Konference anarchistů družstevníků 19.září 1909

Na stránkách Hornických listů, vydávaných anarchisticky smýšlejícími horníky vyšla zpráva o chystané konferenci svolávané anarchistickými družstevníky následujícího znění.

Konferenci na den 19.září 1909 svolává dělnická pekárna v Bruchu, na níž se má projednati otázka hospodářských družstev na Severu a zbudování organisace družstevnické. Pekárna brušská dnes velmi výtečně prosperuje a svými výrobky zamlouvá se dělnictvu, respektive hornictvu. Svému účelu pak vyhoví, když na celém Severu chléb bude odebírán a každé hornické rodině našich kamarádů chléb bude dodáván. Jest k tomu zapotřebí všechny kamarády s věcí seznámiti, stav podniku, hlavně užitek vzešlý horníkům vysvětliti a to má konference tato provésti. Denní pořádek konference je navržen: Naše hospodářská družstva na Severu a volné návrhy. Organisace a naše spolky nechť své zástupce na poradu vyšlou a krok ku předu po této stránce učiní.“

ochranná známka – Dělnická pekárna „Federace“

Volné sdružení bezvěrců severských

Dne 25. dubna 1909 se odbývala společná schůze důvěrníků organisací bezvěrců z Mostecka a Duchcovska. Projednávala se činnost bezvěreckých skupin a byla ustanovena stálá pracovní a právní komise.

Při prvním bodu jednání bylo umluveno, aby hnutí pořádalo veřejné přednášky a rozhovory. Přednášková činnost byla dosud zanedbávána, co se rozhodli přítomní delegáti napravit. Velkou vinu na tom neslo také to, že dosud anarchističtí bezvěrci byli organizování v Lize bezvěrců nebo Volné myšlence, ty však chtěli především příspěvky, ale na žádost o vyslání referenta kolikrát nepřišla ani odpověď, a tak tato činnost na severu pokulhávala.

Dále byla diskutována otázka jak státní orgány postupují proti bezvěreckému hnutí. Bylo poukázáno na poslední případ rozpuštění konference bezvěrců 4.dubna 1909, která byla bez příčiny rozpuštěna. Rozhodnuto, že pokud rakouské státní orgány nedovolují anarchistickým bezvěrcům se scházet na základě spolčovacího zákona, budou se od nyní scházet na základe shromažďovacího zákona. Zároveň bylo vyzváno k dalšímu způsobu cesty volné agitace od domu k domu, muž k muži.

V tomto smyslu shodli se také přítomní důvěrníci organizací a prohlásili, aby se ustanovilo společné sdružení všech bezvěrců na severu, aby byl přehled činnosti a činnost koordinována tak, aby byli bezvěrci schopni v každé organizaci k společným protestním akcím a bojům proti klerikalismu.

Za tímto účelem byla zvolena šestičlenná komise, která bude mít na starost koordinaci, a také vyřizovat žádosti a právní ochranu.

Bylo dohodnuto, aby právní komise mohla plnit svůj účel, zaveden jednotný příspěvek na hrazení výloh v obnosu 10 haléřů, který se bude odvádět k rukám komise a bude sloužit na agitaci a právní ochranu bezvěrců.

Na závěr schůze se ještě promluvilo o školní otázce vzhledem k bezvěrcům a poukázáno na bezpráví, které se páchá na dětech bezvěrců, ale i dětech věřících, kde je mládež ohlupována náboženskými fanatiky, kteří si uzurpují školy a právo na výchovu dětí, ačkoliv sami žádné děti kvůli celibátu kněží nemají. A jak zaznělo na schůzi: „ A toto jest překážkou každého pokroku a příčinou persekuce učitelstva a bezvěrců!“

Po obsáhlém referátu k otázce školství byla schůze ukončena s pozdravem „Na zdar!“

Valná hromada Odborného hornicko hutnického vzdělávacího spolku „Mezinárodní jednota“ v Hostomicích 25. dubna 1909

