ZÁBAVA ČESKÉ DĚLNICKÉ ÚSTŘEDNÍ JEDNOTY” V NEW YORKU (1897)

Zábava „České Dělnické Ústřední Jednoty” v New Yorku odpovídala v každém ohledu agitaci i snaze vytknuté. Návštěva byla přiměřenou a velmi přátelskou. Zastoupené organisace Typografickou Unií a Vydavatelstvo Hlasu Lidu vyjímaje, které se vůbec nezúčastnily dokumentovaly jejich solidárnost hojnou návštěvou a v dobré náladě bavily se do pozdní noci. Jak již z protokolu minulé schůze Ústřední Jednotou každý zvěděl, připravil zábavní výbor bohatou tombolu. Návštěvníci sáhli dosti hluboko do kapes a lístky šli jak na dračku. K tombole zvláště přispěly Pekařská, Řeznická a Doutníkářská Unie č 141 Dámský Odbor Dělnicko Amerického Sokola, Dělnické Listy, Literární a řečnický kroužek Pokrok, Klub Lyra a Hlas Lidu. Tombola připravila celému shromáždění milou zábavu, kterou doprovázela řízná hudba klubu „Lyra.” Sobotní zábava potkala se nejen se mravným, ale i hmotným úspěchem a utuží následovně vytrvalost k další práci.

POUČNĚ ZÁBAVNÁ AKCE DĚLNICÉHO SOKOLA V CHICAGU 9.12.1897

Česko Americký Dělnický Sokol — pořádal ve čtvrtek, dne 9. prosince 1897 v místnosti p. E. Tauchmana, roh 18. ulice a Centre ave., zábavně poučnou schůzi spojenou s koncertem při volném vstupu.

Pokročilé dělnictvo projevilo opětnou přízeň Dělnickému Sokolu, nebo návštěva byla hojnou a posluchači věnovali vzornou pozornost celému programu a s uspokojením ubíral se každý k domovu.

Sokolka Růžena Solfronková přednesla báseň „Náš bůh“. Přednes byl úchvatný a přesvědčivý a odměněn bouřlivým potleskem. Když pak přednášela deklamaci: „Takého muže chci”, tu nechtěl potlesk žádný konec vzít. Sokolka Berta Rubringrová přednesla solo na housle, za čež byla hlučným potleskem odměněna. Básním následoval dvojzpěv, přednesený dvěma Sokoly, který se velice zamlouval.

Konečně vystoupil řečník sokol Josef Šmíd, který přednášel o „Úryvku z dějin Ameriky.” V delší řeči, postupným rozborem vylíčil objevení tohoto dílu světa, prohlášení neodvislosti, hrdinství J. Browna a zrušení černého otroctví a přecházeje na nynější poměry, dobře líčil dnešní poměry dělného lidu. Řeč přijata byla se všeobecnou pochvalou.

Následovalo solo na housle s průvodem piana, jez přednesli sokolové Bláha a Bednář a za které sklidili bouři potlesku. Sokolky Schalové přednesly dvojzpěv s p. Šimunkem, který doprovázel na pianě. Přednes byl imposantní a odměněn všeobecným uznáním.

Poslední číslo programu tvořila veselohra v 1 jednání: „Nový pan farář z Podlesí“, při němž účinkovali členové Dělnického Sokola a zdařilými přednesy mile pobavili shromážděné. I hudba řízená sokolem J. Kratochvílem nemálo přispěla ku zdaru přednášky, za čež jí budiž dík.

Sokol J. Šmíd, poděkovav obecenstvu za návštěvu, skončil přednášku. „Na zdar!“

SLAVNOST CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ S ÚČASTÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ V SAINT LOUIS (1897)

Tak jako vždy, i letos oslavena byla památka chicagských mučedníků důstojným způsobem u nás v St. Louis. Zde se pořádala tato smuteční slavnost v sobotu dne 13. listopadu 1897 v Masonic Hall.

Na programu se nalézalo; „Death of the Chicago Anarchists”, kde Lucy Parsonsová líčila celý tehdejší reakcionářský příběh a surovost chicagské policie. Její řeč učinila na posluchače hluboký dojem při líčení celé události na Haymarket.

Na to pak Emma Goldmanová v řeči německé rozjařila posluchače v míře nevídané. Ve své úchvatné řeči vybízela Emma Goldmanová přítomné k organisaci, aby se pak dělnictvo pomocí oné organisace mohlo vyprostit z pout kapitalistické nadvlády. Ač nebylo shromáždění tak velké jak účel slavnosti to vyžadoval, přece sešlo se dosti věrnjných ctitelů chicagských mučedníků, by projevili svoji úctu k těm, kteří dovedli hájit práva a pravdu až do posledního vzdechu.

