CO NÁM PROSPĚJOU VOLBY A ZÁKONY (1894)

New Bedford, Mass., 24. února 1894.

Ctěná redakce „Dělnických Listů!“

An se poslední dobou i v našem dělnickém táboře několik politických hovniválů vyskytlo, kteří k vůli nějaké té jaternici svůj ideál do zdejší politické hnojnice zatáhnout chtějí, tu podávám několik obrázků z našeho města oněm dělníkům, kteří snad dosud podobné neviděli, aby se přesvědčili, co volba a zákony dělnictvu prospějou.

Před dvěma roky přijat byl v legislatuře státu Massachusetts zákon, který zapovídal veškeré pokutování dělnictva v  bavlněných továrnách. Továrníci však jako na posměch, pokutovali dělnictvo mnohem více než před tím.

Když konečně zdejší tkalcovská unie jednoho továrníka zažalovala a pře tato octla se před nejvyšším soudem, tu prohlásil podplacený soudce onen zákon za neústavní!

Před půl rokem byly zdejší bavlněné továrny na sedm neděl zavřeny, což tu nejstrašnější bídu mezí dělnictvem mělo za následek. Konečně počlo se pracovat 40 místo 50 hodin týdně a veškerému dělnictvu strženo dvacet procent ze mzdy — tak že průměrný výdělek tkalce obnášel tři dollary týdně! Před třemi týdny udělali opět továrníci delší kusy, místo 50 až 75 yardů, aniž by něco na mzdě přidali.

Tkalcovská unie svolala několik protestních schůzí a vyslala pětičlenný výbor k řediteli továrny, který měl podat stížnost dělnictva. Ředitel se smíchem jim odpověděl, že mohou být rádi, že vůbec práci mají! Když konečně vyslala unie 10členný výbor do státní legislatury, aby zde svojí stížnost vůči továrníkům přednesl, tu oznámil ředitel srážku mzdy o třináct procent!

Následovala stávka asi 250 tkalců, která dosud trvá a když ředitel s dělnictvem o vyrovnání ani mluvit nechtěl, tu vyslán opět 10členný výbor ke guvernérovi státu se stížností, což mělo za následek, že ředitel zavřel ještě jiné dvě továrny a vyhodil několik set dělníků na dlažbu.

Toť jsou vymoženosti dělnictva, kterých se zákonitou cestou domohlo a doufáme, že to mnohému, který od zákona svou pomoc očekává, oči otevře. Oněm politikářům však, kteří vzdor těmto obrazům, které se jim před očima každodenně vyskytují a kteří vzdor tomu dovolují sobě onomu nebohému lidu hlásat, že jen zákonitou cestou své svobody se domůže, těm pravím:

Chátro bezectná! styďte se aspoň sami před sebou, když před jiným již žádného studu nemáte! Já vám tu jitrnici, za kterou se ženete, přeju; pozřete jí třeba i se špejlema, ale nemyslete si, že pracující lid jest tak na duchu kleslý, že vaší bídnou úlohu, kterou hrajete, nepozoruje.

Pilník.

*Jméno hovnivál nalezl jsem jednou v týdenním „Hlasu Lidu.“

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 03.03.1894, č. 18