UCTĚNÍ PAMÁTKY CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ ČESKÝMI ANARCHISTY V CHICAGU (1897)

Zdejší pokrokové dělnictvo sdružené ve spolcích Družina Nové Doby, Dělnický Sokol a Ústřední Jednota Českých Unií uspořádalo včera 11.listopadu 1897 důstojnou slavnost památce našich nešťastných před deseti roky zákonitě zavražděných soudruhů.

Prostorná síň Česko Americké Svobodomyslné Školy byla již před započetím programu úplně naplněna.

Každý o tragédii před 10. lety se odehravší přemýšlející člověk zajisté v tento den jest vzrušen nejen lítostí nad smutným nezaslouženým osudem našich mučedníků ale také hněvem oproti těm bestiím, jež tak chladnokrevně zničili pět nejpoctivějších, nejšlechetnějších rádců porobeného lidu. Při tuto jmenované slavnosti však musel každému upřímnému stoupenci zásady, již naší mučedníci šířili mizeti bol ze srdce, když pozoroval to obrovské účastenství lidu shromážděného za účelem projeviti úctu těm s nimiž před 10. roky bylo jako se zločinci naloženo. Tato stále se stupňující sympathie k našim mučedníkům přesvědčuje nás o vyplňování se posledních slov těchto „Při jde den kdy mlčení naše bude hroznějším než hlasy, které dnes rdousíte” a tato sympathie jest také nejlepším holdem našim drahým mrtvým neboť ona dokazuje, že nepoložili své životy na darmo, že oběť již nám přinesli budí stále nové bojovníky pro svobodu což také bylo jejich posledním odkazem utiskovaným; tato sympathie jest však také nejlepší odpovědí panující třídě na její spáchanou brutálnost a jistým důkazem, že se blíží čas kdy bude za svoje zločiny pohnána před soud lidskosti.

Program slavnosti pozůstával ze 16 čísel účelu tomuto přiměřených. Soudruh J. Šmíd zahájil slavnost delším proslovem v němž označil účel slavnosti právě:

„Nesešli jsme se lkáti nad smrtí našich drahých, nýbrž abysme protestovali proti všem těm jež měli podílu na této vraždě abysme protestovali proti celému nynějšímu nespravedlivému společenskému zřízení.”

Pak stručně vylíčil průběh událostí v roce 1886 -87, poukázal na snahy anarchistů a dokazoval, že se nepodařilo vládnoucí třídě s našimi soudruhy zardousili myšlenku anarchie neboť tato nyní stále mohutní v srdcích proletáře.

Slavnostním řečníkem byl soudruh František Hlaváček, který líčil dějinný vyznám této tragédie: ,,Která bude míti jistě tolik vlivu později na lidstvo jako upálení Jana Husa anebo ukřižování Krista.” „Lid dosud plně neocenil význam tohoto dramatu ale zajisté přijde čas kdy jako ku hrobu Kristovu v Jerusalemě — který zemřel proto, že učil lid bratrství — půjdou lidé i tam na Waldheim, kde naši soudruzi odpočívají by shlédli poslední místo odpočinku těch učitelů nejšlechetnějšího evangelia lidskosti.” Dále se zmínil o hanebném jednání vůdců zdejšího dělnictva jako Pouderly, Arthur, nedávno zemřelý Henry George a j. kteří v r. 1887 stojící v čele mohutných dělnických organisací mohli lehce vraždu našich mučedníků překazit, ale oni nechtěli ba ještě řekli „jsou to anarchisté potrestejte dle zákona.” Obšírně vysvětlil že se nejednalo panující třídě o zničení těch pěti životů, nýbrž o umlčení učení jež hlásali.

Že se jí to nepodařilo vidíme všichni a jelikož se to nezdařilo ani vyškoleným evropským diplomatům tím méně podaří se to zdejší vládě skotáků a cowboyů!

Řeč svoji skončil básní věnovanou padlým hrdinům.

Třetím řečníkem byl soud. J. Štýbr. Poukázal na lásku, již popravení soudruzi k lidu chovali a jemuž i své životy obětovali. Ale ten lid, když pak se jich burgeoasie zmocnila řval ještě jako za času Krista u Piláta „ukřižuj!” Za to ale také nyní bere zaslouženou odplatu. Zdejší tzv. Liberty jako by byla na ten lid zanevřela a Štěstěna odvrátila se od něj. Na důkaz líčí dojemnými slovy a porovnává život boháčů a dělníků. Dále nabádá k poučování proletáře by tento věděl až přijde vhodný čas kam udeřit a zničit světový neřád.

Mezi řečmi přednesly o tomto dni pojednávající básně soudružky: J. Vokounová, R. Solfronková, R. Beneševá, Veronika Jaegrová a J. Tanglová jímž všem za úchvatný přednes dostalo se zaslouženého potlesku.