Místní anarchistický spolek Odborný hornicko hutnický vzdělávací spolek „Mezinárodní jednota“ v Hostomicích musel čelit obdobně jako další anarchistické organizace vládní represi. Jelikož byl spolek součástí České federace všech odborů,  byly c. k. místodržitelstvím rozpuštěny výnosem ze 7. 8. 1908 s absurdním odůvodněním, že činnost spolku směřuje k násilnému převratu stávajícího veřejného řádu. Zatímco jiné anarchistické spolky se podařilo úředně obnovit poměrně brzo, spolek „Mezinárodní jednota“ zápasil s politickými úřady celých devět měsíců. To se nakonec povedlo počátkem dubna 1909 a místní anarchisté okamžitě svolali valnou hromadu na 25. dubna 1909 do spolkové místnosti pana Františka Jedličky. Valná hromada byla spojena s přednáškou. Na stránkách týdeníků byla otištěna následující výzva svolavatelů:

Veškeří horníci, jakož při tomto odboru pracující dělníci, všichni dostavte se k této valné hromadě a za členy se přihlaste. Ukažte veřejnosti, že žádná persekuce neubije naši myšlenku, naopak k lepší společné práci přinutí“.

Tisková konference Hornických listů 18.července 1909

Dne 18.července 1909 se konala tisková konference anarchistů.

Konference se usnesla, že každá místní organizace bude ručit za odebrané tiskopisy. Dále, že kolportér má místní organizaci na každé měsíční schůzi podávat zprávu o stavu distribuce a placení za tiskoviny. Kolportér má na schůzi podávat zprávy, kolik zaplatil redakci a kdo z členů dluhuje. Mimo kolportéra bylo doporučena, aby si každá místní skupina anarchistů zvolila jednoho revisora, aby revidoval distribuci a na něj bude redakce Hornických listů zasílat měsíční vyúčtování.

V Hornických listech je k tomu psáno následující: „Při podávání zpráv delegátů zjištěno, že některé organisace mají tento způsob již kolportáž zavedenu, avšak každá jinak, čemuž také usnesení konference nebrání, jakým způsobem se organisace věc zařídí, ale usnesení, že organisace ručí za odebrané tiskopisy, platí pro všechny stejně.“

Při podávání zpráv za poslední půlrok o stavu Hornických listů, bylo shledáno, že největší problém s placením distribuce mají menší organizace. Poté byla schválena bilanční zpráva.

Poté se rozvinula diskuse, na konci které bylo schváleno usnesení:

Organisace ručí za správné placení listu, stará se o jeho rozšíření, má svého revisora, jenž podává zprávu každý měsíc o stavu kolportáže, redakce zasílá měsíční účty a uveřejňuje v listě ony, kteří dluhují, organisace béřou za své proti dluhujícím zakročiti.“

Poté bylo přijato následující usnesení:

Organisace přijímají do své zprávy do své správy kolportáž Hornických listů, za kterou ručí a zavazují se, že každou vzešlou škodu, zejména neplacení kolportáže, samy uhradí, čímž béřou kolportáž na svou zodpovědnost. Zároveň ukládají redakci povinnost každého poškozovatele listu pranýřovati. Konference žádá organisace, které na konferenci přítomny nebyly, své dobrozdání redakci podati, zda-li souhlasí s usnesením konference.“

Po tomto usnesení podána zpráva o internacionálním bureaux a poměru českého anarchistického hnutí k němu. Dále bylo poukázáno, že 1.září 1909 končí první období trvání sekretariátu a že je zapotřebí k přistoupit a zaplatit příspěvky do 8.srpna 1909. Na to zvoleni dva zástupci za severské organizace. Roční příspěvek činil 250 haléřů.

