VÝZVA ČESKÝCH ANARCHISTŮ K ÚČATI NA WALDHEIMSKÉ SLAVNOSTI CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKU 11.11.1894

Upozornění chicagských dělníků. Chicagští soudruzi a dělníci! Vy všichni, kteří se chcete zúčastniti slavnosti na hřbitově Waldheimu, sejděte se v neděli, dne 11. listopadu, ráno o 8. hodině v  místnosti Antonína Bělskýho, roh W. 18. a Lafrin ulice, odkud se půjde průvodem na hřbitov Waldheim. Soudruzi a dělníci, dostavte se v počtu nejhojnějším, v celých massách, aby jsme dokázali kapitalistickým dravcům jak proletariát dovede ctít památku svých mučenníků.
Za Č. D. V. Spolek čís. 1.
Josef Pešek, tajemník 

SLAVNOST 11.LISTOPADU V NEW YORKU DNE 4.11.1894

Česko-dělnickým vzdělávacím spolkem č. 2, „Dělnickou Omladinou“ a „Dělnickou Družinou Pokroku“ dne 4. listopadu 1894 v New Yorku pořádaná slavnost, v upomínku na zavražděné soudruhy dne 11. listopadu v Chicagu, měla zdařilý a důstojný výsledek.

Prostorná Faulhaberova místnost byla velmi krásně dekorována a opravdovými ctiteli chicagských mučedníků ve všech prostorách naplněna. Nálada všech přítomných byla vážná, tak jak toho význam slavnosti vyžaduje.

A když výtečný orchester Klubu Lyra zahrál proslulý smuteční pochod od Chopina s obvyklou precisností, tu v obličejích všech bylo znáti, co srdce cítí a o co se jedná.

Předseda slavnosti, soudruh Václav Kudlata zahájiv slavnost krátkou, ale jadrnou řečí, představil pak soudruha J. Kubíka, který přednesl báseň „Našim pěti mučedníkům.“

Na to český slavnostni řečník soudruh Jan Březovský měl k shromáždění dlouhou řeč, v  níž líčil celý děj oné justiční vraždy ze dne 11. listopadu 1887, bídné postavení pracujícího lidu, barbarské pronásledování svobodářů za všech dob a ve všech zemích, a jejíž základní revoluční ton přiváděl posluchače k nadšení. Ne volebním lístkem a sociálně-demokratickým státem, nýbrž sociální revolucí a založením volné společnosti na zásadách anarchie a komunismu, bude pracující lid osvobozen, tak končil český řečník svou řeč, za níž odměněn byl bouří potlesku.

Na to přednesl německý zpěvácký spolek International Arbeiter Liedertafel krásnou sborovou píseň, která vzbudila takové nadšení, že bouří potlesku donuceni, museli zpěváci znova vystoupiti a novou píseň zazpívali, která se neméně líbila.

Výtečná hudba opětně zahrála znamenitou hudební skladbu, načež soudruh J. Fuhse v dlouhé, výtečné řeči v německém jazyku věnoval vřelou vzpomínku našim nezapomenutelným hrdinům a dělníky nabádal k vytrvalému boji za svobodu. Že jeho řeč nalezla si cestu od srdce k srdci, to dokazoval častý projev všeobecného souhlasu auditorium a bouře potlesku po jejím skončení. Soudruh Fuhse drasticky líčil barbarismus panující třídy, která chicagské soudruhy zardousit dala a zároveň na pranýř hanby stavěl bídácké jednání sociálních demokratů, kteří, ačkoliv první zakladatelé soc. demokracie dělnictvo učili nenávidět tyranii kapitalismu a bojovat proti ní, nyní, když lid používá k  boji tomu těch pravých cest a prostředků, pronásledují jej a hanobí za to víc, než samotní kapitalisté a památku chicagských mučedníků przní a zneuctívají.

Dále přednesla soudružka J. Hlaváčková báseň „Bouře revoluční,“ za níž odměněna byla hlučným potleskem. Pak následovala opět nová hudební skladba, načež soudruh František Cupka přednesl báseň „Přistup jen blíže“ a i on byl za stůj pěkný přednes k  srdci mluvící básně hojným potleskem odměněn. Němečtí zpěváci zapěli ještě překrásný sbor „Die Rose der Freiheit,“ načež za zvuků Marseillaisy byla důstojná tato slavnost skončena.

