VII.Sjezd Sdružení československých horníků (1926)

VII.Sjezd Sdružení československých horníků se sešel dne 6 a 7 března roku 1926 v Mostě v Hornickém domě. Sedmého sjezdu se účastnilo 66 delegátů místních odboček ze všech uhelných revírů a 6 hostů, mezi nimi i Bohuslav Vrbenský z Prahy.

Po zahájení sjezdu a uvítání delegátů odboček předsedou Písařovičem Josefem byly zvoleny příslušné komise, jako komise ověřovací, návrhová a volební. Poté byla podána celková zpráva za uplynulý rok konstatující bídnou situaci v hornickém průmyslu, která trvá již třetím rokem a stále se zhoršuje. Na mnoha dolech se pracují jen čtyři směny, v mnoha revírech dochází k propouštění a zastavování provozu. Drahota se nesnižuje, naopak novými vládními opatřeními k vyhledání peněžních zdrojů stoupá a vláda přikročila k strhávání daní z příjmu i z „žebrácké mzdy hornické“, která horníkovi za tři, čtyři směny práce po sražení pojistných příspěvků ještě zbyde. Navíc vláda plánuje novelou zákona o hornickém pojištění snížit penze starým horníkům. Sdružení československých horníků spatřuje řešení v socializaci dolů, doly mají být dány pod zprávu národů či přímo horníků, aby se výroba a distribuce děla pod kontrolou zájmů všeobecných a nikoliv dle hrabavostí a ziskulačností kapitalistů.

Podána byla dále zpráva o hornické koalici a její činnosti, které je Sdružení československých horníků členem. Sjezd poukázal na nešťastné tříštění sil v hornickém odboru zakládáním nových a nových odborových organizací, mnohdy nepřátelských zájmům horníků, z kterého těží zaměstnavatelé snižováním mezd i v rámci mzdových smluv a oklešťováním různých výhod vydobytých po roce 1918. Sjezd objasnil obtíže, vzniklé po přijetí M.V.S. do hornické koalice a zakončil zprávu přáním, aby Sdružení československých horníků trvalo nadále a tvořilo tak most k překonání rozporů a sblížení se extrémů zleva i zprava v zájmu všeho hornictva v Československu. Byla také podána zpráva k stanovisku hornické koalice k vládnímu návrhu, jenž má zhoršit hornické pojištění.

Sdružení československých horníků čítalo koncem roku 1925 celkem 5947 členů, z nichž hlavní jádro je na severu, ostatní pak v ucelených odbočkách za vedení revírních výborů na Kladensku, Plzeňsku, Svatoňovicku a Ostravsku.

Po zprávě předsedy Josefa Písařoviče podal zprávu tajemník Fišer Josef, na co ujali slova obvodní důvěrníci.

Za Kladenský revír podal zprávu Hošek Josef o situaci v hornictví, která se jeví neméně beznadějnou nežli jinde a to hlavně trvalým redukováním počtu zaměstnanců.

Z Plzeňska podal zprávu revírní důvěrník Moulis Josef. Také on konstatoval, že v uplynulém roce se málo učinilo k jednotě hornického odborového hnutí. Jak kladenský, tak i plzeňský revírní důvěrník se vyslovil pro setrvání Sdružení československých horníku v podobě jaká je, a zároveň vyslovili souhlas , že je potřeba docílit jednotnosti hornických organizací, aby se podařilo udržet dosavadní hornické pojištění, proti kterému vytáhla vláda.

Dále vystoupil na sjezdu revírní důvěrník Bukač ze Svatoňovicka, který podával zprávu o zdejší činnosti.

Potom přišla řec na to, že je vyvíjen soustavný útok z prava i zleva proti Sdružení československých horníků, šíří se proti němu nepravdy.

K zprávě předsedy Josefa Písařoviče se na sjezdu rozvine debata. Po ní se ujímá slova host Bohuslav Vrbenský, který v krátké řeči objasnil hospodářskou situaci v Československu i v celé Evropě, mocenské poměry a nutnosti, stavět mezinárodnímu kapitálu hráz jednotným postupem organizovaného dělnictva. Poté se Bohuslav Vrbenský postil do vládních socialistických stran, pod jejíž vedením je dělnictvo vedeno do hospodářského úpadku a zotročení dělnických mas. V důsledku těchto slov, které kritizovaly reformismus a jeho propagátory, odevzdal předseda Písařovič řízení sjezdu do rukou místopředsedy Šindlera Vojtěcha a opustil zasedací místnost.

