ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)

Začali jsme publikovat seriál článků „ČESKO: ZEMĚ, KDE SE ZAPOMĚLO STÁVKOVAT?! (aneb dějiny stávek v českých zemích v letech 1880 – 1938)“, který bude mapovat stávky proběhlé za c.k. Rakouska a první ČSR. Věřte bude jich na stovky, naši předci se za svá práva a kus chleba dokázali hlásit a bojovat! České země mají silnou tradici dělnických a stávkových bojů, a myslíme si, že je dobré si je připomínat. Čeští anarchisté se na stávkách aktivně podíleli, mnohé sami vyvolali a postavili se do jejich čela.

ROK 1877

  • KLADNO: Stávka horníků na Kladně v květnu 1977 Dělníci, jichž se na Kladně čítá 6000 mužů, nezastavili prý všichni práci, nýbrž jen asi 400 mužů v šachtě Amalině zaměstnaných. Také nebylo vojsko povoláno, poněvadž dělníci ještě žádných výtržností se nedopustili. Stávkaři žádali zvýšení mzdy, která jim však za příčinou nepříznivých poměrů obchodních povolena býti nemůže. — Od čtvrtku vrátilo se přes 100 horníků k práci své. Řiditelství je opět přijalo do práce. Počet stávkařů obnáší ještě 370 mužů.

ROK 1880

  • STRAKONICE: V továrně Ig. Steina a spol. na vyrábění tureckých čapek na začátku května 1880, zastavili všichni dělníci práci. V poslední době nesměli totiž vice pracovat, než co jim továrník za úlohu vykázal. Tímto obmezením ubylo jím značné výdělku, obzvláště dělníkům pilným a obratným. Kromě toho strhl jim továrník ještě na platu za vykázanou práci u každého tuctu napřed 6 kr. a později 4 kr. Tim utrpěli dělníci velmi citelnou ztrátu, a žádali tudíž opětovně, aby jim aspoň na platu nebylo strhováno. Však dostalo so jim odpovědi naprosto odmítavé. Za hlavního původce toho všeho považuji dělníci jakéhosi Jeřábka, dílovedoucího, kterýž je pro svou snad příliš bezohlednou přísnost u nich velice neoblíben. Když se dělníci přesvědčili, že jejich prosby ničeho nespomohou, zastavili práci. Okresní hejtman jal se činit pokusy,  aby věc urovnal. Dle doslechu stalo se sice narovnání ohledně platu, ale Stein chtěl několik dělníků, kteří mu za původce stávky udáni byli, z práce propustit, k čemu ale ostatní dělníci dle pevné úmluvy nesvolili. S druhé strany kladli dělníci podmínku, aby nenávistný od nich Jeřábek byl propuštěn, k čemu zase továrník svolit nechtěl. A tak trvá stávka bezmála již tři neděle. Dělníci chovají se dosud klidně, ačkoliv jen na denní skrovný výdělek odkázáni byli a nyní s četnými rodinami trapnou bídu snášeti musejí, ježto žádného jiného výdělku nemají. Mnozí nemohou svým dítkám ani nejnutnější potravy poskytnout.

ROK 1882

  • PRAHA – BUBNY: Dne 10.března 1882 ráno zastavilo 18 dělníků zaměstnaných ve skladišti české banky „Union“ v Praze Bubnech práci. Požadovali zvýšení mzdy a odstranění rozličných nešvarů. Po příslibu ředitele, započali v poledne práci.

ROK 1889

  • BRNO: Dne 8.června 1889 zastavilo 28 tkalců v tkalcovně Salomona Strakosche a syn na Dornichu práci. Dělníci žádají zlepšení mzdy. Podnět ku stávce zavdala práce s velice špatnou česanou přízí, za niž žádali marně tkalci větší mzdu, protože nemohli setkati za den tolik, jako spřízí jinou. Ježto již delší dobu jeví se čilý ruch v dělnictvu, jest oprávněna obava, že stávka tato, nebude-li záhy splněním požadavků dělnictva odčiněna, rozšíří se také na jiné továrny.

ROK 1891

  • CHABAŘOVICE: Dne 30. května 1891 stávka v chabařovických uhelnách u Ústí nad Labem. Rozšířila se na devět dolů a účastní se jí asi 1000 horníků. Ředitelstva dolů vyhrožují úplným zastavením díla, nevrátí-li se dělnictvo do práce.