Při slavnosti podniknutá sbírka ve prospěch pozůstalých po chicagských soudruzích vynesla $7.20, které co nejdříve zaslány budou do Chicaga.

Pořadatelé slavnosti vyslovují všem dárcům jménem vdov a sirotků vřelý dík a děkují zároveň všem, kteří jakýmkoliv způsobem k okrášlení slavnosti přispěli, obvzlášť Klubu Lyra za laskavé, bezplatné spoluúčinkování a německému zpěváckému spolku International Arbeiter Liedertafel.

SCHŮZE ČDVS Č.1 V CHICAGU, 27.10.1894

Chicago, 28. října 1894.

Včerejší schůze Česko dělnického vzdělávacího spolku č. I. byla četněji navštívena nežli kdy dříve v těch rozháraných časech.

Výbor, jež měl na starosti oznámit Neodvislé Mezinárodní Omladině zdali by s ČDVS chtěla odbývat smuteční slavnost ku poctě našich pěti zavražděných soudruhů, podal zprávu příznivou a sice, že síň již pronajmuta je a i slavnostní program obstarán. Slavnost nevině zavražděných soudruhů se bude odbývat dne 14. listopadu (ve středu večer) v síni Plzeňského Sokola na Ashland Ave. Tudíž jest záhodno, by každý milovník svobody a nepřítel stávající tyranie na oslavu našich soudruhů a upomínku kapitalistické bestiálnosti se dostavil, a pak by každý soudruh pro jmenovanou slavnost ze všech sil agitoval. Soudruzi a čtenáři Dělnických Listů, nezapomeňte na 11. listopad!

Slavnosti na hřbitově Waldheim jak již víme, súčastní se Česko dělnický vzdělávací spolekv Town of Lake, Neodvislá Mezinárodní Omladina a náš Českodělnická vzdělávací spolek čís. 1. Slavnost se od-bývá v neděli, dne 11. listopadu, kde též český řečník promluví. Nejznámější z německých řečníků, bude mluvit soudruh Jan Most a z anglických onen soudruh, jež před nedávnem z Anglie sem přijel — do New Yorku — jehož jméno jsem zapoměl. Tedy jest záhodno, komu prostředky dovolují, by i slavnosti Waldheimské se súčastnil.

Dále oznamujeme všem soudruhům a našim přízniv-cům, že Čes. Děl. Vzd. Spol. čís. 1. se od p. Bělskýho odstěhoval a usídlil se v síni p. Franka Schraedera, v  čís. 437 záp. 18. ulice. Schůze se odbývá každou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci.

Matěj Hodek, dopisovatel.  

ZÁBAVA DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU, 10.11. 1894 V NEW YORKU

Zábava „Dělnické Družiny Pokroku“ . Tento spolek pořádá v sobotu dne 10. listopadu 1894, večer o 8 hodin taneční zábavu, v místnosti Josfa Cerundy, č. 331E. 71. ulice. Vstupné obnáší pouze 10 centů pro osobu. Jelikož čistý výtěžek z této zábavy věnován je ve prospěch dobré věci dělnické, tu jest k očekávání, že dělníci z hořejšího města navštíví ji v počtu co nejhojnějším.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 10.11.1894, ročník 2, č.2

Z GRAND CROSSING DO GRAND CROSSING (1894)

Soudruzi, dělníci!

Pozorujemeli jednání zdejších dělníků, tu musíme vysloviti nad ním své politování. Všude se již dělnictvo chápe naší otázky sociální, jen u nás zůstáváme oproti jiným o mnoho pozadu. I zde se počala vyvinovat orga- nisace, ale nebyla pochopena ani podporována tak, jak toho její důležitost a prospěch dělnictva vyžaduje.

Často se stává, že ti, kteří mají v organisaci největší vliv, stávají se nedůslednými a své zásadě nevěrnými a tím věc naše nejvíce trpí. To se stalo i u nás.

Avšak soudruzi, neukazujte na jednání jednotlivců. Víte, že „byznis je byznis“ a k vůli jednotlivcům, kteří se stali nedůslednými, nesmíme přece nechat zaniknout celý spolek! Soudruzi, nedejme se svésti z cesty pravé ani špatným příkladem některých, ani k malomyslnosti okamžitým nezdarem, nýbrž zůstaňme pevní a vytrvalí v práci i přemýšlení. Mějme stále před očima tu bídu, do níž nás panující systém denně vrhá a snažme se dosáhnouti spolu s ostatním proletářem kýženého cíle svobody!

