DOPIS ANARCHISTY JANA BRANDEISE Z MICHEL K MÍSTNÍ STÁVCE A PODPOŘE MEXICKÝCH REVOLUCIONÁŘŮ (1911)

Ctění kamarádi: Poněvadž ve zdejší pánvi stávka dosud trvá, uznáte sami, že nám není možno naším bojujícím bratřím v Mexiku dostatečně hmotně pomoci, an sami jsme bez peněz. Dostáváme sice skromnou podporu z fondu „Unie“, ale pouze to, co trochu tiší žaludek, na penězích neobdržel nikdo ni jediný cent. Milovníci této řemeselné unie zřídili totiž uniový obchod pro stávkující a nakupují životní potřeby ve VELKÉM a nás pak dle svého uznání podělují v malém. K rozdělování podpory určeni pouze Kanaďané a tito ovšem na sebe nezapomenou. Je proti tomu sice ze strany cizinců často reptáno, ale následkem neshody spokojují se ku kouci as následující: „Je to špatné s námi, ale co můžem sami počít, bez „unie“ by to bylo ještě horší, avšak oni nám ty naše snahy sami „Pofixují“.“ A skutečně – „pofixovali“, dle pravdivého článku kamaráda Františka Vejvpravy z Frank, Alta v čísle 24 „Volných Listů“ otisknutý. Třeba jen dodati, že vyvoleným spasitelům nejednalo se o zlepšení poměrů pracujícího lidu, ale o zachování svých tučných míst. Neboť za celý čas stávky nevyjednali nic více, leč že místo 14% přídavku na pilířích 5 centů od tuny urváno. A toto přijato po tak dlouhém zápase, ač hned z počátku tytéž podmínky uhlobaroni nabízeli, až na to, že z počátku se společnosti brániti dělati unií agenta vybíráním – vlastně srážením – uniových poplatků. Ježto se vůdcové obávali, že by o svá místa přišli, anto značný počet je již prohlédl a zajisté dobrovolně by na jich vydržování nepřispíval jími libovolně doktované obnosy – často až 5 dolarů měsíčně – z těžo vydělané mzdy, naléhalo na uhlobarony, aby tyto výsady jim byly udrženy. Proto se stávka tak prodloužila a lid – nechápe. Popis stávky v Los Angeles plně se hodí na zdejší poměry. Čta článek Kučerův, pohlédl jsem zpět nad nadpis, není-li to z Michel. Zde však i české ženy šly na pikety a několik „mrvů“ při jich zločinu notně spoličkovaly. Za to od početí práce zaměstnaní jen Angličané a Slováci, snad nikdo z Čechů. Nevím jak bude později, zda nebudeme nuceni jinam se obrátit. A tu se musím přiznat, že jsme v málo lepším postavení nežli ti, kteří již se zbraní v ruce proti svým utiskovatelům stojí. Sbírkou ve prospěch mexických rebelů sehnáno 1 dolar a 35 centů, které ku svému učelu odesílám. S volným pozdravem Jan Brandeis, Michel, B. C.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 2 v New Yorku (1912)

PRVNÍ ČESKÝ SQUATER JOSEF MIKOLÁŠEK OBSADIL HOTEL PRO NEZAMĚSTNANÉ V LOS ANGELES (1911)