V další diskusi, do které se zapojili delegáti odboček z Lomu, Oseka, Chotějovic a Kopist, člen Hanuš ze Svatoňovic vysvětluje okolnosti poklesu členstva Sdružení, způsobené propouštěním, jen na Svatoňovicku bylo z osazenstva dolů z 1300 horníků kolem 450 propuštěno z práce a mnozí penziováni, co se dotklo i členů Sdružení.

Delegát Rout Josef z odbočky z Kopist si stěžoval na chyby v samotných řadách horníků, kdy členové komunistické hornické sekce M.V.S. Zcela neodůvodněně označují členy Sdružení dokonce i za zrádce, čím se ovšem zájmům hornictva neprospívá, nemluvě o okolnosti, že se pracovníkům v hnutí další práce takto znechucuje.

Bývalý anarchokomunista Bohuslav Vrbenský v roce 1925 se svojí stranou bývalých anarchokomunistů Nezávislé strany socialistické dělnické vstoupil do Komunistické strany Československa. Předpokládal, že tak učiní i syndikalisté z řad Sdružení československých horníků, zároveň měl v úmyslu je přesvědčit, aby vstoupili do tzv. „Rudých odborů“ Mezinárodního všeodborového svazu řízeného z Moskvy. Několik měsíců před VII. sjezdem Sdružení objížděl hornické odbočky s cílem pro jeho plán připravit půdu. Jako host se také zúčastnil VII.sjezdu Sdružení československých horníků konaný ve dnech 6. a 7.března 1926, kde podal návrh k vystoupení ze svazu koalovaných hornických svazů a vstupu Sdružení do “Rudých odborů“ M.V.S. Přes všechny snahy, a staré známosti, byl však návrh drtivou většinou delegátů zamítnut a Sdružení se přidrželo zásady politicky neutrálního revolučního syndikalismu.

Nasledovně vystupuje celá řada delgátů, která se vyslovuje pro další trvání a upevnění Sdružení československých horníků.

Na to vystupuje delegát Kučera Antonín z Mostu, který obhajuje řízení Sdružení československých horníků dlouholetou výchovou členstva, kterému se v odbočkách vždy ponechávala nejúplnější autonomie.

Poté byl sjezd v čtyři odpoledne předsedou Šindlerem přerušen a jeho pokračování odloženo na příští den.

Následujícího dne zahájil místopředseda Šindler jednání sjezdu případem bývalého tajemníka Podolky Františka, který se ve své žáležitosti odvolal k rozhodnutí sjezdu.

František Podolka byl sjezdu přítomen, ujal se slova a v delší řeči objasňoval svůj případ, tvrdě, že si není nijak vědom jakéhokoliv provinění, ani že nelze nikomu a tudíž ani jemu, připisovati, kam má říditi své politické sympatie a náklonnosti a tak, jak jednal, činil ze své svobodné vůle, v čemž jej ani Sdružení co zaměstnavatel, neměl právo omezovat.

Dosti dlouhé Podolkovy řeči krátký smyl byl ten, že se Podolka domníval být zcela oprávněn, být co zaměstnanec Sdružení politickým příslušníkem sympatické mu strany, a mimo to ukazoval lidem, s nimiž byl ve vlastnosti tajemníka Sdružení ve styku, kandidátní listinu, kterou je jim vhodili o volbách do parlamentu a senátu do urny. Nakonec omráčil sjezd pověstným výrokem Beblovým, že i on v pádu potřeby hodí si břízy na svůj starý hřbet a půjde hájit československý stát proti každému nepříteli. To v sále mezi delegáty vyvolalo salvu smíchu.

Na to se ujal slova Weinfurter Čeněk, který vysvětlil stručně skutečné příčiny, proč se Sdružení usneslo nepodržet ho ve službách organizace. Na politickém přesvědčení Podolky, na okolnosti, komu dává o volbách hlas, záleželo Sdružení starého čerta.

