DOPIS ANARCHISTY Z CLEVELANDU K SITUACI V MÍSTĚ (1893)

Jak smutný obraz nám staví dnešní doba před oči, může se každý jen trochu myslící člověk přesvědčit; samé provolání a ronění krokodilských slzí v časopisech syté společnosti, nad bídou chudého lidu a vyžívání ku podpoře hladem trpících. Jaká to ironie! Skladiště všeho druhu životních potřeb jsou přeplněna, a zde se pořád mluví o hladu! Kdo vlastně naplnil tyto skladiště těmito prostředky, že tak úzkostlivě střežena jsou by z nich žádný sousto neuzmul?

Či snad to zhotovilo několik těch kapitalistických povalovačů, kteří za svého života křížem stéblo nepřeložili? Nikoli! Jest to ten zubožený a všude odstrkovaný pracovitý lid, který tyto všecky prostředky vytvořil, a odměnou zato — musí mříti hlady!

A co dělá tento tak sužovaný proletář na svou obranu, v této tak kruté tísni? Zhola nic!

Dnes právě by se mělo dělnictvo srazit v mocný šik a dokázat těmto panujícím holomkům, že ne kapitál, ale lid vládne a má právo rozhodovat, kdo má z mozolné práce žít a kdo zasluhuje za svou lenost výprask! Ono ale tak nečiní, ale ještě v tak kritické době volí za své zástupce ty nejúhlavnější nepřátele, kapitalisty!

Protož přátelé a soudruzi, nezůstávejme tak liknaví k naší svaté věci dělnické, agitujme co nejvíc možno, obzvláště mezi dělnictvem, které ještě nepoznalo aneb nemělo příležitost poznat vznešenou myšlenku socialismu. A to jest na prvním místě dělnictvo anglického jazyka, které si tak málo všímá otázek národohospodářských a sociálních. Záleží tedy na soudruzích kteří jsou anglického jazyka mocní, by tento lid získali, neb bez tohoto činitele stává se náš boj bezvýsledný.

Soudruhy clevelandské obzvlášť napomínám by konali svou povinost, a častěji navštěvovali schůze, abysme nebyli silní pouze na papíře, ve skutečnosti ale nic.

Doufám že soudruzi to vezmou na vědomí a přičiní se by schůze dne 3. prosince t. r. ve „Slovanské Lípě“ co nejčetněji navštívena byla, neb máme důležité věci na programu, které musí byt vyřízeny, nemáme-li zůstat za ostatními soudruhy pozadu.

Slyšíme ustavičně stesky že není peněz, že nemožno se do schůze dostavit, to jest, ale jen výmluva, která se nebere na váhu neb jest nás více soudruhů, kteří jsme bez práce a tudíž i bez peněz, ale schůze přec navštěvujem; a výmluva že nemá ani na káru jest též lichá, kdo chce věci prospět a jest si vědom svého cíle, ten výkoná tuto cestu pěšky, aspoň jedenkrát za měsíc, neb více soudruhů činí též tak.

V naději že zavládne mezi námi lepší činnost jak v životě spolkovém tak v rozšiřování našeho časopisu „Dělnických Listů,“ přeje naší nové činnosti mnoho zdaru a zůstává.

Se socialisticky revolučním pozdravem Váš,

Quido.

Cleveland, Ohio, 21. listopadu 1893.

Otištěno v Dělnických listech č.5, 2.12.1893