DÍKŮVZDÁNÍ STÁVKUJÍCÍCH HORNÍKŮ V DRILL ZA PODPORU OD MDJ (1897)

Všem šlechetným milodárcům, jenž přispěli hřivnou na umírnění bídy českým horníkům v Drill, po čas stávky, která celých deset týdnů trvala. Žel, že s tak smutným výsledkem při tak houževnaté vytrvalosti skončila.

Ctění přátelé přijměte upřímné díky za podporu, která nám byla prostřednictvím Dělnických Listů zaslána v sumě $45 00 a ku spokojenosti všech rozdělena.

O kéž by to byl býval již boj poslední a oni trubci, již sužují celou lidskou společnost, byli smeteni tam, kam již dávno patří, by jsme již jednou zřeli slunko úplné svobody. Snažme se, jeden každý, by onen den co nejdříve nadešel. Bratři horníci v Drill a okolí, naskytuje se nám příležitost dne 19. listopadu 1897, bychom se sešli a co mužové pronesli protestujícího hlasu proti zákonité vraždě dne 11. listopadu 1887 v Chicagu na pěti nejšlechetnějších mužích a proti celému zlořádu, jenž tísní dnes celou lidskou společnost.

Doufám ve Vás spolubratři, že nezůstane hlas můj volajícího na poušti, doufám, že se dostavíte všichni jako jeden muž, bychom učinili za dost našim spolubratrům, kteří po čas stávky se o nás tak horlivě starali. Z hloubi srdce volám ku dni 19 listopadu Nazdar!

Martin Liška z Drill.

Martin Liška (1863 – 1946) byl přední anarchista z Drill a člen místního Česko Dělnického Vzdělávacího Spolku „Čtenářská Beseda“, který byl součástí anarchokomunistické internacionály a české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

VÝLET DĚLNICKO AMERICKÉHO SOKOLA V CHICAGU 26.6.1898

Výlet Dělnicko Amerického Sokola v Chicagu, pořádaný v neděli, dne 26 června 1898, nazvati se může velkolepým úspěchem sokolské myšlénky. Již za časné ranní hodiny shromáždil se značný počet Sokolíků, kteří úderem 9. hodiny pouličním průvodem zahájili svůj výlet v prostranné a krásné zahradě paní Neherové v Riverside.

Od toho okamžiku valily se zástupy účastníků jako když plátno vleče a kol 2 hodiny odpolední hostila již zahrada nesčetné návštěvníky. Kdo zřel ty davy přicházejících, ten poznati mohl sympathii a přízeň, jež sobě Dělnický Sokol v poměrně krátké době vydobyl.

Na místě výletním rozproudila se výtečná nálada, oživována hlučným tancem, jakož i zábavou všeho druhu. Václav Kudlata z Clevelandu promluvil v meziaktí ku shromážděným o Španělsko americké válce. Řeč byla poměrně krátkou, ale působivou a posluchači neskrblili potleskem.

Summa summárum — všichni bratří Sokolové pohlíželi s potěšením na zdar svého přičinění a vzájemně si přislíbili, že tím horlivěji uchobí se práce poznovu, by Dělnický Sokol stal se střediskem všech pokročilých a utlačovaných dělníků.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

TŘI ČEŠTÍ ANARCHISTÉ PŘED SOUDEM ZA KVĚTNOVÉ UDÁLOSTI V CHICAGU 1886

Hynek Dejmek, roznášeč “Arbeiter Zeitungu”, jeho bratr Václav Dejmek a František Novák, vesměs z Chicaga, stáli 14. května 1886 před soudcem Whitem, jsouce obviněni z účastenství při vzpouře. Hynek Dejmek a František Novák byli propuštěni a právě když odcházeli ze soudní síně zatkla policie prvnějšího znovu pro útok na policistu Caseyho. Casey, jak známo, je onen policista, jejž Češi lynčovati chtěli.