Byly tu však podstatné důvody k předpokladům, a to na základě dopisu Podolkova jednomu funkcionáři odbočky Sdružení, že by sdružení mohl špatně posloužit svojí nenadálou sentimentalitou pro národne sociální partaj a proto byl dán na tříměsíční placenou dovolenou až do rozhodnutí sjezdu.

V této záležitosti se vystřídala řada řečníků a konečně sjezd proti 3 hlasům z 66 delegátů rozhodl, usnesení výborové schůze schválil a na služby Františka Podolky více nerefletovat. Nechť jde, kam jej staré srdce táhne.

Na to se ujímá slova Václav Draxl ohledně novely k zákonu o hornickém pojištění a přečetl sjezdu navrženou podobu resoluce ke schválení. Dále se mluvilo o důležitých bodech zákona o závodních radách a o předpokladech, jaké vyžadují hornické soudy k projednávání podaných žalob.

Václav Draxl dále vysvětlil podaný návrh ke szměne stanov sdružení, a opatření, v podstatatě čistě technické, aby nebyly nadále organizační příspěvky odváděny odbočkami odděleně, z části na ústředí a z části do redakce Hornických listů, ale aby byl celý příspěvek zahrnující i cenu odborového časopisu zasílán přímo na ústředí do Mostu.

Předseda volební komise Novák přečetl navrženou kandidátku nového výboru. Kandidátla je sjezdem přijata většinou hlasů proti šesti a všichni navržení funkce přijali.

Za předsedu byl zvolen Fišer Josef ze Záluží u Mostu, za místopředsedu Šindler Vojtěch z Ervenic, za pokladníka Procházka z Mostu.

Za členy ústředního výboru zvoleni:

Weinfurter Čeněk z Lomu

Rynda Václav z Duchcova

Janovský Josef ze Souše

Hřích Josef ze Záluží u Mostu

Tůma František z Nové Vsi

Pleticha Josef z Trmic

Náhradníky zvoleni:

Konopník Václav z Dolního Jiřetína

Havel z Nové Vsi

Daněk Václav z Duchcova

Plecháč Jan z Mostu

Revisory účtů zvoleni:

Růžička Josef z Dolního Jiřetína

Rout Josef z Kopist

Mazanec Karel z Konobrže

Kříž Matěj z Růžodolu

Keyzlar z Ledvic

Za Routa, který funkci nepřijal, navržen Bureš Josef z Háje u Duchcova

Členy širšího výboru zvoleni:

Moulis Josef za Plzeňsko

Hošek Josef za Kladensko

Tůma za Ostravsko

Bukač za Turnovsko

Místopředseda Šindler Vojtěch ukončil na to sjezdové zasedání s menším doslovem v 15 hodin.

 

Ustanovující sjezd České federace všech odborů

Ustanovující sjezd České federace všech odborů (ČFVO) se dle plánu konal 27.listopadu 1904 v Lomu. Bylo na něm přítomno 32 delegátů z 23 organizací, a zástupci dvou časopisů Omladiny a matice Svobody. Dalších 8 organizací ze vzdálenějších míst v severovýchodních Čechách se přihlásilo písemně. Podle referátu otištěném v Omladině dne 1.prosince 1904 byly ustanovujícího sjezdu ČFVO zastoupeny následující organizace Bohosudov, Břežánky, Lom, Dubí, Dolní Jiřetín, Sokolov, Hostomice, Hajnice (Haindorf), Lísková (Haselbach), Chudeřín, Kopisty, Krásné Březno, Lipětín, Louka, Most, Mladá Boleslav, Osek u Duchcova, Praha, Růžodol, Sobotka, Třebušice, Záluží a Motyčín. Písemnou přihlášku poslaly organizace ze Dvora Králové nad Labem, Bíůlé Třemošné, Pardubic, Hronova, Náchoda, Velké Poříče, Police nad Metují a Červeného Kostelce. Podle odhadů tak zatím bez přihlášek vstoupilo do ČFVO kolem 1000 členů. Jako sídlo ČFVO byla navrhována Praha, Teplice, Most a Liberec, nakonec byl určen Lom. Na ustanovující schůzi byl přítomen také anarchista a redaktor Jan Opletal. Na sjezdu mu bylo navrženo, aby přesunul časopis Matici svobody z Brna do Liberce, kde by více pomohl rozvoji anarchistického hnutí, což Jan Opletal odmítl s odůvodněním, že má stále v tiskárně dluh 600 korun a musel by se zaplatit. A tak se rozhodlo, aby se s přeložením počkalo. Ve své závěrečné řeči pochválil ustanovující sjezd jako nejvýznamněší čin v dějinách českého anarchismu a manifestačně prohlásil provedení budoucí generální stávky za konečný cíl hnutí.

