ZPRÁVA O PĚVECKÉ A DEKLAMAČNÍ ZÁBAVY ČDVS V GRAND CROSSING

Díkůvzdání. Česko Dělnický Vzdělávací Spolek v Grand Crossing vzdává tímto vřelé díky všem příznivcům, kteří se zúčastnili pěvecko-deklamatorní zábavy v Grand Crossing a volá jim srdečné Na Zdar! Vzdor špatnému počasí vydařila se tato zábava jak agitačně, tak i finančně obstojně. Vzláště vzdáváme dík těm, jenž se zúčastnili programu, střídavě mezi hudbou: 1. Hudba Marsseilaisse. 2. Uvítání všech přítomných. 3. Pěvecký sbor pod řízením p. Šimůnka, při první písni sklidil bouřlivý potlesk, tak že sbor byl nucen opakovat. 4. Soudruh Antonín Kyp pronesl jadrný a poučný proslov. 5. Hudba. 6. Pěvecký sbor. 7. Soudružka Johanna Kadošová přednesla báseň Vzhůru proletáři!“ začež sklidila bouřlivý potlesk. 8. Hudba. 9. Dělnický pěvecký sbor, který musel skoro po každé opakovat. 10. Pronesl řeč soudruh J. Štíbr, který dovedl satyrou upoutat všecky ženy a dívky. Na to se všichni přítomní oddali přátelské zábavě, která potrvala až do určené doby. Za Č. D. V. Sp. v Grand Crossing Výbor. Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 15.06.1895

ANARCHISTA Z EDWARDSVILLE K VÁNOCŮM (1895)

Edwardsville, 24. prosince 1894

Ctěná redakce Dělnických Listů!

Přijměte těchto pár řádek do vašeho ct. listu.

„Radujme se, veselme sej Ježíšek se nám narodil, aby prý nás vykoupil“

Tak křičí dnešní den ve všech kostelích vypasení flanďáci. Jaký to výsměch pro nás pracující třídu! Může dělník při nynějších bídných poměrech se radovat, když se jeho rodině nedostává ani chleba?

Vy černí lháři, vy se můžete radovat, neb ten hloupý lid vám toho Ježíška musí draze zaplatit. Jidáš jej prodal za třicet stříbrných a vám černá rota přinese miliony.

Je to možné, aby v dnešním „osvíceném“ století stávalo tolik hloupých lidí, které může ta černá rota tak snadno přelhávat? Ó, ano, je to skutkem. Kdo se chce o tom přesvědčit, ať jde na ten den do toho krámu, či do chrámu páně, jak to hloupý lid nazývá, a tam spatři vybírání jako na komedii, jen že na komedii se tolik neplatí jako na toho Ježíška.

Knězův pomahač pro pohodlí upevní bezednou kapsu na hůl a tu přistrčí každému až pod samou hubu. A tu každý vidí, že do té bezedné kapsy hází se nejmenší peníz půldolar. Když je kapsa plná, odchází s ní pomahač před hlavní oltář, kde se pokloní. To dává znamení, že je bezedná kapsa plná, načež se i flanďák obrátí k lidu a volá: „Radujme se, veselme se, Ježíšek se nám narodil.“ Při tom zapomněl ale dodat: „A mě kapsu naplnil.“

Ó, vy černá holoto, to je ta vaše víra, ten bezedný pytel, který vám ten hloupý lid plní a vy mu za to slibujete nebe po smrti a Ježíška!

Jak my horníci v Edwardsville se máme radovat? Tři měsíce v letě byla stávka a od stávky až po dnes je horník rád, když vydělá za měsíc 10 neb 12 dolarů. Může se s vámi, vy černá roto otec rodiny radovat?

A vy jste hlavní příčinou naši poroby, neb až se sklátí oltář, trůn padne sám sebou. Jak se mohou naše dítky radovat? Právě v tento den vidí ve výkladních skříních množství nejrozmanitějších hraček. A to prý všecko přinesl Ježíšek, jak jim kněží praví. Hračky ty nejsou ale pro všecky dítky. Když vstoupíme do příbytku vyděrače, tu spatříme jeho dítky s  usmívající tváří poskakovat a radovat se kolem vánočního stromku. Jaká radost boháče i jeho dítek!

