Přední žižkovský anarchista Josef Král se narodil 7. září 1975 v Brzoticích u Kralovic do rolnické rodiny Ludvíka Krále a Barbory za svobodna Vozlařové. V devadesátých letech předminulého století se stěhuje do Prahy a nejdříve se usazuje na Smíchově. Smíchov s emu stává osudným, protože zde potkává svoji lásku Annu Weinertovou. Anna Weinerotvá pracuje jako služebná. Narodila se 2. února 1884 na Smíchově rodičům Weinertovi Matyáši barvíři kůží a Josefe za svobodna Grošlové. Na cestě je potomek Božena Králová, a tak se rozhodnout vzít. Civilní bezvěrecká svatba se konala 4. května 1902. Za svědky jim šli anarchističtí kamarádi Theodor Pichl a Josef Krbec.

Živil se jako obuvnický dělník a redaktor časopisu „Obuvník“, orgán pro hájení zájmů pomocníků obuvnických v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vycházel v letech 1890 až 1926. Nejdříve bydlel Josef Král na Smíchově, v roce 1906 se stěhuje na Žižkov.

Na Žižkově se sdružil do anarchistického uskupení Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí. Stal se předním členem spolku, proto také zastával post předsedy, na nějž byl 26. října 1906 zvolen. Podruhé byl za předsedu zvolen 29. října 1907 a zastával ho až do 3. prosince 1910.

V roce 1904 přistupuje také za člena anarchosydikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO), v jeho řadách působí do roku 1908, kdy jsou tyto odbory zakázány a rozpuštěny.

Jan Šesták se narodil v roce 1878 v Tursku. Za manželku si vzal Antonii Novotnou, narozenou v roce 1882. Povoláním byl tak jako mnoho tehdejších pražských anarchistů rukavičkář. Ostatně mezi kolegy rukavičkáři se seznámil s anarchistickými myšlenkami.

Patřil ke generaci anarchistů vzešlých z hnutí neodvislých socialistů kolem proslulého Viléma Körbera. Byl členem Vzdělávací besedy stavebního dělnictva pro Žižkov a okolí založenou právě neodvislými socialisty. V roce 1896 byl spolek přejmenován na Vzdělávací jednotu Žižkovan. Jan Šesták patřil mezi přední členy. Na valné hromadě odbývané 19. dubna 1896 byl zvolen jednatelem spolku a tuto funkci si podržel do 21. dubna 1897.

Josef Moravec přišel na dělnický Žižkov z Polabí. Narodil se v roce 1873 v Němčicích na Kolínsku. Do Prahy se přistěhoval ještě před rokem 1900 a usadil se na Žižkově. Seznámil se s Marií Zemanovou, kterou si bere 17. května 1899 u svatého Apolináře v Praze. Následující rok 1900 se jim narodí syn Jindřich Moravec.

Josef Moravec se stal členem anarchistických spolků na Žižkově. Vstupuje také do sdružení anarchistických bezvěrců Spolku Volných myslitelů na Žižkově, který byl založen v roce 1907. Na valné hromadě konané 4. července 1908 byl zvolen místopředsedou a tento post zastával do 1. listopadu 1908. Povoláním byl holič a vlásenkář.

Zapomínaným anarchistou spojeným se Žižkovem byl Josef Prkno. Narodil se v roce 1872 ve Slušticích na Pacovsku rodičům Františku Prknovi (1843) a Marii za svobodna Nikodémové (1849). DO Prahy se rodina Prknova i s malým tehdy sedmiletým Josefem Prknem přistěhovala v roce 1885 a usadila se na Žižkově, kam směřovali cesty většiny dělnických rodin z venkova. Josef Prkno si vzal za manželku Marii Poncarovou, která se narodila v roce 1880. V roce 1906 se jim narodil zřejmě jediný potomek Ladislav Prkno.

