OZNÁMENÍ O PLÁNU ZALOŽIT ANARCHOKOMUNISTICKÉ OSADY V NEW YORKU 1896

Soudruzi různých národností v New Yorku chtí založiti novou komunisticko- anarchistikou osadu. Napřed obmýšlejí vydati as 5000 podílních akcií po $1 00. Chtějí se hlavně věnovati výchově dítek, pozůstalých po pronásledovaných soudruzích. 4. července 1896 mají schůzi v Hotel Garibaldi, Washington place. Mezinárodní skupina „Freie Initiative” schází se každé pondělí večer o půl deváté hodině v čís 64 Washington Square, kde podílní listiny k dostání jsou a ústní vysvětlení se udílí. Písemné vysvětlení v řeči německé udílí Ch. Wieseumann 1431. Ave A. , v řeči francouzské, italské a španělské G. Quintana 350 E. 42 str. New York City, U. S. of America.

POZVÁNKA NA PŘEDNÁŠKU DĚLNICKÉ DRUŽINY POKROKU V NEW YORKU 9.3.1895

Přednáška a zábava Dělnické Družiny Pokroku. Dělnická Družina Pokroku v New Yorku pořádá v sobotu, dne 9. března 1895 večer o 8 hodin v místnosti J. Cerundy, čís. 381 E. 71. ulice přednášku na thema: Jsou naše požadavky oprávněny?“ Po přednášce následuje volná taneční zábava. Vstup je volný. Dělníci dostavte se v počtu nejhojnějším.

ZALOŽENÍ PODPORUJÍCÍHO SPOLKU „ŘÁDU DUCHA NOVÉ DOBY Č. 165 MÍSTNÍMI ANARCHISTY VE WOODVILLE 2.11.1890

V neděli dne 2. listopadu 1890 byl náš nově založený řád Duch nové Doby co čís. 165 do Jednoty uveden velkořádem států. Pa. za účastenství bratrů od řádů Čechie a Vlastimil. Zakladatelů bylo 35 z nichž 1 se nedostavil a 4 byli odloženi na 6 měsíců. Do úřadů zvoleni a dosazeni následující bratří: předseda František Choura, tajemník Alois Kotouč, dozorce Martin Špiřik, pokladník Josef Kratochvíl, účetník Václav Beneš, průvodčí Fridrich Procházka, vnitřní stráž František Petráň, venkovní stráž Josef Knop. Průběh schůze byl klidný a veškeré příklady a vysvětlení od br. velkořádu podávané, přijaty s ochotou a ze všech zraků zářilo nadšení pro nový řád a pro celou Jednotu. Ku konci náš předseda bratr Franta Choura poděkoval všem bratrům velkořádu a řádů Čechie a Vlastimil za jich návštěvu a ponaučení. V přiměřené pak řeči vyzýval všechny bratry, aby každý vždy hleděl prospěchu řádu a celé Jednoty, aby svornost a rovnost mezi sebou udržovali k čemuž pak i bratrství se dostaví, čímž řád Duch Nové Doby skvělou budoucnost si zajistí. Po té promluvil předseda velkořádu br. František Kufner napomínaje bratry aby si vzali slova svého předsedy k srdci a dle nich se řídili. Po skončené schůzi odebrali jsme se do bytu bratra účetníka, kdež jsme se v přátelském hovoru bavili až do večera, kdy nám milí hosté odjeli do své ho domova. S bratrským pozdravem Alois Kotouč, tajemník, Woodville, dne 4. listopadu.

Dennice novověku: orgán Bratrstva Česko-Slovanských podporujících spolků. Cleveland, Ohio: V. Šnajdr & Kořízek, 13.11.1890

SLAVNOST CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ V CLEVELANDU 11.11.1892

Minulý pátek dne 11 listopadu 1892 oslavena byla v Česko Americké Svobodné Škole památka padlých pěti vůdců dělnictva. Veliká síň školy byla plna. Slavnostním řečníkem byl František Choura z Woodville, Pa. Dovozoval, že snahou anarchistů jest úplný převrat přítomného pořádku (vlastně nepořádku) společenského, tak aby pracovníkům byla zajištěna spravedlivá odměna za jejich práci, a aby každý pracoval. Anarchisti nejsou vrazi ani paliči, pravil; výpady jednotlivců nelze přičítali celku. Práce dnes je kletá, protože těžká; v normální společnosti měla by býti zábavou a trvati nejvýše čtyry hodiny denně. Občan Choura je znamenitým řečníkem. Mluvil také Bedřich Herc, člen redakce „Hlasu Lidu”.