I.výroční sjezd České anarchistické federace (1905)

Česká anarchistická federace (ČAF) bilancovala svoji roční existenci na svém I.výročním sjezdu o vánocích roku 1905 v Praze. Sjezdu se účastnilo 43 delegátů, především pražských členů, který konstatovali, že ČAF čítá celkem 260 členů rozdělených do 23 místních organizací. V září 1905 měla ČAF dokonce jen 226 členů. Přistoupila nová skupina ve Varnsdorfu. Na sjezdu bylo doporučeno, aby členové ČAF vstoupili do České federace všech odborů a měli tak dvojí členství. Hlavní referát na sjedu podal Ladislav Knotek. Jedním z hlavních bodů jednání sjezdu byla antimilitaristická propaganda. Ladislav Knotek na sjezdu navrhl vytvořit přímo antimilitaristickou federaci, která by obstarávala antimilitaristickou agitaci. Ladislava Knotka k tomu inspirovala skutečnost, že se v té době v severovýchodních Čechách ustanovilo několik antimilitaristických skupin mladé anarchistické generace a přihlásily se k Mezinárodnímu dělnickému sdružení protimilitaristickému, založenému v Amsterdamu v roce 1904. Návrh sice neprošel, avšak bylo rozhodnuto v tomto směru spolupracovat s českými socialisty a antimilitaristicky pracovat prostřednictvím tisku, letáků a ovlivňováním rekrutů. Sjezd přijal za svou zásadu generální stávku, o které na sjezdu řečnil Karel Vohryzek a zároveň rozhodl v zesílení protináboženských akcí. Slíbil podporu volnomyšlenkářskému spolku „Augustin Smetana“, ale mezi anarchisty měli tuto akci vést vlastní řečníci. Dalším projednaným bodem byla otázka tisku. Karel Vohryzek navrhl ČAF sloučení Práce s Omladinou. Proti návrhu se postavil především Michael Kácha. To přijato nebylo. Sjezd se vyjádřil také k opoziční skupině anarchistů kolem Františka Hajšmana a Františka Dlouhého a spol. Bylo rozhodnuto ponechat ji svému osudu, varovat před jejich podniky všechny příslušníky hnutí a neudržovat s ní styky.

II.pololetní sjezd ČFVO 1906

II.pololetní sjezd České federace všech odborů (ČFVO) se sešel 22. července 1906 v Lomu. Na sjezdu bylo zastoupeno 28 místních organizací. Sjezd proběhl klidně a hladce, většinou se podávali zprávy o proběhlé činnosti. Za poslední období pořádala ČFVO průměrně 6 veřejných schůzí každý týden. Sjezdu se účastnil také Karel Toman, který se vrátil ze své cesty ze zahraničí a byl sjezdem zvolen jednatelem ČFVO s týdenním příspěvkem 8 korun, které byly hrazeny z prodeje Nové Omladiny. Sjezd ohlásil, že ČFVO sdružuje 120 místních organizací a čítá 4000 řádných členů. Většinu členů ČFVO tvořili severočeští anarchističtí horníci, konkurenční sociálně demokratické odbory Unie horníků rakouských ve stejnou dobu čítala pouze 1747 členů z valné většiny tvořené havíři německé národností, naopak u ČFVO tvořili člení skoro výhradně jen česky mluvící horníci.

Toman Karel (1877-1946)

 

I.výroční sjezd České federace všech odborů (ČFVO) 1905

Česká federace všech odborů bilancovala svoje roční fungování na svém I.výročním sjezdu ČFVP, který se konal dne 5.listopadu 1905 v Lomu. Výroční sjezd byl na rozdíl od předchozích sjezdu reprezentativní a silně obeslán, zastoupeno bylo svými volenými delegáty 34 organizací. ČFVO v té době sdružovala 1600 řádných členů. Sjezd přijal resoluci navrženou Karlem Vohryzkem o další činnosti, ve které se ČFVO pokládá za revolučně hospodářskou organizaci, která prosazuje své požadavky agitací, organizováním antimilitaristického a antiklerikálního boje a zvláště potom generální stávku. Bere zřetel také na denní boj proletariátu za zlepšení jeho životních podmínek. V tomto jde hlavně o hospodářský boj, založený na taktice místních a všeobecných stávek, sbotáží a bojkotů. Sjezd také rozhodl, aby se Omladina stala přímo publikací ČFVO a vycházela dvakrát do týdne, co se uskutečnilo od roku 1906, kdy Omladina změnila název na Novou Omladinu. Dále bylo rozhodnuto, aby se okresní federace mostecká konstituovala jako samostatná federace a sekce ČFVO.