Dejmkovo pekařství v Chicagu

MRTVÍ ČEŠTÍ DĚLNÍCI PŘI KVĚTNOVÝCH NEPOKOJÍCH V MILWAULKEE (1886)

Chicago nebylo místem jediným, kde krev miaulý týden tekla. Též v Milwaukee prolita následkem štvanic anarchistických, krev a to krev slovanská, polská a česká. Tak jako jinde udály se i zde stávky na 1. května a též v hutích v Bay View, v jižní části města zastavili práci dělníci, většinou Poláci a Češi. Však společnost najala jiné dělníky, kteří dále pracovali.

Od pondělka panovalo mezi strajkujícími vřeni a v úterý došlo k shluknuti před dílnama, kteréž rozehnáno policií a milici. Jelikož vznikly obavy možných násilností, zejména následkem zpráv o bouřích v Chicago, svolána sem na rychlo státní obrana se všech částí státu, k zabránění propuknutí nepokojů. V noci z úterka na středu střežila část strajkujících dílny a usneseno prý, ve středu útok podniknouti.

Také skutečně as 1500 lidí dostavilo se k hutím, ozbrojeni jsouce klacky, tyčemi, kamením ba i kosami a povzbuzováni anarchisty Grottkau a jinými.

Anarchistická červená vlajka ovšem nechyběla. Když se přiblížili k hutím, dána jim velitelem milicie výstraha, aby v blížení se ustáli a když neuposlechli, nýbrž hnali útokem, vystřelila obrana. Takového přivítání se útočníci ovšem nenadáli a rozprchli se, zanechavše čtyry mrtvé neb smrtelně raněné, několik těžce raněných a asi tucet bylo lehčeji raněno.

Následující je seznam raněných:

  • František Kurkel, dílovedoucí mladý z válcovny, střelen do srdce, mrtev.
  • Michal Ruhalski, dělník 30 roků starý, raněn do prsou, zemřel za 30 minut.
  • Martin Jankovic, raněný v prsou smrtelně.
  • Nováček 14 let starý smrtelně raněn v břiše.
  • Kazimír Dudek má 4 kule v sobě; přišel do Milwaukee ze Seymour a přidal se k davu. Zemře.
  • Albert Urtman, dvě kule, nebezpečně poraněn.
  • Jan Marš, 20 let stár, dělník střelen do břicha.
  • Neznámý jeden Polák asi 23 roky starý; raněn do břicha a utíkal ještě 150 kroků a padl.
  • Michal Rubolski, 30 roků starý těžce raněn.

Asi tucet jiných bylo lehčeji raněno, že mohli ještě odejíti, neb byli odvedeni od svých přátel do města.

Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný, Omaha, 12.05.1886

VÝPOVĚĎ PŘEDÁKA DŘEVAŘSKÉ UNIE PŘED SOUDEM V CHICAGU (1886)

Po něm vyvolán byl krajan náš, občan Františej Harašta, předseda dřevařské Unie který, jak známo, též řečnil v oné památné schůzi u dílen McCormickových a jehož řeč byla přívrženci anarchismu přerušena.

Harašta udal, že byl předsedou u dřevařské české Unie, a v Americe jest již jedenáct roků. Byl přítomen schůze; účelem schůze bylo slyšeli zprávu výboru, který měl být vyslán k bossům. Schůze měla být zahájena ve 3 hodiny a když svědek tam přišel, již se řečnilo. Přistoupil k řečníku a řekl mu, že neměl právo zde mluvit, lidu pak řekl, aby jeho řeči nedbaly; za to ho chtěli shodit s káry.

„Jak dlouho jste se tam zdržel?“

„Asi patnáct minut.“

„Co jste dělal pak?“

„Někteří běželi к McCormickovi a já se snažil je upokojit.“

„Jste socialista?“

„Ne.“

„Mluvil jste něco klidu?“

„Ano; řekl jsem, aby lidé neposlouchali ony řeči, že jsou pro ně jedem .“

Právník Foster vzal Haraštu do výslechu křížového:

„Kolika členy byla zastoupena unie dřevařská?“ .

