STÁVKA ANARCHISTICKÝCH HORNÍKŮ V MOSTĚ (1901)

Dne 2. ledna o ¾ na 2. hodinu odpoledne zastavili horníci v počtu 207 mužů na dole „Viktoria“ práci, shromáždili se u těžní jámy a žádali, aby vytaženi byli na horu.

Rovněž na dole „Habsburk“ zastavilo 227 havířů práci a chtěli také vytaženi býti na horu. Poněvadž správa dolů nevyhověla jich přání, nedala je vytáhnouti, čekali nečinně až na obyčejnou dobu o ¾ na 4 hodiny kdy vytaženi byli.

Na dole Terezii zastavilo o 3. hodině odpoledne 108 havířů před ukončením práci, vytaženi však byli také až o 4. hod. odpoledne.

Na dole Pluto vyjelo 13 havířů o 2. hodině odpoledne o své ujme na horu. Na dole Amalie bylo osm horníků, kteří samovolně vyjeli na horu okamžitě vyplaceno a propuštěno. Jeden z nich dopustil se násilí, byl proto zatčen a dodán krajskému soudu. Jinak nebyl pořádek dosud nikde porušen.

Slezské listy:, Místek, 5.1.1901

ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)

Začali jsme publikovat seriál článků „ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)“, který bude mapovat stávky proběhlé za c.k. Rakouska a první ČSR. Věřte bude jich na stovky, naši předci se za svá práva a kus chleba dokázali hlásit a bojovat! České země mají silnou tradici dělnických a stávkových bojů, a myslíme si, že je dobré si je připomínat. Čeští anarchisté se na stávkách aktivně podíleli, mnohé sami vyvolali a postavili se do jejich čela.

ROK 1877

  • KLADNO: Stávka horníků na Kladně v květnu 1977 Dělníci, jichž se na Kladně čítá 6000 mužů, nezastavili prý všichni práci, nýbrž jen asi 400 mužů v šachtě Amalině zaměstnaných. Také nebylo vojsko povoláno, poněvadž dělníci ještě žádných výtržností se nedopustili. Stávkaři žádali zvýšení mzdy, která jim však za příčinou nepříznivých poměrů obchodních povolena býti nemůže. — Od čtvrtku vrátilo se přes 100 horníků k práci své. Řiditelství je opět přijalo do práce. Počet stávkařů obnáší ještě 370 mužů.

ROK 1880

  • STRAKONICE: V továrně Ig. Steina a spol. na vyrábění tureckých čapek na začátku května 1880, zastavili všichni dělníci práci. V poslední době nesměli totiž vice pracovat, než co jim továrník za úlohu vykázal. Tímto obmezením ubylo jím značné výdělku, obzvláště dělníkům pilným a obratným. Kromě toho strhl jim továrník ještě na platu za vykázanou práci u každého tuctu napřed 6 kr. a později 4 kr. Tim utrpěli dělníci velmi citelnou ztrátu, a žádali tudíž opětovně, aby jim aspoň na platu nebylo strhováno. Však dostalo so jim odpovědi naprosto odmítavé. Za hlavního původce toho všeho považuji dělníci jakéhosi Jeřábka, dílovedoucího, kterýž je pro svou snad příliš bezohlednou přísnost u nich velice neoblíben. Když se dělníci přesvědčili, že jejich prosby ničeho nespomohou, zastavili práci. Okresní hejtman jal se činit pokusy,  aby věc urovnal. Dle doslechu stalo se sice narovnání ohledně platu, ale Stein chtěl několik dělníků, kteří mu za původce stávky udáni byli, z práce propustit, k čemu ale ostatní dělníci dle pevné úmluvy nesvolili. S druhé strany kladli dělníci podmínku, aby nenávistný od nich Jeřábek byl propuštěn, k čemu zase továrník svolit nechtěl. A tak trvá stávka bezmála již tři neděle. Dělníci chovají se dosud klidně, ačkoliv jen na denní skrovný výdělek odkázáni byli a nyní s četnými rodinami trapnou bídu snášeti musejí, ježto žádného jiného výdělku nemají. Mnozí nemohou svým dítkám ani nejnutnější potravy poskytnout.

ROK 1882

  • PRAHA – BUBNY: Dne 10.března 1882 ráno zastavilo 18 dělníků zaměstnaných ve skladišti české banky „Union“ v Praze Bubnech práci. Požadovali zvýšení mzdy a odstranění rozličných nešvarů. Po příslibu ředitele, započali v poledne práci.

ROK 1889

  • BRNO: Dne 8.června 1889 zastavilo 28 tkalců v tkalcovně Salomona Strakosche a syn na Dornichu práci. Dělníci žádají zlepšení mzdy. Podnět ku stávce zavdala práce s velice špatnou česanou přízí, za niž žádali marně tkalci větší mzdu, protože nemohli setkati za den tolik, jako spřízí jinou. Ježto již delší dobu jeví se čilý ruch v dělnictvu, jest oprávněna obava, že stávka tato, nebude-li záhy splněním požadavků dělnictva odčiněna, rozšíří se také na jiné továrny.