Jak bylo pozorováno, sešli se tu různí národové, by společně vzdali čest nevinným obětím, které žravý kapitál a nynější farizejská společnost má na svědomí. Kdy přijde mstitel by pomstil nevinně prolitou krev?

Ona smuteční slavnost o které se zde zmiňuji, byla skutečně smuteční, nebo to prozrazovaly obličeje všech přítomných, mezi nimiž se nalézalo dosti českých soudruhů, by brali podílu na mezinárodní smuteční slavnosti pořádané anarchisty St. Louiskými.

Na to pak dne 14. listopadu 1897 uspořádána veřejná schůze lidu kde Lucy Parsonsová byla hlavní řečnicí. Letošní ,,slavnosti’’ ku poctě „Chicagských Mučedníku” se všady znamenitě vydařili. Dělníci jen ku předu.

VEŘEJNÁ PŘEDNÁŠKA DĚLNICKO AMERICKÉHO SOKOLA V NEW YORKU, 12.12.1897

V neděli, dne 12. prosince 1897 uspořádal Dělnicko Americký Sokol v New Yorku pravidelnou přednášku zábavně poučnou, která těšila se hojné přízni a návštěvě.

Sokolka B. Haurová zahájila přednášku zdařilým proslovem, na čež Leopold Kochman referoval „O událostech v Čechách a v Rakousku”. Toto časové téma mohlo být poněkud lépe rozebráno, nežli řečník učinil. Zvláště národnostní otázka měla být lidu rozšířeněji znázorněna. Připočte-li se k této skutečnosti, že i lomoz a řinkot sklenic tlumil slova řečníkova tak, že nedošla patřičně pozornosti, pak můžeme se i domyslit, že působnost řeči samé nemohla mít náležitého účinku. Vzdor tomu – alespoň někteří zachytili mnohé zrnko pravdy a alespoň částečně nahlédli do situace v Čechách a v Rakousku.

A několik slov k tomu – lágru. Čepování piva mělo by se z přednášek vymýtit. Je mnoho těch, kteří milerádi věnují pozornost každému snaživému, povzbuzujícímu přednesu a jak šeredně nemilé pak je, když vedle vývodů řečníkových musí slyšeti – rozhovory „u báru do páru” atd. By se i těm vyhovělo, kteří touží po svlažení, než duševním osvěžení to užít k tomu postačují 10. minutové přestávky úplně. Co tu praveno, je pouhým požadavkem nejen estetiky; ale i výsledku přednášky.

Zábavný program byl velmi vybraným. Sokolka M. Dobiášová přednesla velmi tklivě a originálně báseň „Vzdechy štědrovečerní”. Pěvěcký Odbor zapěl „Jarní Nálady” za něž sklidil hojně potlesku. A což – „Kmotr Košťál v Praze”. Zrozený typ sokola V. Křepely, který vyprávěl nedočkavému obecenstvu příhody i nehody zažité. Výstup sokolky Kateřiny Zoufalé velmi se líbil, taktéž i duetto – „Moravské písné” sokolek Aloisie Zajícové a R. Schleitrové velice se zamlouvalo. „Dvě Nány“ výstup sokola Josefa Schleitra, „Honzík na námluvách”, „Zito” přednes Dámského Odboru — dobře působily na náladu shromáždění. Variace mezi vážnými žertovnými výstupy upoutala bedlivou pozornost celého shromáždění, které častým potleskem dokumentovalo všem účinkujícím sílám své uznání. Ku konci sehrána fraška: „Paní Tchýně u Večeře”, která v milé náladě doprovodila účastníky k domácímu krbu. Václav Kudlata

členové Dělnického Sokola

ZPRÁVA O OSOBNÍM SETKÁNÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ S PETREM KROPOTKINEM V NEW YORKU (1897)

Čeští anarchisté z Mezinárodní dělnické jednoty se účastnili rozlučkového setkání newyorských anarchistů s Petrem Kropotkinem, který ukončoval svoji agitační návštěvu po USA. Redaktoři „Dělnických Listů“ Petru Kropotkinovi předali české překlady jeho děl, včetně knihy „Blahobyt všem“, kterou se na jaře letošního roku chystá Zádruha vydat po 120 letech.