Pěvecké sbory „Volnost” a ,,Česko-dělnický sbor” zapěním několika písní přispěli též k obohacení programu.

Mezinárodní Hudební Unie o 24 mužích sehrála skvostně několik skladeb čímž poutavost programu zvlášť zvýšena.

Ku konci pak představen živý obraz znázorňující pomník na Waldheimu.

Mezi programem došel a byl přečten telegram Newyorských soudruhů následujícího obsahu:

„V dnešní den provoláváme s Vámi nechť žije památka Chicagských mučedníků v srdcích světového proletáře. (New Yorští soudruzi.)“

Záleský z Chicaga

VÝLET ANARCHISTŮ Z DĚLNICKÉ OMLADINY V NEW YORKU 19.6.1898

Dělnická Omladina v New York pořádá v neděli, dne 19. června 1898 výlet do místnosti Františka Kohna ve Winfield. Možno se tudíž nadíti, že české dělnictvo zúčastní se výletu co nejčetněji. Dělnická Omladina je jedinou skupinou v New Yorku, která šíří myšlenku bezvládí a tu by měli všichni příznivci její podniky podporovati. Pro milovníky kuželek přichystány jsou k výhře dvě peněžité ceny na kuželníku. Vstupné osoba 10 centů.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

ZPRÁVA ZE SILVESTROVSKÉ ZÁBAVY ČESKÝCH ANARCHISTICKÝCH SPOLKŮ V NEW YORKU, 31.12.1895

Kdo byl přítomen soukromé Silvestrovské zábavě, pořádané pokrokovým českým dělnictvem, zajistě dlouho nezapomene na dojem, jež na něj učinila. Vzdor tomu, že se nic neagitovalo, sešlo se přec dosti soudruhů a jich přátel, by vyplnili ne právě velkou síň, v níž „Omladina“ ponejprv své schůze odbývala. Zábava se skládala s přiměřeného programu a sice soudruh V. Ptáček, přednes báseň „Novoroční kauzona“, soudruzi Alois Procházka a Eduard Konopásek přednesli žertovný kuplet „Když nás nikdo nevidí“; soudružka Anežka Nováková přednesla dělnickou báseň Jakého muže chci“ a pak se soudružkou Marií Servusovou přednesly dvojmluvu V pokušení“. Soudružka Karolina Pecková přednesla úchvatně krásnou báseň Mužem buď!“ a nucena jsouc opakovati, přednesla „Ku předu dělníci.“. Další básně dělnického i žertovného obsahu přednesli p. Ferdinand Helebrandt a soudruzi Josef Kočár a Josef Radouš, vesměs s dobrým úspěchem, načež pak soudruh Gustav Haberman přednesl k této novoroční době přiměřenou řeč, jež byla příjmuta bouřlivým souhlasem. Skromný výtěžek $12, bylo posláno do Evropy respektive do Rakouska kdež v našich časopisech kvitován bude.

VÝLET ČESKÝCH ANARCHISTICKÝCH SPOLKŮ V CLEVELANDU 12.6.1898

Z pozvánky anarchistických spolků: V neděli, dne 12 června 1898 pořádají spolky ČDVS Jan Žižkam ČDVS Karel Havlíček Borovský a ČDVS Budoucnost v Clevelandu společný výlet do Dohlerovy zahrady. Velkolepé přípravy, jež zábavní výbor učinil, naplňuji nás důvěrou, že bude tento výlet hromadnou a solidární dělnickou demonstrací v každém ohledu. České Unie společně uspořádají pouliční průvod až k parku a sice s následujícím pořadem:

Průvod vyjde určitě v půl 1 hodině odpoledne z hlavního stanu Pekařské Unie a ČDVS, z spolkové místnosti hostince Martina Trojana, roh Broadway a Dille ul. Nejdříve Pekařská Unie, pak Slévačská a Tesařská Unie, vzdělávací spolky Jan Žižka, K. H. Borovský a Budoucnost, po Broadway až k Tod ulici, odtud rovně do parku.

V parku samotném přichystány jsou četné zábavné hry pro pány i dámy, jakož i řízná hudba , řízená V. Charvátem. Na tom základě měli by býti všichni čle nové obou spolků v neděli dne 12 června ve 12 hodin v místnosti spolkové, do jednoho sůčastniti se průvodu. Bude to první naše veřejné vystoupení v tomto roce — nuže, každý na své místo, ať je naše representace ůčinná a slušná!

