OZNÁMENÍ O VZDÁNÍ SE REDAKCE FRANTIŠKA HLAVÁČKA V DĚLNICKÝCH LISTECH (1895)

Všem soudruhům a čtenářům Dělnických Listů! Tímto Vám oznamujeme že soudruh Frank Hlaváček, dosavadní redaktor tohoto listu se 10. května 1895 vzdal redakce Dělnických Listů a tímto číslem počínaje bude list řízen tiskovým výborem až do dalšího rozhodnutí záležitosti té ve spolcích Mezinárodní Dělnické Jednoty. Potřebné práce při listu bude vykonávati administrátor. Soudruzi, nyní záleží na Vás všech kteří jste literárně schopni, byste podali pomocné ruky a do listu přispívali tak aby všechna ta práce nespočívala na tiskovém výboru, list i soudruzi s tím též získají neb přijde více různých náhledů a soudruzi se v psaní vytříbí. Dále snažně žádáme všechny čtenáře by měli strpení, kdyby list nebyl tak jak má býti, neb to bude nějaký týden trvati než bude vše uvedeno do svých starých kolejí. S revolučním pozdravem Tiskový výbor.

František Josef Hlaváček (1853 – 1957)

POZVÁNKA NA DEKLAMATORNÍ ZÁBAVU ČDVS V GRAND CROSSONG 26.5.1895

Česko-dělnický vzdělávací spolek v Grand Crossing se usnesl, pořádati deklamatorní zábavu za spoluúčinkování pěveckého sboru z Chicaga. Zábava pořádá se ve prospěch spolkové knihovny, dne 26. května 1895 v 1 hodinu odpoledne v letní místnosti p. Matěje Hana, roh 78. ul. a Storms Ave. Obracíme se na soudruhy v Chicagu, by nám podali pomocné ruky k onomu podniku a zároveň doufáme, že nás vůkolní soudruzi poctí hojnou návštěvou. Se socialisticky revolučním pozdravem, za Č. D. V. Sp. v Grand Crossing. Výbor.

PŘÁTELSKÉ SETKÁNÍ ANARCHISTŮ V NEW BEDFORD, 17.3.1895

V neděli 17. března 1895 odpůldne sešli jsme se u soudruha Aloise Jägra, abysme našemu milému hostu Františku Hlaváčkovi ten krátký čas, který mezi námi ještě pobude, učinili co možná příjemným a musím doznat, že se nám to úplně podařilo. Mezi přátelským rozhovorem přednesl soudruh Alois Jäger se svojí manželkou a dvěma dceruškami několik dělnických písní tak dovedně, že sám soudruh Hlaváček dojat, blahopřál rodině k tak značnému pokroku ve zpěvu. Když pak ještě soudruh Hlaváček přednesl velmi dojemnou povzbuzující řeč k přítomným soudruhům, aby jen statně vytrvali v boji za svátá práva utlačovaného lidu, doprovodili jsme jej na nádraží, aby zpáteční cestu nastoupil. Jaké však bylo jeho zklamání, když nám bylo oznámeno, že v neděli žádná lodi z Fall River do New Yorku nejede. Nezbývalo soudruhu Hlaváčkovi tudíž nic než zůstat mezi námi až do pondělka, ač jak se sám přiznal, s velkou obětí. Za Česko Dělnický Vzdělávací Spolek W. Telecký, tajemník

František Josef Hlaváček (1853 – 1957)

VEŘEJNÁ AGITAČNÍ SCHŮZE ČDVS V NEW BEDFORD, 17.3.1895

V neděli, 17. března 1895 odbýval spolek náš veřejnou agitační schůzi, která se nade vše očekávání vydařila. Prostranná česká síň byla samým inteligentním obecenstvem naplněna, které s velkým napnutím naslouchalo výtečné přednášce, kterou soudruh František Hlaváček o dělnickém hnutí vůbec, přednesl. Nechcem tímto řečníkovi podkuřovat, ale doznat musíme, že veškeří indiferentní posluchači se vyslovili, že dosud nikdy neslyšeli tak jasně, logicky a dojemně sociální otázku vyloženou. Není třeba podotýkat, že obecenstvo výtečnému řečníku souhlasem a pochvalou neskrblilo. Může si tudíž nejen spolek náš ale i soudruh Hlaváček ku tomuto značnému úspěchu blahopřát!.