Soudruzi! V příští schůzi Č. D. V. S. má býti provedena volba nových funkcionářů. Proto hleďte všichni do schůze přijíti, abychom s novým úsilím započali novou činnost ku spáse dělnictva! Schůze odbývá se první sobotu (3. listopadu) příštího měsíce v místnosti soudruha Václava Jelena, 78 roh Cottage Crow Ave.

Za Č. D. V. Spolek František Křikava, tajemník

POZVÁNKA NA PAMÁTNÍ SLAVNOST 11. LISTOPADU V CLEVELANDU (1894)

Dělnictvu clevelandskému. Dělníci! soudruzi! V neděli, dne 11. listopadu 1894, ve výroční den zavraždění našich pěti chicagských mučenníků panující třídou americkou, pořádají Česko dělnické vzdělávací spolky Karel Havlíček Borovský a Jan Žižka velkou památní slavnost v upomínku na padlé hrdiny, která odbývá se v místnosti F. Trojana, Broadway a Daily ulice. Slavnostní řeč přednese soudruh František Choura. Přátelé! Vy všichni, kteří máte cit pro spravedlnost a lásku k svobodě, dostavte se na tuto slavnost, by uctili jsme důstojně památku hrdinů, kteří se pro nás obětovali.

DOPIS ANARCHISTY K VOLBÁM (1894)

Cleveland, O., 29. října 1894

Volby jsou opět přede dveřmi, političtí dráteníci běhají div si nohy neutlučou, jen aby sehnali armádu lidu nevědomého, který by jim o volbách svým hlasem pomohl k tučnému žlábku.

Ve všech částech města pořádají se schůze různých politických stran, nejprohnanější mluvkové a profesionelní lháři mažou med kolem úst nevědomému lidu, že až oni se dostanou k vládnímu veslu, bude vší bídy konec a nastanou zlaté časy pro dělnictvo.

Nevědomé dělnictvo se ovšem na tyto jalové fráze nechá chytit a po každém slovu křičí sláva a výborně! A politický šejdíř, aby se tomu lidu ukázal co pravý „lidumil,“ sežene celé to stádo do salonu a tam platí. Pivo a kořalka teče proudem a ti bodří občané zapomínají v laciném opojení na trpké jejich zkoušky života po celý rok a že jejich polonahé a bosé dítky, zimou se třesouce musí časně ráno jít na dráhu sbírat uhlí, spadané z vozů, aby jejich mladší sestry a bratry zachránily před zimou. A otec, jenž má o to dbáti, aby svým dítkám zajistil lepší existenci, aby vstoupil do řad uvědomělého dělnictva a zároveň pracoval proti nynějšímu hospodářskému systému, jde raději s politickým darebou a za sklenici piva prodá sebe i celou rodinou.

Do dělnické schůze, kde by slyšel poučné přednášky a hlásati tu nejšlechetnější ideu, tam ho žádný nedostane. Jak jest americký občan „vážený“ před volbou, o tom máme mimo jiné i tento důkaz. Zde v Clevelandu na Wilson Avenue staví se elektrická dráha, která byla již započata před třemi měsíci. Většinou pracovali na ní čeští a italští dělníci. Kontraktor, když je přijímal, neptal se jich zdali mají občanské listy nebo ne, jen když mu dělník hodně dřel. Nyní je před volbou a hlasy se potřebují a každý, kdo má příležitost vytloukat z  volebního humbuku peníze, činí se, aby jich co možná nejvíc vytlouk. A tak i onen kontraktor vymyslil si chytrý plán. Dne 15. t. m. přišli dělníci opět do práce s nadějí, že počnou opět pracovat. Ale jaké bylo jejich překvapení, když jim kontraktor dal na srozuměnou, kdo si přinese občanský list, že muže dělat a kdo ho nemá, že může jít do pekla!

Jak jsem se z dobrého pramene dozvěděl, musel se každý takový „svobodný občan“ zavázat, že bude volit známého milionáře a „lidumila“ Tom. L. JohnBona, čekance do senátu.