Reportáž z akce: Nedělní výlet Česko dělnických vzdělávacích spolků v Clevelandu byl okázalou demonstrací dělnickou v každém ohledu, členové všech tří vzdělávacích spolků dostavili se v hojném počtu; Cukrářská a Pekařská Unie, Slévačská Unie dostavily se s práporem a dodaly celému průvodu ráz zvláště imposantní. Průvod ubíral se po Broadway a Union ukicí, odtud pak zabočil Tod ulicí přímo do parku, kde příznivci dělnického hnutí všemi způsoby se bavili. U kuželníku, báru i v tanečním sále zavládla živá a veselá nálada, poněkud přerušená deštěm kol 4 hodiny. Vzdor tomu bavili se účastníci výletu dobře až do pozdní noci a mnohý odnášel si blahou vzpomínku na pic-nic vzdělávacích spolků v Dahlerově zahradě.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

ZPRÁVA ZE SCHŮZE DĚLNICKÉ OMLADINY V NEW YORKU 23.6.1898

Ze schůze Dělnické Omladiny v New Yorku, členské skupiny české Mezinárodní Dělnické Jednoty: Schůze odbývaná dne 23 června 1898 v místnosti p. V. Hoffmana byla četně navštívena. Dopisy přečteny a tajemník má na ně odpovědět. Zpráva z výletu přijata a usnešeno 20 dolarů splatit na dluh soudruhu A. H. Výbor pro zakoupení skříně na knihy oznámil, že tuto zakoupil. Dále tajemník agitačního výboru i spolkový tajemník žádali, by funkce jejich převzali jiní soudruzi. Žádosti jejich vyhověno a za tajemníky zvoleni soudruzi: A. Novák 266 ave. B agitačního výboru a E. Novák 303 E 71 ul. pro spolek. Za jednatele Dělnických Listů zvoleni soudruzi František Doležal 437 E. 74 up a František Vajda 1359 ave. A. Pro dobro skupiny a M. D. Jednoty podány dva náhledy, jak možno prospěti hnutí a Dělnickým Listům. Oba náhledy ponechány do příští schůze, která se odbývá dne 14 července ve spolkové místnosti a soudruzi jsou žádáni, by se v plném počtu súčastnili. Zapisovatel.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

ZÁBAVA ČESKÝCH ANARCHISTICKÝCH SKUPIN V CHICAGU VE PROSPĚCH „BUDOUCNOSTI“ 22.11.1884

Zábava, kerou pořádala 22. listopadu 1884 Česká Dělnická Jednoty (bývalá česká skupina Rytířů Práce, přijala za svůj anarchokomunistický program MDJ a přejmenovala se na ČDJ) ve spojení s 1. českou skupinou MDJ v Chicagu (působilo jich ve městě celkem pět českých!), vydařila se nade vše očekávaní skvěle. Vzdor tomu, že po celý večer silně pršelo, dostavil se tak silný počet hostů, že velká divadelní síň byla téměř přeplněna.

Vlastní zábava započala pochodem revoluce „Marseillaisoi“, kteráž s nadšením byla přijata. Po té předčítán byl dopis zaslaný soudruhy clevelandskými, v němž poukazováno na šlechetný účel této zábavy a končil slovy „Na zdar sociální revoluci!“ Hlučný potlesk, jenž následoval, měl býti odměnou za projevenou solidaritu soudruhů clevelandských.

Když pak soudruh jeden účel zábavy krátce byl ještě objasnil, nastala nenucená zábava, již hlavně „krásné pohlaví“ s velkým sebezapřením se oddalo.

Ku všeobecné veselosti nemálo přispělo „kukátko“, soudruhem jedním zhotovené. Za podívání platila persona 5 centů, což jest až hrůza nízká cena, povážili se, co „kukátko“ vše obsahovalo. Již „derviš Palda“ stál sám za víc než za 5 centů, což také všichni doznali, Ten „pan“ kreslen byl co tančící turecká prorok, provolávaje: „Dollar jest velikým a já jsem jeho prorok!“ Zdali byl „trefen“, to bude demokratický farář sám nejlépě vědět. Také „Divadelní loď“ nebyla „bez“. Škoda, že plula po písku a Geringer s Chudobou měli co táhnout, ač pak Prokop Hudek, který „Budoucnosti“ dosud dluhuje 6,40 dolarů statně tlačil. Pak následovala budova českého sirotčince v Iowa, kterou však nikdo nemohl vidět, poněvadž mimo velkého kamenem na němž plačící sirotek sobě odpočíval, ničeho na celém obrazu nebylo. Útulna pro české vystěhovalce podobola se tak věrně psí boudě, že se nemůžememe ubrániti doměnce, že to nic jiného nebylo. „Nově zorganizovaná česká kumpanie milice“, „Před volbou a po volbě“,, „Tajný časopis „Humbug“ (redaktor Palda, honorář 3000 dolarů) a „Revolnec“ (domácí) zakončily pozoruhodný program „Kukátka“.

Přestávky vyplněny byly deklamacemi, vesměs zdařilými.