ZPRÁVA ZE SLAVNOSTI KOMUNY ČESKÝCH ANARCHISTŮ V NEW BEDFORD, 16.3.1895

Slavnost Pařížské komuny, kterou spolek náš 16. března 1895 pořádal, vydařila se dosti skvěle a finančně docílili jsme značný přebytek. Želit můžeme pouze, že agitační účinek byl poněkud rušen cizojazyčným, zejména anglickým odrostem, který slavnost naši navštívil, aby si zatančil. Co se českého obecenstva týče, tu můžeme říci, že byl každý slavnostně naladěn a výtečná slavnostní řeč, kterou soudruh František Hlaváček přednesl, se každému velmi líbila a patrně na každého trvalý dojem učinila. Básně a zpěvy, které byly od našich soudruhů předneseny, byly od českého obecenstva nadšeně přijaty. Slavnost trvala až do půl noci a odbyla se beze vší výtržnosti, vzdor tomu, že bylo více různých národností pohromadě.

ALOIS NÁPRAVNÍK: BUDIŽ DÁN PRŮCHOD PRAVDĚ (1895)

Ctěná redakce Dělnických Listů ! Také mě zaslán byl leták chicagských výtečníků. Užasl jsem nad tou drzostí a sprostotou. Je to nejsprostší hanopis, jaký jsem kdy četl. Ním se odsuzují pisatelé sami co velicí kazimirové, kteří jednají, aniž by přemýšleli. Usvědčují se co chvastouni a škůdci dobré věci dělnické. Já myslím, kdyby měli jen jiskru pravé lásky k svobodě a trochu spravedlnosti, museli by se zardit studem nad tím, co spáchali. Mosta a Hlaváčka chtěli odpravit a zatím v očích každého spravedlivého a věci znalého člověka popravili sebe. Bylo by to také smutné. Lžemi a neodůvodněným podezříváním pracují jen lidé špatní. Já znám Mosta osobně i Hlaváčka dávno z Evropy, zrovna jako znám i Mikolandu, Kochmana, Pecku, Chouru a jiné z hnutí z let sedmdesátých a osmdesátých. Znám i Kropotkina, Bebla a jiné čelnější muže v hnutí. Nechci být advokátem nikoho, ale pravdě budiž dán průchod. Ani Mostovi ani Hlaváčkovi za všecka léta jejich důsledné působnosti nemůže žádný spravedlivý člověk dokázat nic nečestného. Myslím že je v Evropě i v Americe sta soudruhů, kteří to samé dosvědčí. Není hezké někomu podkuřovat, ale je také nespravedlivo ničemně a bezdůvodně hanobit. Spravedlivých lidí je povinností zastati se poctivých a osvědčených soudruhů. Ale nechme osoby stranou a přistupme k věci. Já sleduji dělnické hnutí v Americe od r. 1886 a musím říci, že Chicago, kdysi střed revolučního hnutí, stalo se pařeništěm, odkud již několik roků se šíří všecka otrava a korupce dělnického hnutí. To je jisté smutné a k politování. A ti letákoví světoborci nyní dobijí ještě, co dobrého zbylo, jako Vandalové. Ti za ta léta v ohledu vychovacím, organisačním a sbratřovacím neučinili nic. Jen různice, štvanice, ničení a ostouzení osob a ideí jest jejich činností. Takové ničivé jednání dlužno patřičně odsouditi. Což neví ti lidé, jak těžko je v Americe získat nového soudruha, zbudovat spolek a vydávat dobrý zásadní časopis? A oni chtějí zlomyslně vše zničit, rozeštvat, zostudit a i nejlepší soudruhy, jichž zde tak málo, vyštvat! Takové kazimírské jednání se musí tím víc odsoudit, čím víc se ti lidé ve své domýšlivosti a nevědomosti za „neomylné“ vydávají. Vím o co se jim jedná. Chtějí z nevědomosti a slepé zášti zničit „Dělnické Listy,“ vzdor tomu, že lepši list zbudovat a udržet nedovedou. Ať vydávají větší, lepší a lacinější týdenník než Dělnické Listy a cennější četbou vytlačí je z pole. Pak mohou řičí, že něco dokázali. Ale lístky jako dvě čtvrtky papíru, tak šeredně seslátané, a hanopisy ničit dobrou věc a ostouzet muže, kteří pevně a důsledně vytrvávají, to dovede ledajaký dareba a nevědomec. Nejlepší je ale to vyčítání hladové mzdy redaktoru. Lidé, což se nestydíte co „anarchisté?“ Ovšem, to by bylo zločinem, kdyby vy jste si ještě snad dali platit za ty vaše hanopisy a lístky, vycházející jednou za uherský měsíc! Však ta vaše „bezplatná práce“ vypadá také dle toho! A i ten podpis nebo pseudonym závidíte! Jak jste závistiví a malicherní! Kde je ta volnost pro každého? Proč se nepodpisujete také na vaše plody, když jsou tak vzácné? Kropotkin, (kterého přece uznáváte) podpíše každý svůj článek, tak i Elise Reclus, Merlino, Malatesta, Steinle atd. Kropotkin žije od svých literárních prací a přednášek. A tomu to nevyčítáte? Vidíte, jak jste nedůslední a straničtí. Důkaz, že jste nespravedliví a že nepřemýšlíte. Suďte nejen jiné, ale i sebe a oněmíte jako ryby. Pochybuju, že se polepšíte!