„Šesti tisíci členy.“

„Chcete říci šesti tisíci?“

„Ano, bylo tam asi tři tisíce Čechů a tři tisíce Němců.“

„Které unie jste předsedou?“

„České unie.“

„Chcete řící, že Spies nebyl do této schůze pozván?“

„To nemohu říci,“

Tím skončen byl výslech Harašty.

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 29.07.1886

SCHŮZE ČESKÉHO DĚLNICTVA V ČESKO ANGLICKÉ ŠKOLE V CHICAGU 4.KVĚTNA 1886

Včera večer odbývána byla schůze dělnictva od Palmer & Fuller Co. Zpravodaj náš byl pozván, aby do schůze se dostavil, byl však hned při vstoupení svém vítán od několika, kteří ani nepatří mezi ony dělníky, nepěknými jmény. Jeden stále křičel, aby zpravodaj neměl přístupu. Aby předešel hádce, odebral se zpravodaj ven, ani úředníci slíbili, že pošlou nám zpráva sami.

Tolik můžeme sdělit, že nic není dosud rozhodnuto neboť má výbor dnes večer vyjednávat s továrníky. Dělníci všichni jsou ustanoveni nepracovat, dokud nebude jich požadavkům vyhověno.

Přejeme jim, aby se dodělali žádoucího výsledku. V poradní schůzi mezi prácidajci a dělníky z lumber-yards, která odbývala se v čísle 242 již. Water ulice prohlásil předseda firem Ludington Wancheck, že raději svůj obchod v Chicagu zavře a přeloží do Menomine, kde snáze prý se bude obchodovati. Ostatní firmy se ještě nevyslovily a tak zdá se, že lumber-yards budou státi.

12 členný výbor dělníků předložil (předseda pan N. Brown) své požadavky, vylíčiv bědný stav dělnictva vůbec a žádal o rozhodnutí.

Odpověď prácidajců co toto píšeme ještě nedošla.

Schůze socialistů a anarchistů. V pondělí večer odbývána byla v č. 54 Lake ulice schůze anarchistů a socialistů, ve které jednáno bylo o událostech právě se sběhších. Policie byla šmahem odsuzována a konečně vydáno bylo provolání к dělnictvu, v kterém vyzývají se všichni, aby se ozbrojili a šli pomstít padlé spoludělníky. Provolání končí slovy: „Do zbraně, voláme k vám, do zbraně! Vaši bratří.”

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 12.05.1886

SITUACE V ČESKÉ ČTVRTI V CHICAGU PO HAYMARKETU 5.KVĚTNA 1886

 Dělnické bouře v Chicagu. (Dne 5. května. ) S politováním zaznamenáváme, že v době, kdy opět celé město jest klidné a kdy dělníci na všech stranách hledí vymáhali si mírným jednáním požadavky své, v české naši Plzni policie má stále plné ruce práce. Nemusíme ani čtenářům našim přepovídati ty úsudky z anglických listů, jaké budou pronášeny.

Včera největší nepokoje panovaly po celý den na Centre ave , roh 18té. Lékárna v domě pp. Weiskopfa a Porgesa, jakož i hostinec jmenovaných Čechů byly vydrancovány, o čemž dočtou se čtenáři podrobnější zprávy doleji. Co však jest nejsmutnější při tom, že budou to opět Čechové, kteří proliti musejí nejvíce krve a opět to budou jenom Čechové, kteří nyní po kolik roků budou hanobeni a opovrhováni anglickým tiskem; proti Cechům a Polákům nyní šířen bude předsudek mezi dělníky anglickými a bez těch nedokážeme zde my nikdy toho nejmenšího.

Včera ráno již roznášely se městem zprávy a také telegrafováno bylo na hlavní stanici policejní, že veliké výtržnosti připravují se ve středu české osady (Bohemian settlement).