Hlavním řečníkem na ustanovujícím sjezdu byl přirozeně iniciátor Karel Vohryzek, který podal přehled o vývoji a současném stavu anarchistického hnutí. Časopis omladina byl přítomnými delegáty schválen jako publikační orgán ČFVO, ale přitom zůstal majetkem Severočeské hornické federace.

Ve volbách funkvinářů ČFVO byli zvoleni:

František Podolka (Lom) – starosta ČFVO

Josef Písařovič (Most) – obvodní důvěrník ČFVO

Stanislav Horský (Sokolov) – obvodní důvěrník ČFVO

Antonín Polívka (Lom) – obvodní důvěrník ČFVO

Antonín Rejha (Růžodol u Liberce) – obvodní důvěrník ČFVO

Karel Černý (Dubí u Teplic) – obvodní důvěrník ČFVO

Josefl Pacík (Most) – okresní důvěrník ČFVO

Josef Seidl (Praha) – okresní důvěrník ČFVO

Členský průkaz ČFVO

Konference anarchistů bezvěrců 12.srpna 1906 v Záluží

Anarchisté a bezvěrci z Mosteckého okresu svolali na 12.srpna 1906 konferenci bezvěrců do spolkového hostince „Mostecká pivnice“ v Záluží u Mostu na devátou hodinu ranní. Svolavatelem byl anarchista Vojtěch Šedivý. Důvody konference sdělují na stránkách svolavatelé následovně:

„Kamarádi bezvěrci okresu Mosteckého! Jak vám známo nebéře c. k. okresní hejtmanství na vědomí oznámení o vystoupení dítek našich, které nejsou ještě 7 roků staré. Chcete-li aby i o této věci jasno byli, jest povinností každého místa, aby konferenci onu obeslalo.“

Veřejná schůze anarchistů 29.července 1906 na Žižkově

Pražští anarchisté svolali na neděli dne 29.července 1906 veřejnou schůzi lidu s programem „Výluky a moderní způsoby dělnického boje“. Schůze se konala v hostinci „U Prokopa Velikého“ na Žižkově. Jak dosvědčuje Nová Omladina: „Vládní zástupce schůzi přítomný Nikl, úředník policejního komisařství žižkovského „tloukl po dobu schůze špačky“, náhle vyskočil, žádal nejprve předsedu, aby řečníka kamaráda Ladislava Knotka napomenul, pak si to ale rozmyslil a rozpustil schůzi. Přítomní ale bouřlivě protestovali proti nezákonnému, a úplně neodůvodněnému rozpuštění. Komisař Nikl se vytratil, aby se vrátil s tuctem policajtů pod velení policejního důstojníka a dal místnost vyklidit. Aby neodešli bez triumfu zmocnili se policajti as 15letého hocha, kterého pod silným kordonem stráže dopravili na strážnici.“

Ladislav Knotek (1884–1957)

Veřejná schůze s přednáškou anarchistů 2.června 1899 v Mrklově

Dne 2.června 1899 uspořádala Vzdělávací dělnická beseda Havlíček v Mrklově na Jilemnicku v Hanušově hostinci veřejnou schůzi spojenou s přednáškou, na které promluvil redaktor anarchistického listu Omladina průkopník anarchistického hnutí Vilém Korber. Veřejnou schůzi svolal zdejší anarchista Novotný Čeněk z Dolních Štepanic. Vilém Korber dorazil na přednášku v doprovodu svého syna Čeňka Korbera a kolegy Antonína Pravoslava Kaliny, autora známého Manifestu anarchistů českých. Kalina na schůzi také přednášel. Později přišlo na přednášející anarchisty udání, že jeden z nich měl použít výroku: „Když k Vám přijde státní úředník nebo sluha jakýkoliv a zvláště četník ke stavení, tu berte na ně klacky!“ Podle policejní správy, byl pak hned následující den 3. června 1899 v obci Mrklově napaden četník František Muller tkalcem Františkem Jeriem. Hlášena na schůzi byla také přítomnost dalšího tkalce Aloise Duška z Mrklova, který strážmistrovi doznal přítomnost pražských anarchistů na schůzi dle doložených fotografií. Svědkové však inkriminovaný výrok nepotvrdili a tak po několika měsících bylo trestní stíhaní proti nim zastaveno dne 18.září 1899, ačkoliv o něj mělo veliký zájem jak pražské místodržitelství, tak i policejní ředitelství ve Vídni.

