Česká stopa při vzniku prvomájové tradice v roce 1886

Početné české anarchistické a dělnické hnutí žijící v té době ve Spojených státech se přirozeně aktivně zapojilo do kampaně vedené anarchisty za prosazení osmihodinové pracovní doby.

A tak se i čeští anarchisté žijící a pracující v Americe prostřednictvím různých dělnických spolků a odborových organizací, především prostřednictvím „anarchistické černé internacionály“ Mezinárodní dělnické asociace (The International Working People’s Association) a Ústřední odborové organizace (The Central Labor Union), což byla federace odborových svazů, jež kombinovala anarchistické myšlenky se syndikalistickou koncepcí na základě tzv. „Chicagské ideje“.

Fotografie rudého praporu užívaného českými anarchisty v Chicagu v 80. letech 19. století sdruženými v Českém odvětví mezinárodní
tesařsko-truhlářské unie č. 2.

Čeští anarchisté propagovali mezi dělnictvem a svými krajany kampaň za osmihodinový pracovní den. Hlásnou troubou byla česká sekce The International Working People’s Association, jež nesla český název Mezinárodní dělnická jednota, hlavní postavou se stal český veterán dělnických bojů a anarchista Jakub Mikolanda, jenž této organizaci předsedal a často zastupoval české dělnictvo jako jejich delegát. Češi však nerozšiřovali propagaci nejen slovem od dělníka k dělníku, ale také šířili letáky, vlastní česky psaný deník „Budoucnost“ v Chicagu a „Proletář“ v New Yorku, ale také německy psaný deník „Arbeiter-Zeitung“, Vorbote, Fackel či anglojazyčný „Alarm“.

Časopis českých anarchistů z Chicaga, jeho vydávaní zastaveno během represí po Haymarketských událostech.

Účastnili se manifestací, prvních stávek a bojů na pracovištích, jež začaly za prosazení požadavku osmihodinové pracovní doby propukat již od roku 1885. Centrem celoamerického hnutí se stalo Chicago. Nejužší spolupráce je pojila s německy mluvícími kolegy, jelikož si znalost němčiny přivezli ještě z Rakouska-Uherska. Mnozí čeští anarchisté se tak dobře znali i s pozdějšími „haymarektskými mučedníky“ a německými anarchisty Linggem, Fisherem či Schwabem. Právě německý anarchista Louise Lingg se nechal slyšet, že má velký respekt a sympatie k českým účastníkům hnutí, jelikož tou dobou patřili k nejmilitantnějším a nejbojovnější částem při stávkách a manifestacích chicagského proletariátu. Zmiňme alespoň jména dalších českých anarchistů z Chicaga, kteří se zajisté těchto událostí účastnili: Josef Pondělíček, Josef Pavlíček, Jan Hlávka či Jan Vodák.

Václav Turek

, Když pak vypukla 1. máje všeobecná stávka a konaly se masové demonstrace po amerických městech, nechyběli tam ani čeští anarchisté. Protesty a stávky tímto dnem neutichaly. Jak máme doloženo, značná část českého dělnictva se coby stávkující zaměstnanci s řadou dalších na znak solidarity účastnili demonstrace u McCormickovy továrny dne 3. května 1886. Shromáždění dělníci se po skončení směny rozhodli zakročit proti několika desítkám stávkokazů na konci směny.

Bouřlivá demonstrace u McCormickovy továrny 3. května 1886

Na pomoc zaměstnavatelům a na ochranu stávkokazů zasáhla policie, načež došlo k střetům mezi shromážděnými pracujícími a policisty. Nakonec policie začala střílet do demonstrantů. Minimálně dva dělníci, jejichž identita není známa, zůstali ležet mrtví. To, že se střetů účastnili také čeští dělníci, dokládá případ zatčeného českého anarchisty Hynka Dejmka, jemuž při zatýkání aktivně pomáhal dostat se ze spárů policistů další anarchista, již zmiňovaný anarchistický předák Jakub Mikolanda; nebo přímo policejní složka dalšího českého anarchisty Jana Hronka, kde stojí uvedeno, že byl poprvé zatčen na květnových demonstracích roku 1886.

Při květnových událostech roku 1886 v Chicagu byli zatčení také další čeští anarchisté, v Čechách dosud známý autor „Písně práce“, anarchista Josef Boleslav Pecka, ale i další anarchisté, Václav Dejmek, Jan Hronek, František Čapek, František Chleboun či František Dvořák. Další jména čekají na své odhalení.

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)

Po haymarketské tragédii Chicagská policie rozpoutala ve městě teror a hon na anarchisty. V dělnických bytech, kancelářích a tiskárnách probíhaly razie, mnoho lidí bylo zmláceno a zatčeno. Jakub Mikolanda byl například zatčen policisty 8. května 1886 v noci v jednom ze salonů, odkud byl odveden policisty do svého bytu, kde policie přes jeho protesty provedla násilnou a nevybíravou domovní prohlídku, bez ohledu na spící manželku s malými dětmi.

Hynek J. Dejmek (1862 – 1914)

Ze svědectví českých anarchistů Jakuba Mikolandy a bratrů Dejmkových víme také o policejních praktikách, kdy se je policie nejdříve po dobrém snažila přesvědčit ke spolupráci, aby svědčili proti svým anarchistickým kolegům a tzv. „haymarketským mučedníkům: August Spies, Michael Schwab, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel, Samuel Fielden, Louis Lingg a Oscar Neebe. Policie jim slibovala dobrou práci a peníze, pokud budou proti nim křivě svědčit, jak se hodí policii.

Policejní doklad účasti českých anarchistů na květnových událostech 1886. Fragment policejní složky zatčeného českého anarchisty Jana Hronka ze 17. července 1888, kde má v záznamu uvedeno, že byl předtím zatčen za účast při demonstracích v květnu 1886.

Zde však čeští anarchisté ukázali svůj čistý charakter, odmítli a nezradili ani své ideály, ani své přátele. Poté si čeští anarchisté zažili na policejní stanici peklo. Mučení a bití bylo po několik dnů na denním pořádku, dokonce jim bylo vyhrožováno policisty, že je zastřelí bez soudu a jejich těla se ztratí. Policie je však nezlomila. Protože byli nezákonně vězněni, musela je policie nakonec propustit, i když třeba Jakub Mikolanda byl deportován a držen v pracovním táboře skoro půl roku.

Václav Dejmek

Po popravě „haymarketských mučedníků“ se čeští anarchisté a dělníci účastnili pohřebního průvodu, jenž čítal skoro půl milionu lidí, a někteří jako Jan Hronek či František Čapek se společně s dalšími 25 tisíci lidmi účastnili přímo jeho pohřbu, kde si nad hroby svých anarchistických přátel slíbili, že jejich justiční vraždu pomstí.

Jan Hronek (1857–1928)
Čeští anarchisté připravovali odplatu za popravu chicagských mučedníků.

Přestože se nám podařilo poodhalit jen střípky událostí a jmen, je zřejmé, že čeští pracující a anarchisté žijící v emigraci v USA v 80. letech 19. století taktéž stáli při vzniku prvomájové tradice a přestože utekli z Čech před bídou a neutichajícím politickým pronásledováním, neopustili své přesvědčení a zůstali věrní při prosazování svých práv a touze po spravedlivějším uspořádání světa. I když tyto události od současnosti dělí více než 130 let, je jejich příklad a životní osudy inspirací pro dnešní generace.

Volné listy byly vydávány českými anarchisty z New Yorku skupinou Bezvládí.