V sobotu 9. prosince 1911 zatčen byl kamarád Josef Mikolášek pro expropriaci. Vyvlastnil hned celý dům a „pronajímal“ pokoje s nábytkem – kamarádům IWW, beroucím za vděk s hromadou sena co postel. Opuštěný, zrakům palmami ukrytý dům v aristokratické čtvrti objevil Mikolášek před několika měsíci a prohlásil jej za svůj – dokud v něm bude bydlet. Původní domácí, navštíviv nového majitele, kroutil nad jeho „drzostí“ hlavou, vida však, že nový nájemník se nedá odstrašit „dovolil“ nelegální pobyt s podotknutím, že z protiochoty by měl Mikolášek dbáti jaksi o správu domu, což tento ochotně přislíbil, zařídiv nezaměstnaným kamarádům hotel se stravou první třídy, dodávanou denně od IWW kuchařů, zaměstnaných v jednom z nejlepších hotelů v Los Angeles. Život byl život – dokud neznepokojovala buržoáky přítomnost trampů, hyzdících svojí přítomností aristokratickou čtvrť. V odpověď na jejich protest ohlásil se u domovníka průmyslového hotelu policajt, by s nepořízenou odtáhl. Tím však nebyli obyvatelé sousedících paláců spokojeni a neustálým nátlakem donutili policii k vyklizení „hotelu“, respektive pozatýkání jeho obyvatelů, co výstrahu příštím expropriačním aspiracím průmyslových dělníků. Devátého byli tedy zatčeni Josef Mikolášek a Cady, a v pondělí 11. prosince 1911 odsouzeni na 30 dní k nucené práci pro vagabundáž.

Autor textu Josef Kučera, člen IWW a České anarchistické federace v USA

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 1 v New Yorku, 6. ledna 1912

Václav Rejsek: Slovo k voličům (1912)