Do anarchistického hnutí se zapojil již v jeho raném období tzv. hnutí neodvislých socialistů. Patřil mezi zakládající členy Vzdělávací besedy stavebního dělnictva pro Žižkov a okolí. V roce 1896 byl spolek přejmenován na Vzdělávací jednotu Žižkovan. Josef Prkno patřil mezi přední členy. Byl třikrát po sobě zvolen prvním jednatel spolku. Prvně byl zvolen na valné hromadě 7. ledna 1896, podruhé 13. ledna 1897 a naposled 29. března 1898 a byl vlastně i posledním jednatelem jelikož byl spolek rozpuštěn během represivní vlny proti anarchistickému hnutí 2. listopadu 1899.

Josef Prkno pracoval na státní dráze jako železniční zřízenec. Stal se členem anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) od jejího vzniku v roce 1904. Ve spolupráci a po úspěšné agitaci Karla Vohryzka a dalších anarchosyndikalistů se mu a jeho dalším kamarádům se ČFVO daří proniknout více na železnici. Pro anarchosyndikalistickou věc získávají další nespokojené železničáře a v roce 1908 je ustanovena nová členská sekce Federace železničářů při ČFVO. Čítala přes 80 členů, a chystaly vznikat odbočky po celých Čechách i mimo Prahu. Dokonce vyšlo i první číslo časopisu anarchosyndikalistů železničářů s názvem „Předzvěst“. Číslo však bylo kompletně zabaveno policií a další vydávání zakázáno. Policejní místa totiž s velkými obavami sledovali pronikání na státní dráhy, obávali se propuknutí stávky vyvolané anarchosyndikalistickou agitací, která by vážně ochromila chod monarchie a byla by silnou zbraní při stávkách horníků, kde měli anarchisté silné pozice. To stát nemohl dopustit a tak udeřila perzekuce, zatýkaní a nakonec rozpuštění slavné ČFVO v létě 1908.

Válečné běsnění, které rozpoutali evropští vládci, nedecimovalo statisíce proletářů jen na frontě, ale i doma v zázemí, kde je kosily nemoci způsobené strádáním způsobeným nedostatkem potravin, které se rekvírovalo na frontu. Jedním z nich byl i anarchista Josef Prkno, který zemřel 17. září 1915 a byl pochován na hřbitově v Olšanech.

Dominik Maulíni byl rodilým Pražanem. Narodil se v roce 1864 na Smíchově rodičům Eduardu Maulínimu a Anně rozené Smidlechnerové. Jeho manželka Anna Maulíniová byla ročník 1868. byla živnostnice, prodávala na trhu ovoce a zeleninu. Jejich manželství bylo plodné a vzešli z něj Elisabet Maulíniová (1885), Eduard Maulíni (1886), Věra Maulíniová (1898), Soňa Maulíniová (1906) a Erika Maulíniová (1908). Dominik Maulíni se živil jako pomocník řeznický.

Dominik Maulíni patřil mezi průkopníky anarchistických myšlenek. Patřil mezi přední postavy hnutí neodvislých socialistů – anarchistů, kteří vznikly počátkem devadesátých let 19. století. Patřil mezi blízké spolupracovníky Viléma Körbera, s nímž se znal již ze socialistické strany, odkud byli první anarchisté vyštváni jako nepohodlná názorová opozice.

Dominik Maulíni byl zatčen a souzen v slavném procesu s „Omladinou“ v roce 1894. V zinscenovaném a rozsáhlém politickém procesu c. k. rakouská justice přisoudila 68 obžalovaným zločiny velezrady, urážky císaře pána i jeho rodiny, rušení veřejného pokoje a řádu. Dominik Maulini byl nakonec shledán nevinným a osvobozen.

Podílel se na založení Dělnického vzdělávacího spolku „Rovnost“ v Nuslích, který sdružoval neodvislé socialisty – anarchisty. Ustanovující schůze se konala 16. února 1896. Na řádné celoroční valné hromadě konané 3. března 1897 byl Dominik Maulíni zvolen předsedou a tento post zastával do 13. února 1898. Spolek byl pro svoji anarchistickou činnost úřady rozpuštěn 2. listopadu 1899.

Dominik Maulíni byl spoluvydavatel anarchistického časopisu „Nový věk svobody“, vycházející v letech 1892 až 1895 v Praze.

