DOPIS ANARCHISTŮ Z WHEELING CREEK (1894)

Wheeling Creek, G., v květnu 1894.

Čtenářům „Dělnických Listů“ je známo, že již několik týdnů trvá všeobecná stávka uhlokopů. Proto i my v našem okolí máme tu čest, pochlubit se, že jsme podílníky té bídy, o pardon ! — chtěl jsem říci té rozkoše, kterou užívají jen ti, pro které se celý rok dřeme a své síly a zdraví za mizernou almužnu jim obětujeme.

A skutečně je to na pohled krásná svoboda, neb horníku se málo kdy dostane takového zdravého vzduchu, jakého nyní požíváme pří té stávce. O jak se to lehce dýchá a dobře tráví, žel že jen není z čeho a co! Uhelní vydřiduchové dobře ví, čeho je nám potřeba, ale nechtějí nám toho dopřáti. Než by nám přidali kus chleba, raději dovolili, že si můžeme trochu odpočinout od té dřiny a zotavit se poněkud na zdravém vzduchu a tak žijeme při té stávce jako každý kapitalistický lenoch, jen že s tím rozdílem, že kapitalistický trubec, když jde na „zdravý vzduch,“ kterýž má ale vždy a všude, jest vykrmen jako ten krmený vepř na západě a jde k  moři nebo do horské krajiny, aby mu žaludek hodně a rychle trávil. Jak mu slehne, hned má po ruce lahůdek a vín všeho druhu, jelikož to sloužící za ním přinesou, kdežto horník na stávce, když jde na zdravý vzduch, tak má v žaludku solo, hlavu plnou starostí a nápoj si může vzít z potoka. To je právě ten rozdíl mezi kapitálem a prácí.

Když ale člověk celou tu massu dělnickou bedlivě pozoruje, tu musí uznat, že za dnešních poměrů a nerozumu dělníků ani jinak býti nemůže. Na příklad zde se nesmí pracovat ani na vozy uhlí pro město; proti takovému dělníku se zakročí kdyby chtěl pracovat, byť by třeba největším hladem k tomu byl donucen.

Ale po zdejší trati se vozí denně na sta vozů uhlí a proti tomu se musí mlčet, neb jsou to uhelní baroni, kteří uhlí to dávají pod ochranou policie, šeriffů a milice od skébů jinde kopat a po dráze dopravovat Proti takové dopravě uhlí nesmí se nikdo opřít, to by bylo proti zákonu a to stát přísně trestá.

Nejsem proti tomu, když se každý „benk“ (důl) zastaví, neb jsem přesvědčen, že kdyby na žádném důlu se nepracovalo, že bysme brzo obdrželi co žádáme. Ale malé „benky“ zastavit a velké nechat pracovat —jaký to má účel? Každý ví, že je to k naší záhubě. Uhelní baroni dobře ví, s kým mají co činit a také dovedou vždy vše využitkovat — k svému prospěchu a naší škodě. Je to velký nerozum od dělníků, že ten dobrácký a trpělivý lid tomu posud lépe nerozumí a musí se přesvědčit, že podobné prostředky mu nepomohou a až to se stane, že se chopí prostředků lepších. Jednání toho nevědomého lidu mě tedy nepřekvapilo, ale překvapilo mě, že při podobném zastavení práce jeden také prý ,.anarchista“ (???) se vyslovil, že by bylo nejlépe, kdo nejde s sebou, tak ho vytáhnout z domu a pořádně mu nabít.