Vážení voličové! V posledních několika měsících byli jste zahrnuti krasomluvou politických frásistů, jimiž jste hanebně klamáni. Politické babky v kalhotech s hlubokými kapsami slibují vám, že pro vás nebe k zemi snesou, jen když jim vašich hlasů dáte. Byli jste z propasti života chválou vyneseni na úroveň suverénního a na vás nyní jest, by jste rozhodli o vašem osudu. Jste prý svobodnými občany a je vám z tváří čísti hrdost vašeho poslání. „V době neobyčejně vážné volá vás občanská povinnost k volebnímu osudí!“Řekl jsem, že „jste hanebně klamáni“, je ale spíše pravdou, že podvádíte a lžete sami sobě. Jste příliš zbabělými než aby jste otevřeli oči a pozřeli nahou skutečnost. Zdá se, že nezmoudříte, třeba jste světem prošli. Válíte se v knihách, ale – jakých! Čtete časopisy, však pochybné ceny! „Ničemu jste nepřiučili a snad nic nezapomenete!“Poškrábete se za uchem, kde vás snad zasvrbí pěnící se hnědá hmota…-Nuže, vy, pánové voličové: cítíte se uctěni že doloveno vám voliti si vlastního kata a domníváte se, že k vám bude spravedlivým. Ovšem, většina je k vám neupřimná a k této většině patříte především sami. Proto stůjtež na stráži, buďtež jednou přece spravedlivým vůči sobě, buďte poctivými vůči sobě samým a uvažujte klidně o všem co vám chci říci; zkoumejte a rozhodujte sami o všem co slyšíte a čtete a přiznejte pravdu bez stranického zbarvení, třeba se i vás bolestně dotýkala. Anarchistům netřeba se vyhýbati, neboť oni se vám nevtírají za kandidáty a nekřičí z každého nároží: „volte kandidáty naší strany!“ Od náís uslyšíte spíše nemilých slov pravdy, není se tudíž co obávati, že bychom se vám vtírali, tím méně za vaše spasitele se vydávali.Jest nepochybně pravdou, že při trochu dobré vůli dovedli by jste býti spravedlivým vůči sobě samým. Dosud však skládáte osud svůj v ruce vyvolených, kritisujete stranickým zbarvením jich počínání, sami se ale durdíte, vytkne-li vám kdo chyby vaše. Jste zhýčkáni a považujete za neomylné. Trpíte volební mánií a každé volby vám vždy většího zla přináší. Trochu klidné, rozumné úvahy by vám jen prospělo. Zlo omeziti a tomuto předejíti možno toliko poznáním pramene zla.Tož, voličové: poznejte sami sebe! Buďte již jednou muži! Staňte se skutečnými voliči! Neboť voliti znamená něco vyvoliti, ze spousty špatností nejmenší zlo vybrati; jinými slovy znamená voliti: zkoumati; a zkoumati dovede jen ten, kdo schopen jest samostatně mysliti. Ale ohromná většina nedovede vůbec mysliti, nemá vlastního přesvědčení, neumí zkoumati a tím méně dovede rozpoznati základních rozdílů prohnaných politikářů.Vám není popřáno zástupce svoje vyvoliti, vám jen možno hlasovati pro kandidáty „politickou mašinou“ vám nastrčenými. Vy tápete ve tmách a jen hádáte, proto vždy znovu jste zrazeni. A proces tento potrvá, pokud se nezbavíte pohodlností a vlastní lenivosti. „Lenivosti?“ tážete se? Ano, a touto lenivostí jest hloupost těla, jako hloupost leností ducha jest. S této smíšeniny kyne bázeň, která je pramenem všeho zla, tolik škody působící. „Kde není otroků není ani tyranů.“ Přísloví toto spočívá na veliké pravdě a každý by o této měl uvažovati. Přestaňte již jednou důvěřovati a hádati, nesnižujte sebe na úroveň povolného otroka, ale zpříměte páteř svou a povzneste ducha svého k pravé důstojnosti lidské. To opakujeme i tentokráte, třeba pro tuto radu všemi politikáři – bez rozdílu stran – stále jsme osočováni.Proč jdete voliti? poněvadž „vás volá občanská povinnost“, poněvadž to ústava předpisuje, poněvadž vladaři a politikáři dožadují se vašeho schválení pro jich lichvaření a taškářství. Dom,níváte-li se, že jste svobodnými voliči, třeba si připomenouti, že to jednou z největších konvencionelních lží. – Jak že, svobodnými voliči jste, skutečně? Ústavu chcete opravit, doplnit neb dokonce novou nahraditi? Přál bych si, aby to bylo pravdou! Ale pravá ústava musí spočítati na Rovnosti, Spravedlnosti a Svobodě, které dohromady tvořiti musí nerozlučný celek! Spravedlnost podmiňuje pořádek, ale pořádek jest velice problematickým pojmem hospodářského zařízení. Pročež zkoumejte! – Vlast je ohrožena! slyšíme hlasy patriotů v odpověď na náš apel lidskému rozumu. Co je to vlast? Obyčejný člověk považuje za vlast zemi, kde byl zrozen a vychován, jiný