Mezi mladou nastupující anarchistickou generaci patřil i JUDr. Aron Richard, který se narodil v roce 1880 v Kostelci nad Labem na Náchodsku. Jeho rodiče se jmenovali Oseas Aron (1839) a Barbora za svobodna Škábová (1856). Do Prahy přicestoval kolem roku 1895 za studiem, na vysoké škole se seznámil s anarchistickými myšlenkami. Jeho manželkou se stala Antonie Rybová, narozená v roce 1884 v Braníku v Praze. Narodili se jim tři potomci: Jiří Aron (1914), Eva Aronová (1916) a Miloš Aron (1919). Bydlel na Žižkově, za první světové války se stěhuje do Královských Vinohrad a rok na to do Braníku. Povoláním byl advokát.

V anarchistickém hnutí se angažuje především v jeho bezvěreckých aktivitách. Stal se členem anarchistického uskupení Spolek Volných myslitelů na Žižkově, který byl založen v roce 1907. Účastnil se také ustanovující schůze okresní komise pražských bezvěreckých skupin, na které byl zvolen za člena výboru za anarchisty. Tehdy ještě působil i ve Spolku Volných myslitelů Augustyn Smetana, v jehož řadách se před založením žižkovské čistě anarchistické organizace organizoval i většina pražských anarchistů.

Na valné hromadě 31. března 1914 byl zvolen posledním předsedou a tento post zastával do 26. července 1914, kdy byl spolek úředně zastaven v souvislosti s vypuknutím války.

Anarchista a odborář Jaroslav Salaba se narodil v roce 1875 ve Spitovicích u Přelouče. Otec se jmenoval Matyáš Salaba (1847) a maminka za svoboda Kateřina Škodová (1849). S rodiči s v roce 1885 přestěhoval do Prahy a usadili se na dělnickém Žižkově. Za manželku si vzal Růženu Kosařovou narozenou v roce 1975. Narodil se jim syn Jaroslav Salaba.

Na Žižkově se sdružil do Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí, ale přední funkce ve výboru nezastával. Když byla v roce 1907 založena bezvěrecká organizace anarchistů Spolek Volných myslitelů, zaplatí zápisné a stává se členem. Ani zde jej však mezi funkcionáři spolku nenajdeme.

Po roce 1900 získávají stále větší oblibu myšlenky anarchosyndikalismu. Nutnost potřeby vytvářet anarchistickou odborovou organizaci jako protiváhu té sociálně demokratické se zhmotní v roce 1904, kdy je založen odborový svaz Česká federace všech odborů (ČFVO). Jaroslav Salaba do ČFVO taktéž vstupuje a působí v místní skupině ČFVO Žižkov.

V roce 1907 založena na poradě pražských anarchistických organizací a spolku Protivolební agitační komise, na které byl zvolen členem výboru komise. Komise organizuje mohutnou protivolební kampaň, stojí za stovkami veřejných schůzi a přednášek po různých koutech Čech.

Jaroslava Salaba organizoval solidární peněžní sbírky mezi dělnictvem a studenty na společný vězeňský fond ČAF a ČFVO v letech 1906 až 1908.

Po první světové válce se angažoval v bezvěreckém hnutí. Po válce se Spolek Volných myslitelů na Žižkově, ale i ostatní bezvěrecké spolky na severu, severovýchodě, východě a středu Čech federalizují do Svazu socialistických bezvěrců, který působí v letech 1918 až 1926. Jaroslav Salaba je aktivní v místní organizaci Svazu socialistických bezvěrců na Žižkově. Na valné hromadě 16. března 1922 je zvolen jednatelem a tento post zastává do 6. června 1924.

Kamil Neumann se narodil v roce 1878 v Mělníku. První manželkou byla Marie rozená Černá. Narodila se 9. června 1875. Společně se odstěhovali na Žižkov. Živila se jako soukromnice. Zemřela 3. srpna 1907. Jelikož byla taktéž bezvěrkyně, měla civilní pohřeb a byla pochována na Olšanech. Jako vdovec se podruhé oženil a jeho druhou ženou se stala Karla Neumannová, která se narodila v roce 1885. Kamil Neuman se živil jako typograf, mezi touto profesí nebyl jediným anarchistou.