Dále se vyslovil jeden (přítel kořalky), že prý musí soudruh Šťastka postavit se jim v čelo, až půjdou zastavit horníky by nepracovali. „Ať prý nám ukáže, jaký je anarchista,“ pravil. Jaký to nesmysl! Když klábosíte, že jste také anarchisté, kde jste vzali to právo, někoho nutit k podobným a bezúčelným nesmyslům? Vy ani nevíte, že anarchismus je proti každé autoritě a vůdcovství ?! A dále, kde jste slyšeli, že by se byl některý soudruh mstil na dělníku, — vyjímaje sebeobranu, která však nemá se mstou nic společného? A vy se nestydíte říci, že by bylo nejlépe, kdo nejde vámi vytáhnout ho z domu a sbít ho? To jste pěkně pochopili zásady anarchismu! A co se tyká soudruha S., ten jak já ho po dlouhá leta znám, nikdy na podobný nesmysl a surovost nepůjde, obzvlášt s takovými lidmi jako jste vy dva vytečníci! Vůbec já bych vám radil, abyste se učili znát od abecedy tu šlechetnou ideu a až se jí naučíte aspoň částečně znát, pak se musíte každý za své hořeji uvedené vyjádření stydět až po uši. Proto prozatím neříkejte že jste anarchisté, neb. podobným jednáním dělali byste té nejšlechetnější idei jen ostudu. Každý poctivě smýšlející soudruh musí na vás pohlížet s opovržením, když vidí že studu neznáte.

A nyní něco o tom novém spolku, který se v posledním čísle „Volných Listů“ objevil v  adresáři. Tento spolek byl založen z osobní zášti a sice obč. Pancem aWinzheimerem, bývalými to členy „Čtenářské Besedy.“ Tento Panc napřed pracoval k  tomu, by soudruh Štástka učinil u Čtenářské Besedy nemožným. Ale přepočítal se, neb soudruh Štástka osvědčil se vždy co poctivý a obětavý, jakož i zásadní muž a co takový je zde jako i v Evropě všeobecně znám a já mu to dosvědčuji, aniž bych mu chtěl pochlebovat, ale jest povinností nás ostatních konstatovat pravdu proti těm, kteří se na něho sápou. Zkrátka všichni řádní soudruzi brzo toho Pance prokoukli a tak on sám obdržel všude kopanec. Když ale nemohl nic jiného, tu přinesl celé „vídenské punktace“ o 16ti odstavcích, by je spolek přijmul za „domácí řád.“ Toť se rozumí, že takové staré copařské haraburdí náš pokročilý spolek jednohlasně zamítnul a Panc utržil si jen blamáž.

Ze msty za to spřáhnul se s kejklířem W., který dokud měl byznys, tak byl anarchistou a když mu byznys přestal a náš spolek dal na podporu „D. L.“ $20, tu byl oheň na střeše. My prý nepotřebujeme žádné D. L. Tento Němec je úhlavním nepřítelem časopisu „Freiheit“ a vůbec všech anarchistů. A co je? Nic. Jeho zásada je byznys a heslem: „kdo dá víc!“

A tito dva lidé P. a W. založili spolu ten nový podporující spolek a mysleli, že náš spolek rozbíjou. Ale na to zapoměli, že v našem spolku jsou zastoupeni soudruzi mladí, ale poctiví a zásadě věrní a že s takovou protiagitací získají si jen nej větší opovržení a našemu pokrokovému spolku nic neuškodí. A tak se také stalo.

A jaké zásady má ten nový spolek? Vyjma podporující myslím že žádné. Členové to svým jednáním odůvodnili sami. Čeští členové prohlásili ve schůzi za orgán „V. L.“ a „D. L.,“ ale protože prý jim tiskový výbor sdělil, že v „D. L.“ nemohou být přijímány do adresáře spolků „Mezinárodní Dělnické Jednoty“ spolky podporující, tu někteří nyní říkají, že prý „D. L “ „porušili“ (?) zásadu, kdežto „V. L “, které se vždy vydávají za nejradikalnější anarchistícký list, ty neporušily zásadu, když si daly na první místo do adresáře spolek podporující, který založili dva největší nepřátelé anarchismu? — Němečtí členové tohoto spolku přijali pak za orgán německý, sociálně demokratický kšeftovní list „New Yorker Volkszeitung“. Z toho již každý pozná, že o nějaké pevné a dobré zásadě u novéhó podporujícího spolku nemůže býti ani řeči.

My litujeme jen těch dvou soudruhů, Sumra a Marxa, aneb jsme přesvědčeni, že necha-li se těm dvoum F. a W. svésti a že jsou to řádní mužové a též některé Čechy, ale jsme přesvědčeni, až je poznají, že se od nich odvrátí a přidruží se zase k mužům opravdu svobodomyslným a pokročilým. Bodlák.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 02.06.1894, č. 31