opět kde dělá svoje živobytí; opět jiný, kde nejvíce uloupí a jiný zase, kde mu nejvíce „podkuřováno“. Stávají však i poctivci, kteří za svou vlast onu zemi považují, kde těší se největší míře svobody, spravedlnosti a lidskosti. Chcete-li tedy býti poctivými, musíte si této vlasti dříve dobýti. Slyšel jsem řadu vašich čekanců, pro něž vy budete voliti; slyšel jsem jich chvalozpěv o suverenitě lidu; vyslechl jich theorie a uvažoval o odporučovaném všeléku. Představili se vám soudcové, advokáti, doktoři a různí vyrábitelé „veřejného mínění“, jakož i mnozí dřívější vaší spoludělníci, kteří po vašich bedrách se vyšinuli a politiku za svoje povolání sobě vyvolili. Co od těchto očekáváte? pomocí flastru kompromisu slibují vše zažehnati a při tom bystré jich oko pozoruje, kdo více nabízí. A ti, kdož t vašeho středu vyšli, vyčkávají, by se vám za „spasitele“ vetřeli a ku žlabu graftu se dostali. „Příležitost dělá zloděje“, se zde pravdivě uplatňuje. Většina politikářů čachruje s lidskými právy, jsouť to bordeláři, kteří nevinnost lidskou v náruč kapitálu zaprodávají. Zvláště zde v Americe politická hniloba čpí a otravuje vše v dosahu hlouposti lidské. A tato nákaza se za posledních lez značně rozšířila. Politikáři jsou stále drzejšími a bezohlednějšími. Sami na sebe však nikdy nezapomínají. Právě v době, kdy vašich hlasů se dožadují, můžete jich nejlépe poznati. Častují se navzájem nejsprostšími nadávkami, označujíc jeden druhého za zrádce, zloděje, podvodníka, trubce, parasitu, graftera a nepřítele lidu a svobody, a všichni mají – pravdu! Ale jakmile je po volbách, snáší se harmonicky a navzájem sobě jako „vyvolenci národa“ blahopřejí. Jako pánoi kolegové počnou smoliti zákony a zaprodají vás za nejvyšší nabídku. Společně vás pak budou prositi o trochu strpení, více času prý jim třeba, jen posečkejte, nejde to vše najednou. „Vyčkejte času – jako husa klasu!“ připomínají nám jich nádhončí.Tak, tak – jen trochu strpení a otroctví zpečetěno! Máte-li strpení, ztuční na váš účet grafteři. proto opakují, že politikáři vedle církevních ohlupovačů lidu jsou nejnebezpečnějšími otravovači lidského ducha. Dřívější despotism nahražen moderním demagogstvím.„Co ale socialisté?“ – doléhá otázka – nejsou snad oni muži hodnověrnými a poctivými?“Oh, ano, žel však, že přestali býti skutečnými socialisty vstoupením do politické arény. Snad měli někdy poctivou snahu sloužiti ideím socialismu, ale červ kompromisu jich zásady tak ohlodal, že se od ostatních jen zdánlivou stranickostí liší. Vzdali se konečných cílů socialismu pro pochybené dočasné reformy starobního pojištění – jen aby se po vašich bedrách snážeji vyšinuli. Sledujte jich „Milwaukee-ské a LosAngelské plány“ a přesvědčíte se o nicotnosti jich „politického programu“. Ještě dnes cítíme puch vycházející z konvence i Indianapolis, nicméně otravný osobními třenicemi jako konvence v Chicagu a v Baltimore.Není také jinak možno. Vždyť o socialističtí politikáři domáhají se otěží vlády. Nemohou proto býti lepší svých předchůdců. Až dospějí k ministerským křeslům a „Bílý dům“ ovládne „dělnický kandidát“, nezůstane ze zásad socialismu leč jméno.Jinak bude, nabydete-li důvěry sami v sebe; budete-li o všech veřejných záležitostech řádně uvažovati a sami rozhodovati, poznáte pak, proč až dosud žádné vládě nenapadlo uvolniti cestu rozvoji lidského rozumu, – neboť „vláda děkuje svému trvání jen hlouposti a zbabělosti lidu.“ Bedlivému pozorovateli neunikne, že i snahou socialistických politikářů jest vládní, zpráchnivělý řád zvěčniti. Řeknete, že podceňuji zralost lidu. To nikoli, ale skutečností jest, že lid nechává se ovládati smečkou grafterů, darebů a bláznů, kteří jsou dosti zchytralými, že dovedou lidovým vrstvám poctivců namluviti, že nez nich se neobejdou. Z toho jde najevo, že většina, je při nejmenším malomyslnou.A zde musí nastati náprava. Třeba obživiti ctnost, spravedlnost, odvahu a lásku v pokolení lidském, bez kterýchžto mravních podkladů není svoboda myslitelna.A proto i kdyby Svoboda a Spravedlnost věčně věkův zůstati měly pouhými červánkami lidského ideálu a snů lepšího bytí, tož přece člověk, vůči sobě spravedlivý, povede život svůj k těmto výšinám, neboť už tato snaha jej zušlechťuje a zdokonaluje.