ROK 1893

  • BRNO: Stávkující koželuzi v červnu 1893 v Brně, dosud pracovat nezačali. Továrníci býli nuceni najmouti trestance, které museli opět propustit. Aby se kůže nezkazily, byli nuceni pracovat i s kancelářským a popoháněčským personálem sami. V Brně ukončena stávka koželuhů po třech týdnech. Tito prosadili 10ti hodinnou dobu pracovní v sobotu 9ti hodinnou a jisté zvýšení mzdy.
  • BRNO: Pomocníci tesařští ujali se první červnový týden 1893 práce, když stavitelé splnili větší díl jejich požadavků.  
  • ÚSTÍ NAD LABEM: V Ústí nad Labem zastavili práci skládací uhlí. O příčině vypuknutí stávky, píše se nám následující: V Ústí n. Labem, dne 30. května 1893. Zde vypukla včera stávka dělníků zaměstnaných při nakládání uhlí z vagónů na lodě. Stávkujících se čítá na 1500 osob. Tato stávka honosit se může solidaritou všech dělníků, ani u jediného závodu se nepracuje, ač jest jich 18, přece se nepodařilo žádné dělníky dosud přemluvit, ač se o to páni už pokoušeli. Příčina stávky jest: Dříve měli dělníci 3 osoby t. j. dvě ženy a jeden muž od každého vagónu 1 zl. 80 kr. a ženy směly sobě vzíti v poledne a večer každá putnu uhlí. Páni jim uhlí odepřeli, následkem čehož zahájena byla stávka; jest pozoruhodné, že i mužové okamžitě přestali pracovat a prohlásili, pokud nedostanou ženy 20 kr. náhrady z každého vagónu, že pracovati nepůjdou. Oněch 20 kr. patří pouze ženám. — Dnes odpůldne konána byla důvěrná schůze, která zastoupena byla všemi stávkujícími počtem 1500 osob, a prohlásila, že dříve nezačnou pracovat, pokud jich požadavkům vyhověno nebude. Zítra koná se opět veřejná schůze výše jmenovaných dělníků. — Stávka tato má dosti dalekosáhlé následky. Několik šachet v okolí Teplic zastavilo následkem této stávky těžení Uhlí. V Ústí had Labem jest hlavní překladiště uhlí ze železničních vagónů na lodě, na nichž se po Labi dopravuje uhlí do přístavů německých. Následky stávky této budou pocítěny i v těchto přístavech, an nastane nedostatek uhlí pro velké německé a americké parníky.
  • MORAVSKÁ TŘEBOVÁ: V Moravské Třebové stávkuje 1500 tkalců již třetí týden od počátku června 1893. Požadavky: Zvýšení mzdy.

