CHICAGSKÉ PABĚRKY Z 18.12.1893

Chceme chléb a práci, máme hlad! Takové srdcelomné výkřiky slyšíme na všech stranách naší metropole západu — bohatého Chicaga!

Pracující lid, jež po dlouhou řadu let stavěl domy, paláce a vyplňoval sklady svými výrobky, bloudí dnes beze všech prostředků, hladov, nah a bez přístřeší našimi ulicemi, aniž by věděl, kde večer přenocovat bude, kdežto zatím malý hlouček bohatých hrdlořezů vlastní míle dlouhé boulevardy, hovíc sobě při teplém krbu a válíc se v tom největším přepychu a nádheře!

Jakým právem má tato krvelačná rota na mysli pomatených upírů vylučovat tisíce pilných pracovníků od všeho, co jim příroda a vlastní práce skýtá? či není oprávněna tato massa zahálejícího dělnictva říci: My jsme zbudovali vše, co jen našim očím ku pohledu se skýtá a proto nám též vše náleží!

Počet bez práce jsoucích se množí téměř každý den, takže policejní stanice jsou stále přeplněny těmito nešťastníky a již před 14 dny oznamovaly časopisy, že na chodbách City Hallu (městské radnice) — kdež se myslelo, že více místa nebude nežli pro padesát osob — přenocuje každého dne přes 300 lidských bytosti, nikoliv tak zvaných „trampů“, ale pořádných dělníků, kteří by rádi pracovali, jenom kdyby mohli práci nalézti. Městským „fotrům“ sželelo se, že tito ubožáci musejí spát na holé kamenné chodbě a na své obuvi, jež jim co polštář pod hlavu sloužila, darovali tedy každému z nich kus časopisu (!) by si na něj ulehl.

Dle toho jest viditelné, že panující třída nepovažuje chudý lid za nic jiného, nežli za vyvrhel, lidské společnosti neslušný. Aby však dělnictvo neprohlédlo jak s ním smýšleno jest, organisují se dobročinné společnosti z těch „lepších“ kruhů ku sbírání příspěvků a zmírnění hladu, jež mezi dělnictvem řádí. Leč tyto dobročinné společnosti začínají si již veřejně stěžovat že ti několikanásobní milionáři se svou dobročinnosti skrblí, držíce ruce na svém bezedném měšci.

To jest přec zvrácený pojem, mysleti sobě, že kapitál bude mít s chicagskou chudinou nějakého soucitu a její bídu zmírní! Kdyby přec tento žralok vše okolo sebe sžírající, nějaký cit vlastnil; zajisté by pak k této všeobecné bídě nepřišlo. Jak se ale podobá, chce ještě vyděračná třída dnešní stávající mizérii využitkovat, neboť „Bratrstvo pracovní poptávky“ uzavřelo těchto dnů s městskou správou smlouvu, dle níž dělníci za polévku, chléb a nocleh na holé zemi pro město pracovati budou. Za tuto práci se dosud platilo $1 až $1.50 a toto vydírání se jmenuje „vznešenou dobročiností!“

Dělnictvo by mělo přec jednou prohlednouti a onu kapitalistickou dobročinnost zavrhnout a pomoci si samo. Nebyl by už k tomu čas?

Naše policejní garda svaté Hermandady má teď plné ruce práce, zahánět „trampy“ aby se nemohli dostat do města. Neboť policejní chef Brennan, dal těchto dnů rozkaz všem inspektorům, by střežili veškeré hlavní vchody do města a prohlíželi všecky nákladní vozy a jelikož prý zde zákon proti tulákům nestává, nímž by se mohli pozavírat, tedy mají policejní holomci každého prohlédnout a těm, jež mají finanční prostředky, má být přístup do města povolen, kdežto ti druzí, jež úplně bez prostředků jsou, mají být od města vyhnáni!

K tomu kroku přimělo prý policii náramné se množení „trampů“ v  chicagských ulicích, neboť ve středu večer (13. prosince) přihlásilo se na Wabash Ave. 800, ve čtvrtek 1200 a v pátek 15 t. m.) 2000 ubožáků o přístřeší a takto se děje na všech místech, kde jest jim přístřeší poskytnuto! To jest zajistě ta největší brutálnost, jaká jen kdy v 19. století mohla stávat!

Dokud kapitalistická třída potřebovala pracovních robů, pak jí byl každý dělník vítaným, ba i lákavými oznámkami zvláště při budováni „světového jarmarku“ ze všech končin země toto dělnictvo sem lákala. Nyní však, když má sklady veškerými výrobky přeplněné a i výstava skončena jest, tu nazývá tyto poctivé dělníky pouhými pobudy a vysílá „ušlechtilé“ rytíře sv. Hermandady, by je od místa k  místu štvali. Hle, tu křesťanskou civilisaci, která se honosí se svou kulturou a dobročinností, jak ona katansky nakládá s  dělníkem, když tento své existence nadobro postrádá!

Co budou ty tisíce od města k městu táhnoucího dělnictva činit a jak budou žít, když budou všude co divá zvěř odháněni, o to se z těch křesťansko-buržoáckých moralistů nikdo nestará; pro ně a za ně může ta chudá lůza, jak dělnictvu nadávají, třeba zahynout!