ROK 1891

  • CHABAŘOVICE: Dne 30. května 1891 stávka v chabařovických uhelnách u Ústí nad Labem. Rozšířila se na devět dolů a účastní se jí asi 1000 horníků. Ředitelstva dolů vyhrožují úplným zastavením díla, nevrátí-li se dělnictvo do práce.

ROK 1893

  • BRNO: Stávkující koželuzi v červnu 1893 v Brně, dosud pracovat nezačali. Továrníci býli nuceni najmouti trestance, které museli opět propustit. Aby se kůže nezkazily, byli nuceni pracovat i s kancelářským a popoháněčským personálem sami. V Brně ukončena stávka koželuhů po třech týdnech. Tito prosadili 10ti hodinnou dobu pracovní v sobotu 9ti hodinnou a jisté zvýšení mzdy.
  • BRNO: Pomocníci tesařští ujali se první červnový týden 1893 práce, když stavitelé splnili větší díl jejich požadavků.  
  • ÚSTÍ NAD LABEM: V Ústí nad Labem zastavili práci skládací uhlí. O příčině vypuknutí stávky, píše se nám následující: V Ústí n. Labem, dne 30. května 1893. Zde vypukla včera stávka dělníků zaměstnaných při nakládání uhlí z vagónů na lodě. Stávkujících se čítá na 1500 osob. Tato stávka honosit se může solidaritou všech dělníků, ani u jediného závodu se nepracuje, ač jest jich 18, přece se nepodařilo žádné dělníky dosud přemluvit, ač se o to páni už pokoušeli. Příčina stávky jest: Dříve měli dělníci 3 osoby t. j. dvě ženy a jeden muž od každého vagónu 1 zl. 80 kr. a ženy směly sobě vzíti v poledne a večer každá putnu uhlí. Páni jim uhlí odepřeli, následkem čehož zahájena byla stávka; jest pozoruhodné, že i mužové okamžitě přestali pracovat a prohlásili, pokud nedostanou ženy 20 kr. náhrady z každého vagónu, že pracovati nepůjdou. Oněch 20 kr. patří pouze ženám. — Dnes odpůldne konána byla důvěrná schůze, která zastoupena byla všemi stávkujícími počtem 1500 osob, a prohlásila, že dříve nezačnou pracovat, pokud jich požadavkům vyhověno nebude. Zítra koná se opět veřejná schůze výše jmenovaných dělníků. — Stávka tato má dosti dalekosáhlé následky. Několik šachet v okolí Teplic zastavilo následkem této stávky těžení Uhlí. V Ústí had Labem jest hlavní překladiště uhlí ze železničních vagónů na lodě, na nichž se po Labi dopravuje uhlí do přístavů německých. Následky stávky této budou pocítěny i v těchto přístavech, an nastane nedostatek uhlí pro velké německé a americké parníky.
  • MORAVSKÁ TŘEBOVÁ: V Moravské Třebové stávkuje 1500 tkalců již třetí týden od počátku června 1893. Požadavky: Zvýšení mzdy.