Zábava trvala až do bíleého rána a beze všech pohoršlivých výstupů. Výtěžek zábavy daleko přesahuje výši, jakouž jsme očekávali. Jelikož vstupenky dosud nebyli možno zrevidovati nemůžeme také udat výši výtěžku. Myslí se však, že do 140 dolarů nebude mnoho scházet. No „Budoucnost“ jich má zapotřebí!

Zdroj: anarchistický časopis „Budoucnost“ v Chicagu (1884), publikační orgán české sekce Mezinárodní dělnické jednoty v Americe.

DÍKŮVZDÁNÍ STÁVKUJÍCÍCH HORNÍKŮ V DRILL ZA PODPORU OD MDJ (1897)

Všem šlechetným milodárcům, jenž přispěli hřivnou na umírnění bídy českým horníkům v Drill, po čas stávky, která celých deset týdnů trvala. Žel, že s tak smutným výsledkem při tak houževnaté vytrvalosti skončila.

Ctění přátelé přijměte upřímné díky za podporu, která nám byla prostřednictvím Dělnických Listů zaslána v sumě $45 00 a ku spokojenosti všech rozdělena.

O kéž by to byl býval již boj poslední a oni trubci, již sužují celou lidskou společnost, byli smeteni tam, kam již dávno patří, by jsme již jednou zřeli slunko úplné svobody. Snažme se, jeden každý, by onen den co nejdříve nadešel. Bratři horníci v Drill a okolí, naskytuje se nám příležitost dne 19. listopadu 1897, bychom se sešli a co mužové pronesli protestujícího hlasu proti zákonité vraždě dne 11. listopadu 1887 v Chicagu na pěti nejšlechetnějších mužích a proti celému zlořádu, jenž tísní dnes celou lidskou společnost.

Doufám ve Vás spolubratři, že nezůstane hlas můj volajícího na poušti, doufám, že se dostavíte všichni jako jeden muž, bychom učinili za dost našim spolubratrům, kteří po čas stávky se o nás tak horlivě starali. Z hloubi srdce volám ku dni 19 listopadu Nazdar!

Martin Liška z Drill.

Martin Liška (1863 – 1946) byl přední anarchista z Drill a člen místního Česko Dělnického Vzdělávacího Spolku „Čtenářská Beseda“, který byl součástí anarchokomunistické internacionály a české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

VÝLET DĚLNICKO AMERICKÉHO SOKOLA V CHICAGU 26.6.1898

Výlet Dělnicko Amerického Sokola v Chicagu, pořádaný v neděli, dne 26 června 1898, nazvati se může velkolepým úspěchem sokolské myšlénky. Již za časné ranní hodiny shromáždil se značný počet Sokolíků, kteří úderem 9. hodiny pouličním průvodem zahájili svůj výlet v prostranné a krásné zahradě paní Neherové v Riverside.

Od toho okamžiku valily se zástupy účastníků jako když plátno vleče a kol 2 hodiny odpolední hostila již zahrada nesčetné návštěvníky. Kdo zřel ty davy přicházejících, ten poznati mohl sympathii a přízeň, jež sobě Dělnický Sokol v poměrně krátké době vydobyl.

Na místě výletním rozproudila se výtečná nálada, oživována hlučným tancem, jakož i zábavou všeho druhu. Václav Kudlata z Clevelandu promluvil v meziaktí ku shromážděným o Španělsko americké válce. Řeč byla poměrně krátkou, ale působivou a posluchači neskrblili potleskem.

Summa summárum — všichni bratří Sokolové pohlíželi s potěšením na zdar svého přičinění a vzájemně si přislíbili, že tím horlivěji uchobí se práce poznovu, by Dělnický Sokol stal se střediskem všech pokročilých a utlačovaných dělníků.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1898, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

ČEŠTÍ ANARCHISTÉ NA PŘEDNÁŠCE PETRA KROPOTKINA NA JEHO TURNÉ V USA 24.10.1897

Není pamětníka, který by viděl na páté Avenue Chickering Hall naplněnou a v každém místečku zaplněnou posluchačstvem, jako v nedělí, dne 24. října 1897 za přednášky Petra Kropotkina.

Jíž záhy k večeru hrnuly se řady lidu na pátou Avenue, roh 18té ul;, aby slyšeli a spatřili stařičkého učence a anarchistu Petra Kropotkina. Mizerné počasí deštivé nic nebylo na závadu, aby návštěva večera toho nebyla četná. Snad více jak hodinu stáli mnozí v dešti před budovou, nežli uznala správa pořadatelů neb majitele, aby vchod do sálu jim byl otevřen.

