SCHŮZE ČDVS Č.1 V CHICAGU, 27.10.1894

Chicago, 28. října 1894.

Včerejší schůze Česko dělnického vzdělávacího spolku č. I. byla četněji navštívena nežli kdy dříve v těch rozháraných časech.

Výbor, jež měl na starosti oznámit Neodvislé Mezinárodní Omladině zdali by s ČDVS chtěla odbývat smuteční slavnost ku poctě našich pěti zavražděných soudruhů, podal zprávu příznivou a sice, že síň již pronajmuta je a i slavnostní program obstarán. Slavnost nevině zavražděných soudruhů se bude odbývat dne 14. listopadu (ve středu večer) v síni Plzeňského Sokola na Ashland Ave. Tudíž jest záhodno, by každý milovník svobody a nepřítel stávající tyranie na oslavu našich soudruhů a upomínku kapitalistické bestiálnosti se dostavil, a pak by každý soudruh pro jmenovanou slavnost ze všech sil agitoval. Soudruzi a čtenáři Dělnických Listů, nezapomeňte na 11. listopad!

Slavnosti na hřbitově Waldheim jak již víme, súčastní se Česko dělnický vzdělávací spolekv Town of Lake, Neodvislá Mezinárodní Omladina a náš Českodělnická vzdělávací spolek čís. 1. Slavnost se od-bývá v neděli, dne 11. listopadu, kde též český řečník promluví. Nejznámější z německých řečníků, bude mluvit soudruh Jan Most a z anglických onen soudruh, jež před nedávnem z Anglie sem přijel — do New Yorku — jehož jméno jsem zapoměl. Tedy jest záhodno, komu prostředky dovolují, by i slavnosti Waldheimské se súčastnil.

Dále oznamujeme všem soudruhům a našim přízniv-cům, že Čes. Děl. Vzd. Spol. čís. 1. se od p. Bělskýho odstěhoval a usídlil se v síni p. Franka Schraedera, v  čís. 437 záp. 18. ulice. Schůze se odbývá každou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci.

Matěj Hodek, dopisovatel.  

ZÁBAVA DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU, 10.11. 1894 V NEW YORKU

Zábava „Dělnické Družiny Pokroku“ . Tento spolek pořádá v sobotu dne 10. listopadu 1894, večer o 8 hodin taneční zábavu, v místnosti Josfa Cerundy, č. 331E. 71. ulice. Vstupné obnáší pouze 10 centů pro osobu. Jelikož čistý výtěžek z této zábavy věnován je ve prospěch dobré věci dělnické, tu jest k očekávání, že dělníci z hořejšího města navštíví ji v počtu co nejhojnějším.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 10.11.1894, ročník 2, č.2

POZVÁNKA NA PAMÁTNÍ SLAVNOST 11. LISTOPADU V CLEVELANDU (1894)

Dělnictvu clevelandskému. Dělníci! soudruzi! V neděli, dne 11. listopadu 1894, ve výroční den zavraždění našich pěti chicagských mučenníků panující třídou americkou, pořádají Česko dělnické vzdělávací spolky Karel Havlíček Borovský a Jan Žižka velkou památní slavnost v upomínku na padlé hrdiny, která odbývá se v místnosti F. Trojana, Broadway a Daily ulice. Slavnostní řeč přednese soudruh František Choura. Přátelé! Vy všichni, kteří máte cit pro spravedlnost a lásku k svobodě, dostavte se na tuto slavnost, by uctili jsme důstojně památku hrdinů, kteří se pro nás obětovali.

ZE SCHŮZE ČDVS „SVORNOST“ V DILLONVALE 23. 9. 1894

Ctěnému tiskovému výboru „Dělnických Listů“.

Česko Dělnický Vzdělávací Spolek „Svornost“ odbýval dne 23. září 1894 svou pravidelnou schůzi, ve které čten byl článek z Dělnických Listů čís. 47 pod nadpisem „J. Mikolanda a Právo Lidu proti dělnickým revolučním spolkům.“ O článku tom bylo jednáno a uznáno, že takové jednání a intriky, jaké se dějou v Chicagu proti radikálnímu hnutí, jest odsouzení hodné.