ROK 1897

  • TRUTNOV: V Trutnově zastavilo ku konci dubna 1897 6000 dělníků textilních práci, donuceni jsouce k tomu hladovými výdělky, jak vidět z nepatrného požadavku jejich. Žádají zvýšení platu o 10 krejcarů denně. Stávka se rozšířila po okolí. Na počátku května stávka skončena úplnou porážkou dělnictva, které nejsouc organisováno, hospodářské převaze dobře zorganisovaných továrníků podlehnouti musilo. 50 dělníků nalézá se ve vězení, odsouzeni byvše k trestům od 8 dnů do 3 měsíců. Více než 100 osob vyloučeno z práce.
  • VÍDEŇ: V okolí Vídně podali ku konci dubna 1897 cihlářští dělníci podnikatelům následující požadavky: 8hodinná doba pracovní, zvýšení mzdy, zákaz práce přes čas, vyplácení mzdy v sobotu, svěcení 1. května, placení nájemného týdně, důvěrníci dělníků, že nesmí být z práce propuštěni. Cihlářská společnost ve Wienerberku na požadavky tyto přistoupla nejdříve a po ní i ostatní společnosti. Vítězství toto mají cihláři co děkovati své čilé a velmi silné organisací odborové.
  • SIEBENHIRTEN U VÍDNĚ: V Siebenhirten u Vídně akciová společnost pro výrobu staviva »Union« propustila vzdor svému slibu dva důvěrníky a následkem toho dělnictvo cihlářské v Siebenhirten dne 18. května 1897 zahájilo stávku a žádá, by důvěrníci tito byli zpět do práce vzati a propuštěni čtyři stávkokazi.
  • BUBENEČ V PRAZE: V továrně na umělá hnojiva Hoyerman a spol. v Bubenči propustil továrník všechno dělnictvo počtem 100 osob, omlouvaje se při tom, že to činí z technických důvodů. Vymínil si při tom 25 dělníků, kterým laskavě dovolil jej o práci poprositi. Z těchto 25 mužů našli se však jen 3, kteří tak učinili, ostatních 22 dělníků prohlásilo, že pracovati budou jen pod tou podmínkou, pakli všechny ostatní propuštěné dělníky za starých podmínek zpět do práce přijme. Dne 30. dubna 1897 vystoupilo dělnictvo z práce, dostalo pracovní knížky a tu teprve poznalo to darebáctví, které ze strany správy s ním zamýšleno bylo. Ve vysvědčení v knížce pracovní stálo, že prý „ukazatel propuštěn byl pro zastavení práce úplně zdráv“. V některých knížkách slova tato byla ještě nápadně podškrtnuta neb vykřičníky opatřena. Dělníci odebrali se na okresní hejtmanství smíchovské se žádostí, aby místo těchto pokažených pracovních knížek na útraty p. Hoyermana vystavěny jim byly duplikáty a továrník by odsouzen byl k zaplacení náhrady za čas, který tím prozaháleli. К nátlaku okresního hejtmana urovnána záležitost ta tím, že p. Hoyerman vzal všecko dělnictvo zpět do práce za starých podmínek.
  • ÚPICE: V Úpici vypukla v květnu 1897 stávka tkalcovského dělnictva v počtu as 1600 osob. Po osmi dnech skončena úplnou porážkou dělnictva.
  • JAROMĚŘ: V Jaroměři vypukla dne 4. května 1897 stávka tkalců zaměstnaných v továrně Etrichově. Stávkující požadovali propuštění řiditele, zvýšení mzdy, týdní výplaty, odvoláni výpovědí a přijmutí všech dělníků zpět do práce. Redaktor listu „Odborové sdružené“ osobně s dvěma tkalci 7. května vyjednával s majitelem továrny a podařilo se jemu docíliti shody, tak že druhého dne veškeré dělnictvo bez výminky nastoupilo práci, dosáhnuvši část svých požadavků.
  • LIBEŇ V PRAZE: V Libni vypukla V srpnu 1897 v továrně Schönberka stávka jirchářů, poněvadž týž pán nedodržuje úmluvu po stávce mezi ním a dělníky uzavřenou. Stávkujících je 60 osob. Stávka po dvou dnech skončena vítězstvím dělnictva.
  • TEPLICE: V Teplicích vypukla dne 16. května 1897 stávka dělníků, zaměstnaných při výrobě prádla. Továrník snížil dělnictvu mzdu, toto však nenechalo sobě líbiti takové jednání a vstoupilo ihned ve mzdový boj. Tamtéž zahájili počátkem května též obuvníci stávku, žádajíce zvýšení mzdy o 30 procent. Dvě třetiny dělníků již pracuje při zvýšené této mzdě, jedna třetina však ještě stojí v boji.
  • MALÉ SVATOŇOVICE: V Malých Svatoňovicích zastavili ku konci dubna 1897 kovodělníci v továrně Lichtensteinově práci, celkem 51 mužů. Stávka po 14denním trvání skončena částečným vítězstvím dělnictva. Při stávce této intervenoval redaktor listu „Odborové sdružení J. Malý. Stávkujícím poslána podpora přes list ve výši 50 zlatých.
  • JABLONEC NAD NISOU: V Jablonci zvítězili ku konci dubna 1897 krejčí, dosáhnuvše 20 procent zvýšení mzdy.
  • VYSOČANY V PRAZE: Ve Vysočanech propukla stávka kovodělníků u firmy Kolben, která po jednodenním trvání skončena úspěchem dělníků.
  • TANVALD: V Tanvaldu propustili továrníci Mautner a Šmíd své dělnictvo z práce na jeden týden, trestajíce je tak pro slavení 1. máje 1897.
  • ÚSTÍ NAD ORLICÍ: V Ústí nad Orlicí v dubnu 1897 skončena stávka tkalců v továrně vlastence Šafránka po 4nedělním trvání porážkou dělnictva. Pět dělníků do práce více přijato nebylo. O této stávce národ nevěděl, inu proto, že byl podnikatel vlastenec! Stávka tato nás poučuje, že musí každý odbor zamezit vypuknutí stávky v nepříznivý čas, jinak se při sebe větší obětavosti a vytrvalosti stávka prohráti musí.
