DOPIS ANARCHISTY Z PORTLANDU (1894)


Ctěná redakce „Dělnických Listů!“

Dne 22. března 1894 měli portlandští zpátečníci přeslavný den. Neal Dow, jejich vůdce slavil 901eté narozeniny. On jest ten člověk, který nese vinu toho, že udřený dělník sklenici vína neb piva si popřáti nemůže. O 7. hod. večer byl prostranný sál v „City Hall“ přeplněn lidem všeho druhu, aby slyšeli a viděli oslavu toho muže, který se o jejich blaho tak svědomitě stará. Odbýval se koncert a „oslavenec“ byl lichotivými řečmi za svoje zásluhy vychvalován. Jeden řečník též pravil: Jsouli nynější zákony nedostačitelné na zamezení pítí lihovin, pak jsou ti, kteří za zákony stojí — slabí.

Nedávno jsem četl o jednom „slabém“ šerifu, který má továrnu na doutníky a nejlepší obchod má v těch místech, kde se tajně lihoviny a pivo prodávají. Jedeli do takového místa, tu jest slyšet rolničky na jeho saních z daleka a příjeda na místo, pozvolna koně uváže a jde do vnitř; mezi dveřmi si vzpomene, že zapoměl přikrýti koně, vrátí se, přikryje koně a přijda do vnitř, tam jest již všechno v „pořádku“. Býti sheriffem za takových okolností jest lépe jak presidentem ve Spojených Státech.

Nebylo by se čemu divití, kdyby se jen lihoviny zakazovaly, ale pivo a víno zakazovat a to zase jen chudé třídě dělnické, (zámožní mají ve sklepích pivo i víno pro svoji potřebu a jest jím to dovolené) vrhá divné světlo na zdejší spravedlnost, která jest slepá a hluchá, jedná-li se o rovnoprávnost bohatých a chudých.

Výhody však z toho dělnictvo nemá žádné, že se v hostinci a kromě kostelů neb některých spolků rozličných Ježíšů a Mojžíšů vůbec nikde nesejde. Těch několik centů, které tímto způsobem ušetří, snadno flanďáci na něm vylákají pro „dobré ůmysly a potřeby“.

A továrníci, ti nezůstanou pozadu, vždyť zde platí až 97 centů denně a můj vysávatel, mimochodem podotknuto učitel náboženství v nedělní škole, platí též mnohým jen $1 denně; práce v koželužnách je namahavá všude, ale takové pijavice jak tento holomek je, jsem ještě na světě nepoznal; k  tomu musí být též řádná porce ,svaté lásky‘ k bližnímu zapotřebí, kterou žádný židovský vyděrač se honositi nemůže.

Jen tomu jest se diviti, že dělnictvo zdejší ještě neprohlédlo a není ani naděje na brzskou nápravu, dokud se jim nestáhne docela kůže s hlavy přes uši, neuvěří žádnému, ať jim vysvětluje výhody anarchismu neb tyranii a utiskování kněží a kapitálu. Čím dříve se na ně pohroma přihrne, tím spíše se poznají, agitace jednotlivce je zde bezúčelná.

S revolučním pozdravem Romuald Hrdlička

Portland, Me., 26. března 1894.