Dennice novověku: orgán Bratrstva Česko-Slovanských podporujících spolků. Cleveland, Ohio: V. Šnajdr & Kořízek, 17.11.1892

František Choura (1852–1921)

MEZINÁRODNÍ SLAVNOST PAŘÍŽSKÉ KOMUNY S ÚČASTÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ V CLEVELANDU 18.3.1889

Oslava výročního dne prohlášení Pařížské komuny konaná 18 března 1889 v Germania Hall v Clevelandu od mezinárodních skupin dělnických vypadala vskutku skvěle. Program slavnosti byl tak bohatý že každému poskytoval hojný a dosti vzácný požitek. Prostorná síň byla tak plná, že mnozí nalezli v pozadí již jen místa k stání. A také gallerie, zadní i vedlejší byly úplně obsazeny. Dámy i pánové byly v bezvadných úborech, takže by nikdo nebyl hádal ani podle zevnějšku ani podle chování,že ti kteří tu výroční den pozdvižení dělnictva a jiných březnových revoluci oslavují, jsou ti od kapitalistického tisku rozkřičení komunisti, petrolejníci a petrolejnice atd. Spořádanější a ušlechtilejší společnost než zde shromážděna byla, nedá se skoro ani mysleti. Ovšem že tu nebylo těžkých hedvábných, atlasových a jiných drahocenných rob ani diamantový šperků, ale tím upřímněji a srdečněji zářily tváře přítomných a tím nenucenější byla zábava. Slavnost zahájena německým sborem provedeným od „Maennerchoru” načež známý Paul Grottkau měl řeč o dějinách a významu Pařížské komuny. Řeč měla jen tu vadu, že k takové příležitosti byla příliš dlouhá, neb trvala 1 hodinu. Pak zazpívána dělnická marseillaisa, načež měl p. Jakub Mikulanda z Chicaga řeč českou, rovněž o významu Obce pařížské pro dělnické hnutí pojednávající. Na to následovaly smíšený sbor „Pojď sem” („Vyzvání k tanci“), skladba roztomilá a roztomile přednesená, která elektrizovala zejména cizojazyčné obecenstvo, — překrásný koncert na citery provedený od bratří Vošmyků a Františka Kysely ml., řeč anglická, pak opět produkce na citeru velmi tklivě a uhlazeně přednešená a smíšený sbor Lumíra „Jarní píseň,” vroucně přednesený. Tím program vyčerpán, načež následoval tanec. Sluší ještě podotknouti, že smíšený sbor „Lumír” po první písni byl tak bouřlivě volán, že musel, přidati ještě jednu píseň. Mezi obecenstvem pak a zpravodaji novin šel jeden hlas, že palma večera náleží „Lumíru”.

Dennice novověku: orgán Bratrstva Česko-Slovanských podporujících spolků. Cleveland, Ohio: V. Šnajdr & Kořízek, 21.03.1889

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)

POZVÁNKA NA SLAVNOST PAŘÍŽSKÉ KOMUNY ČESKÝMI A NĚMECKÝMI ANARCHISTY V CLEVELANDU 24.3.1890

V pondělí dne 24. března 1890 slaví německé a české organizace dělnické velkolepou slavnost Pařížské komuny v Hermania Hall na Erie street v Clevelandu. Na slavnost pozván p. Pavel Grottkau z Chicaga, který jest bez odporu nejlepší a nejobsažnější řečník socialistů a řeč anglickou přednese Ed. J. Vail. Tohoto jsme nikdy ještě řečnit neslyšely. Německý pěvecký sbor pod řízením p. A. Wiesenbergra bude spoluúčinkovat. Kromě zpěvu budou přednášeny básně a živé obrazy ukazovány. Slavnost pařížské komuny nabývá s uplývajícími léty širšího a hlubšího významu. Dělnictvo nedalo si namluvit, že bojovníci komuny byli — žháři a vrazi; naopak, zločiny ty vrhlo ve tvář Versailským a to zaslouženě.