Věhlasný učenec a revolucionář (ducha) Petr Kropotkin též řeči svou vzbudil úžas, obdiv i úctu ideám komunisticko anarchistickým. Vetchý stařec rozburácel celé moře veřejného mínění světa vzdělaného a šlechetného. Též co nikdo neočekával — stalo se — ti „páni” od velkých novin kapitalistických alespoň částečně slušně referovali o přednášce té a přinesli někteří docela až půl druhého sloupce látky žurnalistické. Divné, neníliž pravda od té havěti, nestoudných literárních děvek kapitálu, kteří vždy vše čisté a šlechetné kalem pohází.

Hluboký myslitel Pelr Kropotkin již po delší dobu hledal příležitosti do naši velké republiky zavítati a roztrhané theorie různých učitelů proletáře v jeden souladný systém přivésti. Sam jsa chud, musel čekati doby příhodné, která se mu právě vyskytla. Zeměpisná učená společnost pozvala jej ku přednáškám do Canady a Spojených Států. Posláni to dovoluje několik též přednášek o učení komunisticko anarchistické k poučeni dělného lidu věnovati. Řeč jeho zde v New Yorku docílila velmi mnoho a dá se očekávati, že i jinde velkých úspěchů dojde. Že Kropotkin i mezi učenci pro šlechetné ideje naše horlivě agituje, nejlépe dokazují jemu zaslané navštívenky s nim sympatizujících mužů z kruhů vyšších, které jmenovati nelze, nebot prozrazení jich mělo by pro ně zlé následky. Mezi nimi jest též jeden profesor americké university. Jen houšť!

Přednáška v New Yorku pořádána byla zdejším debatním klubem a předsedal jí John Swinton, stařičký americký revolucionář, o němž jde zpráva, že celé své jmění $40 000 na hnutí dělnické byl obětoval. Žel, že ne přítomně, nýbrž již dříve pohlceno bylo. Za peníze ty prý vydával časopisy, které však liknavý lid zdejší málo četl a odebíral. Za pravdu této pověsti ručiti nelze.

John Swinton, šedivý již kmet přivedl opětně ctihodnými šedinami pokrytého starce Petra Krapotkina na tribunu, aby jej všem přítomným představil. Ve všech místech vyplněného sálu Chickering Hall, jenž dosti prostranný jest, vypukl bouřlivý jásot a enthusiastický potlesk, jenž učence anarchistu vřele přivítal.

Petr Krapotkin jest mužem prostředni postavy, slabé tělesné konstrukce, milého obličeje a laskavých očí, které kryjí brejle v železném rámci. Vzdor svému vysokému stáři šedesáti pěti let, jsou pohyby jeho velice hbité odpovídající skutečné krasochuti.

Po delším bouřlivém pozdravu uchopil se slova John Swinton a seznámil posluchače s obětovným a romantickým životem Petra Kropotkina. Po opětném potlesku živě a graciesně povstal Kropotkin, aby sám promluvil. Vyvolil si thema: „Socialismus a jeho moderní vývin”. Řeč byla anglická, velice srozumitelná a jasná, mířená jen k rozumu a nikoliv k vášním.

Nejprve líčil posluchačům – které se vzezřením svým i kapitalistickým listům inteligenci svou zamlouvalo — celý obrovský vývin bohatsví rukou a důmyslem lidským vytvořené od počátku člověka až ku dobám dnešním. Přesvědčil přítomné, jaké bezpráví se páše na lidu pracujícím, vzdor tomu, že největších má zásluh za nahromadění onoho báječného bohatství na naši zeměkouli.

Druhou části řeči jeho bylo, jak možno budoucí společnost utvářiti a stálého trvání jí zabezpečiti. Nejprvé stařičký řečník vzal na přetřes cestu sociálních demokratů k příští společnosti, však způsobem velice šetrným, až přešel k zařízeni tak zvaného sociálního státu. Dovozoval též, že zástupitelský systém jejich jest nebezpečný, neboť chtí dáti plnomocenství do ruko několika jednotlivců. Zde dovolil si malý žert, který posluchačstvo do hlučného smíchu uvedl. Panuje totiž doměnka mezi sociálními demokraty, že když sobě zvolí toho nejlepšího muže, t. j. anděla, musí se representativní systém osvědčiti. Lid myslí, že panovati budou po andělsku, bez veškerých chyb. Však jmenujeteli anděle, by vlád-li, můžete se dosti často přesvědčiti, že jim z čela něco počne vykukovati, jest to jako růžkám podobné.

Objasnil neschopnost a neužitečnost úřadů centrálních pro společnost příští a výroba jedinně může býti jen spotřtebou kontrolována, ale jen způsobem federativním.