A jak jsem ustrnul, když jsem spatřil, že mezi nimi jsou také sociální demokraté, kteří ještě před nedávnem točili na svůj vlastní politický flašinet, anarchistům nadávali že s nimi nechtí shánět hlasy pro sociálně demokratického kandidáta. A dnes ? Ti sami sociální demokraté a „největší poctivci“ pod sluncem, kteří tak rádi se chlubili, že sociální demokraté nedají se za žádnou cenu zaprodat a že jsou ti největší přátelé dělnictva, — hle! ti prodali svou zbraň (volební hlas) za drobet dřiny!

Což aby jim tak nabídnul některý politikář nějaký tvrdý „Washington,“ to by jsme teprvé viděli tu socialně-demokratickou poctivost! A pak nám ještě budou tlouct do mozků, že, chcemeli si zlepšit naší existenci, musíme jit na to s kusem papíru! O humbuku a nerozume!

Zdá se, že sociální demokracie v  Clevelandu upadla v tvrdý spánek, tak že jí ani ten největší volební krach nevyburcoval. Je to podivné; celý rok nevědí nic moudřejšího než klábosit o volbách a teď o volebním hnutí sociální demokracie ani vidu ani slechu! Pracuje se pro strany kapitalistické, nebo se „soudruzi“ polepšili? Přišli snad k poznáni, že ta jejich agitace jso celý rok byla jen mlácením prázné slámy? Kéž by konečně zmoudřeli a zanechali nesmyslné práce a paliativních prostředků a zaujali tu pravou taktiku, taktiku sociálně revoluční.

Doufejme, že v Clevelandu zavládne opět zdravý duch mezi dělnictvem, který bude pracovat k uspíšení sociální revoluce.

S pozdravem na všecky čtenáře „Dělnických Listů,“ Antonín Hyrmer.

ZE SCHŮZE ČDVS „SVORNOST“ V DILLONVALE 23. 9. 1894

Ctěnému tiskovému výboru „Dělnických Listů“.

Česko Dělnický Vzdělávací Spolek „Svornost“ odbýval dne 23. září 1894 svou pravidelnou schůzi, ve které čten byl článek z Dělnických Listů čís. 47 pod nadpisem „J. Mikolanda a Právo Lidu proti dělnickým revolučním spolkům.“ O článku tom bylo jednáno a uznáno, že takové jednání a intriky, jaké se dějou v Chicagu proti radikálnímu hnutí, jest odsouzení hodné.

Vezmemeli do ruky „Hlas Lidu“ čís. 43 ze dne 19. srpna 1893 a čteme ve zprávách ze sjezdu Česko slovanské dělnické strany, tu shledáme, že řeč Jakuba Mikolandy si odporuje. Jakub Mikolanda tam praví: „že dřívější konference nemohla žádný orgán utvořovat, neboť něco podobného prý se příčí(?) zásadám anarchismu. Žádná konference prý není oprávněna něco usnášet, nýbrž jen vše celku předkládat. Jakub Mikolanda myslí, že největší vinu nesou soudruzi newyorští.“ Kdo byli ale ti soudruzi newyorští, než kooperace Hlasu Lidu a zakladatelové Práva Lidu i s panem Hercem! Dále nepopírá J. Mikolanda, že Hlas Lidu nebyl nikdy orgánem strany, nýbrž že jest to jen lokální list a tudíž že nemá konference nad ním žádnou jurisdikci atd. To byla řeč, která přímo odsuzovala nejen Hlas Lidu a jeho jednání, nýbrž i všecky jeho zástupce.

Jinak se ale musí posoudit ostatní řeč J. Mikolandy v onom referátě. Tu celou parou zase mluvil J. Mikolanda proti vydávání orgánu strany, vyličoval samé nemožnosti, jen aby k tomu nedošlo, jen aby list strany založen nebyl … .

Nuže, soudruzi! Můžeme směle říci, že již tenkrát J. Mikolanda byl nepřítelem orgánu strany a prospěchu radikálního hnutí. Bál se obětí pro týdní list spojené celé strany, ale obětí pro denní list, které jsou desetkrát větší, se nelekal! Již tenkrát pan Mikolanda nejednal dle poctivého smýšlení s námi, nýbrž byl již získaným nástrojem známých lidí, kteří se během času postarali, aby za své služby proti radikální straně obdržel „vyznamenání“ a odměnu, totiž hlavní místo u jejích obchodu.