(in.: Volné listy, roč. XXI.; č. 20; 26. října 1912)

ZPRÁVA O PERZEKUCÍ ČLENŮ IWW JOSEFA ETTORA A ARTURA GIOVANNITTIHO (1912)

Od dob čilé agitace a stávky Západní Federace Havířů v Cripple Creek, v Koloradu, snad nic nezrušilo kastu zaměstnavatelů do té míry jako velká stávka textilního dělnictva (vedená IWW) v Lawrence. Nebylo snad v zemi časopisu, který by stávku onu pomlčel.

A jako o oné velké stávce ve zlatodolech následovalo zatýkání a pokus učiněn legálně zavraždit Haywooda a spoludruhy jeho ze Západní Federace Horníků, tak i vítězné stávce v Lawrence následuje hanebné spiknutí vlnařského trustu, jež vyvrcholit má zavražděním mladých a nadějných organizátorů pracující třídy: Josefa J. Ettora a Artura Giovannittiho. Ďábelský pokus majitelů dolů se nezdařil. Jak dopadne vražedný úklad majitelů velkých textilních továren? To záležeti bude na dělnictvu samém.

V záležitosti Haywoodově (člen IWW a socialistické strany) organizovány ve všech končinách země mocné protesty a obrovské demonstrace pracujícího lidu, který takto pohrozil vládnoucí třídě, která shroutiti chtěla všechen zákon, aby pomstila porážku buržoazie ve veřejném stávkovém boji. A v této vážné době je nezbytno opět vzchopiti se k práci a přivoditit tak mocnou bouři protestu, aby zaburácela veřejným míněním všeho lidu a odvrátila připravovanou legální vraždu Ettora a Giovannittiho.

Buďte ujištěni, ž kapitalisté jistě svůj plán provedou, nebude-li dělnictvi na stráži! Nicméně bojí se svých vlastních stínů, když zločiny jich rozvíří veřejné mínění. A proto všude o této věci třeba mluvit a neúnavně veřejné mínění pracujícího lidu budit.

Připravte se! Ukažte početnými schůzemi a přípravou povšechné stávky, že nedopustíme, aby zastánci vaší chladnokrevně byli vražděni, Třeba říci!: potud a ne dále!

Čas je krátký a proto je na vás, kamarádi a spoludělníci, by jste všude čilého podílu brali na protestních konferencích, jaké v mnohých městech již zorganizovány, a kde těchto ještě nestává chopte se iniciativy, svolejte organizované dělnictvo všech odstínů a barev k poradám, vysvětlete situaci, rozžehněte pochodeň a vrhněte plamennou zář na připravovanou legální vraždu b Massachusetts. Nestačí mučedníky po jich smrti okázale vzpomínati, zasadíme se o to, aby bratři nám z kruhu vyrváni nebyli. Tento zápas vyžaduje mnoho energie i peněz, které možno pro obhajovací fond zaslati na redakci „Volných listů“. Budou-li Ettor a Giovannitti odsouzeni, pak žádný z dělnických agitátorů nebude životem svým jist, neboť veškerá spravedlnost stane se fraškou. Tož jeden za všechny a všichni za jednoho.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

PLAZOVÉ ZALÉZAJÍ DO DĚR (K SITUACI V SAN DIEGO, 1912)

Je to sice malým potěšením ale pravdou, že tlupa zvrhlých obojživelníků, skrývajících se pod jménem „Vigilantes“, kteří poslední čtyři měsíce ohrožovali San Diego, nyní zalézají jako krysy, aby vyhnuli se následkům, jaké vyšetřovací komise guvernéra státu Kalifornie na světlo přivádí. Strachujíce se před zavedeným trestním vyšetřováním, rozešla se tato „černá setnina“ bdělých občánků, stáhli svoji vlajku – americkou vlajku – v jejíž stínu vraždili bezbranné dělníky pro ne jiný přestupek, než ze nedali sobě upříti svobodu slova ústavou jim zaručenou. Víme velmi dobře, že zavedené vyšetřování a i možné souzení nepřivede zločince před soud spravedlnosti, víme, že pod ochranou patritiosmu se utíkají různí vyvrhelové společnosti lidské a víme také, že vrána vráně oči nevyklobe. Vždyť veškeré zločiny jaké Vigilanti páchali prováděny byly pod dozorem a za pomoci všech městských i okresních autorit. Ale zrak pracujícího lidu a všeho slušného občanstva byl na jižní Kalifornii obrácen a za daných poměrů musila se patriotická lůza umírniti. Byl sice ještě před týdnem v pokuse na mluviti přepaden, ztrýzněn a konečně zatčen mladý socialistický řečník A. B. Carson z Los Angeles, při čemž utržili i ran někteří reportéři kapitalistických listů, kteří pokusili se vzíti fotografickou snímku tohoto politického lynče a kteří pátrali po jméně policisty, který Carsona zatknul a zvláště hrubostí se vyznamenal. Od té doby přinesly však telegramy zprávy, že až na několik případů všichni zatčení řečníci byli ze žalářů propuštěni a vyšetřování proti nim zastaveno. IWW i místní socialisté povedou však zápas dále, aby přinutili ochránce zákona a pořádku ku kapitulaci. V pondělí 10. června 1912 odbývala se první veřejná organizační schůze IWW, která nebyla lůzou a policií vyrušována, ač se „tajnými“ jen hemžila. V tomto boji padli dva naši kamarádi, Michael Hoey, který v žaláři byl utlučen a Josef Mikolášek, který policistou byl zastřelen, na sta jiných bylo ztrýzněno, zrmzačeno a z města vyhnáno. Jiní nastoupili jich místa. A neústupný jich zápas konečně odměněn bude vítězstvím!

