DOPIS ANARCHOMUNISTY Z EDWARDSVILLE (22. ledna 1895)

Edwardsville, 22. ledna 1895.

Ctěná redakce Dělnických Listů, přijměte do vašeho listu těchto pár řádků. Žádný by neuvěřil, jak smutné poměry panují letošní zimu mezi zdejšími horníky. V letě velká stávka, v zimě málo práce a za ní ještě pramizerná odměna. A to snad ne v jednom jen místě, bída mezi horníky je všeobecná. A po té nezdařené stávce se s horníky přímo nelidsky nakládá. Uvedu malý obrázek z našeho okolí, v kterém jsou dva důly. V jednom se pracuje ručně, v druhém s pomoci strojů. Myslím že postačí, když vylíčím poměry na důlu se strojní prácí. Důl ten patří „Madison Coal Co.“ a pracuje v něm asi 75 horníků. Výplata jejich bývá každých 14 dní a neobnáší pro muže více než $5 nebo $6 za 14 dní, vyjma několik skébů, kteří vydělají až $20. Proti těm nesmí nikdo ani hlesnout. Těmto „miláčkům“ dal pan Strybr, to jest vrchní boss, nařízení, kde mají nakupovat své životní potřeby, jinak že také nic nevydělají. Poslouchat musí také, za to on se ale o ně tak dobře stará, že nemusí ani chodit pro peníze, neb on to za ně obstará sám. Majitel storu shrábne totiž sám celý plat. Pro tento druh lidí má boss Strybr práci každý den a nechá jim nakopané uhlí vyvézti ven, kdežto druzí horníci, kteří nekupují své životní potřeby kde boss Strybr chce, ti pracují den nebo dva v týdnu. Tak se u nás děje, že několik skébů pracuje a druzí se na ně musí tupě dívat. A to prý jest jen pro jistá procenta, která majitel storu dává panu Strýbrovi za to, že mu honí horníky do jeho obchodu. A proč by ne, vždyť ani kuře darmo nehrabe. A myslíte, že horníci hleděli zlořád ten zamezit? Ani pomyšlení. Když horníci ze sousedního důlu svolali schůzi, by se porokovalo o těch bídných poměrech, tu přišlo do ní tak málo dělníků, že se schůze ani nemohla odbývat. A tak se stávalo, že Strybr den co den okrádal jedny na účet druhých a příčinou toho byl jen strach, že by se boss mohl dozvědít, že ten neb onen byl ve schůzi. Horníci, dokud budeme takto jednat, nezasluhujeme aby se s námi lépe zacházelo. Podle toho nás naší trýznitelé není a také s námi jednají. A ještě na jiný způsob musím poukázat. Jedno ráno, četli jsme na plakátech, že katolický kostel pořádá bazar. Večer již tam vidíme pana Strybra jak si prohlíží předměty pro výhru určené. Znaleckým okem zkoumá, který předmět je nejlepší. Oko jeho utkvělo na krásném deštníku. Hola, již je rozhodnut. Ono to přijde asi draho než ho vyhraju, myslí si, ale horníci mě pomohou a také pomohli. Na druhý den již poslal svého pochopa vybírat a vybral věru dost a tak se stalo, že boss Strybr vyhrál „zázračný deštník,“ pravím zázračný, neb jej stál $66.60. Ale co na tom že je drahý, vždyť ho zaplatili horníci. Mnohý mu dal na něj až dva dolary. Za to se jim p. Strybr také odměnil: vyčastoval je nějakou tou sklenicí piva a zákuskem a každý z nich mohl se z blízka podívat na ten zázračný deštník. Horníci, jest to špatné vysvědčení, že se necháme na vše strany okrádat. Jak to dlouho bude trvat, než poznáte vaše nepřátele? Vemte si příklad z našeho pana Strybra. Jeho nestoudné vydírání nelíbilo se ani majiteli důlu. Když seznal jakým způsobem vydírá horníky, tu poslal ho k čertu i s jeho zázračným deštníkem. Nemyslete však, že je vše vyhráno, když jest pryč. Máte tady též malého Fricka, který nás tak okrádal jako Strybr. Pročež pracujte k tomu, aby Fricek šel za panem Strybrem, neb ti dva lidé jsou k sobě stvořeni. Konečně k vám horníci volám: odhoďte tu proklatou lhostejnost, čtěte a podporujte „Dělnické Listy“ a poznáte brzy kdo jsou vaší přátelé a kdo nepřátelé. Dopisovatel.