Perzekuce anarchosyndikalistů v Dlouhé Třebové (1907)

V květnu 1907 pořádali místní anarchosyndikalisté z České federace všech odborů (ČFVO) dělnickou zábavu v Dlouhé Třebové. Zřejmě na popud místních sociálních demokratů, však kapelník Pávek udal na policii, že mu místní ČFVO nezaplatilo „hudebné“. Na to byli ihned zatčeni místní anarchosyndikalisté Snítil Josef a Mužík Karel, a byli vyslýchání. Nyní místní anarchosyndikalisté obdrželi od c.k. Hejtmanství v Lanškrouně vyrozumění zaplatit pokutu 6 korun ve prospěch chudinského fondu obce Dlouhá Třebová a bernímu úřadu 3 koruny a 60 haléřů.

Janda Edmund (1876 – ?)

Dalším žižkovským anarchistou byl Edmund Janda. Do Prahy přijel někdy v roce 1886 s rodinou, a usadili se na Žižkově. Narodil se v roce 1876 v Dolním Bousově na Jičínsku. Otec se jmenoval Alois Janda (1852) a maminka za svobodna Barbora Židová (1852). Jeho chotí se stala Anna Šmídová narozená v roce 1873. Svatba se konala 8. července 1900 v Michli. Povoláním byl typograf.

Edmund Janda se zapojil do hnutí neodvislých socialistů – anarchistů. Jelikož bydlel na Žižkově, vstoupil Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Jako přesvědčený anarchista patřil mezi zakládající členy tohoto spolku. Na ustanovující valné hromadě konané 7. ledna 1897 sice nebyl zvolen do výboru, To však změnila mimořádná schůze o čtyři dny později, tedy 9. ledna 1897, na které vystřídal Jana Musila na postu prvního místopředsedy (ten byl zvolen předsedou). Ve stejné funkci byl zvolen i na následující valné hromadě konané 25. května 1897. Na pololetní valné hromadě 3. listopadu 1897 byl však Edmund Janda zvolen přímo předsedou.

Vzdělávací klub „Pokrok“ na Žižkově byl v letech 1904 až 1908 členskou sekcí České federace všech odborů (ČFVO) stál i Edmund Janda v řadách největší anarchosyndikalistické odborové organizace v dějinách českého anarchismu. Působil samozřejmě i v místní skupině ČFVO Žižkov. V létě 1908 bylo ovšem ČFVO státem zakázána a rozpuštěna pro anarchistickou činnost.

V řadách Vzdělávacího klubu „Pokrok“ se organizoval až do jejího zákazu související s vypuknutím první světové války v roce 1914.

Beršík Bedřich (1875 – ?)

Beršík Bedřich pocházel z malé obce Kounice u Českého Brodu, kde se v roce 1875 narodil rodičům Václavu Beršíkovi (1815) a Alžbětě Beršíkové (1834). Z Kounic se rodina stěhuje v roce 1883. Na Žižkově jsou hlášeni od roku 1891. Zde se přidal k hnutí neodvislých socialistů – anarchistů a stál tak při utváření anarchistického hnutí. Do Prahy přijíždí dle policejních spisů 12. října 1896. Manželkou se mu stala Marie Beršíková narozená v roce 1883. V roce 1908 se jim narodil syn Miloslav Beršík.

Bedřich Beršík byl povoláním soukromý úředník. Na Žižkově vstupuje do anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově, který byl založen 14. července 1896. Patří mezi přední členy a mezi ostatními kamarády se těší respektu, proto je také na valné hromadě 18. ledna 1898 zvolen za předsedu. Tou dobou bydlel ve Štítného ulici č.p. 10. Ve spolu zastával i post místopředsedy, za kterého byl zvolen o rok dříve na valné hromadě konané 3. února 1897.

Vzdělávacího klubu „Pokrok“ byl v letech 1904 až 1908 členskou sekcí anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) a tak se i Bedřich Beršík stal aktivním anarchosyndikalistou a členem ČFVO, nejúspěšnější anarchosyndikalistické organizace v dějinách českého anarchismu. Na svém vrcholu ČFVO čítala na 4000 členů ve 130 odborových organizacích a skupinách. Bedřich Beršík byl aktivní krom zmiňovaného spolku i v místní skupině ČFVO Žižkov.