Kamil Neumann se stal členem místních anarchistických spolků. Aktivní byl především v bezvěreckém hnutí. Patřil mezi zakládající členy anarchistické bezvěrecké organizace Spolku Volných myslitelů na Žižkově. Na ustanovující valné hromadě, která se sešla 12. července 1907, byl zvolen jednatelem a tento post zastával jedno funkční období a mandát mu skončil 4. července 1908.

Dalším z řady anarchistů, kteří spojili své osudy s proletářským Žižkovem, byl František Neumann. Narodil se roku 1871 v obci Rakousy na Turnovsku. Manželkou se mu stala Anna Neumannová, narozená roku 1860. Porodila mu dítka Zdeňku Neumannovou (1896) a Vlastu Neumannovou (1897). Přesné datum jeho příchodu do Prahy neznáme, víme však, že na Žižkově je hlášen od roku 1898. Domovské právo jako obyvatel Žižkova obdržel až 25. května 1911. Pracoval na železnici, v profesi konduktéra dráhy, co by dnešním jazykem znamenalo, že dělal průvodčího vlaku.

Na Žižkove se zapojil do anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí. Po založení anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO) v roce 1904 vstupuje do řad této organizace. Působí v místní skupině ČFVO Žižkov.

František Neumann se za své železniční kolegy účastnil jako delegát jarního sjezdu ČFVO v roce 1908. Sjezd ho zvolil za hlavního účetního celé ČFVO.

Ve spolupráci a po úspěšné agitaci Karla Vohryzka a dalších anarchosyndikalistů se mu a jeho dalším kamarádům daří proniknout více na železnici. Pro anarchosyndikalistickou věc získávají další nespokojené železničáře a v roce 1908 je ustanovena nová členská sekce Federace železničářů při ČFVO. Čítala přes 80 členů, a chystaly vznikat odbočky po celých Čechách i mimo Prahu. Dokonce vyšlo i první číslo časopisu anarchosyndikalistů železničářů s názvem „Předzvěst“. Číslo však bylo kompletně zabaveno policií a další vydávání zakázáno. Policejní místa totiž s velkými obavami sledovali pronikání na státní dráhy, obávali se propuknutí stávky vyvolané anarchosyndikalistickou agitací, která by vážně ochromila chod monarchie a byla by silnou zbraní při stávkách horníků, kde měli anarchisté silné pozice. To stát nemohl dopustit a tak udeřila perzekuce, zatýkaní a nakonec rozpuštění slavné ČFVO v létě 1908.

Přední účastník hnutí anarchistických bezvěrců Karel Hrázský se narodil v roce 1879 v Nymburce. Jeho chotí se stala Johana Kůstková, narozená v roce 1875. Měli spolu potomky Emanuela (1900), Karla ((1901), Miloslava (1905) a Květoslava (1907). Na Žižkov se oficiálně stěhují 2. května 1902. Povoláním byl strojník.

V Žižkove se zapojuje do anarchistických spolků. Nejaktivnější je v bezvěreckém hnutí. Stává se předním členem Spolku Volných myslitelů, který je založen v roce 1907. Na valné hromadě konané 13. srpna 1908 je zvolen jednatelem spolku a tuto pozici zastává do 1. listopadu 1908. Na valné hromadě 25. dubna 1910 je zvolen za delegáta Spolku Volných myslitelů do pražského okresního bezvěreckého komité. Dvakrát po sobě je zvolen dokonce předsedou spolku, poprvé 11. března 1912, podruhé pak 7. prosince 1912 a jeho mandátní období skončilo až 10. července 1913.

V roce 1919 zakládající člen anarchistického Svazu socialistických bezvěrců, který působil v letech 1918 až 1926 na Žižkově. Je vlastně pokračovatelem Spolku Volných myslitelů. Po roce 1926 po spojení všech bezvěreckých skupin v ČSR je součástí Svazu proletářských bezvěrců.