Anarchistická konference roku 1899: k 1. světovému všeanarchistickému kongresu v Paříží roku 1900

První Anarchistická konference k 1. světovému všeanarchistickému kongresu v Paříží svolávanému v roce 1900 proběhla již 16.června 1899 v Lomu u Mostu. Cílem konference bylo vypracovat stanovisko českých anarchistů k pařížskému kongresu. Na konferenci se shromáždilo 130 delegátů anarchistického hnutí, včetně předních redaktorů a předáků jakým byl S. K. Neumann, Vilém Korber či Karel Vohryzek. Policii bylo datum a místo konference známo a zasedání rozpustila hned na začátku jednání.

Konference a zájem českého anarchistického hnutí o světový anarchistický kongres se stal záminkou k další represivní vlně a perzekuci. Začalo zatýkání, celkem bylo zatčeno 20 anarchistů, uvěznění Viléma Korbera mělo fatální následky, podlomilo mu zdraví, který několik dní po jeho propuštění umírá!

Karel Vohryzek (1879 – 1933)
Stanislav Kostka Neumann

Policie rozpouští všechny anarchistické spolky Omladiny (všech 14) a pak dalších 21 spolků vzdělávacích, podpůrných, odborných a zábavních. V dalších měsících následovalo rozpuštění dalších dělnických spolků, které s anarchisty spolupracovaly…

Anarchistické konference roku 1899: na cestě k sjednocování a pevnějším organizacím

Proces ideového sjednocování anarchistického hnutí vyvolal také snahy o pevnější organizační struktury. Největší intenzity nabylo projednávání těchto otázek v roce 1899. V lednu a únoru tohoto roku se sešly anarchistické konference v Duchcově a Mostě, které byly dosti početně obeslané.

Na konferencích došlo k téměř jednomyslné shodě v doporučení: „Aby bylo intenzivně přikročeno k pozitivní organizaci zejména ve směru ekonomickém, a aby se anarchistické hnutí srazilo v samostatné spolky…“

Duchcovská anarchistická konference proběhla koncem ledna 1899, podle policejního hlášení se jí účastnilo 20 delegátů. Účastnil se jí také známý a stařičký anarchista Vilém Korber, který na konferenci přednášel o knize ruského anarchisty P. A. Kropotkina „Kolektivismus a komunismus“ a zároveň navrhoval založení podpůrné pokladny v Praze, jež měla být základem pro budoucí zřizování družstevních organizací.

Mostecká konference proběhla koncem února 1899 v Břežánkách u Mostu, kde byly projednávány přijaté rezoluce z Duchcovské konference. Bylo to zjevně jedno z nejvýznamnějších anarchistických shromáždění, protože se ho účastnili v dosti vysokém počtu zástupci anarchistických spolků ze všech oblastí, redaktoři všech anarchistických tiskovin. Na konferenci bylo přítomno 73 delegátů.

Doporučení, aby se příslušníci anarchistického hnutí „účastnili v odborových spolcích v počtu co největším“, aby tyto spolky byly nejen obrannými, ale i „výbojnými“, aby se staly školou svých členů pro budoucnost.

Okresní hornická konference anarchistů roku 1903

Jedním z největším shromážděním především severočeských anarchistů, které se zabývalo diskusí ohledně taktiky anarchistického hnutí byla Okresní hornická konference v únoru roku 1903 v Mostě. Konference se účastnili delegáti 60 hornických spolků, kteří jednomyslně podpořili orientaci na urychlené budování odborového hnutí. Výrazné odmítnutí plánů pražských anarchistů navrhujících zakládání propagačních volných skupin, naznačilo vystoupení několika severočeských hornických delegátů, kteří kritizovali „některé kamarády“, že prý místo řešení konkrétních problémů zbytečně filozofují.