II.výroční sjezd České federace všech odborů (1906)

Druhý výroční sjezd České federace všech odborů (ČFVO) se sešel 28.října 1906 v Lomu. ČFVO překonala rozkol uvnitř hnutí, kdy se od svazu vydělila část hornických organizací pod názvem Volné sdružení českých horníků (VSČH) s vlastním časopisem Hornické listy. Po organizování společně velké hornické stávky v létě 1906 došlo k zlepšení vztahů natolik, že se VSČH po mostecké konferenci rozhodlo vrátit do řad ČFVO jako autonomní federace. ČFVO tak disponovala dvěma časopisu Novou omladinou – coby všeodborových publikačním orgánem a Hornickými listy – jako odborným listem hornictva. Na sjezdu se sešli delegáti 39 místních organizací. Sjezd přijal návrh Josefa Písařoviče o utvoření samostatného odborů horníků, rozdělení působnosti obou časopisů a vzájemné podpoře. Diskutovalo se také přenesení sídla ČFVO do Prahy, ale bylo nakonec rozhodnuto, že se s přesunem do Prahy počká do definitivního vybudování federace horníků. Sídlo ČFVO tak bylo ponecháno na severu, jen bylo přeneseno z Lomu do Duchcova. Na postu starosty ČFVO vystřídal Aloise Bašuse Jan Douda, jednatelství bylo svěřeno Rudolfu Mášovi.

Členský průkaz ČFVO

III.sjezd Severočeské hornické federace

Již III.sjezd Severočeské hornické federace proběhl dne 10.dubna 1904. Sjezd rozhodl o položení základů pro budování širší organizace. Přítomní delegáti z řad anarchistických horníků pověřili Karla Vohryzka vypracováním stanov a padlo rozhodnutí sdružovat se dle spolčovacího práva. Bylo konstatována bohatá činnost, v uplynulém období za první tři měsíce roku 1904 bylo uskutečněno 176 schůzí, nejvíce v Lomu a Mostu. Severočeská hornická federace vzrostla i početně. K 1.dubnu 1904 čítala 823 členů. Zároveň bylo rozhodnuto přijmout do redakce svazového časopisu Omladina duchcovského veterána a redaktora anarchistu Tomeše Kašeho. Časopis Omladina tak byl napojen přímo na hornické spolky, a mohl si dovolit vyplácet obstojné honoráře. Na sjezdu padlo rozhodnutí nespolupracovat s „Volnými socialisty“ ustanovenými na Sokolovsku, kteří se zrovna odštěpili od sociální demokracie pro jejich kladný vztah k parlamentarismus a rozhodlo se vyčkat kam se posunou.

Dubnová konference Severočeské federace horníků 1904

Dubnová konference Severočeské federace horníků se konala mezi 10 až 23.dubnem roku 1904, přesné datum nevíme. Na konferenci se probíral svazový časopis Omladina. Bylo konstatováno, že časopis má 1000 korun čistého zisku, co byl první případ v historii českého anarchistického hnutí. Na konferenci byl schválen návrh stanov budoucí České federace všech odborů (ČFVO), s níž písemně vyslovili souhlas také anarchisté ze severovýchodu. Konference zároveň delegovala Karla Vohryzka na antimilitaristický sjezd v Amsterdamu a také mu poskytla finanční prostředky na zahraniční cestu, co bylo taktéž poprvé v jeho historii.

Jarní sjezd České federace všech odborů 31.března 1907

Jarní sjezd České federace všech odborů byl svolán na 31.března 1907 do Duchcova. ČFVO jednalo o rozšíření své působnosti pro celé Rakousko. Hlavním důvodem rozšíření byl fakt, že podle vzoru ČFVO vznikla ve Vídni Unabhangige gewerkschaftlice Organization fur Niederostereich. Dále se pak jednalo o přeložení sídla ČFVO do Prahy. Sjezd přijal časopis Komuna za svůj publikační orgán, zatímco o Hornických listech bylo rozhodnuto, že se stanou publikačním orgánem zakládané Hornické federace. Řešili se také potíže Hornických listů, které laborovaly se značnými dluhy u tiskaře a podíl na tom byl přiřknut vydavateli a redaktorovi Rudolfu Mášovi. Rudolf Máša byl tudíž sjezdem odvolán, a místo něj zvolen Václav Krampera. Na sjezdu Alois Bašus navrhl, aby anarchisté na severu uspořádali výstavu mrzáků, tedy skutečných lidí, kteří byli kapitálem připraveni o zdraví. Po delším jednáním, však byl tento návrh zamítnut. Probírala se také družstevní otázka, a sjezd rozhodl, že ČFVO bude všemožně podporovat kooperativní a konzumní spolky.