Policie byla stále připravena, aby na na dané znamení vyrazila Žádosti se všech stran docházely i z okolí toho, by policie učinila již všemu přítrž. Výjma vydrancování lékárny a hostince po celý den však nestalo jiného se nic pozoruhodného. Lidí bylo všude stále plno a později došla na policejní stanici zpráva, že lid se pokojně rozchází a že snad žádné výtržnosti nepovstanou více.

Na Centre ave., od viaduktu na 16. ulici po 19. ulici, jak se právě k doplnění včerejší zprávy naši dozvídáme, byl ještě jeden člověk, jménem Rudolf Steinberg pronásledován lidem a ztrýzněn. Příčiny proč se tak stalo, nejsou známy. Steinberg prchaje, klesl před domem č. 669 Centre ave., mezi 21. a 22 ulicí k zemi. Několik kulí, které za ním poslány byly od rozkáceného davu, minuly se cíle. Steinberg byl pak skopán tak, že musel býti dopraven do okresní nemocnicе. O uzdravení jeho se pochybuje.

Celá spousta mužů, žen a dětí shromáždila se včera dopoledne 9. hodině před lékárnou Samuela Rosenfelda, roh Centre ave. a 18. ulice. Jitření bylo tu ohromné již předevčírem, kdy lid vytloukl témuž okna a včera dostoupilo teprve svého vrchole. Pan Rosenfeld vyvolal zášť a zlost lidu na sebe tím, že nechal telefonovali v místnosti své tajné, jimž popřál prý i útulku jakož i jiných výhod vůbec a při srocení se lidu, že sám prý telefonoval o policii. Volání jako: „Zabte Rosenfelda!“ ,,Zničte mu tu boudu!“ bylo slyšeli tu a tam ze zástupu lidu, který rozmlátil v lékárně vše co mu do ruky přišlo, ba povídalo se i, že Rosenfeld obávaje se o svůj život, hleděl se za pomocí přivolané policie odstraniti. Jisto jest však, že přivolal si v nejkrutějším okamžiku policii a ta že dav, ponejvíce z mladíků pak již jen sestávající, rozehnala. Záhy na to ale rotil se lid poznovu a kapitán O’Donnell jakož poručík Barcal museli opět zakročiti. Zatčen nebyl nikdo, neboť lid rozprchl se na vše strany a po pachatelích nebylo ani památky. Rosenfeld propůjčil policii prý proto svůj telefon, že na rohu se nalézající policejní budka lidem zničena byla.

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 12.05.1886

U MC CORMICKA A V CHICAGSKÝCH ULICÍCH 4.KVĚTNA 1886

Očekávalo se, že u dílen McCormickových strhnou se opětné boje, však očekávání to se nesplnilo. Na policejní stanici donesla se zpráva, že lid chce podniknouti útok na stanici ulice Hinman a Ebersold poslal tam ihned posilu. Útok slibovaný však podniknut nebyl.

Včera odpoledne strhla se též rvačka mezi dělníky a policisty na rohu Brown a 18 ulice. Lid chtěl vniknouti do barvírny Gary, Ogden a Bartíka, kterou hájilo několik zvláštních strážníků. Ti však byli zatlačeni brzy zpět a musela být přivolána pomoc. V tom přijely sem dva policejní vozy z ulic 12té a Hinman. Koně byli pokryti pěnou, neboť cesta ze stanice až na místo boje vykonána byla v několika krátkých minutách. Aniž by byli seskákali s vozů, namířili a vypálili nad hlavy shromážděného lidu, chtějíce jej takto rozehnati. Strážník Small vrhl se mezi lid, chtěje pronásledovat, vůdce vzbouření toho, však brzy byl obklopen přáteli pronásledovaného a bylo by se mu zle vedlo, kdyby ostatní strážníci nepřispěli mu ku pomoci. Jeden Polák namířil revolver na hlavu Sparkse, však zhrocen byl k zemi ranou, kterou mu jeden policista klackem do hlavy zasadil. Strážník Granger byl kamením téměř umlácen, tak že krváceje klesl k zemi a jen s těží byl vybaven a odvezen na stanici. Rozčilení na všech stranách jest veliké a očekává se, že Chicago stane se dějištěm krvavých scén.