Ve volbách byl ve své funkci starostou Alois Bašus a obvodní (krajské) důvěrníky zvoleni:

Josef Švejkovský – Lom

Karel Vavroch – Smečno

Antonín Rejha – Růžodol

Julius Kadavý – Bohosudov

Antonín Řehoř – Záluží

Mezi 18ti okresními důvěrníky byl mimo jiné zvolen i Ladislav Knotek za Prahu.

Na výročním sjezdu se řešila také otázka vzahu obou federací: ČFVO a České anarchistické federace (ČAF). Sjezd ČFVO se vyjádřil v tom smyslu, že „vyslovuje k vánočnímu sjezdu (ČAF) přání, aby ČAF přistoupila za člena ČFVO.

Po ukončení sjezdu se z taktických důvodů konala důvěrná schůze ČFVO, které se účastnilo všech 34 zastoupených organizací, přijalo „Zásady anarchistického boje“, které vypracoval Ladislav Knotek.

ČFVO

III.sjezd České federace všech odborů 1905

Další v pořadí již třetí, tzv pololetní III. sjezd České federace všech odborů (ČFVO) proběhl za necelé tři měsíce od předchozího, dne 4.června 1905 v Lomu. Přítomni byli delegáti z 16 organizací Most, Lom, Horní Lom, Libkovice, Lipětín, Louka, Chudeřín, Bohosudov, Ervenice, Hostomice Chotovinky, Záluží, Kopisty, Nová Vest u Duchcova, Osek a Smečno. Třetí sjezd ČFVO mohl konstatovat příliv nových členů, kdy se členská základna rozrostla na 1516 řádných členů. Na postu starosty vystřídal Františka Podolku Alois Bašus z Lomu. Na sjezdu byla přijata také změna stanov a přijato rozšíření působnosti ČFVO na celé Rakousko. Novou významnou posilou ČFVO se stala Federace stavebních dělníků z Vídně, která v roce 1905 čítala na 150 členů a pomalu se rozvíjela.

ČFVO

II.sjezd České federace všech odborů 1905

Dne 5.března 1905 se uskutečnil II.sjezd České federace všech odborů (ČFVO), který proběhl v Lomu za účasti 17 organizací. Přítomní delegáti zastupovali organizace z Oseka, Lomu, Libkovic, Bohosudova, Dolního Jiřetína, Lipětína, Mostu I, Dubí, Záluží, Louky, Hostomic, Chudeřína, Břežánek, Motyčína, Třebušic a Krásného Března. Své delegáty nevyslaly organizace Most II, Ervenice, Chotovinky, Doblhof II, Doblhof III, Horní Litvínov, Růžodol, Sobotka, Sokolov, Hajnice, Lísková, Kopisty, Mladá Boleslav, Praha. Po půlroku existence mohli přítomní delegáti konstatovat, že ČFVO čítá přesně 1245 řádných členů, a čekalo se na písemné přihlášky dalších 80 členů, kteří proklamovali svůj vstup. Nově se přihlásili k vstupu do ČFVO organizace v Háji u Duchcova, Nové Vsi – Hrdlovky u Duchcova, Bíliny a Komořan. Také na tomto sjezdu měl hlavní řeč Karel Vohryzek, mluvil o dalším vnitřním budování ČFVO, o programu všeobecné stávky, antimilitaristické a protiklerikální propagandě.

ČFVO