Jest nám dopřáno sdělit čtenářům „Dělnických Listů“, že dostalo se nám toho potěšení rozloučit se se slovůtným buditelem a učencem idejí komunistického anarchismu Petrem Kropotkinem. Náš milý soudruh Kropotkin přijal od nás překlady české jeho vlastních prací písemných, za které nám vřelými slovy poděkoval. Dojemnému aktu bylo přes dvě stě anarchistů obého pohlaví a různých jazyků přítomno.

MEZINÁRODNÍ SLAVNOST CHICAGSKÝCH MUČEDNÍLŮ S ÚČASTÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ V CHICAGU (1897)

Mezinárodně byl 11. listopad 1897 oslaven od skupin různých národností v síni Vorwärts na 12. ulici. Počet účastníků obnášel přes 3000 a mimo řečníků různých jazyků mluvila též německy Emma Goldmannová. Průběh slavnosti byl klidný takže přítomná tlupa policistů neměla příčiny k žádnému brutálnímu zakročení. Na hrob mučedníků na Waldheimu položen byl radikálními dělnickými organisacemi společný z květin červených a žlutých růží 9 stop vysoký přelomený strom se jmény mučedníků v kole uprostřed a množství věnců od jednotlivých spolků.

Záleský z Chicaga

ZPRÁVA O PŘEDNÁŠCE DĚLNICKO AMERICKÉHO SOKOLA V NEW YORKU 14.11.1897

Populární přenášky Dělnicko Amerického Sokola New Yorského (hlasícího se k anarchokomunismu a Mezinárodní Dělnické Jednotě) těší se značné oblibě.

Poslední přednáška v Národní budově pořádaná dne 14. listopadu 1897 byla tak četně navštívena — vzdor vstupnému, které ale jen 5 centů obnáší — že nebylo v pravém smyslu slova ani prostory pro ty, již projíti chtěli.

Jest vidět, že Dělnicko Americký Sokol zdejší dovedl pochopit potřeby a přání českého obecenstva, než zdá se nám, aby přednášeč užíval ve své řeči jedině českých výrazů. Slova jako: „estetika’’ „individua”, „realistický” a pod. nevyhovují posluchačstvu, neboť přednášky jsou nebo mají býti lidově srozumitelné, cizích slov prosté.

Referent poslední přednášky: Volná myšlenka, jest nadaný myslitel, jak téma samo prozrazuje, ale přednášky hlubokého smyslu nejsou lidové, ani vděčné, nepodává-li přednášeč k tomu vysvětlující příklady, které davy lépe poutají — nejsou suchopárné — mimo to v mysli duše vrstvy lidové trvale se zachovají.

ZPRÁVA O ÚČASTI ČESKÝCH ANARCHISTŮ NA MEZINÁRODNÍ PORADĚ ANARCHISTŮ V CHICAGU K PŘÍPRAVĚ OSLAV CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ (1897)

Již po několik neděl pracováno bylo na tom, aby památka našich velkých mužů — Spies, Engel, Fischer, Parsons a Lingg — co nejskvěleji oslavena byla.

Před deseti léty popravili ti brutální nepřátelé dělnictva pět nejlepších mužů, kteří pro právo naše v slově a písmě pracovali.

Naši nepřátelé očekávali, tím že svobodomyslné hnutí utlačí, ale naopak, mocněji než před tím hledí soudruzi nevinně prolitou krev našich bojovníků za svobodu, památku mučedníků udělat nezapomenutelnou tak, že ve svých zásadách dále pracují a bojují, aby konečně světlo svobody pro všechny lidi svítilo. Samo sebou se rozumí, že zde v Chicagu bude slavnost úmrtní s největší okázalosti slavena.

Proto bylo opět dne 31. října 1897 svolána schůze delegátů všech národností pro přípravy k této slavnosti, která večer dne 11. listopadu ve staré „Vorwärts“ tělocvičně odbývána býti má.

Byl vypracován program sestávající ze 14 čísel zpěvu, hudby, básní a mezi těmi též dvou slavnostních řečí a sice: Emmy Goldmanové v německé a L. S. Oliverem v anglické řeči pronesena býti má.

Protokol byl následující: Za předsedu byl zvolen zástupce Fox a za tajemníka Appel. Schůze zahájena byla o půl desáté hodině dopoledne.

Zároveň činěny byly přípravy ku upravení hrobů. Ve čtvrtek dne 11. listopadu v 9 hodin dopoledne shromáždí se zástupci všech skupin, spolků a unií, kteří se již přihlásili a ještě se přihlásí, ve Greifově síni 54 W. Lake streets a pojedou společně ke hrobům našich mučedníků na Waldheim.