Alois Nápravník. Bellefonte, Pa., 28. března 1895.

ZPRÁVA ZE ČTVRTÉHO PŘÁTELSKÉHO VEČERA DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU V NEW YORKU 30.3.1895

„Čtvrtý přátelský večer,“ pořádaný v sobotu 30. března 1895 Dělnické Družiny Pokroku v místnosti pana F. Holoubka v New Yorku, vydařil se k spokojenosti veškerého obecenstva, které každé místo naplnilo. Veliká většina těch, kteří se opozdili, museli se vrátit, jelikož místnost byla již přeplněna. Dramatický odbor „Svoboda“ sehrál divadelní kus „Spanilá Savojanka.“ Při celém představení odměňovalo obecenstvo účinkující svou pochvalou. Všichni byli uspokojeni nad tím duševním a zábavním požitkem, kterého se jim toho večera dostalo. Můžeme očekávat, že na příští zimu si dramatický odbor „Svoboda“ zaopatří dostatek látky, by poskytl pokročilému českému dělnictvu příležitost, by navštěvovalo své zábavy, z kterých čistý výtěžek věnován je na dělnický tisk a na zbudování knihovny Dělnické Družiny Pokroku. Při znamenité hudbě klubu Lyra bavili se milovníci tance až do 5. hod. ranní. Doufajíce, že ct. obecenstvo i nadále zachová nám svou přízeň, znamenáme se s bratrským „Na zdar!“ Výbor.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 06.04.1895

VÁCLAV CVACH Z CHICAGA MRTEV (1896)

