Dělnická textilní jednota (1910 – 1914)

Ve dnech 6. – 7. 8. 1910 byl v Nové Pace sjezd 22 anarchistických textilních spolků. 60 přítomných delegátů během něj projevilo přání, aby byla obnovena textilní odborová organizace, která zanikla v roce 1908, po rozpuštění České federace všech odborů – ČFVO. Přítomní delegáti textilních dělníků založili novou organizaci – Dělnickou textilní jednotu (DTJ). Ta měla při svém vzniku asi 300 členů a sídlila ve Dvoře Králové. Ústřední tiskovinou DTJ se stal anarchistický časopis „Proletář“ vydávaný v Liberci v nákladu 1600 – 1700 kusů.

Mezi významné členy DTJ patřili severovýchodočeští a východočeští anarchisté Antonín Řehoř, Alois Plichta, Stanislav Lomnický, Otto Polabský, Antonín Rejha, Josef Luštinec, Karel Václav, A. Šíp, J. Veselý, František Micka, František Pražák, František Kuk, Ladislav Steinz, Jeník, Josef Kubíček, Petr Pech, Josef Freudl a další.

Petr Pech

V lednu 1911 byl sjezd DTJ, která v té době měla 317 členů. Rok 1911 byl poznamenán neustálým vzestupem cen základních životních potřeb. Nespokojenost trvající již řadu týdnů propukla naplno právě v září. V královédvorských textilkách zastavili dělníci práci a po několik dní demonstrovali proti drahotě, čehož se místní anarchisté v čele s Petrem Pechem z DTJ aktivně účastnili. Do Dvora Králové nad Labem byla narychlo povolána četnická a vojenská posila. K uklidnění situace přispěl již tradičně svým zásahem sociálně demokratický poslanec Austa, sociální demokracie dělnictvo uklidňovala a přesvědčila k nástupu do práce. Situace se tak po zásahu sociální demokracie dočasně uklidnila. Záhy se ovšem vše opakovalo ještě ve větším rozsahu. Dělníci oprávněně požadovali zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Začal vřít celý severovýchod Čech a to také díky čilé agitací anarchistů z DTJ.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1875–1938)

Na podzim 1911 se DTJ aktivně zapojila do rozsáhlé stávky textiláků, kterou však řídila na většině míst sociální demokracie. Na některých místech severovýchodních Čech řídila ale stávkové výbory DTJ. DTJ zasedla v akčním výboru, kteří řídil přípravu stávky a její průběh. Za DTJ byli v akčním výboru dva delegáti, anarchisté Alois Šíp a Petr Pech.

Dne 3. října r. 1911 vydal Akční výbor toto prohlášení: „Níže podepsaní zástupci děl. a politických stran společně s podepsaným akčním výborem ze všech textil. závodů ve Dvoře Králové n/L obrací se na P.T. pány zaměstnavatele se žádostí za upravení mzdy zaměstnanému dělnictvu na všech závodech zdejších. Nebývalá úžasná drahota všech životních potřeb, která letošního roku dosahuje závratné výše, zvyšování činže i všeho ostatního co ku svému životu potřebuje nutí dělnictvo místních závodů k tomu, že dovoluje si podati žádost za zvýšení mzdy. Bude zajisté v zájmu každého závodu, aby dělnictvu poskytla možnost, aby síly v práci ztracené znovu přibližně mohla si nahrazovati dostatečným nákupem životních potřeb. Toho však možno docíliti jen upravením lepší mzdy. V uvážení toho doufá dělnictvo že P.T. páni zaměstnavatelé uznají odůvodněnost těchto požadavků a jím v míře neztenčené vyhoví – za což vřelí dík dělnictva a lepší jeho výkonnost bude odměnou.“

Dne 7. října 1911 přednesli zástupci dělníků zaměstnaných v tkalcovnách bavlny a juty mimo jiné požadavek na zvýšení mzdy o 30%, v případě přerušení práce vinou zaměstnavatele požadovali dělníci náhradu mzdy ve výši 60% denní mzdy, den volna na 1. května, pro zaměstnané ženy zavedení 9 hodinové pracovní doby a kojícím ženám „propuštění ke kojenci“. Dále žádali o zřízení 8 členného dělnického výboru, který by řešil spory mezi dělníky a zaměstnavatelem. Ze strany továrních zřízenců žádali slušné zacházení s dělnictvem.