  • SMÍCHOV V PRAZE: Na Smíchově v továrně na kartouny vypukla před 3 týdny stávka tkalcovského dělnictva vzdor výstrahám, které se jim od komise tohoto listu dostalo. Stávkující žádali »Odborové sdružení« o sprostředkovaní. Komise odborového sdružení vyslala redaktora Malýho do Vídně, aby správní radě požadavky dělnictva předložil a o povolení těchto se zasadil. Soudruh Malý společně se sekretářem komise Odborového sdružení německého Kořínkem vyjednával se správní radou. Požadavky stávkujících jsou: 8hodinná doba pracovní, zvýšení mzdy o 10 procent, odstranění pokut, dodávání lepšího materiálu, propuštění několika škůdců dělnictva a že nikdo ze stávkujících z práce propuštěn nebude. Správní rada oznámila Malýmu, že na skrácení doby pracovní a zvýšení mzdy za žádnou cenu nepřistoupí z toho důvodu, poněvadž jest krise v oboru textilním, závod že se špatně vyplácí a pakli by se mělo na tyto požadavky přistoupit, pak závod by pracoval se škodou a to raději správní rada závod vůbec zavře a výrobu v něm zastaví. Správní rada po dlouhém jednání povolovala dělnictvu, že pokuty obmezí na nejnižší stupeň, veškeré dělnictvo bez výminky do práce příjme, lepší materiál ku práci dodá a přiznala voleným důvěrníkům právo, pakli by toho nutnost se jevila, stížnost na jednání a rozhodnutí ředitele ku správní radě podávati, která zavésti by musela vyšetřování. Podmínky tyto však dělnictvo na schůzi své zamítlo a prohlásilo, že do práce nevstoupí, dokud veškeré požadavky splněny nebudou. Hlavní slovo při stávce této vedou anarchisté a národní dělníci. Redaktor „Odborového sdružení“ při vypuknutí stávky dal komité stávkovému adresy všech našich spolků, aby mohli na ně sběrací  listiny zasílali. Dělníci ve spolcích a továrnách zahájili sbírky a zasílali peníze direktně na komité stávkující. Minulý týden vyplácena byla podpora každému stávkujícímu 1 zl. 70 kr., celkem přes 700 zl a potraviny. Řiditel Hoppe krátce prohlásil, že na podmínky stávkujících nepřistoupí, do práce však že přijme jen ty dělníky, které bude chtít, všechno dělnictvo do práce víc přijato že nebude. Stávka na Smíchově trvá již osmý týden a správa závodu nejeví ani té nejmenší ochoty к nějakým ústupkům. V továrně poslední týden v červenci 1897 pracovalo asi 60 stávkokazů, asi 100 dělnic pak přihlášeno bylo v kanceláři továrny, že za starých podmínek práci nastoupí. Dne 15. července 1897 redaktor listu „odborové sdružené“ s poslancem Březnovským a členy stávkového komité vyjednávali s místopředsedou správní rady, který prohlásil, že nemůže o své újmě nic dělati, že svolá schůzi správní rady a o výsledku porady té stávkujícím zprávu dodá. Stávkující s peněz sebraných dostávali druhý týden 1 zl. 70 kr., třetí týden 1 zl. 50 kr., čtvrtý týden 1 zl. 20 kr., pátý týden 1 zl. a šestý týden jen 80 kr. podpory týdně pro osobu. Dohromady vyplaceno bylo asi 2400 zl. na podporách. Počátkem května 1897 svolali důvěrníci dělnictva z továrny tkalcovské na Smíchově veřejnou schůzi lidu a usnesli se na tom, že předloží správě závodu toho své požadavky a pakli tyto splněny nebudou, že zahájí stávku. Hlavními požadavky jejich byli: 10tihodinná doba pracovní a 10 procent přídavku. Ředitel továrny, aby zjistil, zdali vskutku veškeré dělnictvo si zkrácení doby pracovní přeje, nechal provésti všeobecné hlasování o požadavku tomto. 684 lístků odevzdáno bylo pro 10tihod. dobu pracovní a 6 lístků proti. Ku konci května vydána pak byla správou závodu vyhláška v kteréž prohlášeno, že na požadavky dělnictva přistoupiti nemůže. Vzdor výstrahám několika soudruhů, nechal se pak lid popuditi vyzývavým chováním se ředitele a opustiv továrnu, zahájil stávku. Stávkovalo z počátku 435 osob, z toho 166 žen a 26 mužů svobodných, 179 žen vdaných, 46 mužů ženatých a 18 vdov. Tento týden vyzvedlo si velké množství dělnictva pracovní knížky, které složeny měli u stávkového komité, a téměř všichni nechali se zapsati do práce. Jak si věci stojí bude tento týden stávka nejspíše skončena k neúspěchu dělnictva. Továrna odmítá přijeti velké části dělnictva, obzvlášť staršího do práce. Taktéž hodlá ředitelstvo zavésti nový cenník, takže na dále dělníci budou za kus zhotovený dostávat určitý, v cenníku obsažený obnos a premie více žádné dostávati nebudou. Stávka tkalců na Smíchově jest skončena, jak jsme předvídali, úplnou porážkou dělnictva. 140 osob jest z práce vyloučeno a většinou jsou to právě starší dělníci a dělnice, kteří více do práce vzati nebudou. Ostatní pak, kteří pracují, musí za horších podmínek pracovat, než-li před stávkou.
  • TŘEBÍČ: Koželuzi v Třebíči stojí již šest týdnů ve mzdovém boji. Továrníci nechtějí za žádnou cenu povoliti a pokoušejí se zboží v jiných městech nechati pro sebe vyráběti. 8. června 1897 dostalo 6 učedníků u firmy Hašek a Budišovský za vyučenou a ihned přidali se ku stávkujícím. Stávkujícím vyhrožuje se vypovídáním. Stávka skončena po osminedělním trvání vítězstvím dělníků. Kartel fabrikantů přinucen byl k ústupkům, dík obětavosti a vytrvalosti stávkujících dělníků.
  • LIBEŇ A HOLEŠOVICE V PRAZE: V roce 1897 zahájili stávku továrníci jirchářstí Jelínek a Ekštein v Libni a Raudnilz v Holešovicích. Veškeré dělnictvo firem těchto dostalo 14denní výpověď. Továrníci vysvětlují počínání své špatným obchodem a drahotou koží, následkem čehož jsou prý nuceni výrobu přerušiti. Ve skutečnosti však se jedná pánům o rozbití odborové organisace jirchářů a chtějí zároveň vzíti dělnictvu zvýšení platu a ostatní vymoženosti, které sobě dělnictvo stávkou v minulém roce dobylo. Stávka továrníka jirchářského p. Jelínka v Libni skončena tím, že pán ten dělnictvo své opět vzal do práce na základě podmínek, které si dělníci byli loňskou stávkou vydobyli. Taktéž jirchářští továrníci Mehlschmidt a Raudnitz v Holešovicích skončili stávku k úplné své porážce. Úmysl fabrikantů, zničit odborovou organisaci jirchářských dělníků se nezdařil, dík pevnosti a odhodlanosti těchto dělníků.
  • SMÍCHOV V PRAZE: Dle zprávy z července 1897 stávka dělníků keramických na Smíchově trvá již třetí týden. Továrník při vyjednávání žádal, by zrušen byl boykot na továrnu uvalený, potom s dělníky že vyjednávati bude. Na požadavek ten dělnictvo přistoupiti nemohlo, neb továrník tím chtěl docíliti jen to, aby mohl sobě nové dělníky najmouti. Stávkující tyto vydržuje odborový spolek dělníků keramických.
  • JAROMĚŘ: Z července 1897 stávka soustružníků špiček z rohů skončena částečným vítězstvím dělnictva. — V Jaroměři stávka skončena vítězstvím dělnictva po 4nedělním trvání. Stávkujících v Čechách bylo asi 110 osob.

