České anarchistické federace (1904 – 1914)

Založení České anarchistické federace předcházela anarchistická konference, která proběhla 10. 10. 1904 v Praze. Sešli se na ní delegáti 22 iniciativních skupin a zastupovali asi 250 členů. Jejich jménem navrhli založení České anarchistické federace (ČAF) a předložili návrh programu. Přítomní zástupci se pak dohodli na svolání ustanovujícího sjezdu a zvolili přípravnou komisi. Ustanovující sjezd České anarchistické federace se sešel o Vánocích roku 1904. Účastnilo se ho 68 delegátů, kteří zastupovali 250 členů. Pozvánka ke sjezdu byla rozeslána 79 anarchistům z Prahy a 18 mimopražským. Kromě toho se počítalo s účastí delegátů některých spolků. 68 přítomných delegátů zastupovalo 25 skupin, a to zakládající skupinu pražskou, dvě skupiny ve Vídni, v Duchcově, v Libětíně, v Pardubicích, v Sobotce, V Hořicích, V Růžodole u Liberce, v Motyčíně, v Ústí nad Orlicí, v Lounech, V Kopistech, v Hrádku u Liberce, dvě skupiny ve Dvoře Králové, Záluží u Mostu, Litvínově, v Hronově, v Ústí nad Labem a v Nýřanech. Sjezd schválil navržený program a doporučil vydávání vlastního listu. Časopis vycházel v Praze pod názvem „Práce“ a za redakce anarchisty Michaela Káchy. „Práce“ začala vycházet jako 14deník v nákladu 2000 exemplářů.

Po zastavení práce v důsledku zvýšené perzekuce pokračovala ČAF s listem „Zádruha“ s nákladem asi 1 500 kusů, který se stal jejím novým publikačním orgánem. Úryvek z programu: „ČAF je veřejným a volným sdružením pracovníků v českém anarchistickém hnutí. Chceme státi vedle anarchistických sdružení odborových a spojovati ve společné práci myšlence anarchistické přístupné pracovníky všech odborů a všech společenských vrstev…“ Svůj základní ideový program vyjádřila ČAF svým vstupním prohlášením na stránkách časopisu „Práce“ dne 18. ledna 1905 takto: „ Odsuzujeme rozdělení bohatství současné společnosti jako nespravedlivé, odsuzujeme její organizaci práce jako nerozumnou, odsuzujeme její mravní vztahy, řízené jednostranně zájmy vládnoucích tříd jako falešné, jako nemravné. Jen společnost, v níž rozdělení bohatství, vhodná organizace práce umožní každému dosíci ukojení největší části svých potřeb a roznítí nejúplněji svou individualitu, pojistí štěstí jednotlivců i blahobyt společenského celku. Nová společnost volných lidí je však možná jen po úplném přetvoření současných společenských zřízení, jen po povalení autoritativního kapitalistického režimu se všemi jeho důsledky.“ Česká anarchistická federace (ČAF) se zaměřovala hlavně na propagandistickou a vzdělávací práci na bázi klasického otevřeného anarchismu a anarchokomunismu. V roce 1912 došlo k velkému oživení tehdejšího hnutí, především z řad omladiny a také oživení činnosti ČAF. Ta svoji činnost logicky zaměřila na boj s militarismem. Antimilitaristická agitace mladých anarchistů začala postupně přerůstat i rámec vlastního hnutí a nalézala živý ohlas mezi širokými vrstvami mládeže, zvláště té, kterou čekala vojenská služba. Protože antimilitaristické hnutí nabývalo značných rozměrů, došlo k opětovnému policejnímu zásahu a perzekuci. První číslo obnoveného „Mladého Průkopníka“ vyšlo dne 13. června 1912. Česká anarchistická federace se svojí osvětou také zaměřila na boj s náboženstvím a klerikalismem. Při místních skupinách ČAF vznikaly bezvěrecké skupiny, které pořádaly přednášky a organizovaly výstupy z církve. Vedla boj na školách proti hodinám náboženství u bezvěreckých dětí. ČAF vedla hromadnou kampaň za výstup z církve, ke které se během krátké chvíle přihlásilo skoro 2000 lidí, a tak při ČAF vznikla Federace bezvěrců.

ČAF také iniciovala a propagovala družstevnictví. Na severu Čech tak například vznikly dvě úspěšná družstva: Dělnická pekárna „Federace“ v Libkovicích a Potravní družstvo „Volnost“ v Lomu, které mělo prodejný v pěti obcích a několik stovek členů. ČAF se rozrostla na bezmála 500 členů a měla pět sekcí: jihočeskou, severovýchodočeskou, moravskoslezskou, středočeskou a pražskou. Měla místní skupiny v Praze na Žižkově a v Karlíně, Horním Růžodole, Liberci, Hejnicích u Liberce, Hrádku u Liberce, v Červeném Kostelci, Chudeříně, Dvoře Králové nad Labem, Duchcově, Souši, Kopistech, Hostomicích, Záluží u Mostu, Mostu, Hořicích, Varnsdorfu, Jablonci nad Nisou, Mšenu nad Nisou , Chrastavě, Lomu, Dubanech, Olomouci, Ervenicích, Zabrušanech u Mostu, Náchodě, Libkovicích, Vinařicích u Kladna, Berouně, Komořanech, Ledvicích, Hořan u Mostu, Smečně, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem, Krásném Březně atd.

Pod ČAF pracoval Volný všestudentský svaz, Volné sdružení neodvislých žen, Ústřední skupina mládeže, Svaz anarchistických bezvěrců a řada dalších osvětových spolků. V průběhu roku 1913 začalo vrcholit u některých členů ČAF z mladšího generačního proudu (tedy z okruhu Bohuslava Vrbenského, Vlasty Borka a Slávy Herlase) určité názorové pnutí, které bylo způsobeno nespokojeností těchto aktivistů s malým vlivem anarchismu na českou společnost. Bohumil Vrbenský tak předložil na mimořádné schůzi skupin ČAF v Praze dne 27. 11. 1913 svůj předběžný Návrh programu strany českých anarchistů komunistů. V tomto návrhu se pokusil vytvořit jakýsi kompromis mezi tzv. důvody zásadními (tedy snahou zachovat hlavní anarchistické programové cíle) a praktickými (nová, účinnější forma organizace, jež by lépe pronikala na politickou scénu a aktivněji se uplatňovala v české společnosti). Navrhnul tak vytvoření značně specifické (jak se sám vyjádřil „svérázné“) organizace s názvem Strana českých anarchistů komunistů (SČAK), jež by dál programově vycházela z anarchokomunistických cílů a strategicky by se opírala o revolučně syndikalistické odbory. Na mimořádném sjezdu ČAF ve dnech 11. – 13. 4. 1914 v Praze se většina delegátů vyjádřila kladně k Vrbenského návrhu, ovšem kompromisně bylo dohodnuto, že nová organizace neponese hned název Strana českých anarchistů komunistů, ale prozatím to bude Federace českých anarchistů komunistů (FČAK). Ačkoli nebylo tedy přímo deklarováno, že by ČAF jako taková byla rozpuštěna, založením FČAK přestala fakticky existovat.

Redakce časopisu Zádruha vydávaného Českou anarchistickou federací, foceno v létě 1914. Zleva Bohuslav Vrbenský, Luisa Landová – Štychová, Vlasta Borek a Vladislav Klement.