Vezmemeli do ruky „Hlas Lidu“ čís. 43 ze dne 19. srpna 1893 a čteme ve zprávách ze sjezdu Česko slovanské dělnické strany, tu shledáme, že řeč Jakuba Mikolandy si odporuje. Jakub Mikolanda tam praví: „že dřívější konference nemohla žádný orgán utvořovat, neboť něco podobného prý se příčí(?) zásadám anarchismu. Žádná konference prý není oprávněna něco usnášet, nýbrž jen vše celku předkládat. Jakub Mikolanda myslí, že největší vinu nesou soudruzi newyorští.“ Kdo byli ale ti soudruzi newyorští, než kooperace Hlasu Lidu a zakladatelové Práva Lidu i s panem Hercem! Dále nepopírá J. Mikolanda, že Hlas Lidu nebyl nikdy orgánem strany, nýbrž že jest to jen lokální list a tudíž že nemá konference nad ním žádnou jurisdikci atd. To byla řeč, která přímo odsuzovala nejen Hlas Lidu a jeho jednání, nýbrž i všecky jeho zástupce.

Jinak se ale musí posoudit ostatní řeč J. Mikolandy v onom referátě. Tu celou parou zase mluvil J. Mikolanda proti vydávání orgánu strany, vyličoval samé nemožnosti, jen aby k tomu nedošlo, jen aby list strany založen nebyl … .

Nuže, soudruzi! Můžeme směle říci, že již tenkrát J. Mikolanda byl nepřítelem orgánu strany a prospěchu radikálního hnutí. Bál se obětí pro týdní list spojené celé strany, ale obětí pro denní list, které jsou desetkrát větší, se nelekal! Již tenkrát pan Mikolanda nejednal dle poctivého smýšlení s námi, nýbrž byl již získaným nástrojem známých lidí, kteří se během času postarali, aby za své služby proti radikální straně obdržel „vyznamenání“ a odměnu, totiž hlavní místo u jejích obchodu.

Jinak to ani býti nemůže a my jsme to již tenkráte předpovídali, když jsme četli zprávu z konference a my známe J. Mikolandy již z Evropy. Již z těchto důvodů a zpráv mohli chicagští soudruzi poznati úmysl J. Mikolandy. On nechtěl, aby byl orgán strany založen, protože to nebylo jeho a zájmům jeho spojenců vhod, protože se to příčilo jejich plánům. Z těchto zde uvedených příčin apelujeme my na všecky řádné soudruhy v Chicagu, kteří považovali až dosud jejich „vůdce“ a la J. Mikolandu a konsorti za bohy a při tom zapomínali na věci prospěšnější, by se vrátili k lepšímu přesvědčení a k zásadě lepší, než je volební humbug.

My doufáme, že chicagští soudruzi z jejich vlastního popudu nastoupí cestu jinou a lepší a že budou podporovat hnutí revoluční aby brzo nadešla doba, kdy veškerý proletář zvolá; „až potud a ne dále !“

Za Č. D. V. S. „Svornost“ v Dillonvale, výbor. —

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)

VEŘEJNÁ SCHŮZE ANARCHISTŮ V GRAND CROSSING 19. SRPNA 1894

Anarchisté z Grand Crossing se solidárně účastnili přednášky Neodvislé Mezinárodní Omladiny v Chicagi dne 19. srpna 1894, aby pak vyzvali chicagské anarchisty k výletu na veřejnou schůzi mstního ČDVS v Grand Crossing, který se konal odpoledne. Zpravodaj o tom píše následovně:

Po ukončení jeho řeči byla, některými soudruhy přednešena žádost, by soudruzi se dostavili do veřejné schůze v  Grand Crossing. Do výše jmenovaného městečka jsme se dostavili okolo třech hodin odpoledne, kdež již tamnější soudruzi nás očekávali. Načež pak hned soudruhem Veselým zahájena schůze. První se ujal slova soudruh Vaněk, jež ve své přes hodinu trvajicí řeči líčil chyby jichž se dělnictvo ve své nevědomosti dopouští, poukázav při tom na minulý velký strike A. R. U., kde lid, jsa beze zbraně, musel se pro nic nechat tlouci a stříleli od pochopů kapitalismu. Lid, chcedi bojovat, musí vědět kdy a jak aneb kterak se má bránit; kdo však se chce stavět proti kapitalismu s práznýma rukama, ten raděj si může sednout doma, neboť jen málo klackářů postači velké množství neozbrojeného lidu rozehnat a tím se jen dobré věci škodí, jelikož tím se málo kdo pro věc nadchne ale spíše se zarazí. V  závěrku své řeči apeloval jmenovaný soudruh na muže, by do dělnických schůzí přiváděli též své manželky a dítky.

Druhým řečníkem byl soudruh A. Dudáček, který ve své jádrné řeči udržoval posluchače v stálém nadšení. Řeč jeho se točila okolo politikářů, Pullmana a kněžstva, které docela správně postavil co jednu sorganisovanou bandu, kteráž jen dělnický lid v blbství a v bludu udržuje, by nikdy k rozumu nepřišel a stále jen pro tu línou bohatou chátru otročil.

Po soudruhu Dudáčkovi mluvil soudruh Antonín Kyp, jenž rozbíral člověka v minulosti a člověka v přítomném čase, jakož i vývoj veškerých věd až po nynější dobu. Zmíněný soudruh vylíčil jak dřívější pračlověk vypadal, jak se odíval, čím se živil, jaké práce vykonával, jaké příčiny jej nutily k dálšímu přemýšlení; zkrátka, jaké velké změny se na člověku díli během těch několika tisíciletí, nežli dospěl na svůj nynější stupeň svého vývinu. Dále poukázal na primitivní nástroje nimiž si též primitivní člověk ku zlehčení své existence pomahal a poukázal pak na naše nynější parní a elektrotechnické stroje, které by byly velkým dobrodiním, jen kdy by patřily celku. Zkrátka řečeno, soudruh Kyp, se svou vědeckou přednáškou se velice zalíbil a může mít dobrou naději stát se dobrým dělnickým řečníkem.

Poslední vystoupil soudruh V. Rod, jenž v kratší řeči poukázal na malobchodnictvo a malé majetníky, jak moloch kapitalismu, jež mezinárodně sorganisován je, je požírá, neboli o jejich dlouholeté úspory v nivec přivádí, a ten maloobchodník aneb baráčník, ne aby o svém stavu přemýšlel, ale on zrovna jako velkokapitalista, proti uvědomělému dělnictvu v  odpor se staví.

Vzalo by to mnoho času i místa, každou řeč jednotlivého soudruha doslovně citovat; toliko uvádím ještě, že tato veřejná schůze v Grand Crossing, jež tamnějším Čes. Děl. Vzděl. Spolkem svolaná byla, byla dosti četně navštívena.



POZVÁNKA DO DIVADLA NĚMECKÝCH ANARCHISTŮ NA DRAMA „TKALCI“ V DIVADLE THALIA V NEW YORKU, 8.10.1894

Ve velkém divadle „Thalia“ na Bowery v New Yorku, uspořádají němečtí soudruzi od dramatických klubů z New yorku a okolí, v pondělí, dne 8. října 1894 velkolepé divadelní představení. Dávati budou epochální drama od Gerharda Hauptmana „Tkalci“, které v divadlech v Berlíně a v Paříži dodělalo se obrovských výsledků, tak že německá vláda kus až zakázala.