ROK 1897

  • TRUTNOV: V Trutnově zastavilo ku konci dubna 1897 6000 dělníků textilních práci, donuceni jsouce k tomu hladovými výdělky, jak vidět z nepatrného požadavku jejich. Žádají zvýšení platu o 10 krejcarů denně. Stávka se rozšířila po okolí. Na počátku května stávka skončena úplnou porážkou dělnictva, které nejsouc organisováno, hospodářské převaze dobře zorganisovaných továrníků podlehnouti musilo. 50 dělníků nalézá se ve vězení, odsouzeni byvše k trestům od 8 dnů do 3 měsíců. Více než 100 osob vyloučeno z práce.
  • VÍDEŇ: V okolí Vídně podali ku konci dubna 1897 cihlářští dělníci podnikatelům následující požadavky: 8hodinná doba pracovní, zvýšení mzdy, zákaz práce přes čas, vyplácení mzdy v sobotu, svěcení 1. května, placení nájemného týdně, důvěrníci dělníků, že nesmí být z práce propuštěni. Cihlářská společnost ve Wienerberku na požadavky tyto přistoupla nejdříve a po ní i ostatní společnosti. Vítězství toto mají cihláři co děkovati své čilé a velmi silné organisací odborové.
  • SIEBENHIRTEN U VÍDNĚ: V Siebenhirten u Vídně akciová společnost pro výrobu staviva »Union« propustila vzdor svému slibu dva důvěrníky a následkem toho dělnictvo cihlářské v Siebenhirten dne 18. května 1897 zahájilo stávku a žádá, by důvěrníci tito byli zpět do práce vzati a propuštěni čtyři stávkokazi.
  • BUBENEČ V PRAZE: V továrně na umělá hnojiva Hoyerman a spol. v Bubenči propustil továrník všechno dělnictvo počtem 100 osob, omlouvaje se při tom, že to činí z technických důvodů. Vymínil si při tom 25 dělníků, kterým laskavě dovolil jej o práci poprositi. Z těchto 25 mužů našli se však jen 3, kteří tak učinili, ostatních 22 dělníků prohlásilo, že pracovati budou jen pod tou podmínkou, pakli všechny ostatní propuštěné dělníky za starých podmínek zpět do práce přijme. Dne 30. dubna 1897 vystoupilo dělnictvo z práce, dostalo pracovní knížky a tu teprve poznalo to darebáctví, které ze strany správy s ním zamýšleno bylo. Ve vysvědčení v knížce pracovní stálo, že prý „ukazatel propuštěn byl pro zastavení práce úplně zdráv“. V některých knížkách slova tato byla ještě nápadně podškrtnuta neb vykřičníky opatřena. Dělníci odebrali se na okresní hejtmanství smíchovské se žádostí, aby místo těchto pokažených pracovních knížek na útraty p. Hoyermana vystavěny jim byly duplikáty a továrník by odsouzen byl k zaplacení náhrady za čas, který tím prozaháleli. К nátlaku okresního hejtmana urovnána záležitost ta tím, že p. Hoyerman vzal všecko dělnictvo zpět do práce za starých podmínek.
  • ÚPICE: V Úpici vypukla v květnu 1897 stávka tkalcovského dělnictva v počtu as 1600 osob. Po osmi dnech skončena úplnou porážkou dělnictva.
  • JAROMĚŘ: V Jaroměři vypukla dne 4. května 1897 stávka tkalců zaměstnaných v továrně Etrichově. Stávkující požadovali propuštění řiditele, zvýšení mzdy, týdní výplaty, odvoláni výpovědí a přijmutí všech dělníků zpět do práce. Redaktor listu „Odborové sdružené“ osobně s dvěma tkalci 7. května vyjednával s majitelem továrny a podařilo se jemu docíliti shody, tak že druhého dne veškeré dělnictvo bez výminky nastoupilo práci, dosáhnuvši část svých požadavků.
  • LIBEŇ V PRAZE: V Libni vypukla V srpnu 1897 v továrně Schönberka stávka jirchářů, poněvadž týž pán nedodržuje úmluvu po stávce mezi ním a dělníky uzavřenou. Stávkujících je 60 osob. Stávka po dvou dnech skončena vítězstvím dělnictva.
  • TEPLICE: V Teplicích vypukla dne 16. května 1897 stávka dělníků, zaměstnaných při výrobě prádla. Továrník snížil dělnictvu mzdu, toto však nenechalo sobě líbiti takové jednání a vstoupilo ihned ve mzdový boj. Tamtéž zahájili počátkem května též obuvníci stávku, žádajíce zvýšení mzdy o 30 procent. Dvě třetiny dělníků již pracuje při zvýšené této mzdě, jedna třetina však ještě stojí v boji.