VII.Sjezd Sdružení československých horníků (1926)

VII.Sjezd Sdružení československých horníků se sešel dne 6 a 7 března roku 1926 v Mostě v Hornickém domě. Sedmého sjezdu se účastnilo 66 delegátů místních odboček ze všech uhelných revírů a 6 hostů, mezi nimi i Bohuslav Vrbenský z Prahy.

Po zahájení sjezdu a uvítání delegátů odboček předsedou Písařovičem Josefem byly zvoleny příslušné komise, jako komise ověřovací, návrhová a volební. Poté byla podána celková zpráva za uplynulý rok konstatující bídnou situaci v hornickém průmyslu, která trvá již třetím rokem a stále se zhoršuje. Na mnoha dolech se pracují jen čtyři směny, v mnoha revírech dochází k propouštění a zastavování provozu. Drahota se nesnižuje, naopak novými vládními opatřeními k vyhledání peněžních zdrojů stoupá a vláda přikročila k strhávání daní z příjmu i z „žebrácké mzdy hornické“, která horníkovi za tři, čtyři směny práce po sražení pojistných příspěvků ještě zbyde. Navíc vláda plánuje novelou zákona o hornickém pojištění snížit penze starým horníkům. Sdružení československých horníků spatřuje řešení v socializaci dolů, doly mají být dány pod zprávu národů či přímo horníků, aby se výroba a distribuce děla pod kontrolou zájmů všeobecných a nikoliv dle hrabavostí a ziskulačností kapitalistů.

Podána byla dále zpráva o hornické koalici a její činnosti, které je Sdružení československých horníků členem. Sjezd poukázal na nešťastné tříštění sil v hornickém odboru zakládáním nových a nových odborových organizací, mnohdy nepřátelských zájmům horníků, z kterého těží zaměstnavatelé snižováním mezd i v rámci mzdových smluv a oklešťováním různých výhod vydobytých po roce 1918. Sjezd objasnil obtíže, vzniklé po přijetí M.V.S. do hornické koalice a zakončil zprávu přáním, aby Sdružení československých horníků trvalo nadále a tvořilo tak most k překonání rozporů a sblížení se extrémů zleva i zprava v zájmu všeho hornictva v Československu. Byla také podána zpráva k stanovisku hornické koalice k vládnímu návrhu, jenž má zhoršit hornické pojištění.

Sdružení československých horníků čítalo koncem roku 1925 celkem 5947 členů, z nichž hlavní jádro je na severu, ostatní pak v ucelených odbočkách za vedení revírních výborů na Kladensku, Plzeňsku, Svatoňovicku a Ostravsku.

Po zprávě předsedy Josefa Písařoviče podal zprávu tajemník Fišer Josef, na co ujali slova obvodní důvěrníci.

Za Kladenský revír podal zprávu Hošek Josef o situaci v hornictví, která se jeví neméně beznadějnou nežli jinde a to hlavně trvalým redukováním počtu zaměstnanců.

Z Plzeňska podal zprávu revírní důvěrník Moulis Josef. Také on konstatoval, že v uplynulém roce se málo učinilo k jednotě hornického odborového hnutí. Jak kladenský, tak i plzeňský revírní důvěrník se vyslovil pro setrvání Sdružení československých horníku v podobě jaká je, a zároveň vyslovili souhlas , že je potřeba docílit jednotnosti hornických organizací, aby se podařilo udržet dosavadní hornické pojištění, proti kterému vytáhla vláda.

Dále vystoupil na sjezdu revírní důvěrník Bukač ze Svatoňovicka, který podával zprávu o zdejší činnosti.