V drama „Tkalci“ líčí se celé to mučednictví lidu práce a tyranství panující třídy tak, jak skutečně stává. Základem kusu jest dějinná událost roku 1844, známá co „povstání tkalců“ v Německu. Zkrátka základním motivem tohoto drama bylo Hauptmannovi vzbouření tkalců v  letech čtyrycátých, zrovna jako výtečnému českému spisovateli Gustavu Pflegru Moravskému, který ku svému znamenitému románu „Z malého světa“ použil těch samých smutných událostí.

Představení to, dobře-li provedeno, účinkuje přímo pobuřlivě a má větší účinek než deset veřejných schůzí. Proto, kdo z českých dělníků můžeš, nemeškej divadlo navštíviti. Lístky k dostání jsou v českém hostinci u p. Bohumila Svobody, čís. 524 E. 5. ulice.  

V Dělnických listech byla posléze otištěna následující reportáž z tohoto divadelního představení, kterého se hojně účastnili také čeští anarchisté:

Divadelní představení v Thalia Theatre v New Yorku, kde naší němečtí soudruzi dávali v pondělí, 8. října historicko-realistickou činohru „Tkalci“ od Gerharta Hauptmanna, mělo obrovský úspěch ve všech ohledech. Toto srdce, mozek, mysl a celou nejvniternější bytost lidskou uchvacující hladové drama ze života největších bolestínů pracujícího lidu — tkalců, podáno bylo ochotníky s citem nelíčené opravdovosti, tak že dojem byl přímo ohromný. Ta tichá, zoufalá bída tkalců, to bezcitné a hrdopyšné jednání továrníka Dreissigera a jeho úředníků, to hladovění rodin, žen a dětí i mužů, při práci bez ustání, ta hostina, sestávající z psí pečeně a konečné vzchopení se nešťastných hladomříčů k odporu, k revoltě a k  boji, k  vyhnání továrního tyrana a zničení jeho obydlí i továrny, a boje s vojskem, to vše, od počátku prvního výstupu až do tragické smrti „otce Hilse,“ pravého to typu dělnické trpělivosti, odříkání, pokory a nesmyslných nadějí v boha, uchvacovalo dojmem, nejhlubším. Slze a návaly hněvu střídaly se u všech posluchačů a hromový potlesk otřásal: neustále celým domem.

Herci si úlohy velmi pečlivě nastudovali a každý snažil se, jak to kus vyžaduje a zasluhuje, by jí podal co nejpřirozeněji. Obzvlášť soudruzi Wischniewsky (továrník), Kupferschmied (mladý, vzdorovitý buřič a tkadlec Becker), Burkhardt (expedient), Most (starý Baumert), Anschutz (starý Ansorge) a z dam paní Bergerová (Heinrichová) a slečna Braunová (žena Hilseová) sehráli své úlohy mistrně.

Velké divadlo bylo úplně naplněno a finanční výsledek (pro časopis „Freiheit“) bude veliký. Kus ten budou ochotníci ještě opakovat a mimo to budou ho dávat asi v  desíti velkých městech východních. Nikdo z dělníků, kdo má příležitost, neměl by opomenout představení to navštíviti. Blahopřejeme německým soudruhům k takovému velkolepému úspěchu a výsledku.  

Gerhard Hauptman

Z CHICAGSKÉHO OVZDUŠÍ (1894)

Chicago, 20. srpna 1894.

Právě v tomto měsíci uplynul rok, co zde byla odbývána konference českého pokročilého dělnictva. žel, že v tom času byl malý pokrok proveden, neboť zúmyslně přivoděná roztržka naší Mezinárodní Dělnické Jednoty, zastavila chod pokroku našich snah v dělnictvu českém, učiníc z mnohých našich dřívějších soudruhů ještě větší nepřátele anarchismu, nežli je kapitál sám.