Příklady dovozoval, že přepychu, jako jest piano a jiné předměty v příští společnosti nám možno bude dosáhnouti. „Kdo dnes může míti piano?” tázal se náš soudruh Kropotkin. „Jest jich velmi málo, ale dovolte nám se spojiti, pak je míti můžeme. V Londýně jest největši zoologická zahrada, aniž by státem podporována byla. Předměty v ni jsou obrovské vzácnosti, které Astor zaplatiti by nemohl. Co bylo by nemožné člověku jedinému shromáždili, to jest hříčkou pro ty, již se za účelem tím spojili. Některé exempláře nemohl by Astor ani Vaderbildt za žádnou sumu peněz zakoupiti, ale zoologická zahrada je obdržela úplně zdarma.” Velký potlesk následoval tak, že dosti dlouho řečník musel čekati, aby opět započíti mohl.

Dále vysvětloval, jak obrovskou obětavost lidstvo již nyní vlastní. Za příklady uváděl nevšední lásku těch, již ku spolku červeného kříže v době válek se přidávají, svých životů nešetříce, a hrdině obětovné námořníky, kteří za matné noci a rozzuřeného moře dobrovolně na loďky vsednou, by tonoucí zachránili.

Ještě potom pravil proč jest anarchistou a proč komunistou. Anť věříme, že vše, co lidé potřebuji, měli bychom vlastniti společně, proto jsme komunisté — a poněvač věříme, že o své vlastní záležitosti má se starati každý sám, na místě aby je skládal do rukou jiným, proto jsme anarchisté.

Lidstvo domůže se jen tehdy lepšího vývinu a blaha, když spojí se duch s paží, mozek s rukou pracovitou veškerou práci tvořiti bude, pak možno docíliti vyššího a lepšího života, v kterém pak práce, umění a věda největšího rozkvětu dosáhnouti musí.

Po skončené řeči ptal se John Swinton poslouchajících, zdaž někdo má nějakou otázku nejasnou k zodpovídání, jen aby ji sobě neobtěžoval přednést, že Kropotkin zodpoví. Přihlásilo se jich několik, ale když jeden z galerie počal řečnit ve prospěch kapitálu a „zdravého rozumu” jak sám řekl, tu ho Swinton upozornil, že není zde dovoleno řečniti, nýbrž jen otázky stavěti. Sociálních demokratů bylo velmi přítomno, a též z nich první ujal se postaviti otázku, zda pomoci lístku neb zbrani má se dosáhnouti příští společnosti. Všechny otázky si Kropotkin na lístek zaznamenal a pak celkovitoú řeči velmi jásně vysvětlil, takže veškeré jeho vývody velkým potleskem provázeny byly.

O otázce — jak možno příští společnosti dosíci – sloužíš celé naši veřejnosti k dobré paměti výrok Petra Kropotkina. Názor jeho o věci té jest, aby lid se vzdělával a zvláště naše dítky aby k tomu vedeny byly. Způsob změny prý záleží více na třídě vládnoucí. Budeli lidstvo chtíti změnu a vládnourí třída postaví se na zuřivý odpor, pak jest Kropotkin toho náhledu, že nastane hrozný zápas. Však budou-li vládnoucí vzděláni, aby pochopili spravedlivé, šlechetné a moudré požadavky naše, pak bude dohodnutí mírné a snadné. Pokud vládnoucí všechny pokročilé ideje pronásledovati budou, dotud bude panovati násilí, a kdyby na světě ani jednoho anarchisty nebylo. Kropotkin je však toho mínění, že přechod do doby budoucí nebude tak hrozným jak se všeobecně soudí, zvláště budeli tak se agitovati, jak to na Rusi hr. Tolstoj činí. Velké převraty v despotickém Rusku a i v Anglii docíleny byly mírnou evolucí za mého žítí. Byv tázán, zda myslí, že theorie jeho lepšího ohlasu zde naleznou nežli v Evropě, odpověděl Kropotkin, že jest o tom přesvědčen, že zde lepší pole pro ideje naše jest, mnohem lepší nežli v Německu, neboť již duch lidu amerického jest smyslu federativního, kdežto v Německu jest prosáknut myšlénkou centralisační.

Po zodpovídání všech otázek, pořadatelé této přednášky poděkovali Kropotkinovi za řeč a za provolávání „Sláva anarchii” se v tichosti rozešli, ač by byl každý ještě dlouho do noci výtečného toho učitele lidu poslouchal.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1897, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

Petr Kropotkin kolem roku 1900.

POSMRTNÍ SLAVNOST CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ ANARCHISTŮ VŠECH NÁRODNOSTÍ VČETNĚ ČESKÝCH S ÚČASTÍ EMMY GOLDMANNOVÉ 11.11.1897 V CHICAGU

Každý rok, když přijde ten den, ve který naši bratří August Spies, Albert R Parsons, Alois Lingg, Adolf Fischer a Jiří Engel mučednickou smrtí zemřelí, cítí každý proletář v srdci svém bolest, když vzpomene na tu vraždu, která se stala 11. listopadu 1887, kdy pět nejlepších mužů, kteří pro svobodu, pravdu a práva bojovali, v nejlepším věku svého života odsouzeni byli.