Potom přišla řec na to, že je vyvíjen soustavný útok z prava i zleva proti Sdružení československých horníků, šíří se proti němu nepravdy.

K zprávě předsedy Josefa Písařoviče se na sjezdu rozvine debata. Po ní se ujímá slova host Bohuslav Vrbenský, který v krátké řeči objasnil hospodářskou situaci v Československu i v celé Evropě, mocenské poměry a nutnosti, stavět mezinárodnímu kapitálu hráz jednotným postupem organizovaného dělnictva. Poté se Bohuslav Vrbenský postil do vládních socialistických stran, pod jejíž vedením je dělnictvo vedeno do hospodářského úpadku a zotročení dělnických mas. V důsledku těchto slov, které kritizovaly reformismus a jeho propagátory, odevzdal předseda Písařovič řízení sjezdu do rukou místopředsedy Šindlera Vojtěcha a opustil zasedací místnost.

V další diskusi, do které se zapojili delegáti odboček z Lomu, Oseka, Chotějovic a Kopist, člen Hanuš ze Svatoňovic vysvětluje okolnosti poklesu členstva Sdružení, způsobené propouštěním, jen na Svatoňovicku bylo z osazenstva dolů z 1300 horníků kolem 450 propuštěno z práce a mnozí penziováni, co se dotklo i členů Sdružení.

Delegát Rout Josef z odbočky z Kopist si stěžoval na chyby v samotných řadách horníků, kdy členové komunistické hornické sekce M.V.S. Zcela neodůvodněně označují členy Sdružení dokonce i za zrádce, čím se ovšem zájmům hornictva neprospívá, nemluvě o okolnosti, že se pracovníkům v hnutí další práce takto znechucuje.

Bývalý anarchokomunista Bohuslav Vrbenský v roce 1925 se svojí stranou bývalých anarchokomunistů Nezávislé strany socialistické dělnické vstoupil do Komunistické strany Československa. Předpokládal, že tak učiní i syndikalisté z řad Sdružení československých horníků, zároveň měl v úmyslu je přesvědčit, aby vstoupili do tzv. „Rudých odborů“ Mezinárodního všeodborového svazu řízeného z Moskvy. Několik měsíců před VII. sjezdem Sdružení objížděl hornické odbočky s cílem pro jeho plán připravit půdu. Jako host se také zúčastnil VII.sjezdu Sdružení československých horníků konaný ve dnech 6. a 7.března 1926, kde podal návrh k vystoupení ze svazu koalovaných hornických svazů a vstupu Sdružení do “Rudých odborů“ M.V.S. Přes všechny snahy, a staré známosti, byl však návrh drtivou většinou delegátů zamítnut a Sdružení se přidrželo zásady politicky neutrálního revolučního syndikalismu.

Nasledovně vystupuje celá řada delgátů, která se vyslovuje pro další trvání a upevnění Sdružení československých horníků.

Na to vystupuje delegát Kučera Antonín z Mostu, který obhajuje řízení Sdružení československých horníků dlouholetou výchovou členstva, kterému se v odbočkách vždy ponechávala nejúplnější autonomie.

Poté byl sjezd v čtyři odpoledne předsedou Šindlerem přerušen a jeho pokračování odloženo na příští den.

Následujícího dne zahájil místopředseda Šindler jednání sjezdu případem bývalého tajemníka Podolky Františka, který se ve své žáležitosti odvolal k rozhodnutí sjezdu.

František Podolka byl sjezdu přítomen, ujal se slova a v delší řeči objasňoval svůj případ, tvrdě, že si není nijak vědom jakéhokoliv provinění, ani že nelze nikomu a tudíž ani jemu, připisovati, kam má říditi své politické sympatie a náklonnosti a tak, jak jednal, činil ze své svobodné vůle, v čemž jej ani Sdružení co zaměstnavatel, neměl právo omezovat.