Jednoho z nejlepších soudruhů a agitátorů ztratili jsme ve Václavu Cvachovi, který zemřel dne 29. února 1896 na nemoc proletáře. Až do prosince minulého roku byl činným hlasatelem naší idee a zastánce zuboženého lidu. Všude, kde příležitost se mu naskytla. Tak jako tisíce našich spolurobů v továrně (lidomorně) při zkaženém, nezdravém vzduchu pracuje, tak i náš soudruh Václav Cvach následkem namáhání a zkaženého vzduchu se roznemohl, načež vbrzku následovala smrt. Jeho pohřbu se zúčastnili soudruzi od Neodvislé Mezinárodní Omladiny a soudruzi z Byciklistické unie, u níž zesnulý byl členem. Obě tyto organisace přinesly na rakev zesnulého krásné věnce. Věnec darovaný Omladinou, na němž byly dvě stuhy rudá a černá s následujícím nápisem ; „Že byls jen chudý rob, odměna Tobě, předčasný hrob.“ Než bylo tělo zesnulého vyneseno z domu smutku promluvil u rakve Josef Boleslav Pecka za Jednotu Táboritů, ku kteréž zesnulý náležel. Na to Mezinárodní hudební unie zahrála velebnou hymnu proletáře — marselaisu, což bylo tím nejdojemnějším okamžikem. Pohřební průvod se vzdaloval od domu smutku. — Asi po deseti minutovém pochodu se průvod zastavil, nastalo nám se rozloučiti s naším nám tak milým druhem, načež opětně hudba zahrála „marselaisu». Nato průvod se hnul ku hřbitovu. U hrobu, kam měl být náš soudruh vložen, promluvil soudruh František Tůma slovy tak dojemnými, že jednoho každého oko zaslzelo. Dojem, jaký učinil soudruh Tůma svojí řečí byl uchvacující. Zde podávám několik jen málo slov z jeho řeči: „Nevím, zdaž všichni zde přitomní cítíte tak, jako náš soudruh. Václav Cvach cítil pro zubožené trpící lidstvo. Není mým úkolem, bych po způsobu náboženských ceremonií, neb po způsobu ,také ‘ svobodářů přečetl z knížky modlitbu aneb řeč. Ne zde na hrobě … ale v srdcích, postavme pomník našemu milému druhovi; nechť zkvétá símě, které jsi rozsíval . . toť ta nejlepší památka po tobě, Idea, kterou jsi hlásal mohutní a snad není doba daleká, kdy přijde k svému rozluštění, a na tebe bude vzpomínáno, jako na dobrého bojovníka za svobodu. Čest budiž památce jeho!“

DOPIS FRANTIŠKA CHOURY A PROVOLÁNÍ CLEVELANDSKÝCH ANARCHISTŮ K SVORNOSTI A PROTI STĚHOVÁNÍ DĚLNICKÝCH LISTŮ Z NEW YORKU DO CLEVELANDU (1896)