Tak i tento rok se ukázalo, že památka pro ty, kteří pro proletáře žili, bojovali a zemřeli, k nevyhasnutí jest a bude.

Po několik neděl pracováno aby se posmrtní slavnost co nejlépe vydařila. Na 11. listopad byli čtyři muži zardoušeni, když pátý, nechtě sejíti rukou katovou, věda, že život patří jen jemu, sám se utratil. Dnes za 10 let ona slova, která August Spies pronesl, se vyplňuji: „Přijde čas, kdy mlčení naše mocnějším bude než hlasy, které teď rdousíte.”

Zástupci asi 40ti skupin jeli dnes dopoledne na hřbitov v 10. hodin, aby ve jménu svých organisací společný odpočinek našich mučedníků okrášlili.

Spojené skupiny věnovaly 9 stop vysoký z červených a žlutých růží uvitý a chrysanthemy protkaný znázorňující přelomený strom. Na přední straně bylo z květin uvité přelomené kolo, na němž naznačena byla jména našich pěti mučedníků a též stuha se jmény organisací, které částkou peněžitou na něj přispěly, ku kterýmž též Česko Dělnický Americký Sokol, Dámský Odbor Č. A. D Sokola a Družina Nové Doby se hlásejí. Na dolejší částí skvěla se slova červenými písmenami — 11. listopad 1887 — 1897.

Mimo tohoto krásného kusu bylo množství jiných věnců přineseno, mezi kterými se vyjímalo od International Arbeiter Association popraviště, na němž následující slova byla naznačena: „Murdered, but not revenged”! (Zavražděni, ale nepomstěni.).

Na druhých věncích napsána byla podobná slova jako: Našim mučedníkům — Bojovníkům za svobodu — Jste nezapomenutelní – Mučedníkům za pravdu a práva — a podobné.

Řeči na hřbitově nebyly vedeny žádné, ale květiny a věnce vyplnily více než slova přítomných.

Pravá posmrtní slavnost odbývána byla večír ve Vorwärts tělocvičně č. 251 — 253 záp. 12. ulice, kde síň byla takřka přeplněna, z čehož bylo vidět jak dělnictvo těch pět učitelů vzpomíná.

Než-li hudba započala první číslo programu, byl čten dopis kapitána Blacka, který obhajoval naše mučedníky a bylo mu voláno sta hrdly „Na zdar”.

Velmi přátelsky přijat byl telegram od českých New Yorských soudruhů, na který jsa přečten, voláno bylo: „Ať žije český proletář — Na zdar New Yorským soudruhům“ a podobné.

Pak zahrála hudba a po té vystoupil slavnostní řečník L. S. Oliver, který liči od začátku hnutí dělnické, zatčení, utrpení a odsouzení našich soudruhů; též zbabělost a zbídačelost soudců a porotců, až konečně přistoupil k dnešnímu dnu pravě: „Proč nejsou naši soudruzi pomstěni?“ Dále již nechtěl se o tom zmiňovat, proč, poněvač horda pacholků kapitálu a tajných bylo připraveno, aby mohli slavnost zkazit, k čemuž k jejich zlosti arciť nedošlo.

Na to následovala píseň „Der letzte Krieg” (poslední boj), pak „Unsere Märtyrer Hymne” (Hymna našich mučedníků.) Konečně přišla na řadu Emma Goldmanová, ona hrdinná a nelekavá přední bojovnice za svobodu a práva, při jejímžto vystoupení tleskání nechtělo míti konce. Začla asi následovně:

„Tak jako mluvil Ferdinand Freiligrath o revoluci, tak pravím i já: I když ti čtyři, kteří na 11. listopad 1887 zardoušeni byli a dnes na Waldheimu v chladné zemi spí, přec nemůže nikdo zardousili ty ideje, pro které oni životy své dali. Idea žije v srdcích velké massy lidu dál, zrovna tak jako památka na oběti té samé. Pravda, že nežije v srdcích té massy, jež tesařského syna z Nazaretu za boha prohlásila a pak bez činů hleděla, jak na kříž přibit byl; ne v srdcích těch, kteří dnes tomu, zítra onomu slávu provolávají; ne v srdcích té massy, která se nechá k smrtí ušlapat jen aby paprsek světla od korunování cara na ně padl a konečně ne v srdcích těch, kteří jako bojovné bestie na sebe se vrhnou, aby jen obdrželi kousek cigarety od císaře bídáka odhozené. Ta idea nežije též v srdcích těch, kteří na 11. listopad v posteli leželi a jako kozy bečeli, místo aby byli do všech států této republiky šli a své hlasy pozvedli ku protestu proti hanebné a zbídačelé chásce lotrovské, by takový čin na našich soudruzích vykonán nebyl – ale idea ta a památka na naše mučedníky žije na vždy v srdcích těch, již dost silní byli řetězy otrocké a ponížení od sebe odhodit. Tisíce a statisíce, rozmnožení po celé zeměkouli dnes večer se shromáždili a přec ta bídná chátra praví, že anarchismus je mrtvým a že pohřben jest. Když anarchism se Spiesem a jeho soudruhy zahynul na popravišti, proč se rozmnožuje stále vojsko a policie? Proč poslouchají mne řady zkažených lidí, detektivů? Proto že ví, že anarchismus žije, a ona chátra přese vše hlídání a přese vší ochranu, jež ji zákony poskytují ve svých palácích necítí se býti jistou. Protože na stěnách světových událostí čte MENE TEKEL, že za ty padlé, kteří ve jménu svobody smrtící ránu obdrželi, jíní, ba tucty jiných vstanou, připraveni životy své za svobodu dáti. Já jsem jistě přesvědčena, že anarchismus žije a dál se rozšiřovat bude. Když na massu Amerikánů pohlížíme, jak v opilém stavu jdou své nepřátele voliti, když ty dobře vypasené vydřiduchy vidíme, kteří nad našimi soudruhy soud drželi, pak nás jímá zlost a my musíme jim říci: nemyslete vy otylí lotři, kteří  na účet dělnictva mocnými jste se stali, nemyslíte, že to na dále tak ostane? — Přide čas, kdy z tichého kouta nějaký Alexander Berkman neho Caseiro povstane, aby pomstil chicagské anarchisty a jiné, kteří již padli. Na 11. listopad se sejdem proto, poněvač to byla první vražda, která na pracujícím lidu spáchána byla. Co svět stoji jsou vrazi jako Gary poznamenáni, ale takový, který pět mužů zardousil, protože odvážili se jednat a nikoliv jen přemýšlet, není zaznamenán v dějepise nikde. Státi se podobný bestiální čin v despotickém Rusku, možno, že by tamnější revolucionáři nezůstali nezaneprázdněni, ale tolik se osměluji tvrditi, že spíše by sobě srdce z těla vyrvali, než aby krev svých bratrů na jejich vrazích nepomstili. Ti mučedníci, jichž památku slavíme, nebyli ještě pomstěni. Ted teprve přicházíme, když tito šlechetní lidé hrdé své hlavy v osidlech ztratili. Ted jdeme a přinášíme květiny na jich hroby jako se dnes stalo, ale mrtvé s květinami nevzbudíme. Vaše povinnost dělníci byla, jistě-li revolucionáři jste, jíti tam kde oněch 5 mužů dlelo a vše rozbořit. Nebo myslíte, že dnes přestaly zákony vraždit? Dnešní systém by se neudržel ani 2 hodiny, kdyby na vraždě, loupeži, násilí nespočíval. Dnes se vraždí zákonitě a připravte se a buďte ujištěni, že podobná vražda ve svobodné (?) Americe se ještě státi může. Když pohlížím na tu massu lidu, tu vidím, že to ještě dlouho může trvat než takové zákonité vraždy se páchati nebudou, ale zas když vidím, že se jednotlivci z toho vyvinuli, tu nepozbývám naděje a myslím, že den k počítání nadejde. Všude přijdou revolucionáři ale více o práva prosit nebudou, oni si je vezmou sami! Oni nebudou podlízavě na kolenou klečet žebroníce o milost. Energii musíte míti a pak patří svět Vám. My neztratíme nic jiného nežli tento bídný život a proto chceme jíti těmi cestami, které nám Spies, Fischer, Parsons, Engel a Lingg naznačili. Pro ideu, pro kterou již tolik dělníků zemřelo, musíme pracovati dále. Přijdte k poznání dělníci, že svět patří Vám; že Vy jste vše zbudovali a že každý má právo ne o to prosit ale si to vzít a člověčenský život vésti. Jestli k tomu poznání přijdete, pak život chicagských anarchistů přinesl ovoce. Protož ukončuji moji řeč a ujišťuji Vás, že den odplaty se blíží.”

Na to zpívána byla píseň „Ein Sohn des Volkes” (Syn z lidu), po které ještě L. S. Oliver vystoupil jako básník, přednášeje báseň „To my Martyred Comrades 1897”. Zakončeno bylo písní „Frisch auf mein Volk” (Vzhůru můj lide!), an již bylo pozdě tak, že lid houfně počínal odcházeti.

Jelikož tato slavnost byla tak skvělou a tak četně navštívena, očekáváme v dělnickém hnutí zas jeden krok ku předu.

Agitační výbor.