Dosti dlouhé Podolkovy řeči krátký smyl byl ten, že se Podolka domníval být zcela oprávněn, být co zaměstnanec Sdružení politickým příslušníkem sympatické mu strany, a mimo to ukazoval lidem, s nimiž byl ve vlastnosti tajemníka Sdružení ve styku, kandidátní listinu, kterou je jim vhodili o volbách do parlamentu a senátu do urny. Nakonec omráčil sjezd pověstným výrokem Beblovým, že i on v pádu potřeby hodí si břízy na svůj starý hřbet a půjde hájit československý stát proti každému nepříteli. To v sále mezi delegáty vyvolalo salvu smíchu.

Na to se ujal slova Weinfurter Čeněk, který vysvětlil stručně skutečné příčiny, proč se Sdružení usneslo nepodržet ho ve službách organizace. Na politickém přesvědčení Podolky, na okolnosti, komu dává o volbách hlas, záleželo Sdružení starého čerta.

Byly tu však podstatné důvody k předpokladům, a to na základě dopisu Podolkova jednomu funkcionáři odbočky Sdružení, že by sdružení mohl špatně posloužit svojí nenadálou sentimentalitou pro národne sociální partaj a proto byl dán na tříměsíční placenou dovolenou až do rozhodnutí sjezdu.

V této záležitosti se vystřídala řada řečníků a konečně sjezd proti 3 hlasům z 66 delegátů rozhodl, usnesení výborové schůze schválil a na služby Františka Podolky více nerefletovat. Nechť jde, kam jej staré srdce táhne.

Na to se ujímá slova Václav Draxl ohledně novely k zákonu o hornickém pojištění a přečetl sjezdu navrženou podobu resoluce ke schválení. Dále se mluvilo o důležitých bodech zákona o závodních radách a o předpokladech, jaké vyžadují hornické soudy k projednávání podaných žalob.

Václav Draxl dále vysvětlil podaný návrh ke szměne stanov sdružení, a opatření, v podstatatě čistě technické, aby nebyly nadále organizační příspěvky odváděny odbočkami odděleně, z části na ústředí a z části do redakce Hornických listů, ale aby byl celý příspěvek zahrnující i cenu odborového časopisu zasílán přímo na ústředí do Mostu.

Předseda volební komise Novák přečetl navrženou kandidátku nového výboru. Kandidátla je sjezdem přijata většinou hlasů proti šesti a všichni navržení funkce přijali.

Za předsedu byl zvolen Fišer Josef ze Záluží u Mostu, za místopředsedu Šindler Vojtěch z Ervenic, za pokladníka Procházka z Mostu.

Za členy ústředního výboru zvoleni:

Weinfurter Čeněk z Lomu

Rynda Václav z Duchcova

Janovský Josef ze Souše

Hřích Josef ze Záluží u Mostu

Tůma František z Nové Vsi

Pleticha Josef z Trmic

Náhradníky zvoleni:

Konopník Václav z Dolního Jiřetína

Havel z Nové Vsi

Daněk Václav z Duchcova

Plecháč Jan z Mostu

Revisory účtů zvoleni:

Růžička Josef z Dolního Jiřetína

Rout Josef z Kopist

Mazanec Karel z Konobrže

Kříž Matěj z Růžodolu

Keyzlar z Ledvic

Za Routa, který funkci nepřijal, navržen Bureš Josef z Háje u Duchcova

Členy širšího výboru zvoleni:

Moulis Josef za Plzeňsko

Hošek Josef za Kladensko

Tůma za Ostravsko

Bukač za Turnovsko

Místopředseda Šindler Vojtěch ukončil na to sjezdové zasedání s menším doslovem v 15 hodin.

 