Jinak to ani býti nemůže a my jsme to již tenkráte předpovídali, když jsme četli zprávu z konference a my známe J. Mikolandy již z Evropy. Již z těchto důvodů a zpráv mohli chicagští soudruzi poznati úmysl J. Mikolandy. On nechtěl, aby byl orgán strany založen, protože to nebylo jeho a zájmům jeho spojenců vhod, protože se to příčilo jejich plánům. Z těchto zde uvedených příčin apelujeme my na všecky řádné soudruhy v Chicagu, kteří považovali až dosud jejich „vůdce“ a la J. Mikolandu a konsorti za bohy a při tom zapomínali na věci prospěšnější, by se vrátili k lepšímu přesvědčení a k zásadě lepší, než je volební humbug.

My doufáme, že chicagští soudruzi z jejich vlastního popudu nastoupí cestu jinou a lepší a že budou podporovat hnutí revoluční aby brzo nadešla doba, kdy veškerý proletář zvolá; „až potud a ne dále !“

Za Č. D. V. S. „Svornost“ v Dillonvale, výbor. —

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)

VEŘEJNÁ SCHŮZE ANARCHISTŮ V GRAND CROSSING 19. SRPNA 1894

Anarchisté z Grand Crossing se solidárně účastnili přednášky Neodvislé Mezinárodní Omladiny v Chicagi dne 19. srpna 1894, aby pak vyzvali chicagské anarchisty k výletu na veřejnou schůzi mstního ČDVS v Grand Crossing, který se konal odpoledne. Zpravodaj o tom píše následovně:

Po ukončení jeho řeči byla, některými soudruhy přednešena žádost, by soudruzi se dostavili do veřejné schůze v  Grand Crossing. Do výše jmenovaného městečka jsme se dostavili okolo třech hodin odpoledne, kdež již tamnější soudruzi nás očekávali. Načež pak hned soudruhem Veselým zahájena schůze. První se ujal slova soudruh Vaněk, jež ve své přes hodinu trvajicí řeči líčil chyby jichž se dělnictvo ve své nevědomosti dopouští, poukázav při tom na minulý velký strike A. R. U., kde lid, jsa beze zbraně, musel se pro nic nechat tlouci a stříleli od pochopů kapitalismu. Lid, chcedi bojovat, musí vědět kdy a jak aneb kterak se má bránit; kdo však se chce stavět proti kapitalismu s práznýma rukama, ten raděj si může sednout doma, neboť jen málo klackářů postači velké množství neozbrojeného lidu rozehnat a tím se jen dobré věci škodí, jelikož tím se málo kdo pro věc nadchne ale spíše se zarazí. V  závěrku své řeči apeloval jmenovaný soudruh na muže, by do dělnických schůzí přiváděli též své manželky a dítky.

Druhým řečníkem byl soudruh A. Dudáček, který ve své jádrné řeči udržoval posluchače v stálém nadšení. Řeč jeho se točila okolo politikářů, Pullmana a kněžstva, které docela správně postavil co jednu sorganisovanou bandu, kteráž jen dělnický lid v blbství a v bludu udržuje, by nikdy k rozumu nepřišel a stále jen pro tu línou bohatou chátru otročil.

Po soudruhu Dudáčkovi mluvil soudruh Antonín Kyp, jenž rozbíral člověka v minulosti a člověka v přítomném čase, jakož i vývoj veškerých věd až po nynější dobu. Zmíněný soudruh vylíčil jak dřívější pračlověk vypadal, jak se odíval, čím se živil, jaké práce vykonával, jaké příčiny jej nutily k dálšímu přemýšlení; zkrátka, jaké velké změny se na člověku díli během těch několika tisíciletí, nežli dospěl na svůj nynější stupeň svého vývinu. Dále poukázal na primitivní nástroje nimiž si též primitivní člověk ku zlehčení své existence pomahal a poukázal pak na naše nynější parní a elektrotechnické stroje, které by byly velkým dobrodiním, jen kdy by patřily celku. Zkrátka řečeno, soudruh Kyp, se svou vědeckou přednáškou se velice zalíbil a může mít dobrou naději stát se dobrým dělnickým řečníkem.

Poslední vystoupil soudruh V. Rod, jenž v kratší řeči poukázal na malobchodnictvo a malé majetníky, jak moloch kapitalismu, jež mezinárodně sorganisován je, je požírá, neboli o jejich dlouholeté úspory v nivec přivádí, a ten maloobchodník aneb baráčník, ne aby o svém stavu přemýšlel, ale on zrovna jako velkokapitalista, proti uvědomělému dělnictvu v  odpor se staví.

