ČENĚK WEINFURTER: KUKAČÍ VEJCE (1927)

Vysvětlující článek tajemníka Čeňka Weinfurtera z Lomu ze Sdružení československých horníků ke kauze ohledně snah KSČ rozbít tuto syndikalistickou odborovou organizaci a začlenit ji do jejich rudých odborů, který vyšel na stránkách „Hornických listů“:

„Jak jsme naším čtenářům již oznámili, jsou zasílány oněm předsedům našich odboček, kteří požívají důvěry činitelů M.V.S. a nebo Politbyra KSČ v Praze – ta nebo ona korporace je autorem a rozesílatelem – předtištěné resoluce, jednající o přístupu Sdružení československých horníků do Mezinárodního všeodborového svazu.

Nespolehliví předsedové jich neobdrželi, patrně z obavy, že by se resoluce do odbočkové schůze nedostaly a byly zaslány oněm členům Sdružení, kteří mají konati v odbočkách frakční práci.

Vedle těchto resolucí byly rozeslány také velmi obsáhlé referáty pod názvem „Proč přistupujeme k Rudé odborové internacionále?“.

Tento tištěný referát se předem pouští do anatomického rozboru povahy odborových organisací před válkou, v němž je naše předválečné organisační hnutí klasifikováno následovně:

…anarchosyndikalistické organisace, k nímž patřilo též Sdružení horníků. Byly organisace pokročilejší, neb se hlásily k třídnímu oji a jejich programem bylo odstranění kapitalismu. U nás takováto organisace byla pouze na českém severu, kde bylo hnutí anarchistické. Příznačné pro tyto organisace bylo, že věřily silně v rozhodující moc odvážné bojovné menšiny dělnictva a nevěnovala dosti pozornosti revolucionování širokých mas. Proto, že neorganisovaly masy a spoléhaly pouze na nenadanější část dělnictva, podceňovaly tyto organisace pokladniční fondy a nevěnovaly dosti pozornosti otázce příspěvků a stávkových podpor. Nemohouce rozvinout revoluční masové hnutí a jsouce ovládány revolučním duchem, hlásaly tyto organisace akce individuélní v boji proti zaměstnavatelům (sabotáž atd.)…“

To je portrét Sdružení horníků a není zrovna nesnadno uhádnout, proč je podán poměrně zdařile.

Pak jsou v referátu „vyblejsknuty“ ještě tak zvané Trade Unie a organisace sociálně demokratické i žluté.

Zaslání těchto resolucí spolu s referátem předpokládá patrně u adresáta plnou ochotu,schůzi je přečísti a doporučiti ke schválení.

Rozesílatele ani nenapadlo, že se tím pletou do vnitřních záležitostí cizí organisace a nebo – opravme se – považují to ta věc zcela samozřejmou.

Na jednu okolnost však docela zapomněli, ale jelikož tato náleží do věrného obrazu povahy našeho předválečného hnutí, povíme jim jí.

Odbočky předchůdců dnešního Sdružení – Hornická federace a Zemská jednota horníků – měly vždy naprostou samostatnost a nikdy se jim shora nekomandovalo. Naopak všecky podněty přicházely z odboček a tak je tomu i v dnešním Sdružení.

Něco diktovati odbočkám shora, předložiti již jen k snědení, zavánělo odbočkám duchem militaristickým tak silné, že se věc jen pro tento domnělý diktát prostě zamítla.

Připomínáme tu pouze záležitost o podpoře v nezaměstnanosti dle Gentského systému. Psali jsme o něm v listě, o jeho povaze bylo široce mluveno i na sjezdu, členové si to vše přečetli a vyslechli, ale – při hlasování doma v odbočkách řekli: Ne!

Chceme tím pouze říci, že se budou naši staří členové i na tyto cizí resoluce a referáty dívati jako na diktát a poněvadž jsou velmi staří a osvědčení spolkaři, pohrdnou těmito písemnými radami jako jídlem, uvařeným a předloženým cizí a neznámou kuchyní.

Kromě toho musíme chtě nechtě doznati, že se tyto rady zvláště podivně vyjímají právě u jejich rozesílatelů.

V referátu kritisují neúprosně stranu sociálně demokratickou, vypočítajíce její reformistické hříchy již od roku 1902, ale docela zapomínají, že byli sami až do prosince 1920 jejími členy a nebýti války a ruského převratu, byli by jimi až dodnes.

Sdružení horníků si vědělo vždy samo rady a to v dobách, kdy chocholatí páni pásli mnohem bedlivěji po jeho členech nežli po sociálních demokratech, a bude si tudíž umět poradit i dnes.

Děkujeme tedy zdvořile Politbyru a nebo M.V.S. za ochotu, s jakou se měli učinit z našich členů pouhé gramofony, aby odříkávali ve schůzi referát a resoluci tak, jako vychází z ozvučené trouby onoho přístroje.

A i když někdo tuto žalostnou funkci převezme, do Mostu hlas jeho slyšen nebude.

Ostatně je v referátu semleto všecko možné dohromady a početně slabé Sdružení by se vlastně mohlo nadýmati pýchou, rukuje-li se na jeho získání se všemi možnými argumenty jako vpád dohodových vojsk do Porúří roku 1923, poukaz na čínskou revoluci a příslušníky R.O.I v Indonésii, to a mnoho jiného poučného je ještě v referátu obsaženo.

Zmíníme se jen ještě o maličké nepravdě, která se tam patrně vloudila následkem horlivosti, s jakou autor referát psal. A sice: „O přijetí hornické sekce M.V.S. Do hornické koalice nechtěly reformistické svazy ani slyšeti“.

Jestli tam napsal autor tuto větu vědomě, pak je to dojista špásovitý človíček. Přece mu bude známo, chce-li býti někdo někde přijat, že o to musí zažádat a o tom právě nikoliv hornická koalice, ale M.V.S nechtělo ani slyšeti!

Tak se má ta věc ve skutečnosti.

Úzká spolupráce a to ze strany Sdružení horníků velmi poctivá spolupráce s M.V.S trvalo po celý minulý rok, až na to naše organisace doplácela.

Není tudíž třeba přestupu Sdružení horníků do M.V.S, aby byla tato spolupráce úzká.

Kromě toho je i tvrzení o přístupu Sdružená do M.V.S a zachování samostatnosti klamem, dvě hornické organisace vedle sebe v ústřední organisaci býti nemohou a jenom docela naivní člověk by nevěděl, že přístupu Sdružení horníků do M.V.S by se v zájmu Sdružení učinilo je jedno!

Ušil by se mu umrlčí rubáš.

A oněm členům, kteří by snad protestovali, řeklo by se, že jsou vlastně teprve učedníky a komunisty II.třídy, ačli by nebyli ihned z církve vyobcováni jako Škála, Bouček, Vaněk v ČSR a nebo Trocký, Zinověv a Radek v SSSR.

Konečně se ještě v referátu mluví o tom, že „Hornické listy“ zamlčely usnesení sjezdu o přístupu do M.V.S.

Na to si dovolíme odpovědět otázkou: Přijal by komunistický a nebo sociálnědemokratický a kterýkoliv sjezd na světě do svého sjezdového pořadu resoluci, zpracovanou cizí, ku příkladu naší organisací a našimi členy tam vpašovanou?

Myslíme, že by je hnaly svinským krokem.

V našem časopisu byla zpráva ze sjezdu úplně korektně otištěna, dokonce i ono usnesení sjezdu v poslední hodině, že má členstvo samo o přístupu do M.V.S rozhodnouti. Že nebyl otištěna resoluce vypracovaná cizí organisací je věcí samozřejmou.“