Freudl Josef (1886–1972)

Protože požadavky nebyly přijaty, byla dne 17. října 1911 vyhlášená Všeobecná stávka textilních dělníků v Náchodě a okolí. Během tří dnů zastavilo práci v severovýchodních Čechách kolem 36 000 textiláků a na počátku října předložili zaměstnavatelům požadavky. Na začátku listopadu stávkoval celý Náchod, Hronov, Červený Kostelec, Jaroměř, Josefov, Nové Město n/M, Semily, Vamberk, Doudleby, Ústí n/Orlicí, Hořice, Košťálov, Liteštát, Jilemnice a další obce. Jednání se vleklo, a proto stávka skončila až 7. listopadu 1911. Továrníci dlouho otáleli s přijetím dělnických požadavků, spoléhali na nejednotu textiláků a na stávkokaze. Mimoto jejich konzumy vypověděly stávkujícím úvěry a dělníkům bydlícím v továrních bytech vyhrožovali vystěhováním.

Organizovanost a jednota přinesla stávkujícím textilákům v severovýchodních Čechách úspěch. Zaměstnavatelé uznali dělnické důvěrníky, zvýšili mzdy o 10% a splnili i některé další požadavky. Jedním z dělnických důvěrníků se v roce 1911 se stal Petr Pech za DTJ.

Po vítězné stávce vzrostla i prestiž DTJ mezi textilním dělnictvem. Bezprostředně po stávce do ní vstoupilo kolem 200 nových členů a DTJ tak měla přes 500 členů. Vznikly nové odbočky v Hořicích, Náchodě, Košťálově a na několika dalších místech.

Legitimace člena Dělnické textilní jednoty
Zaplacení členských příspěvku potvrzoval volený pokladník razítkem „DTJ“.

Valná hromada DTJ ještě v roce 1911 zvolila Petra Pecha jednatelem. Ten poté vedl korespondenci, opisoval stanovy, pomáhal zakládat nové odbočky DJT a jezdil na schůze. DJT uzavřela dohodu se Zemskou jednotou horníků a jejich časopisem Hornické listy, že budou Hornické listy zasílat každý týden 100 výtisků zdarma a DTJ tam bude mít svojí textilní hlídku.

Slibný rozvoj DTJ však kromě perzekuce úřadů, narážel na represi sociální demokracie a jejich odborových předáků, kteří po dohodě se zaměstnavateli přešli na taktiku, že v daném podniku smí být jen jedna odborová organizace a to sociální demokratická. Kdo do jejich odborů nevstoupí, toho sociální demokraté nahlásí a bude propuštěn. Pro DTJ tak bylo stále obtížnější dostávat se do podniků a mnozí sympatizanti DTJ před hrozbou ztráty zaměstnání chtě nechtě museli vstoupit k sociálně demokratickým odborům. Utrácela vliv a postupně klesala její členská základna. List „Proletář“ začal v té době vycházet už jako týdeník (od roku 1912 v Duchcově, od listopadu 1912 až do roku 1914 v Praze jako společný orgán DTJ a Ochrany i s občasnými příspěvky od ZJH), ovšem tato periodicita nevydržela dlouho, po nějakém čase se zase z finančních důvodů zhoršila.

DTJ udržovala mezinárodní kontakty se španělskou CNT, italskou USI, švédskou SAC, německou FVGD, americkou IWW (v níž působili i mnozí čeští emigranti) a dokonce i s argentinskou FORA (v níž svého času bylo rovněž několik aktivních českých emigrantů, kteří pak dopisovali do Čech o anarchistickém hnutí v Argentině).

Válka a s ní spojené represe v letech 1914 – 18 postihly DTJ, která byla rozpuštěna a její časopis „Proletář“ zakázán.

Stanovy Dělnické textilní jednoty