Dennice novověku: orgán Bratrstva Česko-Slovanských podporujících spolků. Cleveland, Ohio: V. Šnajdr & Kořízek, 20.03.1890

SLAVNOST PAŘÍŽSKÉ KOMUNY V CLEVELANDU 19.3.1893

Česko dělnický vzdělávací spolek Karel Havlíček Borovský pořádal minulou neděli 19. března 1893 slavnost pařížské komuny v síni Slovanské Lípy na rohu Case ave. a Croton street. Obecenstva nesešlo se takové množství, jak bylo očekáváno, proto však návštěva nebyla přece slabá. Co slavnostní řečník pozván byl z New Yorku pan Bedřich Herz, který dojímavou řečí líčil vznik a pád komuny, utrpení dělnictva, dokazoval poctivost vůdců komuny a porovnával přítomnou porušenost panamskou s onou dobou, poukázal na bídu chudého lidu v New Yorku a v jiných městech. Řeč nebyla paličská ani buřičská, nýbrž připomínala dělnictvu, že ono za panujícího pořádku nemůže pokročit, ale spíše zpět do otroctví upadnouti. Po řeči té, která půl druhé hodiny trvala, následovaly deklamace a sice: „Upomínka padlým“, přednesla slečna Kučerová; „Dvě oběti“, přednesla slečna Pavlovičová; „Horníci ku svým průmyslníkům“, slečna Viltová; „Jakého muže chci“, slečna Pavlišová. Tato poslední deklamace se nejlépe obecenstvu líbila pro žertovnost svou i pro krásný přednes. „Poslední duma“, přednesl pěkně p. Kroupa; „Doktor Mastička“, přednesl zdařile p. Rys; „Brusič“, přednesl znamenitě p. Kohoutek; „Syčák“, přednesl p. Kupka. Deklamací „První máj“, přednesenou od malé slečinky Řezáčové, program vyčerpán. Dále následovala taneční zábava, při níž tančena byla též Beseda pod řízením p. K. Doležala. Hudba p. J. V. Mudry zaslouží též čestné zmínky.

Dennice novověku: orgán Bratrstva Česko-Slovanských podporujících spolků. Cleveland, Ohio: V. Šnajdr & Kořízek, 23.03.1893

CO JE AUTONOMIE? (1895)