Schůze důvěrníků ČFVO 26. července 1907 v Horním Růžodole

V pátek 26. července 1907 proběhla v Horním Růžodole schůze důvěrníků anarchistických spolků a organizací na severovýchodě s programem „O účelu České federace všech odborů“. Přednášel anarchosyndikalista Antonín Řehoř. O průběhu této porady se dozvídáme z časopisu „Komuna“ dále. „O účelu ČFVO a dalších pracích promluvil kamarád Řehoř. Po tomto objasnění usnáší se všichni na tom, že k vzrůstu a vzpružení našeho hnutí zde třeba, aby okamžitě zahájila se činná agitace po celém Liberecku a zakládaly se skupiny. K tomu účelu bylo ustanoveno ihned komité, jehož první prací bude, uspořádati agitační a přednáškové schůze v celém okolí. Žádají se tudíž všechny vůkolní organisace, by za touto příčinou dorozuměly se s tímto komitétem, což umožní nám všechny ty velké práce, jež nás na Liberecku očekávají. Na to bylo široce debatováno o tom, zdali jest nutno vydávati zase časopis „Proletář“. Usnešeno, by za výnimečných okolností dnešních bylo s vydávaním jeho opět započato, však s jeho zdarem i nezdarem, že nesmí býti zapomínano na výše uvedenou práci, od níž očekáváme pravý podklad k sesílení našich organisací a celého hnutí. Zároveň usnešeno, by všichni naši členové přistoupili jako jeden muž k ČFVO. Doufáme, že toto naše usnešení nevyzní na prázdno, neboť k další činnosti je toho potřeba.“

ČFVO

Důvěrná schůze anarchosyndikalistů ČFVO 28. července 1907 v Horní Chuchelně

V neděli 28. července 1907 svolali anarchosyndikalisté z České federace všech odborů (ČFVO) v Horní Chuchelně (dříve Kuchelně) důvěrnou schůzi, která začínala v deset dopoledne. Na programu bylo „O účelu ČFVO“ a řečnil anarchosyndikalista Antonín Řehoř. V reportáži z této schůze ze stránek časopisu „Komuna“ se dozvídáme: „Řeč jeho vyslechnuta s velkou pozorností a při vývodech taktiky ČFVO byl přerušován řečník častým projevem souhlasu. Po ukončení řeči přistoupilo ihned několik posluchačů ku místní organisaci.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1875–1938)

Kujal Jan (1878 – ?)

Rodilým Žižkovákem byl anarchista Jan Kujal, který se zde narodil 8. ledna 1878. Jeho choť Albína Kujalová se narodila 15. prosince 1881. Svatba se konala 26. října 1901 v Olšanech. Jan Kujal se živil jako nástrojářský pomocník.

Jan Kujal se do anarchistického hnutí zapojil hned v jeho počátcích v 90. letech 19. století. Stal se přívržencem neodvislých socialistů – anarchistů kolem Viléma Korbera. Stal se členem jednoho z prvních anarchistických spolků Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žizkov a okolí, který byl založen 6. března 1892. Spolek působil pod tímto jménem do roku 1896. Kdyz pak v roce 1895 spustila rakouská policie perzekuční zátah na anarchistické hnutí. Policejní snahy však nakonec skončily fiaskem a až na jednoho byli všichni obžalovaní anarchisté osvobozeni. Policie tak aspoň zakázala Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žizkov a okolí. Na to však žižkovští anarchisté reagovali rychle a založili dne 27. března 1896 nový navazující spolek Vzdělávací jednotu Žižkovan. Ustanovující valná hromada se konala 14. června 1896 ve spolkové místnosti hostince „U Svornosti“ ve Švihovského ulici. Jan Kujal patřil mezi přední členy tohoto spolku a na valné hromadě odbývané 21. dubna 1897 byl zvolen jednatelem.

Dvouletá základní slavnost Odborově kooperativní spolek „Jitřenka“ v Nové Vsi u Duchcova (1907)

Anarchisté z Odborově kooperativního spolku „Jitřenka“ v Nové Vsi u Duchcova uspořádali 21. července 1907 dvoletou základní slavnost. Slavnost začínala ve dvě odpoledne přednáškou na téma „Výchova mládeže“ a „Činnosti spolku“, kterou přednesl starosta České federace všech odborů a přední anarchosyndikalista Antonín Řehoř. Antonín Řehoř dle sdělení anarchosyndikalistického listu Komuna: „Objasnil celkový stav českého severu za doby 20.let. Vyličuje pravdivý příběh všech sociálních zápasů se všemi jejich světlými i stinnými stránkami, přechází k době, kdy v dělnictvu severočeském ujímá se idea anarchismu. Zmiňuje se o všech pracích, jež v kulturním i hospodářském boji byly podnikuty anarchisty. Pokud se týče otázky školské ukazuje zvlášť na další kroky, jež nám třeba činiti. Řeč svoji ukončil za všeobecného souhlasu přítomných. Poté následoval koncert a deklamační zábavám, na které hráli osečtí tamburaši v čele se sbormistrem Josefem Šeflem, jinak též předním anarchosyndikalistou a členem ČFVO. Dne 28. července 1907 pak tento spolek konal svoji valnou hromadu.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1875–1938)