Vzalo by to mnoho času i místa, každou řeč jednotlivého soudruha doslovně citovat; toliko uvádím ještě, že tato veřejná schůze v Grand Crossing, jež tamnějším Čes. Děl. Vzděl. Spolkem svolaná byla, byla dosti četně navštívena.



POZVÁNKA DO DIVADLA NĚMECKÝCH ANARCHISTŮ NA DRAMA „TKALCI“ V DIVADLE THALIA V NEW YORKU, 8.10.1894

Ve velkém divadle „Thalia“ na Bowery v New Yorku, uspořádají němečtí soudruzi od dramatických klubů z New yorku a okolí, v pondělí, dne 8. října 1894 velkolepé divadelní představení. Dávati budou epochální drama od Gerharda Hauptmana „Tkalci“, které v divadlech v Berlíně a v Paříži dodělalo se obrovských výsledků, tak že německá vláda kus až zakázala.

V drama „Tkalci“ líčí se celé to mučednictví lidu práce a tyranství panující třídy tak, jak skutečně stává. Základem kusu jest dějinná událost roku 1844, známá co „povstání tkalců“ v Německu. Zkrátka základním motivem tohoto drama bylo Hauptmannovi vzbouření tkalců v  letech čtyrycátých, zrovna jako výtečnému českému spisovateli Gustavu Pflegru Moravskému, který ku svému znamenitému románu „Z malého světa“ použil těch samých smutných událostí.

Představení to, dobře-li provedeno, účinkuje přímo pobuřlivě a má větší účinek než deset veřejných schůzí. Proto, kdo z českých dělníků můžeš, nemeškej divadlo navštíviti. Lístky k dostání jsou v českém hostinci u p. Bohumila Svobody, čís. 524 E. 5. ulice.  

V Dělnických listech byla posléze otištěna následující reportáž z tohoto divadelního představení, kterého se hojně účastnili také čeští anarchisté:

Divadelní představení v Thalia Theatre v New Yorku, kde naší němečtí soudruzi dávali v pondělí, 8. října historicko-realistickou činohru „Tkalci“ od Gerharta Hauptmanna, mělo obrovský úspěch ve všech ohledech. Toto srdce, mozek, mysl a celou nejvniternější bytost lidskou uchvacující hladové drama ze života největších bolestínů pracujícího lidu — tkalců, podáno bylo ochotníky s citem nelíčené opravdovosti, tak že dojem byl přímo ohromný. Ta tichá, zoufalá bída tkalců, to bezcitné a hrdopyšné jednání továrníka Dreissigera a jeho úředníků, to hladovění rodin, žen a dětí i mužů, při práci bez ustání, ta hostina, sestávající z psí pečeně a konečné vzchopení se nešťastných hladomříčů k odporu, k revoltě a k  boji, k  vyhnání továrního tyrana a zničení jeho obydlí i továrny, a boje s vojskem, to vše, od počátku prvního výstupu až do tragické smrti „otce Hilse,“ pravého to typu dělnické trpělivosti, odříkání, pokory a nesmyslných nadějí v boha, uchvacovalo dojmem, nejhlubším. Slze a návaly hněvu střídaly se u všech posluchačů a hromový potlesk otřásal: neustále celým domem.

Herci si úlohy velmi pečlivě nastudovali a každý snažil se, jak to kus vyžaduje a zasluhuje, by jí podal co nejpřirozeněji. Obzvlášť soudruzi Wischniewsky (továrník), Kupferschmied (mladý, vzdorovitý buřič a tkadlec Becker), Burkhardt (expedient), Most (starý Baumert), Anschutz (starý Ansorge) a z dam paní Bergerová (Heinrichová) a slečna Braunová (žena Hilseová) sehráli své úlohy mistrně.

Velké divadlo bylo úplně naplněno a finanční výsledek (pro časopis „Freiheit“) bude veliký. Kus ten budou ochotníci ještě opakovat a mimo to budou ho dávat asi v  desíti velkých městech východních. Nikdo z dělníků, kdo má příležitost, neměl by opomenout představení to navštíviti. Blahopřejeme německým soudruhům k takovému velkolepému úspěchu a výsledku.  

Gerhard Hauptman