Ustanovující sjezd České federace všech odborů

Ustanovující sjezd České federace všech odborů (ČFVO) se dle plánu konal 27.listopadu 1904 v Lomu. Bylo na něm přítomno 32 delegátů z 23 organizací, a zástupci dvou časopisů Omladiny a matice Svobody. Dalších 8 organizací ze vzdálenějších míst v severovýchodních Čechách se přihlásilo písemně. Podle referátu otištěném v Omladině dne 1.prosince 1904 byly ustanovujícího sjezdu ČFVO zastoupeny následující organizace Bohosudov, Břežánky, Lom, Dubí, Dolní Jiřetín, Sokolov, Hostomice, Hajnice (Haindorf), Lísková (Haselbach), Chudeřín, Kopisty, Krásné Březno, Lipětín, Louka, Most, Mladá Boleslav, Osek u Duchcova, Praha, Růžodol, Sobotka, Třebušice, Záluží a Motyčín. Písemnou přihlášku poslaly organizace ze Dvora Králové nad Labem, Bíůlé Třemošné, Pardubic, Hronova, Náchoda, Velké Poříče, Police nad Metují a Červeného Kostelce. Podle odhadů tak zatím bez přihlášek vstoupilo do ČFVO kolem 1000 členů. Jako sídlo ČFVO byla navrhována Praha, Teplice, Most a Liberec, nakonec byl určen Lom. Na ustanovující schůzi byl přítomen také anarchista a redaktor Jan Opletal. Na sjezdu mu bylo navrženo, aby přesunul časopis Matici svobody z Brna do Liberce, kde by více pomohl rozvoji anarchistického hnutí, což Jan Opletal odmítl s odůvodněním, že má stále v tiskárně dluh 600 korun a musel by se zaplatit. A tak se rozhodlo, aby se s přeložením počkalo. Ve své závěrečné řeči pochválil ustanovující sjezd jako nejvýznamněší čin v dějinách českého anarchismu a manifestačně prohlásil provedení budoucí generální stávky za konečný cíl hnutí.

Hlavním řečníkem na ustanovujícím sjezdu byl přirozeně iniciátor Karel Vohryzek, který podal přehled o vývoji a současném stavu anarchistického hnutí. Časopis omladina byl přítomnými delegáty schválen jako publikační orgán ČFVO, ale přitom zůstal majetkem Severočeské hornické federace.

Ve volbách funkvinářů ČFVO byli zvoleni:

František Podolka (Lom) – starosta ČFVO

Josef Písařovič (Most) – obvodní důvěrník ČFVO

Stanislav Horský (Sokolov) – obvodní důvěrník ČFVO

Antonín Polívka (Lom) – obvodní důvěrník ČFVO

Antonín Rejha (Růžodol u Liberce) – obvodní důvěrník ČFVO

Karel Černý (Dubí u Teplic) – obvodní důvěrník ČFVO

Josefl Pacík (Most) – okresní důvěrník ČFVO

Josef Seidl (Praha) – okresní důvěrník ČFVO

Členský průkaz ČFVO

Konference anarchistů bezvěrců 12.srpna 1906 v Záluží

Anarchisté a bezvěrci z Mosteckého okresu svolali na 12.srpna 1906 konferenci bezvěrců do spolkového hostince „Mostecká pivnice“ v Záluží u Mostu na devátou hodinu ranní. Svolavatelem byl anarchista Vojtěch Šedivý. Důvody konference sdělují na stránkách svolavatelé následovně:

„Kamarádi bezvěrci okresu Mosteckého! Jak vám známo nebéře c. k. okresní hejtmanství na vědomí oznámení o vystoupení dítek našich, které nejsou ještě 7 roků staré. Chcete-li aby i o této věci jasno byli, jest povinností každého místa, aby konferenci onu obeslalo.“

Veřejná schůze anarchistů 29.července 1906 na Žižkově

Pražští anarchisté svolali na neděli dne 29.července 1906 veřejnou schůzi lidu s programem „Výluky a moderní způsoby dělnického boje“. Schůze se konala v hostinci „U Prokopa Velikého“ na Žižkově. Jak dosvědčuje Nová Omladina: „Vládní zástupce schůzi přítomný Nikl, úředník policejního komisařství žižkovského „tloukl po dobu schůze špačky“, náhle vyskočil, žádal nejprve předsedu, aby řečníka kamaráda Ladislava Knotka napomenul, pak si to ale rozmyslil a rozpustil schůzi. Přítomní ale bouřlivě protestovali proti nezákonnému, a úplně neodůvodněnému rozpuštění. Komisař Nikl se vytratil, aby se vrátil s tuctem policajtů pod velení policejního důstojníka a dal místnost vyklidit. Aby neodešli bez triumfu zmocnili se policajti as 15letého hocha, kterého pod silným kordonem stráže dopravili na strážnici.“

Ladislav Knotek (1884–1957)