Anarchista
a odborář Jaroslav Salaba se narodil v roce 1875 ve Spitovicích u
Přelouče. Otec se jmenoval Matyáš Salaba (1847) a maminka za
svoboda Kateřina Škodová (1849). S rodiči s v roce 1885
přestěhoval do Prahy a usadili se na dělnickém Žižkově. Za
manželku si vzal Růženu Kosařovou narozenou v roce 1975. Narodil
se jim syn Jaroslav Salaba.
Na
Žižkově se sdružil do Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro
Žižkov a okolí, ale přední funkce ve výboru nezastával. Když
byla v roce 1907 založena bezvěrecká organizace anarchistů Spolek
Volných myslitelů, zaplatí zápisné a stává se členem. Ani zde
jej však mezi funkcionáři spolku nenajdeme.
Po
roce 1900 získávají stále větší oblibu myšlenky
anarchosyndikalismu. Nutnost potřeby vytvářet anarchistickou
odborovou organizaci jako protiváhu té sociálně demokratické se
zhmotní v roce 1904, kdy je založen odborový svaz Česká federace
všech odborů (ČFVO). Jaroslav Salaba do ČFVO taktéž vstupuje a
působí v místní skupině ČFVO Žižkov.
V roce
1907 založena na poradě pražských anarchistických organizací a
spolku Protivolební agitační komise, na které byl zvolen členem
výboru komise. Komise organizuje mohutnou protivolební kampaň,
stojí za stovkami veřejných schůzi a přednášek po různých
koutech Čech.
Jaroslava
Salaba organizoval solidární peněžní sbírky mezi dělnictvem a
studenty na společný vězeňský fond ČAF a ČFVO v letech 1906 až
1908.
Po
první světové válce se angažoval v bezvěreckém hnutí. Po
válce se Spolek Volných myslitelů na Žižkově, ale i ostatní
bezvěrecké spolky na severu, severovýchodě, východě a středu
Čech federalizují do Svazu socialistických bezvěrců, který
působí v letech 1918 až 1926. Jaroslav Salaba je aktivní v místní
organizaci Svazu socialistických bezvěrců na Žižkově. Na valné
hromadě 16. března 1922 je zvolen jednatelem a tento post zastává
do 6. června 1924.