Včera oznámeno bylo policejnímu chefovi Ehersoldovi, že policejní stanice ulice Hinman a dílny McGormickovy mají býti vyhozeny dynamitem.

Včera večer odbývala se na rohu 18. ul. a Centre ave. schůze živlů podvratných u kteréžto příležitosti přišlo opět k srážce. Dva na pohled zcela mírumilovní občané náhle vstoupili v kruh rozlíceného davu a nabádali k mírnosti a vystřihání se všelikých násilností. — Pojednou jako když se jiskra mezi lid hodí, vzplanula zášť proti jednomu z těch dvou neznámých, neboť prohlásilo se, že jsou to dva tajní a lid chopiv se revolverů a cihel počal útočili na oba. Rána padala na ránu a jeden z oněch cizinců prchaje po Centre ave. směrem ku 22. byl na několika místech zraněn a krev řinula se mu zejména ze záhlaví tak, že klesl. Tu přiskočilo několik výrostků a skopali jej děsně. Neznámý, prý Němec, sebral poslední své síly a utekl se do domu jednoho Čecha, odkud si jej dav opět vyvlekl a znovu jej pronásledoval, šat na něm roztrhav. Konečně dostavila se policie ujmula se těžce zraněného, začež uvítána byla kamením a kulemi. Lid byl rozprášen a policista James Bullman zraněn. V okolí rozbita byla okna a budka policejní. Druhého cizince prý pronásledoval lid až na Allport ulici. Zatčen nebyl nikdo.

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 12.05.1886

Z DÍLEN PALMER & FULLER A SCHŮZE ČESKÉHO A NĚMECKÉHO DĚLNICTVA 4.KVĚTNA 1886

V dílnách Palmer & Fuller Co. Jeli kde bídný plat pak jest to v této dílně; snad v celém městě nenajde se dílna kde by dělnictvo bylo hůře placeno, neb ani žádný se neodváží nabídnouti tak mizernou mzdu dělníkovi jako platí tito ohromní boháči o kterých směle se může říci, že nemají srdce v těle, neb jak může býti živ dělník za plat 75 ctů,, pravíme, denně sedmdesát pět centů, jest věru více, než možná zodpovídali. Včera ráno šel zpravodaj náš k dílně této, kde se měla odbývali schůze tohoto zuboženého lidu. Všechno dělnictvo továrny v počtu asi 430 stálo před továrnou ve skupinách rokujíc v tichosti o svém postavení. Zpravodaj nemoha dostali určitých zpráv, šel se přeptat přímo továrníků samých, co zamýšlí vůči svému dělnictvu učiniti. Z počátku se nezdálo těmto přímo vyjádřiti, pak ale udali, že chtí povolili osmihodinovou práci s devítihodinovým platem pro ty dělníky, kteří mají méně nežli dollar denně a druzí aby snad pracovali osm hodin za osm hodin platu. Krásný to návrh. Bossové ti naříkali, že prý jim obchod jich nenese ani pět procent a že prý by toho raději nechali (což by bylo asi to nejlepší, co by mohli udě- lat neb by aspoň nekazili celý obchod, neb všade více platí než oni.) Na otázku mnoholi platili nejmenší mzdu, odpověděli, že prý 90 ctů. však dělníci sami se prohlásili zpravodaji, že prý mají jen 75 ctů. Jak vidno, sami bossové se stydí (jestli jsou toho vůbec schopni) za tak nízký plat. V Oskosh, Wis. prý nemají žádnou obtíž což nebylo moudré přirovnání.

Po rozhovoru odebral se zpravodaj do síně Plzeňského Sokola, kdež odbývána schůze Čechů a Němců v této dílně zaměstnaných. Čechů jest před dvě stě. Zvolen výbor, který má požádali ústřední výbor aby vyjednával jménem všech těchto dělníků. Požadavky jsou osm hodin práce a 20 procent přídavku. Večer pak má podati výbor zprávu do schůze v síni Česko-Anglické Svob. Školy. Výborové jsou: Karel Russ, František Čapek a Václav Pikas. Řečníky byli Link, Jakub Mikolanda, Volenský a jiní.