Že několik samozvaných „vůdců“ a chlebíčkářů nemohli úplně dosáhnouti svého účele, musel být hanoben a tupen anarchismus, — Henry Emile musel být zván agent provokatérem, pak js sťat, opětně pražským Mrvou, jeho následovník Cesario Santo, jenž proklál zrádná prsa presidenta panamských zlodějů, musel být učiněn zprvu italským vlastencem, později royalistou, načež pak byl opětně pokládán za uplacenou stvůru. Kazimíra Periera jež mu měla dopomoct odstraněním Carnota ku presidentskému stolku, a to vše bylo mluveno a psáno jen zatím účelem, by anarchismus byl učiněn nemožným. Když konečně kapitalistickým bestiím bylo učiněno zadost a hrdiná hlava Santova s posledními slovy: „Ať žije sociální revoluce! Sláva anarchii!“ od trupu byla oddělena, tu ti dělničtí licoměrníci a na cti utrhači, nemohouce o něm psát dřívější lže, drží ho nyní za fanatika a krenka! Steronásobná hanba těmto prznitelům sociální vědy a tomuto hrdinému muži Cesario Santovi, budiž všemi poctivě smýšlejícími dělnickými ústy tisíceronásobně vyslovena: Sláva!

Revoluční dělnické hnutí zde v Chicagu jest již načisto vykrystalisováno, t. j. sociálně-demokraticko-populisticko- političtí honci museli vesměs opustit naše řady, takže nyní nemáme s nimi pranic společného. Tito chicagští „Mesiášové“ po dlouhou dobu chodili činit do naších schůzí různice a zvláště Česko dělnický vzdělávací spolek nejvíce tím trpěl, takže se již pomýšlelo na ukončení jeho činosti.

Avšak, aby k takovým koncům nepřišlo a předešlo se těm šejdířům, jež z našeho spolku chtěli učinit semeniště politického švindle, korupce a úplatnosti, byli jsme nuceni ČDVS zreformovat, ona nová reforma byla svého času v „Dělnických Listech“ uveřejněna. Jak vše nasvědčuje, přichází české revoluční hnutí již do svých kolejí, neboť jest všude vidět čilý ruch mezi našinci a i větší agitace a vzájemná solidarita se pěstuje.

AGITAČNÍ SCHŮZE ČDVS Č.1 A NEODVISLÉ MEZINÁRODNÍ OMLADINY V CHICAGU 12. 8. 1894

Minulou sobotu 12. srpna 1894 odbýval ČDVS č. 1Neodvislou Mezinárodní Omladinou společnou agitační schůzi, kteráž byla obstojně navštívena. Ve schůzi bylo mluveno o nynějším sociálně demokraticko-populisticko- politickém „hnutí“, kteréž bylo označeno co dělnickému hnuti škodlivé. Ku konci schůze bylo odporučeno pořádání častých veřejných přednášek.

Šídlo.  



PŘIHLÁŠENÍ SE ČDVS Č.1 V CHICAGU K ZÁSADÁM ANARCHISTICKÉHO KOMUNISMU

Chicaga do Chicaga: Česko Dělnický Vzdělávací Spolek čís. 1. odbývá každou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci svou schůzi, kteráž jest věnovaná poučným rozhovorům a přehledu světového revolučního hnutí. V posledním čase zdržovali se zpět i naši revolučně smýšlející soudruzi, domnívajíce se, že Vzdělávací spolek stále vězí v rukou „Práva Lidu“ a jiných okolo něj se točících politických šejdířů. My prohlašujeme zde, že s „Právem Lidu“ ani s jeho politickou stranou nemáme pranic společného, stojíce na stanovisku neodvislém a hlásíce se pouze k zásadám komunistického anarchismu. Pročež apelujem na všecky komunisticko-anarchistický smýšlející soudruhy, by naše schůze opětně navštěvovali a své přátele v ně přiváděli, pracujíce společně k  brzskému osvobození pracující třídy z  pout kapitalismu. Dnes, (v  sobotu), dne 22. září 1894 odbývá Č. D. V. S. čís. 1. svou řádnou schůzi u p. Antonína Bělskýho, v čísle 612 záp. 18. ul. o osmé hodině večer. Nuže soudruzi, nechť žádný z Vás nechybí!