  • MALÉ SVATOŇOVICE: V Malých Svatoňovicích zastavili ku konci dubna 1897 kovodělníci v továrně Lichtensteinově práci, celkem 51 mužů. Stávka po 14denním trvání skončena částečným vítězstvím dělnictva. Při stávce této intervenoval redaktor listu „Odborové sdružení J. Malý. Stávkujícím poslána podpora přes list ve výši 50 zlatých.
  • JABLONEC NAD NISOU: V Jablonci zvítězili ku konci dubna 1897 krejčí, dosáhnuvše 20 procent zvýšení mzdy.
  • VYSOČANY V PRAZE: Ve Vysočanech propukla stávka kovodělníků u firmy Kolben, která po jednodenním trvání skončena úspěchem dělníků.
  • TANVALD: V Tanvaldu propustili továrníci Mautner a Šmíd své dělnictvo z práce na jeden týden, trestajíce je tak pro slavení 1. máje 1897.
  • ÚSTÍ NAD ORLICÍ: V Ústí nad Orlicí v dubnu 1897 skončena stávka tkalců v továrně vlastence Šafránka po 4nedělním trvání porážkou dělnictva. Pět dělníků do práce více přijato nebylo. O této stávce národ nevěděl, inu proto, že byl podnikatel vlastenec! Stávka tato nás poučuje, že musí každý odbor zamezit vypuknutí stávky v nepříznivý čas, jinak se při sebe větší obětavosti a vytrvalosti stávka prohráti musí.
  • SMÍCHOV V PRAZE: Na Smíchově v továrně na kartouny vypukla před 3 týdny stávka tkalcovského dělnictva vzdor výstrahám, které se jim od komise tohoto listu dostalo. Stávkující žádali »Odborové sdružení« o sprostředkovaní. Komise odborového sdružení vyslala redaktora Malýho do Vídně, aby správní radě požadavky dělnictva předložil a o povolení těchto se zasadil. Soudruh Malý společně se sekretářem komise Odborového sdružení německého Kořínkem vyjednával se správní radou. Požadavky stávkujících jsou: 8hodinná doba pracovní, zvýšení mzdy o 10 procent, odstranění pokut, dodávání lepšího materiálu, propuštění několika škůdců dělnictva a že nikdo ze stávkujících z práce propuštěn nebude. Správní rada oznámila Malýmu, že na skrácení doby pracovní a zvýšení mzdy za žádnou cenu nepřistoupí z toho důvodu, poněvadž jest krise v oboru textilním, závod že se špatně vyplácí a pakli by se mělo na tyto požadavky přistoupit, pak závod by pracoval se škodou a to raději správní rada závod vůbec zavře a výrobu v něm zastaví. Správní rada po dlouhém jednání povolovala dělnictvu, že pokuty obmezí na nejnižší stupeň, veškeré dělnictvo bez výminky do práce příjme, lepší materiál ku práci dodá a přiznala voleným důvěrníkům právo, pakli by toho nutnost se jevila, stížnost na jednání a rozhodnutí ředitele ku správní radě podávati, která zavésti by musela vyšetřování. Podmínky tyto však dělnictvo na schůzi své zamítlo a prohlásilo, že do práce nevstoupí, dokud veškeré požadavky splněny nebudou. Hlavní slovo při stávce této vedou anarchisté a národní dělníci. Redaktor „Odborového sdružení“ při vypuknutí stávky dal komité stávkovému adresy všech našich spolků, aby mohli na ně sběrací  listiny zasílali. Dělníci ve spolcích a továrnách zahájili sbírky a zasílali peníze direktně na komité stávkující. Minulý týden vyplácena byla podpora každému stávkujícímu 1 zl. 70 kr., celkem přes 700 zl a potraviny. Řiditel Hoppe krátce prohlásil, že na podmínky stávkujících nepřistoupí, do práce však že přijme jen ty dělníky, které bude chtít, všechno dělnictvo do práce víc přijato že nebude. Stávka na Smíchově trvá již osmý týden a správa závodu nejeví ani té nejmenší ochoty к nějakým ústupkům. V továrně poslední týden v červenci 1897 pracovalo asi 60 stávkokazů, asi 100 dělnic pak přihlášeno bylo v kanceláři továrny, že za starých podmínek práci nastoupí. Dne 15. července 1897 redaktor listu „odborové sdružené“ s poslancem Březnovským a členy stávkového komité vyjednávali s místopředsedou správní rady, který prohlásil, že nemůže o své újmě nic dělati, že svolá schůzi správní rady a o výsledku porady té stávkujícím zprávu dodá. Stávkující s peněz sebraných dostávali druhý týden 1 zl. 70 kr., třetí týden 1 zl. 50 kr., čtvrtý