisté v sále Orfea v Praze na Vinohradech velkou schůzi lidu, mělo se jí zúčastnit asi 1500 lidí. K shromáždění promlouvali anarchisté Ladislav Knotek, Karel Vohryzek i Čeněk Korber.

Volby vyhrála sociální demokracie. Ladislav Knotek to komentoval v časopise Komuna z anarchistických pozic: Lid se přesvědčí, že dělničtí poslanci nejsou k ničemu, jako není k ničemu i celý parlament.“ Anarchistický protivolební akce přispěla k nebývalé aktivizaci hnutí. Na cesty pro agitátory bylo ze zvláštního fondu užito kolem 200 korun nashromážděných ze sbírek. Protivolební agitační práce pomohla anarchistickému hnutí získat půdu nejen v Praze, ale podařilo se proniknout do nových krajů: Polabí, Poděbrady, Semily, Jičín, Nová Paka, Orlicko, Hradec Králové, Beroun, Nové Strašecí, Chrudim, kde byla založena dokonce nová anarchistická skupina a Kolína, kde byla taktéž založena nová anarchistická skupina. Oživila se činnost anarchistů v odříznutých, dříve tradičních místech činnosti anarchistů jako Náchod, Hronov, Červený Kostelec, Úpice, Police, Dvůr Králové nad Labem, Hořice či Plzeň.

Federace bezvěrců ČAF (1912 – 1914)

Přihláška pro anarchisty – bezvěrce byla zveřejněna v časopise „Zádruha“ v čísle 18 z listopadu roku 1912. Do 20. května roku 1913, tedy za půl roku od vyhlášení se přihlásilo 810 anarchistů, 428 anarchistek a 434 dětí z takto smýšlejících rodin, celkem tedy 1672 osob. V září 1913 se seznam bezvěrců rozrostl o 1863, nepočítaje asi 300 neplnoletých dětí, které vystoupily z církve po dovršení věku 14-ti let.

Neúplný seznam přihlášených anarchistů a anarchistek:

VÁVRA Josef z Hrádku u Liberce

KUPCOVÁ Josefa z Hrádku u Liberce

KOS František z Košťan u Teplic

PEJCHAR Cyril z Košťan u Teplic

PEJCHAR Jan s manželkou z Košťan u Teplic

LIBE František z Krásného Března u Ústí nad Labem

KOVÁŘ František z Ledvic

KOVÁŘOVÁ Emílie z Ledvic

KŘENKOVÁ Růžena z Třebušic

MALÝ Karel z Horního Růžodolu u Liberce

HLAVA Josef z Horního Růžodolu u Liberce

HUŽERA Jan z Horního Růžodolu u Liberce

VYHLÍDKOVÁ Bohuslava z Horního Růžodolu u Liberce

DĚDEČKOVÁ Johana z Horního Růžodolu u Liberce

STEINZOVÁ Marta z Horního Růžodolu u Liberce

STEINZOVÁ Františka z Horního Růžodolu u Liberce

NEVOLNÝ František z Horního Růžodolu u Liberce

BÍLEK Antonín z Horního Růžodolu u Liberce

JIRÁSKO Bohumil z Horního Růžodolu u Liberce

VÁCLAVÍKOVÁ Zdeňka z Horního Růžodolu u Liberce

KROPÁČEK Jan z Horního Růžodolu u Liberce

HLAVÁČ František z Horního Růžodolu u Liberce

VALENTA Josef z Berouna

VALENTOVÁ Františka z Berouna

MENEC Antonín z Křížlice

POCHMAN Josef z Ledvic

POCHMANOVÁ Antonie z Ledvic

POCHMAN František z Ledvic

POCHMAN Jaroslav z Ledvic

MALINA Rudolf z Ledvic

SVOBODA František z Ledvic

RÝDVAL Josef z Ledvic

DEJM Antonín z Ledvic

ZEMEK Emanuel z Kopist

BLÁHA Václav z Kopist

PLITZ Vladimír z Kopist

POKORNÝ Alois z Kopist

POKORNÁ Anna z Kopist

DVOŘÁK Jan z Kopist

BÖHM Oldřich z Kopist

SÁDLO Vojtěch z Kopist

SÁDLO Václav z Kopist

ŠVEC Emanuel z Kopist

ŠTĚPÁNEK Karel z Kopist

ŠTĚPÁNKOVÁ Barbora z Kopist

BRABCOVÁ Anna z Kopist

BAŽANT Jan z Kopist

BAŽANTOVÁ Otílie z Kopist

ZÍTA František z Kopist

ZÍTOVÁ Pavlína z Kopist

MORÁVEK Antonín z Hrádku u Liberce

TARANT František z Hrádku u Liberce

MORÁVEK Josef z Hrádku u Liberce

ŽÁČEK Karel z Hrádku u Liberce

BRIKNER Josef z Hrádku u Liberce

MELICHAR Josef z Hrádku u Liberce

KOUSALOVÁ Františka z Hrádku u Liberce

MARTINCOVÁ Růžena a syn z Hrádku u Liberce (dříve Turnovsko)

HOŘICKÝ Josef z Hrádku z Ledvic

ŠPAČEK Václav z Motyčína

TROJÁNEK Josef a žena z Ledvic

VALACHOVIČ M. a žena z Růžodolu u Mostu

VONDROUŠ Eduard z Hořic

VONDROUŠOVÁ Anna z Hořic

BLAŽEJ Jan z Hořic

ŠULC František z Hořic

KALHAUS Josef z Bílého Potoka pod Smrkem (Weissbach)

RŮŽIČKA Adolf z Dolního Jiřetína

RŮŽIČKOVÁ M. z Dolního Jiřetína

MÜLLER J. z Dolního Jiřetína

SOUKUP Štěpán z Dolního Jiřetína

KOBRČ Josef z Želánek u Duchcova

KOBRČOVÁ Marie z Želánek u Duchcova

HUDEČKOVÁ Jenička z Všechlap u Duchcova

FEIERFEILOVÁ Anna z Všechlap u Duchcova

ČERNÝ František ze Záluží u Mostu

SOMR Josef ze Záluží u Mostu

FIŠEROVÁ Anežka ze Záluží u Mostu

FIŠEROVÁ Klotylda ze Záluží u Mostu

KOŠEK František ze Záluží u Mostu

FEIRFEIL František ze Záluží u Mostu

VICH František ze Záluží u Mostu

VESELÝ Jan z Želánek u Duchcova

VESELÁ Augustina z Želánek u Duchcova

DVOŘÁK Václav z Želánek u Duchcova

DVOŘÁKOVÁ Marie z Želánek u Duchcova

DVOŘÁK Antonín z Želánek u Duchcova

DRAHOŇOVSKÝ Štěpán z Hrádku u Liberce¨

SKRAMANOVSKÝ František z Hrádku u Liberce

PEČENKA Václav z Hrádku u Liberce

KRAUSOVÁ Anna z Hrádku u Liberce

SVOBODA Otakar z Hrádku u Liberce

KRAUSOVÁ Věra z Hrádku u Liberce

VYTOUCHOVÁ Anna z Vídně

VYTOUCHOVÁ Julie z Vídně

KOŠKOVÁ Antonie z Všechlap u Duchcova

MAJER Karel z Lipětína

ROUDNICKÁ Anna z Libkovic

PACLT Julius z Turnova

HIML Jaroslav z Turnova

ROUDNICKÝ Václav z Mariánských Račic u Libkovic

ROUDNICKÁ Anna z Mariánských Račic u Libkovic

CHALUPECKÝ Antonín z Mariánských Račic u Libkovic

NÁDHERNÁ Anna z Mariánských Račic u Libkovic (provdaná Chalupecká)

ČERNÝ Václav z Libkovic

ŠIMŮNEK Antonín z Libkovic

MERTA Antonín ze Záluží u Mostu

ŠŤOVÍČKOVÁ MARIE z Dolního Jiřetína (provdaná Mertová)

