DOPIS ANARCHISTY K VOLBÁM (1894)

Cleveland, O., 29. října 1894

Volby jsou opět přede dveřmi, političtí dráteníci běhají div si nohy neutlučou, jen aby sehnali armádu lidu nevědomého, který by jim o volbách svým hlasem pomohl k tučnému žlábku.

Ve všech částech města pořádají se schůze různých politických stran, nejprohnanější mluvkové a profesionelní lháři mažou med kolem úst nevědomému lidu, že až oni se dostanou k vládnímu veslu, bude vší bídy konec a nastanou zlaté časy pro dělnictvo.

Nevědomé dělnictvo se ovšem na tyto jalové fráze nechá chytit a po každém slovu křičí sláva a výborně! A politický šejdíř, aby se tomu lidu ukázal co pravý „lidumil,“ sežene celé to stádo do salonu a tam platí. Pivo a kořalka teče proudem a ti bodří občané zapomínají v laciném opojení na trpké jejich zkoušky života po celý rok a že jejich polonahé a bosé dítky, zimou se třesouce musí časně ráno jít na dráhu sbírat uhlí, spadané z vozů, aby jejich mladší sestry a bratry zachránily před zimou. A otec, jenž má o to dbáti, aby svým dítkám zajistil lepší existenci, aby vstoupil do řad uvědomělého dělnictva a zároveň pracoval proti nynějšímu hospodářskému systému, jde raději s politickým darebou a za sklenici piva prodá sebe i celou rodinou.

Do dělnické schůze, kde by slyšel poučné přednášky a hlásati tu nejšlechetnější ideu, tam ho žádný nedostane. Jak jest americký občan „vážený“ před volbou, o tom máme mimo jiné i tento důkaz. Zde v Clevelandu na Wilson Avenue staví se elektrická dráha, která byla již započata před třemi měsíci. Většinou pracovali na ní čeští a italští dělníci. Kontraktor, když je přijímal, neptal se jich zdali mají občanské listy nebo ne, jen když mu dělník hodně dřel. Nyní je před volbou a hlasy se potřebují a každý, kdo má příležitost vytloukat z  volebního humbuku peníze, činí se, aby jich co možná nejvíc vytlouk. A tak i onen kontraktor vymyslil si chytrý plán. Dne 15. t. m. přišli dělníci opět do práce s nadějí, že počnou opět pracovat. Ale jaké bylo jejich překvapení, když jim kontraktor dal na srozuměnou, kdo si přinese občanský list, že muže dělat a kdo ho nemá, že může jít do pekla!

Jak jsem se z dobrého pramene dozvěděl, musel se každý takový „svobodný občan“ zavázat, že bude volit známého milionáře a „lidumila“ Tom. L. JohnBona, čekance do senátu.

A jak jsem ustrnul, když jsem spatřil, že mezi nimi jsou také sociální demokraté, kteří ještě před nedávnem točili na svůj vlastní politický flašinet, anarchistům nadávali že s nimi nechtí shánět hlasy pro sociálně demokratického kandidáta. A dnes ? Ti sami sociální demokraté a „největší poctivci“ pod sluncem, kteří tak rádi se chlubili, že sociální demokraté nedají se za žádnou cenu zaprodat a že jsou ti největší přátelé dělnictva, — hle! ti prodali svou zbraň (volební hlas) za drobet dřiny!

Což aby jim tak nabídnul některý politikář nějaký tvrdý „Washington,“ to by jsme teprvé viděli tu socialně-demokratickou poctivost! A pak nám ještě budou tlouct do mozků, že, chcemeli si zlepšit naší existenci, musíme jit na to s kusem papíru! O humbuku a nerozume!

Zdá se, že sociální demokracie v  Clevelandu upadla v tvrdý spánek, tak že jí ani ten největší volební krach nevyburcoval. Je to podivné; celý rok nevědí nic moudřejšího než klábosit o volbách a teď o volebním hnutí sociální demokracie ani vidu ani slechu! Pracuje se pro strany kapitalistické, nebo se „soudruzi“ polepšili? Přišli snad k poznáni, že ta jejich agitace jso celý rok byla jen mlácením prázné slámy? Kéž by konečně zmoudřeli a zanechali nesmyslné práce a paliativních prostředků a zaujali tu pravou taktiku, taktiku sociálně revoluční.

Doufejme, že v Clevelandu zavládne opět zdravý duch mezi dělnictvem, který bude pracovat k uspíšení sociální revoluce.

S pozdravem na všecky čtenáře „Dělnických Listů,“ Antonín Hyrmer.