Stávka textilních dělníků v Podmoklích (1907)


Dne 24. srpna 1907 byla zahájena stávka v mechanické tkalcovně firmy Melich a syn v Podmoklích u Semil. Jak píší anarchosyndikalisté v novinách Nová Omladina: „Poměry jaké v oné továrně panují jsou takřka neuvěřitelné. Poháněči Moravec a Morávek dovolují si vůči dělnictvu nejhrubších surovostí a zaměstnavateli, který po jarní stávce přidal 10 procent na mzdě a slíbil zavést 10ti hodinovou dobu pracovní od 1. srpna 1907, dodržel sice dobu pracovní, ale na mzdě český tento vlastenec dělnictvo zkrátil. Nechal jim ušlichtovat kusy až o deset metru na jednom kuse, takže možno říci, že měl oněch 10 procent zase v kapse.“ Když si dělnictvo udělené kusy samo přeměřilo vyslalo své důvěrníky k zaměstnavateli a ten jim odpověděl, aby si vzali pracovní knížky, jestli se jim to nelíbí. Na to jeden z anarchistů a důvěrník dělnictva František Šimůnek odpověděl, že klidně pracovní knížku přijímá, ale že neručí za to, neopustí-li dělnictvo továrnu. Co následovalo ze strany továrníka Melicha? Píše Nová Omladina: „Tu Melich, jako český vlastenec dal najevo svůj charakter, jak s dělnictvem smýšlí: stoupl k telefonu a zavolal celou posádku semilského četnictva a tak, nežli se dělníci nadáli, již tři muži v plném zbroji stáli u továrny a Františka Šimůnka a Josefa Babku odváděli k semilskému soudu.“ Jakmile dělnictvo vidělo jak četnictvo odvádí své důvěrníky a kolegy, zastavilo práci a vydalo se za zatčenými anarchisty v průvodu, provolávajíc hanbu továrníkovi Lemichovi a došlo až k okresnímu soudu, kde víc jak hodinu čekalo a nazpět do továrny se již nevrátilo. Zároveň byla ten večer svolána anarchisty schůze, na které se dělníci usnesli nenastoupit práci dříve , dokud Melich propuštěné anarchisty nevezme zpět do práce a mzdu náležitě neupraví. Finanční sbírku na stávkující organizovala místní organizace anarchosyndikalistů z ČFVO a jmenovitě měly být zasílány na místního důvěrníka ČFVO Josefa Buriánka z Kuchelny č.p. 190.