Jakou radost má ale otec a jeho dítky, který 8 měsíce zahálel a nyní vydělá 10 neb 12 dolarů za měsíc? Jakou radost a dary může takový otec učinit svým dítkám? Bolno vzpomínat. Jeho dítky polonahé a polobosé táží se jedno přes druhé, co jim Ježíšek nadělí. Otec neodpovídá — nemůže — vidíte jen jak proud slzí kane z očí po utrápené tváři! — Tak slaví chudý dělník Vánoce!

Má to věčně trvat, dělníci, bysme my, tvořitelé všeho, byli ode všeho odstrčeni? Já pravím že ne. I nám přijde jednou vykupitel ve způsobu sociální revoluce! Je na nás jen, bysme přiložili ruce k dílu a pak nás vítězství nemine, pak ve volné společnosti vystrojíme i zasadíme si stromeček — stromeček svobody!

Dopisovatel.  

VEŘEJNÁ SCHŮZE ČDVS Č.2 NA 1.MÁJE 1895 V NEW YORKU

Česko-dělnický vzdělávací spolek č. 2 v New Yorku svolal na 1. května 1895 veřejnou schůzi dělníků, aby pojednáno bylo o pravém významu hnutí 1. května pro pracující lid. Schůze nebyla ohlášena v časopise, nýbrž svolána jen zvacími lístky. Návštěva nebyla následkem všeobecné lhostejnosti dělníků taková, jak toho účel schůze a postavení dělníků vyžadují, přece sešel se ale dost slušný počet soudruhů a soudružek. Za to byl rozhovor o 1. květnu, jeho významu a účeli velmi zajímavý. Zúčastnili se ho soudruzi Frank Hlaváček, J. Březovský, V. Vohánka, A. Novák, F. Kožený, Jan Hlaváček a J. Kubík. Všichni poukazovali na to, že demonstrace na 1. května musí býti zcela jiného rázu, mají-li míti nějakého úspěchu, významu a užitku. Procesí a parády dosavadního druhu nemohou proletáře ani vyburcovati, ani nadchnouti a povzbuditi k velkým činům a panující třídě nemohou také nahnati strach a hrůzu Rozhovor trval až skoro do půl noci.

ZPRÁVA Z MIMOŘÁDNÉ SCHŮZE ČDVS Č.1 V CHICAGU, 11.3.1895

Česko-dělnický vzdělávací spolek č. 1. v Chicagu odbýval dne 11. března 1895 mimořádnou schůzi. Nejprve přišlo na přetřes postavení pracujícího lidu v přítomné době, které podrobeno důkladné kritice. Při tom kladen hlavní důraz a váha na prospěšnost řádného a slušného revolučního tisku, který jest hlavním faktorem, který pracující třídu přivádí k třídnímu vědomí. Bylo uváděno, že „Dělnické Listy“ newyorské jsou velmi dobrým a slušným časopisem, což nemůže upříti nikdo. Proto Č. D. V. Spolek v Chicagu uznal za dobré, zvolit pro „Dělnické Listy“ pro Chicago dva další jednatele, an jednoho jest málo pro tak velké město. Česko-dělnický vzdělávací spolek odporučuje ctěnému českému dělnictvu za jednatele pro „Dělnické Listy“ soudruhy Mathiasa Hodka, 514 W. 18th Str. a Václava Roda, 613 Throop Str. Chicago. S revolučním pozdravem J. Pešek, tajemník

VYZVÁNÍ DĚLNICKÝCH LISTŮ K ANARCHISTŮM V ČECHÁCH K ZASÍLÁNÍ ZPRÁV (1896)