ŠTĚPÁN František ze Zabrušan u Duchcová

DROBNÁ Josefa ze Záluží u Mostu

ROUŠ Jaroslav ze Záluží u Mostu

KRUTSKÁ Anna z Duchcova

MILLEROVÁ Marie z Londýna

DUBSKÝ Jan z Ervenic

DUBSKÁ Anna z Ervenic

BLECHA Antonín z Ervenic

BLECHOVÁ Alois z Ervenic

SAZIMA Josef z Ervenic

SAZIMOVÁ Magdaléna z Ervenic

MINAŘÍK Adolf z Ervenic

MINAŘÍK František z Ervenic

DANĚK Václav z Ervenic

RIDVAN Josef z Ervenic

MAREK Václav z Ervenic

SEDLÁKOVÁ Anna z Ervenic

KOREC Václav z Dřína

KORECOVÁ Anna z Dřína

KUČERA Karel z Dřína

IBL Václav ze Záluží u Mostu

HÁZE Alois ze Záluží u Mostu

PLZÁK Karel ze Záluží u Mostu

PLZÁKOVÁ Ema ze Záluží u Mostu

VONDROVÁ Vilemína z Oseka u Duchcova

KOŠEK František z Všechlap u Duchcova

KROPÁČ František z Želének u Duchcova

ZAVORAL Václav z Želének u Duchcova

ZAVORALOVÁ Růžena z Želének u Duchcova

KOBRČOVÁ Vlasta z Želének u Duchcova

HERMAN Antonín z Ervenic

HERMANOVÁ Karolína z Ervenic

SANTNER Josef z Ervenic

SANTNEROVÁ Josefa z Ervenic

PAVLÍČEK František z Ervenic

PAVLÍČKOVÁ Marie z Ervenic

ŠÍREK Josef z Ervenic

ŠÍRKOVÁ Růžena z Ervenic

JANSKÝ Václav z Ervenic

JANSKÁ Božena z Ervenic

FOITL Josef z Ervenic

MAIXNER Antonín z Ervenic

MAREK Josef z Ervenic

KUDRNKA Jan z Vídně

WAVRA František z Vídně

MAJER M. z Růžodolu u Mostu

ŠTĚPÁN František z Hostomic nad Bílinou

VESELÝ Josef z Hostomic nad Bílinou

OKTÁBEC Jan ze Souše

Bezvěrecká osvěta v podání České anarchistické federace

Jak informuje Věstník bezvěrců Č.A.F., Česká anarchistická federace oznamuje vydání levné a lidové přírodovědecké literatury. Brožurky mají vyjít v následujícím pořadí: 1. Jak povstala země?, 2.Jak povstal život na zemi?, 3.Od buňky k savci, 4.Od čeho pochází účelnost přírody?, 5.Jak povstali lidé?, 6.Člověk a opice a 7.Pohled do vesmíru. Cena jedné brožurky činí 12 haléřů. Brožurky lze objednat u anarchistických kolportérů nebo přímo objednat u nakladatele severočeského anarchisty Rudolfa Máši na adrese Lom číslo popisné 398, který je zvolen pokladníkem ČAF k tomuto účelu.

Manifestační schůze lidu v Nové Vsi u Duchcova 24. května 1908

Severočeští anarchisté stáli v předních řadách boje za české školství. A tak společně s dalšími českými spolky bez rozdílu politického smýšlení svolali na 24. 5. 1908 do Nové Vsi u Duchcova manifestační schůzi za české školství na severu. Zároveň bylo vyzváno, aby na tento den nebyla svolávána jiná schůze, aby byla účast na manifestaci co nejhojnější.

Leták vydaný anarchisty v rámci boje za české školy.