Úspěch anarchistické přímé akce na dole Pavel v Lomu (1907)

V pátek 26. července 1907 pod vlivem anarchosyndikalistické agitace a jednáním mladých anarchosyndikalistů pracujících na dole Pavel u Lomu došlo k tomu, že odbíhači tzv. fedráci zažádali o přídavek 30 haléřů na směnu. Do sporu se sic vložil delegát sociálně demokratické Unie rakouských horníků, nabízel 10, pak 20 haléřů. Ale všechno smlouvání bylo marné, anarchisté si pevně stáli za svým, především bojovně laděná mládež. Jelikož závodní Bayer viděl, že hornictvem nehne, a jelikož nechtěl riskovat nějakou přímou akcí či stávkou, povolil přídavek 30 haléřů. Hned na to přihlásili se i dělníci pracující na rampě, kterým také přidal.

důl Pavel I

Vítězné mzdové boje anarchistů na dolech Julius III. a V. v Kopistech a Souši (1907)

Agitace anarchosyndikalistů z České federace všech odborů a propagace „přímé akce“ přinášelo plodné ovoce. V sobotu 6. července 1907 podali horníci na dole Julius V u Souše správě dolu tyto požadavky:

  • Nepřímá minimální mzda 4 koruny, tedy taková, kdy správa dolu musí vyplatit na pracích, kde je dokázáno, že nemůže horník více nakutat a 20 haléřový příplatek na denní mzdu.

Ve středu 10. července 1907 vystoupili obdobně také horníci na sousedním dole Julius III.

Akci popisuje dopisovatel anarchistického listu „Komuna „vydávaného ČFVO následovně: „Denní mužstvo vyjelo z dolu, kdež v celé síle čekali již všichni dělníci z noční směny (šichťáci) a společně s přihrnuli před kancelář, vyslali své důvěrníky k panu závodnímu, by jim okamžitě přidal na mzdě aneb by jim v opačném případě všem vydal pracovní knížky. Zajímavo jest, jak se při tom zachovali sociální demokraté a zvláště pověstný v obojakosti sociální demokrat Hroneš, jenž hlavně útočil na důvěrníka, by do kanceláře nechodil a lidu to rozmluvil, by počkali do pondělí, kdy Unie prý tyto požadavky sama bude klásti na všech dolech. Však důvěrník odvětil, že svou povinnost vykonat musí, zvláště když viděl mezi dělnictvem velkou roztrpčenost nad jednáním osoby Hroneše, jenž tímto způsobem zase chtěl získati lásku pánovu. Výsledek vyjednávaní byl ten, že pán mohl voliti mezi třemi věcmi: buď přidat, nebo spokojiti se s okamžitým vydáním pracovních knížek, aneb s metodou „za málo peněz málo muziky“. Proto vybral sobě toho, který se mu zdál trochu méně nebezpečným a okamžitě všem dělníkům přídavek dal a sice dle stáří.“

Anarchistická „přímá akce“ slavila vítěství. Byl to v řadě již 10. důl, který bez stávky kapituloval vůči této metodě. Tyto parcielní, drobné a vítězné stávky však těžce nesli vůdci sociálně demokratické Unie rakouských horníků, kteří bezmocně hleděli jak horníci sami berou boj do svých rukou a stávky vyhrávají, zatímco Unie stávkami jen hrozila a pokud nějakou vyvolala skončila porážkou.

Důl Julius III v Kopistech

Mzdový boj vedený anarchisty na dole Princ Eugen u Mostu 1909

Na jaře roku 1909 zahájili místní anarchisté mzdový boj na dole Princ Eugen u Mostu. Anarchističtí horníci předali správě dolu své požadavky týkající se především vrácení staré mzdové sazby. Správa dolu na začátku března odpověděla na všechny požadavky záporně. Hornické požadavky byly skromné. Takto o nich píše jeden z anarchistů: „Nežádali jsme nic jiného, nic nového, jenom to, co jsme před několika měsíci měli, totiž staré sazby a to nám bylo odepřeno. Ředitel dolu anarchistům odpověděl následující: „To, co chcete, není nic, ale nemůžeme si pomoci. Pokud chcete stávkovat, můžete, ale neradím Vám to, že já to spíš vydržím, než-li vy“. Po diskusi s ředitelem dolu anarchisté svolali veškeré osazenstvo dolu do cechovní síně, kde se výsledky jednání ohlásily ostatním a bylo přijato: „Pravíme otevřeně, že ředitel a správce drze lhali, když řekli, že není utrženo a opakujeme, že jsou v očích dělníků na tomto dole zaměstnaných lidé pravdu nemluvící a k dotvrzení tohoto je vyzýváme, by před celým osazenstvem u přítomnosti horního komisaře věc vyšetřila, na což podáme důkazy.“ Po tomto necitelném odmítnutí hornických požadavků bylo usneseno, aby se svolala ještě jedna schůze a sice 14. března 1909, na které se domluví další postup.

Schůze horníků odbývaná 14. března, proběhla za hojné účasti osazenstva dolu. Promluvilo několik horníků a bylo usneseno, aby se správě závodu dodala listina potvrzená samotným ředitelstvím, ve které jsou sazby upraveny tak, že dělník může něco vydělat a dodati k tomu, aby na pracích, kde dělník nemůže vydělati, dostal čtyři koruny na směnu a kdyby správa dolu odpověděla záporně, zahájit přiměřenou formu boje.