Co jest autonomie? Tuto otázku jsem uvedl zde jen proto, že mnozí ji přikládají báječný význam a každého, kdo plnými ústy nekřičí: „já jsem autonomista,“ za kacíře prohlašuji. Avšak kdyby tito podivíni znali pravý význam autonomie, museli by sami nad svou neznalostí splakat a polepšili by se. Jelikož jsou ale tůze obmezeni a vždy chtějí býti těmi nejučenějšími, nežli jsou jiní, tu dopouští se téměř v každém slově velkých nesmyslů, nad nimiž by i sám Petr Kropotkin, k jehož anarchistické filosofii se hlásí, splakal. „Autonomie“ neznamená přece nic jiného nežli samosprávu. Tedy dává každému spolku aneb skupině úplnou volnost sama sebe řídit a se spravovat, aniž by jiný spolek měl právo proti tomu co namítati, aneb členy spolku toho komandovati. „Autonomie“ nezná žádné šablony ani ku šablonování žádného nesvádí, naopak ona chce by každý spolek vedl svou místní agitací a ve svých schůzích své jednání řídil jak sám za dobré uzná, ovšem ale že v zásadě anarchisticko-komunistické. Kdo však za autonomistu se prohlašuje a nadává spolkům aneb osobám, že se nechtí řídit dle jeho náhledů, neboli dle jedné šablony, upírá tím samosprávu jiným a zároveň ztrácí práva nazývati se autonomistou, spíše ale přísluší mu jméno „despota!“ Tito „bona fide“ autonomisté, vyčítají naši Mezinárodní Dělnické Jednotě centralisaci a autoritářství, což ve skutečnosti jest pouhým výplodem jich chorých mozků. Neboť naše Mezinárodní Dělnická Jednota nepodléhá žádnému centrálnímu tělesu, nýbrž každý její člen (spolek) má úplnou samosprávu, autonomií. Zdali však se nám má za zlé, že tvoříme stranu, tož pak jest to tím největším nesmyslem, jaký kdy jen lidstvo vidělo! Že ve sjednocení spočívá síla, jest zajisté správným heslem, které žádný anarchista popříti nemůže. Jsouli ale lidé za jedním účelem spojeni, tu jinak je zváti nemůžeme, nežli stranou. My tedy tvoříme stranu anarchistickou a ponecháváme svým jednotlivým skupinám a spolkům úplnou samosprávu. Zdali má býti snad agitační výbor Mezinárodní Dělnické Jednoty tou autoritou a centralisaci, tož skutečně pochybujeme. Neboť ten nestojí zde, aby rozkazy udílel, nýbrž on jest zde jen proto, aby na požádání toho neb onoho spolku dobrého řečníka vynašel a na žádané místo poslal a útraty s jeho vysláním spojené zapravil, anto nežijeme ještě dnes ve volné společnosti, by žádaný řečník zdarma železniční jízdu a za prozahálený čas pro svou rodinu životní prostředky obdržel. Jelikož ale agitační výbor není utvořen z kapitalistů, nýbrž jen z chudých dělníků, tu fond pro podobné věci se skládá z dobrovolných příspěvků! Že lidé ti, co patent na svou autonomii si přivlastňuji, žádnými autonomisty nejsou, jest patrně viděti z následujícího: V Chicagu stává jedna skupina a též jeden veřejný spolek, které jsou „neodvislými, samosprávnými a přísně anarchistickými.“ V řečených spolkách jest ta nejširší volnost bez volnosti. Volby jsou v jejich středu úplně vyškrtnuty. Jelikož ani ten nejmenší souhlas se nesmí dáti — sice by to již bylo volbou — tu činí vše jeden. Onen veřejný spolek má tajemníka, účetníka, pokladníka, předsedu, výbor pro pořádáni zábav, revisorní výbor ku prohlédnuti financí, jen v jedné osobě, t. j. jedna osoba tvoří celý spolek a právě tento despota nejvíce křičí proti autoritám a za autonomistu se vynáňí! Druhá skupina jest taktéž spravována podobným a ještě rafinovanějším despotou! Oba dva odsloužili již po jednom roce své lhůty a jelikož těmto „autonomistům“ zrovna tak chutná vládnout jako sociálním demokratům, nejspíš po své smrti odkážou svá despotická křesla na své prvorozené prince. Nuže, může se něco podobného nazývati autonomii? Nikdy ne! Každý spolek, jež na základě autonomie spočívá, spravuje se sám, nikdy se ale nedá spravovat! jedním člověkem, který činí co je mu libo ať jest s tím spolek spokojen aneb ne. Kdyby se podobné spolky měly za autonomistické počítat, pak bysme též mohli říci, že ruský stát jest autonomií a jeho císař nejuvědomělejším — anarchistou. A tací lidé pak chtí, by každý spolek dle jejich šablony se řídil! — To by byl krásný despotismus v revolučním hnuti! Pryč s despotismem! Ať žijou volné a samosprávné vzdělávací spolky ! AuTonomista

NESTRANNÉ POZOROVÁNÍ (1895) – JAK FUNGUJÍ VZDĚLÁVACÍ SPOLKY MDJ

Jelikož často slýchám od soudruhů, od tak zvaných „Volných skupin“ útočit na „Vzdělávací spolky Mezinárodní Dělnické Jednoty“ že prý pěstují parlamentarismus a vychovávají autority, tudíž jim chci několika slovy odpovědít.

Nejsem žádným přítelem parlamentarismu a jsem přesvědčen že jest to to největší zlo, pomocí kterého se nynější celé zřízení udržuje a že jen po odstranění parlamentarismu může dojiti anarchismus k uskutečnění.

Přihlédněme blíže, jak dalece jsou vzdělávací spolky parlamentárními a jak „Volné skupiny“. Vzdělávací spolky stanovy žádné nemají a tudíž hlavní bod parlamentarismu odpadá, neboť bez zákonů jest úplná volnost.

Dále vzdělávací spolky mají tajemníka, který vyřizuje korespondence a píše protokol a to ještě ne ve všech spolcích. Volné skupiny mají však tajemníka též a má tytéž funkce jako u vzdělávacích spolcích, leda že nepíše protokol.

Dále vzdělávací spolky mají účetníka, který zapisuje příjem a vydání. U volných skupin příjem a vydání zapisuje tajemník, tak že jsou již soustředěny dva úřady v jedné osobě.

Vzdělávací spolky mají též pokladníka, který peníze účetníkem přijaté u sebe podrží a když jest potřeba, opět vydá. U Volných skupin i tuto funkci zastává tajemník, tím způsobem již má tři úřady jedna osoba.