VEŠKERÝM VENKOVSKÝM SOUDRUHŮM! New York 22. srpna 1896. Ctění soudruzi! Má-li myšlenka naše zdárně pokračovati, musíme státi v užším spojení se soudruhy v celém světě, neb jest nám nevyhnutelně zapotřebí pomoci všech, kteří s našimi vznešenými ideami souhlasí. Za tím účelem žádáme veškeré soudruhy, ať v kterékoliv části země, aby nám zasílali zprávy o jejich činnosti, o jejích pronásledování a utrpení a vůbec o pokroku a zdaru jejích usilovného snažení ve prospěch naší myšlenky. Veškeré zprávy z našeho hnutí jsou nám vítány. Chceme přinášeti přehled všech různých událostí, týkající se našeho hnutí a k tomu potřebujeme původních zpráv od našich soudruhů, neb lži z kapitalistických časopisů, účeli tomuto nevyhovují. S revolučním pozdravem Vydavatelstvo „Dělnických listů“ 266. Ave B., N. Y. City. U. S. America. (Venkovské časopisy jsou žádány o otisknutí.)

POZVÁNKA NA USTANOVUJÍCÍ SCHŮZI NOVÉ ANARCHISTICKÉ SKUPINY V ZÁPADNÍ ČÁSTI NEW YORKU 22.7.1896

Upozornění pro New York. Tímto jsou vyzvání všichni soudruzi, kteří na západní straně města bydlí a kteří byli členy skupiny „Hvězda Svobody”, jakož i ti, jenž ku Vzdělávacímu dělnickému spolku přistoupiti míní, by se sešli v sobotu dne 22 července 1896 v 8 hod. večer do bytu soudruha Josefa Belzy 548. W. 50 ul. v přízemí. Jednati se bude o založení nové skupiny, pročež jest účastenství všech soudruhů nutné. 

ZALOŽENÍ DĚLNICKÉ SKUPINY VOLNOST V NEW YORKU 22.8.1896

Soudruzi na západní straně v New Yorku založili novou skupinu pod jménem „Dělnická skupina Volnost”. Zakládající schůze odbývána byla v sobotu dne 22. srpna 1896 za účastenství všech soudruhů bydlících na západní straně. Jednání odbyto za souhlasu všech krátce, načež následoval rozhovor ,,0 důležitosti spolčování”, jehož, se zúčastnila většina přítomných soudruhů. Usneseno, aby schůze odbývány byly každých čtrnáct dnů a spolkové dopisy by zasílány byly na Josefa Belzu, 5.48 W, 50th str. New York, Na to schůze skončena. Příští schůze odbývá se v sobotu dne 5 září 1896.