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 12.05.1886

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)

POPIS UDÁLOSTÍ NA HAYMARKETU 4.KVĚTNA 1886 ČESKÝM ZPRAVODAJEM

Krvavé drama, jaké snad nepokojná metropole tato není pamětníkem, odehrálo se včera na ulici Randolph a dnes na policejních stanicích leží na 35 raněných policistů, však dvakráte tolik jest těžce, namnoze i smrtelně raněných občanů, mezi nimiž i mnoho přívrženců podvratných zásad.

Na včerejšek večer svolávána byla veliká schůze na rohu ulic Randolph a Desplaines, kde odbývají se trhy. „Jelikož policii bylo oznámeno před časem, že zde budou přívrženci zásad podvratných vyzývali lid k násilnostem, připraveno bylo 200 policistů, aby potlačili každé vzbouření. Mayor Harrison asi kolem desáté hodin přijel na místo, aby poslechl řeči zde přednášené, však neslyše nic podezřelého, odejel opět. Na řečniště vystoupil posléze Parsons, známý revolucionář, který již po delší dobu agituje mezi dělníky anglického jazyka. Ten vyzýval dělníky k ozbrojení se, neboť prý jedině cestou násilnou domůže se prý dělník zlepšení stavu svého, zlepšení trvalého. Pravil, že nevyzývá nyní k násilným činům, však pakli že krev bude prolita, jsou za ní zodpovědní kapitalisté. V době krátké prý kapitalismus zdejší sníží amerického dělníka, nyní ještě svobodného občana až pod Číňana, aby proletariát tomu předešel, jest zá hodno, aby byl připraven — aby byl ozbrojen. Poukazoval na to, že Battery D jest plna milice, a čeká s kulumety, za které lid si musí platit. Též policie jest lidem placena a za to mlátí do lidu svými klacky.

Po něm vystoupil jiný revolucionář, známý Fielding. Pravil: časopisy prohlašují nás za zbabělce, kteří prý v době nebezpečí se schovají; nuže my jsme zde dnes, abychom lež tuto vy- vrátili. Jest to slavná smrt, zemříti v době této jako hrdina, Jest to lepší, nežli zmírali pomalu hlady!

 Mezi řeči Fieldingovou spatřili po- jednou účastníci schůze od mostu ulice Randolph přicházelo tlupu odměřeným krokem. Z počátku mělo se všeobecné za to, že jest to nějaká organisace dělnická ubírající se ze schůze, však když přišla tlupa blíže, zaleskly se v září svítilen pouličních hvězdy policejních strážníků. Na druhé straně koleji seřadili se policisté a na radu tajných, vmísili se mezi posluchače aby seznali jejich smyšlení a zámysly, chtěla policie shromážděni rozehnat. Každý uchopil klacek a na daný povel postoupilo se proti shromáždění.

V tom s protější budovy Crane brothers, buďto se střechy anebo s okna vylítlo tmavé těleso, letělo přes hlavy anarchistických řečníků přímo mezi policisty. Těleso v povětří syčelo jako vypuštěná raketa a když dopadlo na zem, zrovna do středu policistů, ozval se strašný výbuch a jeden policista klesl ihned mrtev k zemi, strašlivě zohaven a 35 jiných kleslo k zemi více méně poraněných. Byla to bomba, která některým anarchistou byla vržena mezi policii.

Okamžik nastalo ticho. Anarchisté čekali, jaký výsledek bude míti tento jejich první pokus a vzduchem zavznívalo sténání umírajících a raněných. Krev řinula se z nesčíslných ran a ostatní policisté, kteří na okamžik zůstali zaraženi státi, nebyvše na podobný případ připraveni, nevěděli maje sbírati raněné aneb vrhnouti se mezi dav.