Přijat byl návrh, aby se koupil jeden veliký věnec se jmény všech zastoupených skupin. Rozumí se, že každá skupina když chce může si pořídit věnec sama a na patřičné místo jej odevzdati. Poněvadž teprve čtyřicet dollarů, se dohromady sešlo, na rozličné výdaje, byli žádáni zástupci rozličných organisací, které ještě ničím nepřispěly aby se přimluvili u své skupiny o nějakou peněžitou částku a tu samou zaslali na pokladnici pí. Lucii Parsonsovou 1777 N. Troy st. anebo na redakci „Arbeiter Zeitung”.

Čeští zástupci povolili $ 5 na společný věnec a po případě kdyby se více sešlo i více. Poněvač jest mnoho organisací pro mezinárodní slavnost 11. listopadu zastoupeno se očekává se obrovská návštěva.

Dále čten dopis od Petra Krapotkina, který sděluje, že mu není možno do Chicaga přiject a na slavnosti řečniti, poněvač chce býti v ustanovenou dobu v Londýně, ale na druhý rok bude-li možné, na nás nezapomene.

Poznámka. — Jak málo si všímá české dělnictvo hnutí, jest vidět, že pouze čtyři delegáti od dvou skupin zastoupeni byli; ačkoliv Dory Solfronková a Emma Zvonařová delegáti od dámského odboru Dělnicko Amerického Sokola velmi přátelsky od ostatních delegátů přijaty byly.

Dále se vyzývají všechny radikální organisace, aby posílaly své zástupce do schůzí.

Zároveň přijat návrh, aby každá skupina si zvolila agitační výbor, by druhé organisace jiných národností věděly na koho se obrátit a dopsat když toho nutnost vyžaduje. Též kteří dárci by chtěli nějakou dekoraci na okrášlení slavnostní síně přispěti, nechť to oznámí delegátům skupin, a ti se pak postarají na patřičné místo to dodati.

Delegáti skupiny „Družina Nové Doby” dodali adresy agitačního výboru a sice jsou to následující soudruzi: Fritz Šmolka 532 W. 18 Str, Josef Macháček 532 W. 18 Str. Václav Straka 831 Ashland Ave.

Když ještě příští schůze delegátů byla ustanovena na 14. listopadu 1897 do Greifovy síně 54. W Lake st. byla schůze skončena.

S pozdravem čeští delegáti.

zdroj: Dělnické Listy, 1897.

ZPRÁVA O SLAVNOSTI CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ ČESKÝMI ANARCHISTY V PASSAIC (1897)

 Soudruzi Passaičtí pořádali dne 13. listopadu 1897 slavnost k památce Chicagských soudruhů, která vzdor nepříznivému počasí byla dosti četně navštívena.

Soudruh František Mužík zahájil slavnost krátkým ale stručným proslovem, načež soudruh František Rozporka vylíčil vývin kapitálu ve Spoj. Státech až k onomu památnému dni — 11. listopadu. Slova výše jmenovaného soudruha byla s hlubokým pohnutím přijata a vyslechnuta.

Na to vícero soudruhů a soudružek předneslo básně, mezi nimiž soudružka Samberklová básní „O zatmi se slunce” a ,,Matka revoluce” nejlepší dojem učinila. Jelikož čas velmi pokročil, nuceno bylo obecenstvo k vůli koruptnímu zákonu americkému k domovu se odebírati.

S revolučním pozdravem František Horák.

UCTĚNÍ PAMÁTKY CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ ČESKÝMI ANARCHISTY V CHICAGU (1897)

Zdejší pokrokové dělnictvo sdružené ve spolcích Družina Nové Doby, Dělnický Sokol a Ústřední Jednota Českých Unií uspořádalo včera 11.listopadu 1897 důstojnou slavnost památce našich nešťastných před deseti roky zákonitě zavražděných soudruhů.

Prostorná síň Česko Americké Svobodomyslné Školy byla již před započetím programu úplně naplněna.