ROZLOUČENÍ SE ZESNULÝM ANARCHISTOU VÁCLAVEM HORATLÍKEM 11.8.1896 V ELZABETHPORT

Dne 9. srpna 1896 zemřel soudruh Valentin Horatlík (mylné udáno v min. čísle 9. července.) Nebude snad jediného soudruha v českém neb německém hnutí, ve staré i nové naši vlasti, který by nebyl znal soudruha Horatlíka. Obětavost jeho neznala mezí. Ruka jeho povždy otevřena pro každého. Sám hlad trpěl a podporoval kde mohl. Jsa povahy tiché, nikdy se ničím nechlubil, za to ale více pracoval. Ačkoliv byl několikrát zklamán od „také soudruhů” a od těch samých, mohu říci okraden, přece pracoval dále, aniž by byl sobě naříkal. Soudruh Horatlík se narodil as před 39. roky v Kumžaku u Jindřichova Hradce. Jsa chudých rodičů první dítě, musel sobě hned po vyučení sám chleba vyhledávali. Přijda do Vídně, seznámil se s několika krajany, kteří byly členy „Dělnické Jednoty“. Toho času počal ve spolku tom socialismus pučeti, a Horatlík tělem i duchem přilnul ku hnutí tomuto. Později, když hnutí vzalo na se ráz radikální, nacházíme Horatlíka vždy na straně revoluční. Jelikož byl málo policii znám a jeho mírná povaha ku styku s touto žádné příčiny nedala, dostával Horatlík ty nejtěžší a nejnebezpečnější úkoly. Nikdy jsem od něho neslyšel, aby řekl: „To jest mnoho, nebo: To neudělám!“ Co na něho přišlo, udělal vždy, aniž by mimo zasvěcených o tom kdo věděl. Jak upřímně s hnutím smýšlel,dokazuje jeho činnost v roce 1881, když výjimečný stav byl prohlášen ve Vídni a všechny lepší síly vypovězeny byly; pokusil se s několika soudruhy rozbitou stranu do starých kolejí uvésti. Ze začátku se mu to dařilo, ale když policie byla postrašena tím, že se takřka jí na zádech tajně tisklo, počala pilněji pátrat a výsledek toho byl, že jednoho soudruha za druhým pozatýkala. Mezi zatčenými byl i soudruh Václav Horatlík. Týž byl odsouzen na dobu 8 let. Ačkoliv byl postavy slabé, přece vydržel 6 roků ve vězení, načež byl propuštěn odebral se do Pešti, kde nějaký čas se zdržel. Na vyzvání několika zdejších soudruhů, odebral se do této nové vlasti, kde přičiněním těchto obdržel zaměstnání. Činnost jeho zde jest každému známa. Co si vydělal a na sobě ušetřil, obětoval vše. Za krátký čas jeho pobytu zde, napaden byl nemocí proletáře, ku kteréžto zárodek si přinesl ze žaláře. Nemoci této vzdoroval přes 2 roky. Co však platné bylo přemáhání, když podnebí zdejší mu nesvědčilo. Umíraje, kojil se ubožák ještě nadějí, že rodnou zemi Čechy a svoji matku uvidí. Však více neuvidí. — Nelítostná smrt zkrátila počet dnů jeho žití. Jaké oblibě se zde zemřelý těšil, dokazoval jeho pohřeb, k němuž se dostavila většina těch, jež v něm viděli poctivého a věrného bojovníka za práva naše. Jsa členem spolku „Algemeine Arbeiter Kranken Kasse“ vypravil mu tento pohřeb; ze sympathie k zemřelému dostavili se německý Pěvecký sbor „Liberty” a „Český Pěvecký Sbor.” Vzdor strašnému vedru bylo účastenství ohromné. Skorem všichni Češi z Elizabethport byli přítomni, bez rozdílu náhledů, jakož i několik soudruhů z New Yorku a Newarku. Nad rakví zesnulého zapěly chorál oba pěvecké sbory. Pohřební řeč držel předseda spolku ,Algemeine Arbeiter Kranken Kasse“, soudruh Dahmen německy, soudruh Štefek německy a česky, a soudruh Hoffhauser opět německy. Řeči byly od přítomných s tichou úctou k zesnulému, beze vší ovace pro řečníky, ale tím větší hloubkou uznání zásluh zesnulého, přijaty. Nad hrobem zapěn ještě chorál, načež ještě promluvil soudruh František Pech. Jak Horatlík ještě po smrti agitoval bylo důkazem, že Elizabethport takový dělnický pohřeb neviděl. Ačkoliv byl všední den a horko strašné, přece se taková síla lidu sešla a doprovodila mrtvolu až ku hrobu. Známe-li trochu zdejší poměry, ty rozličné náhledy a politické přesvědčení zdejších Čechů, musíme se divit tomu účastenství a pak shodě, která v jednání panovala. Zde Čech, zde Němec a žádný neměl nějakou přednost, každý druhému uvolil. Podotknouti musím, že všecky dámy, skoro až do poslední zastoupeny byly. Jest důkaz, jak sobě jeden každý bez rozdílu pohlaví zesnulého vážil. Líto jest mě, že musí vždy někdo dříve zemříti, než Češi v Elizabethport se poznají a pak teprv svoje náhledy podají. Jak jsem nahlédl, nic nás nedělí, jen snad nějaké nedorozumění. Budiž nám jednání Horatlíkovo příkladem a jeho obětavost — vzorem; pak zajisté uznáme, že to, co Horatlík svojí smrtí zpečetil, pro nás, neb naše dítky ovoce přinese. Lepší agitací ve prospěch zbědovaného lidu hledě vstříc, slibuji Tobě zesnulý příteli, že jak s Tebou jsem pracoval, tak i na dále pracovati budu. Pokoj tvému popeli! V. Štefek, Elisabethporth N. J.