Nejistota ta netrvala dlouho. Dán byl povel a přes své raněné soudruhy policisté vrhli se jako draví tygři mezi lid, byvše rozhořčeni nad zničením tolika soudruhů a nyní mlátili každého, ať již to byl občan mírumilovný nebo anarchista, stávkař nebo kdokoliv jiný. Anarchisté domnívajíce se, že vhozením bomby mezi policii tato uvedena bude v zmatek, zahájili z revolverů prudkou palbu na modrokabátníky, kteří však statečně odpovídali a kule lítaly v pravo i v levo. Zbraně rachotily jako v pravidelné bitvě. Ulice byla již poseta raněnými, někteří jen lehce, jiní však svíjeli se v posledním tažení. Pohled to byl strašný. V nejprudší vřavě této přijelo sem několik vozů policisty, tito seskákali a vrhli se v boj, na pomoc zápasícím. Mnozí policisté počínali se jako šílení, neboť zapřísáhli se, že za tento čin musejí se strašně pomstít. A také hrozbu svojí splnili. Hrozné bylo podívání na to řádění. Veliká massa dělníků ustupovati počala kam jenom mohla. Řečníci, kteří vyzývali lid k rekovnosti a prohlašovali, že musí to být krásná smrt, nyní zahynout, nebyli více k vidění. Lid, který dal se jimi pohnout k násilnému činu nyní zápasil s policií a jeden dělník po druhém klesal na tvrdou dlažbu, střelen byv aneb shrocen k zemi klackem.

Posléze lid se začal rozprchávati na všechny strany, do domů, uliček a kam jen mohl a všude byl policií na nejvyšší stupeň rozzuřenou, pronásledován. Když policie byla sesílena až na 1000 mužů, teprvé vyklizeny byly všude ulice. Strážníci na to vrátili se na bojiště a teprvé jali se sbírali sténající raněné. Ihned zaveženi byli na stanici a posláno bylo pro lékaře jakož i kněze, neboť mnozí zdáli se býti v posledním tažení.

V malé chvíli dostavily se na stanici — ženy, děti a matky policistů a pláč a kvílení bylo všeobecné. Jeden strážník, jehož tělo bylo téměř celé roztrháno, volal zoufale, aby jej dorazili.

Rozčilení všude bylo tak veliké, že nikdo ani nebyl zatčen. Poraněných a též snad i zabitých dělníků jest množství veliké a nesčetný počet žen i dětí dnes stojí nad mrtvolou aneb nad umírajícím manželem svým.

Jest to nutné, aby dělník zákupoval si svobodu svoji za tolik krve svých spolubratrů?

Seznam raněných dělníků nelze doposud podati. V noci vysláni byli policisté se svítilnami, aby přehlédli okolní uličky a po krátkém hledání nalezli dva mrtvé. Mnozí odvlekli se s místa boje jak jenom mohli, jiní byli odnešeni v řavě, však jisté jest, že počet raněných jest značný. Jak již bývá v obyčeji, též mnoho osob, které náhodou kráčely k ohni, ano i mnoho z divadla se právě ubírajících bylo raněno.

Policejní zpráva udává, že jeden neznámý Čech, byl zabit, však jméno jeho nebylo možno vypátrati. Leží na policejní stanici ulice Desplaines.

Z policistů dnes nejspíše že deset jich zemře, neboť někteří byli poraněni děsně bombou, jiní byli postřeleni.

Po Spiesovi, Parsonsovi a Fieldingovi, kteří vyzývali s řečniště lid k ozbrojování, policie pátrá, však až doposud žádný z nich nebyl nalezen.

Máme tušení, že vůdcové tito, v době, kdy dělníky dohnali již tam, kde si je míti přáli, se pečlivě schovali. A ten ubohý lid, který se jimi navésti dal, to obnášeti musí.

Amerikán: týdenník pro politiku, poučení a zábavu, Chicago, 12.05.1886