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

ZPRÁVA O VSTUPU ČESKOSLOVENSKÉHO SPOLKU KOVODĚLNÍK V NEW YORKU DO IWW (1912)

Československý spolek Kovodělník v New Yorku, poznal důležitost průmyslové organizace, připojil se k Průmyslovým dělníkům světa (IWW) a počíná nyní čile s prací organizační jakož i propagandou cílů a taktických prostředků uvědomělého proletariátu. Neopomíná také předních průkopníků, jimž pikat je žalářích a přispěl částkou 24 dolarů k obhajovacímu fondu pro členy IWW Ettora a Giovannittiho a činí v tomto ohledu ještě další kroky, aby českého dělníka upozornil na nutnost jednotné, mezinárodní akce v hospodářských bojích pracujícího lidu. Upozorňujeme bratry kovodělníky na účelnou tuto organizaci a doufáme, že připojením se práci jejich usnadníte. Ve spojení je síla. Schůze odbývají se každý druhý a čtvrtý pátek v měsíci v místnosti J. Němečka č. 406, E 73 ulice New York City.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 12 v New Yorku, 15. června 1912

JOSEF MIKOLÁŠEK: Z DOPISŮ Z LOS ANGELESKÉHO VĚZENÍ – DOPADY TAKTIKY IWW VŮČI PRONÁSLEDOVANÝM ČLENŮM, 14 díl

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Za všech okolností pomýšlí se na sebeobranu. K těmto účelům zavedena zvláštní ženská detektivní hlídka, jenž pod rouškou útrpnosti s vězni, mezi těmito vyzvídá, aby vyslídily, jsou-li mezi nimi někteří členové IWW nebo anarchističtí agitátoři. Stejnou službu provádí venku, zvláště při pořádání pouličních schůzí IWW, možno-li i poblíže místností této organizace, snažíce se dozvěděti, jakých akcí chtí revolucionáři ve prospěch zatčených členů použíti, aby policie se dle toho připravovala.

Při každém zatčení některého z členů organizace používá se neprodleně citelné protestu. Je-li v některém místě na severozápadě nebo v jižních pacifických státech zatčen některý z členů IWW, stává se dosti často, že sami policisté připomínají soudci by s nimi byl šetrný, obávajíce se, že ho zabijou.

Ve vězneních násilnosti proti členům ustaly. Do práce již bráni nejsou a hlídači chovají se k nim co nejmírněji. Tímto způsobem řeší se dnes otázka žalářů, poněvadž dělnictvo nemá dosti mocných hospodářských organizací. Veškerých těchto ukrutností mohlo by se dělnictvo rázem zbaviti silnou organizací, kteráž by jej činila schopným odepřít životních potřeb kapitálua jeho chránkyni, vládě. Že to dělnictvo neprovádí, zastavuje kapitál jídelní lístek dělnictvu, které v nezdravých bytech a žalářích moří hladem, udržujíce jej při životu – ku otročení.

JOSEF MIKOLÁŠEK: Z DOPISŮ Z LOS ANGELESKÉHO VĚZENÍ – VRAŽDA 11 ČLENŮ IWW VE VĚZENÍ VE SPOKANE POMSTĚNA!, 13.díl

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Z počátku dopouštěli se policejní vrazi nejhrubších násilností na členech Průmyslového dělnictva IWW. V boji za svobodu slova ve Spokane, zpřeráženy některým členům IWW páteřní kosti, jiným rozbita lebka, jiným zase zpřeráženy žebra a mozí zase tak vyhladověni, že z toho 11 v krátku zemřelo.