Anarchisté ze Zemské jednoty horníků zaměstnaní na dolu k mzdovému boji prohlásili následující: „Odpovídáme ředitelství, že nemá co děkovat krisi v severních Čechách, nýbrž dělnické rozháranosti a že probuzení tohoto lidu bude vaší porážkou. Tím nás neporobíte, nýbrž uspíšíte naše vítězství a vaší porážku. A vy, dělníci, pochopte přece, že všechen ten přepych, ta nádhera, která se kolem Vás prostírá, zřizuje se na Vaše útraty, zatímco Vy zápasíte mezi životem a smrtí, chopte se všichni jako dělníci práce upřimně a pak zvítězíme.“

Stávka na dole Gisela u Oseka v roce 1909

Nebyl to ojedinělý jev, ale zažitá praxe, že závodní tzv „kradl“ naplněné vozíky uhlí, které prostě nezapočítal pod různými záminkami a tak horníky, kteří je vytěžili ukrátil na mzdě. To se na jaře roku 1909 stalo také na dole Gisela v Oseku. Závodní ukradl horníkům 118 vozíků uhlí a ještě měl tu drzost horníkům odpovědět, že na to má právo, protože prý nebyly dostatečně naloženy a tak za ně nic neobdrží, co se dělo i když se správě dolu zdálo, že jsou zase vozíky příliš naplněné. Tyto nesnesitelné poměry na dole Gisela vyvrcholily dne 15.března 1909, že několik part horníků, povětšinou anarchistů zastavili práci a vydali se za správou dolu, žádat nápravu. Odpovědí závodu bylo podá výpovědi jednomu z anarchistů, který tlumočil stezky horníků vedení. Propuštěným horníkem byl známý anarchista a odborový aktivista, a také člen Zemské jednoty horníků Josef Šefl z Oseka, mimo jiné také bratr Aloise Šefla, redaktora Hornických listů.

16.března 1909 se konaly volby starších do báňského společenstva, a propuštěná anarchista Josef Šefl byl za důl Gisela zvolen za nového staršího. Horníci schválně a na znak solidarity volili nepohodlného anarchistu.

Nespokojení horníci a zaměstnanci dolu Gisela ve svém volání po nápravě a také v solidaritě s propuštěným kamarádem nehodlali polevit, a tak 18. března 1909 zastavili práci a vyhlásili stávku. Po správě dolu žádali odvolání výpovědi nově zvoleného staršího a anarchisty Josefa Šefla, a zároveň požadovali nápravu v pracovním poměru, takto zněli jejich požadavky předložené závodu:

  1. Výpověď Josefa Šefla budiž odvolána.
  2. Budiž zamezeno pokutování za málo naplněné vozíky, nejsou-li tyto vinou horníků málo plné.
  3. Kopáčům budiž poskytnuto tolik ran (šusů), kolik jich dle okolností potřebují.
  4. Budiž zamezeno snižování mzdy.
  5. Kopáčům budiž vyplaceno 4 koruny na směnu, zjistí-li dělničtí zástupci, že nebylo možno těmto si jich vydělati.
  6. Žádáme, aby bylo poukázáno představenstvo do patřičných mezí v zacházení s dělnictvem. Surovosti si nenechají dělníci na žádný pád líbiti.
  7. Mzda dělníků pracujících na panské směně budiž zvýšena jako dříve.
  8. Žádáme, aby pan závodní změnil svoji taktiku v jednání s dělnictvem.

Správa dolu na první bod ve věci znovuzaměstnání Josefa Šefla okamžitě odpověděla záporně, aby se zbavila nepohodlného anarchisty. O dalších bodech požadavků přislíbila, že bude ještě jednat. Následkem toho se na svolané poradě stávkující osazenstvo rozhodlo, že nepůjde do práce dokud správa dolu neodpoví na jejich požadavky.

Druhého dne, tedy 19.března 1909 šli z celého osazenstva pracovat a dělat stávkokaze jen členové sociální demokracie organisovaní v Unie rakouských horníků, co se stalo již tradicí, že sociální demokraté dělali mrvy a rozbíjeli každá stávkový boj.

Stávka byly ukončena hned následující den v neděli 20.března dle rozhodnutí schůze Zemské jednoty horníků konané v Duchcově a rozhodnuto, aby se s vedením závodu dále jednalo při práci.

důl Gisela

Libkovická konference 6. září 1906 a zvolení Ústředního stávkového komité

Ve čtvrtek dne 6. 9. 1906 proběhla v Libkovicích konference horníků, na které bylo zvoleno ústřední stávkové komité, které dostalo kompetence od stávkujících horníků pro vyjednávání se zaměstnavateli. Stalo se tak na doporučení anarchistů a předešlé zkušenosti stávkujících horníků zrazených svými odborovými předáky ze sociálně demokratické Unie horníků. Stalo se tak po jejich zradě 2.září 1906 v Duchcově a 9.září 1906 v Trnovanech, kdy delegáti hlasovali proti vůli horníků proti stávce. Proto se stávkující horníci na svých veřejných táborech usnesli, aby bylo zvoleno z jejich středu ústřední stávkové komité. Do ústředního stávkového komité byli zvolení výhradně anarchističtí horníci: Josef Šefl z Oseka, Václav Vyčichlo z Duchcova, Josef Písařovič z Mostu, Alois Bašus z Lomu, Václav Brda z Lomu, Antonín Maixner z Ervenic, Antonín Řehoř ze Záluží u Mostu, Michal Knížka z Břežánek, Václav Štrobl z Ledvic, Josef Najdl z Nové Vsi, Jan Svoboda z Chudeřic, František Podolka z Chudeřic, Jan Šmíd z Libkovic, Jan Němeček z Hostomic, Alois Fruhauf z Košťan, Josef Mužík ze Záluží u Mostu, Karel Muller ze Záluží u Mostu, Václav Redl z Kopist, Karel Sedlický z Komořan, Matěj Sopr ze Souše. Čtyři členové z tohoto ústředního komité byli vyslání v neděli 9.září 1906 do Mostu, aby se zaměstnavateli vyjednávali.