Bude dělnictvo americké na dále tak loyálním a nepozvedne mužně své páže proti svým vyssávačům a tyranům?

Hrrrrr na anarchisty, upalte je! as tak řval dne 13. t. m. jeden český, před dvouma roky dělnictvem zbudovaný denní dělnický list, o jehož existenci se staralo veškeré chicagské pokročilé dělnictvo a kterýž nyní přední bojovníky tohoto dělnictva tak nízkým a dělnického listu nečestným způsobem tupí! A proč? Či ublížili mu snad aneb se s ním chtěli „dělit“ anarchisté z Francie a Španěl? Leč nechci vést žádnou novinářskou polemiku ne snad, že bych nedoved své stanovisko hájit, ale proto že s některými lidmi není slušná polemika možná a že podobných škvárů jest více, co naše soudruhy štvou a tupí!

Poslední atentát v barcelonském divadle otřásl veškerými sloupy dnešního hříšného společenského zřízení a i obhájci tohoto, div že nepřišli o rozum. A sotva že se tato rota záškodníků zpamatovala, již po telegrafických drátech téměř po celé zeměkouli se rozlehl otřas nový! Páni poslanci v pařížské poslanecké sněmovně byli pobaveni jakousi „rachejtlí“, kteráž jim dala na vědomí, by lépe o svůj národ se starali, ale neprováděli více panamské zlodějství.

Jaký div tedy, že evropský a i americký kapitalistický tisk proti anarchistům štve a vlády pohádá ku učinění společných kroků a vyhubení anarchistů, kteří prý by měli být „do jednoho“ schytáni a pak nimi zaváženy neobydlené ostrovy v oceánu. Avšak kdyby se ihned něco podobného stalo a okorunovaní tyrani, jež si osobuji pravomoc nad národy, tuto společnou akci podnikli, vůči tomu všemu bude anarchismus vzkvétat dále! A čím více bude téci nevinná krev bojovníků svobody, tím více se bude mrvit půda, z níž o mnoho větší počet nadšených bojovníků a mstitelů vzejde, kteří pak strhnou stavbu dnešní shnilé společnosti a na troskách jejích pak utvoří společnost zdravou.

Idee jsou nesmrtelné; ony se nijakým způsobem nedají usmrtit a zvláště ne, jeli jejich jádro zdravé a čisté. A právě novověká idea anarchismu, jejíž jedinkým cílem jest zrušení třídního panství a zřízení volné společnosti na základě beznáboženském, kde by zavedena byla národohospodářská rovnost a politická volnost tedy kde by zajištěna byla každému ta nejširší svoboda, sahající až tam, kde svoboda druhého začíná, nám zaručuje její jsoucnost; neboť ona se pne k cílům nejvznešenějším, hledíc učiniti z námezdných otroků volné lidi. Jelikož ale mnohé jiné idee se nedotýkaly „posvátného“ majetků jejž už Proudhon za krádež prohlásil, neměly též tolik urputných nepřátel, aniž jim nebylo třeba tak zhusta k teroru sahat.

Že ale anarchismus Proudhonův výrok: „majetek jest krádeží“, pochopil a nejhlavnějším jeho bodem jest, tento zrušit a zevšeobecnit, tu vyvstávají proti němu nepřátelé ze řad kněžských, kapitalistických a vládních stvůr, hledíce jej všemi prostředky zničit a hlasatele jeho povraždit. Tu pak není žádného divu, že někteří obhájci anarchismu některého vládního pochopa, jež jim stojí v agitační cestě na „onen svět“ pošlou! Vždyť jest přec známo, že „tlak budí protitlak.“

Nikoliv, anarchisté nejsou žádnými krvežíznivci ani padouchy, jak byli oním chicagským denníkem pojmenováni, ale ti praví krvežíznivci a padouši jsou jenom v kapitalistických řadách a v osobách jejich novinářských obhájců! Či není to o mnoho horší a hroznější zločin, když se lid navzájem ve válce vraždí, aniž by věděl proč? Není to padoušství, když v pověstné Bartolomějské noci mnoho tisíc občanů vládním vojskem bylo povražděno? A když inkvizice ve Španělsku zhoubně řádila? Nebyla to krvelačnost, když Thiers v Paříži v krvi se brodil a pětatřicet tisíc Pařížanů v jednom dnu povražditi nechal? Není to větší a odsouzení hodné padoušství, když skrze lakotnost kapitalistů tisíce dělníků v dolech, továrnách a na železnicích povražděno jest? A konečně není to větší padoušství a krvelačnost, když skrze spekulací majetné třídy miliony dělnictva bez práce sem a tam bloudí, jedna velká část kam hlavu položit nemá a mnozí z těchto nemohouce živu býti, sami ze světa se sprovodí?

Nuže nejeví se padoušství a krvelačnost dnešní panující třídy o mnoho děsnější nežli poslední činy francouzských a španělských anarchistů, kteří jen viníky dnešní všeobecné bídy, hladu a demoralisace odstranit chtěli?

Nechť soudný čtenář přemýšlí a pak zajisté se mnou zvolá: „Pereat všem tyranům!“

Paběrkář, Chicago, dne 18. prosince 1893.

Dělnické listy č.9,