Sbírka na protiklerikální agitaci na Mostecku v roce 1908

Severočeští anarchisté a bezvěrci reagovali na výzvu pražského arcibiskupa, který vyzval katolické kněží, aby se účastnili veřejného života a snažili se zakládat katolická odborová sdružení. Proti čemu se ohradili anarchističtí dělníci výzvou otištěnou na stránkách Hornických listů: „Tuto klerikální rozpínavost nelze přehlédnouti. Je nutno se společně postaviti proti těmto klerikálním choutkám a p .klerikály odkázat k jejich místům a nepřipustit, by pod rouškou odb.Organizací bylo dělnictvo klerikalismem malátněno a ubírána mu všechna energie v bojích za větší kus chleba.“ Anarchisté tak vyzvali všechny bezvěrce z Mostecka, aby se přihlásili u důvěrníka nebo pokladníka místní organizace bezvěrců v Mostě a vyzvedli si sběrací listiny na peněžní sbírky. Bylo tak možné učinit u důvěrníka Karla Hladečka na Veitmilověi ulici č.p.1063 v Mostě nebo u pokladníka Karla Elsnice z Plynární ulice č.p.626 v Mostě.

Protiklerikální ilustrace z anarchistického časopisu Matice svobody vydávané Janem Opletalem.

 

Anarchisté se rozhodli pro bojkot zdraženého piva v Růžodolu u Mostu roku 1908

Na členské schůzi Hornické federace konané v neděli 21.června 1908 se anarchističtí havíři usnesli že nebudou pít zdražené pivo, dokud nedonutí pivovary a hostinské ho zlevnit. Hornické listy přináší tuto zprávu ze schůze: „ Ve schůzi poukázáno na mnohé horníky, kteří pracujíce v dusné atmosféře a při vysoké teplotě v dole, vyslovují se, že pivo musí píti, byť sebe více zdražené bylo, neboť by zvláště zemdleli, což by mohlo býti za přípustné považováno, ale v případě dnešním možno se na čas zvyku toho zřeknouti a svojí pevnou vůli proti zdražování piva projeviti slovy: Nepijeme žádného zdraženého piva. Promluví-li každý horník a všude tato slova a v důsledcích je bude prováděti, můžem se brzkého zlevnění netolika piva, ale stane-li se důsledným při zdražování jiných potřeb i při těchto docílíme výsledků. Tož, horníci, solidárně vpřed.“

Úspěšný boj anarchisty Františka Chvoje proti protiprávním exekučním srážkám ze mzdy

Anarchista a horník František Chvoj z dolu Mayrau u Libušína na Kladensku se vzepřel dosavadním protiprávním exekucím na mzdu pro daň výdělkovou. Jeho příklad poté následovali další horníci nejen z okolí. 

K následování vyzvali anarchisté z Hornické federace na stránkách Hornických listů. František Chvoj bydlící ve Vinařicích se roku 1908 vzepřel neoprávněnému jednání správy dolu a úřadů. Chvoj jednoduše vrátil správě výdělkový výměr německý, ačkoliv Vinařice a okolí je čistě české. Poté si správa dolu předvolal Chvoje do kanceláře a žádalo ho podpis, že souhlasí, aby mu závod strhával ze mzdy výdělkovou daň, co Chvoj rozhodně odmítl. Došlo k ostré výměně slov, avšak snaha správy dolu byla marná a tak správa dolu odeslala výnos odkud přišel. Za několik dní dostavil se slánský exekutor ohledně podpisu výnosu, avšak odešel s nepořízenou.

Za několik dní však anarchista obdržel obeslání k okresnímu soudu ve Slaném, ale Chvoj k soudu odmítl přijít a prostě tam nešel. Nakonec mu přišel rozsudek, vynesený za jeho nepřítomnosti, kde se soudně sdělilo, že se ze mzdy hornické žádná daň strhávati dle platných zákonu nesmí!

To co mohli dávno vybojovati poslanci sociálně demokratičtí, nakonec vybojoval sám anarchista, kterému nebylo líto rozhněvat si Pražskou železniční společnost, ačkoliv sociálně demokratická Unie horníků je na Kladensku nejsilnější organizací a mohla to již dávno prosadit. Tento krok a rozhodný čin, přitáhl další místní horníky k anarchistickému směru.