Podolka František (1862–1941), člen ústředního stávkového výboru

Tábor stávkujících horníků v Lomu 8.září 1906

V sobotu 8.září 1906 se konal veliký tábor lidu v Bruchu svolaný anarchisty z Volného sdružení českých horníků a České federace všech odborů (ČFVO), kteří se chopili organizace vypuknuté generální stávky. Ve stejný den do rozbouřeného Lomu zavítal také mistodržitelský rada Raprich z Prahy, aby se seznámil s děním kolem hornické stávky. Anarchisté k němu vypravili čtyřčlennou delegaci složenou z členů ústředního stávkového výboru. Známá jsou nám dvě jména: jedním byl Alois Bašus, člen ČFVO, a druhým Václav Brda.

Oba pak vystoupili jako řečníci na táboře lidu, aby referovali shromážděným celou rozmluvu s místodržitelem. Především Václav Brda shrnul všechny požadavky a stesky stávkujících, které předložil místodržiteli. Místodržitel Raprich uznal ústřední stávkový výbor jako legitimního zprostředkovatele mezi horníky a zaměstnavateli. Poté před shromážděnými havíři vystoupil Alois Bašus, který poukázal na to, jak uhlobaroni zneužívají stávku k tomu, aby ve svůj prospěch podražili uhlí. Dále pak upozorňoval shromážděné, aby se vyhnuli přímým násilnostem na stávkokazech, že je pro ně dosti velkou hanbou, když jsou mrvy jako zločinci voděni na šichtu, na co kontrovala jedna z hornických žen provoláním: „Ubližovat jim nebudeme, ale že budou je kamenovat!“. Následkem čeho policejní komisař Fidler rozpustil tábor lidu. Stávkový výbor proti rozpuštění protestoval a žádal, aby byla ještě přečtena resoluce přijatá tímto táborem, což ovšem policie nedovolila a lid se musel pod pohrůžkou rozejít.

Pražský anarchista a zástupce uhlířů na táborech lidu 9.září 1906 a v ústředním stávkovém výboru v hornické stávce 1906

V neděli 9.září 1906 krom jiných míst proběhly dva veliké tábory stávkujících horníků opět v Lomu a také v Duchcově. Před stávkující předstoupil pozvaný pražský anarchista a zástupce uhlířů Steinlauf, který ve svém projevu k horníkům přibližoval poměry v jejich oboru a hovořil o tom, jak neblaze fungují uhelné kartely velkopodnikatelů a velkoobchodníků s uhlím. Ti šroubují ceny tak vysoko, že maloobchodníci s uhlím nemohou skoro nic vydělat, pokud jednají solidně se svými chudými zákazníky. Vyvětloval, že horníci nejsou viníky zvýšení cen uhlí proto, že vstoupili do stávky ani proto, že chtějí vyšší mzdy. Příčinou zdražování uhlí jsou bezedné kapsy velkoobchodníků.

Anarchista Steinlauf požádal shromážděné horníky, aby byl jako zástupce uhlířů přijat za člena ústředního stávkového komité jako člen pražských maloobchodníků s uhlím s požadavkem odstranění kartelu, co bylo shromážděnými jednohlasně přijato. Steilauf havířům přislíbil, že dá vyhotovit sběrací listiny, které se rozešlou jak mezi maloobchodníky a konsumenty pražské, jako i mezi všechny po celých Čechách. Poté byla na táborech lidu přečtena následující resoluce, která byla v Lomu i v Duchcově jednohlasně přijata:

„My shromáždění horníci na táboru v Duchcově usnášíme se, že povedem boj s maloobchodníky uhlím pro zrušení kartelu v případě stávky, by nebylo uhlí zdražováno, což přijímáme jednohlasně za svůj požadavek.

Dále, co se týče vyjednávání se zaměstnavateli, nejsou k tomu žádní delegáti dolů oprávněni! Důvod: Delegáti pozbyvše třídenní nepřítomností práce, ztrácejí veškeré nároky dle paragrafu 28.ad.f.služebního řádu, na mnohých dolech dokonce funkce složivše, nejsou nijak oprávněni k vyjednávání.

Práva k vyjednávání má jedině Ústřední komité stávkové, k tomuto účelu zvolené na Konferenci v Libkovicích hornickými důvěrníky.“