U Vzdělávacích spolků stává též účetní výbor, kterýž při změně funkcionářů knihy spolkové prohlédne zdali jsou v pořádku finance. U volných skupin podobné prohlídky spolkových knih nestává a tudíž soudruzi nikdy nevědí, jak jsou knihy v pořádku a ptáti se nechtí, neb by se to považovalo za nedůvěru.

Nyní bych se tázal soudruhů od Volných skupin, kde myslí že jest větší despotismus, jestli tam, kde funkce vykonávají soudruzi tři a druzí soudruzi je opět kontrolují, anebo tam, kde všechny úřady má osoba jedna a kontrole nepodléhá žádné. — Jest přece známo, že čím více úřadů a moci jest svěřeno jedné osobě, že tím větší jest to despota a autorita!

Dále ve Vzdělávacích spolcích bývají funkcionáři navrhováni od druhých soudruhů a obyčejně když to přijmou, bez hlasování jsou jim funkce odevzdány. U „Volných skupin“ však podobné navrhování se neděje, tam si každý úřad muší vzíti sám a my asi všichni cítíme, jaký pocit to na shromáždění učiní, když se někdo sám do těch úřadů usadí, bez ohledu na to, může-li funkce ty vykonávati aneb jsou-li všichni ostatní členové s ním spokojeni.

U Vzdělávacích spolků jest doba činnosti funkcionářů obyčejně půl roku. U volných skupin doba činnosti však nestává, tam jest funkcionář v činnosti tak dlouho, jak uznává za dobré, ať koná povinnosti správně nebo špatně, ať jsou s ním spokojeni soudruzi nebo ne. A když se jej chtí soudruzi přece zbavit, tu musí používati všech možných intrik a pomluv a jiného hrubství, by jej donutili, by se funkce vzdal, neboť on má všechny úřady sám, jest všestranná autorita, a jest vlastně skupina on sám!

Dále nejoblíbenějším koníčkem oněch soudruhů jest, že Vzdělávací spolky mají při schůzích předsedu a tím prý se vychovávají nejvíce autority. Kdyby předsedové při schůzích Vzdělávacích spolků měli nějakou neobmezenou moc, a mohli rozhodovati o něčem nebo upírati někomu slova, tu bych byl též toho náhledu, že jest to zlořád, který by se měl nevyhnutelně odstranit. Všichni soudruzi však vědí, že předseda „Vzdělávacích spolků“ při schůzi žádné moci nemá na úkor svobody člena druhého, on vlastně předseda není, nýbrž jest pořadatelem té schůze, neb pro každou schůzi jest jiný a jeho prací při schůzi jest, by dával pozor, který soudruh se k slovu hlásí, by dle toho též mluvili a ve slovu omezovat zajistě se soudruzi nikde nedají. Ve „Volných skupinách“ podobní pořadatelé nejsou, tam sedí trojnásobný úředník v prostředku a soudruzi když chtí mluviti vztahují ruku v tu stranu, kde on sedí, leč on si toho mnoho nevšímá, a tak když jeden soudruh mluví a druhý chce též něco pronésti, musí mu skočiti do řeči by jej opět jiný soudruh v tom skočení do řeči nepředešel a tak se stává, že obyčejně mluví soudruzi dva neb tři, kteří si navzájem řeči přebírají a jiného soudruha, který nechce do řeči druhému skákat nepřipustí ani k řeči, a vzdor tomu ti co řeční, mluví stále o tom, že může každý mluvit bez ptaní. Já bych též vždy radši viděl, kdyby nikde pořadatelů ve schůzi nebylo, ale tu by museli soudruzi ve schůzi býti tak solidárními a doznati, že každý soudruh chce mluvit, ale že nemá druhému do řeči skákat a každý soudruh který jednou mluvil by musil počkati a dáti příležitost k mluvení všem přítomným. Takovýmto však způsobem kde v každé schůzi mluví dva neb tři kteří se domnívají že oni lépe věci rozumí než ti druzí, stávají se oni vlastně autoritami, neboť oni jen pronáší své náhledy a jednají a druzí jsou jen statisté.

Dále oni soudruzi rádi poukazují na soudruha Zoulu, který redigoval „Budoucnost“ a berou si jej za vzor a to proto, — že je již mrtvý! Zoula však sám při návodu, jak mají se odbývati schůze skupin, píše v „Budoucnosti“, že při zahájení schůze jeden soudruh sedne do předu a zapisuje soudruhy, jak se který ku slovu hlásil. Jest to tedy to samé co činí Vzdělávací spolky.