Byli však pomstěni! Za krátký čas zastřelen náčelník policie města Spokane. Též odměny dostalo se i několika jiným psům, kteří hrubostí svou zvláště vynikali. Odtud povstalo heslo Západu: „Za jeden život revolucionáře, jiný život psa!“ A policie je si údělu svého vědoma.

JOSEF MIKOLÁŠEK: Z DOPISŮ Z LOS ANGELESKÉHO VĚZENÍ – SABOTÁŽ VĚZEŇSKÉ PRÁCE ČLENY IWW, 12.díl

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Vezeňskou práci trestní agitátoři ničí vládě kšeft kazením profitu z trestanecké práce tím, že ze žaláře, stejně jako v jiných výrobních podnicích, dělají zápasiště. Mohl bych uvěsti množství příkladů, z nichž na prvém místě nutno se zmíniti o zaplnění žalářů za svobodu slova.

Ve všech případech znemožňovali práci použitím sabotáže. Ale i v jiných případech znemožnili zisk z trestanecké práce použitím této taktiky.

Čtyři hoši IWW v Portland ve státě Oregon, byli zatčeni a odsouzeni za to, že spali v parku. Odměřen jim 30 denní žalář. Hned prvního dnes zavedeni byli do lomu roztloukat kámen, Ale na místo roztloukání kamene vězňům radili, když už kámen tlukou, aby tento roztloukli na prášek, tak aby nebyl k potřebě. A vězňové velice rychle učili se tento druh sabotáže, načež hlídači, hrubě nadávající, členy IWW odvedli do svých cel. Druhý den zavedeni byli na pole, Dali jim motyky, aby okopávali různou zeleninu. Ale členové IWW překopávali cibuli, zelí a brambory, místo okopávání. Dozorčí zpozorovavše zkázu lořečili a vyhrožovali, načež vězně zpět do cel odvedli. Za to odpoledne chtěli se jim policisté pomstít, zavedli je ku stavbě nového žaláře. Byly jim dány kolečka, na nichž vozili měli cementovou směs po lešení stavby a tuto směs lít do rámu stavby. Hoši vyjeli s naplněnými kolečky na lešení a když měli směs vylíti, převrhli kolečka, že tato spadla z lešení. Některá držadla se zpřerážela, u jiných urazila se kolečka. Dozorci ihned je z práce odvedli spílajíce, že takovou čeládku již dlouho neměli. Na tom neměli však dosti, chtěli za každou cenu, aby tito hoši pracovali. I vnutili jim lopaty, jimiž měli házeti drobný kámen, písek a cement do míchacího stroje. Hoši nějakou chvíli házeli, když pak všichni najednou hodili do stroje plné lopaty kamene, při čemž dva z nich pustili do stroje i lopaty. Stroj se porouchal a členové IWW za velké radosti ostatních vězňů a za klení dozorců odvlečeni do svých cel. K práci již přiděleni nebyli.

Místní organizace IWW prostetovala proti jejich věznění, načež as v týdnu byli ze žaláře propuštěni se vzkazem do místní organizace, že takové lenochy zadarmo živit nebudou.

JOSEF MIKOLÁŠEK: Z DOPISŮ Z LOS ANGELESKÉHO VĚZENÍ – IWW ORGANIZUJE BOJE VE VĚZNICÍCH, 11.díl

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

V různých městech věznění členové IWW zorganizovali vězně ku společné akci odporu, pro odstranění řetězových tlup, což se jim v jistých případech podařilo. Usjednotili se, že až budou jim připnuty řetězy nehnou se z místa, pokud nebudou jim odejmuty, a tuto akci vždy dosáhli svého účele. Řetězových okovů bylo opět používáno když agitátoři, kteří vězně vzpružovali, byli ze žalářů propuštěni.