OZNÁMENÍ O ÚMRTÍ VALENTÍNA HORATLÍKA 9.8.1896 V ELIZABETH

Valentin Horatlík zemřel 9. srpna 1896. Opět jeden neohrožený bojovník za práva lidská, byl neúprosnou smrtí z našeho středu vyrván. Jest to soudruh Valentin Horatlík, Jeho život byl samý boj a utrpení; již v mládí poznal zásady revolučních socialistů a vzal je za své. Však nebylo mu popřáno volně rozvíjeti svoji blahodárnou činnost a účinkovati, jak by si byl přál. Černožlutá bestie jej polapila při zakládání tajné tiskárny a uvěznila jej ve Steině ve Štýrsku na 8 roků do vězení, které si soudruh Horatlík těž odseděl. Však zdraví jeho bylo nelidským s ním zacházením, špatnou stravou a nedostatkem čerstvého vzduchu podkopáno; churavěl na souchotiny. Po odbytém trestu se odebral do Ameriky, kde se v Elizabeth po 5 let zdržoval. Posledního půl druhého roku byl již tak churav, že ani stále pracovati nemohl. Zásadě naší zůstal věren až do posledního vzdechnutí, až jej smrt všeho utrpení zbavila ve 12 hodin dopoledne v neděli, dne 9. srpna 1896 v nemocnici v Elizabeth, N. J , ve stáří asi 34. roků. Pohřeb zesnulého konán v úterý dne 11. srpna 1896 za účastenství veškerých svobodomyslných lidí z místa a okolí neb zemřelý se těšil velké oblibě ve veškerých kruzích pro svoji přímou a poctivou povahu. Kromě jiných, položili též čeští soudruzi z Elizabeth věnec na jeho rakev s rudými stuhami. Budiž čest památce jeho!

LETOŠNÍ SLAVNOSTI PAŘÍŽSKÉ KOMUNY (1896)

Pětadvacitileté jubileum sociální revoluce r. 1871 v Paříži, nabývá povzbuzujícího souhlasu ve všech místech zdejší republiky. Vzdělávací spolky připravují čilou agitací dobrou půdu, by komuna důstojně a demonstrativně oslavena. Clevelandské vzdělávací spolky Karel Havlíček Borovský a Jan Žižka uspořádají demonstranční slavnost komuny v neděli dne 22. března 1896 v místnosti M. Trojana roh Broadway a Dill. ul. Mimo jiné promluví též soudruh Václav Kudlata z New Yorku ku shromážděným a jako vždy, tak i letos přičiňme se, by komuna prospěla nám všem. Soudruzi z Dillonvale a Drill budou letos pořádati společnou komunu dne 20. března 1896, při kteréž slavnosti bude též mluviti Václav Kudlata z New. Yorku. Jest tudíž zapotřebí, by se soudruzi z vytčených míst co možná nejvíce přičinili, by památka tak důstojná potkala se se skutečným úspěchem. Z dopisů soudruhů z Baltimore taktéž vysvítá, že připravují se na vzpomínku velké revoluce Pařížské, při kteréžto příležitosti promluví soud. V. Kudlata z New Yorku. Všeobecný rozruch ve Spojených Státech se jeví, každý proletář vzpomíná všech nezapomenutelných dnů březnových, kdy proletáři pařížští — „Vive la Commune“ — provolávali, kdy Paříž neznala pánů ni otroků, kdy byla svou. Využitkujme tuto příhodnou dobu a doufejme pak, že ona opět povzbudí ku další činnosti i akci.