Při poslední schůzi Česko dělnického vzdělávacího spolku Jan Žižka v Clevelandu, měli jsme zase několik dopisů, klonících se na stranu jednu a pomlouvajících stranu druhou, ač obě strany náleží k Mezinárodní Dělnické jednotě Proto si náš spolek přeje, aby dopisy stranickými byl ušetřen; my nechceme býti žádnými soudci jednotlivců z jiného státu neb města, to náleží soudruhům v místě bydlícíma ne nám. To, co sobě přejeme jest, aby všichni soudruzi vyhostili ze svého srdce osobní zášť; kde stává nepřátelství, nechť v zájmu naší společné a nám všem tak svaté věci, sobě podají pravice k míru a svornosti. Zbraň naši obraťme místo proti sobě, proti stávající společnosti, proti falešným vůdcům dělnictva, proti flanďákům jakéhokoli vyznání; pracujme všichni společně na jedné roli bratrsky a svorně podkopávejme základy států a pomáhejme k uspíšeni sociální revoluce — tak se ukážeme, co praví anarchisti! Dále sobě přejeme, by tiskový výbor nepřipustil do Dělnických Listů žádný dopis, který by přímo neb nepřímo urážel druhého soudruha, ať ten dopis píše X. nebo fix — to jest vše jedno. Dělnické Listy nenáleží jednotlivci, nýbrž celku a ten celek sobě zajistě nepřeje čisti urážky soudruha jiného. Kdo má chuť si vylít svou osobní zášť na někom, ať tak učiní v soukromém dopise, aneb ať si vydá leták za své peníze; list náš jest nám k agitaci, k poučení a vzdělání a ne, abychom v něm četli výčplechy proti jednotlivým soudruhům. Též činí se nabídky, by Dělnické Listy přišly do Clevelandu. Soudruzi! Uvažte vše chladně a bez všeho předsudku; proč jsou Dělnické Listy ohroženy v New Yorku? Odpověď jest lehká. Pro osobní zášť, nesvornost a umíněnost a nemohou-li dnes Dělnické Listy vycházet v New Yorku, tak též nebudou moci vycházet v Clevelandu, ani v kterémkoli jiném městě. S přeložením časopisu ještě nevymizela zášť a proto, přijde-li list jinam, tážou se prvně, kdo je v administraci a dle toho se pak řídí; buď pro list pracují, aneb jej ubíjí. Náš náhled jest ten, že Dělnické Listy jsou dosti dobré v New Yorku a za peníze, které bychom vydali stěhováním do jiného města, můžeme udělat kus dobré agitace. Nechte Dělnické Listy kde jsou a udržení jejich záleží na naši svorné a pospolité činnosti soudruhů a skupin. Proti nám stojí dnes všecky vlády, s celým soudním a vojenským aparátem, všecky náboženské sekty s flanďáky v čele, všichni vůdcové odborových organisací, sociální demokraté a většina ujařmeného a porobeného dělnictva; my pak, obklopeni ze všech stran nepřáteli, míříme ostří zbrani proti sobě a nepřátel sobě nevšímáme. Soudruzi! Nám jest dnes solidarity a svornosti více třeba, než kdy jindy; proto buďme komunistickými anarchisty a ne klepavými babami. Kdo nemůže ze svého srdce osobní zášť vyhostiti, udělá lépe, když z hnutí vystoupí a nebude jeho postup zdržovati osobními třenicemi. Za Č. D. V. S. Jan Žižka František Choura. Cleveland 17. května 1896.

František Choura (1852–1921)

ZPRÁVA ZE SCHŮZE ČDVS NEWARK VE WEST ORANGE 24.5.1896

Schůze pořádaná 24. května 1896 soudruhy z Newarku ve West Orange, v hostinci soudruha Františka Schulce, vydařila se znamenitě, neb sešel slušný počet soudruhů z West Orange a okolí. Soudruh Přibil zahájil několika slovy schůzi a pak se ujal slova soudruh J. Březovský, který poukazoval na potřebu podobných schůzí a v delší řečí líčil počátky lidstva a jeho práce a posloupně jeho zdokonalování, jeho zotročení náboženstvím a vládami až po naše časy. Zmínil se též o organisacích dělnických, o revolučním hnutí, jeho potřebě a cíli. K závěrku povzbuzoval k činnosti a k šíření anarchistických idejí mezi vrstvy dělnictva. S provoláním „Na zdar” příštímu lepšímu životu, ukončil svoji řeč, která nalezla ohlasu u všech přítomných. Po něm se ujal slova soudruh Josef Belza, jenž líčil otroctví ve starém Římě, organisaci, povstání a vítězství otroků. Během své řeči dospěl k francouzské revoluci a pak k pařížské komuně, největšímu to triumfu sbratřeného dělnictva v Paříži. Líčil otroctví v dolech sirných na Sicílii, kde jsou malí chlapci od 8 roků, prodávání a k těžké práci přidržováni. Odsuzoval taktiku volební, povzbuzoval ženy, aby se podíleli na hnutí dělnickém a aby vychovávaly děti v duchu revolučním. Vyzváním k agitaci ukončil svoji řeč, která byla taktéž za souhlasu všech přítomných přijata. Soudruh Přibil upozornil na pravdivost řeči pronešených a dal návrh na rozhovor, který přijat. Zajímavý rozhovor, na němž se zúčastnilo mnoho soudruhů, točil se kolem organisace, taktiky a agitace revoluční a vyměněny byly různé náhledy, načež soudruh Přibil ukončil schůzi. Sbírka ve prospěch Dělnických Listů vynesla $2,90 a byla svému účeli odevzdána.