týden 1 zl. 20 kr., pátý týden 1 zl. a šestý týden jen 80 kr. podpory týdně pro osobu. Dohromady vyplaceno bylo asi 2400 zl. na podporách. Počátkem května 1897 svolali důvěrníci dělnictva z továrny tkalcovské na Smíchově veřejnou schůzi lidu a usnesli se na tom, že předloží správě závodu toho své požadavky a pakli tyto splněny nebudou, že zahájí stávku. Hlavními požadavky jejich byli: 10tihodinná doba pracovní a 10 procent přídavku. Ředitel továrny, aby zjistil, zdali vskutku veškeré dělnictvo si zkrácení doby pracovní přeje, nechal provésti všeobecné hlasování o požadavku tomto. 684 lístků odevzdáno bylo pro 10tihod. dobu pracovní a 6 lístků proti. Ku konci května vydána pak byla správou závodu vyhláška v kteréž prohlášeno, že na požadavky dělnictva přistoupiti nemůže. Vzdor výstrahám několika soudruhů, nechal se pak lid popuditi vyzývavým chováním se ředitele a opustiv továrnu, zahájil stávku. Stávkovalo z počátku 435 osob, z toho 166 žen a 26 mužů svobodných, 179 žen vdaných, 46 mužů ženatých a 18 vdov. Tento týden vyzvedlo si velké množství dělnictva pracovní knížky, které složeny měli u stávkového komité, a téměř všichni nechali se zapsati do práce. Jak si věci stojí bude tento týden stávka nejspíše skončena k neúspěchu dělnictva. Továrna odmítá přijeti velké části dělnictva, obzvlášť staršího do práce. Taktéž hodlá ředitelstvo zavésti nový cenník, takže na dále dělníci budou za kus zhotovený dostávat určitý, v cenníku obsažený obnos a premie více žádné dostávati nebudou. Stávka tkalců na Smíchově jest skončena, jak jsme předvídali, úplnou porážkou dělnictva. 140 osob jest z práce vyloučeno a většinou jsou to právě starší dělníci a dělnice, kteří více do práce vzati nebudou. Ostatní pak, kteří pracují, musí za horších podmínek pracovat, než-li před stávkou.
  • TŘEBÍČ: Koželuzi v Třebíči stojí již šest týdnů ve mzdovém boji. Továrníci nechtějí za žádnou cenu povoliti a pokoušejí se zboží v jiných městech nechati pro sebe vyráběti. 8. června 1897 dostalo 6 učedníků u firmy Hašek a Budišovský za vyučenou a ihned přidali se ku stávkujícím. Stávkujícím vyhrožuje se vypovídáním. Stávka skončena po osminedělním trvání vítězstvím dělníků. Kartel fabrikantů přinucen byl k ústupkům, dík obětavosti a vytrvalosti stávkujících dělníků.
  • LIBEŇ A HOLEŠOVICE V PRAZE: V roce 1897 zahájili stávku továrníci jirchářstí Jelínek a Ekštein v Libni a Raudnilz v Holešovicích. Veškeré dělnictvo firem těchto dostalo 14denní výpověď. Továrníci vysvětlují počínání své špatným obchodem a drahotou koží, následkem čehož jsou prý nuceni výrobu přerušiti. Ve skutečnosti však se jedná pánům o rozbití odborové organisace jirchářů a chtějí zároveň vzíti dělnictvu zvýšení platu a ostatní vymoženosti, které sobě dělnictvo stávkou v minulém roce dobylo. Stávka továrníka jirchářského p. Jelínka v Libni skončena tím, že pán ten dělnictvo své opět vzal do práce na základě podmínek, které si dělníci byli loňskou stávkou vydobyli. Taktéž jirchářští továrníci Mehlschmidt a Raudnitz v Holešovicích skončili stávku k úplné své porážce. Úmysl fabrikantů, zničit odborovou organisaci jirchářských dělníků se nezdařil, dík pevnosti a odhodlanosti těchto dělníků.
  • SMÍCHOV V PRAZE: Dle zprávy z července 1897 stávka dělníků keramických na Smíchově trvá již třetí týden. Továrník při vyjednávání žádal, by zrušen byl boykot na továrnu uvalený, potom s dělníky že vyjednávati bude. Na požadavek ten dělnictvo přistoupiti nemohlo, neb továrník tím chtěl docíliti jen to, aby mohl sobě nové dělníky najmouti. Stávkující tyto vydržuje odborový spolek dělníků keramických.
  • JAROMĚŘ: Z července 1897 stávka soustružníků špiček z rohů skončena částečným vítězstvím dělnictva. — V Jaroměři stávka skončena vítězstvím dělnictva po 4nedělním trvání. Stávkujících v Čechách bylo asi 110 osob.