Dále oni soudruzi jsou vždy proti placení redaktorů a Zoula však byl placen též, kdyby byl živ, dostal by též svůj díl od svých zbožňovatelů!! Jeli řeč o placených redaktořích, tu vždy uvádějí za příklad „Volné Listy“, které prý nemají žádného placeného redaktora. Vážím si každého listu a přál bych si, by byly též co nejvíce rozšířeny, to však musí všichni soudruzi doznati, že to není žádná zásluha, že neplatí redaktora, neboť by se museli oni soudruzi až do duše zardít, kdyby chtěli plat za několik řádků napsaných jednou za měsíc! Ostatně „Volné Listy“ mají v každém čísle kvitováno příspěvky i předplatné a prodávají číslo za 5 centů, tedy ještě jednou tak draze jako „Dělnické Listy“ a účty jsme ještě nikdy neviděli, zdali též za některé práce neplatí. Nechť nás oni soudruzi o svém tvrzení přesvědčí fakty. Vím již napřed, že oni soudruzi budou tvrditi, že jenom špicl může chtít účty jejich vidět. (U nich jest to již v obyčeji, jaký pozdrav, taký titul.) Když však mohou Dělnické Listy podávat účty, mohou Volné Listy též anebo nechť netvrdí, že pracují zadarmo, když to nechtí stvrdit fakty. Volné Listy, o polovic menší, stojí tolik jako Dělnické Listy a dokavaď se list prodává, tu jeho vydávání není žádná obětavost! Jen tenkráte by to byla obětavost, kdyby se list dával úplně zdarma!

Dále oni soudruzi se staví při každé příležitosti na stanovisko kritika Vzdělávacích spolků a dělnického hnutí vůbec, tak jakoby oni byli neomylnými a nade všechny křehkosti lidské povznešenými. Proč nehledí nejdříve sami zdárně působit dle svých principů, tak aby nám ,,méně uvědomělejším“ skutky dokázali, že jejich náhledy jsou dobré, prospěšné, pak teprve by byli oprávněni ke kritice. Jen skutky svědčí o charakteru. Tvrditi, že Vzdělávací spolky jsou evropským humbukem, může jen člověk, který se v dělnickém hnutí nikdy nepohyboval. Či nenabyli sociálního vzdělání všichni soudruzi, kteří dnes stojí v dělnickém hnutí zde i v Evropě ze Vzdělávacích spolků? Vychovaly „Volné skupiny“ některé soudruhy? Zajisté že ne. „Volné skupiny“ mohou býti prospěšné jen pro vyškolené soudruhy. Pravím mohou — ale dosud nebyly!

Dále oni soudruzi vždy mluví jak jsou radikální a že jsou teroristé a druzí prý nic, což jest pro takové anarchisty velice směšné, neboť když někdo něco udělá proti kapitálu nebo pod. zajisté že k nim nepůjde, aby jim to věšel na nos a ukazoval jaký jest terorista. My se jich též netážeme co teroristického vykonali. To není ještě radikálnost ani revolucionářství, míti stále plná ústa bomb a dynamitu a podobných frází, s kterými kolem sebe hází jako s hniličkami a ve skutečnosti to jakživi neviděli! Pravý revolucionář nepoužívá jmen oněch zbraní s kterými chce pracovati co frází, neboť s tím si učiní tu zbraň nemožnou. Revolucionář má hleděti používati co nejméně planých frází a použiti všech prostředků a příležitosti ku podkopání skutečných autorit a všech sloupů stávajícího zřízení.

Anarchismus zahrnuje sám v sobě tu největší svobodu a volnost jednotlivců a tu by oni soudruzi jako „nejuvědomělejší“ anarchisté měli doznat, že to není anarchistické, chtít všecko ničit a ubíjet, co nejde tak jak oni myslí! Kam by se poděla pak ta nedotknutelná svoboda jednotlivce?? Či jest to důsledné, když takový „nade všechno povznešený“ anarchista řekne: „dělnické hnutí musí býti tak jak my chcem a když ne, tak to rozbijem, ať není raději nic?“ — Pro dělnické hnutí jest největší neštěstí, že každý pro sebe žádá tu nejširší svobodu a spoludruhu ji upírá. Proklatá nedůslednost!!

Žihadlo., Chicago