Každý o tragédii před 10. lety se odehravší přemýšlející člověk zajisté v tento den jest vzrušen nejen lítostí nad smutným nezaslouženým osudem našich mučedníků ale také hněvem oproti těm bestiím, jež tak chladnokrevně zničili pět nejpoctivějších, nejšlechetnějších rádců porobeného lidu. Při tuto jmenované slavnosti však musel každému upřímnému stoupenci zásady, již naší mučedníci šířili mizeti bol ze srdce, když pozoroval to obrovské účastenství lidu shromážděného za účelem projeviti úctu těm s nimiž před 10. roky bylo jako se zločinci naloženo. Tato stále se stupňující sympathie k našim mučedníkům přesvědčuje nás o vyplňování se posledních slov těchto „Při jde den kdy mlčení naše bude hroznějším než hlasy, které dnes rdousíte” a tato sympathie jest také nejlepším holdem našim drahým mrtvým neboť ona dokazuje, že nepoložili své životy na darmo, že oběť již nám přinesli budí stále nové bojovníky pro svobodu což také bylo jejich posledním odkazem utiskovaným; tato sympathie jest však také nejlepší odpovědí panující třídě na její spáchanou brutálnost a jistým důkazem, že se blíží čas kdy bude za svoje zločiny pohnána před soud lidskosti.

Program slavnosti pozůstával ze 16 čísel účelu tomuto přiměřených. Soudruh J. Šmíd zahájil slavnost delším proslovem v němž označil účel slavnosti právě:

„Nesešli jsme se lkáti nad smrtí našich drahých, nýbrž abysme protestovali proti všem těm jež měli podílu na této vraždě abysme protestovali proti celému nynějšímu nespravedlivému společenskému zřízení.”

Pak stručně vylíčil průběh událostí v roce 1886 -87, poukázal na snahy anarchistů a dokazoval, že se nepodařilo vládnoucí třídě s našimi soudruhy zardousili myšlenku anarchie neboť tato nyní stále mohutní v srdcích proletáře.

Slavnostním řečníkem byl soudruh František Hlaváček, který líčil dějinný vyznám této tragédie: ,,Která bude míti jistě tolik vlivu později na lidstvo jako upálení Jana Husa anebo ukřižování Krista.” „Lid dosud plně neocenil význam tohoto dramatu ale zajisté přijde čas kdy jako ku hrobu Kristovu v Jerusalemě — který zemřel proto, že učil lid bratrství — půjdou lidé i tam na Waldheim, kde naši soudruzi odpočívají by shlédli poslední místo odpočinku těch učitelů nejšlechetnějšího evangelia lidskosti.” Dále se zmínil o hanebném jednání vůdců zdejšího dělnictva jako Pouderly, Arthur, nedávno zemřelý Henry George a j. kteří v r. 1887 stojící v čele mohutných dělnických organisací mohli lehce vraždu našich mučedníků překazit, ale oni nechtěli ba ještě řekli „jsou to anarchisté potrestejte dle zákona.” Obšírně vysvětlil že se nejednalo panující třídě o zničení těch pěti životů, nýbrž o umlčení učení jež hlásali.

Že se jí to nepodařilo vidíme všichni a jelikož se to nezdařilo ani vyškoleným evropským diplomatům tím méně podaří se to zdejší vládě skotáků a cowboyů!

Řeč svoji skončil básní věnovanou padlým hrdinům.

Třetím řečníkem byl soud. J. Štýbr. Poukázal na lásku, již popravení soudruzi k lidu chovali a jemuž i své životy obětovali. Ale ten lid, když pak se jich burgeoasie zmocnila řval ještě jako za času Krista u Piláta „ukřižuj!” Za to ale také nyní bere zaslouženou odplatu. Zdejší tzv. Liberty jako by byla na ten lid zanevřela a Štěstěna odvrátila se od něj. Na důkaz líčí dojemnými slovy a porovnává život boháčů a dělníků. Dále nabádá k poučování proletáře by tento věděl až přijde vhodný čas kam udeřit a zničit světový neřád.

Mezi řečmi přednesly o tomto dni pojednávající básně soudružky: J. Vokounová, R. Solfronková, R. Beneševá, Veronika Jaegrová a J. Tanglová jímž všem za úchvatný přednes dostalo se zaslouženého potlesku.

Pěvecké sbory „Volnost” a ,,Česko-dělnický sbor” zapěním několika písní přispěli též k obohacení programu.

Mezinárodní Hudební Unie o 24 mužích sehrála skvostně několik skladeb čímž poutavost programu zvlášť zvýšena.

Ku konci pak představen živý obraz znázorňující pomník na Waldheimu.

Mezi programem došel a byl přečten telegram Newyorských soudruhů následujícího obsahu:

„V dnešní den provoláváme s Vámi nechť žije památka Chicagských mučedníků v srdcích světového proletáře. (New Yorští soudruzi.)“

Záleský z Chicaga